Podstata odstraňovati přirozené zbarvení textilních vláken záleží v rozkladu látek zbarvení způsobujících. Rozklad ten možno přivoditi různými metodami. Pro odbarvení tkanin původu rostlinného ustálila se praxe na používání metody okysličující, záležející v podstatě v tom, že látky k vybílení určené vystaví se účinkům kyslíku ve stavu zrodu, vyrobeného buď cestou chemickou, mechanickou nebo vznikajícímu volně v přírodě.
Také původní, nejstarší a pro neškodné účinky ještě dodnes v našich venkovských domácnostech mnohde používaný způsob bílení prádla na trávníkovém bělidle spadá pod zmíněnou metodu bílící. Prostředkem bílícím jest tu ozon a kysličník vodičitý, látky to, tvořící se přirozeným způsobem při vypařování vody působením světla slunečního při mírné teplotě. Bělící účinek ozonu (03) spočívá v jeho vlastnosti, tj., že přiveden ve styk s látkami snadno se okysličujícími přeměňuje se ve vzdušný kyslík (02), při čemž se uvolňují atomy aktivního kyslíku (0), způsobující rozklad přirozeného zabarvení.
Tento způsob bílení udržel se i v prvopočátcích průmyslové výroby prádla. Když však výroba vzrůstala a stala se hromadnou, bylo nutno hledati bílící prostředky účinnější, pohodlnější, kratší dobu k bílení vyžadující, a od počasí a roční doby neodvislé. Tak došlo k používání oxidačních prostředků chemických, k nimž v prvé řadě náleží chlor a různé kysličníky, kteréžto prostředky buď ve styku s vodou nebo při vyšší teplotě uvolňují činný kyslík.
Docílilo se tím nesporně zjednodušení a zrychlení procesu bílícího, na druhé straně však způsob ten jest spojen s četnými nevýhodami. Hlavní závadou těchto prostředků jest okolnost, že působí příliš rychle, takže při nedosti opatrném nebo méně svědomitém provádění pochodu bílícího jsou napadána rozkladným účinkem i vlákna tkanin, která pak trpí na své trvanlivosti. Jakost výrobku jest tu více méně odvislá od svědomitosti dělníků a odtud také vznikla jistá zaujatost našich domácností proti prádlu továrnímu nebo v živnostenských provozovnách hromadně čistěnému.
Jest proto na snadě, že technika již ode dávna hleděla zmíněné závady, vznikající z používání chemických bělidel snížiti na míru co nejmenší. Objev ozonu v letech čtyřicátých minulého století a vynález způsobu praktické jeho výroby cestou elektrickou v roce 1857 vedly k myšlence učiniti původní způsob bílení prádla na trávníkovém bělidle východiskem pro řešení uvedené otázky. Když pak během doby výroba ozonu byla zdokonalena a podařilo se jej vyráběti ve množství pro tovární účely potřebném, mohlo býti přikročeno k uskutečnění této myšlenky. Praktické provedení vedlo také k uspokojujícím výsledkům, takže dnes lze otázku tu považovati za vyřešenou.
Výroba ozonu děje se v přístrojích různé konstrukce, jichž systém však vesměs odvozen od původních přístrojů Siemensových. Ozonisátor přístrojů záleží z několika článků rour, z nichž vždy vnitřní jest aluminiová, vnější skleněná. Střídavý proud, předem na vysoké napětí as 8000 V transformovaný, sveden jest k vnitřní aluminiové rouře, proskočí tichým, bezjiskerným, modřefialově zbarveným výbojem vzdušným prostorem mezi oběma rourami do vodního prostoru, objímacího zevní rouru, a odtud sveden do země. Ozon mezi rourami vzniklý se vyssává a dmychadlem zvláštní konstrukce vhání se přímo do pracích strojů (viz obr. 173).
Vhánění děje se během máchání prádla a zpravidla stačí k dokončení procesu bělícího doba as 30 minut. Při tom spotřeba elektrické energie jest poměrně malá a obnáší při výkonnosti as 150 kg suchého prádla za 1 hod. 25 Kw, při výkonnosti větší poměrně klesá.
Výsledky procesu bílícího ozonem na pevnost vláken jsou vesměs příznivé. Úředními zkouškami, provedenými berlínským ústavem pro zkoušení materiálu, bylo zjištěno, že po 50 processech (praní, bílení, vysoušení a žehlení) klesá pevnost vláken ze 100 toliko na 80 stupňů. Při tom vlastní bílení vyžadovalo as 25 hod. Srovnáme-li tyto výsledky s pokusy bílení chlorem, kde již po 10hodinovém vystavení bavlněné látky účinkům roztoku, obsahujícího 0,2 ‰ činného chloru, klesla pevnost při teplotě 40o C ze 100 stupňů na 75, při teplotě 60o C dokonce na 38, vynikne přednost bílení ozonem tím nápadněji.
Neméně cennou výhodou používání ozonu jest skutečnost, že bělícím jeho účinkem nejsou napadány látky barvené, které neztrácejí bělícím procesem, jak tomu bývá u bělidel chemických – na své svěžesti. Rovněž nepříjemné aroma, které zanechávají v prádle některé chemické přípravky (chlor), nevyskytuje se při bílení prádla ozonem, které spíše má nádech prádla bíleného na slunci.
I v ohledu průmyslové hygieny znamená tato chemická novotina značný pokrok. Kdežto v bělidlech chlorových vysazeny jsou dělníci škodlivým účinkům chloru, napadajícího orgány dýchací a způsobujícího nechuť k jídlu, vyznačují se prádelny používající ozonu bezvadnou atmosférou, dělníci prokazují jistou čilost a poruchy ústrojí zažívacího zmizely.
Shrnou-li se výhody, jež skýtá zavedení tohoto způsobu bílení oproti u nás dosud vžitým pochodům bělícím a uváží-li se, co škody – zejména v době používání válečných chemikálií, někdy pochybné jakosti – přivozeno bylo právě v době nesmírné drahoty textilních výrobků širokým vrstvám lidovým, nutno přiznati tomuto technickému pokroku značný význam jak pro průmysl sám, tak i pro hospodářské zájmy spotřebitelů.
Do středu našeho průmyslu prádelního v obvodu hlavního města Prahy uvedena byla tato novinka teprve v poslední době a vytlačila v dotyčných závodech úplně dřívější způsoby bělení prádla. Bylo by si jen přáti, aby nalezla dalšího rozšíření i do větších prádelen a čistíren prádla, aby tak odstraněna byla mnohdy dosud oprávněná nedůvěra vůči hromadnému čištění prádla mimo domácnosti.
Ing. Kulič, Triumf techniky 1925
