Získat povolení k modernizaci dosluhující větrné elektrárny má být díky novému nařízení Rady EU mnohem rychlejší než doposud. Zdlouhavé povolovací procesy však stále brzdí výraznější rozvoj větrných elektráren v Česku.

První generace větrných elektráren se pomalu ale jistě blíží ke konci své zhruba dvacetileté životnosti. Provozovatelé, kteří turbíny uvedli do provozu mezi lety 2000-2005, se tak budou muset brzy rozhodnout, jak s nimi naloží dál. Kromě pouhého odstranění elektrárny se nabízí i mnohem efektivnější varianta.

Tou je tzv. repowering, neboli modernizace dosluhujícího zdroje energie. Spočívá v nahrazení starých turbín za nové a výrazně výkonnější modely. Díky využití nejmodernějších technologií jsou modernizované elektrárny schopné vyrábět mnohonásobně větší množství energie než staré modely.

Jak vysoký nárůst výkonnosti může repowering přinést ukazuje právě probíhající modernizace větrné farmy Elster v Německu. Místo 50 starých turbín s výkonem pouhých 600 kW bude vztyčeno 16 moderních elektráren. Každá bude mít dvojnásobnou výšku (165 metrů) a instalovaný výkon 6,6 MW, který zajistí až šestinásobnou produkci elektřiny.

Nařízení Rady EU zrychlilo povolování na 6 měsíců

Pro modernizaci větrných elektráren bude potřeba získat nové stavební povolení. Proces, který obvykle trvá mnoho let, se však nyní výrazně zkracuje. V rámci snahy o urychlení rozvoje obnovitelných zdrojů totiž na sklonku prosince 2022 vydala Rada EU nové dočasné nařízení. To stanovuje, že povolovací proces v případě repoweringu větrných elektráren nesmí trvat déle než 6 měsíců. Tato zásadní změna přinese řadě provozovatelů výraznou časovou úlevu při plánování modernizace. Vzhledem ke stávající praxi však není zcela jisté, zda budou české úřady schopné tuto lhůtu dodržovat.

Kromě zkrácení lhůty pro vydání povolení zavádí nařízení také zrychlení procedury EIA, kdy jsou posuzovány dopady elektrárny na životní prostředí. Nově budou hodnoceny pouze takové dopady, které vyplývají ze změny nebo rozšíření zařízení. Nebude se tak muset opakovat posouzení vlivů elektrárny jako celku, které již úspěšně proběhlo v minulosti.

Nařízení je však jen dočasným řešením, které bude platit pouze po dobu 18 měsíců, tj. do poloviny roku 2024. U elektráren, které budou v následujících letech dosluhovat, je tedy vhodné začít s přípravou modernizace co nejdříve.

Náročný povolovací proces zdržuje rozvoj větrné energie

Když se podíváme na běžnou realitu povolování větrných elektráren v ČR, může se nám lhůta 6 měsíců zdát jako z jiného vesmíru. Nové větrné turbíny se obvykle podaří zprovoznit po pěti až deseti letech od zahájení povolovacích řízení. Od svolení obce, přes proces EIA, změnu územního plánu, územní a stavební řízení, až po získání licence od Energetického regulačního úřadu. Mimo jiné i kvůli této nevyhovující situaci v posledních letech téměř žádné nové větrné elektrárny v Česku nevyrostly.

Výstavbu nových obnovitelných zdrojů energetiky, které nevyžadují změnu územního plánu a mají výkon nad 1MW usnadnila novela energetického zákona Lex OZE I, která je platná od letošního roku. Přispět k tomu může i nový stavební zákon, který má zjednodušit povolování staveb zavedením jednotného environmentálního stanoviska.

Dalším částečným řešením situace je rozvoj komunitní energetiky, kterou má upravovat aktuálně projednávaná novela Lex OZE II. Obcemi a občany vlastněné zdroje energie by mohly být lépe přijímány sousedy, kteří se obávají nadměrného hluku a jiných negativních dopadů větrných elektráren. Stejně tak by energetická společenství mohla snadněji dojít kompromisu s kraji, které výstavbu větrných elektráren často blokují pomocí svých zásad územního rozvoje.

Jiří Nezhyba, Václav Prais, Frank Bold Advokáti