Vědecké řízení práce v průmyslových závodech

Všechnu práci v průmyslových závodech konáme podle svých vědomostí a chutě, podle zvyku a vzorů, všemi možnými způsoby, které se vyskytují mezi pojmy, že to děláme dobře nebo špatně. Takové jednání nemůžeme ponechati samo sobě, totiž nahodilé znalosti a okamžité náladě úředníků a dělníků, nýbrž je třeba, abychom řídili jich výkony, předepsali postup a dohlédli na provádění. Použijeme-li při tom výsledků věd technických, sociálních, správních a finančních, docílíme řízení, které nazýváme vědeckým. To bude správné, až budeme znáti všechny zákony o chodu závodů tak, že vyplní-li se činěné předpoklady, docílíme určité výsledky; dosud však neznáme ani tvary, ani hodnoty těch zákonů, nedovedeme je vyčísliti, tím méně vypočísti.

Proto vědecké řízení práce je vlastně uměním, dovésti všechny vědy k jednotlivému, námi požadovanému účinku.

Řízení práce je podkladem pro organisaci závodu. Jakkoliv je pisateli známo, že tento pojem je staven výše, neb níže než první, přece zde klademe organisaci nad řízení. Činíme tak proto, že pod slovem „organisace“ rozumíme více, nežli podle pana prof. Rysky „pořádek v závodě“; staráme se o blahobyt celého závodu, tj. o sociální péči a finance zevně i uvnitř, o veškeré zařízení, řízení práce, výrobu, nákup i odbyt, o všechen obchod. Je tudíž řízení pouze složkou celku.

Organisace je:

A. vnější, kvůli odbytu a nákupu, řadící se?

a) horizontálně tak, že podobné závody se spojí ve spolky, svazy, kartely, trusty, sdružení, atd., obyčejně, aby cenu zdvihly;

b) vertikálně tak, že různé, stejnou surovinu zpracující závody se spojí v tak zvaný koncern, aby překupnický zisk vyloučily;

Při těchto organizacích nemá řízení práce rozhodujícího vlivu; zde se uplatňuje umění, čipernost a vlohy organisátora.

B. vnitřní, vlastní vedení jediného závodu, při čemž je řízení práce hlavní podstatou celého jednání.

S touto vnitřní orgnisací, chceme se zde zabývati.

I. Rozsah vnitřní organisace.

Vnitřní organisace je zavedena proto, aby ředitel měl stále přehled práce všech zaměstnanců, aby snadno si zjistil vady, nedostatky a nesprávnosti, ať mimovolně, ať zúmyslně spáchané, nechť se dějou v kancelářích neb v dílnách.

K tomu cíli si zavedeme náležité tzv. vědecké řízení práce. Musí se tak státi v celém závodě, protože jen tak celý závod ovládneme. Musíme znáti logický postup práce, pravidelný chod závodu, příčiny, proč se práce v určitém pořádku musí konati, a následky toho, odchýlíme-li se od zavedeného pořádku.

Nejlépe učiníme, obíráme-li se normálním chodem závodu, pravidelnou to výrobou, vyžadující normální počet pracovníků a strojů. Na výkyvy výroby jako jsou:

a) nadvýroba, kterou snažíme se zdolati větší námahou lidí, větším počtem pracovníků anebo delší pracovní dobou;

b) podvýroba, které čelíme menší námahou, menším počtem lidí a zkrácením pracovní doby, nebéřeme zde žádný zřetel, jelikož to je kapitola pro sebe, vyžadující zvláštní organisaci, při níž řízení práce je podružnou okolností.

Práci řídíme tak, aby se konala:

správně účetnicky a technicky;
účelně, by výsledky odpovídaly našim požadavkům;
při nejmenší spotřebě všech k provozu potřebných hmot;
s nejmenší neb alespoň normální námahou lidí a strojů;
s nejmenším počtem lidí;
v nejkratším čase, pokud je přípustno a
při nejmenších výlohách.

Všem těmto sedmi požadavkům nelze dokonale vyhověti; jsou protichůdny. Vyhovíme-li jednomu, zhoršíme druhý. Abychom je mohli porovnávati mezi sebou, vyjádříme je v penězích, určíme si příslušné výdaje jednotlivých požadavků. Finance jsou totiž měřítkem závodu; je nutno, aby vědecky řízený závod se vyplácel. Co by bylo platno, aby závod byl všude vědecky veden, kdyby jeho výrobky byly drahé, kdyby při prodeji prodělával. Proto učiníme si jisté předpoklady o spotřebovaných surovinách, o jejich zpracování, o povaze lidí vyrábějících i dohlédajících, o způsobu a velikosti nákupu a prodeje, vypočteme si příslušné výrobní náklady, (podle úplně stejných pravidel!) a pak jich součty nám dají sedmý požadavek, ukáži, kdy nastanou nejmenší výlohy. Hledáme optimum celku, nikoli maximum jednotlivých hodnot.

Vždy nutno pečlivě rozeznávati postavené závody od nových, teprve stavěných. Do těchto dlužno počítati zvětšování, rozšiřování a přístavby.

Ve starém, již v chodu se nalézajícím závodě je, vlastně musí býti, vždy jakási organisace, obyčejně nedokonalá, nenáležitá, často chybná, vždy je to ale nevědecké řízení práce. Poznáme to z finančních výsledků. Závod buď prodělává ve všem a všude; je-li výborně zařízen a ponechá-li se svému osudu, není mu pomoci. Nebo některé výrobky draho vyrábí a lacino prodává, většinou pak obráceně lacině vyrábí a draho prodává, nedovede nikdy říci, co ho stojí jednotlivá výroba. Jinde se kryje jakž takž výroba s odbytem, ale sami cítíme mimovolně, že někde něco je v nepořádku a hledáme chyby.

Někdy však takový závod přece se vyplácí; to je možno, prodávají-li se výrobky příliš draho. Nutno tudíž zjistiti, v čem je vada, buď aby se seznala a pro budoucnost učinila neškodnou, anebo aby se určilo, jakou měrou lze snížiti cenu, aby se odbyt rozmnožil a výroba stoupla. Např. nynější splátkový obchod.

Na takové a podobné otázky dostaneme odpověď jedině vyšetřením správného, totiž vědeckého řízení práce.

V novém, teprve zakládaném závodě je třeba obstarati řízení práce předem; je to těžká úloha, kterou rozřešiti dovede jen dokonalý a svědomitý odborník.

Obmyšlená manipulace se sotva na první ráz povede, pravidelně selže. Proto je nutno, aby se zavedený způsob pilně pozoroval, výsledky se studovaly a náprava hledala, což povede k cíli jen s velkou dávkou trpělivosti a umu.

Pravíme-li, že již obyčejné řízení práce je více uměním, než vědou, tím více to platí o zavádění práce v novém závodě; ředitel nebo organizátor musí býti více umělcem než vědátorem, aby všecky síly spojil k žádoucímu výsledku.

Z těchto příčin zde budeme jednati o řízení práce v závodech, nalézajících se v chodu, s obyčejným zařízením, majících jednoduchou výrobu, manipulací a vedení knih.

II. Zjištění konané práce.

Abychom seznali všechnu v závodě konanou práci, rozdělme si ji v jednotlivé složky, které analyzujeme, roztřídíme a zpětně je soustřeďujeme v žádané výkony.

Tato dělba práce je:

a) postupnou, pracuje-li na téže věci buď jeden nebo více lidí postupně za sebou tak, že jí jeden druhému odevzdává k dalšímu vyřízení;

b) současnou, pracuje-li na téže věci současně více lidí, každý hotově své práce, které se ke konci skládají v žádaný celek;

c) společnou, pracuje-li více lidí na více věcech pro sebe sice postupně, ale pro celek s jinými současně, aby výrobky byly včas hotovy.

Rozpoznání toho tvoří podstatu dělby práce.

Nejlépe pochodíme, provádíme-li vše v celku postupně, v jednotlivostech současně.

Pracovní výkony jednotlivců skládáme ve výkon skupiny, pracovní výkony skupin skládáme ve výkon oddílu, pracovní výkony oddílů skládáme ve výkon celku, ale konečný výkon kontroluje ovšem jen několik čelných osob.

Provedení těchto výzkumných prací děje se obyčejně; přímo nebo mimovolně, podle schema, vyznačeného na tabulce I.

Je to rozbor všech hlavních i vedlejších výkonů a skládání jich v logický celek, aby jeden do druhého zapadal, našel odůvodnění, proč se dělá a jaký peníz je na něj vynaložen.

Šijeme tu závodu nový šat; nejprve si ho prohlédneme, jak vypadá, pak si rozmyslíme, jak ho chceme obléci, totiž jaký sloh chceme dáti šatu i závodu; pak se teprve pustíme do šití. Při tom ustavičně zkoušíme, jak mu to padne, upravujeme a přeměňujeme, až mu oblek náležitě přilehne.

Jindy pozorujeme závod jako veliký, živý, ale nemocný organismus. Prozkoumáme jeho konstituci, počínajíce hlavou a končíce i nejmenšími částmi údů. Porovnáme jich dané vlastnosti a požadované výkony; zde ubereme, tam přidáme potřebnou energii. Snažíme se vystihnouti, aby pro celek veškeré údy i orgány konaly náležitě svůj úkol.

Nejlépe učiníme, organizujeme-li závod od hlavy k patě, od centrálního ústředí k jednotlivým osobnostem. Prostudujeme si celé zařízení a opravíme ho podle všech požadavků vědecké výroby, pořídíme náležitou správnost prací v kancelářích, udržování při dobrém stavu a ve správném chodu, seřídíme postup přípravných a přídavných prací, abychom se nakonec obírali s nejdůležitější otázkou závodu, s vlastní výrobou.

Žádná položka není tak malichernou, aby se jí nově nevěnovala náležitá péče; ale každá položka je jen relativně, nikoli absolutně důležitou. Vždycky a všude se ptejme, jaký náklad, úkol neb práci na to musíme věnovat, abychom uspořili jistou sumu peněz. Vše se proměňuje v peníze, i dobrá vůle, i získaný blahobyt, jak správné výkony, tak i zášť a nenávist lidí.

Vyjde-li nám výdej větší, než je očekávaný příjem, nechme organisaci na jindy, kdy se dostaví šťastnější nápad. To mějme hlavně na mysli při hygienických a humanitních opatřeních.

Hlavní činnost vyviňme pod heslem: „opatrně a pomalu“. Překot způsobuje jenom zlou vůli anebo na nepředvídané překážky narazí, na pasivní resistenci. Vědecké řízení práce (a organisace vůbec) má býti tak dokonalé, ab jsouc jednou zavedeno, udržovalo se samo sebou, svojí silou, přes všechna protivenství. Nesmí býti uměle udržováno, podpíráno přísnými předpisy centrálních osob, ani majestátem správní rady. Jen tak se udrží při životě.

Vědecké řízení práce, správně řečeno organisaci v chodu se nalézajícího závodu, možno provésti dvojím způsobem, totiž:

a) centralisovaně, tuze, přísně podle vydaných instrukcí, od nichž odchylka není dovolena; pracovníci podléhají svým bezprostředním představeným, tito přednostům, tito ředitelům, atd., aby byl dodržován přísný pořádek; je to však zvaná „military line“.

b) decentralisovaně, volně, podle vydaných všeobecných instrukcí, při čemž se jednotlivcům ponechává možnost, aby v jich smyslu jednali podle svého úsudku, ale na svou vlastní zodpovědnost. Pracovníci sice disciplinárně podléhají svým představeným, přednostům, ředitelům atd., ale mají možnost se dovolávati úsudku nejvyššího ředitele a to kvůli konečnému rozhodnutí.

První výstřední druh je tudíž určitý, přesný a tím jasný; je kontrolovatelný, což je jen výhodou, protože se musí kontrolovati, aby se pozorovaly a odstranily nastalé chyby. Tento druh je na místě tam, kde je pracovnictvo zvyklé poslouchati a pracovati podle předpisu, kde je vycepováno a vychováno v kázni a pořádku. Pracovníci tím svalují zodpovědnost se sebe na výkonné předpisy, jímž snaží se vyhověti do slova. Ovšem tento první druh má též své chyby, že nikde a nikdy neobsáhne všechny možné případy a proto je nutno, aby byl stále doplňován, vykládán a měněn, což na konec přivodí chaos.

Druhý výstřední druh je do jisté míry neurčitým; dá se obtížně kontrolovat, protože není ho možno vyslovit jasně. Hodí se tam, kde všichni lidé pracují s láskou k závodu, tedy pro ideální pracovnictvo. Obsahuje a musí obsahovati mnoho mezer, kam se vkládají nepředvídané nepředpokládané, nepravidelně vyvinuté a tudíž nepředepsané případy. Nutno ho doplňovati novými ustanoveními.

Pro závod nalézající se v chodu, tudíž nejlépe se hodí kombinace obou způsobů řízení práce. Probéřeme si celý závod, rozložíme ho v prvky a počneme je kombinovati s počátku decentralizovanou organisací. Podle povahy závodu a pracovníků nadiktujeme zhruba všechny možné postupy; navrhneme tudíž mnoho, vyzkoušíme všechno a podržíme, se co nejlépe osvědčilo. To se pak zavede jako centralizovaná organisace, jako diktát, který je pro jistou dobu určitým, ale navždy není pevným a panuje pouze do odvolání.

Znamená to příležitost, že celému závodu vložíme do úst uzdu; povolujeme a přitahujeme ji tak dlouho, až si na ní závod zvykne, až se najde pravé jednání.

Vědeckým řízením práce hodláme docíliti, abychom se domohli zisku, aby ztráta byla vyloučena. Při obyčejném účtárenském bilancování, stanovíme to dodatečně pro celek. V účtu ztráty a zisku, v položkách „má dáti“ uvádíme všechny výdaje, v položkách „dal“ všecky příjmy. Všechna závodní zařízení najdeme v inventáři, všechny závodní výdaje ve správním nákladu. Málokdy se stává, že jsou rozčleněny podle povahy závodu, skoro nikdy podle jednotlivých dílen a výrobků. Tím celková účtárenská bilance stává se nepřehlednou, protože je složitou. Podle vůle bilancisty jedněm částem závodu se nadržuje, výdělky ostatních se zhoršují; málokdy se stane, že je spravedlivou ve všem všudy. To se děje též mimoděk, sledujeme-li všecky tři výsledky práce: dobrý výrobek, lacině vyrobit a draho prodat. Tyto představují síly, působící ve vrcholech trojúhelníka, které ředitelé neb správní rada udržují svým umem v rovnováze. Rovnováha se dostaví, podpírá-li se celek v těžišti.

Která síla vykazuje větší působnost, na tu stranu se těžiště posouvne a tam se musí podporovat. Proto se musí ředitel starati jednou o prodej, jindy o výrobu a někdy též o jakost výrobku. Tomu napomáhají podružné bilance technická, týkající se jen výroby, a obchodní, jednající jen o nákupu a prodeji všech věcí, spojených se všemi obchodními vydáními.

Tyto podružné bilance mohou, ba musí se sestaviti nejen pro celý závod, ale i pro částečný chod, potřebný k výrobě a prodeji určitých výrobků, jichž cenu si chceme propočítati.

Tj. sice detail, ale vrchol vědeckého řízení práce.

III. Jednotlivé obory vědeckého řízení práce.

Podle povahy a stavu závodu rozeznáváme v něm, zhruba vytčeno, tři obory práce, a to zařizovací, kancelářský a dílenský. V každém oboru lze zběžně rozeznávati užší a širší okruh působnosti, ale přesné ohraničení provésti je nemožno; splývá jedno do druhého a vše v celek. Nezbývá nám nic jiného činiti, než abychom si sami, podle své libosti, ustanovili meze těchto okruhů a oborů, a to za platnosti podmínky, aby táž práce nebyla čítána ve dva rayony.

A) Stavební a strojní zařízení závodů.

Jedná se tu o určení výhodnosti jednotlivých předmětů, totiž:

polohy, která má vliv na rozvoz, na styky s úřady, objednavateli a dodavateli, na docházku dělnictva a na jeho styk s okolní veřejností;
pozemků, jež v přítomnosti mají vliv na investici a amortizaci, v budoucnu na možnost laciného rozšíření;
staveb a pracovních místností, zdali jsou uspořádány horizontálně vedle sebe, vertikálně nad sebou nebo stupňovitě za sebou, mají-li se užíti místnosti společné neb oddělené, atd.;
hnacích strojů čili pohonu, energie kupované neb doma vyráběné, a to vzhledem k samostatnosti nebo odvislosti provozu, jednoduchosti neb složitosti pohonu;
výrobních strojů, podle podstaty výroby (což doposud skoro nikde a nijak není probráno); – po stránce jich velikosti a výkonu, jich upotřebitelnosti a zaměstnanosti, výměny, udržování, oprav apod.;
skladů a dopravy surovin a polotovarů uvnitř závodu;
předmětů, chovaných na výpomoc, čili reserv;
zdravotních opatření a hygieny dílen;
blahodárných opatření a humanity vůči zřízencům.

K rozboru tohoto ohromného oboru uvádíme jako příklad následující úvahu.

Investice jsou pořízeny k vůli tomu, aby se výroba prováděla:

A) po řemeslnicku tak, že při ní lidé pracují pomocí nástrojů a přístrojů,

B) po továrnicku tím způsobem, že pracují stroje, řízené lidmi.

K tomu cíli upotřebujeme nástroje a stroje:

a) ruční, ovládané člověkem, užité pod názvem nářadí, náčiní, nástroje, přístroje a stroje (šicí, prací, zdvihací atd.);

b) universální, jež jsou občas přeměňovány, aby konaly v libovolném pořádku po sobě různou práci;

c) speciální, konající vyžadované určité práce, buď v předepsaném neb libovolném postupu;

d) detailní, kde stroje konají tutéž práci ustavičně, buď neustále stejnou, nebo v seriích určité velikosti;

e) poloautomatické, tvořící logický řetěz detailních strojů, jež jsou lidmi v činnost uváděny a z činnosti vysunovány, jichž rychlost je řízena a výkon obstaráván dělníky;

f) plně automatické, v nichž je více detailních strojů spřeženo v celek tak, že se ze suroviny hotoví konečný výrobek, pod dohledem dělníka, aniž by tento více práce konal, než jen zasouval a vysouval stroje.

Továrna, pracující s jediným určitým druhem strojů, měla by svůj svérázný způsob řízení práce. U strojů, uvedených sub a) a b), byly by způsoby ty různotvárné, neustálé, časem proměnné. U strojů sub c), d) možno již upotřebiti mnohem méně druhů, závislých na jakosti strojů. U strojů sub e) vyznačených je možným pouze čtverý, trojí neb dvojí způsob výroby, kdežto u automatických strojů je možná pouze dvojí neb jedna výroba, naprosto určená povahou takových strojů.

Při každém druhu strojů je nutno jinak prováděti vědecké řízení práce. Nejsnáze se to provede u automatů, nejobtížněji u prvotních strojů ručních, obvyklého to řemeslného nářadí a náčiní.

Zařízení je tudíž velmi důležitou záležitostí a přece v daleké cizině neshledáváme její pochopení. Je to následek povahy lidí a jich názorů o podstatě průmyslu a jeho významu v přítomnosti i v budoucnosti.

V Americe, vlasti to vědeckého řízení práce, odkud k nám celá nauka přišla, a kde jsme si i název vypůjčili, není zařizování počítáno za podklad pro řízení. Tak shledáváme, že na prvním mezinárodním kongresu pro vědecké řízení práce, který děl se v Praze r. 1924 pod vlajkou Ameriky, ze 42 referátů pouze 6 se jich obíralo též se strojním zařízením, a z nich jen 3 náležely Američanům. Ve spise „Základy vědeckého řízení práce“, sepsaném p. Frankem a pí PhDr. Lilienou Gilbrethovými, přeloženém do češtiny, nenalézáme slov o zařízování. Podobně jinde.

Avšak nedivme se; je rysem Američana, že neohlíží se na minulost továrny, nezná soucitu s vysloužilými stroji a chladně je obětuje touze, docíliti větší výnosnosti. Nezná kouzla tradice; naše přítulné vyprávění o starých dobrých časech je mu dětinstvím. Hledí na přítomnost a chystá se pro budoucnost. Vnitřní zařízení mění podle potřeby a vkusu, aniž by pátral, jaký vliv má na dělnictvo, protože totéž dělnictvo je taktéž bez tradice, zvyklé na novoty, toužící po novotě, rychlé práci a velkém výdělku.

Též u nás, podle amerického vzoru, rozbírá se hlavně kancelářská a dílenská práce a prakse; nikoli zařízení. Patrno je to z brožury pana Ing. Stan. Špačka „Přehled činnosti vědecké organisace práce v Evropě“ r. 1927; ze 30 tam uvedených spisů jednají pouze 3 o zařízení. Důležitost toho u nás jeví se však sama sebou; šídlo i v pytli píchá. Je to vidět na knize: „Cyklus přednášek a statí o zhospodárnění výroby a vyloučení ztrát“ z r. 1924, kde z 9 přednášek 6 jich jedná o zařízení závodů. Podobně i spis inž. Albína Bašuse „Moderní organisace ve strojírnách“, 1911, jistě z jedné třetiny obírá se zařízením atd.

Od počátku tohoto století probíral se tento obor hlavně v Německu (též u nás, viz Dr. Jar. Hýbl, „Pohon v továrnách“), pod názvem „Fabrinanlagen, Fabrikeinrichtungen“, tudíž jako nauka o zařizování závodů. Druhý, kancelářský obor, nemá zvláštního názvu; třetí zove se „Fabrikbetrieb“, nauka o provozu.

Činíme tak proto, že máme v sobě mnoho konservatismu a zděděnou tradici. Neměníme závod, není-li k tomu vážných důvodů. Probíráme všechny možné alternativy, abychom je buď zanechali anebo se uchopili té, která je pro okamžik nejlacinější. Proto bude účelno, aby se rozumné, racionelní zařizování pojalo do vědeckého řízení.

Povstane tím nauka, jak upraviti, seříditi a postaviti celý závod, aby měl logický, účelný a správný chod, práci konal rychle s nejmenší námahou a při nejmenším vydání. To by byl první krok ve vědeckém řízení práce. Příkladem buďtež všecky velké závody, jako je Akc. spol. dř. Škodovy závody, Českomoravská Kolben, Pražské obecní plynárny, Baťa, automobilky, Měšťanský pivovar v Plzni, Poldina huť, Moravská Ostrava atd., které byly nejdříve zařízeny, a pak více méně se moderní výroba upravila. To byl správný skutek.

Prof. Ryska ve své přednášce o organizacích uvedl to pod položkou: 2. Organisace továrních zařízení; a) disposice, b) budovy, c) transporty, d) zdroje energie a pohon.

B) Práce v kancelářích.

Kancelářský obor vztahuje se na zařízení a provoz kanceláří. Jakkoliv příslušná manipulace je podle podstaty silně rozdílnou, přece vlastní zařízení je dosti shodné; pro něj nalezneme vždy dobré vzory, provedení a předpisy.

Všude, kde je častý a značný styk s obecenstvem, nejvíce u bank, záložen, velkých prodejen, obchodních podniků atd., klademe velkou váhu na výstavbu pěkných a vkusných kanceláří. To jsou, abychom tak řekli, vnější úřadovny, jež jsou moderně a módně zařízeny proto, aby činily dojem na návštěvníky.

Mimo to jsou pak interní, vnitřní kanceláře, chuději vypravené, známé pod jménem hlídačská bouda, podium, akvarium apod., o nichž se právem tvrdí, že se v nich krčí mnohý přednosta pod dozorem šéfů i dělníků, vzdychaje nad návalem ručně konané duševní práce.

Od toho nutno rozeznávati strojní zařízení kanceláří, sestávající ze strojů psacích, počítacích, kopírovacích, rozmnožovacích atd., jakož i ze strojů dorozumívacích se pro úředníky a dopravních pro akta. O těchto strojích je napsáno německy více knih, nesoucích pyšný název „organisace kanceláří“. V češtině máme vedle několika brožur, jednajících hlavně o psacích, podružně o počítacích a manipulačních strojích, velmi dobrou knihu K. M. Pokorného „Moderní kancelář“, kde se popisuje movité a strojové zařízení s dodatkem organisace, normalizace a psychotechniky. Též jsou tomu věnovány celé časopisy; z českých jmenuji zde jen „Kancelář“, vydávaný redakcí pana Hložka, obírající se jak zařizováním, tak i provozem.

Základem kancelářské práce je zápis všeho, co jsme udělali, za co jsme peníze vydali nebo přijmuli, z jednoho konta na druhé převedli; to se zove knihování, knihvedení. Pouze částí toho je účetnictví, účtování zvané, protože to je seznam výsledků, které jsme buď pro jiné neb jiní pro nás, učinili. Kanceláře jsou tudíž, všeobecně vzato, knihovacími, kdežto část, vydávající účty na venek neb dovnitř, zove se účtárnou.

Takové vedení knih ode dávna jmenujeme administrativou nebo administrací. C. M. Lewin, poradní inženýr pro tovární organisace v Berlíně, měl r. 1913 přednášku v ústavu pro podporu průmyslu obchodní a živnostenské komory v Praze, při níž pravil, že administrativu možno děliti na obory:

správně-technicko-hospodářský,
obchodní čili vlastní administraci,
technický.

Tím nepravil mnoho a neučinil jasno v daných předmětech.

Mnohem lépe to sestavil inž. F. V. Pavlovský ve svém článku „Nové směry pro náš průmysl a vedení podniků průmyslových se zřetelem na průmysl strojnický“, který r. 1924 byl uveřejněn v cyklu přednášek a statí o zhospodárnění výroby a vyloučení ztrát, vydávaném Masarykovou akademií práce. Kanceláře dělil na:

technickou, rozčleněnou v 7 oborů;
administrační (správní), dělenou na 7 skupin, v nichž je obsažen i nákup;
prodejní (vyřizování odbytu), složenou ze 3 částí;
dílenskou (provozovací oddělení).

Uvedl dále celý kontový plán čili soustavu kont, pak soustavu hlavních i vedlejších knih s jednoduchým i podvojným účetnictvím, jak při rozboru podrobností bývá uváděno.

Prof. Ryska ve své přednášce, kterou konal 26. dubna 1925 v Masarykově akademii práce a v níž jednal o výrobní organisaci a jejich pomůckách, rozvrhl celek v 7 dílů, z nichž pojednával

sub 3. o přípravě práce pomocí konstrukcí a výkresů, zhotovených v dílenské kanceláři;

sub. 6 o kontrole a zjišťování ztrát; výkon to dozorčí a dílenské kanceláře;

sub 7. o zjištění odbytu pomocí obchodní kanceláře.

Polovina výrobní organisace zabývá se tudíž kancelářskou manipulací.

Tento obor je velice rozsáhlý a proto důležitý, že představuje hlavu celku a v ní obsažené čelné osoby. Je nezbytně nutno, aby byla zavedena organisace čili stanoven pořádek:

ve všeobecné kanceláři při zápisech a záznamech činnosti závodu;
v nákupní kanceláři po stránce nákupu, skladu a výdaje surovin;
v prodejní kanceláři organizováním obchodu;
v technické kanceláři udržováním celého zařízení při dobrém stavu a chodu;
v technické kanceláři přípravou movitostí k výrobě, aby vše bylo po ruce;
v dílenské kanceláři uspořádáním postupu výroby, kdy a jak mají jednotlivé práce po sobě následovati;
v dílenské kanceláři ustanovením způsobu výroby, námahy lidí, velikostí pracovních časů, platů a mezd;
ve všeobecné kanceláři zdravotní, lidu milnou a blahodárnou úpravou;
revise a kontroly všech předchozích ustanovení.

Jednotlivé druhy kancelářské práce možno sice spojiti dohromady, ale stane se to na újmu přehlednosti. Lépe učiníme, když si jednotlivá odvětví, podle toho, jak jsou obsáhlá, rozdělíme na ještě více částí tak, že přehled zaujme 14 až 16 oddělení. Čím větší počet si vytkneme, tím spíše vnikneme do hloubky a šířky a obsáhneme celý chod.

Jakkoli výrobní provoz byl a jest nejdůležitější záležitostí celého závodu (vždyť všechny zařizovací, kancelářské a dohlédací starosti, udržování v dobrém stavu a správném chodu atd., se točí kolem něho), přece nauka o řízení práce v dílnách a z toho nauka o řízení výroby je nejvíce pozadu za ostatními naukami o zařizování a o kancelářských pracech obchodních, účetních a technických.

Stalo a děje se to proto, že výrobní obor, má-li se ovšem probrat vědecky, je nejobtížnějším problémem celého řízení dílen. Musíme tu nejen sledovati postup výroby, ale i starati se o výkon strojů a lidí, posouditi vhodnost a účelnost celého zařízení, technické a obchodní kanceláře.

Jedná se tu, zhruba vzato, nikoliv provádění, nýbrž o kritiku, tj. o posouzení pro výrobu vykonaných prací, a to:

a) dohlédací, konanou úředníky, dílovedoucími a mistry;

b) udržovací, aby bylo vše v dobrém stavu a správném chodu;

c) provozní, s ohledem na jakost a rychlost práce, na platy a mzdy pracovníků.

Staráme se o to se dvou hledisk, a to:

zda je zavedený způsob pro celek dobrým a vhodným;
který způsob a jaká soustava podává nám při stejné pracovitosti a námaze nejlepší hmotné a duševní výhody.

Pro materielní hodnoty jsou měřítkem finance, totiž, kdy a jak se výroba koná nejlaciněji; pro morální hodnoty nemáme jiného porovnání nežli úsudek, že a pokud se to děje.

Šťastné řešení takových úloh je dosud více uměním než vědou; tou to bude, až bude vše tak zevrubně probadáno, že při daných předpokladech na jakékoliv otázky dostaneme určité odpovědi, které se splní bez výhrad, ovšem, vyhovíme-li předpokladům.

Při provozu pravidelně se nestaráme o dohlédací a udržovací práce, nýbrž věnujeme se jen vlastní výrobě. Nečiníme dobře, neboť při tom nám uniká množství údajů. Podobně nečiníme dobře, zevšeobecňujeme-li různé případy. Průmysl je tak rozmanitý, organismus závodů tak různý, že je nesprávno, ba skoro nemožno, je do jedné řady vedle sebe stavěti, je v jedny šaty oblékati, krátce řečeno, je informovati. Je totiž třeba, aby se od sebe rozeznávaly podle:

způsobu výroby, jak je samozřejmo a jak dále bude vyvinuto;
manipulace a zvyků technického provozu;
dělby práce, jak se v tom kterém oboru provádí;
výrobní doby, totiž:
a) pracuje-li se občasně, po kampaních, v sezonách,
b) pracuje-li se nepřetržitě, stále za sebou,
c) zpracují-li se podobné si výrobky po sobě, každý zvlášť pro sebe,
d) zpracují-li se různá díla najednou i postupně;
způsobu obchodu s výrobky, kde:
a) nákup i odbyt je zajištěn, konstantní neb konstantně proměnný;
b) nákup i prodej je vůbec proměnný a odvislý od trhových poměrů.

K tomu cíli rozdělme si závody ve skupiny:

s jednoduchým zařízením, občasně pracující, s jednoduchou výrobou několika málo skoro stejných výrobků, s konstantním obchodem;
s jednoduchým zařízením, nepřetržitě pracující, s jednoduchou hromadnou výrobou několika stejných předmětů, s konstantním obchodem;
s jednoduchým zařízením, občasně pracující, s hromadnou výrobou, ale s proměnným obchodem;
s jednoduchým zařízením, nepřetržitě pracující, s hromadnou výrobou, ale s proměnným obchodem;
se sloučeným zařízením, občasně pracující, s hromadnou výrobou mnoha druhů zboží, s proměnným obchodem, kombinace to 1. a 3.;
se sloučeným zařízením, nepřetržitě pracující, s výrobou mnoha druhů zboží, s proměnným obchodem, kombinace 2. a 4.;
se složitým zařízením, nepřetržitě pracující, s ojedinělou výrobou mnoha různých předmětů, s proměnným obchodem, kombinace 5. a 6.;
s universálním zařízením, nepřetržitě pracující, s individuální výrobou mnoha různých předmětů, s proměnným obchodem, jako se vyskytuje při složitých řemeslech.

Každá taková skupina vyžaduje zvláštní způsob řízení práce, což je obsaženo ve rčení, aby se vyrábělo snadno a rychle, lacino a dobře.

Lze ho stanoviti pouze v nejjednodušších závodech, kde přihlížíme k tomu, aby byl dodržován správný postup, kde v jednotlivých stadiích výroby sledujeme množství denního výkonu a jeho cenu. Proto je nutno, abychom si složité závody rozdělili ve více jednoduchých tím, že každou jednotlivou zakázku zvlášť pro sebe sledujeme samostatně od počátku až do konce; ustanovíme si potřebné stavební, a strojní zařízení, kancelářskou práci a z toho plynoucí náklad na výrobu. Teprve vědecky probrané řízení všech jednotlivých zakázek podá nám správný obraz o řízení celku. Kdežto stavební a strojní zařízení musíme (aspoň pro řízení) posuzovati v celku a jako celek, kancelářské práce musíme sledovati v obrysech jich dělby, nikoli detailně, nutno si určiti řízení, výroby zvlášť pro každý jednotlivý druh, ba i pro každou velikost výrobku. Nechť je 10, 20, sto, ba tisíc výrobků, nutno každý probírati zvlášť. Názorný příklad podává spisek Vinc. Číháka „Výrobní proces v obraze kalkulace“, r. 1927, který, pojednávaje o železářství, jedná o způsobu propočtu tří drobných předmětů, z nichž jeden jsou kleště, hotovené v pěti provedeních a až ve 24 velikostech. To nejsou náhodně zvolené příklady, to jsou skutečné detaily, vzaté ze života. Propočty jiných železářských předmětů musí se posuzovati nikoli podle nich, nýbrž zvlášť vypočíst a k nim přiřaditi, aby se našlo řízení práce v železářství a v železářském obchodě.

Výroba koná se zařízením, které je uvedeno pod III. A. sub a) až f), a to způsoby, jež možno děliti asi takto:

ve výrobu podle starých cechovních mistrů;
ve výrobu jako bývalých panských a dvorských řemeslníků;
v nynější řemeslnou osobitou neb individuální výrobu;
v bývalou tovární osobitou, individuální, ale irracionální výrobu;
v mechanizovanou výrobu, spojenou s dělbou práce;
v intensivní a normalizovanou výrobu;
ve specialisovanou výrobu, podle normálií, po seriích jednoho typu;
v automatickou výrobu.

K vůli tomu zaměstnávají se lidé.

prací řídicí, kterou obstarají podnikatelé, ředitelé a jich zástupci;
prací ustanovovací, již provedou konceptní úředníci;
prací výkonnou, ovšem duševní, již zastanou manipulační úředníci;
prací přípravnou k vykonání tělesné práce, což obstarají techničtí a dílovedoucí úředníci;
prací zařízovací, pomocí níž obstarají se potřebné budovy, stroje a movitosti, jichž je k výrob třeba;
prací udržovací, aby vše bylo v dobrém stavu a správném chodu;
prací obstarávací, jak surovin a polotovarů, tak nářadí a náčiní;
výrobou, řízenou podle povahy lidí a jejího postupu;
výrobou, řízenou podle povahy lidí, s ohledem na jich námahu a únavu.

Výrobní dělníci jsou podobní hercům-tenoristům, kteří na divadle vzbuzují velký obdiv. Aby ale takový tenorista mohl vystoupiti, potřebuje k tomu kadeřníka a krejčího pro svou osobu, ostatní herce kolem své osoby, při tom nejdůležitějšího: nápovědu, kapelníka a celý orchestr, dále inspicienta, rakvisitéra a kulisáře pro okolí, elektrikáře pro světelné efekty, pokladníka a biletáře kvůli penězům atd. Je to spousta osob, které se před a při vystoupení kolem něho točí; po produkci je jim lhostejným. Ale všichni se přičiňují, aby své dílo provedl co možno znamenitě; odraz jeho slávy padá na ně. Podobně jedná moderní správa továrny s dělníkem; stará se mu o práci, připraví ji samu a všecky k tomu příslušné předměty, výkresy, rady a pokyny, jen aby dělník mohl pracovati snadno a pohodlně, tudíž rychle. Jak tam, i zde: slávu ponechají herci-dělníků, peníze dostane správa divadla a továrny. Jenom jeden je rozdíl, tenoristů je málo, dělníků mnoho; tenoristou býti je dar od Boha, dělníkem býti může každý, kdo má k tomu vůli. Jako je vědecké řízení práce, tak by mohla býti i vědecké řízení divadla, kdyby se všeobecně znaly všecky podrobnosti a finesy divadelní správy.

Řízení výrobní práce rozdělí se tím samo sebou na následující složky:

na řízení vlastní výroby, řídící se obvyklou neb obmýšlenou manipulací;
na správu skladišť, což se docílí skladištním vedením kněh;
na správu výrobních pomůcek a movitostí, jako jsou nástroje, nářadí, modely atd.;
na přehled pracovníků, jak jsou zapřeženi a jaké mají výkony;
na rozdělování práce podle její podstaty a podle vlastností lidí;
na probadání výrobního postupu;
na odměňování lidí soustavou platů a mezd;
na zjištění jich činů, pracovní doby a jakosti výrobků;
na propočtu výrobní, dílenské a prodejní ceny;
na kontrolu výroby a odbytu, jež se provádí statistikou.

Všechno ukazuje, že řízení dílenské práce nelze řešiti všeobecně, pouhými nařízeními, neboť by zněla tuze všeobecně a zásadně, např. pracuj každý pilně a starej se o všechno. To ovšem nelze nazvati vědeckým řízením dílenské práce. Nemáme žádných předpisů, co mají činiti dohlížitelé, mistři, dílovedoucí apod., ačkoliv jich činnost je hlavní podstatou výroby. Řízení musí se obrátiti k podrobnostem, k detailům. Každá jednotlivá práce musí býti probádána, rozpitvána do svých nejmenších částí, do svých prvků; z nich znovu se skládá a tak utvoří vědeckou činnost. Tato činnost není pražádnou novinkou, neboť to byl počátek Taylorova postupu při vědeckém řízení práce. S čím se začalo, s tím nutno skončit.

Výsledky jsou velice důležité. Seznáme tak postup výroby jednotlivých kusů, efekt lidské a strojní práce, účelnost pracovních systémů a továrních zařízení co do polohy, stavby a úpravy. Důsledkem bude zjednodušení a tím zlevnění výroby. Tajemství velkých podniků, jak vydělávati peníze, spočívá v jich výrobní organisaci, nikoli v konstruktérství. Toto je pomůckou, ono však cílem, neboť pedantickou šetrností a spolehlivou kontrolou jsou lépe zajištěny hospodářské výtěžky než klamnou číslicí stoupajícího prodeje. Organisační zařízení musí býti spojeno s kalkulačním, statistickým a mzdovým oddělením, neboť je nutně potřebuje.

Prof. Ryska ve své zmíněné přednášce, kde třídil organisace v 7 oddílu, uvádí, že výroby týkají se následující:

sub 1. organisace lidských pracovních sil, a) vztah člověka k závodu, b) Taylorův systém, c) psychotechnika, d) vyučení a zacvičení, e) udržení lidské síly a zájem pro práci, f) mzdy.

sub 4. Organisace vlastní výroby (provedení práce), a) všeobecné zásady, b) pracovní pochody, c) strojní zařízení, d) nástroje.

sub 5. Organisace správy hmot, a) uložení, b) zkoušení, c) normalizování.

Podle uveřejněných vysvětlivek usuzujeme, že prof. Ryska měl na mysli spíše teoretické rozčlenění organisace, nežli její praktické provedení. V případě skutečného upotřebení musela by býti výroba jednotlivých předmětů detailně probrána, o čemž se však nikde nemluví.

Inž. F. V. Pavlovský ve svém již uvedeném článku „Nové směry atd.“, uvedl na 15 stránkách popis řízení výroby ve strojírnách. Zajisté měl na mysli všeobecné případy, ale zevšeobecnil je, předpokládav strojírnu, v níž by mohly býti konány práce všeho druhu všemi možnými způsoby. Práce ta byla velmi namáhavá a částečně nevděčná, protože všeobecně nelze probrati všecky případy práce a autor si to nezjednodušil co možno zevrubným roztříděním celé strojírny v řadu jednotlivých jednoduchých závodů a že v těch, na několika vzorech, neprobral řízení práce. Jinak práce bude kusou.

Podobně učinil Col. George D. Babcock, napsav pro nás svůj 18stránkový spisek: Řízení výroby, vydaný na našem I. kongresu pro věd. řízení práce. Přímo uvedl, že nelze projednati výrobu ve všech směrech, nýbrž že musí se omeziti jenom na některé případy. Též 2. března r. 1927, byv pozván obchodní a živnostenskou komorou v Praze, konal zde přednášku: „Vliv průmyslové organisace a uspořádání dílen na výrobu“, však s neznámým účinkem. Tato, jakož i přednáška Ing. J. W. Roe-a, profesora university v New Yorku, pořádaná 14. března 1927 Českým vys. učením technickým a Masarykovou akademií práce, pod názvem: „O zásadách vědeckého řízení práce“, přesvědčily pisatele, že přednášející může se nadíti v této věci dobrého výsledku pouze při dodržení následujících dvou okolností: buď přednese nové, nám naprosto neznámé věci, anebo je dokonale seznámen s mentalitou národa, s povahou jeho lidí, aby mu bylo náležitě porozuměno. Budiž to direktivou Obchodní a živnostenské komoře, Ministerstvu obchodu a Ministerstvu školství pro zvaní cizích přednášečů.

Avšak vraťme se k dalším našim spisovatelům. Tak jsou sepsány spisy Ing. Albína Bašuse: Moderní organisace ve strojírnách r. 1911 a Základy vědeckého řízení práce od Franka a Dr. Ph. Lilian Gilbrethovy pro Masarykovu akademii práce roku 1924. Kdežto onen autor zápolí se spoustou materiálu pro strojírny, tito autoři poctivě se přiznali, že píší pouze základy, nikoli nauku. K témuž přesvědčení se přichází i jinde. Tak sepsal Ing. Aug. Godeaux: Mravní základy úspěšné práce výrobní, rady to a životní zkušenosti, které výborně přeložil Ing. Dr. Emil Zimmler r. 1925.

Pisateli může býti právem vytýkáno, že dokládá se pouze českými spisy, ať původními, ať překlady. Na to odpovídá, že pokud mu bylo možno, seznámil se s podněty literatury o vědeckém řízení práce, organisaci a hospodárnosti podniků.

Vždyť profesor Strašnov z Brna uvádí ve svých knihách příslušné seznamy až na pěti stránkách velké osmerky. Pisatel dovedl by též citovati cizí autory, jako je: Schilling, Bernhard, Lippmann, Leitner, Liefmann, Münsterberg, Brückner, Loegerist-Bock, Merrick, Barth, Hathaway, Michel, Laschinski, Lilienthal, Haeder, Cramerr, Ballevski, Pieschl, Schlessinger, Haberstroh atd. o starších ani nemluvě, ale pro samé citáty by se nedostal ke slovu.

Všichni tito slavní autoři sepsali svá díla, v celku i v jednotlivostech, nikoli v českém duchu, neznajíce české poměry, nýbrž, jak je přirozeno, v duchu jich země, Německa, Anglie a Ameriky. Je pravda, že inženýrská věda, resp. její přírodní zákony, jsou všude stejné, v Čechách jako v Americe; proto by se zdálo, že též vědecké řízení práce má býti všude stejné. Ale toto je upotřebením oněch zákonů, a nejsou to zákony samy. Je to upotřebení, vztažené na lidi, nikoli na hmoty, a proto se musí počítati s lidskou povahou. A tato povaha duševních i tělesných pracovníků je právě onen nervus rerum, který hýbe továrnou; jemu se musí vyjíti vstříc, jej vypozorovati, jemu vyhověti, jej ovládati, s ním se často mazliti, ale někdy též na něj hartusiti, aby dělal dobrotu. Musí pracovati, nikoli si hráti s prací. Vědecké řízení práce je tudíž uměním, řízeným vědou, jak máme říditi lidskou práci, aby nám vyhovovala a pracovala v náš prospěch i v prospěch našeho závodu.

Doc. Ing. Frant. Krátký, Triumf techniky 1928