Česko-německý vodíkový den v Praze

V rámci už dvanáctého ročníku konference „Hydrogen Days“ se v Praze uskutečnila v sídle Ministerstva zahraničních věcí České republiky také premiéra Česko-německého vodíkového dne. Účast dvou českých ministrů Lipavského a Síkely spolu s vystoupením státního tajemníka spolkového ministerstva hospodářství Greichena i dalších osobností obou zemí a EU podtrhly význam akce pro česko-německou spolupráci při urychleném zavádění vodíkových technologií. Do vodíku jsou totiž aktuálně i pod vlivem ruské agrese vůči Ukrajině vkládány velké naděje. Měl by se stát jedním z důležitých instrumentů pro snížení energetické závislosti EU i členských zemí unie na Rusku.

Odborníci ale tlumí nedočkavé naděje politiků na co nejrychlejší řešení. Vodíkové technologie jsou natolik komplexní, technologicky náročné a finančně nákladné, že jejich široká aplikace se jeví spíše jako maraton než sprint. Plný potenciál vodíku je možno rozvinout jen dalším důsledným technologickým rozvojem, širokou aktivní mezinárodní spoluprací a promyšleným a současně bezpečným zaváděním vodíkových technologií do všech oborů, ve kterých je přínosem. Pár dní před akcí byla zveřejněná nová výzkumná strategická agenda pro vodíkové hospodářství EU pod názvem Strategic Research and Innovation Agenda, SRIA.  

Německo může být vhodným vzorem, protože málokterá země na světě se vodíkovým technologiím věnuje tak systematicky, dlouhodobě a v poslední době i nesmírně cílevědomě. Netají se také tím, že se hodlá stát vedoucím světovým vodíkovým trhem a k tomuto cíli má dobře našlápnuto.

Například jen německý ocelářský průmysl emituje ročně 20 mil. tun CO2. Od roku 2020 proto pokládá vývojové konsorcium firem v tomto odvětví základy k prověřování alternativních procesů na bázi vodíku a syntetického metanolu v průmyslovém měřítku. Syntetický metanol může rozvinout své schopnosti také v oboru individuální mobility. Základní výzkum ve spolupráci s průmyslem nejen v ocelářství mohou vytvořit inovativní technologie, které pomohou řešit vlastní ekologické problémy, ale také mohou z Německa vytvořit exportního šampiona zelených vodíkových technologií.

Předpokladem je globální spolupráce

„Žádná separátní národní vodíková strategie není sama o sobě zárukou úspěšnosti. Musíme uvažovat v dimenzích globálního hodnotového a dodavatelského řetězce. Potřebujeme mezinárodní spolupráci – jen když spojíme síly, můžeme být úspěšní při budování globální zelené vodíkové ekonomiky,“ uvedl Stefan Kaufmann, inovační pověřenec zeleného vodíku Spolkového ministerstva školství a výzkumu. Tento resort se v poslední době soustřeďuje na vytvoření silného mezinárodního partnerství u globálních dodávek zeleného vodíku. Například z různých afrických zemí, ale také z Austrálie, tedy z oblastí, kde jej lze vyrábět velmi levně a s dostatečnou kapacitou. Aktuálně je vytvářen atlas vodíkového potenciálu vybraných zemí světa a vznikají lokální kompetenční týmy s podporou místních vlád. Pro tato partnerství vyhradila spolková vláda na nejbližší období zhruba dvě miliardy eur. Německo sice předpokládá do roku 2030 vlastní kapacity elektrolyzérů na výrobu zeleného vodíku s instalovaným výkonem 10 GW, ale to zdaleka nebude stačit k pokrytí německé poptávky. První výsledky globální studie jsou velmi nadějné – jen západní Afrika má předpokládaný potenciál vyrobit až 165 tisíc TWh obnovitelné energie k výrobě zeleného vodíku ročně, což je nekolikanásobek předpokládané spotřeby zeleného vodíku Německa i celé EU v roce 2050! Pro srovnání lze uvést, že Německo v roce 2030 počítá s vlastní spotřebou zeleného vodíku ve výši 90-110 TWh. V zemích s dostatkem obnovitelných energií bude možno zelený vodík vyrábět s náklady pod hranicí 2,50 €/kg. V rámci strategie HySupply už se intenzivně pracuje na studii proveditelnosti dodávek z Austrálie do Německa. Důležitým prvním poznatkem je skutečnost, že dopravní náklady i z těchto vzdálených zemí s hojností slunce a větru prakticky nehrají žádnou významnou roli v celkových nákladech. V létě 2021 podepsaly vlády obou zemí prohlášení o úmyslu spolupracovat „Germany Australia Hydrogen Accord“. Zelený vodík je klíčový pro dekarbonizaci německého ocelářského a chemického průmyslu, letecké, lodní a těžké silniční dopravy. Proto i během svého předsednictví v EU Německo iniciovalo vytvoření agendy i pro další rozvoj výzkumu a inovací vodíkových technologií na nejširší platformě, což umožnuje podnikům a institucím ostatních členských zemí unie včetně České republiky vhodné zapojení do těchto aktivit. Například společnost ČEZ, a. s., je aktivním účastníkem a přispívatelem do tohoto procesu od samého počátku.

Tabulka podpory financování, které je potenciálně k dispozici pro vodíkové projekty – v miliardách USD, zhruba od poloviny roku 2021. Evropa (EU), Německo a Austrálie poskytují nejvyšší podporu, a proto dominují také v plánech na vybudování největších kapacit na výrobu zeleného vodíku na světě do roku 2030.

Zdroj: IRENA

Česko-německá spolupráce

„Máme podobnou strukturu průmyslu, a díky tomu, že jsme sousedé, jsou naše energetické sektory úzce propojené. Instituce a firmy z Česka a Německa již spolupracují na řadě výzkumných projektů, jejichž cílem je zefektivnit výrobu vodíku,“ řekl německý velvyslanec v ČR Andreas Künne. A doplnil: „Z hnědouhelných polí v blízkosti německých hranic by se už brzy mohly stát solární parky vyrábějící zelený vodík s potenciálem pro budoucí spolupráci. Zatímco české obce začínají budovat své první flotily vodíkových autobusů, měli bychom se společně zaměřit na vytvoření sítě vodíkových čerpacích stanic. Naší vizí je, že Česko a Německo budou prvními zeměmi s přeshraniční vodíkovou autobusovou linkou.“

Aktuální situace v České republice

Jedna z hlavních osobností české vodíkové scény profesor Karel Bouzek (VŠCHT, HYTEP) připomněl Hytepem spoluorganizovanou Světovou vodíkovou technologickou konferenci WHTC 2017 v Praze, která proběhla pod vizionářským mottem „Future might be closer than you think“ (Budoucnost může být blíž, než si myslíte). Japonsko tehdy prezentovalo překvapivý závazek stát se nezávislým na externích energetických zdrojích pomocí zavedení vodíkového hospodářství – tedy pro Evropu v těchto dnech eminentně důležité strategické téma. Japonsko dodnes zůstává důležitým předjezdcem v mnoha vodíkových oborech.

Česká Národní vodíková strategie byla přijata v létě 2021. Už předtím si ČR získala mezi zeměmi střední a východní Evropy jistý náskok ve vodíkovém oboru například projektem TriHyBus, představeným veřejnosti v roce 2009, založením vodíkové platformy HYTEP a úspěšným organizováním vodíkových konferencí Hydrogen Days i zmíněné WHTC. Od roku 2009 je v Česku nicméně v provozu jediná neveřejná vodíková plnící stanice jako součást projektu TriHyBus v Neratovicích. Nachází se v areálu provozovatele autobusové dopravy a lze tam tankovat po předchozí domluvě a ve spolupráci s obsluhou stanice, ale pouze s tlakem 350 bar. S velkou nadějí se proto letos očekává otevření dalších tří plnících stanic, které původně měly být zprovozněny v roce 2021. Jde o první české veřejné vodíkové plnící stanice s tlakem 700 bar – vhodné pro osobní vozy – na pumpách Benzina v Praze na Barrandově, v Brně a v Litvínově. V Německu bylo koncem minulého roku v provozu už 101 vodíkových plnících stanic (desítky dalších se staví), v Nizozemsku 11, ve Švýcarsku 12 a Polsko má ve své národní vodíkové strategii závazek mít jich do konce desetiletí 32. Doufejme tedy, že se vyplní i další plány společnosti Orlen Unipetrol provozovat v roce 2030 v České republice celkem 28 vodíkových plnících stanic a dvě distribuční vodíková centra v Litvínově a Neratovicích, mimo jiné i pro železniční dopravu.

„Už jsme trochu finančně podpořili i ČR u vodíkových projektů, ale ne moc, musím přiznat,“ posteskl si při své prezentaci Bart Biebuyck – CEO Clean Hydrogen Partnership (EU), podporující vodíkový výzkum a inovace. EU podpořila za posledních čtrnáct let v ČR vodíkové projekty celkovou částkou kolem 3 milionů eur (a to hlavně 85 % ve výzkumu a jen 15 % u pilotních projektů), což je zjevně daleko za možnostmi obou stran. Biebuyck v té souvislosti upozornil na zatím největší jednorázovou výzvu k podpoře vodíkových projektů v historii EU s objemem 305 mil. €, zveřejněnou 1. března 2022. Týká se hlavně oborů výroby, skladování, distribuce resp. dopravy vodíku. Uzávěrka pro výzkumné projekty je 31. května 2022 a pro velké pilotní projekty pak 20. září 2022. Další podrobnosti jsou uvedeny na https://www.clean-hydrogen.europa.eu/apply-funding/call-proposals-2022_en

Clean Hydrogen Partnership dále podpoří v koordinaci s CEF-Connecting Europe Facility v EU celkem 150 palivočlánkových nákladních vozů (zde částkou 30 mil. €), 5 palivočlánkových říčních lodí (15 mil. €) a také výstavbu vodíkových plnících stanic.

Biebuyck dále uvedl, že v rámci podpory „vodíkových údolí“ (Hydrogen Valleys) se při své předběžně na květen 2022 plánované výzvě k předkládání projektů PDA – Project Development Assistance – soustředí na region střední a východní Evropy. Tedy další nepřehlédnutelná příležitost také pro zájemce z České republiky.

„Vodík chceme používat hlavně v oblastech, kde je jeho nasazení efektivní. To je hlavně dálková doprava a chemický průmysl a tam, kde neexistuje jiná náhrada fosilních paliv,’’ sdělil na konferenci ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela.

Závěr

Shodou okolností v polovině března se vyjádřil šéf největší německé energetické společnosti EoN Leonhard Birnbaum k současné krizové situaci ohledně dodávek ruského plynu. Je toho názoru, že pro Německo neexistuje v následujících dvou třech letech žádné jednoduché řešení, aby se zbavilo zásadní závislosti na ruských dodávkách energetických surovin – hlavně plynu. „Může to být bolestivé a nepříjemné – ale krátkodobě to bez ruského plynu nejde,“ uvedl a varoval, že případné přerušení dodávek ruského plynu by mělo drastické následky v prvé řadě pro německý i evropský průmysl a následně pro domácnosti.

I když vodík při nejlepší vůli není akutním řešením současné krize, je třeba mu důsledně věnovat maximální pozornost, protože je středně- i dlouhodobě nepochybně jednou z nosných alternativ pro diverzifikaci energetických zdrojů a dekarbonizaci hospodářství i dopravy – a tedy také významným faktorem strategické energetické bezpečnosti. Evropská komise si to uvědomuje a hodlá zvýšit původně plánovaný cíl roční výroby zeleného vodíku v EU pro rok 2030 ve výši 10 milionu tun na dvojnásobek.

Hlavním organizátorem konference byla Česká vodíková technologická platforma (HYTEP) ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí ČR, Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR, Velvyslanectvím Spolkové republiky Německo, Zastoupením Svobodného státu Bavorsko a Kontaktní kanceláře Svobodného státu Sasko v Praze.

Zdeněk Fajkus

Zdroj: CzechIndustry 1/2022