Sucho je v Česku dlouhodobým problémem. Aby se stav vody v krajině vrátil do normálu, muselo by pršet alespoň dvakrát tolik než za posledních pět let. Součástí problému je i plýtvání vodou v domácnostech, do řešení se tak mohou aktivně zapojit všichni. Pozitivní vliv má například použití myčky na nádobí namísto mytí nádobí v rukou. Podle značky Finish odteče za den z českých domácností bez myčky tolik vody, kolik činí denní spotřeba Prahy.

„Lidé bez myčky denně spotřebují ručním mytím o 163 462 500 litrů vody více. Pro představu, denní spotřeba Prahy je 147 917 000 litrů. Za jeden jediný den tak zbytečně proteče českými domácnostmi takové množství vody, které by vystačilo celé Praze,“ upozorňuje Lukáš Klimek, category manager společnosti Reckitt pro Českou republiku a Slovensko. Vodou však často plýtvají i lidé, kteří mají myčku, a to předmýváním nádobí. „Z dat vyplývá, že české domácnosti ročně předmýváním spotřebují přes tři miliardy litrů vody. To je objem největšího přírodního jezera v Česku, Černého jezera,“ doplňuje Klimek.

Nejsušší jaro

Důvodem, proč začít šetřit vodou, je i aktuální situace. Česká republika čelila nejhoršímu suchu v letech 2014–2020. Minulý rok byla situace značně příznivější, ovšem dlouhodobé predikce stále nejsou pozitivní. „Aktuálně chybí vláha v půdě, klesají průtoky v řekách a celkově jsou zásoby vody na mnoha místech výrazně nižší, než je pro toto období obvyklé. Můžeme říct, že jde o nejsušší jaro za dlouhou dobu. Jde především o nížiny a střední polohy, kde chyběl letošní zimu sníh, který zásobuje krajinu vodou. Navíc prší jen velmi málo, v některých lokalitách téměř vůbec,“ vysvětluje Adam Vizina, vedoucí oddělení hydrologie ve Výzkumném ústavu vodohospodářském T. G. Masaryka.

Důsledky napřímených toků

Problém s nedostatkem vody není jen o samotném chování spotřebitelů, ale prohlubuje ho také úbytek přírodních toků. Ty byly v posledních desítkách let často uměle narovnány, což odtok vody z krajiny zrychlilo. „Délka hlavních toků v Čechách se od roku 1800 zkrátila z 12 500 km na 7 900 km, což je o 37 %. Například délku Labe člověk zkrátil o 120 km od pramenů k ústí do Severního moře, u nás to bylo o zhruba 52 km. Odtok vody z Česka se razantně zrychlil do okolních zemí,“ vysvětluje Petr Stýblo, ředitel Českého svazu ochránců přírody.

Rozdíl mezi přírodním a umělým tokem nemusí být pouze v napřímenosti, ale i v jeho hloubce a zpevnění. Důsledkem napřímených toků je nejen rychlejší odtok vody, ale i vyšší riziko povodní a daleko menší možnost vsáknutí do okolní půdy / podzemních vod. Kromě toho umělý tok slouží jako odvodňovací kanál, který nejenže svému okolí žádnou vodu nedodá, ale ještě ji z okolní krajiny odvádí. Přírodní tok s meandry, tůněmi a mokřady se chová zcela odlišně. Na území Česka jsme však přišli už o 80 % mokřadů.

Revitalizace Černého potoka

Český svaz ochránců přírody se dlouhodobě věnuje zadržování vody v přírodě a v rámci iniciativy Voda pro českou krajinu se značkou Finish připravuje další projekty revitalizace. Letos se zaměří na Černý potok na hřebenech Krušných hor. „Délka napřímeného potoka je cca 700 m, po revitalizaci bude až 900 m společně s vybudováním cca 15 nových tůní a obnovených mokřadů. Vytvoříme tak nejen jedinečné prostředí pro život různých živočichů, ale také zachytíme velké množství vody, která je v Česku potřeba,“ přibližuje Petr Stýblo.

Češi a šetření vodou

Podle průzkumu agentury STEM/MARK Češi tvrdí, že se snaží s vodou nakládat úsporně, ovšem jen 25 % žen uvedlo, že jejich partner hospodaří s vodou s rozumem. Muži takto označili své partnerky ve 43 % případů. Optimistickou zprávou může být vztah Čechů k dobrovolnickým projektům věnovaným nedostatku vody v české krajině. Chuť zapojit se uvedlo až 75 % oslovených. Každý pátý muž se už podílel na nějakém ekologickém projektu v boji s nedostatkem vody. U žen se jedná o každou devátou.