Dnešní doba jest ve znamení koncentrace a specialisace výroby. Nelze při dnešních zvýšených požadavcích odběratelů nalézti všestranné odborníky k řízení výroby, aby ovládali racionelní postup výroby mnohatvaré. Nutno proto zjednodušovati program výroby, zaříditi nejmodernější pracovní metody a pomocné stroje a využívati všech moderních zařízení, sloužících celé veřejnosti.
Tento příkaz doby platí ve zvýšené míře i pro průmyslové podniky. Dnešní doba vyžaduje velké obezřetnosti v průmyslové výrobě, aby hotový výrobek obstál kvalitně i cenově ve všeobecné konkurenci a vyžaduje dále velikého organizačního úsilí, aby nalezeno bylo dostatečné odbytiště hotových výrobků. Avšak tyto dva úkoly vyčerpávají vedení průmyslových závodů tou měrou, že by za každou cenu měly jeviti snahu odhlehčiti se kapitálově i organizačně od ostatních starostí, mezi nimiž hlavní roli hraje zejména opatření pohonné energie.
Rozmach elektrisace umožnil průmyslovým závodům opatřiti si rychle a levně pohonnou energii ve formě přípojky na sítě velkých přespolních elektráren, obdobně jako používají přípojky telefonní, přípojky dráhové apod.
S hlediska průmyslu nejsou vlastně velkoelektrárny ničím jiným než druh průmyslového podniku, který se specializuje na nejracionelnější výrobu elektřiny na dolech a vodních silách a rozvod této energie po celém kraji jednotlivých spotřebitelům, mezi něž především dlužno čítati průmysl. Bohužel, tato veliká myšlenka nebyla všude dostatečně pochopena – snad s obou stran – a došlo tu a tam k nedorozuměním, ze kterých vyplynula jakási nedůvěra mezi průmyslem a velkoelektrárnami.
Nejčastěji slýchati jest stesky průmyslu na velkoelektrárny co do ceny proudu a uvádí se mnohdy přímo ciferné rozdíly mezi vlastní výrobou průmyslových závodů a mezi cenou elektřiny, dodávané velkoelektrárnou. Tyto cifry dlužno však bráti velice opatrně a individuelně, poněvadž velice často dochází se k nim na různém podkladu.
Ve většině případů kalkuluje dnešní průmyslový závod vlastní výrobu energie tím způsobem, že porovnává s nabídkou elektrárny pouhé přímé výdaje za uhlí, oleje, pomocné hmoty, mzdy a údržbu, kdežto kapitálovou službu – zejména mimořádný odpis – zanedbává, uváděje, že je to položka při daňových fasích odpočítatelná, tj. že o to platí menší daně a zlepšuje svůj závod.
Druhá okolnost, která obyčejně při porovnávání cen bývá u velkoprůmyslu zanedbávána, jest otázka zajištění náležité reservy. Průmyslové závody, které zřizují si vlastní výrobny, zapomínají, že např. i parní turbina jest choulostivý stroj a podléhá pro vysoké obrátky a krajní namáhání materiálu i při nejbedlivější obsluze občasným poruchám, které mohou míti delší trvání. Padla-li by takováto porucha do období velikých zakázek, jistě by tím při dnešní velké konkurenci mohla býti ohrožena v mnohých případech i existence podniku ztrátou dobrého odbytiště.
Mimo to každé větší strojní zařízení vyžaduje dnes dobré zkušenosti, zejména při použití vyššího tlaku, odborného dozoru, zhusta odborného provozovacího inženýra se štábem dobře vycvičených zkušených strojníků, nemá-li se výsledek minouti cíle a nemají-li býti stále objednáváni drazí specialisté v továrně. V tomto směru dlužno klásti na dozor a obsluhu těchto moderních průmyslových výroben energie daleko vyšší požadavky, nežli tomu bylo při použití jednoduchého parního stroje.
K naprostému zajištění výroby energie musely by naše průmyslové závody počítati se 100% reservou strojní i kotlovou a pak ovšem při plném respektování kapitálové služby z investic vyšla by jistě cena vlastní vyrobené jednotky pohonné mnohem vyšší, nežli nabízí dnes moderně zařízená velkoelektrárna.
K tomu dlužno však uvážiti, že dnešní ceny našich velkoelektráren nelze ještě považovati za konečné. Většina velkoelektráren, zejména naše všeužitečné elektrárny, dokončily v minulých letech ekonomisaci parních výroben, provádějí racionelní spolupráci parních výroben s vodními silami vlastními i cizími, jakož i sjednávají spolupráci na velké vzdálenosti se sousedními velkoelektrárnami k vyrovnání zatížení a vzájemné výpomoci. Mimo to zjednodušují svoji administrativu tak, že skýtají oprávněnou naději, že budou moci již v dohledné době upraviti své ceny a budou schopnými konkurence v každém případě i pro sebe větší dodávky. Všeužitečné velkoelektrárny jsou totiž akciovými podniky, kde akcionáři jsou z větší části stát, země, okresy, kteří nemají hlavního zájmu na vyplácení vysoké dividendy, nýbrž na národohospodářském povznesení země a zesílení daňového základu. Také soukromé velkoelektrárny, jsou-li správně vedeny, mají především zájem na rozšíření elektrisace za co nejvýhodnějších podmínek a nejlevnějších cen pro každého konsumenta, velkého i malého, čímž jedině vybuduje se správný základ pro celou budoucí finanční situaci podniku.
Jest přirozeno, že nelze považovati elektrizaci za všemocného činitele, kterého lze pro každý průmyslový podnik s výhodou použíti. Jsou jisté případy, kdy průmyslové závody neobejdou se bez vlastního zařízení, jelikož potřebují pro svou průmyslovou výrobu vlastní páry. Snaha po dokonalém technickém využití vynucuje pak přímo vlastní průmyslové výrobny energie, jež lze vybudovati tak, aby ve spojení se sítí velkoelektrárny staly se dokonce dodavateli levné přebytečné energie, poněvadž ve většině těchto případů musí býti dimenzováno soustrojí podle spotřeba páry a může přebytečná energie býti dodána do sítí velkoelektrárny. Ve spojení a spolupráci takového průmyslového závodu s velkoelektrárnou lze nalézti nejvyšší technickou ekonomii.
Takovýmito závody jsou cukrovary, barevny, továrny na umělé hedvábí, papírny, textilní a podobné závody, jež mohou dodávati velkoelektrárně přebytečnou energii v normální své pracovní době, tj. ve dne a např. cukrovary nepřetržitě v době podzimní a zimní, kdy elektrárna bývá přetížena, a odbírají energii od velkoelektrárny v době, kdy z různých důvodů by se vlastní výroba nevyplácela.
Podobná spolupráce velkoelektráren jest možna též s průmyslovými hydroelektrárnami. Mnoho průmyslových závodů má moderně vybudované hydroelektrárny, které však jsou dotyčným podnikem využity pouze 8 hodin denně, kdežto zbývajících 16 hodin přetéká voda nevyužita přes jez. Spojením se sítěmi velkoelektrárny jest možno využíti i této přebytečné energie a kompensovati touto dodávkou vůči elektrárně event. odběr denní energie. I v tomto směru existuje již celá řada smluvních ujednání, která přinášejí oběma stranám nesporné výhody.
Také po stránce dostatečné reservy pro stávající průmyslové výrobny energie mohou velkoelektrárny průmyslu vykonati neocenitelné služby a vypomoci mu vlastním zařízením, když se pro havarii své výrobny ocitl v nesnázích.
Jest známo mnoho praktických případů, kdy takovéto kombinace spolupráce velkoelektrárny s průmyslovými závody prakticky byly vyzkoušeny. Např. veliká přádelna utrpěla havarii v nové parní turbině. Obrátila se na velkoelektrárnu a táž provedla do týdne přípojku vysokého napětí a provisorní transformovnu, takže mohla ihned přádelně vypomoci výkonem 1000 kVA a zachránila tím zaměstnanost dělnictva i včastné vyřízení zakázek pro přádelnu. Případ stal se dokonce v podzimních měsících a přes to bylo možno vyhověti. V jiném případě nastala porucha v kotelně, takže opět ohrožen byl chod plně zaměstnaného podniku. I tu zřídila velkoelektrárna do jednoho měsíce přípojku 2 km dlouhou a byla s to dodati továrně 800 kVA.
Jiná velká přádelna rozhodla se k velké rekonstrukci své kotelny i strojovny a potřebovala míti po dobu své rekonstrukce zajištěnu náhradní energii. Vyjednala s velkoelektrárnou, že rekonstrukce bude provedena v době letní, kdy elektrárna není plně zatížena, a i v tomto případě prokázala velkoelektárna dotyčnému podniku neocenitelné služby.
Takovýchto případů lze vyjmenovati mnoho. Ze všech je patrno, že průmysl musí míti zvýšený zájem na zmohutnění a zesílení velkoelektráren, zejména oněch, které nesledují výhradně politiku výdělečnou, dividendovou, nýbrž jsou určeny pro zesílení národohospodářské základny.
Ještě na jednu okolnost jest třeba upozorniti náš průmysl. Stává se zhusta, zejména v poslední době, že malé elektrárny, opírajíce se o smlouvy s obcemi, zabraňují velkoelektrárnám připojení průmyslových závodů ve svých rayonech, ačkoliv jejich nedostatečné technické zařízení nedovoluje jim připojiti větší průmyslový závod ani provozně technicky, ani cenově.
Lze jistě očekávati, že v tomto směru zástupci průmyslu přehlédnou včas pravou situaci a poznají, že jejich vlastní zájem jest v silných, po stránce technické moderně vypravených velkoelektrárnách a že obrátí veškeré své úsilí k tomu, aby odstraněny byly poslední nepatrné překážky vzájemné důvěry. V hospodářsky silných, technicky moderně vybavených velkoelektrárnách, vedených za cílem racionelního využití všech zdrojů výrobních, ať přírodních, vodních nebo tepelných, musí náš průmysl spatřovati své nezbytné spolupomocníky, jako jsou již dnes telefony, telegrafy, pošty, železnice, lodě apod.
Ing. Rudolf Stárek, ředitel Východočeské elektrárny, a.s. v Hradci Králové
Zdroj: ELEKTRISACE 1918-1928, Pamětní spis, Pražské akciové tiskárny, Praha 1928
