Elektrotechnika v československém hospodářství
Ing. Jan OSOLSOBĚ
Elektrotechnika pronikla ve svém bouřlivém vývoji průmysl, živnosti, zemědělství i celý náš život a má pronikavý vliv na všechny obory lidské činnosti. Je těžké přehlédnout rozsáhlý její význam v průmyslu a v národním hospodářství a zcela nemožné referovat o tomto rozsáhlém pracovním oboru v krátké době. Jistě máme všichni v živé paměti výstižný referát prof. Lista na slavnostním sjezdu r. 1938 a nádhernou jeho výzvu k nástupu do práce v nové republice „Jen dál“, což moji úlohu usnadňuje, a ztěžuje zároveň. Ačkoliv jsem si vědom těchto obtíží, vyhověl jsem usnesení sjezdové komise a volil jsem téma o elektrotechnice, zvláště elektrárenství, jeho významu pro naše hospodářství a jeho úkoly v budoucnosti. Chci navázat při tom na referáty prof. Lista; pokusím se vyzvednout jen některé složky z toho velkého oboru technického tvoření.
Význam elektrotechniky a zvláště elektrárenství ukazuje tato statistika:
Celková naše roční výroba elektrické energie byla v r. 1937 4,2 miliardy kWh, z čehož asi 40 % v samostatných elektrárnách a zbytek v závodních (průmyslových). Z toho se většina, asi 90 %, vyrobila v parních elektrárnách, zbytek, asi 10 % (450 mil. kWh), v elektrárnách vodních.
Od r. 1937 do 1944 vzrostla výroba na 7,2 miliardy kWh; nyní dosahuje asi úrovně z r. 1940. Od r. 1918 do 1938 se výroba skoro zečtyřnásobila. V Čechách je dnes v zelektrizovaných obcích asi 90 %, na Moravě 92 %, na Slovensku 60 % všech obyvatel.
Vzrůst výroby elektřiny v ČSR se v posledních letech před druhou světovou válku pohyboval od 5 do 15 % ročně a dosáhl v r. 1937 téměř 4,2 miliardy kWh, tj. na obyvatele asi 280 kWh. R. 1938 nastává vlivem podzimních událostí stagnace (vzrůst jen 3 %). (V letech válečných se na našem území koncentroval válečný průmysl, takže některé elektrárny měly větší vzrůst konsumu). Pohyboval se mezi 7-14 % a spotřeba se v posledních letech drasticky brzdila. Výroba v letošním roce není ještě zachycena; počítat se může s poklesem 20-30 % proti r. 1944, hrubý odhad na r. 1945 je 6 miliard kWh, což je asi jako v r. 1940 nebo 1941. Naše samostatné elektrárny s rozvodným zařízením měly hodnotu přes 4 miliardy Kč – elektrárny, el. dráhy, el. průmysl, slaboproudá technika, telegraf a telefon, rádio asi 10 miliard Kč, tj. asi 2 % celého národního jmění československého, jež se odhadovalo před válkou na 500-600 miliard. Hrubá hodnota výroby kovoprůmyslu byla v r. 1935 8 ½ miliardy Kč, čistá, po odečtení hodnoty výroby hmot a polotovarů 3 ½ miliardy Kč; v chemickém průmyslu byla hrubá hodnota 3 miliardy 300 milionů Kč, v textilu 8 miliard, čistá hodnota 3 miliardy. Elektrotechnický průmysl měl v ČSR 185 podniků; v r. 1935 činil odbyt, resp. hodnota výroby, 780 mil. Kč, v r. 1937 900 mil. Kč a v r. 1944 3 500 mil. Kč. Zaměstnanců bylo asi 50 000, dnes je asi 30 000. Vývoz v r. 1937 byl asi 100 milionů Kč, dovoz hotových výrobků byl dvojnásobný.
Dá se odhadnout, že se spálí v elektrárnách ročně za 600 mil. Kč uhlí; hodnota prodané elektrické energie byla asi 1,5 (3) miliardy Kč. Elektrárenství je tedy asi na 5. místě v našem národním hospodářství.
Kdysi se vytýkalo elektrárenství, že je hospodářským odvětvím, vyžadujícím velkých kapitálů a že tedy ztělesňuje velké majetkové hodnoty, avšak zaměstnává málo lidí. Nemůže být ovšem výtkou, nýbrž triumfem techniky, poskytuje-li elektrárenství téměř samočinně ohromné množství energie produktivní práci; neboť má-li technika vůbec nějaký smysl, je to přec, uvolňovat postupně více hlav a rukou pro práci vyšší a odebírat je ze základní průmyslové výroby. Celkem na 100 000 lidí nalézá práci v souvislosti s elektrárenstvím; počet zaměstnanců v elektrárnách byl v r. 1944 asi 25 000, elektrotechnický průmysl u nás zaměstnává asi 50 000 lidí, elektroinstalatérství asi 3000, obchod elektrotechnickými potřebami asi 2000; vezmeme-li k tomu ještě podíl hornictví, jež opatřuje uhlí pro veřejné elektrárny, dostáváme celkový počet aspoň 100 000 lidí. Většina z nich jsou přední odborníci, patří tedy k nejlepším hlavám a rukám našeho hospodářství.
Tak intensivní hospodářské odvětví však působí a podněcuje i jiná hospodářská odvětví, především tím, že jim dává práci a objednávky. Není téměř látky, jíž by se nepoužilo v elektrotechnice, není průmyslu a živnosti, jichž by elektrárenství nezasáhlo. Železo, kovy, tkanina, porcelán, sklo, lisované hmoty, dřevo, laky patří k stavebním látkám, jichž se používá pravidelně v elektrotechnice. Co pozemních a zemních staveb a prací je spojeno se stavbou vedení a kabelů, kolik obytných budov vzniká v sousedství velkých elektráren, co je i stavebních možností při elektrizaci domácností a průmyslu.
Použití elektřiny vykonává pronikavý vliv na průmyslová odvětví a na živnosti, jež používají elektřiny. Každá novinka přináší nové pracovní možnosti. Rozhodující je nejen poskytnout práci, ale i hodnoty a ostatní okolnosti, jež tuto práci provázejí.
Vzrůst výroby elektrotechnických výrobků je závislý na rozvoji elektrárenského hospodářství, neboť bez rychlého rozvoje našeho elektrárenského hospodářství nebyl by elektrotechnický průmysl mohl rozkvétat a nemůže také dosáhnout úspěchu ve vývozu. Připomeňme, jak všeužitečné elektrárny daly podnět elektrotechnickým závodům ke stavbě velikých turbin, turboalternátorů, kotlů na vysoký tlak a tavnými komorami, vodních turbin a nejrozmanitějších strojů a přístrojů. Každá tato zakázka přispívá k tomu, aby se podporoval vývoz, a pomáhá nejen elektrárenskému hospodářství, ale nepřímo všem průmyslovým odvětvím, které získávají práci od elektrotechniky.
Z ohromného množství úkolů, jež nám vystávají v osvobozené vlasti, je zvlášť důležitý problém pracovních sil a otázka šetřit zdroji energie; sledujme, jaké úkoly při tom připadají elektrotechnice. Stojíme u nás před úkazem nezvyklým před touto světovou válkou a řídkým pro průmyslové národy, před nedostatkem pracovních sil. To znamená, že se budeme muset snažit více než kdy jindy z vykonané pracovní hodiny dosáhnout maximální pracovní výkon. (Připomeňme si při této příležitosti, že nedlouho ještě před naším sjezdem, r. 1938, v kruzích blízkých našemu podnikání, cena a postavení techniky se zneuznávaly, a radilo se, aby se od stroje odcházelo k ruční práci. Třeba zde konstatovali, že technika nezklamala, nýbrž že krize všeho druhu částečně znemožnily v plné míře využít a zhodnotit požehnání techniky).
Bude třeba se snažit dosáhnout velkou produkci při málo pracovních hodinách. Fyzický výkon dospělého člověka se řídí způsobem práce a individuálními vlastnostmi. Při srovnávání lze počítat s trvalým výkonem dospělého člověka při 8hodinové pracovní době 50-60 wattů. Tento výkon srovnejme s energií, jež nám poskytuje elektrárenství pro mechanickou práci. V roce 1938 byla celková výroba v ČSR 4,2 miliardy kWh; předpokládejme, že se aspoň 50 % elektrické energie přeměňovalo v elektromotorech v mechanickou práci. V průmyslu ČSR je zaměstnáno 2,5 mil. lidí, takže při průměrné roční pracovní době 1500 hodin na zaměstnaného připadal pracovní výkon ¾ – 1 kW. Z toho vychází, že člověku pomáhá elektrická energie 10-15kráte větším výkonem než je jeho vlastní, nehledíc na to, že automatizací a zdokonalením výrobních nástrojů nastává další znásobení tvůrčí síly. Je to energetická výzbroj člověka. V USA byl tento výkon až 4krát větší; národní důchod na hlavu byla tam 5kráte větší než u nás.
Dělník, jenž vyrábí více, stojí méně, je-li jeho energetická výstroj lepší, při čemž za míru jeho výstroje se může zároveň vzít mimo stupeň elektrizace, poměr kWh k pracovním hodinám. Je příznačné, že mzdy rostou se stupněm elektrizace; zároveň roste výkon dělníka, a to ještě ve větší míře, a proto náklady na práci poměrně klesají.
Proto je rozhodující specifický obsah pracovní, tj. elektrická práce, sloužící k výrobě váhové jednotky průmyslových surovin nebo hotových výrobků. Tato hodnota nám může dát názorný obraz o významu a důležitosti elektrické energie pro různé těžební a výrobní metody, a bylo by vděčnou úlohou takto systematicky vyšetřovat různé suroviny a výrobky a srovnávat dnešní hodnoty s dřívějšími, nebo hodnoty různých zemí. Sledujeme-li tyto myšlenky, docházíme k zajímavým závěrům, a dá se takto číselně sledovat technický pokrok a zlepšení.
Ve zprávě, již podala prof. Falkner-Smitová z Ústředního statistického úřadu SSSR, vyplývá, že zásobení jednotlivce nebo závodu x-násobným množstvím energie způsobuje zvýšení hospodářského efektu na nx-násobnou výši; n je vždy větší než 1.
Novodobé zásobení energií přináší zároveň s moderními sdělovacími prostředky řeči, obrazů a písma ještě další výhody mimo zvýšení výrobní schopnosti: soustředěná výroba, avšak decentralizovaná distribuce dává celku i jednotlivci větší volnost při volbě a ve změně sídla a stanoviště podniku. Umožňuje, aby se zmenšila sociální napětí, jež vznikají koncentrací velkých množství lidí na malé průmyslové oblasti. Zásobování energií zvětšuje rychleji, než tomu bylo dříve, řetěz zušlechťovacích procesů mezi surovinou a spotřebním zbožím. Potřeba školených pracovníků roste, poptávka po práci tělesné klesá. Rostoucím používáním strojů se uvolňuje člověk pro rozvoj vyšších schopností, pro duševní a konečně pro vědeckou a badatelskou práci. Umožňuje dále, aby se stavěla zahradní města namísto nájemních kasáren, přibližuje velkoměstům přírodu, poskytuje venkovu příjemnosti a výhody velkoměsta a tlumí napětí mezi městem a venkovem, ježto zvyšuje výnos zemědělství a výměnu průmyslových a hospodářských výrobků. Připomeňme si při této příležitosti, že na těchto dobrodiních elektrizace má a musí být účasten i největší dělník světa, který pracuje zvláště na venkově deset, dvanáct i více hodin denně bezplatně – žena.
Konečným naším cílem je:
Vyrábět energii co nejlaciněji a bezpečně a umožnit každému občanu jí co nejhojněji používat.
Národohospodáři, finančníci a státníci, obchodníci a učitelé musí spolupracovat s inženýrem co nejtěsněji na řešení těchto problémů. Zásobení energií jako část velkého problému národohospodářského, správně vyřešené, přispěje k štěstí a spokojenosti národa.
Až se roztočí kola průmyslu naplno, bude směřovat hlavní naše úsilí k tomu, vyloučit ztráty v různých jeho odvětvích, zlepšit a zhospodárnit výrobu, rozvod a používání elektřiny. Kolo výroby elektřiny dosáhlo ve svém vývoji netušených rozměrů a rychlosti. Stále rychlejší vývoj stávajících použití elektřiny, spojených s objevy nových použití, zvětšuje kolo dodávky a poptávky; vyžaduje to stále většího a většího úsilí lidské řídící síly a je třeba řešit technické problémy většího a většího významu. Sledujeme-li a řešíme-li jakýkoliv technický úkol, je měřítkem úspěchu způsob, jak jsou technické a hospodářské nesnáze překonávány, a jaké výsledky se dosáhly. Není lepšího a názornějšího příkladu takového úspěšného postupu v našem průmyslovém vývoji nad soustavnou elektrizací všeužitečnými elektrárnami, jejichž rozvoj dal vznik technickým problémům, jaké naši inženýři nikdy předtím neměli a které také úspěšně rozřešili.
I když můžeme pohlížet s uspokojením na vykonanou práci, musíme pracovat na dalším zlepšení v budoucnosti; neboť jsme dosud nedosáhly stavu statické rovnováhy a je proto třeba si dát otázku: Co dále? Kolo pokroku letí a musí se točit s rostoucí rychlostí a lidské úsilí je musí stále udržovat na obrátkách a vést je na cestu lidského blahobytu s nejmenším vynaloženým úsilím. Dnešní generace pohlíží s jistou dávkou útrpnosti na životní podmínky v minulosti, budoucí generace budou pohlížet však asi stejně na náš způsob života a na naše životní podmínky. Mnoho z nás si snad ještě vzpomene na svět bez aut, aeroplánů, kin, bezdrátové telegrafie, rádia, gramofonů, paprsků X atd., a zdálo se nám to tehdy stejně dokonalé jako teď. Pohleďme jen na změny, jež nastaly v posledním půl století elektřinou. Naše generace považují za samozřejmé dráhy s rychlostí přes 100 km za hodinu, rychlost aut 180 km a rychlost aeroplánů nad 500-600 km a větší, ale všechno to vybledne a mizí ve srovnání s příštím vývojem verneovským, wellsovským a čapkovským. Mezi vynálezem a použitím uplyne jistá doba, potřebná na vývoj a způsobená lidskou setrvačností; tak např. mezi Wattovým vynálezem parního stroje se Stephensonovým použitím k pohonu uplynulo čtvrt století a skoro stejná doba uplynula mezi objevem bezdrátové telegrafie v r. 1897 a zavedením rozhlasu. Objev za objevem tak bombarduje lidstvo, nové objevy nás čím dále tím méně překvapují, že si jen při tom myslíme: Co ještě přijde? Proto, hledíme-li do budoucnosti, může být snad jistější říkat, co se stát může, než co se stát nemůže.
Jaké důležité objevy se v budoucnosti mohou vynořit ve světových laboratořích?
Jak pokročila věda, elektrotechnika a elektrárenství na západě, o tom nemáme doposud zpráv, a tak lze stavět jen na dosavadních informacích. Ve sféře čisté vědy, ve výzkumu podstaty hmoty splňuje se nejsmělejší lidský sen o přeměně prvků, a uskutečňuje se prozatím na poloviční cestě; v průběhu přeměn byla objevena umělá radioaktivita, převyšující radioaktivitu radia. Tyto paprsky by mohly nahradit paprsky X v radiografii nebo radium v léčení nemocí, mohly by být použity při tvoření nových sloučenin v chemických pochodech a opatřit nám zdroje světla o větší účinnosti (luminofory) než dosavadní žárovky s 3 % účinnosti. Výsledky těchto prací se budou moci jednou projevit v energetickém hospodářství a bylo by pak prakticky neomezené množství energie. Zní nám dnes utopisticky, že s kg hmoty by se daly nahradit celé naše elektrárny; přesto, že se podařilo v atomové pumě tuto přeměnu s netušeným úspěchem uskutečnit, neříkají nám hospodářské zákony, že mluvit o laciné energii je prozatím fantazií?
Faktum je, že jsme teprve na počátku dlouhé cesty objevu účinného a praktického způsobu této přeměny.
V říši užité vědy se dělají nesčetné výzkumy v rozmanitých oborech a v kterémkoliv z nich každým okamžikem se dá očekávat překvapující objev. Velké a poměrně nové pole elektrotechniky se vyvinulo netušeně od objevů paprsků X. Přineslo nám rozhlas a nyní i televizi. Má velkou a důležitou úlohu v těžkém průmyslu tím, že nám dává přístroj a pomůcky pro vyšetřování materiálu, automatické řízení strojů, ochranná zařízení aj. Další objevy dají nám dnes přístroje rozhlasové, a budou mít významný vliv na řízení přenosu a transformaci energie.
Možnosti používání elektřiny v nesčetných jiných oborech nemají hranic a mezí. Elektřiny se bude používat v zemědělství pro mnohé jiné účely než pouhý pohon; světlem a zářením se budou čistit semena, vylučovat plevel, zlepšovat půda a ničit hmyzí nákazy. Bude se používat na dosud skoro netknutém poli čištění vody a úpravy vzduchu v obytných budovách, dílnách, továrnách, bude mít významné úkoly v biologii pro lepší poznání lidského těla, bude potírat onemocnění, jímž ztrácí lidstvo miliony, bude přemáhat mnohé z nemocí, k nimž jsme náchylní.
V průmyslu, při studiu materiálu, nastal důležitý vývoj ve výrobě slitin v elektrických pecích přesně řízených a ovládaných; jsou to magnetické slitiny úplně nových vlastností a oceli pro vysoké teploty, jež zrevolucionují vývoj, stavby a projekty elektrických a tepelných zařízení s novými metodami elektrického sváření a vývoj formování.
V dopravě se jistě nalezne jednoho dne vhodný akumulátor a elektromotor nahradí motor výbušný. Je jisté, že rychlé vyčerpání zásob světových ložisek nafty, jež se odhadují jen na 20 let, dává k tomu popud. Zásoby uhlí nám Němci důkladně vyrabovali a budeme asi zápasit s nedostatečnou těžbou, takže bude nutno přikročit k elektrizaci drah. A Praha také nebude již snad čekat dlouho na podzemní dráhu. Připomeňme si ovšem, že před válkou to byly obavy z dalšího vzestupu nezaměstnanosti v hornictví, jež způsobily, že se dráhy neelektrizovaly. Dnes právě nedostatek uhlí by nás k elektrizaci nutil. Vidíme, jak se mění hospodářská hlediska.
Objevy ve výzkumu isolace dají nám alternátory pro vyšší napětí, kabely pro nejvyšší napětí, které spojeny s pokroky v usměrňování mohou jednoho dne způsobit, že se vyvrátí z kořenů dnešní systém výroby a přenosu.
Ve výrobě elektřiny se dá pokrok v posledních 25 letech měřit tím, že se vyrobí ročně 5krát více elektřiny jen s dvojnásobným množstvím uhlí. To znamená, že technická účinnost je 2 ½krát větší; ač je to jistě krásný pokrok, lze to považovat pouze za míru toho, co se dá dosáhnout technickou prací, je-li správně vedena. Spokojí se technici s 35% tepelnou účinností v elektrárně a není naděje nalézt účinnější způsoby přeměny? Pouhá skutečnost, že jsme šli tak daleko, jak jen jsme hospodárně mohli v zdokonalení tepelného cyklu, měla by nám být pobídkou, abychom hledali nové metody. Životní nutnost, věnovat soustředěnou pozornost uchování uhelných ložisek, rychlý vzrůst stávajících odběrů elektřiny, přesný postoj inženýra v plánování – vše to jsou etapy ve snaze snižovat ztráty na nejdůležitějším místě, ve výrobě, a průběhem doby se tu dosáhne jistě žádaného výsledku.
Načrtl jsem možný vývoj a výhledy do budoucnosti – třeba si však spíše říci, jaké jsou naše nejbližší úkoly. Za šest let okupace vzrostla výroba v Čechách a na Moravě o 50-60 %, výkon elektráren však sotva o 15 %. Pracovalo se bez rezervy – v r. 1938 bylo využití zařízení kol 40 % a rezerva 60 %, v r. 1944 vzrostlo využití u některých elektráren na 83 % a rezerva klesla na 17 %. Elektrárny a elektrická zařízení jsou vyčerpány a nedostatečně udržovány. V pohraničním území najdeme mimo to velkou nejednotnost, roztříštěnost a zastaralá zařízení. Je to následek toho, že se nepodařilo před r. 1938 celé území Čech pojmout do elektrizace národní a do elektrizace soustavné, takže celé severní a severozápadní území Čech bylo v rukách nevšeužitečných a z převážné části i v rukách zahraničního kapitálu. Náprava si vyžádá velkých nákladů.
Válka postihla elektrizaci v republice velmi citelně. Některé elektrárny, zejména na Slovensku a na Moravě, utrpěly velmi mnoho bezprostředními účinky války, bombardováním, požáry, poškozením sítí, dopravy apod. Tyto škody se napravují. Po tomto stavu rekonvalescence musí následovat nutná příprava pro další život a další vývoj. Při posuzování možnosti dalšího vývoje a hospodářských možností nezapomeňme, že válečná konjunktura byla umělá, že nás vybrakovala a že budeme muset napravovat to, co nacismus napáchal a o co nás ožebračil.
Elektrizace je u nás téměř dokončena na Moravě, kde zbývá asi 300 obcí bez elektřiny. V Čechách zbývá asi 2000 obcí (24 %). V Čechách a na Moravě má elektřinu k dispozici více jak 80 % všech obcí, v kterých žije přes 90 % všeho obyvatelstva, na Slovensku 40 % obcí, ve kterých je asi 60 % obyvatelstva.
Podle vývojové křivky byla by bez vnějších zásahů elektrizace dokončena na Moravě do konce roku 1950, v Čechách do konce roku 1955 a na Slovensku do konce roku 1960. Bude-li materiál a finanční prostředky na připojení zbývajících obcí, mohou být připojeny i do 5-8 let. Jde ovšem vesměs o elektrizaci nerentabilní, která zhoršuje hospodárnost. Aby bylo možno tyto obce elektrizovat, třeba poskytnou podle zákona č. 139/1926 potřebné podpory.
V obcích, které mají již elektřinu k dispozici, nejsou ještě připojeny všechny domy a všichni obyvatelé. Považujeme-li elektrizaci ve velkých a větších městech zhruba za dokončenou, zbývá ve venkovských obcích ještě připojit asi 15-25 % domů. Jde většinou o objekty malé nebo odlehlé a tedy pro elektrárnu nerentabilní. Dokončení elektrizace v těchto případech vyžaduje opatření materiálu instalačního a přípojkového a samozřejmě i finančních prostředků jednotlivých zájemců, vesměs nemajetných vrstev. Kdyby i tato elektrizace měla být dokončena ve zmíněné lhůtě, bylo by třeba usilovné propagace, případně i finanční podpory.
Mějme však na paměti, že rozvoj se zdrží podle stupně poškození za války.
U drobných odběratelů již připojených nejsou ještě používány všechny elektrické spotřebiče a u mnoha druhů spotřebičů jsme vlastně teprve na počátku vývoje. Na podkladě dat o vývoji spotřebičů v oblasti ZME podle prací Ing. Fl. Kučery, lze odhadnout přibližně nynější stupeň nasycení podle přípojné hodnoty spotřebičů:
Žárovky…………………………………….. 60 %
elektromotory zemědělské…………………. 60-80 %
elektromotory živnostenské………………… 65 %
elektromotory průmyslové…………………. 65 %
rozhlasové přijímače………………………. .65 %
velké elektrické pece………………………. 50 %
žehličky……………………………………. 50 %
domácí vodárny…………………………… . 30 %
lékařské přístroje…………………………… 25 %
holičské přístroje…………………………… 20 %
vařiče………………………………………. 20 %
vysavače prachu……………………………. 13 %
ventilátory………………………………….. 12 %
elektrická kamínka………………………….. 5 %
elektrické pračky……………………………. 2,5 %
elektrické svářečky………………………….. 2 %
elektrické sporáky…………………………… 2 %
ledničky……………………………………… 1,5 %
teplomety…………………………………… 1,5 %
ohřívače vody………………………………. 1 %
drobné elektrické pece……………………… 0,5 %
ostatní spotřebiče…………………………… 1-5 %
Podle toho je tedy překročen inflexní bod vývojové křivky jen u žárovek, elektromotorů rozhlasových přijímačů, elektrických pecí a žehliček, kdežto všechny ostatní spotřebiče mají nejprudší vývoj teprve před sebou. Nyní je po elektrických spotřebičích značná poptávky a zatím jde tedy jen o otázku výroby těchto spotřebičů. Později ovšem přibude rovněž otázka finančních prostředků a tedy celkové životní úrovně odběratelů. Do pěti let bylo by snad možno dosáhnout, aby každý odběratel v území ZME měl k dispozici elektrické osvětlení, elektromotory pro pohon, rozhlasový přijímač, žehličku a malý elektrický vařič. Z ostatních spotřebičů bylo by nutno úsilí pro opatření domácích vodáren, elektrických praček ledniček, ohřívačů vody apod. Otázka elektrického vaření v městech s plynárnou souvisí s dodávkou plynu, v ostatních městech a obcích závisí hlavně na kapacitě místních sítí. Sítě již nyní nedostačují a běží především o finanční prostředky na rekonstrukci a zesílení, při nejmenším i zdvojnásobení počtu nynějších transformoven v obcích, kromě další mědi na zesílení vodičů. Pamatujeme při tom, že nám Němci sundali na 3300 tun mědi.
S připojováním dalších obcí, domů a odběratelů a spotřebičů poroste odběr proudu v drobném. Nynější stav nasycení v Praze lze odhadnout podle vývojové křivky na 60 %, v Brně na 50 %, mimo Brno na 30 %. Odhad u velkoodběratelů je nepřesný a nejistý, neboť jejich odběr v době okupace byl abnormální, pro značný přesun průmyslu do našich zemí. Přesto jsme nedosáhli asi značnějšího stupně nasycení a lze odhadnout pro velkoodběratele v Brně a mimo Brno asi 60 % vzhledem k roku 1943; tentýž základ byl vzat i pro stupeň nasycení drobného odběru.
V zemědělství ¾ všech zemědělských závodů je zásobeno elektřinou, 80 % strojů v zemědělství bylo poháněno elektromotorem. Jejich počet vzroste zvláště po válce. Sledujeme-li velikost zemědělských závodů, v nichž převládá elektromotor, shledáme, že jsou to malé a střední závody. Jak v řemesle, tak i v zemědělství pomáhá motor zvláště kapitálově slabým.
Nepřihlížíme-li k účinku jakéhokoliv nového objevu v oboru výroby a použití elektřiny, jaké jsou vyhlídky normálního vývoje v příštích 20 letech? Prodloužíme-li si dosavadní křivky vzrůstu, lze soudit, že vzrůst výroby samostatných elektráren bude z 6 miliard na 12 miliard v r. 1960, což odpovídá vzrůstu maxima z 1,4 mil. kW při 33% využití na 2,5 mil. kW při 45% využití, uhlí se spotřebuje z 6,5 mil. tun skoro 9 mil. tun se spotřebou pouze 2/3 kg místo dřívějšího 1 kg a spotřeba na obyvatele by vzrostla na 700 kWh. Že jsou to čísla rozumná, ukazuje to, že roční vzrůst je 7 % místo dosavadních skoro 10 %. Elektrárny se musí připravit na zvýšení odběr ve všech odvětvích. Za války byl nedostatek pohonných látek, petroleje, takže každý se snažil odebírat elektřinu, která byla nejjistější. Jako minulá válka tak i nynější byla největším propagátorem elektřiny. Dá se očekávat velký vzrůst spotřeby tepelného proudu především v průmyslu; již v posledních ročních cizích časopisů se ukazuje velký vzrůst elektrických pecí ve všech odvětvích; pece metalurgické, kalící, žíhací, smaltovací, atd., dále v živnostech, kde se uplatňuje sváření: dnes je touha každého vesnického kováře mít svářečku. Jistě se rozšíří elektrické sporáky, neboť jejich výhody a přednosti jsou nesporné.
Význam elektrizace u nás vzroste zvláště v rolnictví. Velké výměry půdy v pohraničí se dostaly do rukou drobných zemědělců a tak nastal nedostatek pracovních sil. Bude třeba v zemědělství urychleně zmechanizovat především elektrizací, a to veškeré práce ruční, pokud je to jen možné. Práce takto ušetřená se může věnovat na lepší obdělávání půdy, aby se dosáhlo lepšího výtěžku. Proto třeba elektrizaci venkova urychlit, zintenzivnit a prohloubit a zmechanizovat do důsledků. I značné investice se za čas vyplatí úsporou lidské práce, které je nedostatek a je proto drahá.
Elektrárny musí poměry v zemědělství důkladně poznat a musí být rolníkovi poradcem a pomáhat řešit aktuální problémy. Proto je důležitým úkolem elektráren prohlubovat elektrizaci vybudováním dobré služby. Třeba hledat nové pracovní metody, aby bylo možné úkoly zvládnout, třeba navrhnout nové organizační formy, které by venkovu použití technických vymožeností usnadňovaly. Rozsáhle tento obor příští činnosti elektráren zpracoval prof. List ve svém článku „Technika a venkov“ v letošním srpnovém čísle EO.
Aby používání elektrických strojů a zařízení bylo bezpečné a spolehlivé, aby byly závody včas odstraněny, opravy prováděny odborně, rychle a levně, vyžaduje vývoj elektrizace venkova vybudování husté sítě správkáren elektrických zařízení v sídle obvodních provozních správ, jež jsou střediskem kraje. Ve městech se sídlem obvodních správ by se zřizovaly demonstrační místnosti se stálou výstavou a předváděním elektrických přístrojů. Tam by se předváděly elektrické přístroje a tam by byla poradna pro používání elektřiny v domácnosti, zemědělství a v živnostech.
Je třeba vést odběratele, aby jejich zařízení byla účelná a hospodárná. Snahou elektrárny nesmí být rekord v dodávce elektřiny, ale největší účelnost a úspornost v používání. Za tím účelem budou elektrárny poučovat o vzorném používání elektřiny přednáškami, kurzy a školením pracovníků, propagačními filmy v součinnosti s průmyslem a živností. Bude nutno se starat o dostatek levných a dobrých spotřebičů. První podmínkou toho je jejich důsledná normalizace, typizace a kontrola jakosti. Budeme dále dbát o všeobecné zavedení jednotných moderních sazeb složených, jichž základem bude nové vydání normy ESČ pro sazby.
Vzrůst konzumu přinese elektrárnám velké úkoly, neboť nevyhovuje ani stav elektráren ani stav sítí a zařízení. Vše je přetíženo. Bude se muset opravit nejen to, co válka zničila, dohnat vše, v čem vývoj zdržela, nýbrž i udržet krok s dalším rozvojem používání elektřiny. V rozvodných sítích bude třeba zesílit průřezy, zvětšit počet transformoven, aby kapacita sítí byla zvětšena na připojení sporáků, zemědělských motorů apod. Někde se postaví transformovny rezervní, zapínané jen na dobu žní.
S tím souvisí přestavba a úprava sítí středního napětí (22 kV). Bude třeba zvětšit počet rozvoden a hlavních transformoven. V rozvodném systému je hlavní rozvodna velmi důležité zařízení, stejně důležité a snad důležitější než elektrárna sama. Budeme se muset zabývat problémem výměny a opatřování dřevěných sloupů, vždyť běží o desetitisíce sloupů ročně.
Pokud jde o 100 kV síť, ukazuje se, že nestačí na mezioblastní úkoly; na to bude 200 kV a je třeba zřídit u ESČ pro to komisi, neboť již dnes v některých projektech rozvoden 100 kV třeba s tímto napětím počítat.
Bude třeba se vyrovnat s otázkou bezpečnosti proti zkratům, následkům zkratů, proti požárům, výbuchům, přepětí atd. Je zde celá řada nových otázek a úkolů.
Vzrůstající poptávka bude vyžadovat stavbu nových zdrojů. Dobudujeme a vybudujeme nové teplené elektrárny, teplárny a vodní elektrárny.
Bude se při tom, jako ve všem, hledět především k domácím zdrojům. Půjde jistě o hospodárnost nejen ve spotřebě uhlí, ale i o hospodárnost lidské práce a kapitálu. Budeme stavět dobře, ale při tom hospodárně a levně a se zřetelem na budoucnost. Budeme plánovat, budeme hospodařit se svými zdroji velice pečlivě. Nové uspořádání energetického průmyslu bude vyžadovat velké úsilí organizační a oddanou práci všech.
Dále bude třeba vypracovat a propracovat i účelnou kalkulaci. Je nutné, aby se elektrotechnikové usilovně věnovali hospodářské, finanční, účetní, organizační a správní stránce svého podnikání – jednak, aby nepřišli o ovoce svého úsilí, jednak aby vyřešili řadu hospodářských a jiných naznačených problémů, neboť se ukazuje, že řadu těchto problémů musí řešit lidé s odbornými znalostmi elektrárenskými nebo elektrotechnickými a i s důkladnou znalostí teorie a moderních matematických metod. Je ovšem třeba, aby si elektroinženýři osvojili zmíněné potřebné vědomosti. Proto se zřizují např. na brněnské technice jako pátý ročník přednášky obchodních a hospodářských nauk.
Vyrábíme elektřinu především z uhlí, lidské práce a peněz. Tyto složky jsou v různém poměru v různých druzích upotřebení elektřiny. V dodávce pro velkoodběratele jsou asi rovnoměrně rozloženy, v dodávce pro maloodběratele převládá podíl kapitálový. Cenový index uhlí byl před válkou přes 1000-1200, práce 800, též peníze byly dražší, kdežto elektřina se pohybovala v cenách pro světlo a pohon na indexu 400-600, ba v bytových sazbách s dobrým využitím 100-150. Dnes je index uhlí proti r. 1939 na 1300-1400 a vzroste na 2000 až 4000, práce na 5000, kdežto ceny elektřiny se nezměnily.
Náklady na elektřinu činily asi 1,5 % celkové národní výroby a asi 4 % nákladů hodnoty zpracovaného zboží. Projevuje se tedy náklad na elektřinu v prodejní ceně velké části výrobků jen velmi nepatrně. Nejnižší je ze známých oborů, v oděvnickém průmyslu, vyšší v textilním průmyslu, hornictví a v průmyslu kovů a železa. Např. ve stavebním kování, zámečnických výrobcích, poživatinách nedosahuje ani 1 %, ve výrobě obuvi kolem 1 %, ve výrobě strojů též 1 %, ve výrobě papíru však již 10 %. Značné množství elektřiny spotřebovává chemický průmysl a ceny za elektřinu jsou tam podstatnou součástí výdajů. Ve výdajích rodinných činí jen asi 1 %; znamená tedy zvýšení ceny o 100 % zvýšení celkových nákladů jen o jednu setinu.
To uvádím proto, že třeba uvážit, jak poměrně malým zvýšením cen, jež se nepatrně projeví ve výrobních nákladech, by se daly elektrárnám uhradit ztráty a dnešní zvyšování nákladů a umožnit jim plnit velké úkoly v budoucnosti.
V elektrotechnice stojíme v Československu před velkými problémy. Válečné škody našeho hospodářství se odhadují na čtyřnásobek našeho národního důchodu. Škody musíme odstranit a přivést život rychle do normálních kolejí. Musíme uvést pokud možno nejdříve do chodu průmyslové závody a přivést jejich výkonnost na nejvyšší stupeň. Musíme řadu let si odříkat a usilovně myslet a hledat, jak válečné ztráty nahradit, chceme-li se dopracovat blahobytu všech. Osidlujeme pohraničí, kam odejde část našeho dělnictva – bude nás však méně, a tím méně konsumentů. Musíme vyvážet do ciziny, abychom měli na suroviny pro vlastní spotřebu. Organizací, racionalizací – dále sjednocením výrobků, propracovanými pracovními pochody, omezením typů, výbornou jakostí kontrolovanou značkováním, pevnou obchodní organizací musíme vyniknout nad jiné, abychom dosáhly úspěchů. Nutí nás k tomu zeměpisná poloha, vzdálenost od moře, malé území a příroda málo bohatá. Musíme hospodařit lépe a účelněji než jiní. Na světový trh můžeme s výrobky, v nichž je hodně práce, a potom s dodávkami s velkým obsahem materiálu, v nichž je však mnoho práce na místě (elektrárny, cukrovary, pivovary). Tímto způsobem se již exportovalo před válkou, dodávaly se celé továrny, objekty se zárukou. Vypracovaly se generální projekty. Naše dodávky byly rády viděny v malých státech, neboť za nimi nebyla žádná politická moc.
Dá se očekávat, že zejména pro elektrotechniku nastává doba velkého vzestupu, poněvadž bývalé velké říšské koncerny Siemens a AEG jsou jednak zničeny bombardováním, jednak odvezeny jako válečná kořist. Přirozeně, že československé strojírny nemohou převzít plně úlohy těchto velkých koncernů, přes to však by se rýsovaly velké možnosti pro náš průmysl za předpokladu, že část nějaké výroby by se přenesla k nám. Při odhadu tuzemské potřeby drobných a středních elektrických strojů a přístrojů převyšuje výrobní kapacita stávajících továren mnohonásobně domácí potřebu. Měl by se tedy i tento průmysl zařídit na export, má-li se udržet v dosavadním rozsahu. Pro získání exportu třeba ovšem jednat a rozhodovat rychle, neboť čím menší území, tím více je rozhodujícím čas, který je ohromnou složkou hospodářskou. Nesmíme zapomínat, že Amerika a z větší části i Velká Británie má továrny v pořádku a udál se tam velký pokrok ve výrobní technice a mají již před námi náskok, kdežto my jsme uzavřeni před světem. Nejsou vyloučena překvapení, která ovšem budeme muset zdolat.
Se všemi těmito problémy je úzce spjata činnost ESČ; vidíme, jak každého roku členstvo a jejich činnosti rostly, v čemž se odráží vzrůst elektrotechnického průmyslu. Část podniků – elektrárny – jsou již dnes většinou v rukou veřejnosti; velký průmysl elektrotechnický má být znárodněn; velká část elektrotechnického průmyslu je typický průmysl střední a malý; dále je zde přes tří tisíce živnostníků, elektrotechniků, nehledíc k jiným živnostem kovodělným, jako električtí svářeči, elektromechanice, celé řady elektrotechniků v podnicích, na školách (jen v elektrárnách na 25 000 zaměstnanců), a konečně spotřebitelé elektřiny. Soustřeďovat všechny v práci, být koordinačním střediskem technické a vědecké práce, to je hlavním úkolem ESČ. Prostředky k tomu jsou především činnost publikační – vedle Elektrotechnického obzoru, který je zase povolen v dřívějším rozsahu a který se rozšíří novými obory, je nám třeba alespoň oněch časopisů, které jsme měli před válkou: Slaboproudý obzor, Elektrické svařování, Elektris, a dále časopis pro elektrárenské praktiky, elektromontéry apod. Bude potřeba vydávat ucelená díla z jednotlivých oborů, jež budou sloužit zároveň jako učebnice.
V normalizaci a předpisech musíme rychle doplnit obory, kde jsme se zpozdily za války. Vyzkoušené normy bude prohlašovat ministerstvo průmyslu za závazné. Spolupracovat budeme s ruskou normalizací, s níž byla sjednána dohoda 16. srpna 1945, a s normalizací mezinárodní.
Speciální úkoly se budou soustřeďovat ve skupinách a sekcích (dosud je to např. Svaz radiotechnické výroby, Sekce pro elektrické svařování). Důležitý je intensivní styk s cizinou, na prvním místě s Ruskem, dále s Amerikou a Anglií, i ostatními západními státy.
Úkol a snaha elektrotechnika-inženýra přeměňovat přírodní zdroje energie v elektrickou energii a suroviny v hotové elektrické výrobky vyžaduje sledovat výzkum, aby se našel a použil každý možný prostředek a aby se dosáhlo zamýšleného účelu nejúčinnějším a nejhospodárnějším způsobem. Výzkum obepíná všechny fyzikální vědy a rozvětvuje se na používání rozličných materiálů, pochodů a technických metod. Záleží ve stálém hodnocení významu nových vědeckých objevů a vynálezů ve spojení s metodami měření výroby a obírá se též studiem člověka a účinného využití lidské práce.
Nejen v politice, nýbrž i ve vodě vystupují otázky studia a organizace práce do popředí. Lidský element není zanedbatelný, technika má smysl pro člověka a musí těšit nejen její výsledky, nýbrž i technická tvorba sama. Psychologie i sociologie sledují nyní individuální i sociální otázku práce. Spolupráce, odměna za práci, vliv práce na člověka, to jsou některé stěžejní problémy. Pokud jde o spolupráci, víme dobře, jak rádi bychom každý spolupracovali, ovšem pokud všichni spolupracují s námi. Ve skutečnosti spolupráce znamená dělit se stále o výsledky svého snažení, stále více dávat než přijímat. Spravedlivá odměna za práci musí nyní platit jak pro dělníka, tak pro úředníka, pro všechny pracovníky a spolupracovníky závodu. Vliv práce na člověka musí být povznášející, musí upevňovat jeho zdraví fyzické a morální. Technická práce a elektrotechnická zejména, která vyúsťuje v řadu ladných a důmyslných prací, je povolána k tomu, aby vytvořila pracovníky pevného charakteru a estetického vystupování.
Třeba si uvědomit a pracovat k tomu, abychom svoje povolání nechápali a oceňovali jen s hlediska odborného a výdělečného, nýbrž se zřetelem k hodnotám mravním, abychom dali svoji činnosti náplň mravní, náplň služby, v přesvědčení, že jak bylo zde napsáno, člověk není pro techniku, ale technika je pro člověka.
Úkolem průmyslového výzkumu je překlenout mezeru mezi zdrojem abstraktní myšlenky a jejím konečným obchodním použitím. V minulosti se tvůrčí myšlenky rodily a rozvíjely individuální snahou geniálních vůdců; dnes učenci pracují v technických laboratořích, aby rozšířili hranice poznání a vědění v oborech, z nichž může vycházet praktické použití v průmyslu. V posledním čtvrtstoletí se v průmyslu usilovně studují cesty a prostředky, jak využít znalosti, jež přináší průmyslový výzkum, a velké průmyslové organizace zaměstnávají stále větší a lepší vědecké sbory za tím účelem. Mnoho nových objevů, jichž používá průmysl, vychází z díla fyziků.
Technikové jednající o nových strojích a aparátech a zabývající se technickým pokrokem byli dosud zvyklí jednat jen s inženýry, avšak člen dále tím více musí k poradám přibírat i fyziky. Fyzikové ruku v ruce s inženýry musí nyní budovat a připravovat nové technické cesty. Fyzikální princip je stejně důležitý jako provozní bezpečnost. Tím se do technického tvoření dostávají nové metody, respektive metody velmi staré, tj. metody experimentální, které až dosud byly trochu pozapomenuty. Experimentování samo dovoluje velmi brzy dosáhnout cenných výsledků, jsou-li ovšem aplikovány správné zkušební metody, a tak zkušebnictví a zkušební metody se dostávají dnes do popředí technického zájmu a výchova badatelů do popředí technické výchovy.
Pole, na němž dnes fyzikové pracují, se rozšířilo do velkých rozměrů; ve srovnání s dobou před dvěma desetiletími potřebují pro svůj výzkum zařízení rozměrů netušených – sta a tisíce kilowatů a miliony voltů. Je tendence ke kooperativnímu výzkumu, při čemž problémy společného zájmu a velkého počtu zájemců se společně financují. Tím se zamezí opakování prací a umožňuje se malým závodů, aby měly stejné výhody jako veliké, aby byly účastny výsledků bádání.
A tu je obor působnosti ESČ. Nejvyšší funkcí Svazu je podněcovat práce badatelské a výzkumné, organizovat je a být jim živnou základnou. Ideálem musí být tyto práce nejen podporovat, ale i usměrňovat za konkrétními a přesnými cíly. Naše značkování ukazuje názorně, jak lze orientovat výzkum ve prospěch výroby a spotřeby.
V oboru zkoušení a značkování jsme právě dospěli k význačnému mezníku; včera podepsal p. ministr průmyslu B. Laušman vyhlášku, kterou se zavádí povinná kontrola u některých elektrotechnických výrobků.
Dovolte, abych s tohoto místa jemu, jakož i p. odborovému přednostovi Ing. Brůžkovi poděkoval za tento významný čin, důležitý pro dobrou jakost našich výrobků, její udržení a zvýšení. Jednomyslná snaha výrobců, elektráren i odběratelů, která sledovala přípravy k tomuto ustanovení, je nám svědectvím, že jsme značkování budovali dobře. Úkoly, které naší zkušebně vznikají novou úpravou, jsou ovšem veliké a bude třeba značného úsilí technického i organizačního, abychom je zvládli. Naše laboratoře – vlastní i nám svěřené – jsou nyní na pěkné výši a budeme dbát, aby se naši noví pracovníci dobře zapracovali a vyvinuli. Již v posledních letech před touto válkou řešila zkušebna i různé úlohy výzkumné hlavně pro potřebu naší normalizace a domnívám se, že nám její spolupráce právě v tomto ohledu bude při bývat. Myslím, že Svaz má nyní možnost i povinnost, přispět k rozvoji našeho elektrotechnického zkušebnictví a výzkumnictví, kterého je pro náš další vývoj ve všech oborech velmi naléhavě třeba, a proto předkládáme sjezdu návrh na zřízení výzkumné skupiny ESČ, který by spojovala naše odborníky k budování a využití laboratoří a k součinnosti ve výzkumnictví. Je to velký a krásný úkol a věřím, že ESČ jej bude dobře plnit.
Pohlíželi jsme s radostí, jak se náš průmysl počal uplatňovat ve světě a v různých oborech jako ve strojnictví, v elektrotechnice a v metalurgii, kde vykonal vynikající věci. Předpokladem, abychom mohli v tomto směru pokračovat, bude neúnavná a vytrvalá práce a bádání. Budeme muset podporovat výzkum, aby se pohotovost a výkonnost našeho průmyslu udržela a vyvíjela. A ne v poslední řadě třeba dbát, aby naše vysoké školy byly vždy mladým zdrojem, z něhož může čerpat nové myšlenky, a jež nám vychovávají a vytvářejí člověka, jenž bude nositelem pochodně technického tvoření. Musíme proto naše vysoké školy podporovat jak po stránce osobní i hmotné všemi prostředky, jež jsou nutné, aby mohly splnit tyto velké úkoly. Naše výzkumné a badatelské ústavy a vysoké školy se musí vzájemně doplňovat a podporovat, musí vést ve vzájemných vztazích a působení k harmonické souhře, jež umožní tvůrčí výkony, jichž bude třeba. Musí být nosným a pevným základem, který nám zabezpečí zvládnutí nových, velkých a těžkých úkolů.
Tyto předpoklady s jasným poznáním, že naše elektrotechnika, jak významná složka našeho průmyslu, je jedním z předních pomocníků v boji o naši hospodářskou a tím i národní samostatnost, nás zavazují, abychom rozvoj elektrotechniky ze všech sil podporovali.
Třeba, abychom si byli vědomi a vážili si toho, co se dosud udělalo. Přes to můžeme význam a cenu elektrotechniky měřit jen možnostmi a úkoly v budoucnosti. A z toho poznání vyplývá pro ESČ vědomí velké zodpovědnosti, již jako představitel naší elektrotechniky má v budoucnosti před národem a vlastí.
Elektrotechnika ve výstavbě Československa, ESČ, 1945
