Vědci Botanického ústavu AV ČR zveřejňují výsledky svého výzkumu, který poukazuje na nejčastější příčiny ohrožení památek zahradního umění. Výzkum, který proběhl v zámeckých parcích v ČR, přináší překvapivá fakta – například, že navzdory velkému množství pěstovaných rostlinných druhů nejsou parky tak výrazným zdrojem invazí, jak se očekávalo. V rámci výzkumu vědci vyvinuli dvě technologické novinky – detektor mikroorganismů na různých površích a on-line systém pro kontrolu znečištění vody. S výsledky výzkumu se může veřejnost seznámit na výstavě v Průhonicích.

Zámecké i městské parky a zahrady ohrožuje mnoho rostlinných organismů. Někdy jde o nevítané vetřelce z řad invazních rostlin, jindy o mikroorganismy v půdě, na fasádách, sochách či ve vodě.  U nepůvodních organismů se nejedná jen o ohrožení samotných parků, ale v případě jejich šíření i o možné ohrožení okolní krajiny.

Výzkum Botanického ústavu AV ČR se zaměřil na tato rizika a své závěry představuje prostřednictvím výstavy Biotické ohrožení památek zahradního umění – řasy, sinice, invazní rostliny, kterou může veřejnost navštívit v březnu v Galerii Natura v průhonickém zámku, nebo v červnu v Knihovně Jiřího Mahena v Brně.

Co roste na fasádách?

Řasy a sinice ohrožují památky zahradního umění nejen ve vodních prvcích, ale všude tam, kde mohou kolonizovat materiály památek (dřevo, kámen, beton, zdivo, omítky). Přítomnost mikroorganismů totiž přispívá, společně s fyzikálními podmínkami prostředí, k postupné degradaci a ve svém důsledku až k rozpadu těchto materiálů.

„Tyto mikroorganismy způsobují památkám ztrátu pevnosti konstrukcí, ztrátu elasticity krytin a fólií, ztrátu průhlednosti historických skel, plesnivění nebo změnu barvy. Včasná detekce mikroorganismů – zda se jedná o sinice, řasy, houby nebo plísně – ušetří miliony korun,“ říká Eliška Maršálková z Oddělení experimentální fykologie a ekotoxikologie Botanického ústavu AV ČR.

Vědci za tímto účelem vyvinuli vlastní zařízení, které umožňuje preventivní prohlídky konstrukcí a staveb, a to bez potřeby mechanického zásahu do povrchu zkoumaného materiálu. Přístroj dokáže kvantifikovat jednotlivá společenstva mikroorganismů a navzájem je odlišit. „Zařízení dokáže poměrně rychle a jednoduše, aniž by poškodilo zkoumaný objekt, odhalit v terénu začínající biokorozi, tj. nežádoucí změnu vlastností materiálu v důsledku působení živých organismů, a následně ji vyhodnotit. Správce objektu pak podle výsledků může rychle a efektivně zvolit způsob nápravy,“ dodává Eliška Maršálková.

Jak dopadnout viníka znečištění vody?

Nelegální znečišťování vodních toků trápí mnoho správců objektů. Dopadení viníka je velmi složité a vyžaduje nemalé finanční náklady. Vědci z Botanického ústavu pro tyto případy vyvinuli on-line systém, který sleduje kvalitu vody na základě změn teploty a množství chlorofylu. V případě mimořádné události v toku, která může být způsobena například přívalovým deštěm nebo havárií, okamžitě informuje o situaci a umožňuje tak včasně zasáhnout.  Dokáže také upozornit na počínající rozvoj vodního květu sinic ve vodních prvcích zahradního umění.

Jsou zámecké zahrady ohroženy invazemi? Představují riziko pro okolí?

Nepůvodní rostlinné druhy jsou nedílnou součástí zámeckých parků a zahrad a podílí se významnou měrou na jejich historické autenticitě. Mohou se však také stát nežádoucím prvkem, který zásadně ohrožuje vzhled a funkčnost památek a krajiny. Část výzkumu se proto věnovala nebezpečí, které přináší introdukce cizokrajných rostlin v zámeckých zahradách a jejich následné šíření mimo jejich zdi.

„Zámecké parky jsou velmi druhově bohaté a jsou pokládány za zásobník rostlinných invazí připravených zahltit krajinu. Byli jsme však překvapeni výsledky zkoumání. Když jsme vyhodnotili průzkum v 90 zámeckých parcích, ukázalo se, že díky dobré údržbě parků k výraznějšímu zplaňování nedochází. Naopak, více druhů se šíří z okolní krajiny do parků – od ovocných dřevin až po okrasné zahrádkové druhy,“ říká Jan Pergl z Oddělení ekologie invazí Botanického ústavu AV ČR.

Výzkum zahrnoval kromě monitoringu a analýzy nepůvodních rostlin a mikroorganismů poškozujících fasády i další oblasti, jako například rizika zavlékání nepůvodních hub do zámeckých parků, samovolné šíření nepůvodních dřevin nebo příčiny kvetení sinic v Průhonickém parku. Výsledky výzkumu reagují na současný stav, kdy zvyšující se intenzita globalizace a homogenizace prostředí zvyšuje potřebu řešit negativní dopady nepůvodních druhů na biodiverzitu i na památky zahradního umění.

Výstava přibližuje některé výsledky stejnojmenného projektu, který řeší kolektiv autorů z Botanického ústavu AVČR v letech 2017-2020 za finanční podpory Ministerstva kultury ČR v rámci programu NAKI II. Více informací naleznete na www.ibot.cas.cz.