Poslední trubky vysoce kontroverzního projektu, který zmítá politikou, klimatickými aktivisty i cenami plynu, byly začátkem letošního září svařeny a uloženy na dno Baltského moře. Nedlouho předtím jeden německý soud suše rozhodl, že se provoz nového plynovodu z Ruska do Německa musí řídit pravidly EU pro společný trh s plynem. Tím projektu zaroveň nadělil řadu dalších překážek, které mohou zpomalit, ale už zřejmě nikoliv zastavit zprovoznění projektu. A v pozadí, už nejméně od léta, probíhají celkem zřejmé ruské snahy o zvýšení tlaku na evropské, hlavně německé politiky, který je má popohnat k rychlejšímu schválení provozu nového plynovodu.

Ve hře je především teplo pro část obyvatel unie v období blížící se zimy. A do toho všeho si přemýšlivější politikové uvědomují, že osud německé Energiewende je spojen s tímto vysoce problematickým projektem jako pupeční šňůrou. Prezident Biden sice zatím zrušil sankce svého předchůdce vůči plynovodu, ale nadále je k němu velmi rezervovaný. Americké varování před přílišnou energetickou závislostí na Rusku neslábne. Zkrátka schizofrenie v pohledu na Nord Stream 2 na všech stranách.

Další krušné chvíle jsou projektu naprogramovány dost možná v případě, že se Zelení (Bündnis 90/Die Grünen) dostanou do německé vlády. Ovšem i pro ně samotné se taková situace může stát zkouškou racionálnosti. Chtějí totiž co nejrychleji zkrátit lhůtu odchodu od uhlí z roku 2038 nejméně na rok 2030. Přitom je evidentní, že zejména v klíčovém sektoru výroby tepla – které tvoří více než polovinu energetické spotřeby Německa – ještě Energiewende ani pořádně nezačala. A energetická soběstačnost pouze na bázi obnovitelných zdrojů energie v rozměru čtvrté nejsilnější ekonomiky světa je při současném stavu techniky přece jen utopií. Proto také Zelení, pokud hovoří o úspěších Energiewende, s oblibou uvádějí pouze čísla, dokumentující povzbudivé výsledky v podílech na celkové výrobě elektřiny. Cudně přitom zamlčují, že skvělá čísla u elektřiny se dosahují jen v části roku a za vydatné podpory fosilní energetiky, hlavně uhelných elektráren a dovozů elektřiny. A zcela se vyhýbají tématům tepla a dopravy, kde je z hlediska celkového významu pro Energiewende těžiště energetiky a dosavadní výsledky chabé. Stromwende = transformace elektrárenství je prostě pouhou menší částí Energiewende, která jako celek pokulhává. Nord Stream 2 je proto silnou rezervou hlavně v oboru tepla, bez které se energetická bezpečnost Německa zatím neobejde, i když Zelení by projekt nejraději zakázali.

Verdikt německého soudu

Rozsudek Vrchního zemského soudu (OLG) v Düssledorfu o příslušnosti evropského práva na Nord Stream 2 odborníci očekávali. Pokud by padlo jiné rozhodnutí, vynutilo by si to automaticky právní kroky ze strany Evropské komise. Tím, že plynovod nebyl ukončen před 23. květnem 2019 automaticky se na něj vztahuje příslušná směrnice EU o rozšíření unijních pravidel i pro plynovody, vedené z třetích zemí do EU. U majitele plynovodu koncernu Gazprom to vzápětí vyvolalo konstatování, že je „nepřípustně diskriminován“. Rozsudek by mohl napadnout u Spolkového soudního dvora a vlastní směrnici u Evropského soudního dvora, přičemž rozsudek by se zřejmě posunul až do roku 2022. Gazprom mimoto souběžně požaduje na základě mezinárodní Smlouvy o energetické chartě náhradu škody u smírčího soudu. Nakonec ale bude muset Nord Stream 2 z hlediska EU splňovat přinejmenším tři základní podmínky podle směrnice EU pro plynárenský trh: poskytnout přístup k plynovodu dalším dodavatelům plynu, provádět transparentní cenotvorbu u přepravy plynu a v neposlední řadě striktně oddělit dodávky plynu od provozování plynovodu.

Úkoly jsou řešeny za pochodu

Na základě posledně jmenovaného požadavku se nyní Gazprom kvapně snaží certifikovat společnost „Nord Stream 2 AG“ jako „nezávislého provozovatele přepravní sítě“. Zároveň byla přizvána ruská těžařská společnost Rosněfť – která zatím nemá ani exportní povolení, aby využívala kapacity plynovodu společně s Gazpromem. Zjevně s cílem uklidnění protestů klimatických aktivistů se aktuálně objevují zprávy o tom, že Gazprom prověřuje technické možnosti využívat v přístích letech nejméně jednu ze dvou větví 1200 km dlouhého plynovodu Nord Stream 2 pro napájení vodíkem, který je jedním z hitů EU v boji proti změně klimatu.

Deutsche Umwelthilfe protestuje

Stále znovu je projekt vystaven tlaku ze strany různých aktivistů a organizací, které se obávají gigantického objemu emisí, jež s sebou přináší. Například nevládní organizace pro ochranu životního prostředí Deutsche Umwelthilfe se odvolává na jasný rozpor projektu Nord Stream 2 s klimatickými cíli Pařížské dohody a na související letošní dřívější rozsudek Spolkového ústavního soudu, který vedl ke zpřísnění zákonných opatření na ochranu klimatu v Německu. Proto žádá nové přezkoumání provozu plynovodu, které bude brát v úvahu klimatické závazky Německa a mohlo by ve svém důsledku zpochybnit i dosavadní souhlasné rozhodnutí Spolkového úřadu pro námořní plavbu a hydrografii. Nové přezkoumání může minimálně pozdržet projekt, u něhož jsou jinak z technického hlediska možné první dodávky plynu už během letošního října.    

Ceny plynu letí vzhůru a zásoby v EU nejsou komfortní

Plynovod je tedy po třech letech stavby hotov a chybí mu jen certifikace ze strany německých úřadů a vyřešení různých právních problémů. Proto ani moc nepřekvapuje, že Rusko mezitím zvyšuje tlak na německé politiky s cílem urychlit zprovoznění plynovodu. Během léta byly Ruskem do EU dodány jen objemy plynu, blížící se minimální úrovni, vyplývající z dlouhodobých dodavatelských smluv. Marně i Ukrajina nabízela hladké zvýšení tranzitní kapacity. Zásobníky plynu v EU proto zdaleka nejsou plné, ceny plynu stoupají a zima se blíží. Proto význam nového plynovodu roste s časem a už nyní přesahuje jeho skutečnou důležitost.  Mluvčí ruské vlády Dmitrij Peskov k tomuto vývoji poznamenal: „Bezpochyby by co nejrychlejší zprovoznění Nord Stream 2 výrazně vyrovnalo ceny plynu v Evropě.“  Rusko přitom k dramatickému vývoji cen samo významně přispělo.

Vývoj v Evropě nahrává Rusku

Dramatický vývoj ve Velké Británii ukazuje, kam může vést nedostatečná diverzifikace energetiky a přílišná závislost vyspělé průmyslové země na jediném zbývajícím větším fosilním energetickém zdroji – zemním plynu. Zvláště když se spojí několik okolností najednou: dlouhá předchozí zima, málo větrné energie v první polovině roku (výpadky výroby elektřiny nahradily plynové elektrárny), nedávný požár v areálu britské konvertorové stanice podmořského elektrického kabelu mezi Francií a Velkou Británií (oprava do března 2022), oživení hospodářství po pandemii s rostoucí spotřebou plynu a po odstavení významného skladu plynu v Yorkshire před 4 léty i nedostatečné britské skladovací kapacity plynu ve výši pouhých 8,8 TWh (pro srovnání Francie, Itálie a Německo – každá z těchto zemí disponuje kapacitami vyššími než 100 TWh). Celkovým výsledkem je růst cen zemního plynu ve Velké Británii od začátku roku o neuvěřitelných + 250 %!

Již v roce 2018 oznámilo Nizozemsko – s největšími kontinentálními zásobami zemního plynu na území EU, že postupně utlumuje těžbu. Do příštího roku na pětinu ve srovnání s rokem 2010 a těžbu plynu definitivně ukončí na nejvýznamnějším plynovém poli Groningen v roce 2030. Hlavním důvodem je obava z pokračování tzv. indukovaných zemětřesení až stupně 3,6 Richterovy stupnice, vyvolaných právě těžbou zemního plynu. Nizozemsko by rádo co nejdříve tento výrazný výpadek ve své energetice i v exportu nahradilo vodíkem, což ale nebude levné ani rychlé. Poptávka po plynu i z této části Evropy tedy minimálně dočasně výrazně poroste.

A další možný výpadek v kapacitách hrozí ze strany nejvýznamnější západoevropské těžařské velmoci Norska. Předsedou vlády se po nedávných volbách stane předseda sociálně-demokratické strany Jonas Gahr Støre, který v předvolebním boji zcela vážně hlásal požadavek snížit těžbu uhlovodíků (ropy a plynu) na polovinu do roku 2030.

Zvyšující se ceny emisí CO2 v EU v poslední době pak automaticky ve velkém přesunují zájem z uhlí na plyn.

K tomu všemu samozřejmě přispívá celosvětové zvýšení poptávky po zemním plynu zejména v Asii a tam hlavně v Číně, která se stala velmi vstřícným a významným zákazníkem Ruska, zvláště po zavedení sancí (Krym) EU vůči Rusku.

Dodávky zkapalněného plynu (LNG) z Kataru, USA a dalších zemí nejsou pro EU kapacitně dostatečnou náhradou. Navíc je zatím LNG dražší než ruský plyn a nemá dobrou ekologickou bilanci vzhledem k energetickým ztrátám a dlouhé dopravě.

Nepřiměřená strategická energetická závislost EU na ruském plynu a snadnější vydíratelnost Ukrajiny ze strany Ruska – tak jak před nimi už dlouho varují USA – se tedy zakrátko mohou stát skutečností.

Energiewende zvyšuje ceny i riziko blackoutu

Zrovna když se to v letošním důležitém volebním roce mnohým německým politikům nehodí, ukázala Energiewende v Německu zřetelně svoji odvrácenou tvář. V první polovině roku méně foukal vítr a bylo deštivější počasí se zataženou oblohou a hned se to projevilo v energetickém výkonu obnovitelných energií u výroby elektřiny. Za první pololetí se jejich podíl snížil z 52 procent ve stejném období 2020 na letošních 44 procent. A navíc zachráncem německé výroby elektřiny se v této situaci staly opět ty Zelenými opovrhované „špinavé fosilní zdroje“ – uhelné elektrárny, které musejí být podle nich co nejdříve zlikvidovány. Ceny uhlí se také díky tomuto vývoji vyšplhaly na desetileté maximum.

Riziko totálního výpadku elektrické sítě – blackoutu – mezitím v Německu stoupá s každou další odstavenou jadernou a uhelnou elektrárnou a zvyšující se závislosti na vrtošivých obnovitelných zdrojích. Spolkový úřad pro ochranu obyvatel v Bonnu ve svém posledním přehledu konstatoval, že pravděpodobnost katastrofy v důsledku blackoutu je aktuálně vyšší než u ostatních rizik. Také následné škody jsou odhadovány jako velmi vysoké, ještě vyšší než například u letošní ničivé letní povodně v západní části Německa. Analýzy jasně ukazují, že obyvatelstvo výpadkem elektřiny postižených regionů už během několika dní může trpět nedostatkem životně důležitých služeb a zboží, je ohrožena bezpečnost, stát nemůže plnit své základní funkce při ochraně obyvatel. Skutečně chceme dobrovolně, nebo dokonce záměrně podstupovat tato rizika?

Zelení mají velkou šanci

Zelení a ekologičtí aktivisté mají možná jedinečnou historickou šanci změnit dosavadní konzumní uvažování většiny obyvatel naší planety směrem k větší šetrnosti k jejím zdrojům, k přírodě, k životnímu prostředí ve městech i ke klimatu. Zároveň ale – pokud své úsilí a tlak přeženou – mohou svět snadno zahnat do energetické nouze a sociálních nepokojů, které mohou vyústit v násilí. Proto je zapotřebí, aby především skuteční odborníci – nikoliv mládež bez příslušného vzdělání a životních zkušeností – promlouvali důrazně k politikům a přinášeli potřebnou míru odbornosti do jejich rozhodování a vyvážili tak stoupající přemíru ideologie a fanatismu.

V energetice by rozumný postup měl přinejmenším znamenat, že se politikové přestanou předhánět ve stanovování údernických termínů odchodu od aktivisty zavrhovaných „nečistých technologií“ jako jsou uhelné elektrárny a spalovací motory aut. Místo toho by se měla přijmout logická závislost, že fosilní část energetiky, dopravy a podobně lze omezovat pouze tempem, v jakém jsme schopni ji spolehlivě nahrazovat bezuhlíkovými technologiemi. Jinak si pod sebou vědomě podřezáváme větev, na které sedíme. Aktuální energetická situace v blízké Velké Británii by s námi v EU měla silně zaburcovat.

Zdeněk Fajkus, Mnichov

Zdroj: časopis CzechIndustry 3/2021