Souběžné zvyšování energetické efektivnosti je jednou z významných paralel k posilování výroby energií z obnovitelných zdrojů a snižování emisí skleníkových plynů. Zároveň je jednou z hlavních podmínek úspěšnosti Energiewende. Základním cílem strategie, schválené spolkovou vládou v prosinci 2019 je snížení německé spotřeby primární energie o polovinu do roku 2050, a to ve srovnání s rokem 2008.

Podle zjištění Arbeitsgemeinschaft Energiebilanzen (AGEB) skutečně klesla spotřeba primární energie v Německu mezi léty 2008 – 2018. Tedy směr je správný, ale rychlost poklesu ještě není uspokojivá. Proto je zapotřebí nepolevovat v dalším úsilí. Zvyšování energetické efektivnosti – formou úspory energie, která vůbec nemusí být vyrobena – je výhodné pro všechny: snižuje potřeby energetických kapacit, nižší emise šetří zdraví lidí, klima a životní prostředí i peníze na všech úrovních od spotřebitele po stát resp. EU. Proto jí právem náleží klíčové místo v katalogu úsporných energetických opatření.

Základem strategie, která je zároveň nástrojem pro národní koordinaci energetické a emisní politiky s EU, jsou tři základní pilíře:

1) Národní cíl energetické efektivnosti do roku 2030 = snížení spotřeby primární energie o 30 procent oproti roku 2008, znamená pokles o 1200 TWh, tedy například celá aktuální spotřeba Nizozemska a Rakouska dohromady. Je to cíl ještě ambicióznější než předpokládá EU.

2) Nový Národní akční plán energetické efektivnosti (NAPE 2.0), který akumuluje účinná opatření ke zvýšení energetické efektivnosti pro dekádu 2021-2030 a je úzce navázán na Program ochrany klimatu 2030, neboť převážná část opatření zároveň snižuje emise skleníkových plynů.

3) „Roadmap Energieeffizienz 2050“ – tedy harmonogram energetické efektivnosti při zapojení hlavních ektérů. Společně se zástupci různých svazů z hospodářství, občanské společnosti, spolkových zemí a vědy jsou analyzovány politické, ekonomické a právní aspekty snižování spotřeby energií a navrhována konkrétní opatření k dosažení strategického cíle v roce 2050 formou závěrečného dokumentu. Přitom se pozornost upírá hlavně na dopady pro obě nejdůležitější skupiny – spotřebitele a dodavatele energií při zachování základního principu „Efficiency First“.

Energetická efektivnost je celospolečenským úkolem. Proto vychází koncepce NAPE 2.0 ze tří základních principů: „informovat“, „podporovat“ a „požadovat“.

Jen pokud občané, podniky a obce vědí, kde hledat potenciál úspor energií, mohou se chovat energeticky efektivně. Například když vědí, že spotřební elektrické přístroje s třídou energetické efektivnosti A+++ ušetří polovinu elektřiny ve srovnání s třídou A+. Nebo také, že velkou rezervou v Německu je také více než deset milionů topných systémů starších deseti let s neuspokojivou energetickou bilancí. V úzké spolupráci průmyslu, obchodu a řemesel vzniklo v Německu zatím už zhruba 300 kooperačních sítí, zaměřených na zvyšování energetické efektivnosti.

U finančních příspěvků se navýšily podpůrné prostředky pro programy výstavby a sanace budov z hlediska úspor emisí CO2, financované hlavně prostřednictvím finančního ústavu KfW. Mimoto je pomocí finančního balíčku „Spolková podpora energetické efektivnosti v hospodářství“ nyní podpora ještě více zacílena také na zvyšování energetické efektivnosti v podnicích.

Třetí pojem „požadovat“ znamená, že akční plán NAPE 2.0 zavazuje velké podniky provádět energetický audit a dále stanovuje normy efektivnosti pro nová zařízení a nové stavby.

Tolik vybrané oficiální informace na stránkách Spolkového ministerstva hospodářství pokud jde o záměry a rozpracovanost celého systému. Ale jak vypadá praxe?

Zateplování budov je možná slepou uličkou

Právě v těchto dnech – na začátku října 2020 – vyšla v mnichovském magazínu FOCUS znepokojující zpráva s názvem: „Němci zateplují jako mistři světa – jiná opatření by pro klima byla lepší“

Autor článku dochází ke smutnému závěru, že téměř půl bilionů eur, které spolykalo od roku 2010 v Německu zateplování, se asi minuly účinkem. Podkladem tohoto konstatování je studie berlínských hospodářských výzkumníků z DIW a poskytovatele energetických služeb z Essenu – společnosti Ista. Podle studie sice došlo v oboru obytných budov k celkovému snížení emisí CO2 za posledních 10 let o 20,7 procent, ale po odečtení vlivu počasí – hlavně teplejších zim – se reálný efekt sníží na sotva měřitelných 2,6 procent! V roce 2019 dokonce byl podle Spolkového úřadu pro životní prostředí v sektoru obytných budov zaznamenán meziroční růst emisí CO2 o 4,4 procenta. To je zdrcující výsledek také pro spolkovou vládu, která nasměrovala do zateplování jen v letech 2010 až 2018 celkem 496 miliard eur. Daniel Föst mluvčí frakce FDP v Bundestagu k tomu poznamenal: „Spolková vláda spaluje miliardy zcela bez účinku na ochranu klimatu. Náklady této chybné politiky nesou nájemníci. Velká koalice jen plýtvala penězi, časem i důvěrou lidí.“

Také prezident hlavního svazu domovního hospodářství GdW Axel Gedaschko, který pravidelně žádá změnu strategie, dodává: „Zateplování samotné nepřinese nic.“ Navíc upozorňuje: „Zejména ve velkých městech se touto sanací budov (zateplováním) systematicky připravujeme o cenově příznivé bytové prostory. S tímto konfliktem mezi dostupným nájemným a klimatickými cíly nesmí zůstat pronajímatelé a nájemníci sami“…

Jiná opatření by asi přinesla větší užitek

Většina kritických hlasů se snáší na rostoucí odbyt topného oleje, související s vytápěním obytných budov. Jeho cena totiž v roce 2019 výrazně poklesla oproti 2018 v souvislosti se světovým vývojem cen ropy a plynu. Přitom je téma energetické efektivnosti budov jednou z priorit, protože způsobuje zhruba třetinu všech německých emisí skleníkových plynů. Energii potřebnou pro vytápění, teplou vodu a klimatizace budov je stále zajišťována převážně z fosilních zdrojů – topného oleje, plynu a uhlí. Pouhých asi 15 procent pochází z obnovitelných zdrojů.

Jako lepší řešení než další pokračování v „zateplovacím bludu“ považují kritici zavádění inteligentních systémů do řízení energetiky budov, skutečný obchod s emisemi, dále stanovení horních limitů emisí CO2, které se mají do roku 2050 snížit k nule a v neposlední řadě podporu výroby tepla z obnovitelných zdrojů.

Energiewende u tepla a dopravy silně stagnuje

Problém se zateplováním také znovu obrátil pozornost k celkové bilanci Energiewende, která není u tepla a dopravy nijak potěšující. Podíl obnovitelných zdrojů u tepla stagnuje celá léta okolo 14 procent. Není divu. Teprve letos spolková vláda ukončila podporu topení topným olejem a zavedla dokonce šrotovací bonus. Od roku 2026 se už v Německu nebudou moci nové topné systémy na topný olej vůbec instalovat. Zatím je stále zhruba čtvrtina německých bytů vytápěna tímto palivem – asi 5,5 milionů. Plynem je vytápěno asi 13,4 milionů bytů. Topení v asi 40 procentech německých domácností je starších než dvacet let, a tedy zdaleka neodpovídá aktuální energetické efektivnosti.

Současné spolkové finanční příspěvky na topení na bázi obnovitelných zdrojů ve výši 35 procent a hybridních systémů ve výši 30 procent jsou asi správnou cestou. Současně se ale zatím spolková vláda nehodlá vzdát dalšího zateplování.

Zdeněk Fajkus, Mnichov, prameny: Spolkové ministerstvo hospodářství, magazín FOCUS

Z grafu je zřejmý prudký růst podílu obnovitelných zdrojů v Německu u výroby elektřiny a stagnace v oboru tepla v posledních 7 letech a dopravy v posledních 12 letech.

Zdroj: CzechIndustry 3/2020