V období 1995 až 2015 výdaje na konečnou spotřebu domácností vzrostly téměř o 60 %. Důvodem byl nejen nárůst příjmů, ale také změna spotřebního chování domácností.

V roce 2015 dosáhly výdaje na konečnou spotřebu domácností 2 109 mld. Kč, což byla přibližně polovina hrubého domácího produktu. Za 20 let se zvýšily o více než 1 300 mld., tj. 174 %. V případě zachování cenové hladiny na úrovni roku 1995 pak vykázaly nárůst o 58,3 %.

Nejvyšší nárůst – trojnásobný – zaznamenala skupina výdajů za poštovní a telekomunikační služby. Významně vzrostly i výdaje na zdraví, výdaje v oblasti dopravy a bytového zařízení.

Přestože v letech 2010 až 2015 vykazovaly výdaje na konečnou spotřebu domácnosti rostoucí tempo, v roce 2011 došlo k jejich zpomalení a v roce 2012 dokonce k poklesu (–1,3 %). Od roku 2013 výdaje na spotřebu domácností reálně meziročně rostou, přičemž v roce 2015 došlo ke zrychlení (+3,1 %).

Výdaje na poštovní a telekomunikační služby vzrostly o více než 200 %

Mezi roky 1995 a 2015 se změnila struktura výdajů na konečnou spotřebu domácností. Poklesl podíl výdajů na potraviny a nealkoholické nápoje, na alkohol a tabák, na oděvy a obuv a na volnočasové aktivity (v rozmezí 1,5 až 2,5 procentního bodu). Naopak významně vzrostl podíl výdajů souvisejících s bydlením (z 21 na 27 %).

I když z hlediska struktury nejsou výdaje na poštovní a telekomunikační služby a na zdraví nijak podstatné, během posledních 20 let významně vzrostly. Výdaje na poštovní a telekomunikační služby dosáhly na celkových výdajích na konečnou spotřebu domácností 3% a na zdraví 2% podílu. Tyto dvě skupiny výdajů se totiž za posledních 20 let zvýšily více než čtyřnásobně.

V roce 2015 výdaje na zdraví dosáhly úrovně 45 mld. Kč a výdaje na poštovní a telekomunikační služby 62 mld. Kč. Při zachování cenové hladiny z roku 1995 výdaje na zdraví vzrostly o 140 % a výdaje na poštovní a telekomunikační služby vzrostly o více než 200 %. Nejvyšší meziroční reálný nárůst ve výdajích na zdraví byl zaznamenán v letech 2007 a 2008, kdy byly zavedeny regulační poplatky ve zdravotnictví. Ačkoliv v letech 2014 a 2015 byly některé poplatky ve zdravotnictví rušeny, v meziročním reálném vývoji se to neprojevilo, naopak byl zaznamenán nárůst. Stála za ním vyšší ochota lidí utrácet za zdravotní zákroky, které nejsou hrazené z veřejného zdravotního pojištění.

Už více než čtvrtinu výdajů domácností tvoří náklady na bydlení

Nejvyšší nárůst podílu výdajů na konečnou spotřebu zaznamenaly výdaje na bydlení – z 21 % v roce 1995 na 27 % v roce 2015. Výdaje na bydlení zahrnují nájemné (skutečně placené a imputované) a pak výdaje související s provozem a běžnou údržbou obydlí. V uvedeném období nájemné vzrostlo o 35 %, avšak výdaje související s provozem a běžnou údržbou reálně klesly téměř o 6 %. Výdaje na nájemné se na celkových výdajích domácností podílejí 17 % a samotná položka imputovaného nájemného dosahuje 14% podílu na celkových výdajích domácností. Nájemné má tedy přibližně stejnou váhu jako výdaje na potraviny a nealkoholické nápoje.

Další složkou výdajů na bydlení – výdaje na energie, které se na celkových výdajích domácností podílejí téměř 8 %, se za období 1995 až 2015 trojnásobily. Při zachování cenové hladiny z roku 1995 reálně zaznamenaly v roce 2015 téměř 20% propad. Celkové výdaje související s bydlením vzrostly nominálně mezi roky 1995 a 2015 více než trojnásobně, reálně pak o 18 %.

Téměř po celé sledované období vykazují výdaje na bydlení rostoucí tempo růstu, přičemž od roku 2010 se tento růst zpomaluje a v roce 2014 došlo k propadu o 2 %. Za tímto trendem stojí především rostoucí ceny nájemného a energií do roku 2009. V roce 2014 (v důsledku teplé zimy) poklesly meziroční výdaje na bydlení reálně o 1,3 % a reálné výdaje na energie klesly téměř o 7 %.

Nejvíce spotřebují domácnosti v Lucembursku, nejméně v balkánských zemích

Pro mezinárodní srovnání se obvykle používá koncept skutečné konečné spotřeby domácností. Zahrnuje výdaje i spotřebu domácností, kterou financují vládní a neziskové instituce (například zdravotnické a vzdělávací služby). Je vhodnější, neboť systém úhrad za zdravotní péči a vzdělávání se v jednotlivých zemích liší. Nejvyšší spotřeba je v Lucembursku (137 % průměru EU). Nadprůměrnou spotřebu lze pozorovat i v zemích západní a severní Evropy. Naopak nejnižší spotřebu mají domácnosti v balkánských zemích. Spotřeba domácností v ČR na osobu v paritě kupní síly je pod průměrem zemí Evropské unie (76 % průměru EU), nicméně je obdobná jako v ostatních zemích střední Evropy.

Statistika&My, 7-8/2016