Jednání České národní rady 16. prosince 1981
Místopředseda vlády ČSR Stanislav Rázl
Po zvážení všech působících faktorů a ocenění vnitřních i vnějších podmínek předkládá vláda návrh dalšího rozvoje ekonomiky, založený na zpomalení kvantitativních temp růstu, ale současně na podstatném zrychlení kvalitativních stránek reprodukce. Existuje pouze jedno východisko – celý výsledný efekt musí být dosažen jen a jen cestou intenzívních faktorů růstu.
Znamená to, že ze stejného, případně i menšího množství surovin, materiálů a energie, se stejným nebo menším počtem pracovníků, musí průmysl, ale i zemědělství, stavebnictví i místní hospodářství vyrobit více užitných hodnot.
Je to jediná cesta, jak může ekonomika na území ČSR obstát v soutěži a nárocích soudobého světa. Je to současně jediný způsob obnovení vnitřní i vnější hospodářské rovnováhy. V souladu s tím počítáme s růstem národního důchodu o 1,5 – 2,1 % ročně, téměř plně zabezpečeným růstem společenské produktivity práce, s dvouprocentní průměrnou roční úsporou paliv a energie a 4,5 – 5% úsporou kovů.
V zájmu dosažení těchto konkrétních cílů i v zájmu zajištění celkových úkolů je nezbytné v celé výrobní sféře, v jednotlivých odvětvích a oborech i technologiích výroby provést diferencované zpevnění všech norem spotřeby materiálů i práce, zlepšení časového využití základních prostředků – při snížení míry investování, ale při zvýšení kvalitativních stránek investičního procesu.
Realizaci této politické a hospodářské nutnosti musíme podřídit své jednání ve výrobě i ve spotřebě. Další zvyšování úvěrového zatížení ekonomiky je neúnosné.
Musíme počítat s takovými překážkami jako je ochranářská a diskriminační politika kapitalistických států, vysoké úrokové sazby, zvyšování cen surovin, paliv a energie i hotových výrobků, stálé zostřování konkurenčního boje. Obstát v takové situaci na světových trzích není a nebude snadné.
Prosazení záměrů ve vývozu i dovozu vyžaduje každodenní péči centra i hospodářské sféry, úzkou spolupráci organizací výroby i zahraničního obchodu, technického rozvoje i výroby s cílem pružně reagovat na potřeby národního hospodářství. Jinou, schůdnější cestu nemáme.
Objektivní nutnost postupného snižování podílu investic na národním důchodu, řešení dlouhých realizačních lhůt a nevyužívání vybudovaných kapacit se odráží ve snížení rozsahu zahajování nových staveb. Tato skutečnost vytváří příznivé podmínky pro koncentraci sil na rozestavěné stavby.
Na území ČSR budeme zahajovat stavby v podstatně nižším ročním průměru než v 6. pětiletce. Roční objemy investic budou v průměru dosahovat maximálně úrovně roku 1980. Podíl investic na vytvořeném národním důchodu se snižuje z 27 % v roce 1980 na 25 % v roce 1982.
V této souvislosti považuje vláda ČSR za nutné informovat Českou národní radu, že v důsledku preference investic do palivoenergetické základny, investic s exportním a antiimportním zaměřením a dalších výrobních priorit dochází ke snížení celkového objemu v řadě ostatních průmyslových oborů. Výrazně se snižuje zahajování nových akcí v nevýrobní sféře.
Cílem politiky vlády je v prvé řadě dokončit rozestavěné stavby, vytvořit předpoklady pro zkrácení průměrné doby výstavby a řešit soustředěně palivo-energetický program. Dále provádět řádnou údržbu a opravy i promyšlenou a soustředěnou modernizaci dnešních výrobních i nevýrobních základních prostředků.
Nové investiční záměry budou proto přísněji než kdykoliv dříve posuzovány nejen z hlediska potřeb, tj. co se staví, ale zejména z hlediska efektivnosti, tj. zač se staví a jakých parametrů bude dosaženo při využívání. Prosadit tuto linii bude vyžadovat zvýšenou odpovědnost plánovacích orgánů i ministerstev, ale zejména investorů a těch, kteří záměry investorů ztvárňují v projektech.
Při dopracování plánu bude vláda věnovat zvláštní pozornost zajištění souladu struktury strojně-technologických a stavebních dodávek.
Stavebnictví při celkovém snížení počtu pracovníků musí udržet, případně i zvyšovat počty produktivních dělníků a nedostatkových profesí. Jen tak může zajistit záměry společnosti v investiční výstavbě při snižování dnešní rozestavěnosti a plnění nových úkolů.
Strukturální i profesní přestavba stavebnictví odpovídající soudobým potřebám národního hospodářství je nejzávažnějším úkolem ministerstva, generálních ředitelství a podniků. Tyto změny rozhodnou o tom, zda v potřebném čase zvládneme stavby palivo-energetické základny /jako jaderné elektrárny Dukovany a Temelín, stavby v severních Čechách či teplárenský program/, dále rozhodující stavby průmyslového charakteru, komplexnost bytové výstavby a podmiňující investice, zejména v Praze. K tomu přistupuje nutnost zvládnout tyto změny i z hlediska území, mobility kapacit, vysoké specializace a výkonnosti v procesu stavění, nemluvě již o kvalitě prací, odstraňování nedodělků a kolaudačních závad.
Rozhodujícím faktorem v tvorbě ekonomických zdrojů bude i v 7. pětiletce průmyslová výroba. Zde se odráží v koncentrované formě přechod na intenzívní typ rozvoje. Intenzita se zvýšenou měrou týká celé oblasti hmotné spotřeby, především paliv, energie, železných i neželezných kovů. S ohledem na velmi omezené možnosti získávání těchto vstupů do ekonomiky nemáme jiné možnosti, než urychlovat realizaci racionalizačních programů a zvyšovat jejich přínosy.
Úkoly průmyslu paliv a energie jsou podřízeny v prvé řadě komplexnímu zabezpečení rozvoje palivoenergetické základny, to znamená těžby uhlí ve všech revírech, především však v podkrušnohorské pánvi a na Ostravsku. Zvýšení zdrojů elektrické energie lze zajistit dobrou údržbou a modernizací stávajících tepelných elektráren, dobře fungující rozvodnou sítí a péčí o dodávky tepla pro obyvatelstvo i průmysl. Důležitým úkolem je dokončení výstavby a zvládnutí provozu na jaderné elektrárně v Dukovanech.
V rozvoji hutní výroby se klade hlavní důraz na kvalitativní stránku rozvoje, na prosazení zásadních změn ve struktuře výroby a na obrat ve zhodnocování kovů a kovového odpadu v celém národním hospodářství.
Klíčové postavení bude mít i nadále strojírenství, jehož produkce by měla být rozhodujícím nositelem růstu produktivity práce a realizace vědeckotechnického pokroku, hlavním producentem deviz a důležitým dodavatelem zboží pro vnitřní trh.
V chemickém a farmaceutickém průmyslu půjde v 7. pětiletce především o zvýšení výrob s vysokým podílem kvalifikované práce a o snížení dovozní závislosti na nesocialistických zemích při prohloubení dělby práce se zeměmi Rady vzájemné hospodářské pomoci.
Prvořadým úkolem lehkého průmyslu je, kromě zabezpečení požadavků zahraničního obchodu, též kvalitní zásobování vnitřního trhu ve skladbě a kvalitě odpovídající požadavkům spotřebitelů. V tomto smyslu bude nezbytné obohacovat trh módním a luxusním zbožím při postupném uspokojování poptávky po nedostatkových druzích. Přednostně se budou rozvíjet obory založené na domácí surovinové základně, především průmysl sklářský, keramický a bižutérie.
Při vypracování zákona jsme vycházeli z toho, že dosavadní vysoká dovozní náročnost, zejména pro zabezpečení rozvoje živočišné výroby, není opakovatelná. Proto navrhujeme rychlejší růst rostlinné produkce, zejména zrnin a objemových krmiv, který povede k postupnému zvýšení celkové soběstačnosti, s ohledem na to, že potraviny se stávají na světových trzích strategickým zbožím.
Pečlivému využívání veškeré zemědělské půdy věnuje vláda zvýšenou pozornost. Na jedné straně zpřísňuje podmínky pro její odnímání, na druhé straně umožňuje efektivní využívání půdy též záhumenkářům, drobným chovatelům a pěstitelům. Žádné zbytečné ztráty tohoto nenahraditelného výrobního prostředku nechce tolerovat. Provádíme taková opatření, aby půda nezbytně odňatá byla nahrazována rekultivacemi a melioracemi.
Ani zemědělská doprava se nevyhne vysokým úsporám pohonných hmot. Nepůjde jen o opatření týkající se provozu traktorů a automobilů a vytápění, ale bude nutno promyslet z hlediska dopravní náročnosti i územní rozložení jednotlivých vnitropodnikových provozů.
Také v potravinářském průmyslu vystupuje jako hlavní kritérium rozvoje hospodárnost. Půjde v prvé řadě o maximální využívání a zhodnocování surovin, vedlejších výrobků, o zabránění zbytečným ztrátám nejen přímo ve výrobě, ale i ve finální spotřebě u obyvatelstva. K tomuto cíli musí být zaměřeny jak inovační programy potravinářských podniků, tak i volby nových technologií.
Všechno co platí o intenzívním rozvoji ve výrobní sféře, platí v plné míře i pro oblast národních výborů. Znamená to tedy jejich plnou odpovědnost za maximální úspory a vysoké zhodnocování surovin, materiálů a energie, za vysokou úspornost a racionalizaci procesu investování, za zvyšování kvality a technické úrovně výrobků místního hospodářství, za rychlejší přizpůsobování struktury výroby a služeb požadavkům odběratelů, za zásadní obrat ve využívání základních a oběžných prostředků, za zvyšování exportní výkonnosti, za snižování dopravní náročnosti a spotřeby pohonných hmot, za racionální rozmisťování pracovních sil atp.
Ministr financí ČSR Jaroslav Tlapák
Ještě dříve, než podám výčet poznatků, o které se opíráme, považuji za účelné připomenout dost možná samozřejmou zkušenost, že bychom nemohli v budoucnosti obstát, kdybychom dnes podceňovali nesporná fakta a podléhali zjednodušujícím soudům. Situaci je třeba posuzovat ve všech souvislostech. V roce 1981 se nedařilo v potřebném tempu uvádět do života strategickou linii růstu efektivnosti, zvyšování kvality a intenzifikace společenské práce. Plánované náklady na výrobu byly ve stavebnictví a zemědělství překročeny. Ve srovnání s uvažovanými předpoklady se zpomalila obrátka zásob. Jednotlivá odvětví se jen pomalu přizpůsobovala oprávněným požadavkům tuzemských i zahraničních odběratelů.
Naše ekonomika, tvorba a užití společenských zdrojů jsou omezovány i subjektivními nedostatky řízení, ne vždy vhodnou strukturou výroby, potížemi na řadě úseků reprodukčního procesu při fakticky neměnném množství surovin a energie.
V roce 1982 předpokládáme snížení tempa rozvoje. To se přirozeně odráží i v návrhu státního rozpočtu. Musíme si být vědomi toho, že rozhodnutí tak dalekosáhlého významu bylo všestranně zváženo a má hluboké opodstatnění. Bylo přijato v zájmu vytvoření nezbytných podmínek pro strukturální přestavbu, soustřeďující se na energeticky a materiálově méně náročnou produkci, na dokonalejší zhodnocování domácích surovin a na všestrannější uplatňování kvalifikace a odbornosti lidí. Zvolili jsme tuto cestu, jistě nesnadnou a složitou, také proto, že nemůžeme připustit další zadlužování v zahraničí, které by sice mnohé uspíšilo, pomohlo by zdolat nejednu překážku, ale pro budoucnost by představovalo zátěž, mírně řečeno, neúměrnou, vyvolávalo by starosti, kterých bychom se velice obtížně zbavovali.
Znovu chci položit neformální důraz na nutnost rovnoměrně zabezpečovat plánovanou efektivnost ve výrobní sféře. Jde o podmínku i záruku možností pro naplnění plánovaných výdajů, pro celkovou vyrovnanost státního rozpočtu.
Dobře víme, že vypořádat se s těmito povinnostmi nebude v nadcházejícím roce nikterak jednoduché. Nemůže uspět ten, kdo postrádá rozvahu, nedokáže správně rozložit síly, kdo hledá výmluvy, nechce opustit stereotypní, pohodlné přístupy. Zcela na místě je požadavek, aby roční úkoly byly v I. pololetí zajištěny minimálně z 50 % a u exportu přes 50 %. Bezpochyby stojí za hlubší propracování, aby tuto orientaci podpořilo jak socialistické soutěžení, tak vstřícné plánování.
Na rozvoj vědy a techniky je v rozpočtu určeno 1 mld. 800 mil. Kčs neinvestičních prostředků, tj. o 1,2 % více než v roce 1981. Včetně resortních a podnikových zdrojů se na tuto oblast vynakládá 4 mld. 100 mil. Kčs. Vláda prosazuje, aby tyto prostředky byly účelně využívány na podporu programů, jež sledují intenzifikaci hospodářství, lepší zhodnocování a úspory surovin, kovů, paliv a energie, rychlý růst technické úrovně a kvality výrobků.
Společný zpravodaj poslanec Miroslav Mrázek
Dovolte, abych citoval z vystoupení soudruha Lubomíra Štrougala v diskusi na 4. zasedání ÚV KSČ: „Letos zřejmě nedosáhneme plánovaného rozsahu ročních relativních úspor paliv a energie, to je 2 % ve vztahu k národnímu důchodu. V příštím roce je přesto nutné dosáhnout nejméně 3 %, přičemž tento úkol je o to náročnější a složitější, že snížení musí být realizováno především v ropě a ropných výrobcích.“
Aktuálnost těchto slov se už v plné míře projevuje. I když z principů Souboru opatření vyplývá, že při sledování plnění bude rozhodující posuzování kumulativního plnění záměrů pětiletky, z tohoto problému s ohledem na současný vývoj a jeho naléhavost je nutno mít záruky i průběžného plnění. Proto již ve vztahu k plánu roku 1982 je třeba stanovit takový úkol, aby záměry celé pětiletky byly postupně realizovány, i když pro rok 1982 se tento úkol zdá nanejvýš náročný.
Jde zejména o dva stěžejní úkoly: Obnovit rovnováhu vnějších ekonomických vztahů a zabezpečit palivoenergetickou bilanci naší ekonomiky. Oba tyto požadavky výrazně ovlivnily prováděcí plán ČSR na rok 1982. Navržená koncepce rozvoje přispívá v maximální možné míře k vytvoření podmínek pro realizaci záměrů jak v oblasti postupného obnovování vnější rovnováhy, tak i pro dosažení absolutních úspor palivoenergetických zdrojů.
Poslanec Jaroslav Horák
Zásobování našeho trhu osobními automobily bylo v letošním roce dostatečné a v uspokojování občanů během celého roku bylo na nejlepší úrovni mezi socialistickými zeměmi, při nejvyšším stupni motorizace. Přestože bude v letošním roce vyrobeno přes 175 tisíc automobilů, dík vysokému vývozu, bude skladová zásoba v prodejnách ČSSR na konci letošního roku cca o 20 tisíc automobilů nižší, než tomu bylo na konci roku 1980. Exportní úspěch v letošním roce bude výrazný. Předpokládaný výsledek 34 tisíc vozů na KS a 64 tisíc do ZST, to je téměř 100 tisíc automobilů na export, bude znamenat podstatně vyšší přínos devizových prostředků, než bylo na začátku roku 1981 plánem uvažováno.
Na začátku každého roku máme neuzavřené hospodářské smlouvy s cca 50 podniky, tzn. s 25 % našich dodavatelů. Koncem roku 1980 zůstaly neuzavřené hospodářské smlouvy se 14 podniky a letos skončíme s rozporem s 18 podniky. Pro ilustraci jen několik nedořešených případů: n. p. BUZULUK Komárov dodavatel pístních kroužků. Část musela být dovezena z NSR a Rakouska. GUMOKOV Hradec Králové – pružná lůžka motorů, nárazníky z pryže. ŠROUBÁRNY Krupka, Libčice – spojovací materiál, OPTIMIT Odry – tlakové hadice, KGP Tábor – potahy sedaček, n. p. BARVY LAKY – sortiment barev.
Těžce se hovoří o efektivnosti, když pro zabezpečení plynulé výroby dovážíme denně dvěma vozy díly z Gumokovu Hradec Králové, ze Šroubárny Krupka a dokonce denně jezdíme jedním nákladním vozem pro zadní plata do podniku SMREČINA Bánská Bystrica. Ani dodávky sortimentu barev a základové barvy, dovezené na poslední chvíli z n. p. Barvy laky nám nevytváří příznivé podmínky pro odstraňování napjatosti v řízení výroby, pro zabezpečování úkolů státního plánu. Navíc jsme si vědomi toho, že při úsporných opatřeních s pohonnými hmotami, na které musí být zaměřena naše pozornost, není možno v této praxi pokračovat.
Poslanec Jiří Fleyberk
Pokud jde o výkony hospodářských organizací řízených národními výbory předpokládá plán nižší tempo růstu ve srovnání s minulými léty a reaguje tak na nižší dodávky asfaltu n. p. Silnice, změnu struktury prací místního stavebnictví, snížení limitu nafty pro ČSAD atd. Na opravu a údržbu bytového fondu bude vynaloženo o 2,25 % více než letos.
Již řadu let sledujeme účast občanů na veřejně prospěšné práci. Jejím výrazem je i investiční část akce „Z“. Plán na rok 1982 zabezpečuje akci „Z“ částkou necelé 2 mld. Kčs v hodnotě díla, což znamená její dost výrazné omezení, neboť v průběhu 6. pětiletého plánu se průměrně ročně realizovala hodnota díla ve výši přesahující 3 mld. Kčs.
Pro národní výbory bude velice náročné rozhodnout o prioritách. Ve svých důsledcích to může znamenat určitou redukci volebních programů Národní fronty, které byly schvalovány na ustavujících zasedáních národních výborů, zvolených v letošním roce. V té souvislosti bude třeba vyvinout snahu, aby se všechny realizované akce vyznačovaly úsporností, jednoduchostí a účelností. Bude nutno upustit od přílišné velkorysosti. Ministerstvo vnitra ČSR spolu s ministerstvem výstavby a techniky ČSR by mělo vydat úsporné projekty na typizované stavby, které národní výbory nejčastěji vyžadují. Krátce řečeno, aby v rámci hodnoty díla bylo uděláno co nejvíce.
Poslanec Vladislav Nový
Domnívám se, že poklesl u některých hospodářských pracovníků pocit odpovědnosti nebo lépe řečeno poklesla odpovědnost. Odpovědnost má být v řídícím procesu v souladu s pravomocí. Dnes máme bohužel dost vedoucích pracovníků, kteří by rádi měli pravomoci co nejvíce, ale odpovědnosti neúměrně méně. Jsou ale i takoví, kteří ani nestojí o pravomoci, jen aby neměli odpovědnost a příjemnější je jim schovávat se za „vyšší nařízení“, za administrativní akty. A těch administrativních aktů v našem řídícím procesu je dost a podle mého názoru jich stále přibývá, a to nejen co do množství, ale také co do obsahu, mám na mysli co do počtu stránek.
Uvedu příklady. O důležitosti technického rozvoje nikdo určitě nepochybuje. Víme také, že na tomto úseku se udělalo dost práce, ale že máme hodně co zlepšovat. Zlepší však situaci to, že kromě deseti výkazů, které jsou Československému uranovému průmyslu uloženy, budeme psát o technickém rozvoji nevím jak obsáhlou zprávu. Vždyť jen FMTIR vydaná „Osnova pololetní a roční zprávy o plnění státního plánu technického rozvoje a vybraných ukazatelů za rok 1981 a další léta sedmé pětiletky, má 85 stránek. Mám vážné obavy, aby dále nebylo třeba zvyšovat stavy pracovníků na technickém rozvoji, kteří neřeší však úkoly technického rozvoje, ale zajišťují kolem technického rozvoje administrativu.
Vždyť pokyny a osnova ke komplexním rozborům mají 36 stránek. A to není všechno. Kromě toho jednotlivé úseky činnosti vypracovávají další osnovy. Např. jen metodika „Ročních mzdových rozborů“ má 28 stránek textu a 15 stránek tabulek.
Je známo, že odpovědnost plodí důslednost. Domnívám se, že bychom na všech stupních řízení měli jednat tak, aby se jak důslednost, tak odpovědnost zvyšovala. Jednáme tak? Myslím si, že ne! Nedomyšlenými akty řízení někdy místo vytváření atmosféry vedoucí k odpovědnosti, vytváříme atmosféru opačnou. Uvedu příklad. Máme vynikající tak zvaný vodní zákon. Prováděcími předpisy jsou u něho možné výjimky pouze do roku 1985. Do tohoto termínu však nebude možné i při sebevětší snaze odstranit stávající odchylky od tohoto zákona.
Dojde k tomu, že se nebude plnit litera zákona, že se prodlouží výjimky. Komu to prospěje? Nikomu. Sníží se vážnost zákona a nepřímo do určité míry takto vychováváme k nedůslednosti, k neodpovědnosti.
Spolu s uplatňováním vědy a techniky a racionální dělby práce je rozvíjení iniciativy pracujících jedním z klíčových předpokladů úspěchu. Souvisí s tím přirozeně účast pracujících na řízení a socialistická soutěž. V ČSUP věnujeme těmto otázkám velkou pozornost. V socialistické soutěži máme v letošním roce zapojeno takřka 92 % zaměstnanců. Zaměřujeme se na vytváření podmínek pro rekordní výkony. Vždyť 55 rekordů a překročených limitů hovoří o tom, že zde nejsou naše kolektivy bez úspěchu. Přitom je třeba říci, že se jedná o vynikající rekordy – o vynikající výkony.
Musíme se však přiznat, že se nám plně nedaří přenášet zkušenosti z těchto rekordních výkonů do celého našeho kolektivu a tím výrazněji zvyšovat, nebo pomáhat zvyšování celkové produktivity práce. Pozornost také věnujeme konání výrobních porad. Nyní na konci roku jsme již začali projednávat s jednotlivými pracovními kolektivy úkoly, které chceme, aby zajistily v roce 1982
Na závěr bych chtěl říci ještě jednu myšlenku. Domnívám se, že bychom měli od vedoucího hospodářského pracovníka vyžadovat odpovědnost za konečný komplexní výsledek jeho pracovního kolektivu. Jednotlivé dílčí etapy a formy, kterými se ke konečnému výsledku dostává, bychom měli samozřejmě sledovat, mám na mysli nařízení posuzovat, hodnotit, ale ne z hlediska příslušného vedoucího, ale pro sebe, pro vlastní potřebu, pro naši činnost, pro přenášení zkušeností a pro potřeby stanovování dalších úkolů, dalšího plánů. Stručně řečeno, neměli bychom se snažit vést vedoucí hospodářské pracovníky více než detailními předpisy za ruku, ale měli bychom ponechat dostatek prostoru pro iniciativu jeho a celého jeho pracovního kolektivu.
Poslanec prof. Ladislav Kubíček, DrSc., člen – korespondent ČSAV
O nedostatcích při realizaci vynikajících vědeckotechnických řešení bylo již popsáno úctyhodné množství papíru, pronesena četná apelující slova. Takže nás nepřekvapí konstatování, že ČSSR je sice v ideových řešeních, tj. v počtu podaných patentů, zlepšovacích návrhů atd., v přepočtu na jednoho obyvatele na velmi pěkném 3. místě na celém světě, ale v jejich realizování je až někde na místě 16. – 20. Oblast realizace je přitom zvlášť významnou složkou celého inovačního procesu. Právě realizace totiž završuje celý cyklus „věda – výzkum – výroba – užití“.
V posledních 20 letech vzniklo nemálo návrhů na zdokonalení plánování vědeckotechnického rozvoje, jeho financování i stimulování, ale ve výrobě se vědeckotechnický pokrok dostatečně neprojevil nebo se zatím neprojevuje. To zdaleka neodpovídá novým potřebám intenzívního typu rozvoje naší ekonomiky.
Společným východiskem je překonání představy, že novost vědeckotechnických řešení sama o sobě spontánně zabezpečí jejich realizaci v praxi. Vždyť samovolně nevznikají ani vědeckotechnické poznatky, ani jejich využití v praxi. S automatismem tady nemůžeme počítat. Realizační proces je třeba proto cílevědomě usměrňovat, připravovat, stimulovat, aktivizovat. Řečeno souhrnně: organizovat a řídit.
Velký význam v tomto smyslu přikládáme v Akademii plnění úkolů cílových projektů základního výzkumu, které jsou novým systémovým opatřením a jež mají v poměrně krátké době významně přispět k řešení řady ožehavých a aktuálních problémů našeho hospodářství, k užšímu sepětí vědy s výrobou.
Z 19 vytyčených cílových projektů se jich plných pět týká oblasti značného významu, oblasti představující celé nové inovační proudy – problematiky biotechnologií. Rád bych se o této problematice zmínil poněkud podrobněji a na jejím příkladu poukázal na obrovský přínos plynoucí z realizace poznatků vědy.
„Biotechnologie“ jsou v poslední době velice módním pojmem. Přitom je daleko méně známo, že biotechnologické procesy využívá lidstvo již od pravěku, tedy daleko dříve, než si vůbec člověk uvědomil existenci mikroorganismů. Takovými procesy je např. výroba chleba, piva, vína, sýrů apod. Řemeslná výroba těchto potravinářských produktů se postupně přeměnila na řadu průmyslových odvětví, ve kterých se využívá poznatků vědy a původní empirické výrobní postupy se začaly opírat o objektivní znalosti probíhajících procesů.
Svou podstatou jsou biotechnologie procesy velice málo energeticky náročné, nejčastěji se uskutečňují při tělové teplotě. Jsou nezávislé na klimatu a bonitě půdy, protože probíhají v uzavřených systémech produkčních tanků, biorektorů. Neznečisťují životní prostředí, neboť jsou bezodpadové. Mohou být přímo zaměřeny na zhodnocování energie i na dobývání energie při likvidaci průmyslových a zemědělských odpadů. Biotechnologie již nachází uplatnění v zemědělství, potravinářství, farmaceutickém průmyslu, vstoupily také do oblasti chemického průmyslu a metalurgie, strojírenství a mikroelektroniky.
Biotechnologie se tak nesporně stávají kvalitativně novou složkou vědeckotechnické revoluce. Zatím jsme na pouhém začátku jejich rozvoje, ale již dnes se zde odhaduje až pětkrát větší návratnost investic než je u soudobé mikroelektroniky. Je tedy nezbytné plně docenit velké možnosti biotechnologie a co nejúčinněji je využívat pro rozvoj společnosti.
Při stoupajících výživových potřebách ve světě bude důležitost zvládnutí biotechnologie narůstat, jak vyplývá ze srovnání intenzity produkce bílkovin u hospodářského zvířete a užitkových mikroorganismů. Zatímco skot o váze 500 kg za 24 hodin vyrobí půl kg bílkovin, biomasa mikroorganismů téže hmotnosti ve stejném čase vyrobí 5 – 50 tun bílkovin. Biotechnologie dávají perspektivy pro rozvoj bezodpadových přirozených plastických hmot, tzv. bioplasty a v petrochemii mohou sloužit při odrafinování ropy. Lze očekávat, že do 20 let zhruba čtvrtina produkce současné chemické výroby bude uskutečňována biotechnologickou cestou.
Nyní půjde především o to, aby se zajistilo uplatnění dosahovaných výsledků jak posílením teoretické části, tak aplikované sféry biotechnologií. Aby se tudíž vytvořily přiměřené materiální předpoklady praktického uplatnění biotechnologií v naší průmyslové sféře. Budeme-li tuto cestu důsledně sledovat, máme šanci udržet krok se světem a myslím, že bychom tuto šanci neměli propást.
Poslanec Zdeněk Hoření
Chtěl bych také potvrdit, že pro pracovníky televize a rozhlasu je heslo „šetřit, šetřit, šetřit“ samozřejmým heslem jejich kuchyně, že prostě nejen „vodu káží“, ale také „vodu pijí“, abych se vyjádřil obrazně.
Ještě jedna poznámka: Jako občan Prahy bych chtěl na adresu některých novinářů říci, zda někdy nepřeháníme, když z dopravních trampot občanů hl. m. Prahy děláme tak říkajíc pupek problémů našeho života. Zda se z hlediska jiných daleko závažnějších celospolečenských problémů nedopouštíme v novinách, rozhlasu i televizi disproporcí a také nespravedlnosti. Vždy, když napadne 5 cm sněhu, hned se rádi obouváme do Národního výboru hl. m. Prahy, že tam či onde nebylo včas zameteno. Ale vždyť i pražský primátor dostal také nižší kvóty pohonných hmot, ani on není všemocný, aby okamžitě do každé ulice vyslal čistící vozy atd. Soudruh Zuska to může ze své minulé funkce potvrdit. Jde mi prostě o to, abychom vytvářeli prostřednictvím sdělovacích prostředků správné nálady, abychom uměli otevřeně čelit i zjednodušeným a někdy až demagogickým soudům. Praha samozřejmě není bez chyb a tisk musí na různé nedostatky upozorňovat. Ale rozsáhlá úsporná opatření nebudou vždy populární; je třeba proto v tisku, rozhlasu a televizi více apelovat i na občanskou kázeň, na občanskou iniciativu především.
Poslanec ČNR Zdeněk Horčík
V posledních deseti letech bylo postaveno více než 95 000 bytů, což je zhruba polovina všech nových bytů postavených po roce 1945. Již téměř polovina Pražanů bydlí v bytech, jejichž stáří nepřekračuje 30 let. Byla tak zásadně řešena nejvyšší bytová potřeba v rámci Československa. Přes tento počet nových bytů se podařilo snížit počet prověřených žádostí o byty o 20 000, avšak dalších zhruba 25 000 žádostí zbývá na území hl. města Prahy k řešení. Abychom neztratili nastoupené tempo pro řešení bytové potřeby, je nezbytné udržet i v dalších pětiletých obdobích výstavbu bytů na úrovni zhruba 50 000 ve všech formách bytové výstavby. Uplynulé dvě pětiletky znamenaly také v ostatních oblastech života významný kvalitativní kvantitativní postup. Například v mateřských školách vzrostl počet míst téměř o 18 000 ve 130 nových objektech, bylo postaveno více než 36 nových základních škol a počet žáků vzrostlo 20 000.
Soustředěná výstavba a přestavba města, odehrávající se zákonitě na relativně malé ploše, násobí důsledky nedostatků, protože se zatím nepodařilo v přípravě a realizaci stavební činnosti najít specifické metody, které by výstavbě v Praze odpovídaly. Dokonce se často stavební organizace chovají v Praze hůře než jinde.
Jedním z nejvážnějších problémů je totiž situace např. současného období, kdy dlouhodobé cíle jsou naplňovány programy 7. pětiletého plánu, který nemůže v plné míře zabezpečit původní představy o tempu realizace jednotlivých systémů. To někdy vede ke ztrátě předstihu, v kterém byla projednána dlouhodobá koncepce města. Typickým příkladem jsou např. zdroje tepla, nová čistírna odpadních vod, některé stavby komunikačního systému, ale i celá sféra výstavby nových bytů. S tím souvisí také nová přísná opatření o hospodaření se zemědělskou půdou. Je to jistě pochopitelné a jediné možné taková opatření přijmout a respektovat, i když pro Prahu to vyvolává určitou změnu koncepce.
Probíhají intenzívní jednání o variantních řešeních likvidace odpadních vod, propojení Prahy s Mělníkem horkovodem, o realizaci dalšího zdroje pitné vody pro Prahu a řady dalších významných solitérních akcí pro rozvoj a život města, a to nejen v jeho hranicích, jako např. nové krematorium v Divišově, řízené skládky městského pevného odpadu atd.
Srovnání Prahy s ostatními velkými městy, ale i s celými oblastmi, je zvlášť citlivé v občanské vybavenosti. Praha je na jednom z posledních míst v ukazateli počtu lůžek v nemocnicích na 1000 obyvatel, v počtu míst v domovech důchodců, v celé paletě ukazatelů životního prostředí, kde je Praha zařazena mezi nejvíce postižené oblasti v ČSSR, i v občanské vybavenosti nových sídelních útvarů, kde nové soubory o velikosti krajských měst nemají často vybavenost zcela běžnou pro malá města a obce.
V této souvislosti, kdy ve složitých ekonomických podmínkách roste iniciativa pražských pracujících a zaměřuje se na plnění úkolů státního plánu a daří se realizovat i program v oblasti úspor pohonných hmot, paliv a energie, nás nejvíce mrzí, že stejným krokem zatím při plnění úkolů nejde oblast investiční výstavby.
I ve ztížených národohospodářských podmínkách, které se projevují zejména v nižším objemu investic, snížení bilance paliv a energií, sníženém limitu pohonných hmot a v omezení dovozu, má rada Národního výboru hlavního města Prahy základní cíl – využít disponibilní zdroje a prostředky maximálně efektivně a účelně v plánovaném čase tak, aby i tyto nižší zdroje vytvářely podmínky pro bezporuchový život městského organismu a zabezpečovaly základní životní podmínky pražského obyvatelstva.
Poslanec Karel Kostka
Problémy s technikou, ale i s těžkými traktory ve vztahu ke spotřebě nafty vyžadují přehodnotit urychleně celou soustavu strojů dodávaných do zemědělství. V současné době máme již vzpomenutý totální nedostatek lehkých traktorů první unifikované řady. Plně se stavím za požadavek, který včera vznesl v rozpravě poslanec Trejbal a za jejich urychlené přidělení našemu zemědělství. I když jsou velmi hledaným vývozním artiklem, nemuselo by se jich tolik vyvážet. Škody, které nám vznikají doma, mnohdy vysoce převyšují získaný užitek z exportu.
Chtěl bych také upozornit na to, že i když někdy obdržíme bilanci na traktory nebo automobily, tyto nejsou v průběhu roku vykryty. Naše družstvo například letos ze čtyř přidělených traktorů obdrželo pouze jeden a ten byl ještě z vráceného exportu.
Rovněž bych chtěl připomenout úkol ve snížení spotřeby nafty zemědělstvím. Krácení je značně vysoké a mám dojem, že vyšší, než v jiných odvětvích. Když se zamýšlíme nad tím, jak dodržet a nepřekročit přidělený limit spotřeby i při zavedení úsporných opatření a při průměrném klimatickém roku jsme na hranici únosnosti a v mnoha případech i nad ní. V zemědělských podnicích to bude také znamenat vyloučení služeb pro jiné. Bude se muset omezit nebo vyloučit zajišťování dopravy pro národní výbory, pro občany, pluhování a odstraňování sněhu ze silnic a některé další poskytované služby.
Poslanec Jaromír Plíva
Co však říci s odstupem jednoho roku. Organizacím se nedaří přizpůsobit objektivním důsledkům prohlubujících se strukturálních změn v investiční výstavbě a jejímu územnímu rozložení, nedokázaly rychleji překonávat vlastní nedostatky. To se odráží v neplnění plánovaných úkolů jak prováděcího, tak finančního plánu. Stavebnictví nesplní výkony v rozsahu 1,7 mld. Kčs, při růstu nákladů o 86 setin bodu a zisk se vyprodukuje jen na 89 % úkolu plánu.
Současným negativním jevem realizace investiční výstavby je nedodržování termínů uvádění kapacit do zkušebního provozu a dokončování staveb. V letošním roce je v plánu zařazeno celkem 39 staveb, u kterých má dojít k uvedení do zkušebního provozu nebo k jejich dokončení. 13 stavbám byl vládou ČSR nebo SPK odsouhlasen odsun termínů do roku 1982, resp. 1983. To znamená, že v roce 1981 má 26 staveb splatné termíny k zprovoznění nebo dokončení stavby. Do konce III. čtvrtletí byly stanovené termíny splněny pouze u 4 staveb.
Z předkládaných žádostí o odsun termínů vyplývá, že jsou nedostatečně analyzovány otázky ekonomických důsledků změn termínu. Vzniklé ztráty nejsou řádně a ve své komplexnosti i souvislostech vyčíslovány a promítnuty do všech ukazatelů stavby. Nejde však jen o přímé dopady do výroby stavebních nebo technologických dodavatelů staveb, ale zejména o ztráty a dopady vzniklé uživatelům nově budovaných investic, které se dále promítají do ekonomiky a ukazatelů celého národního hospodářství, nerealizovaných kapacit apod.
Vyskytující se nežádoucí jevy jsou zřejmě i důsledkem toho, že nejsou řádně uplatňovány postihy a sankce, které mají účastníci výstavby aplikovat za nesplněné termíny a plánem stanovené úkoly, jak je to zákonnými opatřeními předepsáno. To potom vede k tomu, že projevující se negativní důsledky ze skluzů v dokončování investic nepostihují ty organizace a jednotlivce, u nichž došlo k zavinění, ale rozpouští se anonymně do celku a zhoršují ekonomickou situaci u celého národního hospodářství.
Vrcholem nezodpovědnosti, nekázně, plýtváním vynaložených prostředků, materiálů a lidské práce je stavba polikliniky v Praze 4 Budějovické náměstí. Bylo mi až do pláče, když jsem přišel na stavbu a viděl rozkopané zdi u řady sálů a místností, které již byly dokončeny, obloženy obkladačkami a v nich zabudovány speciální rozvody pro mediciální plyn apod. Tím, že se práce nekoordinovaly a úkoly neplnil subdodavatel vzduchotechniky, vznikly velké škody. A výsledek tohoto zjištění se bere jako samozřejmost, že to tak je. Dále bych mohl jmenovat stavbu Modřanského jezu, která bude zpožděna o více než rok, protože na stavbu dosud nenastoupil GDT – ČKD Blansko. Pochvalu zde zaslouží závod 03 Vodní stavby Sezimovo Ústí za vzorný pořádek v uložení všech stavebních materiálů.
Řidiči těžkých nákladních vozů a mechanizmů při výstavbě Barrandovského mostu doslova devastují komunikace v Modřanech a vedení stavebních organizací zdůvodňuje toto jejich chování nutností plnění úkolů. Proti tomuto jednání jsme všichni bezmocni. A ta bezmocnost spolu s nedostatky v řízení bude asi hlavní příčinou plnění současného stavu v tomto odvětví.
Poslanec genmjr. Václav Růžička
Úkoly sedmého pětiletého plánu v lesním hospodářství vycházejí z toho, že těžba dřeva je zhruba na hranici jejich produkčních schopností. Proto je v nich zdůrazněno udržovat tyto vztahy v souladu, pečovat o další produkční schopnost lesů a více než dosud vytěženou dřevní hmotu využívat. Že nejde o malý úkol svědčí to, že se výroba dřevozpracujícího průmyslu má zvýšit o 17 – 20 % především racionálním využitím dřevní hmoty.
Obdobně jako v lesním hospodářství, byly splněny úkoly letošního roku i ve vodním hospodářství. Pro příští rok je také děláno vše, aby plán byl zajištěn. Zvláštní pozornost je věnována zajišťování palivoenergetické základny, zejména úkolům souvisejícím se severočeským uhelným revírem a dodávkám vody pro jaderné elektrárny.
V souvislosti s vodním hospodářstvím se jistě naskýtá otázka využití, případně uvedení do provozu malých vodních elektráren. V přípravě na dnešní jednání ČNR jsme si také ověřovali, co se v této oblasti děje.
Také maximální využití dřevní hmoty vyžaduje v současné době pozornost, Přes pokroky v této oblasti je třeba říci, že lze využívat dřeva jako paliva a domnívám se, že se to týká značného množství, než dojde v technologii komplexního využití dřevní hmoty chemickou cestou.
Problém je však s přepravou a se spalovacími zařízeními, i když některé typy jsou u nás vyzkoušeny. Bylo by proto vhodné vytypovat některé tyto typy zařízení spalování dřeva, urychleně tyto odzkoušet a dát do výroby, zejména v provozovnách místního hospodářství a družstev. Pro příští rok i pro další léta je velmi závažnou otázkou úspora pohonných hmot. Při jednání výboru jsme dospěli k názoru, že příslušní gestoři by měli zajistit optimalizaci přepravy dřeva, aby se nevozila dřevní hmota ze Slovenska do Čech a naopak.
V lesním hospodářství se také spotřebuje značné množství benzínu a nafty při těžbě a přibližování dřeva. Domníváme se, že zde bude třeba více promýšlet zainteresovanost dělníků na úsporách pohonných hmot.
To jsou nejaktuálnější problémy lesního hospodářství příštích let. Ve vodním hospodářství je nutno upozornit na to, že se zvyšuje znečištění. Zlepšení v této oblasti spočívá především v nedostatku technologií a na to bychom měli upozornit příslušné federální ministerstvo strojírenství a žádat od něho zabezpečení potřebných zařízení.
Součástí projednávaného státního rozpočtu pro příští rok jsou také fondy vodního hospodářství a ochrany ovzduší. Prostředky získané poplatky za znečištění se dostatečně nečerpají. Bylo by žádoucí i nadále zvyšovat účinnost jejich ekonomických nástrojů a současně také více pečovat o jejich efektivní využívání. Podle plánu práce výboru se tomu budeme věnovat během příštího roku.
Poslanec Jiří Krátký
Dosavadní průběh realizace, hlavně velkých staveb, ať již v oblasti technologických dodávek nebo dodávek stavebních, vede často k vyčerpání rozpočtových nákladů ještě před dokončením staveb a tudíž v dalším jejich pokračování dochází k překračování rozpočtových nákladů. Nejde a nešlo v minulých letech o malé nebo zanedbatelné částky. Jen v roce 1979 bylo podáno za federaci 220 žádostí o povolení překročení rozpočtových nákladů a z toho za ČSR 134. Objem zvýšení nákladů v jednotlivých letech např. za rok 1974 dosáhl 8,5 mld. Kčs, v roce 1977 něco přes 7 mld. Kčs a v roce 1979 2,8 mld. Kčs.
Protože na nejbližší měsíce, či roky je opět u některých staveb signalizováno překročení rozpočtových nákladů nebo limitů, proti částkám se kterými se při zahájení výstavby počítalo, hrozí nebezpečí, že dobrý úmysl, tj. plánované snížení částek na investice se rozplyne a nebude dodrženo. Snad největší překročení se dnes jeví při výstavbě jaderných elektráren, i když v současné době má podobu řady objektivních příčin.
Druhým nebezpečím může být snaha investorů obejít dobré úmysly na snížení počtu zahajovaných staveb tím, že se pokusí zachovat zahajování všech požadovaných staveb přes snížení finančních objemů na jednotlivé stavby i za cenu prodloužení doby výstavby. Jistě takový postup jsou plánující orgány schopny uhlídat a doufejme, že mají dost síly jim čelit.
Spolu s prodražováním výstavby je zapotřebí se zmínit i o otázce inovací. Ne, že bych měl jakoukoliv námitku proti inovačním procesům, pokud nejde o pseudoinovace jen za účelem získání více finančních prostředků přes zvýšení velkoobchodní ceny. Jde mně o koordinaci inovačních procesů přes plány vědy a techniky. Rozhodující totiž musí být požadavky výrobců finálních strojů a zařízení, kteří by měli určovat směr inovačních procesů. Efekt totiž nepřinášejí takové inovace kompletačních výrobků nebo subdodávek, které mají za účel pouhé zvýšení velkoobchodních cen, které se neprojeví ve zlepšení parametrů finálního výrobku, a tudíž znamenají pouhé zvýšení nákladů na finální výrobek. Takové příklady je možno nalézt občas v oblasti inovací, armatur, měřících a regulačních přístrojů, pokud jsou nedílnou součástí finálních výrobků například kotlů. Podobně zavedení nových a dražších ložisek pro mnohé z výrobců finálních výrobků neznamená zlepšení výsledných parametrů nebo alespoň ne takové zlepšení, které by se mohlo promítnout do velkoobchodní ceny.
Předmětem jednání na mnoha úrovních je otázka norem a povolených odchylek. Čs. normy, které navrhovali hutní výrobci, sice znají kladné i záporné výrobní tolerance, avšak dodávky hutních materiálů jsou převážně uskutečňovány v kladných tolerancích, tedy se zbytečnou nadváhou, která hlavně v oblasti stavebnictví není technicky zhodnotitelná. Hutní materiály se totiž fakturují ve shodě s cenovými předpisy za skutečnou váhu, tj. za váhu, včetně váhy plusové tolerance. I když dodávky jen v minusových tolerancích nejsou pro neuspokojivý stav některých válcovacích tratí v plné míře možné a zajistitelné, přece jen propočty ukazují, že přechod na minusové tolerance všude, kde je technicky možný, by znamenal úsporu nejméně 100 000 tun surové oceli ročně. Bohužel zatím výkon válcoven se hodnotí v tunách, a proto nadváha v rámci povolené tolerance jde do objemu plnění hutního podniku a není zatím v uspokojivé míře řešen ani Souborem opatření.
Je třeba si uvědomit, že se výrazně zvýší rozsah investičních prostředků do primární sféry, tj. do oblasti těžby uhlí, rud a na výstavbu elektráren, a to při celkovém poklesu objemu investic. Tento fakt bude znamenat, že mnohé investice, které v rámci našich volebních obvodů se nám budou jevit jako nezbytné, nanejvýš potřebné, nebudou do plánu zařazeny. Jen namátkově v mém volebním obvodě půjde o čističky odpadních vod, zdravotní středisko, případně kulturní dům, který bude muset ustoupit jiným, naléhavějším celospolečenským potřebám.
Poslankyně Eva Lišková
Vlastní zavádění Souboru opatření jsme si v podniku rozdělili do 4 základních etap tak, aby aplikace byla komplexní.
První etapa ve své podstatě znamenala rozpracování Souboru opatření na výrobně ekonomické podmínky podniku. Toto rozpracování ve své podstatě reagovalo na zkvalitnění a zvýšení účinnosti národohospodářského plánování a operativních plánů uvnitř podniku tak, aby chozrasčotní úkol směrem k jednotlivým pracovištím byl jasný a srozumitelný pracujícím. Dále rozpracování obsahuje rozvoj chozrasčotu, hmotné stimulace a využívání ekonomických nástrojů k růstu efektivnosti a kvality jednotlivých výrobků, přičemž největší důraz byl kladen na snižování energetické a surovinové náročnosti. Dokument dále obsahuje i zdokonalení organizace a metod řídící práce, zejména využití přímých nástrojů řízení, tj. zkvalitnění detailních technologických předpisů, tvorbu THN a norem výkonu, včetně aktivní veřejné kontroly, zlepšení odebírky práce a tím dosáhnout v oblasti mezd zásluhovosti.
V druhé etapě jsme zajišťovali politicko-odbornou přípravu pracovních kolektivů s cílem pochopit a postupně realizovat Soubor opatření na podmínky n. p. Kovohutě Mníšek a jeho pracovišť. Za rozhodující v této etapě ve II. pololetí roku 1981 jsme považovali politicko-odbornou přípravu středně technických kádrů a diferencovanou přípravu na výrobních poradách dle profesí tak, aby bylo jasno, co má dělat výroba, co údržba, co technický rozvoj a ostatní podnikové činnosti ve vztahu k tvorbě, přípravě a zajištění plánu roku 1982 při využití a uplatnění metody vstřícného plánování cestou energetických a surovinových úspor a tím zlepšení ukazatele upravených vlastních výkonů. Výsledkem tohoto jednání je uplatnění vstřícného plánu.
Ve třetí etapě jsme si dali za cíl konkrétní postupné uplatnění některých nových ekonomických nástrojů řízení pro rok 1981 a 1982, jakož i další roky 7. pětiletky.
Konkrétně se jedná o:
– využívání upravených vlastních výkonů jako ukazatele podniku i jednotlivých hospodářských středisek,
– podíl materiálových a jiných nákladů bez odpisů na korunu výkonů,
– rentabilitu k výrobním fondům,
– zvýšení podílu pohyblivé složky mezd na kvalitativní ukazatele,
– zavedení a sledování energetické a materiálové náročnosti jako celek i na jednotlivé výrobky,
– využití hmotné zainteresovanosti a též mzdového postihu při penalizaci a postizích,
– schválení a postupnou aplikaci projektu komplexního systému řízení jakosti,
– vypracování kritérií vstřícného plánu, včetně hmotné a morální stimulace pracujících pro rok 1982,
– byla zpracována analýza dosavadního vývoje 4., 5. a 6. pětiletky pro potřeby koncepce,
– byly zpracovány a jsou upřesňovány cílové úsporné programy v energiích, v neželezných a železných kovech, palivech a živé práci pro rok 1982 – 1985,
– jsou zpracovány podklady pro inovaci technologie výrob v podniku,
– byl zpracován a je uplatněn nový organizační řád podniku, včetně zpřesnění vnitropodnikových norem řízení zejména v oblasti DTP, THN, norem výkonů, zásob, využití základních fondů, včetně prohloubení vnitropodnikových pravidel řízení pro rok 1982,
– je dokončován automatizovaný systém řízení při výrobě hliníkových slitin s cílem spořit a uspořit hliník, lehký topný olej a další drahé prvky při výrobě hliníkových slitin.
Ve čtvrté etapě pak počítáme s využitím metody zpětné vazby, tj. s vybudováním kvalitnějšího a širšího kontrolního systému v podniku s cílem upřesňovat a rozšiřovat ekonomické nástroje a řídící a organizátorskou práci ve prospěch efektivnosti tak, aby ve svém komplexu tyto zásady odpovídaly zásadám uplatnění vnitropodnikového chozrasčotu.
