Evropská komise by měla do konce letošního roku zveřejnit, zda a případně jak dlouho budou jaderné elektrárny v Evropě považovány za ekologický zdroj elektřiny a udržitelnou investici, která si zaslouží podporu.

Členské země jsou v názoru rozděleny, ale početně mírně převažují státy, které jádro podporují. Oficiální společné prohlášení ve prospěch jaderné energetiky vydaly Francie, Česká republika, Bulharsko, Finsko, Chorvatsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko. Jejich stanovisko podporují i Nizozemsko a Švédsko. Příznivci jádra ztratili silného spojence poté, co EU opustila Velká Británie.

Proti jaderným elektrárnám se společně vyslovily Německo, Rakousko, Dánsko, Lucembursko a Portugalsko. Tato skupina, kterou podporují ještě Itálie a Španělsko, je sice menší, ale také představuje velkou ekonomickou a zejména politickou sílu.

Francie, která je nejsilnějším evropským zastáncem jádra, argumentuje především tím, že podpora jaderná energetiky není ideologická, ale ekonomická otázka. Pokud bere Evropa vážně své proklamované cíle při ochraně životního prostředí a zpomalení klimatické změny, musí mít konzistentní zdroj energie, který není závislý na slunci, rychlosti větru a technických možnostech skladování elektřiny, a jaderná energie je v tomto směru nejlepší a v podstatě jedinou možností. Jiné země, které chtějí jádro dál využívat a rozvíjet, je považují především za záruku spolehlivosti dodávek elektřiny a své energetické bezpečnosti. K těm kromě například ČR patří Polsko, jehož energetice dominuje uhlí. Varšavská vláda přesto plánuje snížit do roku 2030 podíl uhlí a lignitu na výrobě elektřiny z dnešních 80% na 60% a těžbu ukončit v roce 2049. Tvrdí zároveň, že jiná možnost, než velkou část fosilních zdrojů nahradit jádrem, pro Polsko neexistuje.

Ekonomicky i politicky nejsilnější odpůrce jaderné energetiky v Evropě je Německo. Odcházející vláda Angely Merkelové učinila z likvidace jaderných elektráren pilíř své politiky energiewende
a nastupující vláda Olafa Scholze se v ní chystá pokračovat. V zemi ale sílí hlasy požadující přehodnocení. Nedávný průzkum veřejného mínění tvrdí, že více než polovina Němců a Němek je spíš pro další, nebo alespoň přechodné využívání jaderných elektráren. Argumentují už nyní pociťovanými dopady energiewende na cenu energií a zpochybňují i spoléhání politiků na zemní plyn, který jednak produkuje skleníkové plyny, i když v menší míře než uhlí, a jeho dodávky jsou kromě toho ve zhoršující se mezinárodní politické situaci nejisté.

Nejhlasitějším odpůrcem jaderné energetiky v Evropské unii jsou Rakušané a jejich vláda, která dokonce avizuje, že se obrátí na soud, pokud EU jádro přijme. Hlavním argumentem je tvrzení, že jaderná energie nemůže být řešením klimatické krize, protože je příliš riskantní, pomalá a drahá.

K podpoře jaderné energetiky se očekávatelně připojila Mezinárodní agentury pro atomovou energii, jejíž ředitel Rafael Grossi vyzývá k opuštění ideologického pohledu a tvrdí, že jádro dnes produkuje více než čtvrtinu čisté energie na světě a za poslední půlstoletí zabránily atomové elektrárny uvolnění více než 70 Gt skleníkových plynů do atmosféry.

Přibývají také studie dokazující, že jaderná energetika je nejen ekologická, ale i ekonomicky výhodná. Podle Réseau de Transport d’Electricité, provozovatele sítě ve Francii, kde dnes téměř tři čtvrtiny vyrobené elektřiny pokrývá jádro, povede další provoz stávajících a nových reaktorů z dlouhodobého hlediska, tedy do roku 2050, k nižším nákladům, než scénář založený na 100% obnovitelných zdrojích energie. Jaderná energie navíc nemusí být pouze výrobcem elektřiny k primární spotřebě, ale mohla by přinést výhody i v dalších sektorech. Studie britské společnosti Aurora Energy Research předpokládá stejné zacházení se všemi energetickými technologiemi, které si konkurují pouze cenou. Zahrnuje proto nejen veškeré náklady jaderné energetiky, ale také všechny její možné aplikace. Tvrdí například, že kombinace jaderné energetiky a obnovitelných zdrojů při výrobě vodíku by přinesla do roku 2050 snížení výdajů Spojeného království o 6 až 9%, což představuje 40 až 60 miliard GBP.