Průzkumy ukazují, že lidé nevidí, kolik zelená energie stojí. Nevidí ani, jak výrazně ji stát podporuje. Dokonce si myslí, že v mezinárodním měřítku zaostáváme. A proto se veřejnosti zelená energie líbí, chce ji podpořit. 77 % domácností je ochotno „zelenou“ energii podpořit až do částky 100 Kč ročně. Přitom netuší, že za ni už platí víc než 10x tolik a že ČR patří v podpoře „zelené“ energie ke světové špičce. Veřejnost netuší, že z nich systém dělá ovce, které se nechají pravidelně oholit, aniž by to tušily. Není pravda, že zelenou energii málo podporujeme. My ji podporujeme enormně.

Pokud se na podporu tzv. obnovitelných zdrojů energie (OZE) díváme čistě makroekonomickým pohledem, zjišťujeme, že pouze úzká skupina lidí, která měla jako první informace o podpoře OZE, dokázala z komplikovaného systému podpory OZE velmi profitovat. Ve srovnání s jiným, státem také podporovaným systémem, totiž spořením v penzijních fondech, OZE nabízí po dvacet let v průměru šestkrát vyšší a navíc státem garantovaný výnos.

Tím se dostáváme k dalšímu zjištění. Systém podpory OZE je v době, kdy musí stát šetřit, nehorázně drahý. V horizontu příštích let se bavíme kumulovaně o řádu stovek miliard korun, které by mohly být investovány do oddlužení státu či rozvoje infrastruktury posouvající náš potenciál nahoru.

Jen díky ohromné podpoře, o které většina voličů ani netuší, jsme dokázali z globálního pohledu neuvěřitelné divy. ČR např. dokázala během jediného roku rozšířit své kapacity solární energie dvakrát rychleji než celé Spojené státy a vyrábět ze slunce dvakrát víc energie než velká a slunná Francie. Česká solární energie už představuje 5 % globální výroby solární energie. A to vše jen díky tomu, že investice do OZE jsou v ČR v absolutní hodnotě desáté nejvyšší na planetě. Na hlavu jsou investice do OZE větší jen v bohatém Německu.

Zatímco některé země těží při výrobě „zelené“ energie z toho, že mají mořský příboj, mořské větry a jižní slunce, Česká republika má zcela netransparentní akcie na doručitele a málo informovanou veřejnost tlačící politiky k další podpoře OZE. To je náš „trumf“, který umožňuje porážet v rozvoji OZE země, které mají po všech stránkách k využití OZE daleko lepší podmínky.

Makroekonomická analýza ukázala, že kdybychom zrušili podporu  OZE, drama by nenastalo. Cenová hladina by rostla pomaleji. Potraviny by byly celkově levnější. Průmysl by ročně vydělal o 8 mld. Kč víc. A zaměstnanost by hlavně v průmyslu vzrostla o 2 000 lidí. Nicméně každý rub má i líc. Díky podpoře OZE vzniklo v ČR 28 000 pracovních míst. Část z nich by byla ztracena a celkový dopad na nezaměstnanost by proto byl negativní.

Nejzajímavější je však makroekonomický dopad v oblasti veřejných financí. Kdyby stát OZE nikterak nepodporoval, mohlo by být inkaso daní o 2 % nižší a výsledek hospodaření státní kasy by byl stejný. Alternativně by se daně nezměnily a současně by pomaleji rostl vládní dluh.

Nicméně zrušit podporu OZE není jako sfouknout domeček z karet. Díky ohromné podpoře a neuvěřitelným investicím dnes tvoří OZE už 0,8 % HDP. OZE neuvěřitelně rychle rostou, protože jen málo lidí tuší, jak moc je krmíme. Vynakládané peníze bychom přitom mohli investovat do zateplení budov a výzkumu efektivnějšího získávání energie…

Obnovitelné zdroje energie jsou v ČR podporované hned několika způsoby. Finančně je podporována výstavba – tedy prvotní investice do elektráren. To by ovšem ještě nestačilo, protože problémem pro rozvoj OZE není jen vstupní investice, ale spíš fakt, že i samotná výroba je drahá. Je proto podporována i výroba, aby dokázala konkurovat klasickým zdrojům elektřiny. Podpora probíhá skrz výkupní ceny a tzv. zelené bonusy. Systém se navíc dále komplikuje o možnost daňové podpory.

V České republice se v současné době používají následující formy podpory:

  1. Osvobození, snížení nebo vrácení daní (fiskální podpora). Sem patří:
  • Osvobození od daně z příjmů. Na základě zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů byly osvobozeny příjmy z ekologických zařízení po pět let od uvedení do provozu. Mezi taková zařízení patří malé vodní elektrárny do výkonu 1MW, větrné elektrárny, tepelná čerpadla, solární zařízení, zařízení na výrobu a energetické využití bioplynu a dřevoplynu, zařízení na výrobu elektřiny nebo tepla z biomasy, zařízení na výrobu biologicky degradovatelných látek stanovených zvláštním předpisem.
  • Osvobození od daně na základě zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů
  • Osvobození od daně z nemovitostí
  1. Investiční podpora z dotačních programů pro podporu výroby elektrické energie a tepla z obnovitelných zdrojů. Sem patří:
  • Státní program na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie
  • Operační programy podnikání a inovace (Ministerstvo průmyslu a obchodu) a životní prostředí (Ministerstvo životního prostředí)
  • Program Zelená úsporám (Ministerstvo životního prostředí)
  • Program rozvoje venkova ČR (Ministerstvo zemědělství)
  1. Platby za výkupní ceny a zelené bonusy pro podporu výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů.

Cena příspěvku v čase neustále roste. V roce 2010 činila 166 Kč/MWh, v roce 2011 to bylo 370 Kč a v roce 2012 to je už 419 Kč/MWh (a bez dotace by činila 670 Kč). Může za to fotovoltaika. Fotovoltaika z celkové výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů zaujímá totiž asi jen třetinu, z podpory určené na alternativní zdroje ale ukousne 68 %.

Tímto tedy víme, jak se podpora OZE projeví v ceně elektřiny. To ovšem ještě neukazuje věc z makroekonomického nadhledu. Zatím totiž ještě celý účet, který nám vystavila zelená energie, není vidět.

Zatímco v roce 2010 činily vícenáklady na OZE, KVET (kombinovaná výroba elektřiny a tepla) a DZ (druhotné zdroje) necelých 8 miliard Kč, v roce 2011 to bylo již 32 miliard a v roce 2012 to bylo 38 miliard Kč. Pozorujeme tedy dramatický nárůst. Dá se říci, že co bylo před rokem 2010, je z makroekonomického pohledu nezajímavé a zanedbatelné. Poslední vývoj nabral ale takových obrátek, že podpora OZE začala mít i makroekonomický rozměr. OZE nás tak např. stojí skoro pětkrát více než je rozpočet ministerstva kultury.

Jak jsme na tom z pohledu rodinných rozpočtů?

Informace o tom, že z makroekonomického pohledu je podpora OZE ohromná, je zásadní. Ještě zásadnější ale tato informace je, pokud ji přepočteme na jednotlivé rodiny. Statistika říká, že průměrná česká rodina ročně zaplatí za obnovitelné zdroje v ceně elektřiny 1047 korun. Největší část z toho jde přitom na podporu výroby elektřiny ze Slunce. Průměrnou rodinu stojí tuzemské solární elektrárny ročně zhruba 712 korun. Za bioplyn dáme zhruba 130 korun a za biomasu 107 korun. Mnozí by asi čekali, že nás vyjdou draze také větrné elektrárny. Ty jsou sice díky velkým vrtulím hodně vidět, ale moc toho nevyrobí, a proto stojí každou rodinu jen 15 korun ročně.

Paradoxní na tom je ale to, že většina domácností netuší, kolik přispívá na OZE. 16 % domácností si myslí, že neplatí nic. Třetina si myslí, že to je maximálně 100 Kč ročně. 77 % populace je ochotno přispívat na OZE maximálně 100 Kč ročně. Jen 3 % domácností ví, kolik opravdu za OZE platí, a tuto částku chce platit jen 1 % domácností.

Je podpora dále udržitelná?

Vzhledem k tomu, že podpora je štědrá a stát šetří, lze předpokládat, že stát do budoucna nebude svou finanční účast navyšovat, ale spíš naopak snižovat. I kdyby se tedy již neobjevily žádné další elektrárny spadající do OZE, zaplatíme za elektřinu každým rokem víc, a to i v případě, že evropská ekonomika vzhledem k dění v Řecku a Španělsku upadne do ještě hlubší recese a cena silové elektřiny poklesne.

Je proto logické, že vláda začala růst fotovoltaiky omezovat legislativními změnami. ERÚ začíná mluvit o tom, že od roku 2014 zastaví podporu veškerých nově vystavených obnovitelných zdrojů. Výroba by tedy pokračovala jen v těch elektrárnách, které už byly uvedeny do provozu. V každém případě argumenty ve prospěch ukončení podpory jsou naprosto jasné. Během následujících 20 let domácnosti ušetří stovky miliard.

Určit přesné číslo je dnes prakticky nemožné, protože podpora ze strany ERÚ se každý rok mění. Navíc výrobci mohou přecházet na základě vlastní vůle z pevného výkupu na zelený bonus a obráceně a jejich chování předem nikdo nezaručí.

Pokud bychom však vycházeli z toho, že podpora bude zhruba stejná jako nyní, což je velmi konzervativní odhad, pak bychom během příštích dvaceti let do podpory OZE investovali zhruba 760 miliard korun. Pokud by vývoj dál pokračoval jako v posledních letech, brzo by OZE tvořily více než 20 % veškeré vyrobené elektřiny. To znamená, že v tu chvíli bychom už vynakládali zhruba dvojnásobek toho, co vynakládáme dnes. Touto logikou lze předpokládat, že ukončením podpory dalších zdrojů opravdu během dvaceti let ušetříme více než tři čtvrtě bilionu korun. Kdybychom tyto peníze investovali na splácení státního dluhu, poklesl by dluh o 47 % – tedy za optimistického předpokladu, že příští vlády nebudou státní dluh dále zvyšovat a budou svými přebytky platit úroky z dluhu.

Podpora OZE a dopad na průmysl

Podle statistik ČSÚ v roce 2010 spotřeboval průmysl 22 169 GWh. V rámci odvětví je tak z pohledu spotřeby elektřiny průmysl naprosto dominantní. Domácnosti spotřebovaly 15 196 GWh a zemědělství 1 052 GWh.

Tito všichni si však za elektřinu zbytečně připláceli kvůli OZE. Bez podpory OZE by byla elektřina levnější. Např. při podpoře dané v roce 2011 průmysl podpořil OZE částkou 8,2 mld. Kč, která mohla jít do investic za účelem zvýšení konkurenceschopnosti průmyslu nebo do výzkumu za účelem snížení energetické náročnosti.

Pokud by měl být průmysl konkurenceschopnější, znamenalo by to, že by zlevnil. Prodalo by se pak více výrobků a práci by našli další lidé. K odhadnutí změny poptávaného zboží kvůli nižší ceně potřebujeme odhadnout takzvanou cenovou elasticitu odvětví. To je vždy komplikované. Pro odhad můžeme využít změny tržeb po změně kurzu koruny, který ovlivňuje cenu v zahraničí. Statistika říká, že když koruna oslabila o procento, tržby z vývozu vzrostly o 0,375 %. Z toho plyne, že pokud by výrobky byly levnější o 8,2 mld. Kč, znamenalo by to, že by poptávka vzrostla o 0,31 %.

Regresní model přitom ukazuje, že při zvýšení tržeb o 1 % by v české ekonomice měla vzrůst zaměstnanost v průmyslu o 0,43 %. Jinými slovy, zlevnění průmyslové výroby z titulu zrušení podpory OZE by přineslo 1749 nových pracovních míst. Podpora OZE tedy znamená, že průmysl zaměstná o 1 749 lidí méně, než by zaměstnal bez ní.

Celkový vliv na veřejné finance

Sečteno a potrženo, vliv ušlých daní činí zhruba 2 miliardy Kč ročně, vliv vícenákladů 11,7 mld. Kč, vliv kofinancování evropských fondů je 5,1 miliardy. To znamená, že kvůli OZE bude deficit veřejných financí každý rok hlubší zhruba o 19 miliard Kč. Na druhou stranu vznikla nová pracovní místa, z nich se platí daně a stát ušetří na podpoře v nezaměstnanosti. Celkový sečtený efekt je tedy už jen 15 miliard.

Daňové příjmy státního rozpočtu přitom v roce 2011 činily 740 miliard Kč. To znamená, že bez podpory OZE by mohly být daně o 2 % nižší a deficit státního rozpočtu by zůstal nezměněn. Nebo mohly být daně nezměněny a deficit státního rozpočtu mohl být o 15 miliard Kč nižší.

Nebo to můžeme říci ještě jinak: Kdybychom nepodporovali OZE, mohli jsme zrušit daň z nemovitostí i dálniční poplatky a ještě by nám 3 miliardy Kč zbyly.

Na rok 2012 je naplánovaný deficit státního rozpočtu ve výši 105 mld. Kč. Bez podpory OZE by ale činil jen 90 mld. Kč, a byl by tedy o 14 % nižší. Řecká cesta, na které už v současnosti jsme, protože nám v posledních letech dramaticky vyskočil státní dluh, by nám tak byla vzdálenější.

(Markéta Šichtařová, říjen 2012, zkráceno)