Hospodaření noční energií elektráren
Ing. Fr. Pergler
Zatížení veřejných elektráren v nočních sedmi hodinách bývá u nás pouze asi šestinou zatížení špičkového; odečteme-li stálé ztráty isolační, v transformátorech a derivacích elektroměrů, bude to pouze asi desetina. Nemáme odbytu pro velká množství elektřiny, kterou by elektrárny svým hotovým zařízením mohly v noci vyrobit. Uhlí samo tvoří pouze asi 10 % výrobní ceny elektřiny, takže velké parní elektrárny mohly by při celkem nepatrných nákladech na palivo vyrobit v noci celé stamiliony kilowatthodin. Některé parní turbiny běží zpravidla v každé důležitější místní elektrárně i v noci téměř bez zatížení jen pro zabezpečení místního konsumu. Při vodních silách nízkotlakých, průtokových, přepadá někdy voda přes jezy v noci nevyužita, a tato okolnost brzdí do jisté míry i budování dalších nízkotlakých vodních sil. Poptávka po noční elektřině je v zimě i v létě celkem stejně malá. Také v sobotu a v neděli je pokles v odbytu elektřiny.
Vytvořil se tedy pojem „přebytečné noční energie“, který platí doslovně jen u některých vodních děl, nebo pojem „energie dodatečně levně vyrobitelné“ v dobách, kdy odběr energie nutně podstatně je slabší, přiléhající k poměrům elektráren parních. Kalkulační podstatou této levnosti jest okolnost, zda-li do výrobních a prodejních cen této noční energie máme či nemáme počítat a do jaké výše podíl na pevných výrobních nákladech elektrárny, které jsou hlavním svým dílem náklady kapitálovými. V zásadě nejsme nuceni ani povinni rozdělovat tyto kapitálové náklady na všecky prodané kilowatthodiny stejnoměrně. Pro naše úvahy budeme za energii noční považovat ona množství elektřiny, které mohou jednotlivé elektrárny nebo skupiny elektráren vyrobit a prodat se ziskem při cenách asi do 30-40 h/kWh, při čemž ziskem se rozumí zlepšení běžné obchodní bilance elektrárny. Jest věcí rozvážného vedení a prozíravého hospodaření elektrárny, aby to nebyly zisky jen krátkodobé nebo jen přechodné a aby tím nebyla nijak zatěžována obchodní posice elektráren pro budoucno.
Příklad středních Čech
Význam využití noční energie vysvitne názorně z odhadových dat pro budoucí konsum elektřiny ve středních Čechách. Vedle velkoelektráren parních v místech soustředěného odběru dodávají sem elektrárny důlní, a je tu dále pozoruhodný systém elektráren vodních z části již hotových na středním Labi a na dolní Vltavě, z části ve stavbě nebo v projektu. Počínajíc stupněm vranským neutrpí tyto elektrárny, resp. nebudou trpěti vzdutím spodní vody při zvětšeném průtoku, takže bude k disposici v noci prakticky stálý výkon 40 000 – 50 000 kW, který sám o sobě je vhodný k srovnání s pravděpodobnými nočními požadavky konsumu.
Nejdůležitější bude ovšem stupeň slapský. Z nadrženého vodního množství bude právě asi polovina, obsažená v horní vrstvě, obhospodařována akumulačně, převážně podle potřeby elektráren, takže stačí dobře na účelné obhospodařování denní i týdenní a do jisté míry i k vyrovnávání odtoku sezonního. Elektrárny pod ní položené musí ovšem kolísavý odtok slapský vyrovnávat na pravidelný odtok celodenní, zejména elektrárna vranská. Naproti tomu získávají všechny níže položené elektrárny vyrovnanějším sezonním odtokem, čímž se množí i noční výkon těchto elektráren. Za velké vody pojedou elektrárny na vysokých stupních i v noci na plno.
Elektrárna štěchovická má být hotova asi r. 1942, elektrárna slapská nejdříve asi o 7 roků později.
Kolem r. 1950 lze očekávati v oblasti středních Čech, do jejichž elektrického vedení vodní síly středovltavské mají energii dodávat – tj. oblast EP Praha, ESOS Praha, Dražice, ESSO Kolín a snad částečně i oblast Západočeských a Jihočeských elektráren – asi tyto poměry v odbytu elektřiny:
Špičkové zatížení na rozvodnách úhrnem asi 200 000 kW
Noční zatížení úhrnem asi 30 000 kW
Roční výroba při vysokém napětí 800 mil. kWh
což odpovídá ročnímu využití 4 000 hodin
Roční tržba elektráren při prodeji poslednímu odběrateli při průměrné ceně 60 h/kWh
za vyrobené vn 480 mil. K.
Abychom vyrovnali noční a nedělní zatížení aspoň na dvě třetiny špičky, potřebovali bychom získat konsum asi 100 000 kW po dobu 2000 hodin, tj. 200 mil. kWh; roční využití špičky stouplo by tím z 4000 na 5000 hodin. Správněji mělo by jít o 250 mil. kWh.
Kdybychom prodali dalších 200 mil. kWh noční energie se ziskem 5 h na kWh, byl by nový zisk 10 mil. K, takže by bylo možno snížit prodejní ceny denního bloku asi o 2 %. Takto lze zhruba vymeziti investice, které mohou elektrárny účelně vynaložiti na obchodní akce pro vybudování nočního odběru nutné, tj. na výzkum, pokusnictví, na propagaci a na přímé investice do spotřebičů noční energie. Při 4% zúročení a desetiletém odpisu lze do těchto akcí investovat asi osminásobek očekávaného přírůstku na zisku, v daném případu tedy asi 80 mil. K. Těchto 80 mil. K, mělo by být investováno včas a paralelně s náklady na beton, cihly, železo a měď, které bude nutno na elektrizaci investovat částkou nejméně pateronásobnou. Je vůbec nutno osvojit si představu, že vlastní a hlavní základy elektrárenství jsou ve vybudovaném a organisovaném konsumu více a spíše, než v betonových základech elektráren. Očekávaný a shora vymezený vliv zisku z noční energie na všeobecné snížení cen elektřiny v denním bloku by se pak ovšem projevil bilančně až po desetileté amortizaci nákladů na vybudování nového odběru vynaložených.
Tyto poměry, vyčíslené zde pro konkrétnější znázornění, jsou nebo měly by být přibližně cílem, který při zodpovědném elektrizačním hospodaření máme si stavět.
Je tedy třeba obchodního programu pro obhospodaření onoho bloku energie odpadové nebo energie dodatkové levně vyrobitelné v elektrárnách vodních i parních již hotových i chystaných. To, co je tu třeba podnikat, má do značné míry charakter podnikání investičního a musí býti stejně dobře uváženo a projektováno, jako jiné práce investiční. Souvisí to jistě i s projektováním výroben energie samé, neboť možnost využití noční energie může míti vliv na hospodářský plán a stavební provedení vodních děl, která se právě projektují.
V Praze prodáváme t. č. v bloku noční energie, účtované podle zvláštních nočních sazeb, zavedených pro podněcování nočního odběru, asi 2 % vší výroby a dosahujeme ceny kolem 25 až 30 h/kWh. Průměrné sedmihodinné noční zatížení činí t. č. asi jednu šestinu zatížení špičkového. Vytvoření jmenovaného bloku nočního zatížení vyžadovalo značného úsilí propagačního i nákladů. Velkou většinou je to odběr pro noční ohřívání vody v zásobníkových ohřívačích pro domácnosti, částečně též pro živnosti; jsou v tom však též pekárny a pece kovoprůmyslové, kde ovšem lze dosáhnouti cen za energii jen nižších.
Studie o možnostech využití noční energie
Najít ve středních Čechách využití pro 200-250 mil. kWh ročně – a nota bene v noci – není jistě úloha snadná, ale vděčná.
A. Využití noční energie ve velkoprůmyslu a pro přečerpání. Na průmyslové využití noční energie ve velkém měřítku závody chemickými, metalurgickými s tzv. prvovýrobou apod. není u nás valných vyhlídek a vyžadovalo by ceny elektřiny tak nízké, že obyčejně neunese v kalkulaci ani náklad na zvláštní zařízení rozvodná, kterých je zpravidla třeba. Zájem dosud projeven nebyl a při známé organisaci velkoprůmyslu nelze ani očekávat, že by se v tomto oboru bylo něco opominulo. Poměrně nejdůležitější ukazuje se t. č. využití noční energie na přečerpávání vody do vysoko položených umělých nádrží při vodních elektrárnách, z nichž se pak při vysokém spádu získávají i značné výkony pro ony 2-3 hodiny denní, kdy elektrárny mají špičku zatížení.
Přečerpací stanice elektrárenské pracují s užitečným efektem asi 50 %, mohou tedy pracovat s odpadovou energií v ceně kolem 5-10 h/kWh. Výhodná je kombinace přečerpávání s vodní elektrárnou na řece, kde strojovna může být společná a vyrobená energie se včleňuje společnou rozvodnou do rozvodu vvn. Takové příznivé podmínky mají Štěchovice, kde disposice hlavní elektrárny je pro to připravena.
Podle denních listů bylo nedávno rozhodnuto stavět přečerpačku ve Štěchovicích na výkon špičkový 40 000 kW po dobu 2 hod. denně s roční výrobou asi 25 mil. kWh. Stavba bude stát asi 125 mil. K. V umělé nádrži nad elektrárnou bude možno uschovati vodní obsah, representující asi 200 000 kWh. Při 50% účinnosti spotřebuje toto dílo na výrobu oněch 25 mil. kWh netto asi 50 mil. kWh noční energie, tedy asi čtvrtinu bloku, kterým se obíráme. Toto dílo zpracuje nejen přebytečný noční výkon vodních elektráren středovltavských a dolnovltavských, ale počítalo se zřejmě šíře i s nočním odběrem ze 100 000 voltové středočeské sběrnice vůbec, takže k přečerpávání se bude – v případech celkem mimořádných – užívati i noční elektřiny z výroben parních, což je ostatně samozřejmo. Není známa cena, za jakou byla noční energie pro přečerpačku kalkulována, lze ji však dedukovat nepřímo. Vezmeme-li kapitálovou službu ze 125 mil. k asi 7,5 % a přidáme asi 1 mil. K na údržbu, provoz a správu, je tím zatížena vyrobená kWh asi 40-45 h, tedy kvota poměrně značná, způsobená tím, že celá investice má se rentovat z produkce ročních pouhých asi 700 hodin. Je tedy patrno, že i tato poměrně velmi příznivě situovaná přečerpačka štěchovická bude moci platiti za energii na čerpání nejvýše asi 10 h/kWh, jako se již v předběžných všeobecných úvahách vytušilo.
Problém přečerpávaček je v našich poměrech jistě aktuálně nejzajímavější v našem elektrárenském hospodaření ve velkém. Mohutné dimense, v nichž se rýsuje v konkrétním případu Štěchovic, zatlačí pravděpodobně na dlouhou dobu obdobné projekty další, pro něž má vltavský kaňon podmínky.
Přečerpávací stanice jsou ovšem především mohutný článek výrobního systému elektrárenského a jejich úkolem hlavním a primárním je opatření a zabezpečení spolehlivé dodávky elektřiny, a to optimálně za vhodné souhry mezi výrobou parní a vodní. Pro naše úvahy zajímá nás přečerpačka jakožto odběratel proudu. Přečerpačka odbírá po 5-10 h/kWh energii vyrobenou vodou i parou, kterou elektrárna mohla prodat jinak, ale neprodala jinak. Proto si elektrárna sama pořizuje umělého velkoodběratele, který ji zbaví rázem starostí o umístění celé čtvrtiny vpředu uvažovaného bloku noční energie.
Zbývá nám tedy na prodej 150 mil, kWh noční energie, a můžeme se pokoušet o rozprodej za ceny založené sice na analogii s přečerpačkou, ale ovšem patřičně upravené podle toho:
a) jak dalece je rozvodem a rozprodejem této energie zatížena další režie elektrárny;
b) jak jsou nebo mohou býti těmito novými prodeji dotčeny dosavadní hospodářské faktory elektráren historicky vyvinuté (např. zavedené sazební schema);
c) povšimněme si, že cena 5-10 h/kWh pro čerpání byla cena bez zisku, stanovená speciálně pro onu část nočního bloku, která se asi pokládala za nejvíce přebytečnou nebo nejméně hodnotnou.
Poněvadž však uvažujeme zvýšení noční dodávky až na dvě třetiny špičky, jsou pro plánování prodeje další noční energie rozhodující výrobní ceny noční energie parní v elektrárnách na dolech nebo ve střediscích konsumu. Nelze ovšem brát za základ průměrné ceny noční výroby dnešní, kdy tyto elektrárny mají provoz pouze pohotovostní, a rovněž nikoli výrobní ceny nejstaršího agregátu, který vůbec v elektrárně z jakéhokoliv důvodu posud stojí; naopak právě při dvoutřetinovém zatížení může elektrárna vyrábět nejvýhodněji. Střední (vážená) výrobní cena noční energie parní takto vyrobitelné a nevyužité noční energie vodní jest jedině správným východiskem pro sestavení programu na využití noční energie. Mezi dosavadním zatížením nočním průměrně šestinovým a zde uvažovaným zatížením dvoutřetinovým je rozdíl právě 50 % zatížení špičkového a blok čtvrt miliardy kWh. Shledáme-li, že tento blok je hospodářsky možný, bude to mít důsledky pro projektování výroben vodních i parních a pro hospodářský provozní plán elektráren.
Hledejme takové obory využití, kde el. energie poskytuje služby pokud možno hodnotné a důležité, za něž je ochota i možnost platit. Platí-li tedy přečerpačka jako odběratel 50milionový asi 10 h za vn loko elektrárna, hledáme další odběratele, kteří by platili za vn kdekoli na síti při odběru 500 000 kWh asi 15-18 h, při 50 000 kWh ročně asi 16-20 h, při 5000 kWh nn asi 20-30 h, při 500 kWh asi 25-40 h. Zdůrazňuji, že uvedené ceny jsou pouze přibližné a ideální, jsou uvedeny jen pro názornější zdůraznění a nevztahují se na žádnou konkrétní elektrárnu; ostatně uvažované široké území „Středních Čech“ je dnes obhospodařováno několika elektrickými podniky.
B. Ohřívání vody pro potřeby bytové i živnostenské v akumulačních boilerech u odběratelů je t. č. poměrně nejvděčnějším a nejdůležitějším drobným nočním odběrem, který je teprve v počátcích a je schopen vyrůst do velkých rozměrů. Je to konsum celoroční, v zimě i v létě přibližně stejný. Průběhem týdne je snad v sobotu něco silnější, v neděli slabší. Má cenné důsledky národohospodářské, neboť zaměstnává kovoprůmysl, prospívá stavebnictví a zvyšuje úroveň bydlení. Hlavní konstanty: 1 koupel normální občanská 150 l 35o C spotřebuje asi 6-7 kWh, čili stojí při 30 h/kWh na energii asi 2 K. Roční spotřeba boileru v rodině, průměrně 100 l s příkonem 1200 W, je asi 1600 kWh. Boiler 80 l obvyklého vzoru lze vyrobit asi za 1400 K, takže všeobecné elektrické pohodlí a dokonalá bezpečnost jsou tu ve srovnání s konkurujícími zdroji plně nádavkem.
V sítích pražských máme dosud asi 2600 boilerů. V celém území Čech a Moravy je t. č. asi 5000 el. boilerů. V Praze se podrobněji zabýváme boilery asi od r. 1928, elektrickou kuchyní teprve od r. 1931, ale kuchyní máme t. č. již přes 15 000; ta se zavádí daleko rychleji a snadněji, a válka spíše zájem o ni až dosud podporovala. Asi 3-4 % boilerů dosud u nás instalovaných jsou odběrem jen pololetním, a to letním; jsou to zařízení obvykle větší, asi od 200 l výše, na dodávku teplé vody užitkové, která jsou vytápěna v zimě uhlím nebo koksem, paralelně s ohříváním teplé vody pro ústřední topení, v létě pak elektřinou. Užitková voda se zahřívá přímo elektrickými patronami vloženými do boileru uhelného obyčejně bočně, někdy též nepřímo menším množstvím topné vody ohřívaným ve zvláštním menším kotlíku a cirkulujícím měděným hadem v nádrži užitkové vody. Tím dostáváme se do kontaktu s ústředním topením teplovodním, které jak známo, se pokládá pro výtop bytů za nejvhodnější, ovšem též za nejdražší.
V příznivých poměrech můžeme snad očekávat, že počet dnešních asi 3500 boilerů se nám ve středních Čechách zvýší během deseti let asi na 20 000 kusů s roční spotřebou asi 30 mil. kWh, prodaných asi o 30 h. V uvažované oblasti je asi 2 500 000 obyvatel a asi 200 000 poplatníků důchodové daně, z nichž asi 82 000 má zdaněný důchod nad 21 000 K, asi 45 000 má zdaněný důchod nad 30 000 K*).
Předpokládá se tedy, že boiler aspoň 80litrový bude mít každá šestá rodina s důchodem zdaněným nad 21 000 K a vedle toho bude hodnota 5000 boilerů v živnostech v průmyslu, na hřištích apod.
Naskytuje se tu vděčné srovnání mezi blokem spotřebovaným na přečerpávání vody a blokem spotřebovaným na ohřívání vody. Investicím elektráren na stavbu přečerpačky odpovídají investice odběratelů na pořízení spotřebičů, tj. boilerů, které při kusech průměrně asi 100litrových stály by asi 35 mil. K, s pracemi stavebními tím podnícenými nejméně 50 mil. K. Tržba elektráren po 30 h/kWh byla by na straně nn asi 9 mil. K. Na úhradu režie elektráren s drobným prodejem, na administrativu a service je třeba počítat asi 10 h/kWh (na speciální service je třeba asi 1 montéra na 1000 boilerů), takže tento odběrový blok platí za noční energii měřenou při vn asi 19 h/kWh. Proto elektrárny pořizování boilerů silně podporují i přímo subvencují. Švýcary např. děkují za svých 170 000 boilerů do velké míry subvencím elektráren. Ale také my budeme povinni hledat národohospodářsky nejvýhodnější rozdělení investic na akumulaci ve výrobnách proudu a v akumulačních spotřebičích u konsumentů. Pro boilery v tomto – vyšším – rozsahu předpokládané není třeba zesilovat sítě ani přípojky.
C. Pečení chleba a pečiva vůbec. Při spotřebě ¼ kg chleba na osobu denně je to 2 200 000 q chleba ročně, po 40 kWh/q činí 88 mil. kWh, čili spotřeba značně blízká uvažovanému bloku noční energie. Odběr je celoroční i sobotní zvýšená spotřeba na jemné pečivo je vhodná. Nelze však dosáhnouti při velkých soustředěných odběrech pro pece chlebové cen vyšších než asi 15 h/kWh. Trží-li pekař za 1 q chleba asi 250 K, činí cena topné elektřina 40 x 15 h asi 6 K, tj. 2,4 %, kdežto obvykle stálo topivo pekaře něco méně než 2 % tržby. Jemnější zboží snese i ceny energie vyšší, i 40 – 45 h/kWh, potřebuje však zpravidla přítop i mimo doby noční sazby. Odhadněme spotřebu noční energie u pekařů po deseti letech příznivě na 10 mil. kWh ročně.
D. Výtop kostelů apod. 200 kostelů v celém území po 30 kW a odběrem po 15 000 kWh spotřebuje nejvýše 3 mil. kWh, tedy asi 15 % uvažovaného ročního bloku. Investice kostelních fondů byly by asi po 120 000 K, celkem 24 mil. K, roční náklad jednoho kostela při ceně asi 35 h/kWh asi 6000 K. Odběr jen poloroční, v sobotu a neděli silnější, mimo akumulaci bude snad občas třeba menšího přítopu. Kostely a podobná shromaždiště jsou většinou v oblastech hotových sítí, takže připojení nebývá obtížné.
E. Veřejné světlo a doprava. Roční využití je v Praze při celoročním svícení, velkou převahou plném, asi 4000 hodin, v obcích samostatných je mezi 1000 až 2500 hodinami. Podle zprávy Ing. Kubína pro světovou konferenci o energii ve Vídni (1938) spotřebovalo se v bývalém státě 1,3 % vší vyrobené elektřiny na veřejné světlo a připadalo ročně 4,5 kWh na obyvatele elektrizované obce. Vynecháme-li Prahu jako nasycenou, bylo by žádoucí propracovat veřejné světlo instalačně a sazebně tak, aby výkon stoupl pro 1000 obyvatelů na 2 kW a odběr na 6000 kWh ročně. Pro 1 ½ mil. obyvatelů je to 3000 kW a 9 mil. kWh ročně.
nad 200 000 K 1 087 poplat. nad 25 000 K 44 414 poplat.
100 000 K 3 525 poplat. 21 000 K 57 093 poplat.
80 000 K 5 245 poplat. 18 000 K 65 641 poplat.
60 000 K 9 042 poplat. 15 000 K 70 210 poplat.
50 000 K 12 485 poplat. 12 000 K 76 574 poplat.
40 000 K 18 872 poplat. 9 000 K 87 540 poplat.
30 000 K 32 349 poplat.
všech těchto poplatníků………………………………………………….. 97 527
všech těchto poplatníků důchodové daně vůbec……………………… 110 865.
Na nynějším území Čech bylo poplatníků důchodové daně celkem 318 541, takže asi každý čtrnáctý obyvatel je poplatníkem; v Praze asi každý devátý. (Zprávy úřadu statistického, roč. XX. 1939, č. 39)
To by byla pouhá 3 % uvažovaného bloku noční energie. Při sazbě kolem 30 h/kWh za přirostlý celonoční a celoroční odběr by se tak dosáhlo vítaného zvýšení veřejné bezpečnosti v obcích.
Osvětlování hlavních silnic bude i v budoucnu jen zlomkem veřejného světla v obcích.
Také u dopravy osobní i nákladní, městské i dálkové, nelze v dohledné době očekávat pozoruhodnější zvýšení spotřeby noční energie.
F. Vodárny. Při odhadu spotřeby 20 m3 na hlavu ročně a 0,3 kWh/m3, je to pro 1 ½ mil. obyvatelů 30 mil. m3 a 10 mil kWh, jejichž značná část se již t. č. skutečně spotřebuje. Často to bývá konsum celodenní nepřetržitý, zeslabovaný během elektrárenské špičky. Je patrno, že i tento druh odběru, zdánlivě mohutný, nemá ve velkém elektrárenském hospodaření význam podstatný, pokud vodárny pracují jen s ušlechtilou vodou pro vybrané účely. Dosažitelné ceny za energii jen noční budou kolem 30 h/kWh. Pokud by šlo někdy o zvedání vody surové pro účely zavodňovací, postřiky apod., byla by dosažitelná cena ještě nižší. Přípojky pro tento odběr bývají dosti nákladné.
V Praze tvoří spotřeba vodáren téměř 10 % vší vyrobené elektřiny a stoupne po aktivování rozestavěné větve bakovské asi o 6 mil. kWh. Pro ostatní území můžeme počítat s přírůstkem asi 4 mil. kWh.
G. Bytový akumulační výtop. Pro využití uvažovaného bloku noční energie 200-250 mil. kWh uvažovali jsme dosud
přečerpávání ve Štěchovicích………………………………………. 50 mil. kWh
20 000 boilerů…………………………………………………… 30 mil. kWh
pekárny…………………………………………………………………10 mil. kWh
výtop kostelů…………………………………………………………… 3 mil. kWh
rozšíření veřejného světla……………………………………………. 6 mil. kWh
další vodárny………………………………………………………… 10 mil. kWh
a reservujeme ještě pro elektr. teplo v průmyslu…………. 20 mil. kWh
celkem lze očekávat odbyt asi…………………………………… 129 mil. kWh
Zbývá stále ještě asi 80-120 mil kWh, pro něž sotva se vyskytne upotřebení vhodnější, než by mohl být výtop bytů a místností vůbec, který je v dosahu a mohl by se při plánovitém postupu zorganizovat poměrně dosti rychle. Jest to ovšem odběr pouze pololetní, jehož částečnou aspoň protiváhou letní mohlo by být čerpání vody pro zavodňování a postřik. Pravděpodobně zůstaneme s nočním zatížením v létě značně níže pod nočním zatížením zimním, podobně jako při zatížení denním.
Z uvažovaného zbytkového bloku noční energie asi 100 mil. kWh připadá na topné období asi 55 mil. kWh, tedy na hlavu asi 22 kWh ročně. Dvojpokojový byt s pěti obyvateli spotřebuje pro úplný výtop vedle vaření a teplé vody asi 5000 kWh, což odpovídá 4,3 mil. kalorií čili spotřebě 20 q uhlí à 4500 kal/kg, které při 60% využití dají 5,4 mil. kalorií. Nákupní cena uhlí při 30 K/q je 600 K, 5000 kWh à 25 h = 1250 K. Rozdíl cenový tak značný omezuje předem okruh zájemců, kteří budou ochotni platit zvýšené náklady jen tehdy, budou-li vyrovnány dalšími výhodami. Zdá se však, že vhodným technickým řešením dá se tento cenový rozdíl zmenšit často na polovinu (viz např. referát Ing. Hübnera, EO 1940, str. 492). Je tedy k disposici pouze 5×22:5000, tj. okrouhle 2,2 % potřebné energie, a v úvahu přichází toliko 2,2 % rodin, čili asi 11 000 rodin. To je podle zmíněné daňové statistiky asi čtvrtina z poplatníků se zdaněným důchodem aspoň 30 000 K. Tímto zjištěním ovšem naprosto nevyhrazujeme elektrické pohodlí jen vrstvám zámožným; spíše budou to rodiny se zvláštním způsobem hospodaření a bydlení. Ale i těchto 11 000 bytů elektricky vytápěných značí značnou položku, takže potřebujeme si ujasnit a zrevidovat technické řešení a provozní poměry i tohoto odvětví. Rozumí se, že jde nám o odběrovou hodnotu, odpovídající asi tomuto počtu bytů; elektrotopné instalace jsou a budou i v jiných místnostech a budovách neobytných. Máme k disposici několik technických systémů pro elektrický výtop; ve většině případů bude to konsum noční pro zařízení akumulační, ale kombinovaný s částečným odběrem denním, mimošpičkovým.
Odběrová hodnota odhadnutého počtu bytů bude ovšem značně vyčerpána rozličnými kombinacemi s topením uhelným; historicky se elektrické topení vyvinovalo jako topení výpomocné, přídavkové nebo přechodové (tj. na jaře a na podzim). Omezí-li se elektrickým topením přechodovým uhelná a popelná štrapace z 200 dní v roce na 100 nebo 80 dní období mrazivých, je již to samo ziskem, který se v mnohých případech uvítá a ocení. Elektrickým přítopem kombinovaným s topením uhelným lze často dosáhnouti výborného vytopení při podstatně snížených investicích a přijatelných nákladech provozních.
Rozhodně však nesmíme při technickém řešení elektrického výtopu ustrnout na pouhém nahrazování funkce topidel nyní běžných topidly elektrickými. Musíme se seznámiti s celou naukou i praxí topenářskou, abychom dovedli uplatnit všechny zvláštní možnosti a výhody elektřiny. Nejde naprosto o pouhou rovnost kalorickou, equivalence 1 kWh = 860 kilokalorií platí jen pro řešení zcela primitivní nebo nemotorná. Vedle krbu bude třeba rozřešiti elektricky vytápěnou stěnu a panel, jimiž lze při
18o C vytvořiti prostředí příjemnější a příznivější než zdrojem krbovým při 21o C. Elektřina má výhodu snadné decentralisace, která i zde je důležitá, a řeší snadno i ventilaci. Zkušenosti stavební a zvýšené ceny uhlí vedou vůbec k tomu, že se bude stavět obecně se zvýšenou tepelnou isolací použitím nových hmot stavebních. V obecenstvu zájem o elektrické topení skutečně je a bude, a můžeme-li vyhověti třeba jen v několika málo desetitisících případů, je naší povinností, abychom vyhověli.
Jedna překážka. Určitou překážkou proti tvoření účelných sazeb pro zvýšený prodej noční a odpadové energie vůbec bývají někdy formy dlouhodobých smluv dodávacích mezi velkoelektrárnami a rozvodnými elektrickými podniky. Nemá-li smlouva noční klausuli, je často levná noční energie velkoelektrárny odběratelům elektrického podniku nepřístupna – ke škodě všech zúčastněných a ke škodě hospodářství národního. Čím více překupnictví je v elektrizačním hospodářství, tím vážnější překážky mohou zde narůst, a v praxi také skutečně často narůstají, ztrácí se namnoze i samo povědomí o vlastním smyslu elektrizačního hospodaření.
Právní a obchodní organisace elektrárenství má sloužit účelu elektrisace, tj. co nejbohatšímu a nejvíce blahodárnému využití všech možností elektřiny a najisto nemá tvořit umělé překážky mezi potřebami obyvatelstva a současnou technickou možností jejich uspokojení. To jsme již dobře pochopili po stránce administrativně teritoriální; stavíme mezispojení vvn a řešíme při tom zdatně významné a obtížné problémy technické, organizační a finanční. S tím souvisí úzce i další problém čtvrt miliardy kWh možné noční výroby v oblasti středočeské.
*) Odvozeno hrubým odhadem ze statistiky r. 1936, kdy v bývalém státě bylo 811 000 poplatníků důch. daně, nehledíc k 36 461 poplatníkům zdaněným dodatečně; 249 699 poplatníků mělo zdaněný důchod nad 21 000 K, 122 916 nad 30 000 K, 65 766 nad 40 000 K a 41 390 poplatníků nad 50 000 K.
V Praze samé je 110 865 poplatníků s celkovým důchodem 3,387 9 mil. K, a jsou k tomu odstupňovaná data o 97 537 poplatnících „zdaněných přímo z celého důchodu“, který činil 3 287,3 mil. K. Průměrný takto zdaněný důchod byl v Praze 33 707 K (v Čechách 23 531 K) a je odstupňován v Praze.
Elektrotechnický obzor č. 48, listopad 1940
