Za posledních 20 let vzrostly průměrné mzdy a platy v ČR více než trojnásobně, avšak průměrný příjem OSVČ jen 1,5krát. Do práce mimo ČR dojíždělo téměř 50 tis. zaměstnanců. V průměru si vydělali téměř 2,5krát více než v ČR.

Příjmy z práce mají největší podíl na všech příjmech domácností. V roce 2015 dosahoval příjem ze zaměstnání (mzdy a platy v průměru na měsíc a zaměstnance) 27 321 Kč. Vedle zaměstnanců je i početná skupina osob samostatně výdělečně činných (OSVČ). V roce 2015 si tímto způsobem vydělávalo více než 755 tis. osob (přepočtené úvazky). Jejich průměrný měsíční příjem z podnikání činil 46 668 Kč.

Za posledních 20 let vzrostly průměrné mzdy a platy více než trojnásobně. Naproti tomu průměrný příjem OSVČ se zvýšil za toto období jenom 1,5násobně. Měření příjmů OSVČ je dotčeno existencí tzv. švarc systému, kdy jsou zaměstnanci formálně ve vztahu se svým zaměstnavatelem formou dodavatele služeb. Z vývoje v časové řadě je patrné, že příjem OSVČ je více závislý na celkové ekonomické situaci a jejich příjmy mají i tendenci k většímu poklesu v případě recese, což není případem zaměstnanců. Zajímavé také je, že v době ekonomické recese stoupá počet OSVČ a klesá počet zaměstnanců a obráceně, v době konjuktury, klesá počet OSVČ. Tudíž platí, že část zaměstnanců, kteří přišli v období krize o práci, byla nucena se zaměstnat formou živnosti, a naopak v době zlepšující se ekonomické situace volí opět zaměstnanecký poměr.

Polovina zaměstnaných v zahraničí pracovala v Německu

V posledních letech byl zaznamenán nárůst počtu pracujících z ČR v zahraničí. Kvůli oslabení české koruny je práce v cizině atraktivnější. V průměru si pracující v zahraničí vydělá téměř 2,5krát více než v ČR.

V roce 2015 dojíždělo za zaměstnáním do zahraničí téměř 50 tis. osob. Jejich průměrný měsíční příjem ve formě mezd a platů činil 67 785 Kč. Polovina z nich dojížděla za prací do Německa, dále následovaly Rakousko, Velká Británie a Slovensko. Celkově si domů přinesli přes 41 mil. Kč.

Mezi české domácnosti se řadí i zaměstnanci, kteří pracují v zahraničí po dobu kratší než jeden rok, nebo také tzv. pendleři. To jsou zaměstnanci překračující státní hranici. U obou skupin platí, že většina spotřeby jejich domácnosti je realizována na území ČR.

Vedle toho pracují a žijí v zahraničí Češi, kteří již nejsou rezidenty ČR a tudíž nepatří mezi české domácnosti. V roce 2015 žilo v zahraničí kolem 350 tis. Čechů, kteří mají ještě přímou vazbu na ČR.

Jaké další příjmy mají české domácnosti

Kromě příjmů z práce mají české domácnosti i jiné důchody (příjmy). Nejvýznamnější jsou penze, sociální dávky a jiné důchody, jako jsou například příjmy z dividend a z úroků. Souhrnným ukazatelem, který zahrnuje všechny zmiňované důchody a od kterého se odečtou daně z těchto důchodů a také placené úroky a další vydání, jako jsou například peněžní dary, je čistý disponibilní důchod. Jedná se o důchod, který domácnost může přímo využít k nákupu zboží a služeb, nebo si ho může ponechat ve formě úspor. V roce 2015 dosáhl průměrný měsíční čistý disponibilní důchod hodnoty 17 635 Kč. Z největší části byl tvořen příjmy z pracovní činnosti (68 %), z penzí (18 %), z ostatních sociálních dávek (9 %) a ostatních čistých důchodů (5 %). Za posledních 20 let se mírně snížil podíl příjmů z pracovní činnosti a vzrostl podíl příjmů z penzí, což souvisí s demografickým vývojem, kdy se zvyšuje podíl starobních důchodců.

Z důvodu mezinárodního srovnání je třeba čistý disponibilní důchod upravit, a to o služby a zboží nakupované státem nebo přímo poskytované domácnostem. V roce 2015 dosahoval upravený disponibilní důchod na obyvatele v ČR 76,1 % průměru EU. Nejvyšších disponibilních důchodů dosahovali obyvatelé Norska a Německa, dále Rakouska, Francie, Belgie, Švédska a Finska.

Naopak nejnižší důchody měli v Bulharsku, Rumunsku, Lotyšsku, Chorvatsku, Estonsku a Maďarsku. ČR tak měla v tomto mezinárodním srovnání druhé nejvyšší příjmy z tzv. nových členských zemí států EU.

Úspory versus dluhy

Z pohledu národního účetnictví se za úspory domácností považuje ta část disponibilního důchodu domácností, která není vynaložena na spotřební výdaje, ale na investice zejména do bydlení nebo do finančních aktiv. Tento ukazatel však nedává informaci o tom, jak jsou domácnosti bohaté, ale kolik finančních prostředků si mohou v daném roce dovolit v nějaké formě investovat, aniž by se musely zadlužit. Patrně nejvyšší informační přínos v sobě nese ukazatel úspory domácností, kterou vytvoří průměrný Čech za období jednoho měsíce. Tento pohled na úspory však nemá významný vliv na trendy z hlediska tvorby úspor, neboť počet obyvatel ČR je poměrně stabilní. Vývoj úspor jasně ukazuje, že domácnosti vytvářejí úspory v závislosti na aktuální situaci ekonomiky z hlediska hospodářského cyklu.

Co měří údaje národního účetnictví

Cílem národního účetnictví je zachytit úplné jevy v ekonomice a jejich vzájemnou provázanost. Příjmy zahrnují veškeré příjmy, oficiálně přiznané i nepřiznané. Také spotřeba domácností v národních účtech zahrnuje veškeré výdaje domácností, včetně spotřeby produktů, které jsou považovány za neetické či nelegální, například prostituce a narkotika. Dále je zahrnuta spotřeba produktů, které si domácnosti vyrobí samy, jako jsou zemědělské výpěstky pro vlastní spotřebu nebo imputované nájemné domácností bydlících ve vlastních obydlích. Odhad výdajů na konečnou spotřebu domácností je proveden kombinací řady datových zdrojů (statistika rodinných účtů, statistika maloobchodu či energetiky) a modelových propočtů. Výdaje na konečnou spotřebu domácností se zachycují v mezinárodní klasifikaci COICOP. Jedná se o klasifikaci, kde jsou jednotlivé předměty spotřeby členěny podle účelu. Silným nástrojem, který je využíván při sestavování národních účtů, je tzv. bilanční princip. Nikdy se nejedná jenom o dílčí statistiku, ale o konfrontaci více údajů. Pokud domácnosti vykážou v rodinných účtech, kolik vydají kupříkladu za cigarety, jsou tato čísla upravována pomocí toků produktů. Zdroje se vždy musí rovnat užití. To, co se u nás vyrobí a doveze, musí mít protistranu v užití, a to ve vývozu, nebo v domácí spotřebě.

Protipólem úspor domácností jsou jejich dluhy. Z pohledu národního účetnictví lze tento vývoj posuzovat pomocí ukazatele stavu přijatých půjček na jednoho obyvatele na konci roku. Za posledních dvacet let se hodnota dluhu průměrného Čecha vyšplhala z 15 507 Kč v roce 1995 na 132 112 Kč v roce 2015. Od roku 2002 se domácnosti zadlužovaly rychleji. Teprve od roku 2009 dochází ke zpomalování tempa zadlužování. Na nárůstu zadlužování se podepisovaly převážně dlouhodobé půjčky, neboť během tohoto období došlo k nárůstu cen nemovitostí.

Pokud jde o dlouhodobé půjčky, domácnosti v ostatních státech EU se zadlužují podobně jako domácnosti v ČR. Naopak krátkodobé půjčky mají větší váhu ve Švédsku, Řecku, na Kypru či v Polsku. Relativně nejvíce zadlužené domácnosti jsou v Dánsku a v Lucembursku. Ve srovnání s českými domácnostmi je jejich zadlužení více než dvojnásobné.

Statistika&My, 7-8/2016