Ministerstvo průmyslu a obchodu informovalo Vládu ČR o Vyhodnocení naplňování Státní energetické koncepce ČR, které bylo připraveno na základě požadavku zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií. Jeho cílem je na základě kvantitativních a kvalitativních informací zhodnotit míru naplňování a také platnost SEK ČR tak, aby vláda měla dostatek relevantních informací pro případné rozhodnutí o aktualizaci SEK ČR. Část zejména kvantitativních informací je obsažena v Podkladovém materiálu k Vyhodnocení SEK ČR, který byl připraven paralelně s přípravou samotného vyhodnocení. Vláda ČR schválila Vyhodnocení naplňování Státní energetické koncepce ČR usnesením č. 260 ze dne 8. března a uložila ministru průmyslu a obchodu předložit vládě ke schválení do 31. prosince 2023 návrh aktualizace Koncepce podle závěrů obsažených v materiálu. Z vyhodnocení jsme vybrali.

Manažerské shrnutí

Od schválení Státní energetické koncepce ČR v květnu 2015 proběhla v ČR řada významných legislativních změn a změn souvisejících strategických dokumentů a také současně proběhly změny v rámci energeticko-klimatické politiky EU, zde se jedná zejména o rámec energeticko-klimatických cílů do roku 2030, ale také strategické směřování do roku 2050.

Na základě předloženého vyhodnocení je doporučeno provést aktualizaci SEK ČR v návaznosti na řadu významných změn především s ohledem na vnější okolnosti. Dle zákona č. 406/2000 Sb. je SEK ČR připravována na 25 let, a její horizont by tedy měl být aktualizací prodloužen až do roku 2050. Významným důvodem pro aktualizaci SEK ČR je také potřeba formulovat nové nástroje a politiky. S ohledem na významné změny vnějších okolností se jedná zejména o respektování dosažení klimatické neutrality na úrovni EU do roku 2050, které je relevantní zejména s ohledem na roli paliv v energetickém mixu ČR. Dále se jedná o zohlednění závěrů Uhelné komise a zohlednění trendu rozvoje moderních technologií, které v době přípravy platné SEK nebyly v takovém stádiu rozvoje. 

Energeticko-klimatická politika EU

Od schválení Státní energetické koncepce ČR v květnu 2015 proběhla v rámci energeticko-klimatické politiky EU řada změn. Již 23. a 24. října 2014 schválila Evropská rada nový rámec energeticko-klimatických cílů do roku 2030, a to v podobě závazného snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 nejméně o 40 % oproti úrovni z roku 1990, závazného cíle dosažení alespoň 27% podílu energie z obnovitelných zdrojů na spotřebě energie do roku 2030, orientačního cíle dosažení alespoň 27% zlepšení energetické účinnosti v roce 2030 a dosažení 15% propojení elektroenergetických soustav.

V únoru 2015 pak Evropská komise iniciovala vznik Energetické unie, která si vytýčila za cíl zajistit občanům EU přístup k udržitelné, bezpečné a dostupné energii. V rámci Energetické unie pak bylo vymezeno pět základních rozměrů: i) dekarbonizace (snižování emisí skleníkových plynů a rozvoj využití obnovitelných zdrojů energie); ii) energetická účinnost; iii) plně integrovaný vnitřní trh s energií; vi) energetická bezpečnost; v) výzkum, inovace a konkurenceschopnost. Praktickým dopadem vzniku Energetické unie je příprava legislativy EU ve formě tzv. „legislativních balíčků“, které jsou cíleny na klíčová témata. Pokrok v oblasti Energetické unie je periodicky vyhodnocován v rámci Zprávy o stavu Energetické unie.

Na konci listopadu 2016 pak byl ze strany Evropské komise zveřejněn legislativní balíček s názvem „Čistá energie pro všechny Evropany“, který obsahoval návrh celkem čtyř nařízení, čtyř směrnic a dále řady dokumentů nelegislativní povahy. Legislativní návrhy postihovaly řadu témat, respektive oblastí od energetické účinnosti, obnovitelných zdrojů energie, rizikové připravenosti v rámci sektoru elektroenergetiky, přes pravidla v oblasti fungování trhu s elektřinou nebo spolupráce regulátorů až po správu Energetické unie. Návrhy také obsahovaly legislativní ukotvení energeticko-klimatických cílů, které byly v roce 2014 schváleny na úrovni Evropské rady. V rámci procesu vyjednávání dále došlo ke zvýšení ambicí v oblastech obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti. V oblasti obnovitelných zdrojů energie došlo ke zvýšení cíle na úrovni EU z 27 % na 32 %. V oblasti energetické účinnosti došlo ke zvýšení cíle na úrovni EU na 32,5 % do roku 2030 (cíl však zůstal označen jako orientační/indikativní). V oblasti energetické účinnosti je zásadní schválení požadavku na dosahování nových každoročních úspor ve výši 0,8 % roční konečné spotřeby energie podle článku 7 směrnice 2012/27/EU, což představuje navýšení požadavku oproti období 2014-2020.

Na základě požadavku nařízení EU 2018/1999 o správě Energetické unie a opatření v oblasti klimatu byly ze strany členských států zpracovány na konci roku 2018, respektive 2019, tzv. vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu. Do konce roku 2018 měly být odevzdány návrhy těchto plánů, které byly následně dopracovány s termínem do konce roku 2019, a to na základě doporučení ze strany Evropské komise. Vnitrostátní plány obsahují popis současného stavu, klíčové cíle a popis politik a opatření k dosažení těchto cílů, a to ve všech pěti rozměrech Energetické unie (viz výše). Aktuálně zpracované vnitrostátní plány pokrývají období 2021-2030 s výhledem do roku 2050, na konci tohoto období by pak měly být zpracovány plány na období 2031-2040. Nařízení EU 2018/1999 dále obsahuje řadu požadavků na zpracování dalších materiálů (zde se jedná kupříkladu o tzv. dlouhodobou nízko-emisní strategii) a také tzv. zpráv o pokroku v jednotlivých dimenzích, respektive oblastech.

V listopadu 2018 Evropská komise zveřejnila sdělení s názvem „Čistá planeta pro všechny“, které obsahuje možné trajektorie dosažení snížení emisní skleníkových plynů v souladu tzv. Pařížskou dohodou. Dva z celkem osmi scénářů dosahují klimatické neutrality na úrovni EU do roku 2050. Ostatní scénáře odpovídají poklesu emisí skleníkových plynů na úrovni 80-90 %.

V prosinci 2019 pak bylo zveřejněno sdělení Evropské komise s názvem „Zelená dohoda pro Evropu“. Jedná se o „nástin“ opatření vedoucích k přechodu na nízko-emisní hospodářství, a to v souladu s dosažením klimatické neutrality v roce 2050. Na základě tohoto sdělení byl dne 4. března 2020 ze strany Evropské komise zveřejněn návrh nařízení ukotvující cíl dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Dne 17. září 2020 pak bylo zveřejněno sdělení s názvem „Zvýšení cílů Evropy v oblasti klimatu do roku 2030“, v rámci kterého Evropská komise navrhla zvýšení cíle snížení emisí skleníkových plynů o 55 % (se zohledněním pohlcených emisí) v porovnání s rokem 1990. Zvýšení ambice je dle Evropské komise nutné k dosažení klimatické neutrality na úrovni EU v roce 2050. Evropská komise zároveň také zveřejnila posouzení dopadů (ve formě pracovního dokumentu), které posuzuje dopady navýšení cíle na 55 % na úrovni EU. Ve dnech 7.-8. října 2020 Evropský parlament odhlasoval a přijal návrh na zvýšení ambice na 60 %. Evropská rada pak v rámci závěrů z jednání, které proběhlo ve dnech 10.-11. prosince 2020 schválila navýšení cíle na alespoň 55 %. V době přípravy tohoto materiálu pak probíhaly tzv. trialogy k návrhu evropského právního rámce pro klima, kde má být nový cíl zohledněn.

V návaznosti na své sdělení „Zelená dohoda pro Evropu“ vydala Evropská komise dne 14. ledna 2020 sdělení nazvané „Investiční plán pro udržitelnou Evropu“ (též „Investiční plán Zelené dohody pro Evropu“), které blíže rozpracovává mechanismy financování navržených politik a opatření. Jeho cílem je zmobilizovat v letech 2021-2030 celkem alespoň 1 bil. EUR z rozpočtu EU, veřejných rozpočtů členských států a ze soukromých zdrojů. Ze samotného sdělení přitom vyplývá, že tato částka sama o sobě nebude stačit pro dosažení stávajících klimaticko-energetických cílů EU pro rok 2030, jež podle samotné Evropské komise budou vyžadovat dodatečné roční investice ve výši 260 mld. EUR. Zdroje financování zahrnují předpoklad 30% podílu klimatických a environmentálních výdajů v rámci Víceletého finančního rámce v období 2021-2027, národní spolufinancování, dále program InvestEU, který je nástupcem Evropského fondu pro strategické investice, a v neposlední řadě Mechanismus pro spravedlivou transformaci. Veškeré zmíněné plány v oblasti financování (s výjimkou víceletého finančního rámce, který již byl schválen) jsou prozatím ve stádiu návrhů Evropské komise a v průběhu projednávání tak mohou doznat významných změn.

Od schválení Státní energetické koncepce ČR v květnu 2015 tedy proběhla na úrovni EU v oblasti energetiky řada strategických změn. Jasně patrný je důraz na plné/významné provázání energetické a klimatické politiky. Dále je jasně patrný důraz na výrazné snižování emisí skleníkových plynů a zvyšování ambicí v této oblasti, ale také souvisejících oblastech (zejména v oblasti OZE a energetické účinnosti).  Pokračuje také důraz na harmonizaci na úrovni energetického trhu (jako příklad lze uvést implementaci tzv. síťových kodexů). Stále pak platí, že volba energetického mixu je plně v kompetenci a odpovědnosti členského státu, zároveň je však na úrovni EU patrná politická preference některých technologií, a to i v rámci tzv. nízkouhlíkových technologií. V tomto ohledu se mimo jiné plánuje spuštění fondu pro OZE na úrovni EU, z něhož budou financovány projekty OZE napříč EU.

V tomto ohledu je vhodné blíže vymezit vnější podmínky s ohledem na energeticko-klimatickou politiku EU, které byly dílčím způsobem reflektovány v rámci SEK ČR schválené v roce 2015, a vnější podmínky, které nebyly v rámci aktuálně platné SEK ČR předvídány a zakládají tak argument pro její aktualizaci. Řadu změn na úrovni EU Státní energetická koncepce ČR schválená v roce 2015 reflektovala, respektive dílčím způsobem předvídala, jednalo se zejména o cíl na úrovni 40 % poklesu emisní skleníkových plynů do roku 2030 (v porovnání se rokem 1990) a souvisejících cílů v oblasti OZE a energetické účinnosti (i když nebylo možné samozřejmě přejímat dílčí detaily těchto cílů). Legislativa EU přijatá zejména v rámci legislativního balíčku Čistá energie pro všechny Evropany také není ve významném rozporu s platnou SEK ČR. Za relativně zásadní změnu, kterou již SEK ČR nemohla i s ohledem na časový horizont, ve kterém byla připravena, předvídat, je sdělení Zelená dohoda pro Evropu a zejména z ní vyplývající relativně podstatné zvýšení cíle pro snížení emisí skleníkových do roku 2030, navazující změny legislativy EU, jejichž podoba však zatím není známá a také schválení závazku dosažení klimatické neutrality na úrovni EU do roku 2050. Důsledkem uvedených vnějších okolností bude nutnost rapidnějšího snížení emisí skleníkových plynů a související redukce využití fosilních paliv (bez případného zachytávání emisí CO2), než bylo předpokládáno v SEK ČR z roku 2015.

Energeticko-klimatické cíle EU a Vnitrostátní plán ČR v oblasti energetiky a klimatu

Vnitrostátní plán ČR v oblasti energetiky a klimatu byl zpracován na základě požadavku nařízení Evropského parlamentu a Rady 2018/1999 o správě Energetické unie a opatření v oblasti klimatu a obsahuje cíle a politiky ve všech pěti rozměrech Energetické unie na období 2021-2030 s výhledem do roku 2050. Stěžejní část tohoto plánu tvoří nastavení příspěvku ČR k tzv. evropským klimaticko-energetickým cílům EU v oblasti snižování emisí, zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie a zvyšování energetické účinnosti. Vnitrostátní plán České republiky v oblasti energetiky a klimatu schválila vláda ČR dne 13. ledna 2020 a dokument byl následně předán Evropské komisi.

V oblasti snižování emisí skleníkových plynů je stanoven unijní cíl na úrovni 43% snížení emisí skleníkových plynů v porovnání s rokem 2005 v sektorech spadajících do systému obchodování s emisemi (EU ETS) a o 30 % v sektorech mimo EU ETS. Cílem ČR je snížit celkové emise skleníkových plynů do roku 2030 o 30 % v porovnání s rokem 2005, což odpovídá snížení emisí o 44 milionů tun CO2ekv. Vnitrostátní plán také obsahuje dlouhodobé indikativní cíle do roku 2050, které vycházejí ze schválené Politiky ochrany klimatu v ČR. Podle emisních projekcí dojde při naplnění politik a opatření obsažených ve Vnitrostátním plánu k poklesu emisí skleníkových plynů na úrovni 34 % (v porovnání s rokem 2005).

Součástí rozměru dekarbonizace je také oblast obnovitelných zdrojů energie. Zde byl odsouhlasen unijní cíl do roku 2030 na úrovni 32 % vyjádřený jako podíl obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie. Přepracované znění směrnice 2018/2001 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů dále obsahuje požadavky na podcíle v sektoru vytápění a chlazení a sektoru dopravy. Česká republika navrhuje příspěvek k cíli EU do roku 2030 na úrovni 22 %, což je nárůst o devět procentních bodů v porovnání s vnitrostátním cílem ČR na úrovni 13 % pro rok 2020. Navržený průměrný meziroční růst podílu OZE v sektoru vytápění a chlazení pak odpovídá 1 %. V oblasti dopravy je cíl stanoven závazně pro všechny členské státy na úrovni 14 %.

V rámci rozměru energetické účinnosti pro období 2021-2030 existují tři závazky: i) indikativní cíl pro velikost primárních energetických zdrojů, konečné spotřeby a energetické intenzity; ii) závazek v oblasti energetických úspor budov veřejného sektoru iii) závazek realizace energeticko-úsporných opatření v objemu 462 PJ kumulovaně. Tyto cíle odpovídají článkům 3, 5 a 7 znění směrnici 2012/27/EU. Cílem ČR je v roce 2030 dosáhnout primárních energetických zdrojů na úrovni 1 735 PJ, konečné spotřeby na úrovni 990 PJ a energetické intenzity HDP na úrovni 0,157 MJ/Kč. ČR si jako hlavní cíl zvolila cíl vyjádřený v energetické intenzitě HDP. Na základě předpokladu energetické náročnosti budov ústředních institucí v roce 2020 si ČR stanovila v souladu s pravidly směrnice o energetické účinnosti závazek na dosažení úspory energie v neúsporných budovách těchto institucí ve výši 124 TJ. Dále v souladu s článkem 7 byl na základě dostupných dat EUROSTAT a predikce spotřeby v letech 2018 a 2019 stanoven závazek kumulovaných úspor energie ve výši 462 PJ. Závazek na úrovni článku 5 a 7 je předběžný a bude přepočítán na základě aktuálních dat dostupných v roce 2020.

V oblasti energetické bezpečnosti vychází vnitrostátní plán zejména z cílů a politik obsažených ve schválené Státní energetické koncepci ČR. V rámci rozměru energetické bezpečnosti neexistují žádné vrcholové cíle na úrovni EU, i když existuje řada požadavků vyplývajících z práva EU, kupříkladu z nařízení o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu. Za hlavní cíle je možné označit zvýšení diverzifikace energetického mixu, zachování soběstačnosti v zásobování elektřinou, zajištění dostatečnosti rozvoje energetické infrastruktury a významné nezvyšování dovozní závislosti. V případě dovozní závislosti bude ale s vysokou pravděpodobností docházet k postupnému zvyšování, a to v důsledku snížení využití domácího hnědého a černého uhlí a souvisejícího zvýšení dovážených energetických komodit.

S ohledem na rozměr vnitřního trhu s energií lze jako podstatné vnímat splnění cíle v oblasti interkonektivity elektrizační soustavy na úrovni 15 % do roku 2030. ČR má za cíl udržení importní, respektive exportní, kapacity přenosové soustavy mimo jiné pro rok 2030 v poměru k maximálnímu zatížení na úrovni alespoň 30 %, respektive 35 %, což ve vyjádření k instalovanému výkonu odpovídá cíli na úrovni 15 %. Interkonektivita ČR se již nyní pohybuje na úrovni téměř 30 %, ČR tedy nepovažuje za nutné zavádět další specifické politiky v této oblasti. Integrace energetického trhu a rozvoj infrastruktury jsou již nyní významně harmonizovány na úrovni EU. Další harmonizace je jasně dána předpisy EU, ve kterých je také zakotvena většina informačních a plánovacích povinností, jedná se kupříkladu o povinnost přípravy tzv. desetiletých plánů rozvoje přenosové a přepravní soustavy. V rámci Vnitrostátního plánu je popsán současný stav a očekávaný rozvoj tržní integrace a rozvoje energetické infrastruktury.

Pátý rozměr Energetické unie je zaměřený na výzkum, inovace a konkurenceschnopnost. Česká republika v tomto ohledu nemá stanoveny specifické kvantifikovatelné cíle v oblasti veřejného výzkumu, vývoje a inovací související specificky s energetickou unií. Výzkum, vývoj a inovace v oblasti udržitelné energetiky jsou však jednou z prioritních oblastí klíčových strategických dokumentů, jako je Národní výzkumná a inovační strategie pro inteligentní specializaci ČR a Národní priority orientovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. ČR se také snaží při vytváření priorit v této oblasti zohledňovat priority na úrovni EU, zejména tedy priority tzv. Evropského strategického plánu pro energetické technologie. Vyčíslení přesné úrovně veřejného financování výzkumu, vývoje a inovací směřujících do nízkouhlíkových technologií není možné pro ČR stanovit. Vnitrostátní plán však uvádí odhad veřejných financí alokovaných v rámci sektoru energetiky.

Závěry a doporučení

Na základě předloženého vyhodnocení je doporučeno provést aktualizaci v návaznosti na řadu významných změn především s ohledem na vnější okolnosti. Dle zákona č. 406/2000 Sb. je SEK ČR připravována na 25 let. Aktualizace by tedy měla být provedena až do roku 2050. Aktualizace SEK ČR se tedy doporučuje s ohledem na fakt, že je potřeba formulovat nové nástroje a politiky.

S ohledem na významné změny vnějších okolností se jedná především o respektování dosažení klimatické neutrality na úrovni EU do roku 2050, které je relevantní zejména s ohledem na roli paliv v energetickém mixu ČR a o zohlednění závěrů Uhelné komise. Za významnou změnu vnější situace je také možné označit pandemii onemocnění COVID-19. Dále se jedná o zohlednění trendu rozvoje moderních technologií, které v době přípravy platné SEK ČR nebyly v takovém stádiu rozvoje. Z těchto trendů lze zmínit zejména pokračující rozvoj technologií obnovitelných zdrojů (zde se jedná zejména o pokles nákladů v oblasti fotovoltaiky a větrných elektráren), akumulace elektrické energie, využití vodíku a rozvoje v oblasti malých modulárních reaktorů. Důležité bude také zohlednění tlaku na pokles emisí skleníkových plynů projevující se mimo jiné nárůstem ceny emisní povolenky na emise skleníkových plynů. Aktualizace SEK ČR by se také měla detailněji zabývat sektorem teplárenství a jeho transformací, která již nyní probíhá a odklonem od fosilních paliv v oblasti dopravy. Důležité je také zohlednění pokračujícího trendu decentralizace, respektive většího zapojení koncových spotřebitelů také v oblasti výroby zejména elektrické energie.

Více na webu MPO, zdroj časopis CzechIndustry 1/2021