Poplatek, který by měl platit od roku 2021, nebudou odvádět producenti, ale jednotlivé členské státy. Nelze ale vyloučit snahy členských států o další omezení produkce těchto obalů například pomocí administrativních či finančních opatření. Ostatní daně prozatím nebyly přijaty. Podle Svazu průmyslu jde o akceptovatelný kompromis, přijetí dalších vlastních zdrojů by ale bylo již velmi problematické.

V rámci jednání evropských lídrů o rozpočtu EU a Plánu obnovy projednávala Evropská rada návrhy na zavedení jednotlivých vlastních zdrojů, které by měly pokrýt zvýšený rozpočet v důsledku šíření pandemie a navrhovaného Plánu obnovy. Dne 21.7.2020 dospěla ke kompromisnímu znění pozic členských států rozpočtu EU a plánu obnovy. Závěry se týkaly i návrhů tzv. vlastních zdrojů rozpočtu EU.

Poplatek z nerecyklovatelných plastových obalů od 1. ledna 2021

Jediným zdrojem, na kterém se Rada shodla, je tzv. poplatek z nerecyklovaných plastových obalových odpadů. V rámci poplatku by jednotlivé členské státy měly již od příštího roku odvádět 0,8 EUR za každý kilogram nerecyklovaného plastového obalu vyprodukovaný v těchto státech.

Upozorňujeme tedy, že poplatek nehradí producent, ale jednotlivé členské státy dle produkce v zemi. Tedy poplatek bude odváděn ze státního rozpočtu jako národní příspěvek do rozpočtu EU. Jde o příspěvek členských států vypočítaný na základě váhy nerecyklovaných plastových obalových odpadů – tedy „vzorec“, kolik ČR ze státního rozpočtu má v rámci národního příspěvku odvést navíc. Příspěvek bude tedy vycházet podle toho, jak se plní/cíle v oblasti plastů.

Dopad na producenty nulový, zatím

Dopad na producenty je tedy teoreticky zatím nulový. Nicméně se nedá zatím odhadnout, zda budou jednotlivé členské státy kvůli výši odvodu zvažovat nějaká opatření a nutit výrobce snižovat produkci těchto obalů, např. pomocí nějakých národních daní a poplatků či jiných administrativních a restriktivních opatření. V rámci snížení disproporčních dopadů na méně rozvinuté státy se také uplatní zastropování příspěvku (3,8 EUR na hlavu za rok) a povinný příspěvek se například pro ČR tímto sníží.

Ze státního rozpočtu by mohla ČR odvádět cca 70 mil. EUR

První odhady hovoří o tom, že každoroční odvod ČR do rozpočtu EU bude okolo 70 mil. EUR. Příspěvek bude mít ale pro EU sestupnou tendencí díky rostoucímu podílu využívání recyklovaných materiálů a cílům v oblasti životního prostředí.

Dohodu musí potvrdit ještě trialog

Finální dohoda na přijetí tohoto nového vlastního zdroje ale musí být ještě učiněna v rámci vyjednávání v tzv. trialogu a své slovo bude mít ještě před tím Evropský parlament.

Další zvažované vlastní zdroje

Co se týče ostatních vlastních zdrojů, byly také diskutovány:

Mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích – Evropská rada se dohodla na tom, že v prvním pololetí roku 2021 předloží Evropská komise první návrh tak, aby mohl být Mechanismus zaveden od 1. ledna 2023. K potřebě jeho přijetí se ale Rada již nevyjádřila.

Digitální poplatek – Evropská rada se dohodla na tom, že v prvním pololetí roku 2021 předloží Evropská komise první návrh, tak aby mohl být Mechanismus zaveden od 1. ledna 2023. K potřebě jeho přijetí se ale Rada již nevyjádřila.

Revize systému obchodování s emisemi – Evropská rada vyzvala dále Komisi, aby předložila (bez uvedení konkrétního data) revidovaný návrh týkající se systému obchodování s emisemi (ETS), s případným rozšířením působnosti tohoto systému na leteckou a námořní dopravu. V dohodě se ale nijak nehovoří o snaze zavést EU ETS jako vlastní zdroj EU.

Další vlastní zdroje – Evropská rada dále konstatovala, že EU by měla usilovat o zavedení dalších vlastních zdrojů, mezi něž může patřit daň z finančních transakcí.

Naopak s daní za využití výhod plynoucích z vnitřního trhu či daní ze společného daňového základu Evropská rada vůbec nepočítá.

Prostředky získané z nových vlastních zdrojů zavedených po roce 2021 budou použity na předčasné splácení výpůjček v rámci nástroje Next Generation EU.

Dle Svazu průmyslu by bylo zavedení dalších vlastních zdrojů velmi problematické

Dle Svazu průmyslu a dopravy ČR je zavedení poplatků z nerecyklovatelných plastových obalů akceptovatelným kompromisem, který by se měl promítnout do finální dohody o rozpočtu EU. Zavedení dalších vlastních zdrojů by totiž dle Svazu bylo výrazně problematické. Ostatní zdroje jsou ale zatím jen ve stádiu úvah či jsou vágně zmíněny, což dává průmyslu prozatím naději, že nedojde k nedomyšleným negativním dopadům.

Z pohledu Svazu je nutné u jakýchkoliv vlastních zdrojů zabránit tomu, aby nebyla snížena konkurenceschopnost průmyslu EU, nesmí tedy přímo dopadat na průmysl. Dále nesmí dojít k disproporčním dopadům na jednotlivé členské státy (původní návrhy měly negativní dopad na ČR). Zdroje také musí být dočasné a nesmí vést k dalšímu zvyšování přerozdělování.

Řada výše zmíněných zdrojů má navíc problematické samotné nastavení

Např. u EU ETS jsou již dnes výnosy z prodeje emisních povolenek využívány na modernizaci a ekologizaci energetických zdrojů, rozvoje OZE a snižování spotřeby energie. Pokud by byla určitá část použita pro financování rozpočtu, tak se jedná jen o přelití peněz. Prostředky dle Svazu musí směřovat zpět do investic na modernizaci průmyslu a energetiky, v souladu s cíli Zelené dohody pro Evropu, kterou ostatně EU považuje za součást Plánu obnovy. Česká republika je jedna ze zemí, které by tyto peníze velmi chyběly.

U Mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích vítáme otevření diskuse a snahu o vyrovnání ekologických nákladů EU s těmi ve třetích zemích. Nicméně dle Svazu musí takto vybrané peníze sloužit zejména k podpoře exportu z odvětví postiženým případnými odvetnými opatřeními jiných států, aby jejich produkty mohly konkurovat na světovém trhu.

Dále upozorňujeme, že u tzv. Digitálního poplatku je vhodné nejdříve dosáhnout mezinárodní shody, aby byl přijat jednotný postup. Navíc není vůbec představa o rozsahu tohoto poplatku.

Daň z finančních transakcí by se pak mohla projevit negativně v nákladech nefinančních firem a v možnostech využití nástrojů řízení rizik a také by mohla omezit záměry EU na podporu investičního prostředí.

Jan Šebesta, SP ČR