Má-li mít komín dobrý tah, musí mít dostatečně světlý průřez, uvnitř musí být hladký, má mít potřebnou účinnou výšku a musí být těsný, aby do něj nevnikal „falešný“ vzduch. Účinná výška je výška od spodku sopouchu do vyústění do volného ovzduší. K jednomu průduchu mohou být připojeny jen spotřebiče v jednom podlaží. Spotřebič na plynná paliva má být připojen na komínový průduch pokud možno jen jeden; nejmenší světlý rozměr je 120 mm.

Komínové zdivo se nejčastěji vyzdívá z kvalitních plných cihel velkého formátu, dobře vypálených, bez trhlin, v půdním prostoru a nad střechou z cihel mrazuvzdorných. Zdí se pokud možno jen z celých cihel, aby bylo co nejméně spár, a vápenocementovou maltou, která snáší teploty lépe než malta cementová. Spáry musí být maltou pečlivě vyplněny, netěsnými spárami by spaliny pronikaly do místností. Vnitřní omítka se vytvoří posunováním dřevěných truhlíků nebo špalků, po jejichž obvodu se nalévá řídká malta. Nad střechou se u komínů zřizuje komínová lávka. Do komínového zdiva se nesmějí vysekávat rýhy ani kapsy, protože by se cihly uvolnily. Nezbytné rýhy se mohou dělat jen při vyzdívání (např. pro vodovodní přípojku) a po uložení potrubí se rýha plně zazdí nebo vyplní maltou. Svislé rýhy pro instalační potrubí nejsou přípustné. Použijí-li se pro zdění průduchů vložky, osazují se při zdění a spáry mezi nimi se dělají co nejtenčí. Vnější povrch zdiva v půdním prostoru musí být omítnutý, nad střechou vyspárovaný.

Na dobrý tah má vliv umístění a výška komínového zdiva nad střechou

Nad střechou musí být zdivo vyvedeno do takové výšky, aby se vyloučil rušivý vliv střechy na dobrý tah a aby okolí nebylo obtěžováno spalinami. Komín vzdálený od hřebene přesahuje vysoko střechu, což je nepěkné, a proto se v takovém případě použije komínový nástavec, i když z hlediska dobrého tahu není nejvýhodnější. Komíny se čistí vymetáním se střechy nebo z půdy. Vymetání se střechy je nejúčinnější, vyžaduje ale komínovou lávku anebo střešní poklop těsně vedle komínového zdiva. Vybírací otvory se dělají v nejnižším podlaží na přístupném místě. Jsou uzavřeny dvojitými dvířky z betonu nebo z ocelového plechu.

Změní-li se způsob vytápění, např. vytápění uhlím na vytápění naftou nebo plynem, obvykle se komínové zdivo poruší

Ve starých budovách bývají cihelné komíny, které vyhoví pro etážové vytápění, pokud se vytápí tuhými palivy. Před zavedením vytápění naftou nebo plynem je třeba dát komín předem prohlédnout, aby později nedošlo k obtížně odstranitelným závadám. Vysoké teploty a u automatických systémů časté vypínání a zapínání hořáků vede k rychlým objemovým změnám zdiva, jejichž následkem jsou trhliny. Na zdivu se sráží pára, která váže dehtové a sirnaté zplodiny hoření a společně s nimi proniká trhlinami, až se objeví na povrchu omítek jako nepěkné a páchnoucí skvrny. Oprava je možná jedině vybouráním. Ani při radikální přestavbě, kdy se místo lokálních topidel použijí plynové spotřebiče (instalované na vnějším obvodu budovy) nebo topidla elektrická, se dobré komíny nemají strhávat. Mohou být využity jako ventilační průduchy pro kuchyně a koupelny, WC, prádelny, a je-li třeba, mohou se do nich pro zvýšení tahu instalovat ventilátory. Nelze ani vyloučit období nedostatku plynu a elektřiny a přechodné osazení lokálních topidel na pevná paliva.

Připojí-li se na komínové průduchy původně určené na vytápění uhlím moderní spotřebiče na plyn nebo topnou naftu, vznikají závady, které se projevují nejdříve vlhnutím a zabarvením omítky v místnosti přiléhající ke komínu a pak v postupném rozpadání omítky na komínovém zdivu. Uhlí neobsahovalo tolik agresívních složek jako spaliny plynu a nafty, které zvláště při nízkých teplotách kondenzují (spálením 1 m3 plynu vzniká asi 0,8 kg vody). Reakcí oxidu siřičitého s vodou vzniká postupně kyselina sírová, která rozrušuje maltu i cihelné zdivo. Nemá-li dojít k uvedené závadě, pak by se teoreticky nemělo vytápět převážně na tzv. úsporný provoz, s minimální spotřebou paliv, kdy vzniká málo spalin, rychle se ochlazujících, a tím více kondenzátu.

Komíny pro vytápění plynem nebo naftou se nesmějí zdít z obyčejných pálených nebo vápenopískových cihel. Lepší jsou mrazuvzdorné cihly P 200 nebo P 250, popř. šamotové cihly C 25. Ještě kvalitnější je obezdění keramického potrubí cihlami P 250 nebo C 25 s tepelnou izolací mezi potrubím a zdivem. Spáry mezi jednotlivými troubami musí být co nejtěsnější. Potrubí z keramiky je méně narušováno kouřovými plyny než potrubí azbestocementové a má delší životnost.

Komínový nástavec většinou nepřinese takové zlepšení tahu, jaké se předpokládá

V komínovém nástavci se spaliny velmi ochlazují a kondenzovaná pára stéká průduchem dolů.

Větrací průduchy jsou nejúčinnější kruhové a potom čtvercové. Zdí se stejně jako komínové průduchy anebo se sestavují z azbestocementových hrdlových trub, utěsněných cementovou maltou. Zděné průduchy jsou nad střechou ukončeny zděnou hlavou s postranními zasíťovanými otvory a plnou krycí deskou proti dešťové vodě. Trubní průduchy jsou ukončeny větracím nástavcem se stříškou a postranními otvory.

Dodatečné zřízení komínového nebo větracího průduchu

Ve zdi tl. 45 cm se může komínový průduch vysekat za předpokladu, že zeslabení v daném místě nenaruší požadovanou únosnost zdi. Nejspolehlivější je, když se do vysekané rýhy vloží azbestocementová nebo drenážní trubka, při pouhém zazdění by mohly kouřové plyny pronikat spárou. Prosekávání rýhy do větší hloubky je však velmi pracné. Komín se může udělat z trub přichycených páskovou ocelí a obezděných, popř. krytých jen rabickou, a omítnutých. Ve zdi tlusté jen 300 mm se vyseká rýha do hloubky 150 mm, vloží se trubky, a aby omítka držela, nahazuje se na rabicové pletivo.

Poškozené komínové zdivo nad střechou je nutné vyzdít znovu. Provizorně se může zajistit ocelovými úhelníky staženými páskovou ocelí.

Zdroj: Robert Beránek a kol. Kalendář svépomocných prací, Polytechnická knižnice, Praha 1987

Kvalita komína ovlivňuje náklady na vytápění