Letos si připomínáme půlstoletí od zahájení výstavby JE Dukovany a uplynulo 35 let, kdy začala dodávat elektrickou energii do sítě. Připomeňme si události, které se odehrály od roku 1970. Vzpomínkou na dobu výstavby, spouštění a provozu elektrárny je kniha V polovině cesty – Jaderná elektrárny Dukovany 1970 – 2005, kterou vydal ČEZ, Úsek jaderná energetika při příležitosti 20 let jejího provozu. Zpracoval ji Aleš John a kolektiv na základě vzpomínek těch, kteří byli takříkajíc u toho. Přinášíme její úvodní text.

35 let od zahájení výstavby, 20 let provozu Jaderné elektrárny Dukovany

Aleš John

Nějak se ani nechce věřit tomu, že v únoru 2005, přesněji 24. února ve 4,56, uplynulo 20 let od okamžiku, kdy Jaderná elektrárna Dukovany dodala poprvé elektrickou energii do sítě. Od té doby elektrárna Dukovany vyrobila více než 237 miliard kilowatthodin elektrické energie, na jejich pracovištích se vystřídalo více než 3000 pracovníků. Po dvaceti letech bezpečného spolehlivého provozu tak elektrárna vstupuje do druhé poloviny svého života.

Podívejme se po těch dvaceti letech znovu na některé události a připomeňme si některé milníky spojené jak s výstavbou elektrárny, tak s jejím spouštěním a celým dvacetiletým provozem. V roce 1970 byla podepsána mezivládní dohoda mezi tehdejší ČSSR a SSSR o spolupráci při výstavbě jaderných elektráren typu VVER. Na základě této dohody začaly v roce 1971 první projekční práce na prováděcích projektech jaderných elektráren typu VVER v Československu. Koncepce projektu byla následující. Reaktor a celý tzv. primární okruh byl projektován leningradskou projekční kanceláří LOTEP. Dodávka hlavních komponent primární části, tedy reaktor, parogenerátory a hlavní cirkulační potrubí měly být vyrobeny a dodány československými firmami. Sekundární část (turbína a generátor) měla být kompletní dodávkou československých firem. Jaderné palivo měla být dodávka ruská.

Později (1973) přijala vláda ČSSR na základě návrhu Státní plánovací komise (SPK) a Federálního ministerstva paliv a energetiky (FMPE) usnesení o výstavbě dvou bloků Jaderné elektrárny Dukovany. Tehdy ještě označených jako V2. Dva bloky totiž již byly naplánovány k výstavbě jako tzv. bloky V1 v Jaslovských Bohunicích na Slovensku. Toto rozhodnutí však nemělo dlouhého trvání, a než se projektanti rozkoukali, vláda se v roce 1974 rozhodla svá předchozí rozhodnutí revokovat takto: dva bloky V2 se postaví na Slovensku v Jaslovských Bohunicích a v Dukovanech se postaví jaderná elektrárna se čtyřmi bloky.

Na lokalitě mezi obcemi Heřmanice, Lipňany a Skryje se začalo zřizovat staveniště elektrárny Dukovany.

Současně s přípravou staveniště bylo zřízeno Středisko pro přípravu provozu JE Dukovany (1974). Tehdy ještě bylo toto středisko začleněno pod Slovenské energetické podniky (SEP). Kancelář byla malá, byla v Brně na Křenové ulici a mezi prvními zaměstnanci v ní pracovali třeba Ing. Stanislav Nestrašil a Ing. Milan Pospíšil, kteří pracují v ČEZ dodnes.

V roce 1976 došli k malé reorganizaci a Středisko pro přípravu provozu přešlo ze SEP organizačně pod koncernový podnik Elektrárna Hodonín. V témže roce začala výstavba Školicího a výcvikového střediska pro personál JE v Brně-Lesné.

Až do té doby se uvažovalo o výstavbě bloků prvé generace VVER 440 typ 230. Tento záměr byl v následujících letech změněn a od roku 1978 se rozjela naplno výstavba čtyř bloků jaderné elektrárny s reaktory VVER 440 druhé generace typ V213. Výstavba byla tedy v letech 1975-1978 přerušena.

Budoucí pracovníci elektrárny, do té doby sídlící v Brně, se přestěhovali již do lokality Dukovany, přesněji do vysídlené vesnice Skryje. Zde začal pracovat Energoinvest Praha, který měl zajišťovat kompletní investorskou činnost. V té době asi 30 pracovníků Střediska pro přípravu personálu již sídlilo v Moravském Krumlově a v roce 1979 se toto středisko změnilo na Odštěpný závod k. p. Elektrárny Hodonín, v té době s již více než stovkou pracovníků. Na staveništi pokračovala výstavba. V červnu 1979 se zahájila betonáž základové desky prvého bloku. Dominantou stavby začaly být chladicí věže a později se již rýsovaly turbínové stolice a za nimi stěny reaktorové haly. Zlomový byl rok 1981, kdy byl zřízen koncernový podnik Elektrárna Dukovany (k. p. EDU). Prvním ředitelem podniku se stal Ing. Bohumil Vincenc, který před tím řediteloval v elektrárně Hodonín. V listopadu 1982 byla osazena tlaková nádoba reaktoru na prvém bloku EDU.

Byly stanoveny konečné termíny uvedení bloků EDU do provozu (1983). Termín spouštění 1. bloku byl rok 1985. Ve výstavbě se přešlo na tzv. proudovou a bloky měly být spoštěny v pořadí za sebou tak, jak měly být postupně dostavovány. Také došlo k další velké organizační změně. Energoinvest Praha – závod Dukovany byl připojen ke k. p. EDU a odpovědnost za investorskou činnost přešla z EGI na k. p. EDU. Investičním náměstkem se stal Ing. František Poukar. Na stavbě v té době pracovalo kolem 12 000 lidí, řídící štáb výstavby byl zřízen přímo na staveništi a stavby byla řízena metodou síťového grafu. Toto obrovské mraveniště měl na starosti vládní zmocněnec pro výstavbu EDU Ing. Josef Kehér, náměstek ministra FMPE.

V roce 1983 se dopravila na staveniště první dodávka čerstvého jaderného paliva a začalo jít tak říkajíc do tuhého. Obslužný personál začal pracovat na směny, vrcholil nábor provozních pracovníků. Další zásadní rozhodnutí bylo učiněno v roce 1984. Spouštění EDU bude plně v kompetencích k. p. EDU. Hlavním inženýrem spouštění byl jmenován Ing. František Hezoučký. To již byla stavební část prvního bloku dokončena a technologické zařízení namontované. V plnosti se rozeběhly oživovací, nastavovací a spouštěcí práce. Testy, zkoušky, protokoly, do toho dokončování provozních předpisů, příprava a realizace programů spouštění. To vše vrcholilo těsně před silvestrem 1984. Zavážení paliva mělo nastat 31. 12. 1984. Celý první blok bylo nutné uklidit, a tak nastoupila šňůra brigád všech pracovníků EDU (tyto úklidové práce probíhaly cca 3 měsíce a vystřídala se na nich velká většina zaměstnanců). Vše, co nemělo být v provozovaném bloku, muselo jít pryč. Asi velký údiv byl u pracovníků firem, kteří po Novém roce přišli do práce a zjistili, že jejich pelíšky s nářadím zmizely a že je nastolen úplně jiný režim práce. Na silvestra 1984 byla totiž zavezena do reaktoru prvého bloku první palivová kazeta. Tím bylo zahájeno tzv. fyzikální spouštění. Celá zavážka paliva byla ukončena 17. ledna 1985, vše bylo zkontrolováno komisaři z MAAE, reaktor byl zkompletován, tlakově odzkoušen, primární okruh nahřát a 12. února 1985 ve 23.21 hod. bylo dosaženo poprvé minimálního kontrolovaného výkonu. Začala další etapa Jaderné elektrárny Dukovany – spouštění.

Přísný čtenář mne jistě napomene, že již celý systém „hydrozkoušek“, prověrek zařízení, testů a dalších činností, včetně zavezení paliva, patří do etapy spouštění. Ano, je tomu tak, ale nebylo by to tak dramatické. Nechť tedy odpustí starému dozimetristovi to dělení na etapy před štěpením a po štěpení. Pro mne bez radioaktivních látek v primárním okruhu a s nimi. Spouštění pokračovalo, a to celkem bez velkých problémů. 24. února ve 4.58 hod. byl přirázován první turbogenerátor. Elektrárna Dukovany začala tak poprvé dodávat proud do sítě. Následně 25. 2. 1985 v 19.32 hod. byl přirázován i druhý turbogenerátor. Dále následovaly: 1. března přechod na výkon 35 %, 11. března dosažení výkonové hladiny 55 % a konečně 26. března 1985 byl blok poprvé na 100% výkonu.

Další testy, kontrolní odstavení, prohlídka a revize všeho zařízení, znovu spuštění reaktoru a znovu dosažení 100% výkonu. Následoval 144hodinový průkazný chod zařízení. Ten přešel plynule 3. května 1985 ve zkušební provoz.

Zkušební provoz byl ukončen v listopadu 1985. 19. listopadu 1985 bylo požádáno o kolaudační rozhodnutí. To bylo vydáno 12. prosince 1985. Tím první blok JE Dukovany přešel do trvalého užívání.

Po spuštění prvého bloku potom v rychlém sledu následoval blok druhý a třetí v roce 1986 a nakonec v roce 1987 spuštěn i blok č. 4. Elektrárna byla zkolaudována v roce 1988 a přešla tak do trvalého provozu.

Pokud provedu rekapitulaci, tak přehled uvedení bloků do provozu byl následující:

  1. blok – MKV 12. 2. 1985
  2. blok – MKV 23. 1. 1986
  3. blok – MKV 28. 10. 1986
  4. blok – MKV 1. 6. 1987

Tuto skutečnost uvádím zejména proto, že spuštění dvou jaderných bloků v jednom roce na jedné lokalitě bylo unikátní a doposud ve světě neopakovatelné.

Vývoj se však nezastavil. Snaha o neustálé zvyšování spolehlivosti a bezpečnosti se projevila v Technických změnách a dalších investičních akcích. Nejdříve v období 1988-1993 to byly tzv. akce Dokompletace, potom v létech 1994-1996 se rozběhl rozsáhlý program obnovy zařízení nazývaný Morava. V roce 1997 se začalo pracovat na záměně systémů měření a regulace, která je nyní postupně ukončována. Z těch velkých investičních akcí ještě jmenuji záměnu kondenzátorů turbín, výměnu nízkotlakých rotorů turbín, výměnu rozváděčů VN a NN, výměnu vnitřních rozvodů 6 kV, modernizace dozimetrického systému a mnoho desítek dalších. Nemohu nevzpomenout výstavbu meziskladu použitého jaderného paliva, které předcházela akce zkompaktnění skladování, výstavba úložiště nízkoaktivních odpadů a výstavba celé linky na zpracování nízkoaktivních odpadů bitumenací. A musím také vzpomenout na neustálou snahu o zvýšení využití energie z jaderného paliva. A tak zatímco v začátcích jsme měnili celou aktivní zónu jednou za tři roky, nyní již přecházíme na výměnu jednou za pět let.

V provozní části se zdánlivě nic zvláštního nedělo a střídaly se pravidelně odstávky pro výměnu paliva s obdobím provozu. Nicméně odstávky byly zkracovány až na současnou délku 32 respektive 54 dní. Organizační struktura se neustále měnila ve snaze najít to konečné ideální uspořádání. Přišel nový Atomový zákon v roce 1997 a znovu byla práce jej transformovat do předpisů a dokumentace. A tak jak se měnila celá akciová společnost, měnila se i JE Dukovany. V roce 2002 po spuštění ETE vznikl Úsek jaderná energetika, který spojil činnosti prováděné na EDU a ETE. A nyní v době dvacátého výročí provozu se dokončuje integrace jaderné výroby s výrobou v klasických elektrárnách do jedné Divize výroba ČEZ. Vývoj však jde dál, začíná tvrdý a nelítostný konkurenční zápas o uplatnění se na trhu. A najít řešení, které zlevní provozní náklady a současně udrží či dokonce zvýší vysokou úroveň bezpečnosti a spolehlivosti, to je úkol, který čeká i na pracovníky Jaderné elektrárny Dukovany v příštím období. Jen tak se jim totiž podaří dosáhnout jejich cíle provozovat elektrárnu dalších nejméně dvacet let spolehlivě, bezpečně a levně.

***

V průběhu 35 výstavby, montáže, spouštění a provozu se na stavbě a v provozu elektrárny vystřídalo mnoho tisíc pracovníků. Požádal jsem některé z nich, aby zavzpomínali na uplynulé roky a povyprávěli mi příběh, který se jim vybaví, když se řekne Jaderná elektrárna Dukovany. Takovou první vzpomínku na dobu, kterou v Dukovanech strávili. Zde jsou vzpomínky od lidí, kteří se zasloužili o současné místo a význam JE Dukovany.

Bohužel, jsou lidé, kterých si osobně velice vážím a kteří nám své příběhy již nepovypráví, ale takový je běh života. Připomeňme si tyto osobnosti aspoň na některých dobových fotografiích. A nyní pojďme zavzpomínat spolu s Dukovanskými. Více na https://www.casopisczechindustry.cz/products/pred-50-lety-se-zacala-psat-historie-jaderne-elektrarny-dukovany/