Česká republika míří k bezemisní energetice, která bude místo uhlí využívat větší podíl jádra a obnovitelných zdrojů energie. V roce 2050 by měla dosáhnout takzvané uhlíkové neutrality, kdy země zachytí přesně tolik emisí, kolik jich vyprodukuje. Náklady však budou astronomické a odhadují se na 675 miliard korun. Podílet by se na nich měla Evropská unie, Česká republika i soukromý sektor. Shodli se na tom účastníci diskusního setkání Institutu pro veřejnou diskusi (IVD), jehož tématem byla energetická bezpečnost a financování přechodu na bezemisní ekonomiku.

Podle původního plánu měly země Evropské unie do roku 2030 snížit emise CO2 o čtyřicet procent, do roku 2050 pak o osmdesát procent. V den konání konference IVD však předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová navrhla navýšit cíl pro snižování emisí do roku 2030 na minimálně 55 procent.

Pavel Zámyslický, ředitel odboru energetiky a ochrany klimatu Ministerstva životního prostředí ČR, uvedl, že zpřísnění požadavků ze strany EU v takzvané Zelené dohodě (European Green Deal) se dalo očekávat. Česko proto bude investovat do bezemisní ekonomiky prostřednictvím Národního plánu oživení a odolnosti 182 miliard korun, Fondu spravedlivé transformace 75 miliard a Modernizačního fondu 130 až 150 miliard korun. Další prostředky přinesou operační programy, jako například Nová zelená úsporám.

„Modernizační fond by měl být připraven ještě letos. Pokud jej Evropská investiční banka i Evropská komise doporučí, bude proplácen z unijního rozpočtu,“ řekl Pavel Zámyslický.

Státy jako je Česká republika, pro které je razantní snížení emisí náročnější, dostanou od EU pomoc v celkové výši 100 miliard eur, tedy přes dva a půl bi­lionu korun.

„Kolik bude přechod na bezuhlíkovou energetiku přesně stát Českou republiku, na to by měla odpovědět analýza, kterou pro ministerstvo životního prostředí zpracovává poradenská společnost McKinsey,“ doplnil Pavel Zámyslický.

Tomáš Smejkal, vedoucí odboru strategie a mezinárodní spolupráce v energetice Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, upozornil, že obnovitelné zdroje v ČR sice rostou, ale v energetickém mixu mají stále malou váhu.

„Dlouhodobě nás trápí také doprava, u níž kvůli rostoucím výkonům emise neklesají. Cílem v dopravě bylo snížit CO2 do roku 2030 o 14 procent, my jsme na 6,5 procentech. Počítáme s rozvojem elektromobility, ale ta dnes tvoří jen 1,5 procenta a 90 procent z toho je elektrická drážní doprava. Cíle v dopravě nelze splnit pouze elektromobilitou,“ sdělil Tomáš Smejkal a připomněl, že podíl obnovitelných zdrojů by měl v roce 2030 dosáhnout 32 procent.

Budou-li však státy příliš tlačit na dekarbonizaci, cena emisních povolenek, které musí povinně nakupovat největší znečišťovatelé, poletí vzhůru.

„Nyní jsme na 30 eurech a pokud zdraží na 70 euro, třeba teplárny nepřežijí. Už cena 35 euro je pro ně téměř likvidační,“ podotkl Tomáš Smejkal. Teplárny podle něho budou muset rychle přejít z uhlí na jiný druh ekologičtějšího paliva, pravděpodobně plyn či bioplyn. Na těchto investicích bude nezbytná účast soukromého sektoru.

Roman Gazdík z mediálního oddělení skupiny ČEZ se domnívá, že uhlíková neutralita bude energetiku bolet, ale podobně zasáhne všechna odvětví. Pokud by ekologizace pokračovala současným tempem, v roce 2050 by snížení skleníkových plynů dosáhlo jen 60 procent, namísto plánovaných osmdesáti.

„ČEZ soustavně snižuje svoji uhlíkovou stopu. Podíl výroby elektřiny z uhlí klesl v ČR z osmdesáti procent v roce 1990 na 47 procent, ČEZ zavřel uhelné elektrárny o celkovém výkonu 3000 terawattů,“ připomněl Roman Gazdík.

Přesto společnost pociťuje tlaky na finančních trzích, kde je například většina bank k partnerům využívajícím uhlí obezřetná v rámci takzvané coal policy. Udržitelnost je stále častěji jedním z kritérií při rozhodování o případných investicích do akcií i dluhopisů. Podobně postupují i ESG (Enviromental, Social and Governance) fondy, které bedlivě sledují ekologické a sociální aspekty. Také Evropská unie dává přednost investicím do zelených aktivit. ČEZ je však přesvědčen, že pro Česko je kombinace jádra a obnovitelných zdrojů nejlepší řešení.

„V Evropě budou jádro potřebovat především vnitrozemské státy. Ty, co mají vlastní pobřeží, si mohou brát energii z mořských větrných elektráren,“ uvedl Roman Gazdík.

Chystaný nový jaderný blok v Dukovanech podle něho pokryje pouze 10 procent spotřeby, proto bude třeba řešit prodloužení životnosti stávajících bloků, abychom z jádra mohli vyrábět polovinu elektrické energie. A současně dát větší prostor obnovitelným zdrojům, které v posledních letech zásadně zlevnily.

Jan Jašek, vedoucí průmyslově odborného centra UniCredit Bank, prohlásil, že banky v první řadě posuzují ekonomický smysl a návratnost energetických projektů. UniCredit má historickou zkušenost z financování jak obnovitelných zdrojů, tak tradiční energetiky, kde úvěruje především přechod na úspornější a efektivnější řešení.

„Podíleli jsme se i na financování obnovy městských autobusů nebo bateriových úložišť. Je pravda, že ESG investice jsou nyní velmi trendy díky nárokům na udržitelnost a odpovědnost produkovat co nejméně emisí vypouštěných do ovzduší. Růst ESG finančních instrumentů je na kapitálových trzích často exponenciální,“ řekl Jan Jašek.

Jan Rovenský, campaigner Greenpeace ČR, v diskusi odhadl, že pokud cena povolenky stoupne na 70 euro, uhelná energetika rok 2030 nepřežije.

„Dukovany nám nepomohou, nový blok bude hotov až v letech 2035-2038, takže je tam dlouhá pauza. Buď posílíme kapacitu přenosové soustavy a půjdeme do mezinárodního propojení, nebo se spolehneme na plyn. Ale ten, i když je o polovinu ekologičtější než uhlí, stejně vychází špatně. Bylo by to z bláta do louže,“ zdůraznil Jan Rovenský, podle něhož by měl stát využívat zdroje z EU efektivněji a rychleji.

S tím souhlasil i Martin Sedlák, programový ředitel Svazu moderní energetiky, který apeloval na stát, aby se zaměřil na projekty s největším potenciálem.

„Záleží, jak efektivně modernizační fond využijeme. Investice do fotovoltaiky příliš nestoupají, zdá se, že přešlapujeme na místě. Potřebujeme nové programy na dekarbonizaci i odpovídající legislativu. Nový energetický zákon přijde nejdříve v 2023, což je pozdě. Mělo by být pro ministerstvo průmyslu a obchodu zásadní, aby jeho přijetí zrychlilo,“ uzavřel diskusi Martin Sedlák.