Vědecký a technický rozvoj dosahuje v epoše kosmických raket takového tempa, že senzační objevy minulého roku jsou dnes již přikryty závějemi času. Fotografie odvrácené strany Měsíce, pořízené sovětskou raketou a předané radiotelegraficky na Zem, soustředily na sebe pozornost celého světa na pouhých několik dnů přes to, že desítky let před tím bylo o tomto problému popsáno tisíce stran ve vědeckých i populárních časopisech celého světa.

Lidé si zvykli přijímat největší objevy jako samozřejmost a nepřekvapí je nic, ani kosmická raketa, ani matematický stroj, který za hodinu provede až miliardu početních úkonů.

A nejen že se lidé naučili přijímat nejnovější vědecké a technické vymoženosti jako samozřejmost, ale mnohé z nich ani nenapadne, že i oni mají vůči moderní technice určité povinnosti. Vytvořili si představu, že v budoucnosti postačí stisknout pár tlačítek a všechno udělají automaty. Kdo tyto automaty postaví, kdo je bude opravovat a udržovat, s tím už si hlavu nelámou. Těší se, že se nebudou muset učit cizím jazykům – protože to obstarají překladové stroje, domnívají se, že nebude nutné znát matematiku, vždyť počítací stroje to dovedou lépe a rychleji a tak dále. Je to však nejen mylný, ale dokonce velmi škodlivý názor; vždyť podle takové teorie by lidstvo spělo ne k zdokonalení, ale k zdegenerování.

Přesvědčí nás o tom malé ohlédnutí do minulosti.

Zapomenuté objevy minulosti

V každém oboru lidské činnosti lze nalézt okamžiky, kdy došlo ke značné změně v tom kterém oboru, ke zvratu, ke kvalitativnímu skoku. Tyto okamžiky, tyto kvalitativní zvraty rozdělují historii lidstva na určité epochy, v našem případě na jakési technické epochy. Uvedu jedno takové dělení podle všeobecně známých technických objevů; oheň, kolo, veslo, bronz, železo, vodní síla, parní stroj, výbušiny, elektřiny, lehké kovy, letectví, rozhlas, atomistika, televize, trysková letadla, jaderná energie, polovodiče, automatizace a kybernetika, rakety, lety do vesmíru, termonukleární energie. Rozdělení je  náhodné a lze s ním polemizovat. O to však nejde. Důležité je, že každý velký objev podněcuje další vědecké a technické pracovníky k objevům novějším a dokonalejším, přičemž konce nelze dohlédnout. Ať již stoupá rozvoj techniky po spirále nebo jakékoliv křivce, důležité je, že rozvoj stoupá a lidstvo objevuje a využívá nových zdrojů přírodních sil a nových zdrojů přírodního bohatství.

Dějiny lidstva se ztrácejí v hlubinách minulosti, ale když se do těchto hlubin podíváme trochu pozorněji, nalezneme i v dobách dávno minulých překvapivé doklady o technické vyspělosti našich předků. Přejděme obrovské kamenné plastiky, pyramidy, visuté zahrady Semiraminy a všimněme si dnes tak obyčejného železa, které člověk začal užívat před 6000-7000 lety. Z počátku to bylo jen železo meteorického původu, ale 1500 let před n. l. již uměl člověk železo vyrábět. Lidský důmysl se však již tehdy nespokojil s měkkým železem a hledal způsob jak zvýšit jeho tvrdost a jak dosáhnout rezuvzdornosti. Jeho úsilí bylo korunováno úspěchem. Moderní hutnické a spektrografické laboratoře dosud neobjevily metodu, kterou znali staří Indové, jak vyrábět železo tak čisté, že odolává korozi lépe než naše ocel. Téměř nerezavějící železo znali nejen staří Indové, ale určitě i slavní mořeplavci Vikingové. Při stavbě svých korábů používali nerezavějících hřebíků a skob, jak o tom svědčí nálezy v Grónsku a Americe. Ve zříceninách starověkého města Zimbabye v jižní Africe našli archeologové železné nůžky, staré přibližně 7000 let. Také tyto nůžky nebyly zničeny rzí. Dodnes se metalurgové se zájmem obracejí k problému železného sloupu, vyrobeného před 2300 lety stojícího nedaleko města Dillí. Tento sloup má v průměru téměř půl metru, je vysoký 8 m a váží několik tun. Přesný technologický postup jeho výroby neznáme. Víme jen, že byl vyroben svařováním z menších částí. Jak byl zpracován, že nepodlehl korozi, a jak byla odstraněna svařovaná místa, to dosud nikdo neobjevil. Koroze – rezavění kovů patří k světovému problému, protože jen za posledních 200 let zničila rez tři čtvrtě miliardy tun železa. V starověku považovali rezavění za projev vyšších mocností, neboť i kov má prý své zrození a svou smrt. Současná věda vyvrátila pověru o životě a smrti kovů a vytvořila ocele, jež odolávají nejen korozívnímu účinku atmosféry, ale i některých chemikálií. Nicméně kdyby tehdejší metalurgové – před 2300 lety – byli zaznamenávali osvědčené technologické postupy, mohli jsme být – možná – ve zpracování železa dál.

Ale nebylo to jen železo, jehož technologie se musela znovu objevovat. Ve staré mexické osadě našli archeologové vysoké džbány tvrdší než ocel a lehčí než hliník. Dodnes se nezjistila technologie výroby tohoto vysoce jakostního keramického materiálu, který by se výborně hodil na konstrukci raket a tryskových motorů.

Jdeme-li ještě hlouběji do historie, pak musíme přiznat, že nevíme vůbec nic o tom, kolikrát byla v pravěku lidstva vynalezena páka a kolo a kolikrát byly tyto vynálezy zase zapomenuty. Je docela možné, že vynálezce páky a nakloněné roviny – která vedla k vynálezu šroubu – musel své vynálezy obhajovat proti „současníkům“, kteří tvrdili, že všechny ty novoty „nevedou k ničemu dobrému“ a svoje tvrzení dokonce podpírali záměrně vybranými příklady, že třeba někomu spadlo břemeno s nakloněné roviny na hlavu.

Objevy a technické vymoženosti se však v průběhu tisíciletí prosadily a staly se rozhodujícím faktorem hospodářského vývoje společnosti.

Je velmi zajímavé, jak bohaté zkušenosti egyptských, indických a dalších pravěkých inženýrů se počátkem našeho letopočtu přestaly rozvíjet a ustrnuly beze změny až do 16. století. Bez nadsázky lze tvrdit, že technické znalosti starých Egypťanů, Řeků a Římanů byly bohatší nežli Evropanů v raném údobí feudalismu.

O potlačení rozvoje vědy a techniky se velmi zasloužila církev, které se podařilo nejen znemožnit jakýkoliv vědecký rozvoj, ale její zaslepení služebníci zničili i nenahraditelné písemné památky o starověké technice.

Teprve v šestnáctém století nastal nový rozvoj přírodních věd a techniky. První průmyslová revoluce, spojená s využitím vynálezu parního stroje, je příkladem toho, jak lze technice uvolnit cestu, i když hlavním cílem bylo zvýšení bohatství a dobytí mocenských pozic buržoazií. Parní stroj porazil feudalismus a připravil půdu kapitalismu. Proto však nelze technickou revoluci považovat za reakční. Kapitalismus byl ve své prvé fázi bezesporu pokrokovější nežli feudalismu, i když nakonec ve vykořisťování pracující třídy daleko předčil středověký feudalismus.

Moderní život má své nároky

Dnes žijeme ve světě, který se podstatně liší od světa před tisícem let. Je to v postatě svět, kde technika prostoupila a pronikla do každého kouta země. Zdá se nám, že je vše vynalezeno, zdá se nám, že máme všechno, co potřebujeme a co nám technika může dát, ať je to potrava a nápoje, oblékání, bydlení, osvětlení, otop i chlazení, hygiena s vitamíny, léčivy i ochranným očkováním. A přesto i v této technicky vyspělé současnosti, v době hojnosti, jsme svědky dalšího obrovského technického rozvoje. Staví se obrovské ocelárny, elektrárny, každým rokem se zvyšuje produktivita práce a perspektivní plány udávají budoucí průmyslovou produkci v číslech, které lze právem nazvat astronomická. Všechny ty ocelárny, elektrárny a konzervárny budou vyrábět ocel, elektřinu a potraviny jen a jen ku prospěchu lidí, k zvýšení jejich blahobytu, k maximálnímu uspokojení všech nynějších i budoucích potřeb.

A tak by se dalo očekávat, že již dnes se lidé začnou připravovat na nastávající termonukleární neb kosmickou epochu, to znamená, že budou dohánět to, co se ve škole neučili, že se budou seznamovat s novými pojmy, s novými stroji a novými metodami, aby nebyli „zaskočeni“ dobou. Ale kupodivu všude tomu tak není, ba dokonce se ozývají nedůvěřiví „součastníci“, kteří nemilují fantazii a raději stojí „pevně na Zemi“ a ptají se – někdy i škodolibě – „k čemu to všechno povede“, „k čemu ta moderní technika vůbec je“. Ptají se se stejným záměrem a se stejným „pozoruměním“ pro novou techniku a pro nový život, jako se škodolibě ptali před milióny let tehdejší současníci pokrokového vynálezce kola. Na rozdíl od pravěku nemohou tito pochybovači vývoj techniky zastavit, protože si lidstvo již život bez techniky vůbec nedovede představit. Je sice správné stát oběma nohama pevně na Zemi, ale nic přitom nebrání tomu, mít hlavu v oblacích, dívat se a vidět budoucnost. A co dává technika již dnes, na počátku technické epochy, to nejlépe ukáže malé srovnání u elektřiny. Vždyť jedna elektrická zásuvka ve stěně moderního bytu vykoná pro prostého člověka více práce, nežli vykonalo před 2000 lety 40 otroků pro římského patricia. Všechny motory na celém světě představují dnes téměř 5 miliard otroků, kteří pro nás pracují. A pracují ve dne v noci, bez oddechu a bez únavy. Těchto 5 miliard otroků osvobodila moderní technika a osvobodí jich v budoucnu ještě více. Dovede si představit vychvalovatel „starých zlatých časů“, jak by se mu dnes žilo v místnostech bez skleněných oken, kde v zimě pár metrů od ohniště křehnou ruce i nohy, kde začazené škvíry propouštějí slabé paprsky světla? Jak by se mu žilo ve světě bez elektřiny, plynu, vodovodního kohoutku, bez penicilínu, bez rozhlasu, bez filmu, bez aut a železnice? Jak by se mu tam žilo ne pár týdnů jako na dovolené, ale v zimě v létě, po celý život?

Rozvoj vědy a techniky se projevuje i v prodloužení průměrné délky života i přes všechny války a pohromy, které s sebou přinesla technika bez vlastního zavinění. Před 4000 lety nedožil se člověk ani 20 let, na počátku našeho letopočtu to bylo 35 let a dnes se posunuje průměrná hranice délky života přes 70 let. Není bez zajímavosti, že malý optický přístroj – mikroskop – umožnil díky bakteriologii zachránit za jedno století víc lidí, nežli dokázaly zabít obě světové války.

Osvobození člověka od dřiny, hladu a smrti však není zadarmo. Moderní technika si vynucuje vysoce vzdělaného uživatele. Kdybychom postavili vedle nejnovějšího plně tranzistorového počítacího stroje Pythagora i s Archimedem, nesvedli by s ním nic a raději by kreslili své výpočty v písku. Stejně bezradný by byl dnes český průkopník letectví Ing. Kašpar, kdybychom ho posadili do tryskového letounu TU-104. Nemusí to však být vždy vrchol nejnovější techniky, jakou jsou počítací a překladové stroje nebo trysková letadla. Stejně revoluční skok prodělaly obráběcí stroje a domácí spotřebiče, takže k jejich správnému využití je nutno mít mnohonásobně více odborných vědomostí nežli měl řecký kovář nebo středověká hospodyně. A nyní se zamysleme na časovém rozmezí, v jakém se tyto a další převratné technické změny udály. Tisíceletí se zkrátila na století, na desítiletí a dokonce na pouhé roky. Rozvoj techniky a zdokonalování strojů je daleko rychlejší nežli generační vývoj lidstva. To, co se učilo ve škole před 30 lety, se nejen změnilo, to již ani není pravda. Za třicet let vznikly celé nové vědní a technické obory s novými poznatky, s novými stroji, s novou technologií.

Pětapadesátiletý inženýr je v rozkvětu svých tvůrčích sil, V době, kdy začal studovat techniku, začínaly se první praktické pokusy s rozhlasem, o televizi nebylo ani slechu, natož o germaniových usměrňovačích nebo tranzistorech. V té době nikdo ani netušil, že bude objevena umělá radioaktivita a o atomovém jádru se předpokládalo, že je složeno jen z protonů a elektronů. Neutron byl objeven o 10 let později, v době, kdy náš inženýr již pět let pracoval, a chtěl-li se o neutronu něco dovědět, musel pilně studovat odbornou literaturu. V podobné situaci jsou i jeho mladší spolupracovníci, kteří končili vysokoškolská studia po druhé světové válce a přicházejí dnes ve své práci do styku s polovodiči.

A tak je tomu prakticky v každém technickém oboru. Radiomechanik, který zůstal svými znalostmi na úrovni zpětnovazební dvoulampovky, nespraví televizor Mánes ani se sebevětší zručností, ani při sebevětší houževnatosti. Magnetofonem řízené soustruhy si vynucují soustružníka, který musí mít větší znalosti z elektroniky, nežli měl inženýr před 40 lety, přičemž samozřejmě znalosti z obrábění kovů musí mít rovněž úměrně vyšší nežli někdejší soustružník. Všechny potřebné vědomosti je však možno získat jen dodatečným, usilovným a nikdy nekončícím studiem, protože rozvoj techniky letí tak rychle a nesmlouvavě kupředu, že každý den může být objeveno něco nového, co včerejší poznatky a zkušenosti překonává.

Pronikání nejnovější techniky do každodenního života člověka však vede k další nutnosti, a to k všeobecnému, polytechnickému vzdělání všech lidí, tedy i těch, kteří při svém zaměstnání nemají s výrobou nic společného. Již dnes dochází k nedokonalému využití moderních plynových neb elektrických spotřebičů v domácnosti pro nedostatečné polytechnické vědomosti uživatelů. Stejně je tomu při použití osobních automobilů, televizorů nebo infrazářičů. Technické znalosti převážné většiny občanů – netechniků – se příliš neliší od znalostí, jaké měli naši otcové před třiceti lety. A to všechno bylo za posledních třicet let objeveno, vynalezeno a hlavně co všechno bylo zavedeno do denního života.

Držet krok s dobou

Technika a technické znalosti přestaly být výsadou techniků a staly se nutnou součástí kultury moderního člověka. Ke kulturnosti dnes již nestačí znát světové klasiky literatury, hudby a výtvarného umění, ale stejně nezbytné je znát alespoň to nejdůležitější z elektřiny, mechaniky, z nauky o materiálu a stejně tak třeba vědět o štěpení atomových jader, o polovodičích a o plastických hmotách. Stejně tak jako technici navštěvují divadla, koncerty a výstavní síně, měli by kulturní pracovníci navštěvovat laboratoře, továrny a technické výstavy. Technici samotní musí sledovat odbornou literaturu ve svém speciálním oboru a v oborech příbuzných a ani na okamžik nesmí podlehnout pocitu sebeuspokojení. Žádná škola, ani nejvyšší a nejdokonalejší, nemůže nikomu dát úplné a dále již neměnné poznatky, i kdyby byla vybavena co nejmoderněji a měla ty nejlepší pedagogy. Každým objevem, každým vynálezem se poznatky rozšiřují, doplňují a někdy i podstatně mění a žádná učební osnova nemůže všem vzniklým změnám okamžitě vyhovět. Ostatně většina lidí má již školní vzdělání dávno za sebou a od té doby se změnilo mnoho a mnoho.

  Klubovní dílny a kroužky kutilů jsou jednou cestou jak ze začarovaného kruhu polytechnické výchovy. Ale nejde jen o získání manuální zručnosti, jde o víc. Technická revoluce ohlašovaná nástupem kybernetiky, kosmických raket a termonukleárních zařízení je podmíněna zaváděním nejnovějších vědeckých poznatků fyziky, chemie a matematiky do všech oblastí lidské činnosti, nevyjímaje medicínu, ekonomii a překládání z cizích jazyků. Nastupující nová technika však předpokládá a vyžaduje vysokou vzdělanost všech lidí, bez ohledu na charakter práce. Obsluhovat a v případě poruchy opravovat ultrazvukový obráběcí stroj dokáže jen vysoce kvalifikovaný dělník, jemuž elektronika nedělá obtíže, stejně jako nalézt poruchu v synchrocyklotronu může jen elektromechanik se znalostmi inženýra a fyzika.

Rozvoj lidské společnosti a spolu s ní i technika postupují i technika postupují vpřed obrovskou rychlostí a všichni, kdo nechtějí zůstat v hlubinách zapomnění, musí své vzdělání doplňovat a přinejmenším udržovat krok s rozvojem techniky. A i to bude zakrátko málo a v budoucnosti bude nutno získat ve všeobecném a zejména polytechnickém vzdělání určitý předstih, který zaručí plné využití všech vědeckých a technických objevů, jichž bude v budoucnu mnohem více než dnes. A to je bezesporu pro nás pro všechny vyhlídka přinejmenším radostná a stojí za tu trochu námahy, s jakou je spojeno neustálé sebevzdělávání.

RNDr. Josef Kuba, laureát st. ceny K. G., XX století, Orbis 1960