V roce 1921 bydlelo ve vlastním bytě pouze šest procent obyvatel Prahy. Šedesát procent Pražanů obývalo jednopokojový byt s kuchyní. Jen 36 % bytů disponovalo pitnou vodou, 37 % vlastní splachovací toaletou a 18 % mělo koupelnu.

Údaje o bytových poměrech poskytl soupis bytů provedený v roce 1921 spolu se sčítáním lidu. Data zveřejnil Státní úřad statistický v roce 1928 v časopise „Zprávy Státního úřadu statistického Republiky československé“.

Statistici odhalili extrémní rozdíly

V hlavním městě napočítali statistici 166,7 tisíce soukromých bytů, z toho 171 prázdných (v roce 2011, kdy u nás proběhlo poslední sčítání lidu, domů a bytů, bylo v Praze 35,4 tisíce neobydlených bytů v obydlených domech). V roce 1921 výrazně převažovaly nájemní byty (87 %), jen 6 % domácností bydlelo ve vlastním. Už vlastník dvoupokojového bytu byl v té době považován za bohatého. Sedm procent tvořily služební byty, v nichž obyvatelé neplatili nájem. O sto let později se situace obrátila: v nájemních bytech v současnosti žije 34 % obyvatel hlavního města (všech Čechů 24 %), 29 % Pražanů má byt v osobním vlastnictví (v celém Česku 22 % obyvatel), 11 % bydlí ve vlastním domě (39 % Čechů) a 13 % v družstevním bytě (10 % Čechů).

Prvorepublikové byty pod lupou

Celkový počet obytných místností v roce 1921 byl 389,6 tisíce. Na jeden obydlený byt tehdy připadalo průměrně 2,3 obytné místnosti. Celkem 87 % z nich bylo určeno výhradně k bydlení, zbývajících 13 % bylo živnostenských, tedy sloužily k bydlení i provozování živnosti. Mezi takové statistici řadili vedle obydlí různých řemeslníků i byty advokátů, lékařů atd. Zajímavostí je 10 tisíc místností určených služebným, což znamená, že každá dvacátá pražská domácnost měla před sto lety prostory k ubytování služebnictva.

Téměř každý dvacátý byt se nacházel ve sklepě nebo v suterénu (4 %). V přízemí bylo 29 % bytů, v 1. patře 26 %, ve 2. patře 21 %, ve 3. patře 15 % a ve 4. nebo vyšším patře 5 % bytů. Pouze jednou místností disponovalo 10 % bytů, pokoj a kuchyň mělo 60 % bytů, dva pokoje s kuchyní mělo 18 % bytů, tři místnosti a kuchyň mělo 10 % bytů (v současnosti je třípokojový byt s kuchyní v Praze nejrozšířenější, tvoří čtvrtinu obydlených bytů). Více než čtyři místnosti s kuchyní měla dvě procenta bytů. Celkem 1 341 bytů bylo šestipokojových a 61 bytů mělo dokonce více než 10 místností.

Každá pátá domácnost měla podnájemníky

V pražských bytech žilo 646 211 osob. V průměru tedy na jeden byt připadalo 3,9 osoby a 1,7 osoby na jednu obytnou místnost (v roce 2011 byla průměrná zalidněnost pražského bytu 2,2 osoby a průměrný počet osob na obytnou místnost byl 0,8). Téměř 95 % bytů obývala v roce 1921 jedna rodina, alespoň jednoho podnájemníka mělo 19,7 % bytů.

Ve zveřejněných tabulkách nacházíme i extrémy – například v pěti bytech o jedné místnosti bez kuchyně žilo 13 a více osob. Podobný počet osob obýval sedmnáct jednopokojových bytů s kuchyní. Naopak, v 15 bytech s více než pěti pokoji žil jen jediný obyvatel.

Byty bez vody

Na jedné straně reprezentativní vily, na druhé městské dělnické domy, které mnohdy postrádaly hygienické a technické zázemí. Pitná voda byla dostupná ve 37 % bytů, do většiny bytů (55 %) se musela voda donášet z jiné části domu. Na pumpu nebo jiný zdroj mimo domov byli odkázáni obyvatelé 8 % bytů. Prádelnu mělo pouze 0,5 % bytů a koupelnu 18 % bytů. Vlastní toaletou se splachováním disponovalo 37 % bytů, obyvatelé většiny bytů (61 %) se museli spokojit se společnými WC (v roce 2011 mělo 99 % bytů vodovod z veřejné sítě, teplou vodu, splachovací záchod a koupelnu). Plyn ke svícení byl zaveden v 8 % bytů, plyn k vaření a topení byl v 15 % bytů. Elektřina sloužila ke svícení ve 38 % bytů, k vaření a topení byla používána pouze v 0,5 % bytů.