Zpráva ministra hutnictví a těžkého strojírenství ČSSR a ministra všeobecného strojírenství ČSSR o klíčové úloze hutnictví a strojírenství v dalším rozvoji a zvyšování efektivnosti československého národního hospodářství

Schůze Sněmovny lidu 11. října 1977

 

Ministr hutnictví a těžkého strojírenství ČSSR Z. Půček

V podnicích federálního ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství, které zahrnuje též těžbu rud, byly v roce 1976, prvém roce šesté pětiletky, splněny základní kvantitativní i kvalitativní úkoly ve všech odvětvích a v obou republikách.

Kolektiv 567 tis. pracujících vyrobil v roce 1976 za 132 mld Kčs zboží, z něhož bylo dodáno na vývoz za 29 mld. Kčs ve velkoobchodních cenách, pro tuzemskou investiční výstavbu v objemu 19 mld. Kčs a pro tržní fondy ve výši 2,5 mld. Kčs v maloobchodních cenách. Produktivita práce se zvýšila o 4,6 %, náklady se snížily o 1 %, zisk dosáhl 26 mld. Kčs a byl jedním z významných zdrojů rozpočtu čs. federace.

Uvedenými výsledky byla plánovaná hrubá výroba překročena o 1200 mil. Kčs, plánovaný zisk o 895 mil. Kčs; vysoko byly překročeny plánované vývozní úkoly do socialistických zemí a plánovaný vývoz do kapitalistických států jsme rovněž překročili, a to o 691 mil. Kčs ve frankocenách.

Při úspěšném splnění exportu byly překročeny ve značném rozsahu i dodávky pro investiční výstavbu, zvláště pro závazné stavby.

Výroba ve SSR rostla rychleji než v ČSR v souladu s koncepcí šestého pětiletého plánu a rychleji se rozvíjela také výrobně technická základna na Slovensku v přírůstcích pracovníků a v uvádění základních fondů do provozu.

Příznivé plnění plánu v souhrnných ukazatelích pokračuje též v letošním roce. Za 9 měsíců byl překročen plán hrubé výroby v našem resortu o více než 700 mil. Kčs a výroby zboží o téměř 500 mil. Kčs; v obou ukazatelích byl splněn vyšší podíl z celoročního plán, než odpovídá přiměřenému časovému fondu.

Otázce rovnoměrnosti plnění plánu věnujeme v celé šíři jeho kvantitativních i kvalitativních ukazatelů, v jednotlivých časových úsecích i v celé ose řízení velkou pozornost a pokud jde o časové kritérium rovnoměrnosti již dosahujeme dobrých výsledků.

Boj o plnění plánu začínáme od počátku roku s cílem dosáhnout v průběhu roku předstih, který se koncem roku promění na překročení plánovaných úkolů.

Tak například v loňském roce jsme v prvním čtvrtletí dosáhli z ročního plánu výroby zboží 25,2 %, letos 25,3 %, v prvním pololetí vloni 50,9 %, letos 51,2 %, za tři čtvrtletí loňského roku 74,8 %, letos 75,1 %; tím jsou vytvořeny předpoklady pro překročení ročního plánu výroby i produktivity práce. Úspěšně plníme úkoly ve snižování spotřeby kovů a energie, což v našich podmínkách energeticky náročných odvětví má mimořádný význam.

Ne tak uspokojivě již probíhá plnění plánu v odbytových směrech, a to jak pro export, tak pro investiční výstavbu a pro MTZ, v nichž u jednotlivých kategorií ve VHJ těžkého strojírenství je podstatně větší nerovnoměrnost v plnění celoročních úkolů v průběhu roku, což vyvolává též značné výkyvy v zásobách. V hutnických VHJ je plnění plánu odbytu podstatně lepší a rovnoměrnější. Nemůžeme být rovněž spokojeni s průběhem a rovnoměrností plnění plánu kvalitativních ukazatelů, jako jsou například materiálové náklady, celkové náklady, zisk, kde pro plnění plánu je u řady podniků charakteristické nedostatečné zajištění  v průběhu čtvrtletí a šturm ke konci čtvrtletí a ke konci roku.

Např. ze 125 našich podniků ke konci srpna plán výroby zboží neplnily pouze 2, ale zisk 40.

Přestože u těchto kategorií plánu zbývají pro IV. čtvrtletí letošního roku náročné úkoly, je v silách našich podniků zajistit roční plánované úkoly ve vývozech ve velkoobchodních cenách; budeme usilovat o překonávání negativních vlivů poklesu cen hutních materiálů na kapitalistických trzích s cílem splnit vývoz do těchto teritorií i ve frankocenách, jakož i dosáhnout plánované snížení nákladů a splnit plán zisku.

Úsilí dohnat plnění plánu je úsilí pozitivní a do situace, kdy se musí „šturmovat“ se může v určitých případech dostat každý pracovní kolektiv. Jde nám však o to, aby systém řízení ve všech článcích produkoval předpoklady pro rovnoměrnou práci, neboť každý šturm má za následek ztráty a riziko méně kvalitní práce.

Kvalitní práce je základním předpokladem úspěšného plnění našich úkolů. Platí to jak pro hutnictví, tak pro strojírenství. Kvalita materiálu a kvalita práce ve strojírenství rozhodují o tom, jak vyrobené stroje a jejich soubory plní svoje poslání u uživatelů, zda prostředky vynaložené na jejich pořízení přinesou odpovídající ekonomický efekt.

Proto důsledně prosazujeme v celé ose řízení princip, že technická úroveň, kvalita, provozní spolehlivost, jsou vizitkou práce každého kolektivu a jsou základem důvěry spotřebitele k našim výrobkům.

Vedoucí hospodářští pracovníci, kteří toto nepochopí a neprokáží svými výsledky, musí být vyměnění, neboť nejsou schopni plnit svoje základní poslání.

V roce 1976 jsme se například velmi vážně zabývali otázkami spolehlivosti energetických zařízení
o výkonu 100 a 200 MW. Řada konkrétních opatření, která byla provedena, přinesla pozitivní výsledky. Poruchovost energetických bloků 100 a 200 MW vyvolaná zařízeními dodanými n. p. VŽKG klesla v I. pololetí 1977 na 64,7 % proti úrovni I. pololetí 1976; u zařízení dodaných podniky VHJ Závody energetického strojírenství Brno klesla na 78 % a u zařízení dodaných oborovým podnikem Škoda na 28 %. Ukazuje to, že systematická pozornost vede k pozitivním výsledkům. Boj o kvalitu veškeré práce však nikdy nekončí a je v něm třeba v každém podniku přidat do kroku. Vždyť například jeden nekvalitní svár na kladce těžebního zařízení, k němuž nedávno došlo a který vyvolá nutnost výměny této kladky, má za následek velké ztráty v těžbě uhlí.

Stejně je tomu téměř u každého zařízení vyráběného těžkým strojírenstvím, ať už jde o energetická, dopravní, chemická, potravinářská, či jiná, kde o kvalitě celého zařízení rozhoduje každá operace a kde pochopitelně musí být také náležitá kontrola. Kvalita a provozní spolehlivost se tedy týká všech dělníků a techniků.

Zavedli jsme nový systém plánování inovačních programů, jehož cílem je urychlit inovační cyklus a docílit, aby inovované výrobky byly plně konkurence schopné.

Zvýšili jsme úroveň analýzy vývoje jakosti výroby a uplatnili soubor kritérií, jejichž pomocí hodnotíme výsledky a pořadí úspěšnosti výrobních hospodářských jednotek ve zvyšování jakosti výroby.

Složité otázky resortního významu řešíme pomocí zvláštních pracovních skupin složených z předních vědeckých a technických pracovníků.

Hutě i těžké strojírenství jsou odvětví mimořádně citlivá nejen na konjunkturu, ale zejména též na strategii ekonomického rozvoje, a to pochopitelně nikoliv pouze v kvantitativním, ale především též kvalitativním smyslu. Palivově surovinová krize například do zcela nového světla postavila naše rudné hornictví a naše přírodní bohatství v rudách se v řadě případů stalo konkurence schopným.

Proto perspektivní politika v našich odvětvích v souladu s direktivami XV. sjezdu KSČ a ve velké stručnosti vyjádřena, vychází z těchto základních směrů:

– vytvořit v rudném a nerudném hornictví předpoklady pro co nejefektivnější rozšíření a využití našeho přírodního bohatství, zvláště komplexních rud, a to rozšířením geologického průzkumu, zvýšením mechanizace těžebních a úpravárenských prací, zvládnutím nových úpravárenských technologií; současně s tím vytvořit v barevné metalurgii předpoklady pro zpracování koncentrátů na kovy a přispět tak k relativnímu nebo absolutnímu snížení dovozu. Pro realizaci této koncepce potřebujeme podporu nejen centrálních orgánů, ale též příslušných krajských a okresních národních výborů, neboť je to stejně náročné jako rozvíjení těžby uhlí hlubinným způsobem. Vratný kovový odpad je nutné považovat za plnohodnotnou surovinu a vytvořit podmínky pro jeho plné využití;

– v hutnictví železa, po předchozí desetileté investiční stagnaci, zaměřujeme všechny dostupné prostředky na kvalitu výroby, modernizaci technologií, zvýšení produktivity práce a úsporu kovů a energie. Tohoto charakteru jsou např. tzv. „trubkový program“, postupné dobudovávání Dříně a její kompletace kontilitím, vakuováním, válcováním v přesných tolerancích spolu s tepelným zpracováním, rozsáhlá rekonstrukce Podbrezové, výstavba kyslíkových aparátů v NHKG pro intenzifikaci výroby surového železa a oceli a výstavba středojemné tratě, rekonstrukce teplé širokopásové tratě ve Východoslovenských železárnách s řízeným ochlazováním, modernizace válcoven plechu v Košicích s rozšířením obsahu na 2300 m³, výstavba kyslíkové konvertorové ocelárny v Třineckých železárnách, s vysokou úsporou energie a pracností, výstavba kontilití v Košících
a v Podbrezové zvyšující využití kovů a snižující předváhy a rozsáhlá výstavba přesných trubek pro jaderný program ve VTŽ Chomutov a na Kladně.

Jsou to náročné investice, ale nezbytné, má-li Československo, které patří svými více než 15 mil. tun oceli k předním zemím, držet krok se světem a hlavně vytvořit dobrou základnu, zejména ušlechtilých ocelí, pro rozvoj strojírenství.

Kromě nich bude však nutné v hutnictví postupně provést řadu dalších náročných investic, zejména v hutních koksovnách, kde již v této pětiletce stavíme první velkoprostorovou baterii v NHKG v Kunčicích, ve vnitropodnikové dopravě, energetice, vodním hospodářství i pro zvýšení čistoty ovzduší, zejména odprášením aglomeračních pasů. Musím otevřeně konstatovat, že potřeby jsou naléhavé a zejména, že jejich realizace je časově naléhavá. Proto je třeba při přípravě sedmého pětiletého plánu počítat včas s potřebnými prostředky k jejich realizaci. Odkládání řešení těchto problémů by vyvolávalo v následujícím období neúměrnou kumulaci.

Pro technický a kvalitativní rozvoj těžkého strojírenství má zásadní význam též jeho vlastní metalurgická základna, zvláště ve Škodovce a Vítkovických železárnách a strojírnách K. Gottwalda, našich dvou podnicích, v nichž můžeme vyrábět supertěžké ingoty z kvalitních ocelí potřebné pro těžké výkovky, které tvoří rozhodující součásti zařízení vyráběných v těžkém strojírenství.

Technický rozvoj ve všech surovinových, materiálových a energetických odvětvích směřuje k produktivnějším zařízením o vyšších výkonech. Ve strojírenství to vyvolává nároky na větší váhu výkovků, svařenců a celých zařízení, na větší rozměry karuselů a horizontálních vyvrtávaček, na větší rozměry pecí na tepelné zpracování, větší nosnosti jeřábů, ale též na nové přepravní prostředky jako trajlery a speciální vagóny, na nutnost úpravy vhodných vodních toků jako transportních cest, speciální přípravky a svařovací materiály a řadu dalších nových problémů ve všech odvětvích národního hospodářství.

O těchto otázkách mluvím proto, že perspektiva rozvoje československého těžkého strojírenství, založená především na bratrské pomoci SSSR ve vědeckotechnickém rozvoji, na kooperaci s SSSR a s dalšími socialistickými zeměmi i na socialistické integraci předpokládá další prohloubení charakteru typického těžkého strojírenství, v jehož struktuře budou posilovány takové obory jako například zařízení pro jadernou energetiku, velkostroje a velkozakladače pro povrchovou těžbu uhlí, turboagregáty o výkonu 500 až 1000 MW, speciální kompresory a exhaustory, čerpadla, specializované druhy chemických zařízení, potravinářského zařízení, dopravního strojírenství a dalších.

Ve všech těchto případech zvládnutí nové techniky vyžaduje vytvoření nových kapacitních kontrolních a měřících podmínek, ať jde o ocelářské agregáty umožňující výrobu vysoce čistých ocelí, vakuovací zařízení, těžké jeřáby, speciální zkušebny, rentgeny, betatrony a měřící zařízení, často nákladnější než vlastní výrobní jednotky. Základ této koncepce je položen v tak zvaném jaderném programu, jehož realizace má však mnohem širší kvalitativní a technický význam pro celé hutnictví a těžké strojírenství ČSSR, ale i řadu navazujících oborů. Z nich bych se chtěl zejména zmínit o měřící, kontrolní a přístrojové technice, na kterou se dále zvyšují nároky, a zejména o nutnosti dalšího rozvoje automatizovaných, spolehlivých metod svařování, svařovacích agregátů a materiálů.

Koncepce strukturálního rozvoje hutí a těžkého strojírenství je tedy shrnutě řečeno zaměřena především na technický rozvoj a kvalitu.

Pro těžké strojírenství je stále důležitější nejen co vyrábí a dodává, ale též jakou formou dodává.

Těžké strojírenství je dodavatelem investičních celků, jak pro tuzemskou, tak zahraniční výstavbu. Tyto dodávky jsou pod kontrolou celé veřejnosti, neboť například naše energetika nezbytně potřebuje uvést do provozu elektrárny Počerady, Chvaletice, Mělník, Jaslovské Bohunice, Dalešice, Čierny Váh a těžební komplexy, jako je velkolom M. Gorkij, petrochemii v Záluží, nové cementárny, nové závlahy, nové krmivářské linky a řadu dalších.

Dodávky investičních celků jsou dílem rozsáhlé kooperace mezi VHJ resortu strojírenského a hutního, mezi výrobci finálních zařízení a výrobci kompletačních oborů, spolupráce výrobních a montážních organizací, ale zejména též spolupráce výrobců zařízení, montážních organizací a Závodů silnoproudé elektrotechniky a Závodů průmyslové automatizace organizací ZSE a ZPA při vlastním oživování zařízení, neboť podíl těchto organizací na dodávkách investičních celků i jejich význam pro kvalitní chod a spolehlivost zařízení neustále stoupá.

Vedle rozsáhlých dodávek investičních celků pro naši palivově energetickou základnu a další odvětví, jejichž objem a podíl proti pátému pětiletému plánu vzrostl několikanásobně, roste tato forma i pro další odvětví a zejména pro vývoz.

Při plánovaném růstu vývozu těžkého strojírenství v šesté pětiletce asi o 2/3 ve srovnání s pátou pětiletkou, má vývoz investičních celků dosáhnout rychlejších temp. Pro našeho tradičního a největšího obchodního partnera – Sovětský svaz – dodáváme například chemická zařízení, jako jsou parní a katalytické reformingy, hydrogenerační rafinace, zařízení na výrobu močoviny, dále zařízení pro válcovny, mezi nimiž nemohu nevzpomenout nové zakázky století, dodávky kvarta 3000, kde generálním dodavatelem technologie jsou Vítkovické železárny, ale významné úkoly mají Žďárské strojírny, Škodovka, Závody silnoproudé elektrotechniky a další VHJ, zařízení pro přečerpávací stanice ropy, pivovary, mlékárny a řadu důležitých investičních celků. S dodávkami zařízení z našeho těžkého strojírenství počítají rozvojové plány odvětví energetiky, hutního a chemického průmyslu a v dalších klíčových odvětvích prakticky ve všech zemích RVHP. V šesté pětiletce dodáváme chemická, potravinářská a energetická zařízení na Střední východ, do Jižní Ameriky, a do rozvojových zemí i do vyspělých kapitalistických států.

Forma těchto dodávek postupně podle přání zákazníků stále více přerůstá do tak zvaných vyšších dodavatelských funkcí. Vyšší dodavatelské funkce organizujeme již řadu let jako formu dodávek ucelených souborů strojů a zařízení pro tuzemskou investiční výstavbu finálními a generálními dodavateli a obdobně při vývozu formou hlavního dodavatele vývozního investičního celku. Do vyšších dodavatelských funkcí patří projektová inženýrská činnost týkající se technologické části kompletace dodávek, montáže, uvedení do provozu, technologické zkoušky celku atd. Rozbory ukázaly, že způsob realizace vyšších dodavatelských funkcí je pokrokový, zjednodušuje dodavatelskoodběratelské vztahy, zabezpečuje zkracování lhůt výstavby, zlepšuje spolehlivost kapacit uváděných do provozu a upevňuje postavení investora. Pro strojírenské organizace jde však o náročné rozšíření jejich činnosti, neboť předpokládá vytvoření nových profesionálních útvarů s podstatně širší působností a odpovědností, než jaká vyplývá z výrobního programu příslušné organizace.

Postupným prohlubováním těchto forem, jejich samostatným plánováním a řízením se nám podařilo dosáhnout stavu, kdy v roce 1976 bylo již 94 % všech akcí závazných úkolů investičního plánu zabezpečováno vyššími dodavatelskými formami. Proti údobí pátého pětiletého plánu vzrostl jejich rozsah – měřeno objemem investic – o téměř 40 %. U ostatních staveb je tato forma dodávek použita zhruba z 50 %. Zatím není v našich silách, abychom takto realizovali veškeré dodávky zařízení, i když pro investory by to bylo výhodné. Je třeba vzít v úvahu, že dosud se projekčními složkami koordinačními vybavovali především investoři, takže pro naše organizace jde často o nové složité problémy, které je třeba postupně připravit.

K dalšímu rozšíření četnosti vyšších dodavatelských funkcí i jejich zkvalitnění se připravuje nebo již začíná realizovat řada opatření, především organizačního charakteru při budování dalších profesionálních organizací pro technologické projektování, kompletaci dodávek i kapacit externích montáží. V oblasti plánování musíme dosáhnout toho, aby byl prohlouben dosavadní systém resortního průřezového plánu výkonu vyšších dodavatelských funkcí, propojen s meziresortním a prohloubena včasnost a kvalita plánování subdodávek. Jsou připraveny nebo vydány důležité legislativní úpravy jako základní podmínky dodávek vyšších a některých dalších dodávek pro tuzemskou investiční výstavbu, smluv o přípravě dodávek, vydáváme seznamy vyšších strojírenských dodávek, je připraveno řešení problematiky vztahů při zařízení staveniště, postupy režimů staveb. Naléhavě je třeba řešit i problémy ekonomické stimulace vyšších dodavatelů a jejich subdodavatelů.

Kvalitativně cílového stupně ve výkonu vyšších dodavatelských funkcí je možno dosáhnout po ověření a zavedení systému „dodavatele stavby“. Dodavatelem stavby bude organizace, která bude jediným partnerem investora – dodá mu celou technologickou i stavební část investiční akce včetně úplné projektové dokumentace. Vytvoří se tak jediné dodavatelské místo, odpovědné za koncepci a technickou úroveň budovaného díla, za jeho realizaci a kvalitu. Tento systém experimentujeme na třech stavbách klasických tepláren a chtěli bychom jej po získání zkušeností postupně rozšířit v sedmém pětiletém plánu i pro další investorské odvětví.

Do období šesté pětiletky nevstupovaly podniky našeho resortu s optimálními předpoklady.

Přísně omezeným investováním v páté pětiletce došlo v řadě našich podniků ke zhoršení stáří základních fondů, např. v roce 1975 podíl strojů starších 15 let přesahoval 27 %, avšak v nejdůležitějších podnicích jako je např. Škoda Plzeň a ČKD Praha je podstatně vyšší.

Nepříznivě se vyvíjely v období páté pětiletky i vztahy v plánu pracovníků. Ani v jednom roce páté pětiletky se nepodařilo splnit plánovaný přírůstek pracovníků. V průběhu pátého pětiletého plánu se projevilo zhoršení profesní a kvalifikační skladby našich pracovníků v důsledku poklesu počtu učňů a v některých průmyslových aglomeracích jako v Praze v ČKD, v Plzni ve Škodovce, v Brně v I. BZKG a Cheposu a Ostravě, zejména ve VŽKG, docházelo ke stálému každoročnímu poklesu počtu dělníků strojních profesí.

Složitost podmínek v péči o základní fondy v období šestého pětiletého plánu dále pokračuje. Naše struktura investování by měla na jedné straně především zajistit modernizaci existující výrobní základny, avšak zároveň na druhé straně musí zajistit výstavbu základny nových výrobních programů, vyplývajících z dlouhodobých záměrů mezinárodní dělby práce a vědeckotechnického pokroku.

Vždyť na tzv. trubkový a jaderný program je určeno z našich limitů nad 2 mil. Kčs 42 % celého objemu. Pochopitelně, tento program znamená význačnou modernizaci, ovšem jen v menší části podniků.

Pro zajištění tak koncentrovaného programu investiční výstavby bylo třeba přijmout řadu vnitřních opatření. Usilujeme o prohloubení systému plánované přípravy a zabezpečení investičních akcí, zvyšujeme váhu a odpovědnost našich projekčních a investorských organizací, prohloubili jsme systém kontrol i řešení dodavatelských problémů.

Budeme prosazovat, aby stroje, důležité pro modernizaci, byly celostátně bilancovány, avšak jsme toho názoru, že každý podnik by měl sám více svými vlastními silami dělat pro modernizaci své výrobní základny a současně s tím i zvyšovat využití technicky progresivních zařízení.

Postupně je třeba v celém resortu prosadit koncepci komplexní modernizace výrobně technické základny s využitím všech ekonomicky efektivních automatizovaných procesů.

Základem zlepšení řízení v celé ose musí být prohloubení plánování na všech úrovních. V naší práci neustálým problémem jsou tzv. dodavatelskoodběratelské vztahy. Zlepšení na tomto úseku může nastat pouze souběžně se zlepšením plánování na všech úrovních. Jinak řečeno, v zásobovací práci je třeba dosáhnout toho, aby naprosto převládla plánovací práce před prací urgenční. Na resortu rozšiřujeme nomenklaturu výrobků a bilancí posuzovaných resortem, a prohlubujeme sortimentní plánování.

Specifickým problémem řízení je prohlubování řízení na úrovni středního článku a podnikového řízení. Z tohoto hlediska zkoumáme především otázky, jak prohloubit řízení na úrovni generálního ředitelství a jak je učinit hlavním článkem řízení oborů, a to opět především v tom smyslu, aby byla schopna rozvíjet vyšší dodavatelské funkce v nejširším smyslu slova, především pečovat o technický rozvoj a perspektivu celých soustav řízení a nikoli jen jednotlivých strojů.

V oblasti podnikového řízení opět se do popředí musí dostat vnitropodnikové plánování, normování, kapacitní propočty a zejména plány komplexní socialistické racionalizace, spojující technické aspekty s širokou iniciativou pracujících. Vždyť v našich podmínkách lze směle mluvit o celé armádě těch, kteří s plným zaujetím a s nejrůznějšími formami iniciativy denně bojují o splnění našich úkolů.

 

Ministr všeobecného strojírenství ČSSR P. Bahyl

Ako plníme úlohy šiestej päťročnice? Splnenie prvého roku šiestej päťročnice a prvý polrok 1977 je číselne uvedený v správe. Obmedzím sa len na to, aby som uviedol, aké sú pozitívne a negatívne tendencie, v čom sú slabiny riešenia a ako pristupujeme k odstráneniu nedostatkov.

Rozbor plnenia prvej tretiny šiestej päťročnice ukazuje, že pozitívne tendencie sa prejavujú hlavne:

– v zabezpečovaní dynamiky produkcie, a to nielen u globálneho ukazovateľa výroby tovaru, ale taktiež v plnení rozvojových programov a prevážnej väčšiny vybraných úloh v hmotných jednotkách,

– v plnení zámerov mzdového vývoja a vývoja počtu pracovníkov v zabezpečení koncepcie pre šiestu päťročnicu, zlepšením normatívnej činnosti v súvislosti so zavádzaním racionalizácie práce a mzdových sústav,

– v zlepšení efektívnosti výroby, prekračovaním zisku v dôsledku progresívnejšieho znižovania nákladov,

– vo vývoji zásob, u ktorých dochádza k postupnému poklesu oproti minulým rokom.

Vďaka mzdovo-politickým opatreniam sa darí, po niekoľkoročnej stagnácii, naplňovať stavy pracovníkov v jednotlivých podnikoch, a to nielen v globále, ale i v požadovanej štruktúre, s dôrazom na robotnícke kategórie.

Pozitívne by sme mohli hodnotiť i zlepšenie rovnomernosti odvádzania výroby, mierne zlepšenie smennosti, plnenie dodávok pre investície, hlavne pre záväzné stavby. U týchto ukazovateľov ide o relatívne zlepšenie, no s absolútnym stavom nie sme spokojní a treba v tejto oblasti mnoho vykonať.

Naproti tomu sa prejavili v rovnakom období, ale skôr pretrvávajú i niektoré negatívne javy: Je to v prvom rade skutočnosť, že oproti zámeru šiestej päťročnice sa nám nedarí naplňovať úlohy vo vývoze na kapitalistické štáty a dodávky pre vnútorný obchod.

Dosiahli sme síce rast vývozu do kapitalistických štátov napr. v roku 1976 oproti roku 1975 o 12,5 % v frankocenách, i v roku 1977 dosiahneme oproti minulému roku rast o takmer 16 % v frankocenách, ale tieto rasty nezodpovedajú rastom zapísaným v pláne.

Problémy sú v ostrej konkurencii na náročných trhoch, kde mnohé západné firmy využívajú svoje kapacity na 80 % a tak je uplatnenie možné len cez žiadaný sortiment s maximálnou kvalitou. Niektoré odvetvia prežívajú skutočnú stagnáciu ako napr. textilné strojárstvo, ale i kovoobrábacie strojárenstvo. Napriek tejto situácii je východisko a riešenie tejto problematiky možné i nutné cez tech. rozvoj, kvalitu a účinnú medzinárodnú spoluprácu, je možné cez skutočnú dennú starostlivosť a spoluprácu výroby spolu s pracovníkmi zahraničného obchodu a hlavne na úrovni VHJ a PZO.

Ďalším problémom sú dodávky nášho strojárenského spotrebného tovaru pre vnútorný trh. Pokles odbytu niektorých druhov sortimentu je sčasti spôsobený otázkou technickej úrovne a kvality sčasti i odhadom vývoja dopytu obyvateľstva a nasýtenosti spotrebiteľov niektorými sortimentami. Naproti tomu trvá nedostatok niektorých výrobkov a niektorého sortimentu.

Je pravda, že do oblasti kapacít vyrábajúcich strojársky spotrebný tovar sme roky neinvestovali, alebo investovali málo a veľká časť základne zastarala. Málo pozornosti sa venovalo materiálom a komponentom pre kompletáž stroj. spotrebného tovaru. Tieto nedostatky musíme urýchlene odstrániť a napraviť. Je objektívnou pravdou, že v existujúcej základni, s existujúcimi prostriedkami, ľuďmi i základnými fondmi sa dá vyrobiť viac a hlavne kvalitnejšie. Zvlášť je akútne vyššie využitie licencií a medzinárodnej spolupráce v tejto oblasti.

Výraznejší prínos z prijatých opatrení musí pocítiť spotrebiteľ na trhu už v priebehu roku 1978 a vo zvyšujúcich rokoch šiestej päťročnice. Uvediem, z vybraných sledovaných 26 výrobkov informatívne len niekoľko, u ktorých bude v roku 1978 na vnútorný trh dodaných osobných automobilov 150 tis. ks, bicyklov 170 tis. ks, plynových šporákov 141 tis. ks, automatických pračiek 140 tis. ks, akumulačných pecí 35 tis. ks, magnetofónov 115 tis. ks, elektrických vysávačov 265 tis. ks, elektrických žehličiek 500 tis. kusov.

Pre roky 1978 až 1980 zabezpečujeme ďalšie zvýšenie výroby niektorých ďalších nedostatkových výrobkov ako napr. kotlov pre etážové kúrenie, akumulačných pecí, oceľových radiátorov, smaltovaného, hliníkového a nerezového riadu, remeselníckeho náradia a mechanizovaného ručného náradia, nástrojárskych kompletov pre domáce dielne, nožiarskeho tovaru, zipsov, kovania a zámkov, plynových spotrebičov, športovej a loveckej munície a ďalších.

Medzi negatívne tendencie je možno zaradiť doterajší stav v plnení plánu vedy a techniky. Nie sme spokojní s plnením plánu vedy a techniky a jeho účinnosťou na výrobu a užitie výroby. V priebehu roku 1977 sme prijali a prijímame účinné kádrové i vecné opatrenia, no nezdravá spokojnosť v tejto oblasti panuje v mnohých podnikoch, bez toho, aby si kládli za povinnosť zaradiť sa na popredné miesto vo svete a hlavne dosiahnuť žiadané užitie svojej produkcie.

Pričom máme mnoho pozitívnych príkladov v Zbrojovke Brno, v Adamove, ZPZ Gottwaldov, Považských strojárňach Považská Bystrica a v ďalších.

Do roku 1990 má vzrásť podiel FMVS na tvorbe spoločenského produktu z 12,8 % roku 1975 na 18,7 v roku 1990. Pritom vývoz by mal za túto dobu vzrásť štvornásobne.

Takéto zadanie nie je možné riešiť priamočiare cez nárast hmoty, ale výrazne cez zmenu štruktúry a cez nové výroby výrazne zmenené technickým rozvojom.

Preto už dnes zakladáme do plánu technického rozvoja veľké úlohy, ako napr. jednotná rada motorov pre nákladné autá, traktory a stavebné stroje, nové princípy prevodu síl, jednotný systém kabín nákladných áut atď. Takého úlohy budú mať výrazné účinky do iného, racionálnejšieho usporiadania a efektívnosti výrobnej základne v dlhodobej perspektíve.

V týchto prácach sa držíme cesty rozvojových, progresívnych a nutných odborov v súlade s medzinárodnou deľbou.

Osobitnú pozornosť koncentrujeme na 67 strojárskych odboroch s viac ako 200, agregovaných do týchto užívateľských skupín:

– strojárska metalurgia

– stroje pre priemysel stavebných hmôt a stavebníctvo

– stroje a zariadenia pre strojárske výrobné procesy, to sú v podstate obrábacie a tvarovacie stroje a náradie

– stroje a zariadenia pre ľahký priemysel

– stroje a zariadenia pre poľnohospodárstvo

– cestná doprava

– lodná doprava

– slaboprúdová elektrotechnika a elektronika

– zariadenia zdravotníckej techniky

– strojársky spotrebný tovar

– kompletačné prvky a agregáty

– nemalú pozornosť venujeme celej oblasti špec. techniky.

V týchto agregáciách odborov formujeme zmeny výrobkovej štruktúry, rozvíjaním perspektívnych a útlmom neperspektívnych výrobkov. U nich musíme využiť zapojenie do socialistickej ekonomickej integrácie, koncentrovať na ne výskumné a vývojové úlohy, zabezpečiť pre ich výrobu najprogresívnejšie technológie, zaistiť pre ne podstatný nákup licencií. Uvedené odbory predstavujú takmer 70 % výroby rezortu a podieľajú sa takmer 90 % na vývoze.

Nižšiu technickú úroveň majú niektoré výrobky odborov meracích prístrojov, strojársky spotrebný tovar, niektoré hydraulické prvky, niektoré súčiastky pre elektroniku a ďalšie.

 

Společný zpravodaj výborů SL poslanec A. Hůla

K přípravě tohoto jednání přistoupily výbory i všichni poslanci Sněmovny lidu jako k velmi důležitému politickoekonomickému úkolu.

Předseda Sněmovny lidu doporučil svým dopisem všem poslancům sněmovny, aby ve svých volebních obvodech se soustředili na vybrané otázky, související s realizací úkolů československého hutnictví a strojírenství. Šlo zejména o tyto otázky:

1. Jak byly promítnuty závěry 3. zasedání ÚV KSČ do plánů hutních a strojírenských podniků na rok 1977, jak věcně, náročně a objektivně se provádí kontrola plnění státního plánu v těchto odvětvích.
2. Jak jsou odhalovány rezervy ve využití pracovní doby, strojů a výrobních ploch, surovin, materiálů, paliv
   a energie.
3. Jak jsou realizována opatření směřující k dosažení odpovídající jakosti a spolehlivosti výrobků.
4. Jak rovnoměrně se plní plán odbytu, zejména pro export.

Dále byly organizovány příslušnými výbory sněmovny poslanecké průzkumy. Bylo jich celkem uskutečněno 30 ve všech oblastech hutnictví a strojírenství. Průzkumy byly zaměřeny zejména na některé rozhodující výrobní jednotky, jako je Škoda Plzeň, VTŽ Chomutov, SONP Kladno, ČKD Praha, Královopolská Brno, LlAZ Jablonec, TOS Kuřim, Tesla Pardubice, koncernový podnik Elitex Liberec, Povážské strojírny, Vagónka Poprad, Východoslovenské železárny Košice, Nová huť Klementa Gottwalda, Třinecké železárny a řada dalších.

Celkový vývoj i předložené zprávy ministrů ukazují, že plánované tempo výroby se v průměru daří plnit. Nadále však se projevují nedostatky ve struktuře výroby a dodávek. Z provedených zjištění na podnicích se ukázalo, že řada materiálů a kompletačních dodávek v nezbytném sortimentu není zajišťována. To znamená, že některé podniky neplní v přijatém sortimentu plánovanou výrobu. Podniky za této situace se uchylují k tomu, že nedodržují strukturu výroby, aby přednostně zabezpečily v zájmu podnikového hlediska plánovaný objem výroby a odvolávají se přitom na konkrétní stav dodávek materiálů a kompletačních výrobků. Za tohoto stavu nedochází k požadovanému zlepšení dodávek náhradních dílů ve struktuře, nepřispívá to k podstatnému zlepšení ani odběratelsko-dodavatelských vztahů, vytvářejí se nedostatky v sortimentu jak pro vnitřní trh, výrobní spotřebu, ale i na vývoz. Možno uvést některé příklady:

– těžké dieselmotory z ČKD závislé na dodávce kruhových hřídelí ze Škoda Plzeň,

– dodávky některých ocelových trub z VTŽ Chomutov, vzhledem k nezajištění speciálních dodávek ingotů a sochorů z SONP Kladno,

– oddálení dodávek krátkovlnných vysílaček pro zemědělství a pro řízení staveb v důsledku nezajištění některých speciálních součástí včetně výlitků z umělých hmot apod.

Nelze také dále připouštět, aby některé podniky se schovávaly za průměrné plnění resortů tak, jak se to projevovalo za 7 měsíců letošního roku, kdy ve strojírenství své plány nesplnilo 37 podniků a podílely se na celkovém výpadku 223 mil. Kčs. Obdobná situace se projevuje i v hutnictví, kde zatím nesplnilo plán 7 podniků.

-Tento stav je třeba důrazně řešit, analyzovat příčiny a přijmout konkrétní a včasná opatření ve směru plánovacím, odbytovém, technickém, organizačním i kádrovém.

Předseda federální vlády L. Štrougal ve zprávě přednesené na zasedání ÚV KSČ v září 1976 zdůraznil, že vážným problémem, který je předmětem časté a oprávněné kritiky, je dlouhodobý nedostatek náhradních dílů. Uvedl dále, že zabezpečování náhradních dílů v celé šíři potřebného sortimentu se musí stát jednou ze základních otázek plnění plánu, ale také otázkou cti, morální povinnosti a odpovědnosti celých kolektivů závodů a podniků. Federální vláda také přijala usnesení č. 95/1976 ke zlepšení ve výrobě náhradních dílů.

Průzkumy ukázaly, že tento stav se podstatně nezlepšil, i když se náhradních dílů vyrábí více. Cenové zvýhodnění náhradních dílů v rozsahu asi 30 % se projevuje jako málo účinné zejména proto, že stále je pro některé podniky výhodnější nakupovat kompletační díly a jimi kompletovat finální výrobky s rychlým objemem výroby. Výroba náhradních dílů není všude uplatňována jako základní otázka plnění plánu, stále se dává přednost plnění finálních výrobků. Přitom kapitalistické státy i země socialistického tábora stále důrazněji žádají zvýšení výroby a dodávek náhradních dílů na dodané zařízení. Jsou i některé případy, kdy několikaleté neplnění náhradních dílů pro vyvážené výrobky se stává brzdou vývozu a některé výrobky se z tohoto důvodu stávají méně prodejné, s podstatně nižšími cenami. Je pravděpodobné, že bude nutno v některých případech přistoupit k posouzení objemu výroby u některých podniků a přednostně zajistit výrobu ve prospěch náhradních dílů. (Např. autojeřáby z ČKD Slaný, chladící soupravy a další.) Že řešení náhradních dílů je reálné – pokud se dělá systematicky – ukazují příklady Elitexu Liberec: už po několik let poměrně nejúspěšněji pokrývají potřebu zahraničního i vnitřního trhu v náhradních dílech.

V hutnickostrojírenském komplexu, jak jsme zjistili, je zpracován program výzkumu a vývoje dlouhodobého rozsahu. Ovšem neméně pozornosti a úsilí je však třeba věnovat i krátkodobým přínosům nové techniky. Týká se to zabezpečení a vyřešení 29 plánovaných tematických úkolů na letošní rok ve federálním ministerstvu hutnictví a těžkého strojírenství a 17 tematických úkolů ve federálním ministerstvu všeobecného strojírenství.

Při průzkumech jsme věnovali pozornost využití základních prostředků, směnnosti, materiálové a energetické spotřebě a potřebnému fondu pracovního času. Potvrdilo se, že nedošlo k výrazným změnám v časovém využití strojních základních prostředků, které je v průměru neuspokojivé a má proto nadále značné rezervy.

Jak jsme mohli při průzkumu vidět, některé stroje jsou jen nárazově nebo krátkodobě využívány, některé neobsazeny vůbec v důsledku všeobecného problému, tj. nedostatku pracovních sil. Nejsou však ani dostatečně využívány všude nejmodernější stroje a zařízení, což je nedostatek řízení a organizace. V některých výrobních jednotkách je vybavení značně zastaralé a svým charakterem i technickým stavem nemůže působit výrazně efektivně na provoz. Jako příklady lze uvést výrobu tramvají Tatra Smíchov, jinak velmi efektivního vývozního programu, kde je třeba již zásadně rozhodnout o výstavbě nového závodu, nebo Vagónku Poprad, kde je třeba zejména zlepšit vybavení, aby bylo v souladu s bezpečným prováděním práce.

 

Poslanec F. Tesař

Chtěl bych soustředit vaši pozornost na velmi důležitou oblast, to je k úrovni řídící činnosti ministerstev a výrobně hospodářských jednotek.

Již ve zprávě předsednictva na 3. zasedání ÚV KSČ předseda federální vlády soudruh Štrougal uvedl, že: „Úspěch při uskutečňování sjezdové linie v rozvoji strojírenství a hutního průmyslu je podmíněn v rozhodující míře podstatným zvýšením účinnosti řízení a organizace práce v obou odvětvích“.

Dnes, kdy uplynul již rok od tohoto zasedání, zhodnoťme, jak se tato naléhavá potřeba řeší. Zda úroveň řídící činnosti ministerstev i výrobně hospodářských jednotek, kterou ústřední výbor posuzoval velmi kriticky, se v potřebné míře zlepšuje.

Pokud vycházíme z celkových výsledků dosahovaných strojírenskými podniky v našem kraji, je situace dobrá. Některé podniky sice neplní plán rovnoměrně, dochází ke šturmovštině, ale dosažený podíl 75,5 % z ročního úkolu ve výrobě dává předpoklad splnění plánu roku 1977.

Složitější problémy jsou však v užití produkce. Je nesporné, že zajišťování vývozních úkolů, zejména na kapitalistické trhy, je obtížné. Výrazně to ovlivňují krizové jevy celého kapitalistického systému. Ale za tento objektivní fakt se často skrývá celá řada vnitřních nedostatků na straně výrobních podniků a podniků zahraničního obchodu. Technická úroveň, vysoká kvalita, dokonalý servis a dodržování sjednaných termínů jsou i v současné situaci na trzích tím prvořadým, co rozhoduje o prodejnosti výrobků.

Při podrobném zhodnocení se ukazuje, že většina kritizovaných nedostatků má subjektivní charakter. Pramení zejména ze slabin v řídící, plánovací a organizátorské práci, z nekázně a zanedbávání celospolečenských zájmů.

Je to možné ukázat na konkrétním příkladu podniku Elitex Ústí nad Orlicí. Značná část jeho výroby zůstává na skladě, není zajištěn odbyt do socialistických zemí ani do kapitalistických států. Představuje to celkem hodnotu asi 250 mil. Kčs, z toho do kapitalistických států za 120 mil. Kčs. Podnik vyrábí a zaplňuje prostory po celém závodě. Nemluvě o ekonomických škodách, má to nesmírné dopady morálně politické na celý pracovní kolektiv. Pracující se stále častěji ptají nejen na perspektivu výrobního programu, ale také na perspektivu svoji.

Jestli má být pro podnik státní plán zákonem, má se zvyšovat jeho autorita, být prostě základním nástrojem řízení, nesmí obsahovat nedořešené problémy. Rozpis plánu prováděný s vědomím, že se bude muset měnit, zpravidla podle toho, jak se situace bude vyvíjet v průběhu plánovaného období, vede k tomu, že se na podnicích spekuluje, věci se neřeší v potřebné intenzitě a za základním problémem se skrývá celá řada vnitřních nedostatků.

Stále převažuje při stanovení úkolů i v přidělení zdrojů metoda všem stejně, která je nejjednodušší, nevede ke konfliktům, ale je velmi škodlivá, utlumuje veškerou iniciativu. Rozmělnění zdrojů například v investicích do moderní výkonné techniky vede k tomu, že každý podnik nakupuje například numericky řízené stroje, i když je známo, že jejich jednotlivé nasazení nepřinese výraznější efekt a vede k nízkému využití.

To je jeden ze stěžejních problémů, kdy se oběma resortům i velké většině výrobně hospodářských jednotek nepodařilo udělat výraznější krok vpřed.

Složitější úkoly, které jsou před strojírenstvím, kladou mnohem větší požadavky na účinnou funkci celého hospodářského mechanismu od řízení a plánování na ministerstvech, v koncepční činnosti středního článku řízení až po organizaci práce v každém podniku a dílně.

V oblastí plánování bude třeba v souladu s dříve vyjádřenými požadavky především

– zdokonalit soustavu ukazatelů prováděcích i pětiletých plánů a jejich organizační, odvětvové a oblastní propojení. Některé ukazatele prokazatelně působí proti zájmům a potřebám národního hospodářství. Propočet hrubé výroby i výroby zboží znevýhodňuje stále ještě výrobu náhradních dílů, subdodávky pro vývoz, vede k neúčelné kooperaci. Na druhé straně zvýhodňuje podniky s finální produkcí. Prostě je snaha sám vyvážet a být monopolním výrobcem;

– v oblasti plánování bude třeba posílit komplexní plánování strojírenské výroby bez ohledu na organizační začlenění jednotlivých závodů a provozů.

Pokud jde o zvýšení úrovně řídící činnosti obou ministerstev i VHJ, jde především o vyjasnění vzájemných vztahů obou resortů v rámci hutnickostrojírenského komplexu. Jde

– o vymezení působnosti, zejména o operativní řešení dodávek a vztahů mezi podniky obou resortů;

– o zlepšení účinnosti řízení ministerstev vůči podřízeným jednotkám, zejména posílení koncepční práce a výrazné zkvalitnění dlouhodobého plánování technickoekonomického rozvoje a investiční činnosti;

– o posílení a vymezení úlohy VHJ jako nositele koncepce a základního článku řízení oboru. Je nutno objasnit i funkci vůči výrobcům z oboru, kteří nejsou podřízeni organizačně;

– dále vybudovat spolehlivý režim zajišťování investiční výstavby a plynulého investičního cyklu, zejména zkvalitnit na všech stupních řízení předprojektovou a projektovou přípravu staveb, klást vyšší požadavky na expertní činnost a rozhodování o investicích a zodpovědnost za jednotlivé fáze výstavby;

– prohloubit a ověřit návrhy na nejúčelnější organizační uspořádání VHJ s využitím progresivních metod organizace, zejména koncernový způsob řízení, kdy koncern jako celek tvoří státní hospodářskou organizaci. V této souvislosti respektovat a vytvářet podmínky pro efektivní organizaci vývozu a dovozu strojů a zařízení a dosažení užší vazby mezi výrobou a organizacemi zahraničního obchodu. Jde o racionální dělbu práce jednotlivých stupňů řízení a integrace činnosti.

Vyšší úroveň řízení vyžaduje kvalitní informace v reálném čase, což může poskytovat jedině výpočetní technika. Dosud však slouží převážně uvnitř podniku, více je využívána pro statistické, evidenční účely než pro vlastní řízení. Základní problém je v úrovni vnitropodnikového řízení, zejména v normativní základně. Zpravidla existují normy spotřeby jednicového času a materiálu, i když s řadou nedostatků. Ale normy spotřeby energie, režijního a pomocného materiálu, zásob a normy potřeby výrobních činností jsou výjimkou a nemají zpravidla potřebnou úroveň pro praktické využití. Pokud nejsou v předstihu tyto věcí řešeny, je výpočetní technika zklamáním a přináší často potřebu duplicitních prací a zvýšení nákladů. Brzdou je i nízká kvalifikace řídících pracovníků v tomto směru. Chybí systém rozborové činnosti využívající ucelených systémů výpočetní techniky.

Další úspěšný rozvoj našeho strojírenství je závislý na optimálním zapojení do mezinárodní socialistické ekonomické integrace, na prohloubení kooperace a specializace, na správném zaměření investic, na provádění strukturálních změn a na účinnosti technického rozvoje.

 

Poslanec Š. Mlynár

Hutníctvo a strojárstvo má značnú zodpovednosť za technické vybavenie národného hospodárstva modernými a vysoko výkonnými strojmi a zariadeniami. To je jedna z podmienok, aby celé národné hospodárstvo sa mohlo efektívne vyvíjať. Strojárstvo rozhodujúcim spôsobom ovplyvňuje technickú úroveň nových kapacít, pretože investičná výstavba v našom národnom hospodárstve je zo štyroch pätín zabezpečovaná československými strojmi a zariadením.

Vedeckotechnická aktivita v strojárstve je preto základom technického a vedeckého pokroku i jedným z dôležitých predpokladov pre urýchlenie cyklu veda-technika-výroba-užitie.

Aké máme k tomu predpoklady?

Vedeckovýskumná základňa je čo do počtu pracovníkov i objemu výdavkov úmerná s vyspelými priemyselnými štátmi obdobnej veľkosti. Naše poznatky potvrdili názor strojárskych ministerstiev, že väčšiu pozornosť treba venovať lepšiemu vybaveniu pre výskumnú a vývojovú činnosť. Určitým meradlom pre efektívnosť práce výskumu a vývoja je dosahovaný počet vynálezov a patentov na jedného odborného pracovníka výskumnovývojových pracovísk. Tu sú podstatné rozdiely a ukazujú na aktuálny zdroj rezerv na zvýšenie účinnosti výskumu a vývoja v strojárstve, ktorý treba systematicky využívať.

Negatívnym javom je v niektorých prípadoch formálne naplnenie stavu pracovníkov výskumnovývojovej základne a ich využívanie na plnenie výrobných úloh, miesto úloh výskumu a vývoja.

Výskum a vývoj je podľa môjho názoru pre túto päťročnicu vcelku dobre usmerňovaný tak v štátnom pláne, ako aj v plánoch rezortov. Z dvadsiatich štátnych programov technického rozvoja je na problémy hutníctva a strojárstva zameraných, alebo sa ich dotýka, 11 programov, ktoré predstavujú viac ako 60 % všetkých neinvestičných prostriedkov určených pre tento účel.

V plánoch strojárskych rezortov je výskum a vývoj zameraný na základné rozvojové programy a taktiež sa už objavujú úlohy ku zvyšovaniu efektívnosti vývozu. Značná časť výskumných a vývojových úloh je obsiahnutá v podnikový plánoch, kde je výber úloh usmerňovaný v mnohých prípadoch prevažne z úzkych podnikových záujmov. Rezort i VH by mali klásť vyššie nároky na úroveň riadenia, výber úloh a zabezpečenie realizácie i na úrovni podnikových plánov výskumu, vývoja a realizácie.

Vážnym momentom pri využívaní výskumnovývojovej základne, ale i pri uplatnení výsledkov v praxi je značná nerovnomernosť. Už v 5. päťročnici sme boli svedkami toho, že v jednotlivých rokoch končilo priemerne ročne 53 štátnych úloh, ale v poslednom roku 326. Podobne v šiestej päťročnici bolo už v prvom roku začatých asi 90 % všetkých úloh a ich ukončenie sa opäť kumuluje ku koncu päťročnice. V plánovanom hospodárstve by takáto nerovnomernosť nemala mať miesto, pretože nie je v súlade s efektívnosťou využívania kapacít.

Pri zavádzaní výsledkov výskumu a vývoja do praxe boli už dosiahnuté v porovnaní s minulým obdobím lepšie výsledky. Zatiaľ čo v minulých rokoch boli tzv. realizačné výstupy štátneho plánu – všetkých rezortov dovedna – plnené na 70-80 %, v prvom polroku tohto roku v priemere na 80,2 % a z toho vo Federálnom ministerstve hutníctva a ťažkého strojárstva na 93 % a vo Federálnom ministerstve všeobecného strojárstva na 88,1 %. To je ešte priaznivá tendencia, ktorú treba oceniť. Napriek tomu zostáva ešte významná časť nesplnená.

Aké sú dôvody? Je to najmä nevyjasnenosť vonkajších podmienok pri realizácii, oneskorenie dodávok materiálu, strojov a zariadení z tuzemska i z dovozu, nutnosť predĺženia dlhodobých skúšok, nedostatok kapacít, nedostatok pracovníkov.

Vlastná výskumnovývojová základňa nemôže byť sama jediným a dostačujúcim zdrojom novej techniky a jej zavádzanie do praxe. Najmä nutnosť rýchlejšej inovácie výrobkov vyžaduje využívať i vonkajších zdrojov, najmä nákupu a pohotové uplatňovanie licencií. V našom strojárstve sme sa zatiaľ príliš spoliehali na vlastný výskum a vývoj a nákupu licencií sme venovali veľmi malú pozornosť.

Veď všetky priemyslovo vyspelé i kapitalistické štáty využívajú v niekoľkonásobne väčšom rozsahu licencií ako ČSSR a taktiež na ich nákup venujú oveľa väčší podiel z celkových nákladov na výskum a vývoj ako naša republika.

Svetový obchod s licenciami vzrástol za posledných desať rokov na viac ako trojnásobok a rastie stále rýchlejšie. Z informácií, ktoré sme dostali je zrejmé, že už ministerstvá pristupujú k prvým opatreniam, ktoré majú priniesť výraznú koncepčnú zmenu v našej licenčnej politike. Zhodnotenie výsledkov z roku 1976 potvrdilo efektívnosť nákupu licencií. U licenčne vyrábaných prístrojov a zariadení bolo dosiahnuté o 2 % vyššej rentability ako je priemerná rentabilita rezortu. Bude preto správne, keď zodpovieme opatrenia k rozvoju nákupu a predaja licencií a najmä k ich pohotovému využívaniu vo výrobe.

Doterajšie výsledky a pripravované opatrenia ukazujú, že v strojárskych rezortoch by mohlo byť v 6. päťročnici dosiahnutých 14 tis. vynálezov a viac ako 600 tis. zlepšovacích návrhov. Takmer 59 tisíc vyhlásených tematických úloh by mohlo dostatočne usmerniť rozvoj zlepšovateľského hnutia.

Ako vyplýva zo správ súdruhov ministrov, hľadajú strojárske ministerstvá aj nové formy práce k dosiahnutiu väčšej účinnosti jestvujúcej vedeckovýskumnej základne a uplatneniu výsledkov v praxi. Sú postupne vytvárané vyskumno-vývojové združenia ako nová forma, ktorá by mala výraznejšie i skrátiť cyklus výskum-vývoj-výroba-užitie. Sú uskutočňované pokusy dať vedúcim pracoviskám medziodvetvovú pôsobnosť, je snaha dosiahnuť meranie účinnosti vedeckovýskumných základní na základe inovačných programov a ďalšie.

Doterajšie výsledky výskumnej a vývojovej základne hutníctva a strojárstva a ich uplatňovanie v praxi nepokrýva plne ešte oprávnené požiadavky na zvyšovanie efektívnosti národného hospodárstva.

 

Poslankyně K. Pokorná

Ve směrnici pro vypracování státního prováděcího plánu na příští rok připadá opět našemu strojírenství značný rozsah úkolů. Jejich součástí jsou také dodávky pro investiční výstavbu a dodávky pro vývoz.

O náročnosti těchto úkolů svědčí vysoké trendy růstových ukazatelů. Např. v těžkém strojírenství představuje růst vývozních úkolů zhruba 20 %, ve všeobecném strojírenství růst vývozních úkolů na trhy kapitalistických států zhruba 12 %. Dodávky pro investiční tuzemskou výstavbu mají pak mít vyšší dynamiku, než tomu je v letošním roce.

Za jednu z účinných forem zabezpečování takovýchto úkolů je považováno uplatňování systému vyšších dodavatelských funkcí, jako progresivního a efektivnějšího způsobu realizace dodávek.

V předchozí pětiletce byla tato funkce uskutečněna v řadě případů způsobem generálních a finálních dodávek. Jejich vytváření přineslo poznatky o tom, že tyto metody jsou skutečně pokrokové a že svým vlivem a pojetím přispívají ke zjednodušování dodavatelskoodběratelských vztahů. Jejich provádění však bylo provázeno i některými negativními vlivy.

V tom směru se zejména ukázalo, že není snadné přejímat např. funkci generálního dodavatele, jako nejefektivnější formy. Příčinou byla hlavně obava o dosažení potřebné úrovně součinnosti velké řady výrobních a dodavatelských podniků a přemíra s tím spojených starostí a náročností v řízení. Hlavně však obava z převzetí záruky za vybudování investiční akce, tj. za její výstavbu a kompletní vybavení technologickým zařízením. Nesnáze ve včasném určení vhodného generálního dodavatele, který by byl schopen po všech stránkách funkci plnit, pochopitelně zpožďovaly zpracování projektových dokumentů a materiálově technickou přípravu. V nejediném případě tím docházelo i k odsunutí termínu pro předpokládané uvedení nové kapacity do provozu.

Obdobné problémy jsou u funkce hlavního dodavatele.

Právem bylo proto k tomuto slabšímu místu naší ekonomiky připomenuto, že takový stav je ke škodě naší věci a současně bylo na druhé straně zdůrazněno, že při zkvalitňování procesu investiční výstavby a v úsilí o zvyšování exportních schopností naší země se bez pokrokových forem zabezpečování složitých úkolů nemůžeme obejít.

Za významné považuji též experimentální ověřování společenského přínosu systému „dodavatele stavby na klíč“, které má být organizováno v sedmé pětiletce pro vybrané druhy průmyslových staveb, podle zvlášť k tomu přijatých zásad. Jde o určitou formu nadstavby systému vyšších dodavatelů stavební a technologické části investičních akcí. Vliv dodavatele kompletní stavby by se měl zejména projevit v užším sepětí celkové investorské, projekční a dodavatelské přípravy investic a ve vyšší efektivnosti celého investičního procesu.

Jako příklad z mého volebního obvodu mohu uvést, že při přechodu VHJ Sigma Olomouc na koncernovou organizaci vznikne nový dodavatelskoinženýrský podnik, který bude schopen opatření a moderní prvky z oblasti vyšších dodávek plnit a využívat k rozvoji technické a ekonomické úrovně investičních celků. Přípravy na nový systém již probíhají za spolupráce s resortem. Záměry a opatření hospodářských orgánů v oblasti vyšších dodavatelských funkcí jsou progresivní i racionální a je proto třeba je v zájmu dalšího zefektivnění naší ekonomiky v hospodářské praxi podporovat a prosazovat

 

Poslanec J. Kryll

Vysoké výrobní úkoly nelze zajistit jen nárůstem produktivity práce, ale musí být kryty i růstem počtu pracovníků, zvláště tam, kde jde o zaměstnanost v nových výrobních kapacitách. Ovšem nejde jen o získání nových potřebných pracovníků, úkolem neméně důležitým je zabezpečit péči strojírenských podniků jejich stabilizaci, optimální využití ve výrobním procesu. Šestý pětiletý plán postavil před hutnictví a strojírenství úkoly zvýšit zaměstnanost o více než 58 tis. pracovníků, z čehož má být přes 38 tis. pracovníků dělnických profesí. Tento úkol zvláště ve zvýšení počtu dělníků je o to těžší, že výsledky v dosahovaných přírůstcích obou resortů v pátém pětiletém plánu nebyly nijak příznivé. Při poklesu celkové zaměstnanosti byl pokles počtu dělníků podstatně rychlejší. Zvýšení jejich počtu nebude proto lehkým úkolem. Jde o nejzákladnější strojírenské profese – soustružník, frézař, brusič, vrtař, horizontkář, strojní zámečník – obory, které nazýváme strojními profesemi. V hutnických oborech je to slévač, kovář, kalič apod.

Příčinu malé atraktivnosti, u těchto pro nás dnes i v budoucnosti nezbytně potřebných oborů, vidím
v tom, že práce v těchto oborech klade na zaměstnance mimořádné nároky, je důsledně organizována, pracuje se podle norem, existuje vysoký stupeň dělby práce, pracovní a technologická kázeň je stále kontrolována, práce je organizována i ve vícesměnných režimech, což vše ve svých důsledcích vyžaduje zvýšené fyzické i duševní vypětí pracovníků. Taktéž ztížené pracovní podmínky ovlivňují zájem o tyto profese.

Je známo, že situace ve stavu pracovních sil je zvláště komplikovaná v některých oblastech s velkými výrobními celky: Škoda Plzeň, Vítkovice Brno, ČKD Praha. V přípravě na dnešní jednání jsem shromáždil řadu příkladů o stavu a vývoji zaměstnanosti z Prahy. Stav zde je obdobou celostátní situace. Při zvýšení celkové zaměstnanosti na území hlavního města dochází v relaci 75/76 k poklesu zaměstnanosti v podnicích řízených oběma strojírenskými ministerstvy s rychlejším poklesem počtu zaměstnanců dělnických kategorií. Hlubší pohled vývoje u jednotlivých výrobně hospodářských jednotek a podniků, který bohužel nemohu rozvádět, ukazuje někde na doslova kritický vývoj.

Z těchto důvodů velmi záleží na přesném dodržování přijatých opatření, která mají za cíl získat pro strojírenství a hutnictví potřebný počet pracovních sil. Přestože je známo, že s nedostatkem pracovních sil zápasí i některá další odvětví národního hospodářství, musí být uplatněna se vší vážností zásada přednostního krytí pracovníků dělnických kategorií pro strojírenské podniky. Proto i bilanční rozdělení zdrojů pracovních sil musí být závazné a jeho dodržování přehledné, umožňující přesnou operativní kontrolu.

Rozhodující úlohu při získávání pracovníků musí ovšem sehrát samotné podniky. Požadavek zvýšit v tomto směru jejich aktivitu je na místě. Dovolte mi vysvětlit, co tím chci říci. Hovořil jsem o těžké situaci některých výrobních celků a míst. Tomuto by leckde odpomohla migrace pracovníků. Skutečnost je taková – jako poslanec z Prahy řeknu čísla za Prahu – úkol vnitroresortních převodů pracovníků do nosných, rozhodujících, efektivních výrob byl u federálního ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství v I. pololetí 1977 splněn na 8,8 %, což je 63 pracovníků z celkového úkolu 720 pracovníků; u federálního ministerstva všeobecného strojírenství byl úkol splněn na 7,3 %, což je 42 pracovníků z 575. To ukazuje, že i zdánlivě jednoduché vnitropodnikové nebo i resortní přesuny pracovníků uvnitř organizací jsou nejslabším článkem při uplatňování žádoucí formy migrace.

V náboru organizovaném národními výbory opět čísla za Prahu ukazují, že za I. pololetí 1977 u federálního ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství byl plán splněn pouze na 38 %, u federálního ministerstva všeobecného strojírenství na 43 %. Domnívám se, ze příčinou slabšího plnění náboru v těchto resortech je okolnost, že jejich organizace nevěnovaly náboru a převodu pracovníků náležitou pozornost.

Je třeba se lépe o lidi starat a ne je s lehkým srdcem uvolňovat, aniž se odhalují a hlavně řeší dané příčiny. Zde půjde podle mého názoru o důsledná stabilizační opatření. V podnicích existuje celá řada žádostí o rozvázání pracovních poměrů, u nichž po zjištění příčin je v moci podniků tyto fluktuační tendence odstraňovat. Vyžaduje to ovšem včasné řešení nedostatků, které jsou příčinou odchodu pracovníků.

Chtěl bych upozornit na význam protifluktuačních komisí, které jsou v podnicích ustaveny. Výsledky, jež některé tyto komise dosahují, skutečně vedou ke snížení odchodů některých pracovníků. Např. jak bylo zjištěno při poslaneckém průzkumu, kladně hodnotí činnost komise v SONP Kladno. V roce 1976 na základě jednání těchto komisí zrušilo výpověď 423 dělníků. Stejně dobré zkušenosti mají z činnosti protifluktuačních komisí ve Východoslovenských železárnách Košice, kde se fluktuace pohybuje okolo
10 %, což je o polovinu nižší v porovnání s vývojem v ostatních průmyslových odvětvích.

Pro dosažení plánované úrovně zaměstnanosti by zvýšená pozornost měla být věnována také návratu vyučených pracovníků po skončení základní vojenské služby do svých mateřských hutních a strojírenských podniků.

Důležitým zdrojem pracovních sil nadále zůstává učňovský dorost. Je proto zcela na místě, podle mého soudu, aby vybraný okruh podniků byl preferován v náboru učňů. O této nutnosti hovoří některé číselné údaje. Zatímco v roce 1965 vyšlo z učilišť strojírenství a hutnictví téměř 27 800 vyučenců, o 10 let později, v roce 1975, už pouze 21 900. Přitom problém je zejména s náborem u velkých podniků. Např. v ČKD se nedaří plnit, jak ze zdrojů Národního výboru hlavního města Prahy, tak z ostatních krajů. V roce 1976 byl plán náboru učňů v resortu federálního ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství v Praze splněn na 61,6 % – tedy chci říci pouze – v Bratislavě na 55,6 % a ve Východoslovenském kraji na 89,8 %, i když v roce 1976 došlo v Praze k určitému zlepšení v počtu přijímaného dorostu, je i nadále současná situace v nejdůležitějších oborech dosti kritická. Provedený průzkum mezi žáky 8. a 9. tříd ZDŠ ukazuje, že o obory strojního obrábění je minimální zájem.

Na druhé straně značná část učebních oborů ve strojírenství montážního charakteru – automechanik, letecký mechanik, elektromechanik, provozní zámečník, montéři ocelových konstrukcí – patří mezi vyhledávané učební obory. Situace se poněkud lepší v učebních oborech hutnické a strojírenské metalurgie a v oborech strojního obrábění zavedením čtyřletých oborů s maturitou.

Dalším významným zdrojem pracovních sil jsou ženy na mateřské dovolené. V odvětví hutí a strojírenství je jich téměř 63,5 tis. Máme zkušenosti z naší dosavadní práce ve výboru, že ne všechny ženy jsou doma s dětmi dobrovolně. Převážně je to proto, že nedostatek míst v předškolních zařízeních brání ženám vrátit se do zaměstnání. Ukazuje se však, že dosud přijatá opatření ve výstavbě předškolních zařízení, zejména v Praze, tuto situaci zatím zcela nevyřeší.

Dalším pohotovým zdrojem pracovních sil mohou být pracovníci získáni likvidací méně významných nebo neefektivních výrob, provozů a závodů. Z hlášení resortů, která jsou k dispozici za rok 1976, je zřejmé, že federální ministerstvo hutnictví a těžkého strojírenství z úkolu šesté pětiletky 5922 osob, uvolnilo v loňském roce pouze 245 osob, federální ministerstvo všeobecného strojírenství z úkolu 4050 osob uvolnilo dosud 123 osob. Přestože vývoj není v rozporu s ročním prováděcím plánem, domnívám se, že těmto problémům bude nutné věnovat větší pozornost a důrazněji přistupovat k jejich řešení.

 

Poslanec F. Kubeš

Rozvoj a technickoekonomická úroveň strojírenství jsou v podstatné míře podmíněny i výsledky práce naší metalurgické základny. Strojírenství potřebuje jednak odpovídající množství hutních výrobků, jednak výrobky v potřebné kvalitě, technické úrovni a výrobky, které umožňují progresivní konstrukci strojů a zařízení. Pro strojírenskou výrobu se spotřebuje 70 % z celkové tuzemské potřeby válcovaného materiálu, 95 % všech ušlechtilých ocelí a 62 % neželezných kovů. Snižování hmotnosti strojů a zařízení a zvyšování jejich užitných hodnot i spolehlivosti jsou tedy do značné míry společnými úkoly strojařů a hutníků. Zatímco strojírenská výroba vzrůstá zhruba o 50 % v šesté pětiletce, výroba hutnictví o 21 %. Pokračuje tedy trvalý proces snižování spotřeby materiálu na hodnotě strojírenské produkce a zvyšování nároků na její kvalitu, přesnost a vysoké mechanické hodnoty.

Při našich průzkumech v hutních závodech jsme se seznámili s řadou nových hutních výrobků. Zajímaly nás zejména výrobky pro energetiku, paliva, pro atomový program, pro chemii a také pro zdravotnictví, slaboproudý průmysl, elektrotechniku a další. Myslím, že můžeme být právem hrdí na řadu speciálních ocelí vyráběných v SONP Kladno. Vyrábějí například kvalitní oceli pro zdravotnictví, chromniklmolybdénové oceli pro lékařský drát, oceli pro výrobu implikátů pro léčení kostních zlomenin. Ocenili jsme, že se podařilo již také technologicky zvládnout vysoce legovanou ocel třídy 17 pro výrobu přehřívákových trubek parních elektráren, které, jak všichni víme, byly v minulých letech příčinou řady poruch v parních elektrárnách.

Ověřili jsme si ve válcovnách Chomutov, že tyto trubky již odpovídají požadavkům i potřebám pro vysoké teploty a tlaky, na jaké jsou konstruovány moderní přehříváky. V programu SONP Kladno jsme se také zajímali o výrobu a vývoj speciální oceli z antikora pro chemický průmysl. Tento závod se již stává úspěšným a tradičním výrobcem. Zatím ne v plném rozsahu je úspěšně dokončen vývoj některých druhů vysoce náročných materiálů pro atomový program. Zdá se, že se zatím nedaří v plném rozsahu sladit dokončení vývoje a zavádění do výroby a dodání některých druhů v potřebném množství, tak jak je plánována výroba zejména pro nové reaktory.

Tak jako v SONP Kladno, i v dalších podnicích jsou v programu zavedeny nové ověřené druhy kvalitních ocelí. Např. ve Východoslovenských železárnách jsou jako podnikové značky zavedeny oceli KOHAL, KOSIL, KODUR a další. Stejně tak za zmínku stojí úspěšně dokončeny vývoj a výroba takové oceli jako je AMOFIX 52 v NHKG Ostrava, které se s úspěchem užívá na úsporné konstrukce stožárů elektrického vedení pro velmi vysoké napětí. Nejde však jenom o oceli, ale také o řadu úspěšně vyráběných profilů vysoce kvalitních bezešvých i svařovaných trubek i výrobků z barevných kovů. Je třeba připomenout, že převážná většina těchto vyzkoušených a ověřených nových progresivních výrobků je výsledkem úspěšného plnění páté pětiletky v oblasti hutnictví. Přesto však je zde ještě řada programů, které by měly být ve vyšším stadiu ať už vývoje nebo výroby. Např. u výroby surového železa se v šesté pětiletce počítá s tím, že přírůstek výroby bude dosažen v podstatě bez zvýšení objemu vysokých pecí. Nesetkali jsme se však, zejména ve Východoslovenských železárnách, s významnějšími vývojovými nebo výzkumnými pracemi v této oblasti. Nesetkali jsme se s pracemi týkajícími se přímo redukce rudy na surové železo nebo ocel, která je v současné době považována za jednu
z moderních progresivních metod.

I v našem odborném tisku prošla informace, že přímou redukcí se už vyrábí ocel v řadě zemí. Např. počátkem letošního roku bylo ve světě 39 závodů na výrobu oceli tímto způsobem a bylo vyrobeno téměř 9 mil. tun. Zde bychom neměli připustit zpoždění jako při výrobě oceli v kyslíkových konvertorech, které teprve nyní usilovně, a možno říci, že s úspěchem doháníme. Dobré výsledky výroby v konvertorové ocelárně ve Východoslovenských železárnách plně opravňují výstavbu další takové ocelárny v Třineckých železárnách, která má přispět také k výraznému snížení spotřeby energie.

Při diskusi v konvertorové ocelárně ve Východoslovenských železárnách nás poněkud zarazilo, že nejsou v programu větší výzkumné a vývojové práce ke zpřesnění technologie výroby pro výrobu i náročnějších značek ocelí s nižšími zaručenými tolerancemi jednotlivých prvků.

Progresivním směrem ve výrobě oceli jsou elektroocelárny. Umožňují totiž výrobu vysoce kvalitních ocelí i pro nejnáročnější použití. Zde jsme značně postoupili zejména výstavbou dvou velkých elektropecí v nové ocelárně ve Dříni. Zatím málo se používá při tomto způsobu výroby progresivních metod, např. rafinace argonem a kyslíkem, nebo párou a kyslíkem při výrobě nerezavějících ocelí. O elektroocelárně ve Dříni bych se chtěl zmínit ještě z jednoho hlediska. Máme zde dvě nové moderní progresivní pece s úsporným režimem výroby elektrooceli, ale pracují zhruba na polovinu své kapacity. Je to především proto, že nebyla včas dokončena a časově zkoordinována výstavba linky na kontinuální lití bloků pro válcovny. Myslím, že to je vážný nedostatek, který dočasně umrtvuje vložené investiční prostředky. Při průzkumu v tomto podniku jsme si ověřili, že je nezbytné, aby komplexnost takovýchto velkých investičně náročných akcí byla jedním z prvních nebo nejdůležitějších sledovaných hledisek.

Při výrobě válcovaného materiálu je pro strojírenství důležité, aby mělo nejen kvalitní válcovaný materiál se zaručenou vysokou jakostí, ale i rozměrovou přesnost v poměrně úzkých tolerancích. Je třeba říci, že počet progresivních moderních profilů v programu našich hutí úspěšně roste a také v přípravě výroby jsme viděli, že s dalšími profily se počítá ještě do konce šestého pětiletého plánu. Malý zájem a málo práce však je jak ve výzkumu a vývoji, tak i ve vlastní výrobě zaměřeno na to, aby byly zužovány výrobní tolerance válcovaného materiálu a profilu. Jsem si vědom, že zužování tolerancí u celé produkce je investičně i kapacitně velmi náročné. Větší pozornost je proto třeba věnovat vývoji metod, které by umožnily třídit produkci tak, aby v určitém rozsahu dostávalo strojírenství přesné profily, které jsou předpokladem zvyšování efektivnosti strojírenské výroby.

Při našich průzkumech jsme se také přesvědčili, že strojírenské závody – zejména v letošním roce – objednávají ve stále větším rozsahu neušlechtilé materiály, které jsou podstatně levnější, a to na úkor ušlechtilých ocelí. Je nezbytné, aby tato otázka se stala předmětem většího zájmu jak Státní plánovací komise, tak i ministerstev, aby i v metodice a v ukazatelích plánu hledaly řešení, jak zabránit této tendenci, která je v rozporu nejenom se zájmy naší ekonomiky, ale i v rozporu s tendencemi vývoje ve světě.

 

Poslanec K. Michalski

Rozhodující význam a klíčové postavení strojírenství v šesté pětiletce vyplývá z toho, že změněné poměry na trhu surovin a hotových výrobků výrazně zvyšují nároky na tvorbu zdrojů pro jejich úhradu. Vzhledem k charakteru čs. ekonomiky je to především strojírenství, které se musí stát rozhodujícím odvětvím v tvorbě zdrojů. Plánovaný záměr na zvýšení podílu strojírenství v čs. vývozu jako přijatá alternativa ekonomického růstu v období šestého pětiletého plánu znamená, že vývoj strojů a zařízení musí převzít hlavní tíhu vyplývající ze snížení vývozu reprodukčních materiálů a v přiměřené míře nahradit vývozy oborů silně závislých na dovozu výrobků citlivých na kolísání konjunkturního a cenového vývoje na zahraničních trzích. Zvyšování zdrojové náročnosti v dovozu surovin, energie a hotových výrobků směřuje k dalšímu podstatnému zdůraznění této tendence v sedmé pětiletce a dalším perspektivním období. Vznikající napětí a z něho vyplývající tlak na vytváření odpovídajícího objemu a kvality platebních prostředků bude nutno řešit mobilizací všech zdrojů národního hospodářství, především strojírenské produkce.

Strojírenské výrobky jsou hlavními nositeli reprodukčního procesu, zároveň většina strojírenských oborů představuje největší zdroj inovací v ekonomice, nejrychleji se v nich uplatňují pozitivní důsledky vědeckotechnického rozvoje a jsou tudíž hlavní základnou pro zvyšování efektivnosti celého zahraničního obchodu

Využívání výsledků vědeckotechnického rozvoje pro soustavné zvyšování úrovně výrobků, zajišťování výrobních inovací a vytváření podmínek pro uspokojování odběratelské poptávky, patří mezi základní povinnosti výrobní sféry. Naproti tomu zahraniční obchod jako jeden z hlavních odběratelů má v tomto procesu působit jako podnětný odběratel a přenášet na výrobní sféru svoje poznatky ze sledování vývoje konjunktury na zahraničních trzích, vývoje poptávky, obchodně politických podmínek a z konkurenční nabídky, a ovlivňovat svými požadavky zvyšování technické a kvalitativní zdokonalování strojírenských výrobků a jejich inovaci.

Zarážejícím faktem je, že všeobecně jsou v ČSSR tzv. kg ceny strojního zařízení velmi nízké. Tak například ze zemí EHS dovážíme stroje, jejichž kg cena je 6,4 dolaru, zatímco do týchž zemí vyvážíme naše stroje s kg cenou 1,5 dolaru. Naše stroje nedosahují vcelku ani 1,5 dolaru kg ceny, což svědčí o tom, že exportní „výkonnost“ našeho strojírenství je nižší, než většiny vyspělých zemí. Je to dáno tím, že mnohé stroje zaostávají za předními výrobky svými parametry, což není dáno nekvalifikovanou prací, ale tím, že do výroby jsou předem dány výrobky s nižšími parametry.

V naší nižší kilogramové ceně se odráží i to, že na světovém trhu se kromě parametrů hodnotí též provozní spolehlivost strojů, která se projevuje v bezporuchovosti a dojde-li k ní, pak je pro hlavního dodavatele důležité, aby neprodleně věc napravil, třeba vysláním montéra apod., takže strojní zařízení stojí co nejkratší dobu, zatímco u nás jsou lhůty 3-4 dny, než je vyslán příslušný odborník. Konkurenci jde o to, aby neutrpěla pověst, aby stroje pracovaly po řadu let, pokud morálně nezastarají, prostě jde jí o to, aby její stroje měly co možná největší provozní spolehlivost.

Zjistili jsme dále, že naše podniky rády uzavírají dlouhodobé smlouvy, které jim bez inovačního úsilí umožňují na dlouhou dobu vyrábět tytéž výrobky. Ovšem „odměny“ za tuto pohodlnost se jim promítnou v nepříznivých výsledcích. Musíme naše výrobky držet na špici a rok od roku je nabízet ve zlepšené formě i jejich funkci. Charakteristické je, že se uvádí, že se zavedením některých novinek – které západní firmy už dnes mají – u nás uvažujeme asi v letech 1981-1984, kdy bude konkurence již mnohem dále. Takové zpožďování musíme odstraňovat. Jako příklad lze uvést naše textilní stroje, kterých jsme vyvezli za 12 mld Kčs, přičemž ceny byly špičkové, což dokazuje, že na světovém trhu dokážeme dosáhnout takových cen, jako třeba USA.

 

Poslanec O. Šaling

Rozvoj materiálno-technickej základne hutníctva a strojárstva, rozvoj výrobných odborov a nových rozvojových programov je veľmi úzko spojený s rastom kvalifikácie všetkých pracovníkov. Zavádzanie automatizácie, číselne riadených strojov, výrobne pružných systémov, robotov atď., si vyžaduje odbornosť a komplexné vedomosti pracovníkov. Potreba technikov a organizátorov výroby oproti minulosti vzrastá. Preto zaznamenávame, že sa vo výrobe čím ďalej tým viac presadzujú tendencie k celkovému posunu kvalifikačnej úrovne jednotlivých skupín pracovných síl minimálne o jeden stupeň.

Naše skúsenosti v súlade s predloženou správou „Kľúčová úloha hutníctva a strojárstva v ďalšom rozvoji a zvyšovaní efektívnosti československého národného hospodárstva“ potvrdili, že rezorty hutníctva a strojárstva a príslušné podniky venujú veľkú starostlivosť výchove svojho učňovského dorastu. Pri prieskumoch  a preverovaní prípravy robotníkov si poslanci nie náhodou vybrali učňovské zariadenie ČKD Praha a Odborné učilisko J. A. Gagarina Východoslovenských železiarní v Košiciach. Učňovský závod ČKD Praha vychováva 1500 učňov v 35 profesiách. Výchovno vzdelávací proces zabezpečuje popri aprobovaných učiteľoch 110 majstrov odbornej výchovy.

Odborné učilisko Východoslovenských železiarní zabezpečuje prípravu 1800 učňov v novej moderne vybavenej škole, ktorá má 43 klasických a 11 odborných učební.

Na úlohy, ktoré vytyčuje dokument o ďalšom rozvoji československej výchovno vzdelávacej sústavy, bolo vedenie obidvoch zariadení pripravené a sú vytvárané podmienky pre ich postupnú realizáciu. Veľká pozornosť je venovaná náplni štúdia. Pred piatimi rokmi začali postupne zavádzať experimentálne učebné odbory. Vypracovali pre ne v spolupráci s príslušnými výskumnými pedagogickými ústavmi a pedagogickými fakultami analýzu profesionálneho poľa a učebné osnovy. Pričom niektoré odbory, ako napríklad odbory univerzálny obrábač kovov a mechanik NC strojov, majú veľmi úzku špecializáciu a niektoré ich predmety sa vyučujú v rozsahu, ktorý zodpovedá učivu na vysokej škole. U klasických odborov boli viazaní osnovami z roku 1964, ktoré už nezodpovedajú súčasnému vývoju.

Do roku 1981 všetky učebné odbory, včetne klasických, prejdú na nové osnovy. Podiel teórie sa zvýši na 70 % oproti doterajším 50 %. Zatiaľ na zaistenie týchto zmien kapacity učňovského závodu ČKD nestačia. Je však rozpracovaný projekt nového závodu, výstavba ktorého má byť dokončená v roku 1983.

Popri pozitívnych výsledkoch, ktoré sme napr. zistili i v uvádzaných zariadeniach, je v učňovskom školstve ešte celý rad problémov. V materiálno-technickej, ale i kádrovej vybavenosti sú v učňovských zariadeniach a v odborných učiliskách jednotlivých závodov ešte značné rozdiely.

Veľké percento pracovníkov týchto zariadení plne nespĺňa kvalifikačné požiadavky. Prejavuje sa to najmä u pedagogického vzdelania učiteľov a vychovávateľov.

Nedarí sa plniť plánovaný počet žiakov v učiliskách. Uničovské strojárne sa napr. sťažujú, že u trojročných odborov sa už po niekoľko rokov nenapĺňa plánovaný počet napriek tomu, že vytvárajú pre nábor a stabilizáciu pracovníkov dobré predpoklady.

Riešiť tento problém napomôže i dôsledná realizácia opatrení ministerstiev školstva oboch republík na posilnenie vplyvu základnej školy a výchovného poradenstva na voľbu povolania v prospech hutníctva a strojárstva.

Ďalej sme sa zaujímali, ako Vysoké školy technické a ich strojnícke fakulty pripravujú poslucháčov pre prax. Zistili sme, že strojnícke fakulty sa prevažne usilujú o to, aby sa ich absolventi rýchlo prispôsobovali potrebám praxe, aby boli pripravení na skutočnosť, že objavy v oblasti fyziky, chémie a biológie a v ostatných disciplínach sa rýchlejšie realizujú, rýchlejšie uplatňujú vo výrobe, ako tomu bolo predtým.

Práca inžiniera a technika je dnes prácou v kolektíve. Preto fakulty kladú veľký dôraz na prax poslucháčov, ktorá začína už v prvom ročníku technickou praxou v prevádzke a končí preddiplomovou praxou na rôznych projektoch, väčšinou pre potreby závodu. Sú napríklad dobré skúsenosti z práce študentov prvého ročníka na linke AZNP Mladá Boleslav. Osvedčilo sa uzatváranie zmlúv vysokých škôl s rôznymi podnikmi a rezortmi za účelom získavania praxe i pri pomoci prevádzke, napr. ČVUT a ČKD Praha, so závodmi AVIA Letňany, PRAGA, SONP Kladno, VŠT v Košiciach s Východoslovenskými železiarňami v Košiciach a pod.

Predložená správa sa podrobne zaoberá otázkou pracovných síl. Považujeme preto za potrebné upozorniť na niektoré skúsenosti, ktoré poslanci pri prieskumoch v tejto oblasti získali.

Dostupné údaje ukazujú, že viac ako 30 % kvalifikovaných robotníkov, ktorí už prešli učňovskou prípravou, nepracuje v povolaniach, na ktoré sa pripravili. U dievčat a žien je to zhruba 40 %. Pritom veľký počet mladých ľudí, krátko po vyučení odchádza z podnikov, v ktorých sa vyučili. Tak napr. v závode SIGMA zostáva len 30 % mladých ľudí, ktorí sa tam vyučili. V Uničovských strojárňach vidia jeden z hlavných dôvodov tejto fluktuácie, najmä u mladých robotníkov, nevyriešenú bytovú situáciu.

Podľa doterajších poznatkov vyše 15 % absolventov stredných odborných škôl a vyše 10 % vysokoškolákov je nevyužitých podľa ich odbornej prípravy. Pritom, ako vidíme z kvalifikačných rozborov, je zložitá situácia v plnení kvalifikačných predpokladov v hutníckych, ale najmä v strojárskych podnikoch. Podľa poskytnutých rozborov v organizáciách Ministerstva hutníctva a ťažkého strojárstva v roku 1975 napĺňalo kvalifikačné požiadavky vzdelania 40 % z celkového počtu technickohospodárskych pracovníkov. Straty spoločnosti z titulu nevyužívania kvalifikácie sú rozsiahle.

 

Poslanec J. Fail

Při poslaneckých průzkumech v podnicích jsme měli možnost srovnávat technickou úroveň základních fondů i jejích využívání. Uvedu některé příklady:

Zůstatková hodnota strojů a zařízení ve srovnání s pořizovací cenou je v OP Škoda 33 %, v ČKD Praha 36 %, v Královopolských strojírnách 38 % a v První Brněnské 34 %. Naproti tomu v Závodech průmyslové automatizace je 51 %, ve výrobní hospodářské jednotce Továrny strojírenské techniky je 42 % a ve VHJ Strojsmalt Bratislava 57 %. Tyto údaje jsou ovlivněny cenovými vlivy a úrovní odpisů. Přesto dávají obraz o značně rozdílném stavu základních fondů i při hlubším srovnání také o různé úrovni mechanizace a automatizace a nepatrném podílu integrovaného řízení výrobních procesů.

Převážná většina strojů vyžaduje samostatnou trvalou obsluhu. Podle některých publikovaných údajů je průměrné stáří strojů v našem hutnictví a strojírenství poněkud vyšší než ve vybraných průmyslově vyspělých státech. Důležitější ovšem je struktura strojů. Například v našem strojírenství je podíl tvářecích strojů nižší než ve Francii, Itálii, Japonsku a Sovětském svazu. Využívání přesného tváření totiž přináší podstatné zvýšení efektivnosti proti obrábění. Uvedené nedostatky ve výrobní základně vznikly podle mého názoru také proto, že
v uplynulém období byl ve srovnání s ostatními odvětvími průmyslu podprůměrný nárůst základních fondů. Je to zřejmé i z tohoto srovnání: zatímco objem strojních základních fondů v československém průmyslu vzrostl v páté pětiletce o 45 %, ve všeobecném strojírenství jen o 30 %, v těžkém strojírenství o 20 %. Pro šestý pětiletý plán je počítáno s objemem investic do hutnictví a strojírenství o 59 % vyšším ve srovnání s pátou pětiletkou.

Já sám pracuji jako montér v závodě, který vyrábí těžké a supertěžké obráběcí stroje, a to horizontální, frézovací a vyvrtávací stroje a těžké soustruhy, a u většiny z nich jsme monopolním výrobcem v ČSSR. Vyvážíme je do mnoha socialistických i nejvyspělejších kapitalistických zemí a také dodáváme pro naše strojírenství. V zahraničí je prodáváme za velmi dobré ceny. To současně dokazuje jejich vysokou technickou úroveň i kvalitu. Je škoda, že takové dobré jméno ještě zatím nezískala naše elektronika, zejména systémy pro číslicové řízení a některé další komponenty, jako je hydraulika a další odvětví. Dost nám také vadí některé naše organizační nedostatky, jako je zajištění prvotřídního servisu a málo pohotové dodávky náhradních dílů, bez kterých se na světovém trhu nelze obejít.

Neméně důležité a pro šestý pětiletý plán možná ještě důležitější, je efektivní využití současné výrobní základny. Naše poznatky v tomto směru jsou bohaté, ale ve svém souhrnu především potvrdily známou skutečnost, že je velmi nízká směnnost a v jednotlivých podnicích buď stagnuje anebo ještě klesá. Současný stav je takový, že kdybychom zavedli plný dvousměnný provoz, tak nám zůstane 35 % volných strojů. To stojí jistě za zamyšlení. Já sám neumím posoudit, jestli by se strojírenství bez nich při dnešním výrobním programu obešlo. Je však nesporné, že značná část, zejména zastaralých a dnes už málo výkonných strojů překáží a práce na nich snižuje celkovou efektivnost výroby. Myslím, že řešení tohoto problému bychom se už neměli dále vyhýbat a řešit ho cílevědomě spolu s komplexní modernizací.

V souvislosti s využíváním výrobní základny je nutno hovořit o nedostatečném využívání pracovní doby jako velkém zdroji rezerv. Tento problém rezerv je chápán u většiny pracovníků tak, že se netýká jeho osobně, že je to problém vnější, mimo jeho pracoviště. A tak se nám stává na některých pracovištích, že tam nemáme pracoviště, ale máme tam diskusní kluby.

Domnívám se, že využitím pracovní doby v celém rozsahu by byla vyřešena značná část nedostatku pracovních sil na závodech. Jak to dokázat, na to zřejmě neexistuje žádný univerzální recept. Využitím uvedených rezerv se musí důsledně zabývat centrální orgány i vedení podniku a společně se složkami Národní fronty na závodech, zejména s odborovými a mládežnickými organizacemi jednotlivé otázky trpělivě vysvětlovat a bez patriotických přístupů účinně a důsledně řešit jak v organizaci a řízení, tak i v práci s lidmi.

 

Poslankyně O. Mikundová

V rámci dlouhodobého programu rekonstrukce a modernizace jeho výrobní základny na bázi komplexní mechanizace, automatizace a integrovaného řízení se udělal a dělá kus poctivé práce. Proto je naší politickou a občanskou povinností všímat si toho, jak a do jaké míry spotřební strojírenství využívá těchto vkladů a jakou formou je vrací, zda plní požadovaný rozsah exportních úkolů, zda uspokojuje potřeby obyvatelstva nejen v množství, ale i v kvalitě a funkčnosti, do jaké míry jsou jeho výrobky srovnatelné s výrobky druhých průmyslově vyspělých zemí.

Obdobně jako v předchozím období, tak i v I. pololetí letošního roku jsme svědky toho, že osobní a společenská spotřeba, jakož i reálné příjmy obyvatelstva rostou. Naší pozornosti však nemůže ujít, že maloobchodní obrat se zčásti odchyluje od jeho plánované struktury. Projevují se náznaky určitého nesouladu, který sám o sobě nemusí vyvolat mnoho problémů, pokud se bude včas a účinně řešit. Předložená a projednávaná zpráva na několika místech tento nesoulad konkretizuje. Říká se v ní, že např. proti srovnatelnému období poklesl prodej televizorů, šicích strojů, osobních aut apod. Hovoří se o růstu zásob, neprodejnosti zboží jak na vnitřním, tak na zahraničním trhu..

To vše se děje v době, kdy sledujeme cíle, směřující ke zvyšování dodávek do tržních fondů. Rozhovory s pracovníky výroby i obchodu ukazují, že důvodů pomalejšího tempa dodávek do tržních fondů je několik. Patří sem např. některé nedostatky v inovaci zboží dlouhodobé potřeby, často jeho neodpovídající kvalita, vysoké procento zásob v obchodě i u výrobce, nepřiměřené procento reklamací, klesající zájem spotřebitelů o stávající typy některého zboží, sloužícího dlouhodobé potřebě.

Ve své každodenní poslanecké činnosti, v každodenním pracovním procesu vidím – a několik poslaneckých průzkumů to potvrzuje – že další vývoj zcela jednoznačně vyžaduje zvýšit úroveň a efekt práce vědeckovýzkumné a vývojové základny spotřebního strojírenství. Tam, kde tato výzkumná kapacita chybí, bychom se neměli bát daleko odvážněji ji nahrazovat kooperačními vztahy, nákupem licencí apod., přestože nákup licencí vždy představuje určité zpoždění za světovou úrovní.

 

Poslanec F. Protiva

Uplatňování požadavků na technický rozvoj, rostoucí nároky na mechanizaci a automatizaci, jakož i výrazný rozvoj specializace výroby, zejména v posledních deseti letech přinesly však i některé problémy. Zejména v posledních letech se projevily vážné disproporce mezi kapacitami na výrobu kompletačních výrobků a mezi jejich potřebou. Tyto nedostatky se promítají v odběratelsko-dodavatelských vztazích mezi organizacemi.

Uvedené nedostatky vážně narušují plynulý chod výroby v podnicích. Proto jsme jim ve výboru pro průmysl, dopravu a obchod věnovali značnou pozornost, zejména pak jejich příčinám a možnosti jejich odstranění. Jde v řadě případů o automatizaci strojů a výrobních procesů jako je hydraulika, měřící a regulační technika včetně výrobků elektrotechnického průmyslu, převodovky, rozváděče a další. V poslední době jsou to i dodávky některých druhů tak zvaného režijního materiálu určeného jak pro výrobu, tak pro údržbu zařízení, jako je ruční elektrické nářadí, brusný materiál, výrobky kožedělného a gumárenského průmyslu a další.

Stále častěji se pak narychlo dovážejí z kapitalistických států i takové věci, jako jsou imbus šrouby, podložky, tavidla, elektrody apod.

Příčiny vidíme nejen v tom, že nebyly komplexně rozvíjeny kapacity a byl ve větším rozsahu investičně podporován rozvoj u finálních výrobků. Podíl na tom má i postoj hospodářských pracovníků na závodech i funkcionářů územních orgánů. V převážné míře považují finální výrobu za důležitější než kooperační dodávky, kterých se mnohdy snaží zbavit.

Ověřili jsme si také, že vedle uvedených příčin působí negativně některé – zejména objemové – ekonomické ukazatele, jejichž působnost bude třeba u těchto výrob omezit a doplnit tak, aby působily v souladu s potřebami národního hospodářství.

Já pracuji už řadu let na úseku zásobování a musím potvrdit, že nevyváženost dodavatelskoodběratelských vztahů, zejména u kompletačních dodávek, vyvolává různé nešvary v jednání a ve vztazích příslušných výrobců.

Naše poznatky nesvědčí o tom, že by na závodech byly u úzkoprofilových kapacit intenzivně vytvářeny nezbytné podmínky pro jejich maximální využití. Také zde platí, že se musíme zbavit formálnosti a subjektivních přístupů. V těchto případech stojí za to nejen preferovat finančně druhou a třetí směnu, případně práci o sobotách a nedělích, ale ve spolupráci s národními výbory napomáhat řešení i osobních problémů u těchto pracovníků. Stojí za to, usilovně hledat různé formy řešení. Je to pro národní hospodářství výhodné, výhodnější než dovoz, ke kterému mnohdy zbytečně přistupujeme. Abych byl konkrétní, uvedu příklad, který se stal:

Hutní projekt Praha vypracoval dokumentaci na provedení rekonstrukce jeřábových drah. Pro tuto rekonstrukci mimo jiné bylo nutno zajistit asi 70 m³ ostře hraněných pražců z tvrdého řeziva přesných rozměrů a délek. Přes všechna jednání s Dřevařskými závody, jak v ČSR tak i SSR a se Státními lesy, došla zamítavá odpověď. Byl vznesen dotaz na PZO Drevounia Bratislava o možnosti dovozu. Bylo oznámeno, že dovoz možno realizovat z oblasti volné měny za 2,1 mil. Kčs fco. Konečný výsledek? Po dalších jednáních se v přidružené výrobě jednoho JZD našli odborníci, kteří vybrali správné dřevo v našich lesích a pražce s požadovanými vlastnostmi vyrobili. Celková hodnota představovala 135 tis. Kčs. Příklad jsem uvedl proto, že zdroje a možnosti máme
v dosahování úspor, avšak chybí ještě potřebný přístup k realizaci oprávněných potřeb v některých podnicích.

Druhým, neméně významným zdrojem růstu efektivnosti strojírenské výroby je technická úroveň a kvalita kompletačních výrobků. Stále častěji se setkáváme s tím, že výrobci kompletačních oborů nedrží krok s technickým rozvojem strojů a zařízení, pro jejichž kompletaci jsou určeny. Názory na řešení tohoto problému jsou na podnicích různé. Svědčí však zejména o nedůslednosti při usměrňování technického rozvoje a nedostatcích řízení. V těchto oblastech bychom také měli hledat řešení.

 

Ministr pro technický a investiční rozvoj ČSSR L. Šupka

Poslanec Michalski mi položil jednoznačnou otázku, zda jsou dosavadní opatření směřující k zabezpečení jakosti výrobků dostačující. Pokusím se proto pokud možno také jednoznačně odpovědět.

Je třeba vycházet z toho, čím je dána jakost výrobků. Je charakterizována třemi základními složkami:

1. technickou úrovní výrobků – jde o dynamický prvek jakosti, o inovační cyklus, který se u většiny výrobků stále ve světě zkracuje,
2. výrobním provedením, a v tomto směru záleží zejména na dodržování technologické kázně,
3. je jakost určována ekonomickou efektivností výrobku pro dodavatele i uživatele. Nejde tedy o jakost za každou cenu, ale optimální jakost únosnou nebo přijatelnou pro dodavatele z hlediska výrobních nákladů
   a současně výhodnou pro uživatele z hlediska ceny inovovaného výrobku a efektu, který může odběratel za tuto cenu dosáhnout.

Myslím, že toto pojetí jakosti je naprosto v souladu s logikou stanoviska, které zde s. poslanec Michalski vyložil. Řízení jakosti tedy nemůže být zvláštní samostatnou kategorií, která by stála mimo celkové řízení výroby a podniku, mimo hospodářské vztahy mezi podniky, ale naopak je přímou součástí řízení podniků a vztahů mezi nimi. Je integrální součástí plánovitého řízení národního hospodářství.

Uvnitř podniku a VHJ je jakost výrobků výslednicí práce všech útvarů podniků, tedy technického rozvoje, normalizace, projekce a konstrukce, technologické přípravy výroby, pracovníků, kteří pracují v oblasti zásobování, zajišťování surovin, polotovarů a kompletačních výrobků, včetně vstupní kontroly, řízení vlastní výroby, včetně mezioperační a výstupní kontroly, expedice a také servisních služeb, včetně zajišťování náhradních dílů. Takže je to tak, jak tady řekla s. poslankyně Mikundová, že jeden kolektiv a často i jednotlivec může snižovat výslednou kvalitu práce všech pracovních kolektivů podniku nebo závodu. Právě ve všech těchto směrech je řízení jakosti součástí přímého řízení, ale musí také prolnout do takových oblastí, jako je podniková ekonomická zainteresovanost, hmotná zainteresovanost pracujících, způsob hodnocení plnění plánovaných úkolů.

Úroveň jakosti finálních výrobků je ovlivňována i odběratelsko-dodavatelskými vztahy, úrovní základních fondů, zejména strojních, postupem jejich modernizace. Na jakost výrobků mají vliv i takové faktory, jako je specializace, včetně mezinárodní specializace a kooperace a dělby práce a s tím související šíře sortimentu výroby, vztah poptávky po jednotlivých výrobcích a možností jejich výroby na daných – někdy nezaměnitelných – výrobních kapacitách.

Ze všech uvedených skutečností jednoznačně vyplývá, že řízení jakosti výrobků musí být integrální součástí celého systému plánovitého řízení národního hospodářství a v tomto smyslu je nutno chápat i systém řízení jakosti za otevřený, který je nezbytné soustavně zdokonalovat. Totéž se týká i systémů řízení na úrovni VHJ a podniků, které rovněž nemohou být neměnné, ale naopak musí být rovněž zdokonalovány s přihlédnutím k novým podmínkám a vyšším nárokům.

Z těchto důvodů přijalo v srpnu předsednictvo federální vlády opatření v oblasti plánu a nepřímých nástrojů řízení ve dvou skupinách, jednak neodkladná, jednak perspektivní.

Mezi neodkladná byla zařazena taková, která mají být realizována v příštích dvou letech. Tato opatření vycházejí ze soustavy řízení platné na šestou pětiletku a jsou směřována k výraznější diferenciaci cen ve vztahu k technické úrovni výrobků, ke zvýšení účinnosti hmotné odpovědnosti a zainteresovanosti pracovníků a ke zpřísnění podmínek pro sledování a hodnocení plnění plánu.

Perspektivní opatření směřující k zásadnějším úpravám nástrojů řízení na sedmou pětiletku, a to s využitím poznatků a zkušeností našich i dalších socialistických zemí. Přípravou těchto perspektivních opatření byl pověřen Vládní výbor pro otázky plánovitého řízení národního hospodářství. Tento výbor práce na zdokonalení soustavy pro sedmou pětiletku urychlil tak, aby bylo možno již od příštího roku některé nové zásady experimentálně ověřovat, a to v dostatečně representativním počtu VHJ ve strojírenství i v obou ministerstvech průmyslu národních republik.

 

Ministr všeobecného strojírenství ČSSR P. Bahyl

Je samozrejmé, že nemôžeme čakať u celého radu výrobkov, kde popredné svetové kapitalistické firmy dosiahli vysokú úroveň technického rozvoja a treba využiť tieto výsledky v našej hospodárskej praxi. Takýto stav je najviac aplikovateľný v oblasti strojárskeho spotrebného tovaru, o ktorom hovoril posl. Mlynár.

V oblasti strojárskeho spotrebného tovaru sme od roku 1971 nakúpili 24 licencií, pričom 15 z nich sme získali v priebehu 5. päťročnice.

Ide napríklad o motorové stroje pre malú mechanizáciu v poľnohospodárstve, automatické práčky Tatramat, žiletky s teflonovým povlakom, automobilový bezpečnostný zámok Bomoro.

Dôležité je menovať i licencie z oblasti automobilového priemyslu, ktoré významne ovplyvňujú úžitné vlastnosti automobilov. Sú to: združený vypínač pod volant, trojkefový elektromotor pre stieraciu súpravu motorových vozidiel, mechanizmus na sťahovanie okien, stierače pre automobily, uzáver veka motoru a batožinového priestoru, sklápací mechanizmus operadla sedadla automobilu, vytvorenie spoja strechy s tokom karosérie. Väčšina týchto licencií sa výrobne uplatnila súčasne s nábehom výroby osobného automobilu Škoda Š 105, 120. Je len prirodzené, že za takýto rozsah licencií v tejto oblasti sme boli kritizovaní i na 3. zasadaní ÚV KSČ, ktoré tiež uložilo zvýšiť využitie licencií a osobitnú pozornosť venovať strojárskemu spotrebnému tovaru. Preto rezort FMVS spracoval program nákupu licencií na strojársky spotrebný tovar.

Pre najbližšie obdobie sú v rokovaní pre strojárenský spotrebný tovar tieto licencie: farebná televízna obrazovka, jednopáková zmiešavacia batéria, halogénové žiarovky a pod.

Ďalej je spracovaný súbor týchto námetov z oblasti strojárskeho spotrebného tovaru: motorčeky pre gramofóny a magnetofóny, nábytkové kovanie, kapilárne termostaty, elektromotor programátora, ekonomizátor pre automatické práčky, teplovodný kotol pre ústredné kúrenie, elektrický šporák s trúbou na pečenie, videogramofón a ďalšie.

Samozrejme, okrem spotrebného tovaru sú rozpracované ďalšie programy nákupu licencií od západných firiem, či už je to elektronická telefónna centrála pre Liptovský Hrádok, turbodmychadlá pre motory, spojky pre automobily, elektronická súčiastková základňa a ďalšie.

Problematika je zložitá v tom, že licencie sú spojené s potrebou devíz, a že môžeme utratiť toľko, koľko nám umožní plán a aký priestor v pláne vytvoríme.

 

Ministr všeobecného strojírenství ČSSR P. Bahyl

V súvislosti s otázkou poslanca s. Krylla: S problémom útlmu jednotlivých programov sme sa zaoberali už v piatej päťročnici a je treba popravde povedať, že sme dosiahli určitých čiastočných úspechov ale nedosiahli sme zásadného zvratu.

Na základe úloh pre šiestu päťročnicu sme vypracovali konkrétny návrh prvej a druhej etapy útlmových programov spolu s Ministerstvom ťažkého strojárstva a tento bol prerokovaný a schválený vládou v septembri tohto roku.

Spracovaný návrh je prvým krokom k dlhodobému procesu plánovitého obmedzovania a zastavovania vybraných útlmových programov. Ktorého cieľom je znížiť sortiment výroby, zvýšiť zapojenie do medzinárodnej deľby práce, získať zdroje pracovných síl a kapacít prenosné programy. Prác sa okrem obidvoch strojárskych rezortov zúčastnili zástupcovia Federálneho ministerstva pre technický a investiční rozvoj, Federálneho ministerstva zahraničného obchodu, Federálneho ministerstva práce a sociálnych vecí, Štátnej plánovacej komisie, plánovacích komisií obidvoch republík a výskumných ústavov.

V priebehu spracovania správy sa v rezorte všeobecného strojárstva preverilo 101 námetov. Po prerokovaní v koordinačnej skupine a potom v kolégiu bolo do I. etapy zahrnutých 16 námetov. Tieto námety po ohodnotení predstavujú asi 1,5 mld Kčs, t. j. 1,6 % výroby všeobecného strojárstva v roku 1975. Materiál ďalej obsahuje rad námetov k overeniu v II. etape. Tieto potom činia zhruba 5 mld Kčs, t. j. 5,4 % výroby všeobecného strojárstva oproti roku 1945. Programy navrhnuté v I. a II. etape zamestnávajú cca 37 tis. pracovníkov (v I. etape 4 tis. osôb, v II. etape 33 tis. osôb), t. j. 6,3 % všetkých pracovníkov všeobecného strojárstva, merané ku stavu v roku 1975.

Na prvý pohľad sa zdá, že efekt I. etapy v získaní zdroja 4 tis. pracovníkov je neveľkého rozsahu. Je ovplyvnený predovšetkým tým, že I. etapa utlmovania znamená prevážne útlm jednotlivých výrobkov. V druhej etape uvažujeme v obmedzovaní ísť hlbšie na vnútroodborovú špecializáciu, prípadne hľadať možnosti útlmu celých odborov.

Ďalej pri hodnotení treba si uvedomiť zložitosť riešenia akéhokoľvek návrhu na vypúšťanie výroby v podmienkach našej ekonomiky. Túto zložitosť najlepšie dokumentujú výsledky pripomienkového pokračovania s odberateľmi výrobkov, ktoré boli navrhnuté k útlmu. Títo v prevažnej väčšine, a to hovorím veľmi mierne, dalo by sa však povedať, že ani jeden nesúhlasil s týmito návrhmi a všetci odberatelia odmietli naše návrhy na útlm, a to z rôznych dôvodov, napr. pre nedostatok devízových prostriedkov, že sa výrobky v krajinách RVHP nevyrábajú, pre niekoľkonásobne vyššiu cenu pri dovoze zo socialistických krajín. S týmto prístupom pochopiteľne nemôžeme súhlasiť, pretože nie je možné pred ťažkosťami ustupovať do nekonečna. Preto sme vo vláde prijali príslušné opatrenia, ktoré smerovali k tomu, aby sa odberateľské rezorty v budúcnosti aktívnejšie zapojili do riešenia tohto problému. Získané pracovné sily využijeme pre posilnenie rozvojových programov a ďalších dôležitých výrob.

Túto svoju odpoveď doplním ešte stručnou informáciou o ďalšom postupe. Všetky programy navrhnuté k útlmu budú prerokované postupne s členskými štátmi RVHP, s cieľom zvýšiť dovoz cestou normálnej obchodnej výmeny alebo cestou prehĺbenia špecializácie a kooperácie v strojárskej výrobe. Po tomto overení vypracujeme vlastný projekt utlmovania toho-ktorého programu, projekt bude zahrnutý do plánu realizácie. Chcem však zdôrazniť, že samotný priebeh realizácie bude rovnako veľmi náročný.

 

Ministr hutnictví a těžkého strojírenství ČSSR Z. Půček

K prvnímu dotazu s. poslankyně Mičanové: Na základě úkolů byla zpracována a zčásti se již realizuje řada opatření – říkáme tomu I. etapa – pro nejdůležitější kompletační obory, mezi něž patří z našeho resortu kabely a vodiče, rozvaděče, armatury, automatizační a regulační výrobky, z resortu všeobecného strojírenství řada dalších výrobků; nyní se již pracuje na II. etapě, která představuje další kompletační obory.

Opatření, která byla zpracována, jsou zaměřena na urychlení akcí modernizace a racionalizace výroby na těchto úsecích, například i formou devizově návratných úvěrů, na zvýšení směnnosti na existujících kapacitách, na zvýšení váhy mezinárodní spolupráce, zejména větším využitím dovozu a v některých případech i na převody kapacit z nestrojírenských resortů ve prospěch resortů strojírenských.

Pro rok 1978 u výrobků měření a regulace počítáme s tempem růstu výroby o 12 % (je to přírůstek výroby o více než 180 mil. Kčs), u rozvaděčů o téměř 8 % (přírůstek výroby o 60 mil. Kčs), u armatur také asi o 8 %.

Je ovšem třeba otevřeně říci, že tato tempa nepředstavují odstranění disproporcí v kompletačních oborech. Úplné řešení lze zajistit pouze za předpokladu, že budou přijata další mimořádná opatření. Návrhy na řešení těchto problémů jsme zpracovali společně s federálním ministerstvem všeobecného strojírenství a jsou projednávány v současné době ve federální vládě. Přijetí našich návrhů, které jsme připravili, by dalo možnost zvýšení ještě v roce 1978 u některých vybraných oborů a do roku 1980 by znamenalo podstatné řádové zvýšení nad dosavadní úvahy v šesté pětiletce.

 

Ministr hutnictví a těžkého strojírenství ČSSR Z. Půček

Získávání pracovních sil z vlastních zdrojů se děje nejen vypouštěním a omezováním výrobního programu, ale také celým procesem modernizace technologie. Chtěl bych to ukázat na příkladu výstavby na Kladně. Tam např. pro výstavbu elektroocelárny na Dříni je potřeba pracovních sil stoprocentně kryta likvidací zastaralých provozů, čili technologickou modernizací, to znamená zrušením Thomasovy ocelárny a vysokých pecí. Podobně nové válcovny, které budeme budovat na Dříni, obsadíme z rušených 6 válcoven, které jsou na Kladně, až na 150 lidí, které musíme získat volným náborem. Neustálé přerozdělování pracovních sil, k němuž dochází v hutnických a strojírenských závodech, je tedy také jedním ze zdrojů.

Druhý zdroj, o kterém mluvil ministr Bahyl, je vypouštění z výrobních programů, omezování výrobních programů. Naše zkušenosti jsou zcela totožné. V minulých letech jsme vypustili řadu výrobních oborů. Mohl bych jmenovat například výrobu technologických zařízení na výrobu kyseliny sírové, kyseliny dusičné a dalších anorganických výroben ve VHJ Chepos. Uvolněné pracovníky jsme převedli na rozvojový program zařízení pro petrochemii, pro výrobu čpavku a močoviny. Podobně jsme udělali útlum výrob a přesuny ve prospěch dohodnuté dělby práce v osobních a nákladních automobilech a lokomotivách.

V současné době realizujeme například přípravu na zastavení výroby trolejbusů, zastavení výroby tabákových strojů, stejnosměrných a komutátorových motorů ve VHJ Škoda Plzeň. Tím bychom měli uvolnit postupně 1100 pracovníků na jaderný program a další rozvojové strukturální záměry, jako například lisy ve VHJ Škoda.

Stejný proces probíhá i v dalších VHJ. Chtěl bych v této souvislosti poznamenat, že strojařům již zdaleka nedělá problém zříci se „zaběhané produkce“, jako tomu bylo před 15-20 lety. Přesto je to problém mimořádně složitý, neboť jakmile přijdeme s příslušnými návrhy, setkáme se vždy s negativními stanovisky odběratelů. Mohl bych mluvit o trolejbusech, kamenoobráběcích strojích apod. My pozici spotřebitelů plně chápeme, ale nelze se jí přizpůsobit, neboť pak bychom nikdy nemohli výrobní programy zužovat.