Druhé vydání SVP bylo zpracováno v letech 1970–1975 a je s řadou přijatých změn a doplňků v doprovodných publikacích platný dodnes.

V roce 1967 bylo i s ohledem na funkci SVP podle zákona rozhodnuto o přepracování a aktualizaci SVP a přípravě jeho druhého vydání. Příprava metodiky a její projednání vzhledem k rozdílným názorům jednotlivých zpracovatelů a orgánů trvala po tři roky (1967–1970), vlastní zpracování plánu proběhlo v letech 1970–1975. Druhý SVP změnil v souladu se zákonem č. 138/1973 Sb., o vodách název na Směrný vodohospodářský plán (SVP 1975).

Rozsah prací na druhém SVP byl z dnešního pohledu ohromný. Na pracích souvisejících s SVP se podílelo plnou nebo částečnou kapacitou po dobu šesti let přes 300 pracovníků z úseku rozvoje inženýrského podniku Vodohospodářský rozvoj a výstavba, který plnil funkci hlavního zpracovatele, Střediska rozvoje vodního hospodářství při Výzkumném ústavu vodohospodářském jako hlavního oponenta prací, z hlavních spolupracujících organizací podniků Povodí, krajských rozvojových a investičních středisek, Českého hydrometeorologického ústavu, Hydroprojektu i z řady organizací resortů dopravy, energetiky, zemědělství, lesního hospodářství a dalších. Řízení prací prováděl odbor rozvoje vodního hospodářství Ministerstva lesního a vodního hospodářství.

Práce na druhém SVP se pohybovaly ve dvou rovinách – jednak to byla analýza a dokumentování stavu a možností využití vodního bohatství státu, zejména vodních zdrojů, jednak návrhy na investiční opatření k zabezpečení očekávaných a ostatními sektory národního hospodářství a společnosti nárokovaných potřeb vody a využití vodních zdrojů v dalších 30 letech. Zatímco první rovina má dlouhodobější platnost a výsledky její práce jsou využitelné i dnes, druhá byla příliš poplatná době svého vzniku a po roce 1990 ztratila platnost.

K hlavním výsledkům analytických a dokumentačních prací na druhém SVP patří:

  • přešetření 581 možných přehradních profilů, ve kterých by byla možná výstavba vodních nádrží, o celkovém objemu 14,7 mld. m3, to je skoro pětinásobek tehdejších celkových objemů nádrží. Podrobněji bylo dokumentováno 286 vybraných profilů doporučených k územnímu hájení,
  • prověření 45 přímých odběrů z vodních toků vhodných pro zásobování pitnou vodou a asi 200 možných vodárenských nádrží, dále přehodnocení významnějších zdrojů podzemní vody, především v 31 rozhodujících hydrogeologických rajónech o celkové ploše 8760 km2,
  • individuální vyhodnocení očekávaného vývoje potřeb vody pro 618 měst a větších obcí a návrh koncepce jejich zásobování. Jednalo se v podstatě o předchůdce dnešních plánů rozvoje vodovodů a kanalizací,
  • podrobné zhodnocení vodohospodářské bilance (napjatosti mezi potřebou vody a vodními zdroji) ve 172 profilech státní bilanční sítě,
  • posouzení více než 600 větších bodových zdrojů znečištění včetně prognózy vývoje jejich produkce do roku 1985 a 2000 s návrhem potřebných opatření k ochraně vod,
  • prozkoumání potřeby úprav asi 3600 vodních toků s povodím nad 5 km2 o celkové délce 36 680 km, jmenovité zhodnocení 212 úseků vodních toků s většími imundacemi a potřeby ochrany území o rozloze celkem 1759 km2 před povodněmi,
  • hodnocení technických možností výstavby asi 1200 km možných vodních cest, sledovaných již od schválení C.k. říšského zákona v roce 1901, potřeby rekonstrukce a modernizace stávajících vodních cest a zahrnutí generálního řešení průplavního spojení Dunaj-Odra-Labe,
  • přešetření celkem 70 lokalit vhodných pro využití primárního hydroenergetického potenciálu a 209 lokalit pro výstavbu přečerpávacích vodních elektráren,
  • zpracování přehledu více než 2500 vodohospodářských děl a zařízení, bylo zhodnoceno přes 1400 odběrů povrchové a 2500 odběrů podzemní vody,
  • zkoumání v tehdejším plánovacím pojetí i otázek investiční a provozní náročnosti navrhovaných opatření, vývoje nákladů vodohospodářských organizací, počtu jejich pracovníků, otázek jejich kvalifikace atd.,
  • zahrnutí i problematiky legislativních, ekonomických a organizačních nástrojů, mezinárodní spolupráce (OSN, RVHP) a hraničních vod.

Vedle SVP republiky byly jeho výsledky podrobněji rozpracovány v SVP Povodí dle organizačního členění při zahájení prací k roku 1970 do samostatných publikací:

  1. povodí Horního a středního Labe,
  2. povodí Vltavy,
  3. povodí Berounky,
  4. povodí Dolního Labe,
  5. povodí Odry,
  6. povodí Moravy.

SVP z roku 1975 s řadou přijatých změn a doplňků v doprovodných publikacích byl platný do  22. 12. 2009, kdy byly přijaty plány oblastí povodí. Podle § 127 odst. 15 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, byly vodoprávní úřady při provádění svých činností povinny ze SVP vycházet, a to do té doby, než byly pro příslušné oblasti povodí schváleny nové plány oblastí povodí. (5.4.2004)

Zdroj: www.eagri.cz