Elektromobilita je řadou aktérů z automobilového průmyslu či politiky zmiňována jako jediná možná budoucí alternativa k současným spalovacím motorům. A to i za cenu přehlížení limitů či problémů spojených s tímto řešením. Mnohem vhodnější by ovšem bylo chápat elektromobilitu jako jedno z možných řešení a připustit i další alternativy. Jednou z nejperspektivnějších je jednoznačně vodík, popisuje ve svém komentáři jednatel společnosti Adast Daniel Struž.

Díky postupnému vývoji klíčových technologií a rostoucí popularitě elektromobilů došla před nedávnem část nejen motoristického světa k názoru, že v budoucnu budeme jezdit pouze na elektřinu. Hlavním důvodem bylo pojímání elektromobility jako bezemisního řešení, které při jízdě nevypouští do ovzduší jakékoliv škodlivé plyny. Zároveň je však nutné dodat, že tito aktéři zavírají oči před celou řadou problematických aspektů.

Nezohledňují například extrémní náklady spojené s těžbou lithia či kobaltu, které jsou potřeba pro výrobu baterií. S nimi se pojí obrovská energetická, a tím pádem i emisní zátěž. Velmi náročná je v těchto ohledech také výroba. Elektromobilita je velkou překážkou také pro nákladní dopravu, v současnosti je stále nepředstavitelné, jakým způsobem by měly být konstruovány baterie pro nákladní vozy, aby tyto mohly plnit svoji primární funkci – dlouhý dojezd s minimem zastávek. Taková efektivní a účinná technologie zatím nejen že neexistuje, ale s ohledem na vývoj baterií se nezdá být ani na obzoru.

Řada hlasů však stále zmiňuje elektromobilitu jako jediný možný způsob dopravy budoucnosti. Důvodem je zejména obrovské množství zainvestovaných peněz ze strany významných světových automobilek do tohoto řešení. Tuto komunikační linku pak kopírují i představitelé daných států, kde tyto firmy působí, neboť politici nechtějí jít přímo proti silným ekonomickým a strategicky významným výrobcům, zaměstnavatelům a exportérům.

Zároveň je však třeba uvést, že toto až fanatické zaslepení elektromobilitou u řady aktérů pomalu vyprchává. Ačkoliv to zatím nechtějí uvést nahlas, aby nešli proti aktuálním zájmům automobilek, začíná si čím dál více z nich uvědomovat, co za elektromobilitou všechno je. Že elektroauto nelevituje v prostoru, ale vstupuje do něj nejen výroba, ale i náklady na těžbu surovin.

Rozhodně zároveň neplatí, že by elektromobilita byla pro budoucnost špatným řešením. Pouze není správné ji vnímat i jako jedinou možnost a zavírat oči před problémy nebo jinými alternativami. Mezi ty nejzajímavější lze jednoznačně zařadit vodíkové články. Na jejich vývoji se pracuje již téměř od poloviny minulého století, aktuálně se zdokonalování těchto pohonů věnují velcí hráči jako Toyota či Siemens. Právě i jejich aktivity nahlodávají u některých stakeholderů původní pohledy směrem k elektromobilitě jako jedinému řešení budoucnosti.

Vodík se aktuálně jeví v řadě aspektů jako perspektivnější alternativa pro budoucnost než elektřina. Oproti ní má větší potenciál pro aplikaci v nákladní dopravě, ať už se jedná o automobilovou nebo lodní. I přesto je však potřeba ho vnímat jen jako jednu z variant, nikoliv jako jedinou správnou cestu. Nikde není psané, že se i u tohoto řešení nemohou vyskytnout možné limity či problémy. Člověk by si tak pouze zavíral dveře před jinými alternativami spalovacích motorů, které aktuálně ještě nemusí být ani známé.

Zástupcům automobilového průmyslu i politickým představitelům tak lze poradit jediné – monotematická cesta, ať už se jedná o elektřinu či vodík, není správná. Mnohem vhodnější je vyvažovat různé alternativy, ve výsledku to může díky vzájemné konkurenci znamenat také lepší ceny. Ty jsou sice u vodíkových vozů zatím vyšší, v horizontu příštích 10 let však lze očekávat jejich postupné snižování k hodnotám, kdy budou konkurenceschopné nejen vůči elektromobilům, ale také klasickým spalovacím motorům.