Na využití vodní síly vltavské těsně pod Prahou daly již svého času Elektrické podniky hlav. města Prahy vypracoval projekt hydroelektrárny pro spád 3,5 m o maximálním výkonu asi 3300 kW a možné roční výrobě asi 17,000.000 kWhodin. Náhon elektrárny má dle tohoto projektu odbočovati od dnešního řečiště vltavského nad dnešním jezem trojským, který se zatím podržuje (v budoucnu ovšem možna jest výměna dnešní konstrukce hradlicové konstrukcí lépe těsnící). Náhon jde asi směrem ku středu obce trojské a elektrárna projektována v místech starého řečiště Vltavy, blízko nad dnešním přívozem trojským.
Projekt tento převzala od Elektrických podniků komise pro kanalizování Vltavy a Labe v Čechách, a právě asi před rokem bylo již vypsáno ofertní řízení na zadání zemních prací se stavbou souvisejících. Rozhodnutí o zadání bylo však oddáleno, když předložen byl inženýry Schwarzerem a Karbanem (kancelář pro úpravu Vltavy v oblasti hlavního města Prahy) projekt nový, podstatně odlišný.
Nový projekt jest logickým zeměpisným pokračováním úpravy Vltavy v trati mezi Hlávkovým mostem a Pelc-Tyrolkou v Praze VII. a VIII. schválené po vodoprávním řízení výnosem zemské správy politické v Praze, kterým stanoven byl definitivní regulační a stavební program pro úpravu rozsáhlého území mezi Holešovicemi a Libní, dodnes zaplavovaného a téměř bezcenného. Úprava tato zkracuje podstatně říční trať mezi Štvanicí a Pelc-Tyrolkou vyhloubením nového řečiště, vedeného téměř těsně podél dnešního přístavu holešovického. Zbylé území, zvláště na straně libeňské, chrání se před velkou vodou hrázemi a získávají se tak velké nové plochy pozemků stavebních, továrních, nádražních, přístavních a skladišťních, čímž umožněno i financování celého projektu, jehož rozměry a radikálnost v našich dosud hodně úzkých rozměrech vyjímají se hodně nezvykle. Jak již řečeno, úprava tato jest již úředně schválena, což má prozatím ten důsledek, že veškeré stavby a úpravy v dotčeném území povolují se a provádějí jedině s ohledem na tento konečný projekt a v jeho mezích.
Schwarzerův projekt na úpravu nejblíže následující části Vltavy týká se celého území mezi Pelc-Tyrolkou a soutěskou vltavskou u Podbaby a dotýká se mimo jiné parní elektrárny holešovické, částečně výstaviště a Stromovky, Císařského mlýna a ostrova s čistící stanicí pražské městské kanalizace. Jedním z popudů k tomuto projektu byla asi tíseň pražského výstaviště, které svou omezeností naprosto nestačí potřebám veletrhů a větších občasných výstav. A přece těsně na blízku podél Vltavy jsou velké pozemky využívané jen zcela primitivně nebo zcela nevyužité. Vadou jejich jest, že jsou od hlavního města odděleny nešťastným náspem státní dráhy, plavebním kanálem a řekou. Proto je katastr trojský s tak příznivou polohou od Prahy tak nepoměrně odlehlý. Schwarzer projektuje proto přeložení řeky až podél Troje samotné do tak zvané staré Vltavy a prostor před Vltavou přičleňuje jednak k výstavišti, jehož plocha se asi zpateronásobí, a jednak ke Stromovce, která ztrácejíc v části východní pro výstaviště, získává velké plochy v části západní. V oblasti Holešovic získává se tím značný komplex cenných pozemků stavebních. Dnešní jez trojský se ovšem ruší; místa, kde stojí, připadla by ještě k výstavišti.
Nový jez s konstrukcí sklopnou segmentovou navržen až proti Podbabě, něco pod podbaským komorovým plavidlem, ovšem při straně trojské a téměř těsně při něm na břehu trojském elektrárna se spádem 5,40 m, maximálním výkonem 5000 kW a možnou roční výrobou 26,000.000 kWh. Komorové plavidlo podbabské zůstává, odpadá však dlouhý plavební kanál v horní vodě a nahrazuje se kanálem jen několik málo set metrů dlouhým. Z Císařského ostrova zbývá jen nejsevernější cíp v délce rovněž jen několika set metrů mezi plavidlem podbabským a jezem elektrárny. Stavební náklad, činící asi 150-180 milionů Kč (na celý projekt), hraditi mají dle vývodů projektantů asi třetinou Pražské vzorkové veletrhy, více než polovinou výtěžek hydrocentrály (koncesionář vodní síly), zbytek menší zájmy.
Značně větší výkon vodní síly v Podbabě oproti Troji pochází hlavně od většího spádu v důsledcích toho, že jez navržen téměř o 2 ½ km níže po vodě a z výhodnější disposice: není tu ztráty spádu v kanálu přívodním, který u elektrárny trojské jest téměř 1000 m dlouhý.
Podstatnou výhodou tohoto nového projektu, o jehož celkových rysech a radikalismu platilo by doslovně totéž, co bylo řečeno shora o schválené již úpravě holešovicko-libeňské, jest okolnost, že hydrocentrála může se stavěti ihned bez ohledu na úpravy ostatní a další; jest právě navržena při samé již soutěsce podbabské, kde budoucí řečiště přeložené ztotožňuje se s řečištěm dnešním. Z toho plynul by stavební postup: nejprve hydrocentrálu a z jejího výtěžku pak úpravy ostatní.
Proti původnímu návrhu trojskému mluví hlavně tři okolnosti:
- Využívá vodní síly málo a nedokonale.
- Dnešní jez trojský, který zachovává, jest do jisté míry pro nové poměry špatně disponován. Jeho prah jest totiž založen příliš vysoko, takže vzdouvá i velkou vodu a zdržuje ji zbytečně v oblasti města; to dosud nevadilo, dokud plochy vzdutím tím zasažené byly více méně pustinou; tou však v budoucí Velké Praze rozhodně nebudou. Závadu tuto jest možno částečně zmírniti tím, že by se k jezu stávajícímu přidalo další hlubší pole.
- Elektrárna trojská byla by překážkou řádné a definitivní úpravy Vltavy podél Troje, za jakou se celkem vzato projekt Schwarzer-Karbanův považuje. Čili mohla by býti jen prozatímní. Projekt S. K. vzala za svůj státní regulační komise pro hlavní město Prahu.
Nechybí ani vážných hlasů, které přímo doporučují stavět Troji vědomě a programově jako provizorní a ukazují na to, že může se umořiti, zbořit a pak stavět v Podbabě. Uvádí se totiž jako výhoda projektu trojského, že mohla by tu elektrárna být hotova dříve, protože jez už tu je.
Ovšem také projekt podbabský vykupuje zvýšenou výkonnost elektrárny jen obětmi značně vysokými. U trojského jezu dosavadního začínala až dosud dolní voda pod Prahou a na kotu této dolní vody vybudovány jsou četné výpusti kanalizační i potoční. Ocitne-li se nyní celá trať mezi dnešním trojským jezem o Podbabou pod trvale vzdutou vodou o 4-5 výše, jest třeba řadu těchto výpustí prodlužovat nákladnými kanály až do vody spodní pod novým jezem. Při čistící stanici pražské kanalizace v Bubenči třeba za tím účelem vybudovat zvláštní stanici přečerpací. Radikální přeložení řečiště na trati tak dlouhé v místě poměrně tak živém dotýká se celé řady vodních práv, tak např. kanály městské elektrárny pražské třeba prodlužovati do nového řečiště asi o 600 m. Náklady na všechny tyto prodloužené kanály a drenáže činily by asi 30 mil. kč.
A konečně – třeba se to netýká silové a vodní stránky projektu – pruh půdy vodě vyrvané znehodnocen jest právě uprostřed ohyzdným náspem státní dráhy, jehož snesení stálo by prý dnes kolem 30,000.000 Kč (?). Ovšem otázku přeložení dráhy možno odsunouti na dobu daleko pozdější, neboť nepřekáží úpravě řeky, nýbrž jen rozšíření výstaviště, a i tu lehce dá se najíti řešení přechodné a částečné.
Nákladnost staveb kanalizačních navrhovaným vzdutím vody podmíněná přivodila sestavení projektu třetího, který počítá s novým jezem a elektrárnou přibližně asi uprostřed mezi projektem trojským a podbabským, asi 200-300 m od starého pivovaru trojského, při čemž seskupení jezu a elektrárny jest celkem obdobné, jako u projektu podbabského (krátký náhon), čímž zkracují se kanálové výtoky do vody spodní. Spád, výkon i výroba této elektrárny jsou asi střední hodnotou projektu trojského a podbabského. Také v tomto místě splývá řečiště dnešní a řečiště projektované, takže bylo by možno začíti ihned se stavbou jezu a elektrárny v rámci celkové úpravy, jakožto rentabilní části projektu a ostatek doplňovati dle skutečných potřeb a možnosti (projekt „podhořský“ nebo u „zámečku“).
Jsou proto jak pro projekt podbabský, tak pro projekt tzv. podhořský vypracovány vždy dvě alternativy a to jednak maximální program stavební, kostra plánu polohy celého dotčeného území, jednak program aktuální pro prvé období stavební, souvisící přímo s využitím vodní síly. Protože také pro projekt trojský vypracována druhá alternativa počítající s rozšířením a částečným prohloubením stávajícího trojského jezu, jest na vybranou celkem již šest alternativ.
Budiž ještě pro ilustraci poznamenáno, že výroba 26 mil. kWh značí úsporu asi 5000 vagonů uhlí ročně. Pražská parní elektrárna vyrobila 1920 asi 55 mil. kWh, hydroelektrárna na Štvanici asi 5 mil kWh.
Bylo by si vřele přáti, aby tento vysoce zajímavý a tolika zájmů i ideálních se dotýkající výsek technické a organisující práce byl tak dalece učiněn veřejně známým, aby i tyto různé ideální zájmy mohly býti všestranně uváženy a stanoviska vytříbena. Právě nynější stadium jest k tomu asi nejvhodnější. Zvláště elektrizační stránka projektu, finanční nervus rerum, potřebuje zřejmě ještě důkladného propracování. Zdůraznil bych zvláště nutnost, aby byla to pro elektrizaci vodní síla kvalitní, tj. co nejstálejší. Stálost za veliké vody lze zlepšiti ejektory, stálost za malé vody připuštěním akumulace, byť i v míře hodně obmezené. Oboje bude tu na místě. Snahy zajistiti garantovaný vodní výkon za vysoké i nízké vody budou snad kolidovati se zájmy jinými. Ale bylo by chybou a škodou, kdyby byly přezírány. Vodní síla jest příslušenstvím krajiny, jakýmsi živým inventářem, její stálost a spolehlivost přispívá k soběstačnosti území. Nepatrné hydrocentrály při Štvanici v Praze již vícekrát přispěly aspoň k zmírnění nejhorších kalamit elektrárny holešovické. Přibude nám dále riziko přespolního přenosu z pánve hnědouhelné. Vodní sílu v oblasti Velké Prahy třeba zvláště po stránce stálosti vybudovati co nejlépe, stejně jako i břehy Vltavy jinak upravujeme v Praze a jinak na venkově. Jen nejlepší řešení jest pro Prahu dosti dobré.
Inž. Fr. Pergler, Elektrotechnický obzor 1920, obr. holešovická elektrárna
