Zpráva vlády České socialistické republiky o realizaci vědeckotechnického rozvoje při plnění úkolů 8. pětiletky a Komplexního programu vědeckotechnického pokroku zemí RVHP do roku 2000 v odvětvích řízených vládou ČSR

Jednání České národní rady 30. března 1987

 

František Šrámek, místopředseda vlády a předseda České komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj

Výsledky minulé pětiletky i výsledky uplynulého roku ukazují, že se plně nedaří zabezpečovat rozvoj naší ekonomiky cestou intenzifikace. Ze zhodnocení vývoje v minulém roce, stavu rozpracování 8. pětiletky a zejména zabezpečení plánu na rok 1987 vyplývá, že rozsah problémů v řadě oblastí československé ekonomiky, včetně odvětví řízených českou vládou, narůstá. Růst efektivnosti a kvality neopovídá stanovenám úkolům. Trvá – a počátkem tohoto roku se prohloubila – destabilita v materiálně technickém zásobování i značný sortimentní, objemový a časový nesoulad vzájemných dodávek, nerytmičnost výroby, růst zásob.

Prohlubují se nepříznivé tendence v investiční výstavbě a ve využití stávajících výrobních kapacit. Znepokojivý je i vývoj obchodní a platební bilance s nesocialistickými a rozvojovými státy. Neplní se plánované objemy ve vývozu, roste podíl vývozu na dlouhodobé úvěry. Současně se zvyšují tlaky a požadavky na dodatečně dovozy, a to ani ne tak na progresivní techniku, jako na výrobní a osobní spotřebu…

I pro odvětví řízená českou vládou se stává naléhavým a prvořadým úkolem, aby všechny stupně řízení, zejména VHJ a podniky, vytvořily reálné předpoklady jak pro splnění úkolů plánu letošního roku, tak i celé pětiletky, a zamezily, aby tendence ve snižování upravených vlastních výkonů, zisku, exportu a zvyšování investic se přenášely i do přípravy třetího roku 8. pětiletky.

K udržení československé ekonomiky na úrovni průmyslově vyspělých zemí je třeba zabezpečit dynamický růst, a to i s výrazným využitím a účastí na Komplexním programu vědeckotechnického pokroku členských zemí RVHP do roku 2000, který je i pro odvětví řízená českou vládou – akčním programem urychlování vědeckotechnického pokroku. Prostě všechny orgány se musí ve větší míře podílet na strategii urychlení sociálně ekonomického rozvoje.

Česká vláda věnovala a věnuje vědeckotechnickému rozvoji soustavnou pozornost. Zabývá se jeho účinností a využíváním jeho výsledků, zejména v souvislosti s projednáváním plánů technického rozvoje a koncepčních materiálů o rozvoji odvětví. Je si vědoma, že od tohoto přístupu závisí zvyšování technickoekonomické úrovně výrobních technologií, výrobní produkce a také úrovně nevýrobních oblastí i dokonalejší ochrana životního prostředí. S dosaženou úrovní nemůžeme být však spokojeni.

Při rozpracování závěrů 8. zasedání ÚV KSČ k vědeckotechnickému rozvoji v působnosti české vlády bylo položeno těžiště do zabezpečení 10 základních směrů, stanovených tímto zasedáním, zejména do péče o přípravu jaderné energetiky, uplatnění průmyslových robotů a manipulátorů, zajištění biotechnologií a dalších progresivních směrů. Byly rozpracovány do jmenovitých úkolů.

Při jejich schvalování si byla vláda vědoma, že představují jen počáteční etapu. Proto postupně přijala další opatření, směřující k účinnějšímu řízení vědeckotechnického rozvoje, zejména na úseku technické politiky resortů, plánování rozvoje vědy a techniky, expertizní činnosti, typizace, norem a předpisů v investiční výstavbě a ke zcela novému přístupu ve vztahu mezi územním a oblastním plánováním i ve vztazích na úseku životního prostředí.

Základním rysem přístupu vlády bylo posílení realizační fáze úkolů státního plánu technického rozvoje. Přijatá opatření přispěla ke splnění realizačních výstupů úkolů státního plánu, a to na 166 %. Toto vysoké překročení realizačních výstupů ukázalo, že u VHJ a podniků existují značné rezervy, a proto byl při sestavování plánu na
8. pětiletku uplatněn zvýšený tlak na objem výroby zboží z těchto výstupů.

Úsilí vlády se soustředilo i na úspory paliv, energie a materiálů, na účast při programu výstavby jaderné energetiky a na účast při realizaci státních cílových programů. Významně byla ovlivněna např. realizace státního cílového programu „Racionalizace spotřeby a využití paliv a energie“. Úkol uložený českým ústředním orgánům byl splněn na 115 %, čímž byla dosažena úspora 4,77 mil. tmp. průměrné roční úspory v českých ústředních orgánech představovaly 3,5 % z jejich celkové spotřeby paliv a energie. Zároveň byla splněna i výzva X. všeodborového sjezdu k překročení úspor o dalších 0,5 %. Přes tyto příznivé výsledky není v úsporách měrné spotřeby energie dosahováno výsledků průmyslově vyspělých států.

Zvlášť významná byla úloha, kterou sehrály stavební organizace ministerstva stavebnictví a organizace ministerstva lesního a vodního hospodářství a příslušných národních výborů při realizaci nejdůležitější inovační akce československé ekonomiky, kterou je výstavba jaderných elektráren. Velký význam má i účast stavebních organizací na akcích v Krivem Rogu a Karačaganaku.

V prvním období po XVII. sjezdu se činnost vlády soustředila na dokončení prací na 8. pětiletém plánu rozvoje vědy a techniky a na zajištění úkolů z Komplexního programu. Zde byla pozornost zaměřena na progresivnost, reálnost úkolů vědeckotechnického rozvoje a provázanost jednotlivých etap řešení a vazeb na realizaci. Došlo k významnému snížení počtu úkolů řešených ve státním plánu rozvoje vědy a techniky, schvalovaných na 8. pětiletku českou vládou, a tím ke koncentraci výzkumně vývojových kapacit na nejdůležitější úkoly.

Objem výroby z realizačních výstupů výzkumných úkolů jen u úkolů schvalovaných českou vládou – má v 8. pětiletce dosáhnout 24 mld. Kčs. V porovnání s předchozí pětiletkou se plánovaný objem výroby z realizačních výstupů téměř zdvojnásobil. Přínosy ze všech typů výzkumných úkolů státního plánu rozvoje vědy a techniky řešených v organizacích výzkumné a vývojové základny ČSR za celou dobu uplatnění realizačních výstupů představují – ve výseku 8. pětiletky – v plánovaném rozsahu výroby realizačních výstupů téměř 180 mld. Kčs, v úsporách paliv a energie 1,1 mil. tmp, v přírůstku zisku téměř 10 mld. Kčs, v úsporách vlastních nákladů 7 mld Kčs a další významné úspory. Toto, co uvádím, není nijaká fantazie. To bylo dohodnuto s jednotlivými resorty.

Tyto přístupy byly posuzovány českou vládou. Představují potenciální možnosti, které lze dosáhnout. Je v odpovědnosti ústředních orgánů, VHJ a podniků, zda uvedených efektů bude dosaženo v plánovaném rozsahu a čase.

V souvislosti s přínosy realizačních výstupů státního plánu rozvoje vědy a techniky je nutno posoudit vstupy a výstupy z výzkumné a vývojové základny řízené českou vládou. Tato základna má podle plánu na rok 1987 celkem 47 800 pracovníků, z nichž 34 400, tj. 72 %, pracuje v průmyslové a hospodářské sféře. Na zabezpečení potřeb rozvoje vědy a techniky v této základně se vynakládá celkem 4,5 mld. Kčs neinvestičních prostředků ročně, z toho ze státního rozpočtu 2 mld Kčs, tj. 44 %. K tomu přistupují náklady na investice a devizy.

Při posuzování účinnosti výzkumné a vývojové základny a jejích přínosů dochází k určitým zkreslením. Státní plán zachycuje jen ty přínosy, které se týkají úkolů státního plánu technického rozvoje. Je ke škodě věci, že není dostatečný přehled o skutečných přínosech výzkumné a vývojové základny řízené VHJ a podniky. Tento přehled je přitom významný a naléhavý, jestliže se má posoudit účinnost nebo dokonce oprávněnost existence výzkumných ústavů a pracovišť v jednotlivých odvětvích a oborech. Je to dluh, se kterým se dosud nevypořádala ani teoretická fronta, ani pracovníci České komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj, ani odborníci ústředních orgánů.

Výsledky výzkumné a vývojové základny zkresluje, že v prostředcích vynakládaných ze státního rozpočtu na rozvoj vědy a techniky v ČSR jsou zahrnuty i výdaje na činnosti nevýzkumné povahy. Dále jsou do těchto výdajů zahrnovány činnosti mající charakter speciálních výkonů a funkcí, které však mají reálné výsledky.

Tak například výzkumné ústavy českého ministerstva zdravotnictví poskytují speciální klinickou a léčebnou péči obyvatelstvu s kapacitou představující více než 1200 lůžek. Roční rozsah speciálních výkonů představuje např. více než 200 operací na srdci, 700 operací velkých cév, 4000 vyšetření na koronárních jednotkách, 000 dialýz, 1700 porodů, 700 velkých gynekologických operací, 1000 onkologických operací apod. Na genetickém oddělení fakulty dětského lékařství University Karlovy je ročně vyšetřeno více než 1000 geneticky rizikových rodin.

Obdobná situace je i ve výzkumných ústavech jiných ústředních orgánů. Chci tím říci, že rozsah výzkumné a vývojové základny nevýrobní sféry je v ČSR poměrně vysoký.

I když činnost této výzkumné a vývojové základny umožnila v řadě případů zdokonalit výrobní technologie, zabezpečit zvýšení technickoekonomických ukazatelů produkce, zajistit energetické a materiálové úspory i růst produktivity práce, je třeba konstatovat, že vědeckotechnický rozvoj VHJ a podniků probíhal v uplynulém období převážně jen v tradičních oborech na úkor oborů nových a progresivních.

To způsobilo, že výrobní proces probíhal většinou v nezměněných podmínkách pokud jde o výrobky, tak technologie. Inovované výrobky sloužily z větší části k rozšíření sortimentu a pouze z menší části k náhradě výrobků nízké technické úrovně a kvality. Počet původních řešení v úrovni vyšších inovačních řádů, které by měly vliv na podstatné zvýšení technickoekonomické úrovně výroby a výrobků, byl malý.

S dosaženým stavem je česká vláda nespokojena. Uložila proto ministrům a vedoucím ústředních orgánů dosáhnout v řízení výzkumné a vývojové základny zásadního obratu. Na tuto kritiku reagují jednotlivé resorty řadou inovací, které by měly vést ke zlepšení dosavadního stavu.

V rámci ministerstva průmyslu jsou významnými inovacemi úkoly řešící rozšíření meziproduktové základny pro kvalifikovanou chemii, zvětšení sortimentu výrobků pro mikroelektroniku, palety organických barviv, nové konstrukční a modifikované plasty, nová diagnostická a vybraná léčiva, modernizace a automatizace textilu včetně rozšíření textilních strojů, zvýšené využití dřevní hmoty, lepší vybavení zemědělství kapalnými hnojivy, bílkovinnými koncentráty a ochrannými a konzervačními prostředky, pokračující chemizace kožedělné výroby, rozšíření sklářské výroby modernizací plochého skla, zavádění výroby optických vláken, vývoj pneumatik pro osobní automobily a zemědělské stroje. Významný je i podíl na vývoji technologie i komponentů pro výrobu technické pryže z tzv. tekutých kaučuků, řešený v součinnosti se Sovětským svazem. Společná Československo-sovětská koloristická laboratoř významně přispívá k úspoře devizových prostředků i k těsnější spolupráci mezi výrobci a spotřebiteli barev v Sovětském svazu a u nás.

V ministerstvu stavebnictví jsou významnými inovacemi zdokonalování sortimentu stavební keramiky, suchých maltových a omítkových směsí, vápna a cementu. K inovacím dochází i v cihlářské výrobě, v silikátové prefabrikaci a při výrobě porobetonu. Ve výrobě stavebních izolací jsou inovace zaměřeny na rozvoj a zavádění výrobků z minerálních vláken a deskových materiálů.

V ministerstvu zemědělství a výživy jsou důležitými inovacemi výzkumné úkoly na úseku biotechnologií. Přínosy se očekávají od výzkumného řešení a realizace nových pěstebních technologií pšenice, ozimé řepky, nových krmných směsí, nových vakcín proti nemocím zvířat a od řízené výživy rostlin. V potravinářství patří mezi významné inovace řada nových potravinářských výrobků.

V ministerstvu lesního a vodního hospodářství jde o zvyšování produkce dřevní hmoty, ochranu lesů, ochranu vodních zdrojů a racionalizace hospodaření s vodou a dokonalejší čištění odpadních vod.

V ministerstvu zdravotnictví je vědeckotechnický rozvoj směrován na zdokonalování péče o zdraví lidu, zahrnující metody účinné terapie, využívající poznatky moderní medicíny včetně molekulární biologie a genetiky, imunologie a dalších nových vědních oborů. Ve farmacii je hlavní pozornost věnována výzkumu nových léků a přípravků. Zvlášť významné jsou klinické výsledky dosažené na úseku transplantací, zejména transplantací srdce a slinivky břišní. Vynikajících výsledků bylo dosaženo i v hygienicko-epidemiologickém výzkumu.

V ministerstvu školství jsou důležitými inovacemi úkoly z programů a projektů základního výzkumu obsažených ve státních plánech rozvoje vědy a techniky. Mimořádné je například řešení výzkumného úkolu „procesy vzniku ochrany a využitelnosti zdrojů pitné vody“, včetně projektu tvorby regulace a využívání podpovrchových vod a jejich interakce s povrchovými vodami.

Aplikovaný výzkum je prováděn zejména na vysokých školách technického, zemědělského a chemického zaměření. Pokud jde o realizaci výsledků výzkumu dosažených na vědeckovýzkumných pracovištích vysokých škol, musí být vyvíjeno ještě větší úsilí o jejich urychlený transfer do praxe.

V Českém geologickém úřadu jsou důležitými inovacemi průzkum rudných a nerudných surovin, podzemních vod, těžba a zušlechťování vybraných druhů paliv. Zvláštní pozornost je soustředěna na možnost těžby a využití lithia, tento kov a jeho sloučeniny vytvářejí předpoklady pro velice významné inovace v celé řadě odvětví naší ekonomiky. Další významné inovace se týkají zdokonalování vrtných souprav, vývoje nových přístrojů a uplatnění moderních nevrtných způsobů geologické sondáže.

Rovněž průřezové ústřední orgány mají za úkol vytvářet podmínky pro účinnější, větší uplatňování vědeckotechnického rozvoje než dosud.

Česká komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj věnuje – mimo oblast řízení vědeckotechnického rozvoje a investiční výstavby – zvýšenou pozornost koncepčním úkolům směřujícím k vytváření podmínek pro rozvoj inovací v příštích letech, usměrňování licenční politiky, technickoekonomickému hodnocení výrobků a hledání cest ke zkracování řešených výzkumných úkolů. Pozornost bude i nadále v součinnosti s resorty věnována vynálezeckému a zlepšovatelskému hnutí, u kterého byly v minulé pětiletce docíleny významné přínosy.

V 8. pětiletce počítá ještě s většími celospolečenskými přínosy. Česká vláda však sdílí znepokojení spolu s Českou odborovou radou nad tím, že v uplynulém roce byl podán nižší počet přihlášek vynálezů a zlepšovacích návrhů, než se předpokládalo. Totéž platí o tématických úkolech. Vláda od České komise nepožaduje, aby všechno strhávala na sebe, řešila něco za jiné. Musí být však jednoznačným garantem za naplňování celospolečenských hledisek a zájmů.

Ve druhém pololetí minulého roku dohodla Česká komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj s vybranými ústředními orgány české vlády vypracování programů technické politiky resortů s určením:

– prioritních výrobních oborů, které budou ovlivňovat strukturální přeměny v jednotlivých odvětvích,

– přehodnocení struktury a zaměření materiální a kádrové základny, zvláště výzkumné a vývojové základny,

– určení rozvojových a útlumových výrobních programů,

– určení směrů modernizace výrobních kapacit a nové investiční výstavby,

– vytvoření podmínek pro uplatnění informatiky v rozhodovacím procesu o inovačních směrech,

a to vše s propojením na „Komplexní program“. V programech vědeckotechnické politiky českých ústředních orgánů musí být promítnut jejich přínos k naplnění strategie urychlení sociálně ekonomického rozvoje.

V souladu s přijatým harmonogramem připravují ministerstvo průmyslu, stavebnictví, lesního a vodního hospodářství, zdravotnictví, zemědělství a výživy, školství a Český geologický úřad programy vědeckotechnické politiky, které budou posuzovány Českou komisí pro vědeckotechnický a investiční rozvoj a speciálně ustavenými pracovními skupinami externích odborníků. Budou projednány samozřejmě také ve vládě.

To vyžaduje od ústředních orgánů české vlády zásadní změnu stylu práce, změny řízení směrem
k národohospodářsky komplexnějším, perspektivnějším a společensky angažovanějším způsobům řešení problémů vědeckotechnického rozvoje. Vyžaduje to prohloubení spolupráce s Československou akademií věd, Československou akademií zemědělských věd a s Československou vědeckotechnickou společností. Stále více vystupuje do popředí nutnost organizování nejschopnějších mozků, které mohou být nejkvalifikovanějšími posuzovateli předpokládaných programů a navrhovateli nejprogresivnějších řešení. Změna myšlení se musí projevit mimo jiné v tom, že na všech úrovních bude dennodenně nastolována otázka vztahu mezi vynaloženými prostředky a jejich přínosy.

Rozvoj odvětví řízených českou vládou není určován jen efektivností práce jejích ústředních orgánů, výrobních hospodářských jednotek, podniků, výzkumných ústavů a ostatních organizací. Jejich výsledek je odvislý od dodávek strojů a zařízení, které rozhodují o zvýšení technickoekonomické úrovně výroby a přitom spadají do působnosti federálních orgánů. Přitom od plnění dodávek z těchto odvětví závisí obnova výrobních zařízení, modernizace výroby a nových technologií pro investiční výstavbu. Výkyvy, které se v tomto plnění projevují, měly v posledním období negativní dopad na technickoekonomickou úroveň výrobní sféry řízené českou vládou. Protože závislost české sféry na federálních orgánech je závažná i v dalších směrech, projednal předseda vlády Adamec s místopředsedy tyto otázky a uložil vypracování návrhu, který by vnesl jasný řád do vztahů mezi českými orgány a federálními orgány.

Významným specifikem ČSR je, že je v ní rozmístěna rozsáhlá výrobně technická a zvláště palivoenergetická základna celé československé ekonomiky. To klade zvýšené nároky na rozhodovací činnost o území, řídící a správní činnost, na racionální dopravu, na ochranu životního prostředí.

Takové obrovské celky, jako je Severočeský hnědouhelný revír, včetně elektráren, Ostravský kamenouhelný revír s rozsáhlým těžkým průmyslem, pražská, brněnská, plzeňská a jiné aglomerace, to jsou nové pilíře československé ekonomiky, které je nutno řídit a rozvíjet v celém komplexu technických, územních, sociálních i ekologických souvislostí. V tomto směru zabezpečuje česká vláda náročné činnosti – samozřejmě s cílem optimalizovat veškeré rozvojové tendence na území České socialistické republiky. Bez součinnosti s federálními orgány to není proveditelné. Jestliže hovoříme o specifických otázkách sféry řízené českou vládou, není to proto, abychom se na cokoliv vymlouvali, aby byla oslabena jakákoli kriteria, ale aby bylo naše úsilí správně orientováno a aby přijímaná opatření odpovídala složitosti problému.

Na ekonomické poradě členských zemí RVHP byly určeny základní směry prohloubení socialistické ekonomické integrace. Byla stanovena konkrétní opatření formou Komplexního programu, který se stává vědeckotechnickou bází pro vypracování dohodnuté integrační strategie ve výzkumu a ve výrobě. Prioritními směry spolupráce jsou: elektronizace, komplexní automatizace, jaderná energetika, nové materiály a technologie jejich výroby a užití, rozvoj biotechnologií.

Je proto důležité, aby již v této etapě byly na jednotlivých stupních řízení provedeny analýzy, zahrnující zhodnocení možnosti účasti na této spolupráci, a to nejen ve vědeckotechnickém rozvoji, ale i při realizaci výsledků Komplexního programu ve výrobě.

Pokud jde o hospodářský mechanismus, týká se jeho přestavba také řízení vědeckotechnického rozvoje a výzkumné a vývojové základny. Dokonce už na 8. zasedáním ústředního výboru strany byla definována jako předpoklad dalšího rozvoje vědy a techniky. Přestavba hospodářského mechanismu řízení předpokládá stanovení podmínek, které by stimulovaly kvalitní, vysoce produktivní práci, iniciativu, podnikavost, které by zajistily intenzifikaci výroby realizací vědeckotechnických poznatků.

Počítá se i s rozsáhlejší integrací výzkumu a výroby formou vědeckovýrobních sdružení a vědeckovýrobních jednotek, a pokud jde o vědeckovýzkumná pracoviště vysokých škol, jejich užší spojení s výrobními hospodářskými jednotkami a podniky. Počítáme s integrací některých výzkumných ústavů v rámci ministerstva zdravotnictví a ministerstva zemědělství a výživy ještě ke konci tohoto roku.

Bude třeba zavést a experimentálně ověřit uplatnění řady nových metod v posuzování vědeckotechnického rozvoje a výzkumně vývojových pracovišť z hodnotových hledisek.

Zpráva předsednictva na 5. zasedání ústředního výboru strany obsáhle a kriticky hodnotila investiční výstavbu, která je jedním z významných zdrojů inovací.

V posledních letech byla na úseku investiční výstavby přijata řada opatření. Přesto zůstává tato oblast nejslabším článkem v řízení národního hospodářství. Míra investování se převážně pohybuje na horní hranici únosnosti. Vznikají stále nové a nové požadavky na investice, přestože se ve výrobě pracuje s nízkou směnností. Zastaralé technologie se nevyřazují, poněvadž je méně konfliktní požadovat nové pracovní síly než prosazovat vyšší směnnost na nové technice. Vkládané investiční prostředky se úměrně a včas nevracejí a léta jsou zaznamenávány ztráty v mnoho miliardách korun produkce, která nebyla vyrobena.

Reálné přínosy investiční výstavby lze dokumentovat na výrobních stavbách, stanovených pro odvětví řízené českou vládou jako „závazné úkoly“ a na stavbách „centrálně posuzovaných“, které budou dokončeny a měly by být uvedeny do provozu v průběhu 8. pětiletky. Jde o 70 výrobních staveb z odvětví průmyslu, stavebnictví, zemědělství a výživy i zdravotnictví. Rozpočtové náklady jsou u těchto staveb plánovány ve výši 25 mld. Kčs, přičemž podle jednání státních expertiz se může, má a musí počítat s ročním přírůstkem výkonů ve výši 18 mld. Kčs, se ziskem 2,7 mld. a vývozem 1,6 mld. do socialistických a 3,4 mld. do kapitalistických zemí. Lze očekávat, že při postupném dokončování uvedených staveb v této pětiletce bude možný přírůstek výroby zhruba o 45 mld. korun.

Otázkou je, proč náš inovační cyklus – od záměru k uvedení kapacity do provozu – je většinou delší než v průmyslově vyspělých státech. Již po desetiletí jsme v situaci, že se centrum brání tlaku na zahajování dalších a dalších investic, pričemž krátce po zahájení se u řady plánem schvalovaných staveb zjišťuje jejich vážné neplnění. Nedostatky v projekci, ve stavebních pracech, dodávkách technologií, jejich montáži, jsou obvykle omlouvány nedostatkem kapacit.

Přitom je zřejmé, že vědecké řízení investičního procesu předpokládá:

– vyvážený vztah mezi územním a oblast-ním plánováním jako východisko pro optimální lokalizaci investic,

– optimalizaci způsobu stavění a montáže, minimalizaci stavební a maximalizaci technologické části investic,

– aplikaci technologického zařízení srovnatelného se světovou úrovní a z toho vyplývající úroveň výrobků, které bude investice produkovat,

– optimální řídící metody v celém procesu přípravy a realizace investic, jako např. proudová metoda stavění

a jiné progresivní metody,

– vypořádat se s cenovou politikou v investiční výstavbě, to je jeden z velice naléhavých požadavků.

V závěrech 5. zasedání vyslovil ústřední výbor požadavek, aby resorty vypracovaly návrhy na zastavení málo efektivních rozestavěných akcí a na odsun nově zahajovaných staveb v letech 1987 – 1988 o 15 – 20 %. Ukládá, aby nové stavby byly povolovány až po vícesměnném využití stávajících kapacit. Státní plánovací komise, Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj spolu s národními komisemi mají uloženo provést prověrku technickoekonomické úrovně a nezbytnosti staveb v této pětiletce a nepřipustit zahajování těch, které neodpovídají potřebám rozvoje národního hospodářství a postupným strukturálním změnám. Rozhodující úlohu při plnění tohoto úkolu musí v odvětvích řízených českou vládou – sehrát Česká plánovací komise a Česká komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj.

V komplexní bytové výstavbě se úsilí zaměřuje na to, aby investorská a projektová příprava umožnily efektivní realizaci výstavby, soulad nákladů s plánovanými prostředky pro tento účel a zvýšení architektonické
a urbanistické úrovně výstavby. Expertíza prováděná Českou komisí pro vědeckotechnický a investiční rozvoj od poloviny roku 1983 do prvního pololetí 1986 prověřila 439 návrhů na výstavbu obytných souborů a došlo zde ke snížení celkových nákladů, podle mého názoru ke zcela rozumnému snížení, o 1,2 mld Kčs.

Vliv vědeckotechnické politiky na úroveň hromadné výstavby se promítá především typizační činností, kde uplatňováním unifikačních směrů ve prospěch efektivnějších stavebních soustav se vytvářejí předpoklady pro další racionalizaci komplexní bytové výstavby, zejména

– pro snížení počtu panelových soustav pro výstavbu bytů z dosavadních 17 na 3, což umožní, aby každá z těchto soustav disponovala větším sortimentem dílců a tím větší možností typologického tvarování a architektonického ztvárnění objektů při snižování pracnosti na stavbách i spotřeby základních materiálů,

– pro snížení pracnosti i spotřeby materiálu při výstavbě občanské vybavenosti,

– pro postupné snižování spotřeby energie na vytápění standardního bytu při zlepšení hygienických podmínek

v oblasti větrání a akustiky, a to na 7 MWh, což bude znamenat snížení spotřeby energie o dalších 10 % proti současné úrovni.

Z iniciativy české vlády byly organizovány prověrky československých státních norem v investiční výstavbě. Dosažené výsledky byly vládou hodnoceny pozitivně, ale současně byl vysloven požadavek, aby potenciální úspory v nákladech, dosahující obrovských částek, i další úspory byly promítnuty do projektů investic, jejich rozpočtů a také do nástrojů vnitropodnikového řízení u dodavatelů.

Na 8. zasedání ústředního výboru byla jako jedna z oblastí, kde má být uplatněn rozvoj vědy a techniky, označena ochrana a zlepšování životního prostředí. Přes značné úsilí zde nebylo dosaženo žádoucího pokroku. Jde o problém rozsáhlejšího uplatnění vědeckotechnických poznatků a o zavedení takových technologických procesů, které nebudou působit negativně na životní prostředí a umožní celkovou ekologizaci naší ekonomiky.

Kromě mimořádné vnitropolitické závažnosti má problematika životního prostředí i mezinárodně politický význam. Československá socialistická republika vstoupila do programu mezinárodní spolupráce v této oblasti a přijala řadu mezinárodních závazků, z nichž nejvýznamnější je závazek snížit emise oxidu síry na našem území do roku 1993 o 30 % proti roku 1980. Mimo to existuje řada dvoustranných dohod s našimi sousedními státy, týkajících se čistoty ovzduší a čistoty vod.

Pro 8. pětiletku byl přijat a schválen státní program ekologických investic ve výši 17,1 mld Kčs zahajovaných akcí. Při konkretizaci tohoto programu se však do něho v řadě případů dostaly i stavby, které nemají charakter ekologických akcí, ale akcí výrobního charakteru. Navíc nejsou některé ekologické investice dodavatelsky zajištěny v plánovaných termínech a jejich realizace je odsouvána často až na začátek 9. pětiletky.

Česká vláda považuje za nezbytné zajistit plnění prací a dodávek na stavbách státního programu ekologických investic v plném rozsahu, vyloučit z tohoto programu vše, co tam nepatří, a do státního programu zařadit další připravené stavby, řešící rozhodující zdroje znečišťování, jako závazné úkoly státního plánu. Ukazuje se, že k realizaci programového přístupu chybí ekonomická stimulace podnikové sféry, a to jak v pozitivním, tak sankčním směru. Tyto otázky vystupují v současné době do popředí, zejména proto, že se nacházíme ve stádiu zpracovávání přestavby hospodářského mechanismu a že tedy právě v této souvislosti musí být nástroje stimulace pro tvorbu a ochranu životního prostředí formulovány naprosto jednoznačně.

U problematiky investiční činnosti je na prvém místě požadavek na vyváženost územních a oblastních plánů. K tomu je třeba uvést: správci jednotlivých území, tedy národní výbory, mají pro svou koordinační a řídící práci k dispozici nástroje, kterými jsou územně plánovací podklady a územně plánovací dokumentace a základní koncepční materiály v oblasti urbanizace a dlouhodobého osídlení, na kterých úzce spolupracovaly. Tyto dokumenty podávají informace o vlastnostech území, o jeho možnostech a omezeních, představující názor na uspořádání jednotlivých sídel a aglomerací městského i venkovského prostoru včetně kulturního využití území a jeho harmonického uspořádání z hlediska péče o životní prostředí. Národní výbory jsou rozhodnuty využívat těchto materiálů při posuzování návrhů dlouhodobých komplexních programů a rozvojových koncepcí odvětví národního hospodářství.

Zvláštní pozornost si vyžaduje řešení problémů Severočeského kraje. Vláda si je vědoma, že Severočeský kraj je energetickou základnou federálního významu, a proto mu musí být věnována odpovídající pozornost. Schválila jako základní dokument „Oblastní plán rozvoje Severočeského kraje“. Tento dokument umožňuje koncepčně řešit nejen hlavní články ekonomiky kraje, těžbu uhlí a radioaktivních surovin, výrobu elektrické energie a ostatních odvětví průmyslové výroby, ale umožňuje i výrazný nástup k řešení otázek životního prostředí a rozvoj všestranné péče o obyvatelstvo kraje. Pozitivně se rozvíjí i práce na výzkumných úkolech, které se zabývají tím, co tento kraj nejvíce tíží.

Stejnou pozornost bude vláda věnovat i oblastnímu plánu Prahy a Severomoravského kraje, tedy oblastním plánům, které schválila.

Ke strategii urychlení ekonomického a sociálního rozvoje patří i soustavná aktivizace člověka a plného využívání jeho schopností. Inovační procesy vyžadují věnovat soustavnou pozornost nejen lidem, kteří v inovačním procesu již působí, ale i mladým lidem, kteří se teprve na takovouto činnost připravují. V uplynulém období věnovala vláda pozornost prohlubování stávajícího systému přípravy vědeckých a vědeckotechnických pracovníků a pracovníků projekce. Nejde přitom jen o to, aby tito lidé byli vysoce specializovanými odborníky na svých úsecích, ale aby to byli pracovníci chápající inovační procesy ve všech souvislostech a aby je také prosazovali.

Inovace jsou v každé společnosti nerozlučně spojeny s rozvojem vzdělanosti jejích členů. Intenzita současných inovací vyvolává nejen potřebu výchovy odborníků, ale i potřebu všeobecného vzdělání všech občanů. Dokument o rozvoji výchovně vzdělávací soustavy a Dlouhodobý komplexní program elektronizace školství jsou na tomto poznání založeny.

Zvláštní pozornost je na vysokých a středních školách věnována výchově k práci ve vědě a výzkumu. V posledním období se zejména úspěšně rozvíjí i středoškolská odborná činnost a na vysokých školách studentská vědecká, umělecká a odborná činnost, prohlubují se metody výchovy vědeckých pracovníků, ve které mají vysoké školy vedle ČSAV dominantní postavení.

Rychlý nárůst poznatků vědy a techniky vyvolává potřebu systematického a plynulého doplňování znalostí absolventů vysokých škol. Dosavadní roztříštěné způsoby postgraduálního studia budou proto nahrazeny uceleným systémem postgraduální výchovy, pro jehož realizaci se již vytvářejí předpoklady.

V inovačních procesech a v celém hospodářském a sociálním rozvoji sehrává mimořádnou roli lidská tvořivost. Konkrétním důsledkem poznání této skutečnosti je požadavek zaměřovat pozornost na výběr a výchovu talentů pro tvůrčí vědeckotechnickou činnost na všech stupních škol. Jestliže v tomto směru se začíná rozvíjet činnost na vysokých školách, bude v budoucnu potřebné postupně rozšiřovat tuto aktivitu ve větší míře i na střední a další stupně škol a na dělnické profese.

Česká vláda věnuje realizaci vědeckotechnického rozvoje a problematice Komplexního programu soustavnou péči a pozornost. Již bylo řečeno, že není spokojena s dosaženým stavem.

 

Poslanec Bohumír Rosický

Urychlení vědeckotechnického rozvoje je v současné etapě významným politickým úkolem. Dosáhnout kvalitativního pokroku je dnes možné jen zaváděním takových technologických způsobů výroby, jejichž základem jsou materializované vědecké poznatky ve výrobním procesu.

Vztah hospodářské sféry k vědě, bez níž nelze vědeckotechnický pokrok uskutečnit, se postupně mění. Přibývá těch iniciativnějších, prozíravějších a odpovědnějších, kteří ve vědeckovýzkumném pokroku nacházejí správnou perspektivu, aktivně přijímají jeho podněty a nedají se odradit překážkami. Za samozřejmé berou to, že pokrok nelze bez rizika zajistit.

Stále však platíme velkou daň za to, že se rizika a nejistoty četných pokrokových námětů snažíme omezovat až do neúnosného minima. Ztrácíme tím čas a výsledek je, že přínos i velmi nadějných inovací je nakonec poměrný malý nebo dokonce žádný. V dnešních velice neúprosných podmínkách na světových trzích je právě čas vůbec nejvýznamnější kalkulační položkou. Nikdo ve světě nepočká, až my budeme mít tu pravou jistotu.

Má-li dosud platný systém řízení nějakou zásadní nevýhodu, pak nikoliv tu, že by vědeckotechnický rozvoj neumožňoval, ale že se v míře stále ještě neúnosné umožňuje Opak, to je jeho opomíjení. Jak jinak si vysvětlit, že stále ještě řada podniků může plnit plánované úkoly, aniž by nové přístupy a inovace byly nuceny zavádět ve výrobě. Je proto na místě se ptát, zda postavený plán odpovídá tomu, co se od vědeckotechnického rozvoje očekává. Vědeckotechnický rozvoj se osou plánu ještě nestal. Nový hospodářský mechanismus založený na úplném chozrasčotu musí nutit výrobu k zavádění inovací a k výrobě kvalitního zboží. Konec konců je třeba přijmout světovou úroveň jako praktické kriterium pro hodnocení úspěchů nebo neúspěchů v našem počínání.

Většina lidí se k vědě a technice slovně hlásí, oceňují ji především jako spotřebitelé, obklopují se moderními výrobky, zejména elektronikou, ale jako výrobci zaujímají mnohdy opačné postoje. Jak jinak si např. vysvětlit, že monopolní subdodavatel dodává finálnímu výrobci elektronické součástky v takové jakosti, kdy z pěti jsou čtyři vadné. Setkali jsme se s tím v ZPA Nový Bor – tam v rámci chvályhodné iniciativy „jedno procento zboží do tržních fondů“ vyrábějí počítače IQ 150 pro zajištění programu elektronizace na našich školách. Výsledkem je nekvalitní výrobek, s nímž máme vychovávat naši mládež. Nejvyšší kvalita výrobků vyžaduje stoprocentní kontrolu. Závěrečná kontrola je účinná, ale v moderní technice je stěžejní preventivní kontrola, kterou koná každý pracovník v celém procesu výroby. Tento odpovědný přístup k sebekontrole vysoce kvalifikované vlastní práce je jedním z cílů, které si klade nová výchovně vzdělávací soustava v přípravě dělnických a technických kádrů. Jak je tento přístup důležitý, ukazuje příklad z Japonska, kde vytyčili zásadu – milion elektronických součástek bez jediné závadné.

V diskusi s hospodářskými pracovníky bylo často poukazováno na rozpor vyplývající z toho, že s dosavadním objemem vyčleněných investičních prostředků nelze udržovat na světové úrovni náš široký výrobní sortiment. Ten vede až k malosériové a kusové výrobě a způsobuje, že stále chybějí ty či ony subdodávky, jejich potřebná kvalita, inovace apod. Vysoce žádoucí se tedy jeví potřeba účelných strukturálních přeměn a zúžení sortimentu výroby. Zde je rovněž prostor, naše šance, ale také nezbytnost přispět k rozvoji mezinárodní dělby práce, neboť sami nemůžeme udržovat na světové úrovni tak širokou produkci.

Obchodní výměnu musí doplnit úzká kooperace a specializace mezi zeměmi RVHP na všech úrovních. Jestliže např. v oblasti elektroniky se pracuje v zemích EHS z necelé 1/3 pomocí vlastních součástek a zbytek je dovoz, tak u nás to dělá, jak jsme si ověřili, téměř 60 až 70 % součástek z vlastní výroby. Např. jen velice malá část spotřebního zboží, jako jsou ledničky, pračky a spotřební elektronika, vzniká ze společných dílů a ve spolupráci mezi zeměmi RVHP. Nerealizuje se v potřebné míře utváření přímých výrobních vztahů a společných výrobních podniků, jak předpokládá Komplexní program.

Jsou podniky, které vstoupily do úzkých integračních vztahů v rámci RVHP a vykazují velmi dobré výsledky. Viděli jsme to např. v n. p. Škoda Plzeň. Zároveň však poukazují na to, že k potřebné těsnější spolupráci, která by odlehčila výrobní strukturu, ještě zdaleka nebyly vytvořeny podmínky v legislativní normotvorné činnosti, cenové tvorbě apod. Z toho také pramení určitá neochota a vyčkávání podniků do těchto vztahů vstupovat. Tyto nedostatky je nutné urychleně řešit, protože jen ve skutečné, efektivní socialistické ekonomické integraci budeme schopni dobře zabezpečovat své potřeby.

Rovněž důsledné rozpracování přijatých zásad zdokonalování hospodářského mechanismu musí vést k vytvoření takových podmínek, aby dobré nápady našich lidí, výzkumných ústavů a institucí, které nejsou o nic horší než jinde ve světě, nezůstávaly ležet v zásuvkách, ale zkvalitňovaly naši výrobu. Vytvoření podmínek však nelze zužovat na požadavek (a s tím jsme se také setkali) „dejte nám investice včetně deviz a my budeme realizovat vědeckotechnický pokrok“. Jistě, bez investic nelze řadu inovačních akcí vůbec založit, neboť investiční výstavba představuje významný zdroj vědeckotechnického rozvoje. Musí však jít o zajištění kontinuity ve zdokonalování výroby v nejširším slova smyslu. I ten nejnovější stroj a výrobní postup je za několik let zastaralý, pokud nedochází k jeho inovaci. To musí zabezpečit lidé od řídících pracovníků v centrálních orgánech až po mistry a dělníky v závodech.

Další závažný nedostatek, na který bylo při průzkumech poukazováno, je ten, že technologický vývoj, konstrukční a projektová příprava nejsou ve výrobních organizacích dostatečně materiálově a kádrově zajištěny. Objednací lhůty materiálu jsou nejednou příliš dlouhé, že i když se podaří zkrátit výzkum, tak konstruktér by mnohdy musel určit materiál a součástky, které v určitém stroji použije, již na začátku samého konstruování. Těžko lze pak sestavit progresivní strojní zařízení na světové úrovni bez vysokých technickoekonomických parametrů prvkové základny.

Tento nedostatek nemůže vyřešit ani osobní ohodnocení předních technologů a konstruktérů. Vlastně jej eliminuje. Tato skutečnost byla konstatována u více než 3/4 navštívených organizací.

Za obzvlášť složitý byl označen mechanismus v oblasti importu různých druhů součástek a závislost dovozu na orgánech stojících mimo vlastní podnik a resort. Existující plánovací systém by měl počítat s většími rezervami pro mimořádné výsledky výzkumu, aby se urychlil jejich převod do praxe. Měly by být přednostně zabezpečovány materiálně technickým vybavením i mimo běžná plánovací období.

Vyřeší-li se např. úkol dříve, než předpokládá plán, docházíme k tomu, že na realizaci nejsou prostředky. Výsledky výzkumu zastarávají a oddalováním realizace přichází společnost o značné efekty. Např. v ZPS Gottwaldov byl vyvinut špičkový obráběcí stroj, o nějž se na výstavě ucházelo asi 260 zahraničních zájemců. Podnik však vzhledem ke kapacitním možnostem nemohl dodat více než 40 kusů.

Průzkumy též konstatovaly nízké přístrojové vybavení výzkumné a vývojové základny nejnovějšími přístroji. Tam, kde je mají, nejsou plně využívány. Nedořešena zůstává i legislativní otázka společného používání, případně výměny drahých – špičkových přístrojů mezi různými organizacemi.

Často se uvádí, že uskutečňování technického rozvoje je rychlejší, když jsou výzkum a výroba organizačně propojeny. S čím jsme se ale setkali v praxi? Existuje řada VHJ a podniků s podřízenou výzkumnou základnou, ale inovační cykly mají pomalé a tempo zavádění vědeckotechnického rozvoje nepostačující. Přitom oba, podnik i výzkumný ústav, plní plán s tím důsledkem, že dochází k trvalým potížím s kvalitou a ke snížení podílu exportovatelných výrobků. Kritérium náročnosti ekonomických podmínek a výrazného ocenění práce těch, kteří se v nich prosazují, v praxi zatím plně nepůsobí. A to je také vysvětlení toho, proč podnik může plnit plánované úkoly bez výrazného využití výsledků technického rozvoje.

Mnohokrát bylo poukazováno na problémy v oblasti tvorby cen. U našich, zpravidla monopolních výrobců není záruka, že náklady jsou společensky nutné. Tím není vytvářen potřebný tlak na plné využívání výsledků vědeckotechnického rozvoje.

Pro cenovou tvorbu by měly být stanoveny jednoduché ekonomické zásady, nikoli složitý a podrobný postup. Tvorba cen od cenových úřadů trvá někdy léta, takže výroba nového magnetofonu, jak sdělili pracovníci v Tesle Přelouč, kdyby se dodržovaly všechny cenové, normativní a jiné předpisy, musí trvat 7 – 8 let, i když výzkum je většinou schopen zabezpečit dobu srovnatelnou s dobou řešení ve vyspělých státech.

Prakticky ve všech závodech jsme se setkali s námitkou, že některé naše technické a jiné normy jsou tak složité a někdy až neúměrně přísné, že už předem vyřazují naše výrobky ze soutěže se zahraničními. Naopak v jiné oblasti máme zase normy tak slabé, že jejich dodržování ve výrobě neumožňuje efektivní uplatnění našeho zboží na zahraničních trzích.

Pokud jde o samotnou oblast vědeckovýzkumné činnosti, ověřili jsme si, že prostředky do ní vkládané nejsou malé, a to i přes určité zkreslení, jak o tom hovořil ve zprávě vlády místopředseda Šrámek. I zde se však musí uplatňovat jejich optimální využití. Je třeba dát prostředky tam, kde lze dosáhnout zcela nových objevů a přitom se zároveň podívat, co už bylo ve světě v dané oblasti úspěšně provedeno. Nelze přece absolvovat všechny minulé etapy, je nutno začínat od dosažené úrovně ve světě.

Ministerstva, generální ředitelství i podniky nemohou pasívně čekat, co jim bude nabídnuto. Samy se musí více obracet na vědu, zadávat jí své požadavky, přebírat dobré zkušenosti z ostatních zemí a průběžně vědět, co se v daném oboru děje. Své budoucí inovace musí zakládat i v samotném výzkumu, aby se připravila půda pro budoucí moderní výrobní úkoly.

Jinak je nebezpečí, že výzkum bude vynalézat to, co nikdo nepotřebuje, a společnost naopak bude potřebovat to, co nikdo nezabezpečil a tudíž ani nevyrobil. V knihovnách a výzkumných ústavech pak často leží výzkumné zprávy, se kterými nikdo nepracuje, protože nejsou k použití.

Ve výrobě mnohdy obtížně hledají uplatnění objevy, které zaručují vysokou efektivnost. Výroba na rychlé změny zaběhnutého režimu není připravena. Ve všech navštívených podnicích, které vyrábějí technicky náročnější sortiment, uváděli, že zavádění nových výrobků v etapě ověřování a první série negativně dopadá na hospodaření organizace.

Ve vědeckotechnickém rozvoji výraznou úlohu sehrává naše školství. Počty odborníků by měly být včas usměrňovány podle perspektivních potřeb našeho školství. Mládež je třeba vést, jak se ukázalo při průzkumech, rovnoměrně k vědě a technice jako celku, k jejich komplexům, nikoli jednostranně k úzkým specializacím.

Zvýšená pozornost musí být věnována i znalosti cizích jazyků, aby vysokoškolsky vzdělaní odborníci mohli přebírat poznatky z původní literatury. Nic nelze slevovat ani z výchovné úlohy všech škol. Vzdělanost totiž vyžaduje zároveň aktivní životní postoj, úctu ke společenským hodnotám, kulturnost a mravnost.

Ve výzkumných ústavech a vysokých školách byla často diskutována otázka přetrvávajících administrativních metod řízení vědy a rozpis ukazatelů mnohdy nesouvisejících s věcnou podstatou problému. Značně negativní dopad má rozsáhlá administrativa z úrovně ministerstev a VHJ, která zahlcuje pracoviště výzkumné a vývojové základny nejrůznějšími statistickými výkazy a hlášeními, která nejsou spjata s vlastním výzkumem. Cílový efekt tím ustupuje do pozadí. Výzkum musí být odpovědný za to, co v rámci vědeckotechnické politiky strana udělá, a tato odpovědnost končí teprve výrobou. Důsledným uplatněním kritéria „výzkum pro realizaci“ by musela řada výzkumných pracovišť zřejmě přehodnotit výsledky své práce. Naopak ty výzkumné instituce, kde mají trvale dobré výsledky, např. VŠCHT v Praze navrhuje dokonce přejít na plný chozrasčot.

Vyvstala též otázka, zda při plánování a vykazování nákladů na řešení výzkumných úkolů neplánovat pouze celkové náklady, úkoly na pětiletku a dispoziční právo s určenou částkou přenechat koordinátorovi úkolu. Přísné a důsledné rozdělování nákladů na různé položky, a to na každý rok a často i čtvrtletí, především na pětiletku, je považováno za nesmyslné nebo je nelze spolehlivě na 5 let určit.

Výzkumní pracovníci by měli mít při své činnosti více důvěry, jak zaznělo z průzkumu. Vědě nelze plánovat úkoly jako výrobě. Práce s nepoznanými tendencemi a zákonitostmi může mít i opačný efekt, než se předpokládá. Ale plně musí platit, že to, co věda vyřeší, musí zaplatit veškeré náklady i na neúspěšné případy a ještě přinést mnoho navíc.

Stále nedoceněna zůstává tvůrčí práce vůči procesům rutinního charakteru. Je to i záležitost zlepšení práce ve vědě a výběru výzkumných úkolů. Poukazováno bylo v této souvislosti na nedostatek vůdčích, vědecky a organizačně schopných pracovníků, tvůrčích osobností, umějících jednat s lidmi a vést je. Ti mnohdy dávají přednost hospodářské funkci, zpravidla lépe placené.

Průzkumy ukázaly, že závody a někdy i výzkumné ústavy nepodnikají vše, co by bylo potřebné pro výchovu svých vědeckých a vědeckotechnických kádrů. Prakticky se nevyužívá účelové aspirantury a mateřská pracoviště nevyžadují od svých nadaných tvůrčích pracovníků realizovat vědeckou aspiranturu.

Náš výzkum nemůže pochopitelně zajistit všechny potřeby spojené s inovacemi a s technickým pokrokem vůbec. Proto jsme se na průzkumech zajímali rovněž o to, jak je to s vyhledáváním a uplatňováním osvětových poznatků v praxi. Co jsme se dověděli, nebylo nijak příznivé. Podniky nejsou dostatečně informovány o konkurenčních výrobcích, o součástkové základně, chybí cizí firemní literatura. Nejnovější informace se tak nedostávají rychlé do výzkumné a vývojové základny podnikové sféry. Dnes nové progresivní myšlení
a informace ve všech oborech vědy a techniky jsou cenným zbožím, za které se musí draze platit.

Ani na tuzemských veletrzích, kde mají naše závody možnost přímého kontaktu se zahraničními firmami – toto právo jednat s nimi je vyhrazeno organizacím zahraničního obchodu. Informace, které OZO získávají, nejsou dostatečně konkrétní, protože většinou jde o pracovníky obchodního zaměření, nikoliv bezprostředně zúčastněné na výzkumu a výrobě. Umožnit odborníkům a specialistům výrobních závodů na veletrzích vstupovat v přímý kontakt se zahraničními firmami by mohlo v podstatě ovlivnit při dodržování příslušných předpisů – jejich informovanost o parametrech špičkových výrobků zahraničních firem.

Objevuje se i neúnosná agenda při schvalování zahraničních cest. Např. ve Výzkumném ústavu chemických syntéz nebyl od roku 1970 ani jeden vědecký pracovník na zahraničním sympóziu v KS. Není to ojedinělý případ.

Rovněž možnosti licenční politiky nejsou plně využívány. Rozdílnou účast organizací na využívání zahraničních licencí nelze obhajovat jen nedostatkem devizových prostředků a ani tak často uváděnou složitostí licenčního řízení. Nápravu je především nutno vidět v přístupu k progresivním poznatkům vědy a techniky dostupným na světovém trhu. Platí to zejména ve vztahu k praktické realizaci vědeckotechnické spolupráce členských zemí RVHP.

Značnou pozornost bude potřeba věnovat zakládaným koncepcím vědeckotechnické politiky resortů a využívání zpracované územně plánovací dokumentace. V tomto úsilí musí dostat Česká komise plnou podporu. Je to také předpoklad toho, aby došlo k vyváženosti územních a oblastních plánů, k propojení oblastního a národohospodářského plánování.

Naše programy a plány nesou názvy sociálně ekonomické. Nerozvíjíme ekonomiku pro ni samotnou, ale jako materiální základ všestranného společenského rozvoje a úsilí o zvýšení celého úhrnu podmínek a jistot našich občanů. Mezi ně patří také ochrana životního prostředí, kterou musíme daleko lépe programově a především účinně zvládat.

Je nezbytné si uvědomit, že urychlení našeho hospodářského a sociálního rozvoje nelze uskutečnit bez vědy. Naše kapacity nedovolují frontální řešení všech otázek. Kam ale musíme prioritně orientovat svou pozornost, je Komplexní program. Ten je také pro nás vodítkem pro zaměření našeho výzkumu a výroby k plnění jejích úkolů. Promítnutí tohoto poznání do myšlení lidí, vedoucích pracovníků, každého našeho občana je příkazem přestavby. V tomto duchu musí být uváděn v život ekonomický mechanismus, nutící každý závod a podnik obracet se na vědu, akt vně ji využívat při výrobě kvalitních, konkurenčně schopných výrobků. To jsou základní předpoklady pro postup vpřed.

 

Poslanec Michal Kraus

Jednou z uváděných příčin neuspokojivého a stále pomalého zavádění výsledků vědeckotechnického rozvoje do hospodářské praxe je i stav a kvalita právních norem, regulujících rozvoj vědy a techniky. Na řadě průzkumů přímo ve výrobních podnicích jsme proto ověřovali, zda a jak právní normy brzdí či přispívají k urychlenému zavádění nových poznatků do praxe. Využili jsme též poznatků, které získaly právnická fakulta University Karlovy a Ústav státu a práva ČSAV.

Nutno konstatovat, že zjištěný stav není zdaleka optimální. Jednotlivé resorty ve snaze postihnout nejrůznější situace rozpracovávají příslušné zákony do detailů, takže vyhlášky, směrnice, instrukce a příkazy se hrnou ze všech stran. Jejich značná část je již vývojem překonaná a v praxi nevyhovuje, ztratila se přehlednost a účinnost. Kromě toho jsou postaveny bez obsahové koordinace. Navíc jsou zdrojem velké administrativní náročnosti, která brzdí řízení a rozhodování v těchto věcech. Jenom pro ilustraci: v oblasti řízení rozvoje vědy a techniky platí v současné době více než 100 právních předpisů různé právní síly. V oblasti investiční výstavby, která s vědeckotechnickým rozvojem bezprostředně souvisí, existuje dokonce několik set právních předpisů registrovaných ve Sbírce zákonů od téměř 50 legislativních orgánů, počítaje v to národní výbory jako jedinou položku. Jestliže bychom však do této skupiny zahrnuli i směrnice a normy nižšího řádu, došli bychom k číslu podstatně vyššímu.

Proto nelze samozřejmě hovořit o účinném řízení, neboť toto neúměrné množství předpisů způsobuje, že právní regulace vědeckotechnického rozvoje je nepřehledná a komplikuje operativní přístupy k řešení problémů. Navíc se často stává, že předpisy se vzájemně věcně i formálně dublují, i si dokonce odporují.

K pomalé realizaci výsledků řešení jednotlivých úkolů také velkou měrou přispívá nevyrovnaná situace v dodavatelskoodběratelských vztazích. Dlouhé předkládací lhůty na subdodávky, materiál, výrobní stroje, výpočetní techniku, složité schvalovací řízení u dovozů a další způsobují, že řada technicky progresivních návrhů se realizuje opožděně, což má za následek znehodnocení jejich technické progresivity. Výrobní praxe je toho názoru, že hospodářské právní předpisy by měly stanovit v dodavatelskoodběratelských vztazích pro materiální zajištění úkolů vědeckotechnického rozvoje obligatorně prioritu.

S ohledem na připravované změny v hospodaření podniků, zejména z hlediska jejich úplného chozrasčotu a samofinancování, bude nutné podstatně revidovat velmi rozsáhlý, nepřehledný a značně komplikovaný soubor předpisů v oblasti financování. Je zavedeno značné množství nejrůznějších finančních fondů, přičemž nesprávné financování z jednoho fondu na úkor jiného zakládá významné postihy. Přitom jsou dosud běžné situace, kdy ani orgány finanční správy nemohou rozhodovat o správném postupu, protože výklad pestré a stále se měnící praxe nejasnými a složitými předpisy může být různý. Klasickou ukázkou je každoročně upravovaný a prakticky kontinuálně doplňovaný Sazebník daně z obratu.

Rovněž tak stávající předpisy pro tvorbu cen, protože byly z převážné většiny v loňském roce přepracovány, nevytvářejí dostatečnou motivaci podnikům pro zavádění inovací, ať už výrobních či technologických, spíše naopak. Často zvyšování užitných parametrů výrobků při současném snižování nákladů a úspoře živé práce zavedením automatizace či moderní technologie vede ke snížení efektů pro podnik, což pochopitelně ve svém důsledku citelně narušuje podnikový chozrasčot.

V souvislosti se zásahy do právního řádu bych chtěl připomenout, že větší důraz musí být položen na zkvalitnění přípravy každého předpisu. Věcnému obsahu musí odpovídat i kvalitní legislativní zpracování. To předpokládá úzkou spolupráci odborníků věcné problematiky s legislativními pracovníky, přičemž je třeba upozornit, že kvalitních legislativců stále ubývá a bylo by proto třeba věnovat mimořádnou pozornost přípravě nových legislativních specialistů.

Poznatky poslanců ústavně právního výboru o účinnosti právních norem na úseku vědeckotechnického rozvoje mají v současnosti svůj význam, byť dílčího charakteru. Byly proto již předány České komisi pro vědeckotechnický a investiční rozvoj, aby je spolu s příslušnými orgány urychleně posoudila a dala podnět k odstranění těch ustanovení či předpisů, která jsou předmětem dlouhodobé kritiky a brzdí a komplikují urychlené zavádění poznatků vědy a techniky do praxe.

Musíme si však uvědomit, že úlohu právních předpisů nelze přeceňovat. Právní předpisy mohou řadě věcí pomoci, nemohou ale problémy vyřešit, stejně tak nemohou nahradit úlohu ekonomiky a ekonomických zákonů při rozvoji naší společnosti.

 

Poslanec Jindřich Matyáš

Poslanci výboru pro plán a rozpočet České národní rady s potřebnou iniciativou a odpovědností si ověřovali v poslaneckých obvodech a na průzkumech organizovaných výborem současný stav uplatňování vědeckotechnického rozvoje ve výrobní praxi. Z hodnocení a získaných zkušeností jsme dospěli k závěru, že mezi vědou, technikou a praxí je hodně nesrovnalostí, dokonce i protichůdných tendencí. Na některé postupně upozorním.

Jinak jsem toho názoru, že o vědeckotechnické revoluci dlouhou dobu hovoříme, máme řadu institucí, které by měly být spolehlivými garanty jejího prosazování v životě naší společnosti. Velká část našich výrobků a výrobních technologií nás ale usvědčuje z toho, že slova a činy jsou od sebe velmi vzdáleny. Sice vyvíjejí usilovnou činnost, ale neřídí to, co by řídit měly. Alespoň ne tak, aby z toho měla naše společnost potřebný užitek.

Poznatky získané při poslaneckých průzkumech to plně dokumentují. Například systém řízení jakosti, první stupeň jakosti a technická pokrokovost nezohledňuje specifiku výrobků pracovních prostředků kusově vyráběných a dodávaných formou linek, souborů a investičních celků. Kritéria pro ekonomickou zainteresovanost výrobců na ekonomických efektech nové techniky u uživatelů postupem času ztratila pro výrobce motivační význam.

Administrativní a předpisová právní agenda pro tvorbu, řízení, realizaci a hodnocení VTR se stala rozsáhlou a nepřehlednou a získala charakter brzdícího faktoru pro vědeckotechnický rozvoj.

Vytyčili jsme požadavek, aby se vědeckotechnický rozvoj stal osou plánu veškeré činnosti podniku. Požadavek potřebný, ale dosud uplatňovaný v mechanismech ekonomického řízení, nezrealizovatelný především proto, že žádný z těchto mechanismů dosud nevytvořil potřebné ekonomické klima, které by podniky nutilo obracet se

k vědě a technice jako k jedinému východisku pro zajištění své existence.

Jako příklad bych uvedl: Dosavadní praxe hodnocení efektivnosti VTR ukazuje, že jednotnou metodikou nelze postihnout specifiku výrobních oborů a v jejich rámci jednotlivých výrobků. Mnohem účinnější by bylo, aby každé vedoucí pracoviště VTR daného oboru vypracovalo svůj metodický materiál a nechalo schválit centrálním orgánem.

Často se uvádí, o tom jsme se také přesvědčili, že podniky ani nevyužívají těch možností, které současný mechanismus poskytuje. Nejmarkantnější je to např. ve využívání, resp. nevyužívání možnosti stanovit výraznější vyšší mzdy vynikajícím projektantům, konstruktérům.

Hledali jsme odpověď, proč tomu tak je. V současné době není k dispozici jiný nástroj centrálního sledování inovační aktivity organizací než kategorie vysoké technicko-ekonomické úrovně produkce. Působnost státních zkušeben pro hodnocení výrobků charakteru pracovních prostředků na rozdíl od spotřebního průmyslu je velmi omezená a podmíněná nesplnitelným požadavkem pro výrobce – pořízení zahraničního referenčního vzorku.

Dalším příkladem může být i ta skutečnost, že výrobky vysoké technickoekonomické úrovně jako základna pro bezprostřední efekt cenového zvýhodnění pro ekonomiku podniku pozbyly motivačního významu nejprve odbouráním možnosti cenového zvýhodnění u vývozních dodávek a postupným omezováním prostoru pro cenové zvýhodnění i pro tuzemské dodávky. Řešením části této problematiky by mohl být výrazný efekt ekonomický pro podniky dosahující vysokých rozdílových ukazatelů při realizaci výrobků na zahraničních trzích.

Všude se nám při bližším pohledu vedle subjektivních příčin, kterých je dost a lze je urychleně odstraňovat, objevily i příčiny výrazně systémového charakteru. Proto jsme velmi uvítali schválené zásady přebudování hospodářského mechanismu, protože ty nehovoří o vědeckotechnickém pokroku jako o oblasti, kterou je nutno plánovat a řídit vedle výrobního procesu.

Důsledkem dosavadního přístupu je, že vědeckotechnický pokrok je podnikům jako by vnucován z vnějšku. Plánuje se odděleně výrobní činnost a vědeckotechnický rozvoj. Obě oblasti jsou řízeny různými institucemi. Nejsme schopni docílit toho, aby investiční proces, zejména výrobních investic, byl plánovitým a harmonickým vyústěním výsledků práce vědeckovýzkumné základny, resp. garantoval zavádění nejprogresivnější techniky s nejefektivnější technologií do praxe. Mezi vědeckovýzkumnou základnou a výrobní sférou existuje vakuum, které se snažíme překonat řadou administrativních opatření, nemajících stále očekávaný celospolečenský efekt. Důsledkem takového postupu je mj. skutečnost, že např. státní výzkumné ústavy a ústavy resortní pracují příliš často na zakázkách, které by snadno mohly a měly řešit podniky samy prostřednictvím svých výzkumných, vývojových a racionalizačních útvarů a složek. Svědčí to o nedosta- tečné společenské objednávce na činnosti celé vědeckovýzkumné základny. Přitom s její kapacitou bychom měli nakládat uvážlivě, když si uvědomíme, že představuje asi 1,5 % celosvětové kapacity vědeckovýzkumné základny, ale měla by obhospodařovat zhruba 25 % z celosvětové výroby komodit, kterou mají naše výrobní podniky ve svých výrobních programech.

Je rovněž velmi diskutabilní, jestliže se kapacita vědeckovýzkumné základny věnuje řešení toho, co je jinde ve světě již známo a využíváno, a to jen proto, abychom nahradili určitý objem dovozu za devizi. Krátkodobou potřebu nám to sice třeba pomůže vyřešit, ale podporujeme tím další relativní zaostávání za světovou špičkou, protože vědeckovýzkumná základna by měla přinášet zcela nová, progresivní a špičková řešení a ne to, co již je jinde objeveno.

Účinnost práce organizací vědeckovýzkumné základny je bezprostředně spjata s uplatňovaným způsobem jejich ekonomického řízení. Současné ekonomické nástroje např. dostatečně nepodporují zájem o co nejrychlejší a nejhospodárnější vyřešení úkolů plánu rozvoje vědy a techniky. Je to konkrétní poznatek z našeho průzkumu jednoho výzkumného ústavu chozrasčotního typu a koresponduje s poznatky dalších průzkumů. Ceny výzkumných úkolů se stanovují při zařazování úkolů do plánu rozvoje vědy a techniky nebo při uzavírání hospodářských smluv na základě zkušeností odhadem: Materiál, mzdy, ostatní přímé náklady, kooperace, režie, zisk. Hlavní ukazatele plánu organizací vědeckovýzkumné základny jsou výkony, náklady, upravené vlastní výkony, zisk, použitelný objem mzdových prostředků a z toho vyplývající vztahové ukazatele. Vychází pak z takto stanovených cen výzkumných úkolů. Proto např. úspora ve spotřebě materiálových nákladů by měla mít za následek snížení objemu výkonů. Úspora mzdových nákladů při řešení úkolů má za následek rovněž pokles objemu výkonů. Dále snížení zisku a tím zhoršení ukazatelů efektivnosti hospodaření organizace. Z uvedených skutečností vyplývá, že případné urychlení výzkumu a vývoje zhoršuje především podílové ukazatele nákladovosti organizací vědeckovýzkumné základny. Uvedu příklad. Doba řešení úkolu je plánována na 3 roky. V rámci řešení tohoto úkolu je plánována výroba materiálově náročného realizačního výstupu. Pokud by došlo ke zkrácení doby řešení úkolu o jeden rok, přesune se spotřeba materiálu do předcházejících let. Tím je konkrétně organizace postavena před problém: Zkrátit řešení úkolu a nesplnit podílové ukazatele plánu, které jsou závazné pro hodnocení organizace, což by mělo v konečném důsledku nepříznivý dopad na hmotnou zainteresovanost pracovníků anebo neurychlit řešení úkolu, což má nepříznivé důsledky z hlediska celospolečenského, ale ústav splní úkoly rozepsané plánem.

Z hlediska organizací vědeckovýzkumné základny je tedy výhodnější neusilovat o zkrácení doby řešení úkolu, ale čerpat náklady na řešení v plánovaném čase a v plánované výši. Takovéto působení platného mechanismu řízení nelze pochopitelně překonat pouhým zdůrazňováním priority celospolečenských zájmů a naléhavostí existujících potřeb. Je nezbytné změnit platná pravidla tak, aby výrobní podniky měly samy prioritní zájem o zavádění vědeckotechnického pokroku a aby organizace vědeckovýzkumné základny samy hledaly cesty k celospolečensky žádoucím výsledkům své práce.

 

Poslanec Václav Michalec

Z provedené analýzy vyplynulo, že prosazování elektroniky ve všech oblastech společenské praxe nemá žádoucí úroveň. Nedaří se zejména chápat elektronizaci komplexně a využívat získaných zkušeností a poznatků v jednotlivých podnicích. Není rovněž dobudován systém vzdělávání a výchovy kádrů, nedostatečná je i výchova a připravenost mládeže. Proto k zabezpečení základních cílů rozvoje elektronizace byly zpracovány programy elektronizace ve všech rozhodujících podnicích a organizacích města Brna. Pozornost je soustředěna na koncepční přípravu a vzdělávání mladých kádrů a permanentní doškolování dosavadních pracovníků. K tomuto úkolu je směrována ideologická práce a kontrola. Byly stanoveny konkrétní úkoly pro vedoucí pracovníky, funkcionáře, resortní výzkumné ústavy, školy, národní výbor města Brna a ve společenských organizacích Národní fronty.

Elektronizace se stala naším hlavním cílem, který všichni uznáváme. Jsme si vědomi, že bez nové moderní techniky bychom zůstali stát na místě a že přešlapování v minulých letech nás bude stát hodně námahy a prostředků, abychom dohnali to, co jsme zameškali. Přesto si myslím, že je potřeba dobře zvažovat, co a jak budeme modernizovat, aby naše podniky a závody to ve své výrobě poznaly.

Zúčastnil jsem se průzkumu v Pardubicích na VŠCHT a ve Výzkumném ústavu organických syntéz a v Přelouči v Tesle. Kam jsme přišli, slyšeli jsme stesky na zastaralé přístrojové a technické vybavení anebo součástky, které mají špatnou kvalitu a spolehlivost. Např. při montáži zesilovače a magnetofonů v Tesle Přelouč jsme měli možnost se přesvědčit, kolik namontovaných součástek se musí zpětně vyjmout a nahradit novými. Výrazně se tak znehodnocuje kvalita finálního výrobku.

Donesl jsem do svého závodu prospekty zmíněného zesilovače a magnetofonu a chtěl jsem spolupracovníkům ukázat, jaké pěkné věci dovedeme vyrobit. Bylo mi řečeno: na pohled to vypadá docela pěkně, ale s kvalitou už to bude horší, stejně to budou ležáky, budou drahé a poruchové.

To ukazuje, jaké zkušeností mají naši občasné s některými výrobky, které jsou u nás vyráběny. V našem případě ať se Tesla Přelouč snaží sebelepší výrobky dodat na trh, je její úsilí úplně znehodnoceno vadnými součástkami obdrženými od monopolního výrobce. Je proto nezbytně nutné kvalitní výrobou bojovat o lepší vědomí a myšlení našich lidí ve smyslu přerodu našeho hospodářství.

Hovořím o součástkové základně, ze které čerpají podniky, vyrábějící elektroniku pro naše stroje a přístroje pro všechna odvětví našeho národního hospodářství. Myslím si, že federální ministerstvo elektrotechnického průmyslu má v tomto směru co dělat a dohánět.

Když jsem si chystal toto své vystoupení, navštívil jsem naše konstruktéry v Královopolské strojírně n. p. a hovořil jsem s nimi o tom, co se u nich změnilo. Za 37 let, co tato konstrukční kancelář existuje, nezměnilo se téměř nic. Změnili se jenom lidé, ostatní je vše při starém.

V našem závodě jsem se např. kolem platů konstruktérů setkal s tímto námětem: zda by nebylo možno místo konstrukčních hodin, stanovených na zhotovení výkresu a ostatních podkladů, stanovit částku v korunách na jednotlivou zakázku. Jsem přesvědčen, že bychom vše měli podstatně dříve hotové. Tak by nikdo nemusel kontrolovat, zda je v konstrukci dodržována pracovní doba nebo zda ti, kdo se podílejí na takové zakázce, jsou na svém pracovišti. Dotyční pracovníci by se kontrolovali sami. Když mají stanoveny konstrukční hodiny, tak pracují tak, aby se do daného limitu vešli. Toto se týká i přípravy výroby. Já si myslím, že by jak konstruktéři, tak pracovníci přípravy výroby tento postup uvítali. I platy by potom mohly být daleko vyšší, poněvadž by neobstáli ti, kteří se pouze vezou.

Rektor a profesorský sbor na VŠCHT v Pardubicích nás poslance upozorňoval na nadměrnou administrativu jak při výzkumu, tak i v pedagogickém procesu. Za uvážení stojí jejich návrh, aby různá hlášení a formuláře u různých typů plánů výzkumu (státní plán, plán technického rozvoje, resortní plán atd.) byly sjednoceny, tedy aby měly stejný způsob výkaznictví. Navrhují také, aby se nerozlišovaly na vysokých školách prostředky na výuku a vědu, zvláště ve vyšších ročnících. Těžko tam lze oddělovat, co je moderní pedagogický proces a co věda. Zatěžuje to vedoucí vědecko-pedagogické pracovníky neproduktivní administrativou a je to nakonec uměle vykonstruované.

Ve Výzkumném ústavu organických syntéz jsme se setkali s velmi vážným námětem pro novelizaci zákoníku práce. Je třeba i v zákoně umožnit při sledování dlouhodobého kontinuálního pokusu práci přesahující 12 hodin. Skupiny výzkumných pracovníků, většinou dvojice, musí sledovat chemický kontinuální proces zpravidla delší dobu než jen 12 hodin přípustných podle zákoníku práce. Povaha odpovědné a originální práce neumožňuje dvojice nebo skupiny měnit. Nová novela by měla toto umožnit. Zřejmě podobná situace je i v jiných oborech než v chemii. Je to předpoklad pro zdárné prověření nových výrobků.

Dostal jsem za úkol, abych zde tlumočil, že se občané pozastavují nad tím, proč náš tabákový průmysl zakoupil licenci na výrobu cigaret značky Marlboro, zda by nebylo užitečnější dovést něco jiného, co více potřebujeme, a ne právě to, proti čemu se ve světě nejvíce bojuje.

 

Poslanec Josef Píro

Pojmy les, voda, zdravý vzduch v nás všech vyvolává příjemné představy, neboť si je spojujeme s dovolenou, víkendem a aktivním odpočinkem. I když máme – a většinou oprávněné – pocity, že ten les už není takový, jako býval, že ne v každé řece se dá koupat jako kdysi, přece jenom u mnohých lidí přetrvává pocit, že lesy a voda tu byly odjakživa, odedávna, a že by tedy nemělo být velkým problémem, aby tomu tak bylo i do budoucna.

Při projednávání vědeckotechnického rozvoje v lesním a vodním hospodářství v zemědělském výboru jsme měli k dispozici zprávu ministra i přístupy vlády k těmto otázkám. Přesvědčili jsme se, že ani tato oblast se bez využití poznatků vědy neobejde.

Lesy – a nejen u nás – jsou postiženy velkoplošným rozsahem škodlivých průmyslových imisí, Dochází k jejich oslabování a vytvářejí se tím mimořádně příznivé podmínky pro přemnožení hmyzích škůdců a různých houbových onemocnění. Jen ztráty na produkci dřeva dosahují ročně asi 2,3 mil. metrů krychlových a lze očekávat, že ke konci století dosáhne tato hodnota 3 mil. metrů krychlových. Nárůst poškození lesů imisemi tedy velmi podstatně ovlivňuje ekonomiku odvětví.

Úkolem lesního hospodářství není však jenom zásobování národního hospodářství dřevem, ale i zachování produkční schopnosti lesů a zabezpečení jeho významných mimoprodukčních funkcí, např. funkce rekreační, vlivu na vodní režim krajiny, význam lesa jako součásti přírodního prostředí atd. Z toho vyplývá potřeba ve vědeckém výzkumu řešit šlechtění lesních dřevin, péče o jejich genofond, ale také zavádění nových technologií v těžbě a zpracování dřeva.

V oblasti lesního a vodního hospodářství je výzkumná a další vědecká činnost v podstatě zaměřena na potřeby jejího praktického využití a v reagování na ně. Je to dáno i tím, že cyklus výzkum – vývoj – výroba – užití je buď soustředěn v resortu, anebo je řídícími orgány zabezpečován. Takto se přistupuje k ochraně lesa proti škůdcům zejména biologickými prostředky a reaguje se na půdní kyselost ovlivněnou imisemi. Bylo dosaženo také pokroku při využití dřevní hmoty. Zejména za posledních 15 let se podstatně zmechanizovala těžba a přeprava dřeva.

Obdobné je to např. s lesní štěpkou. Byly vyvinuty a používají se stroje na její výrobu i z těch částí stromů, které průmysl neodebíral. Zatím se však téměř výlučně využívá k topení. Cílem však musí být její co největší využití v průmyslu.

Vždyť se nejedná o maličkost. Výroba lesní štěpky totiž dosáhne v 8. pětiletce objemu asi 1/2 milionu kubíků.

Specifický charakter úkolů vědeckotechnického rozvoje zejména v problémových oblastech biologie, ochrany, ekologie a mimoprodukčních funkcí lesa se promítá i do charakteru ekonomických přínosů. Vzhledem k dlouhodobému výrobnímu cyklu v lesním hospodářství je lze očekávat např. v průběhu 50 i více let. Některé přínosy nedokážeme finančně vůbec vyčíslit, třebaže okamžitá řešení jsou společenskou nutností. Týká se to např. rozvoje mimoprodukčních funkcí lesa nebo genofondu.

Ve vodním hospodářství je realizace a rozvoj vědeckotechnického pokroku zaměřen na zajišťování vodních zdrojů a na kvalitu pitné vody.

V tomto směru nebylo vykonáno málo. Snižuje se spotřeba vody, rozšiřuje se recirkulace, budují se čistírny a zlepšují se systémy čištění odpadních vod. Vážným nedostatkem však je, že výstavba čistíren odpadních vod je nedostatečná. Není dostatek technologie, elektrického vybavení a chybějí stavební kapacity. Je třeba říci, že vědeckovýzkumná činnost ve vodním hospodářství se neprojevuje ve formě nových výrobků nebo činností, ale umožňuje např. účinnější ochranu proti škodlivým účinkům vody. Řeší optimalizované rozmístění zdrojů pitné vody, řeší dále zdokonalování a využití netradičních metod čištění odpadních vod.

Největším problémem tedy zůstává nedostatečná výstavba čistíren odpadních vod. Dlouhodobě již existuje daleko větší poptávka než nabídka. Pak se mohou stát i takové případy, že některé národní výbory i některé průmyslové podniky používají finanční prostředky vyčleněné pro tyto akce i k jiným účelům.

V této oblasti existuje tedy taková situace, že odpovědnost za čistotu vod má resort vodního a lesního hospodářství a také příslušné odbory národních výborů. Resort a jeho podniky spravují vodní toky a vodní nádrže, národní výbory pak vodovody a kanalizace. Zajišťování stavebních kapacit a technologií je však v jiných resortech. Vznikají velmi složité odběratelskododavatelské vztahy jak u čisticích zařízení, tak i u vodovodní sítě. Výsledkem toho pak je, že se stále vypouští příliš mnoho nevhodných a škodlivých látek do našich toků a ztráty vody ve vodovodních řadech jsou neúnosně vysoké, zejména v Praze.

 

Poslanec František Přibyl

Ani ve sféře národních výborů se vědeckotechnický rozvoj dosud nestal osou plánu. Nejsou spolehlivě vyřešeny otázky plánovaného a finančního zabezpečení modernizace našich podniků a organizací, ani potřebné zainteresovanosti organizací a vedoucích pracovníků na zavádění moderní techniky a v neposlední řadě i otázky dodavatelského zabezpečení nezbytných technických zařízení.

Pro potřeby operativního řízení správy a ochrany národního majetku, uspokojování všestranných potřeb občanů, vyřizování jejich záležitostí a celou řadu dalších správních a jiných činností vykonávaných národními výbory je zapotřebí obrovského množství nejrůznějších informací a údajů, které je nutno soustavně aktualizovat, doplňovat a přehodnocovat.

Jako jeden ze základních nástrojů cílevědomého zdokonalování a racionalizace informačního systému národních výborů s účelným využitím výpočetní techniky je od roku 1977 budován automatizovaný informační systém národních výborů v České i Slovenské socialistické republice.

Výbor ČNR pro národní výbory a národnosti se kontrolou postupu vytváření tohoto systému pravidelně zabývá. Konstatovali jsme účelnost a společenskou opodstatněnost i přínos tohoto systému. Využívání výpočetní techniky přináší novou kvalitu informací, kterou by nebylo možno získat tradičními způsoby bez vysoké administrativní pracnosti, zabezpečuje dokonalou přesnost vedení rozsáhlých evidencí, objektivizuje podklady pro řídící a kontrolní činnost a přináší i nemalé úspory pracovních sil.

Až dosud je v rozpočtové sféře národních výborů do užívání zavedeno celkem 17 úloh, zejména tzv. celostátních průřezových úloh v příslušných odvětvových aplikacích. Např. v celé ČSR jsou využívány úlohy „Účetnictví národních výborů a rozpočtových organizací“, „Rozpočet národních výborů“, Závěrečný účet národních výborů“ apod. Úloha „Pracovníci a mzdy“ – aplikace pro školství, zdravotnictví, vnitřní správu národních výborů a sociální péči je v současné době provozována již pro přibližně 1 milion pracovníků celé ČSSR.

V hospodářství národních výborů je v různém rozsahu využíváno také 65 úloh automatizovaných systémů řízení podniků v odvětví dopravy a silničního hospodářství, v podnicích místního stavebnictví, Restaurací a jídelen, Uhelných skladů, místní výroby a služeb, bytového hospodářství apod. převážně jde o úlohy pro řízení vybraných procesů a činností, jako je účetnictví, pracovníci a mzdy, základní prostředky, materiálně technické zabezpečení, řízení dopravy, řízení opravárenské činnosti, řízení odbytu atd.

Přes vše, čeho bylo dosud v rozvoji a využití automatizovaného systému národních výborů s obrovským úsilím dosaženo, však tempo jeho výstavby nepostačuje potřebám. Srovnání rozsahu vybavení a využití výpočetní techniky za sféru národních výborů s ostatními odvětvími národního hospodářství není příznivé. Ve vztahu k ostatním resortům je na daleko nižší úrovni. Uvedu některé problémy.

Těžiště technického vybavení automatizovaného informačního systému národních výborů představuje Podnik výpočetní techniky Praha, do jehož výpočetních středisek národní výbory a jejich organizace předávají data ke zpracování. Časové využití (směnnost) jeho počítačů je podle oficiálních údajů státní statistiky nejvyšší ze všech organizací v České socialistické republice a převyšuje celostátní průměr o 57 %. Přitom ze stejných podkladů vyplývá, že podnik má nejstarší počítače.

Celkový nedostatek kapacity výpočetní techniky podniku výpočetní techniky Praha způsobuje provozní obtíže v obdobích, kdy se kumulují termíny zpracování více úloh. Národní výbory potom dostávají zpracované podklady opožděně, což vede často ke zbytečným komplikacím, případně i k nutnosti vlastního zpracování agendy navíc. Přestože jako hlavní pracovní náplň byly Podniku výpočetní techniky Praha stanoveny práce pro národní výbory a státní statistiku, vedou ekonomické nástroje řízení Podniku výpočetní techniky Praha k tomu, že dosud pracuje i pro zákazníky z jiných resortů na úkor služeb národním výborům.

Ani při podstatném posílení technických a programátorských kapacit Podniku výpočetní techniky Praha si nelze představit, že by podnik mohl zabezpečit veškeré potřeby národních výborů ve výpočetní technice. Je proto třeba plánovitě a koordinovaně budovat technické a řešitelské kapacity rovněž u samotných národních výborů a jejich organizací.

Z tohoto důvodu by měl také resort elektrotechnického průmyslu přiznat potřebám národních výborů prioritu i v zájmu jejich jednotného vybavení minipočítači.

Všude na světě spojují nasazení výpočetní techniky se současným zjednodušováním pracovních postupů, organizačních struktur a předpisů – prostě s racionalizací správy. My zatím v automatizovaném informačním systému národních výborů konzervujeme v rozsáhlých programech například složité mzdové předpisy, aniž by je příslušná ministerstva předem zjednodušila, např. školství, zdravotnictví, přestože takový úkol jim byl vládou ČSR uložen již před několika lety.

 

Poslanec Václav Anděl

Chtěl bych vás seznámit s výsledky našich průzkumů v podnicích a organizacích ministerstva průmyslu a ministerstva stavebnictví České socialistické republiky i v koncernovém podniku Škoda a na Vysoké škole strojní a elektrotechnické v Plzni. Uvedu alespoň některé konkrétní poznatky z průzkumů:

Výzkumný ústav Pozemních staveb Praha, který jsme navštívili, je špičkovým výzkumným pracovištěm, které je relativně dobře vybavené měřícím a zkušebním zařízením. Zaměstnává řadu zkušených a vysoce kvalifikovaných pracovníků, kteří se mohou pochlubit úspěšnými výsledky i výchovnou a bohatou publikační činností. Viděli jsme i fotografie různých architektonicky zajímavých experimentálních staveb a nové inovované výrobky.

Problémem je však realizace těchto úspěšných výsledků v celém našem stavebnictví. Všichni si hodně slibujeme např. od realizace základního vědeckotechnického programu resortu ministerstva stavebnictví P 09 „Zvýšení efektivnosti výstavby pozemních staveb“, jehož řešení ústav zabezpečuje. Trochu nás ale mrzí, že s realizací lze počítat až od roku 1993.

Textilana n. p. Liberec 2/3 výroby zboží exportuje do nesocialistických zemí. Přitom dle stávajících pravidel nedostávají z tohoto exportu žádný devizový podíl a nemohou tak provádět tolik potřebnou obměnu opotřebovaného výrobního zařízení novým zařízením na vysoké technické úrovni.

Zarážející je skutečnost, že tuzemské nové textilní stroje zabezpečují často i menší produktivitu práce než vyměňované staré stroje z dovozu. Např. k zabezpečení požadovaného objemu výroby v Textilaně na starých soukacích strojích Autoconer z roku 1970 je potřeba jenom 53 pracovníků, ale na nových strojích Autosuk z koncernového podniku Elitex již 94 pracovníků.

Že tomu tak nemusí být vždy, o tom svědčí i v Textilaně některá úspěšně realizovaná řešení výzkumných úkolů. Například právě ve spolupráci s koncerovým podnikem Elitex byl vyvinut, ověřen a zaveden bezvřetenový dopřádací stroj na hrubé příze jako první svého druhu v Evropě. Následně pak byla realizována nová přádelna s roční kapacitou 840 t příze.

Na druhé straně jsme se však setkali s problémem stále prodlužovaného řešení úkolu „Ověření spolehlivosti a tkacích možností strojů Kontis“. Tento státní významný úkol řešený generálním ředitelstvím Bavlnářský průmysl v závodě Perla Ústí nad Orlicí byl zahájen již v roce 1977, ale ještě po deseti letech není ukončen. Důvodem je to, že poslední z 18 strojů Kontis byly dodány Zbrojovkou Vsetín teprve v listopadu minulého roku. Za tak dlouhou dobu ovšem i špičkový textilní stroj již zastaral a výrobce navíc pro vysokou cenu již dnes další výrobu strojů Kontis odmítá.

V závodě n. p. Barvy a laky v Uherském Hradišti vybudovali nový moderní provoz na výrobu fyzikálně schnoucích nátěrových hmot a jsou v tomto oboru na špičkové evropské úrovni. Úspěchem je, že díky dobré organizaci práce zahájili výrobu o 2,5 měsíce dříve a že dosti podstatně překračují i náběhovou křivku. To je i výsledkem dobré kádrové politiky a zvláště toho, že si včas pro nový provoz zapracovali potřebné pracovníky. Je jen škoda, že tomu tak není i v jejich základním závodě v Praze.

Zavádějí postupně další výrobky vysoké technické úrovně, kterých vyrábějí v současné době 11 %. Zjistili jsme, že 10 pracovníků vlastního útvaru technického rozvoje přináší závodu řádově více nových výrobků než 110 pracovníků podnikové vědeckovýzkumné základny.

Stejně jako jinde si stěžují na zatěžování pracovníků technického rozvoje a vědeckovýzkumné základny nadměrnou administrativní prací, která přesahuje 30 % časového fondu pracovníků. V útvaru technického rozvoje závodu není přesto dokonce ani jediná administrativní pracovnice.

Další poznatky jsme získali i v koncernovém podniku Škoda Plzeň, kde jsme se seznámili s pozoruhodnými úspěchy, ale i s problémy, které mají v závodech Energetické strojírenství a Elektrické lokomotivy i v Ústředním výzkumném a zkušebním ústavu. Tyto poznatky jsou zahrnuty do společné zpravodajské zprávy.

V navštívených podnicích jsme se tedy setkali kromě dobrých výsledků i s nedostatky. Uvedu proto některé nejdůležitější problémy, případně i podněty, kterými je třeba se co nejrychleji zabývat. Některé zde již v rozpravě i zazněly.

Ze skutečnosti, že za výsledek vědeckotechnického rozvoje nelze považovat úspěšné ukončení řešení úkolu, ale teprve úspěšnou realizaci výrobku či nové technologie ve výrobě, plyne, že za vědeckotechnický rozvoj musí v daleko větší míře odpovídat přímo hospodářské vedení organizací a ne pouze pracovníci technických úseků. K tomu je třeba vytvořit potřebný tlak, ale i nové podmínky v rámci připravovaného přebudování hospodářského mechanismu ČSSR.

Je nutné účinněji využívat nejenom práce vědeckovýzkumné základny, ale i další inovační zdroje, především výrobní investice, nákup či modernizaci strojního zařízení, nákup licencí a technickou pomoc. K tomu je nezbytné výrazně zlepšit i řízení na všech stupních a dodavatelskoodběratelské vztahy.

Mimořádnou pozornost věnovat urychlené modernizaci výrobního zařízení v resortu ministerstva průmyslu ČSR, a to zvláště u vybraných výrob spotřebního průmyslu. V této souvislosti vyvíjet zvýšený tlak i na naše strojírenství a nezapomínat ani na řádnou a včasnou údržbu.

Ke zkvalitnění práce útvarů technického rozvoje a vědeckovýzkumné základny je nutné dále zlepšovat úroveň jejich řízení a prosazovat omezení zbytečné administrativy shora i zdola. Je třeba, a to i všeobecně, využívat také daných možností hmotné zainteresovanosti a možností zatřídění a odměňování daných kvalifikačním katalogem pro druhou etapu ZEÚMS. Tím plně docenit celospolečenský význam tvůrčí a vysoce kvalifikované práce.

Znovu prověřit na všech úrovních účelnost všech platných vyhlášek, směrnic, opatření a pokynů, týkajících se oblasti vědeckotechnického rozvoje a zbytečné předpisy zrušit. Zjednodušit i mnohé předepsané formuláře, např. základní listy inovací a formuláře koordinačních plánů.

Přednostně zabezpečovat výzkumná a vývojová pracoviště i vysoké školy potřebnými měřícími a učebními přístroji, výpočetní a reprografickou technikou, a to i přístroji a technikou z dovozu.

Pružněji a ve větší míře poskytovat devizové prostředky především na náhradní díly pro stávající měřicí přístroje a techniku.

Vytvořit příslušnými předpisy podmínky pro to, aby cena výrobků odpovídala nejen vynaloženým nákladům, ale i užitným vlastnostem a kvalitě, a byla i v relaci se světovými cenami. Vytvořit podmínky pro cenové zvýhodnění výrobků mimořádné špičkové kvality.

Zkvalitňovat práci na úseku vědeckotechnických a ekonomických informací a vytvářet podmínky pro daleko větší využívání vědeckotechnických informací nejen všemi tvůrčími, ale i vedoucími technickohospodářskými pracovníky. I na tomto úseku více využívat moderní reprografické techniky.

Prohlubovat vědeckotechnickou spolupráci v rámci ČSSR, ale i vědeckotechnickou spolupráci se zahraničím, a to zvláště v rámci RVHP. K tomu daleko více využívat i možností, které poskytuje ČSVTS. Využívat všech osvědčených forem, tj. návštěv podniků, výstav, veletrhů, stáží, konferencí, kursů a školení. V této souvislosti diferencovaně přistupovat k limitování cestovních nákladů, které se stává někdy brzdou vědeckotechnické spolupráce.