Energetická náročnost produkce piva se v Česku za poslední dekádu snížila o 25 %, jednotková spotřeba vody v pivovarech klesla téměř o pětinu. Pivovarský obor je na cestě k uhlíkové neutralitě. Unikátní výrobní proces českého piva se však musí dál vyrovnávat s dopady klimatické změny. Pro uchování jeho tradice potřebují pivovary a sladovny aktivní podporu a zohlednění jejich specifik při formulování zemědělské politiky a politiky životního prostředí v Česku.

Kromě toho, že české pivo skvěle chutná, patří mezi premianty i na poli udržitelnosti. Zatímco řada potravin se do tuzemských obchodů a restaurací dováží na velké vzdálenosti, u piva pochází více než 95 % surovin na jeho výrobu přímo od českých zemědělců. Pivovarnický sektor navíc v posledních 10 letech prošel celou řadou inovací, jež výrazně snížily jeho energetickou náročnost i spotřebu vody. Pivovary a sladovny zohledňují i svou společenskou roli. Pečují o komunity v místě svého působení, realizují dobrovolnické programy, přistupují odpovědně k marketingu a prodeji nebo investují do zachování tradičních řemesel.

„Pivovary a sladovny jsou motorem nejen inovací a technického pokroku, ale i šetrného přístupu ke krajině, se kterou je výroba piva neoddělitelně spjata. Péče o krajinu a o přírodní zdroje je tak naší prvořadou prioritou. Pivovarnický průmysl je lídrem v oblasti oběhového hospodářství. Veškeré vedlejší produkty z výroby jsou dále využity v zemědělství, přičemž tři ze čtyř piv na trhu jsou ve vratném obalu. Obor má s ohledem na svá specifika a zkušenosti i ambici aktivně spoluvytvářet udržitelnou politiku i praxi v České republice. Může navíc nabídnout řadu inspirativních příkladů dobré praxe,“ říká Martina Ferencová, výkonná ředitelka Českého svazu pivovarů a sladoven.

Zatímco v roce 2012 bylo pro výrobu jednoho hektolitru piva potřeba průměrně 4,15 hl vody, dnes je to o 18 % méně, pouze 3,4 hl, což i v evropském kontextu znamená výborný výsledek. Spotřeba energie v přepočtu na jeden vyrobený hektolitr piva pak ve stejném období klesla dokonce o čtvrtinu na průměrně 86,13 megajoulu. Data pochází z průzkumu provedeného mezi členskými pivovary Českého svazu pivovarů a sladoven. Celá řada pivovarů navíc využívá elektřinu z obnovitelných zdrojů a má ambici dosáhnout uhlíkové neutrality. Pivovary se však podle Ferencové zaměřují nejen na výrobu, ale také na moment nákupu a spotřeby. Až 72 % prodejů piva připadá na vratné obaly, jako jsou lahve, sudy a pivní tanky. U jednorázových balení hledá sektor způsoby, jak zajistit jejich opakovanou recyklaci, a materiál opět využít ve formě nových obalů.

Ačkoli pivovary a sladovny už dnes naplňují řadu požadavků na udržitelnost a zelené technologie, bude výroba piva do budoucna čelit dalším výzvám. „Jen od roku 1993 se snížila sklizňová plocha jarního ječmene o 50 %. Neustálé klimatické změny a sucho ovlivňují také produkci chmele, kde dochází k bezprecedentním výkyvům ve výnosech, meziročně v řádu vyšších desítek procent, což snižuje předvídatelnost prostředí jak pro pěstitele, tak pro pivovary,“ uvádí jeden z příkladů Ferencová.

Mezi hlavními předpoklady pro další udržitelný rozvoj českého pivovarnictví, které zástupci sektoru představili v červnu na půdě Poslanecké sněmovny zákonodárcům, tak přirozeně figuruje podpora pěstování lokálních surovin pro výrobu piva. Další výzvy, jež na semináři nazvaném Od zrnka až po půllitr zazněly, zahrnují například zvyšování atraktivity tradičních řemesel spojených s pivovarnictvím či přívětivou a řádně prodiskutovanou implementaci evropských iniciativ jako je balíček Fit for 55, strategie Od zemědělce ke spotřebiteli, Zelená dohoda pro Evropu nebo revize evropských směrnic o obalech a obalových odpadech.

Podle Michala Kučery, předsedy Zemědělského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, jenž nad akcí převzal záštitu, je potřeba dál zavádět opatření, jež snižují dopad výroby piva na životní prostředí a posilují šetrnost při čerpání zemědělských zdrojů. Zároveň je ale nezbytné respektovat specifika, jež výroba českého piva má. „České pivo je doma i ve světě vyhlášené díky své vynikající chuti, kterou mu dodává unikátní technologie výroby. Ta je ve srovnání se zahraniční produkcí z podstaty věci náročnější na suroviny a výroba českého spodně kvašeného ležáku trvá i podstatně déle. Při formulování politik státu v oblasti zemědělství a životního prostředí je toto potřeba zohledňovat,“ říká Kučera.

„České pivo je světový fenomén a bez diskuse je naším národním pokladem, ten bychom si měli určitě hýčkat, ale také při jeho výrobě a distribuci myslet na životní prostředí a udržitelný rozvoj. Tohle je výzva nejen pro velké pivovarnické giganty, ale i pro malé pivovary a rodinné firmy. Věřím, že se nám to povede,“ říká Jan Bureš, místopředseda Výboru pro životní prostředí Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, který nad seminářem rovněž převzal záštitu.