Zpráva ministra paliv a energetiky ČSSR o plnění politickohospodářských úkolů při zajišťování paliv a energie a jejich hospodárném využívání jako nezbytného předpokladu pro další rozvoj socialistické společnosti

Zasedání Sněmovny lidu 30. září 1975 

Ministr paliv a energetiky ČSSR V. Ehrenberger

Rozvoj ekonomiky každé společnosti je do značné míry závislý na stupni rozvoje vlastní palivoenergetické základny. Proto strana a vláda ČSSR věnují trvalou pozornost rozvoji těžby tuhých paliv i výstavbě elektrárenských a plynárenských zdrojů. Plně bylo a je využíváno velmi prospěšné a stále intenzívnější spolupráce se socialistickými zeměmi, především se Sovětským svazem.

V uplynulých třiceti letech se palivoenergetická odvětví prudce rozvíjela. Lze to dokumentovat na několika číslech. Tak například v roce 1975 se ve srovnání s rokem 1948 zvýšila:

– těžba uhlí ze 40 na 113 mil. tun, tedy téměř 3x

– dodávky topných plynů ze 600 mil. na mld. m3, více než 13x

– výroba elektřiny ze 7,5 na 59 mld. kWh, téměř 8x

– instalovaný výkon elektráren z 2,6 na téměř 14 Gigawatt, více než 5x

– spotřeba tepla z 27 na 110 mil. gigakalorií, více než 4x.

Těchto výsledků by nebylo dosaženo bez vynaložení značných investičních, materiálových, pracovních a devizových prostředků. Pro ilustraci uvedu, že letos pracuje v resortu paliv a energetiky téměř 300 tis. pracovníků a hodnota základních a oběžných prostředků dosahuje částky téměř 160 mld. Kčs.

Uplynulých 30 let znamenalo i výrazné posílení palivoenergetické základny Slovenské socialistické republiky, kde byly vloženy značné prostředky do rozvoje uhelného, naftového, plynárenského i energetického průmyslu.

Růst potřeby prvotních energetických zdrojů byl zabezpečován z vlastních zdrojů, jejichž podíl se však snižoval dovozem ropy a plynu, jehož trend poměrně rychle rostl. Jestliže v roce 1955 činil podíl dovozu na celkových prvotních zdrojích 12 %, pak v roce 1970 to bylo již 26 % a v roce 1975 se očekává až 35 %.

V důsledku růstu průmyslového potenciálu naší republiky, zvyšování úrovně mechanizace a automatizace a zvyšování životní úrovně se za dvacet let množství prvotní energie na jednoho obyvatele zdvojnásobilo  a v roce 1975 dosáhne 6,8 tun měrného paliva.

Nelze však nevidět, že účinnost našeho energetického potenciálu by mohla být vyšší. I když energetická náročnost na tvorbu společenského produktu trvale klesala, ČSSR v porovnání s průmyslově vyspělými státy ještě stále vykazuje vysokou spotřebu energie.

Příčiny tohoto stavu spočívají především ve struktuře průmyslu, vysoké energetické náročnosti spotřebičů a v některých případech ve stále neuspokojivém přístupu k racionalizaci spotřeby.

Dříve než přejdu k hlavnímu problému rozvoje našich palivoenergetických odvětví v páté a šesté pětiletce, dovolte mi poukázat na rozdílnost ve vývoji palivoenergetického hospodářství v kapitalistických státech na jedné a v socialistických zemích na druhé straně. Bude to účelné pro zdůraznění našich cílů a výhod integrovaných socialistických ekonomik.

Jedním z nejvážnějších příznaků hospodářského vývoje průmyslově vyspělých kapitalistických států v posledních dvou až třech letech je zostření energetické krize, která koncem roku 1973 otřásla základy kapitalistického hospodářství. Zárodky energetické krize vznikaly již v průběhu šedesátých let, kdy největší naftové monopoly, spojené v mamutí nadnárodní kartel, udržovaly ceny středovýchodní ropy na nízké úrovni. Ještě v roce 1969 byla cena ropy na západních trzích 1,3x nižší než ceny energetického uhlí. Nízké ceny  a nesporné výhody ušlechtilých paliv změnily výrazně strukturu energetických bilancí vyspělých kapitalistických států. Vedly k těžké odbytové krizi vlastního uhelného průmyslu a výrazně zvýšily energetickou závislost západních států na dovozu ropy z rozvojových zemí.

V roce 1970 činil podíl dovozu ropy na celkových potřebách ropy v USA 21 %, v západní Evropě 97 % a v Japonsku téměř 100 %.

V současné době se kapitalistické státy programově orientují na snížení závislosti na dovozu paliv a energie, a to jednak cestou podpory rozvoje tuzemských tradičních i netradičních zdrojů, jednak opatřeními vedoucími  k maximální racionalizaci spotřeby ve všech fázích energetického procesu.

Problémy, které v této oblasti řeší společenství socialistických států, mají kvalitativně jiný základ. Vyplývají především z rychlých temp rozvoje ekonomik socialistických států a z postupného vyčerpávání snadno dostupných zásob ropy a plynu v evropské části SSSR.

Zatímco vyspělé kapitalistické státy teprve nastupují k vypracování národních a mezinárodních programů, Rada vzájemné hospodářské pomoci na svém nedávném červnovém zasedání již projednávala předběžnou koncepci dalšího rozvoje palivoenergetické základny členských zemí. Schválila plán mnohostranných integračních opatření, který zahrnuje tak významné akce, jako například výstavbu dálkového plynovodu Orenburg a výstavbu mezisystémového vedení 750 kV pro přenos elektrické energie.

V letech 1975 – 1980 se podle společně přijatých opatření mají zvýšit dodávky paliv a energie ze SSSR do bratrských států RVHP o 43 % proti současné pětiletce. V těchto dodávkách má rozhodující podíl ropa, ropné produkty a zemní plyn.

Základní směry koncepce dlouhodobého programu dalšího rozvoje palivoenergetické základny členských zemí RVHP do roku 1990 lze shrnout do těchto úkolů:

1. Půjde o zjištění ekonomicky zdůvodněných potřeb v jednotlivých druzích paliv a energie.
2. Půjde o rozšíření spolupráce při geologicko-průzkumných pracích s cílem zabezpečit potřebné zásoby paliv, zejména nafty a plynu.
3. Musí jít o maximální využívání vlastních palivových a hydroenergetických zdrojů. Zvýšené těžby uhlí bude třeba využít hlavně pro výrobu elektrické energie. S tím souvisí vybavení uhelného průmyslu nejmodernější dobývací a úpravárenskou technikou.
4. Bude nutno ve všech zemích zvýšit výrobu elektřiny s cílem zvýšit energetickou vybavenost práce.
5. Řešení energetického problému vyvolává nutnost věnovat maximální pozornost rozvoji jaderné energetiky.
   Z celkové výroby elektrárenské energie by mělo být v roce 1990 vyrobeno v atomových elektrárnách přibližně 20 %.

Socialistické státy jsou si plně vědomy, že včasné vytvoření podmínek pro rozvoj jaderné energetiky v příštích desetiletích bude mít klíčový význam. Proto zintenzivňují a sjednocují úsilí vědeckých, projekčních a konstruktérských kádrů na vypracování společného plánu rozvoje výrobní základny jaderného strojírenství a vytvoření speciálních stavebně montážních organizací pro výstavby jaderných elektráren. Významnou roli při řešení výroby reaktorů bude mít kromě SSSR i ČSSR a NDR.

6. Postupně se vytváří jednotná elektroenergetická soustava států RVHP. V podstatě jde o vytvoření technických předpokladů pro umožnění značného, dosud nebývalého přenosu elektrické energie na velké vzdálenosti.
   V rámci jednotné elektroenergetické soustavy tepelné, vodní a jaderné elektrárny, rozložené na území členských států RVHP a Jugoslávie, budou pracovat do jednoho systému s cílem dosáhnout maximálního mezisystémového efektu a vzájemnou potřebnou výpomoc.
7. Půjde o to posoudit a rozmístit energeticky a surovinově náročné nové výrobní kapacity poblíž zdrojů energie a surovin a tím šetřit na přepravních nákladech. Tyto kapacity by zainteresované země budovaly společně.
8. Musí jít o realizaci opatření, která sledují maximální úspory při spotřebě všech druhů paliv a energie. Že je to možné, dokazují výsledky některých průmyslově vyspělých kapitalistických států, kde spotřeba paliva a energie na jednotku konečné produkce je nižší než v členských zemích RVHP.

A konečně jde o lepší a rychlejší využívání výsledků vědy a techniky a o vzájemnou spolupráci členských zemí v této oblasti. Vědecký výzkum se musí intenzivněji zaměřit na možnosti přímé přeměny tepelné, chemické, atomové a zářivé energie v energii elektrickou, na možnosti laciných zdrojů transformace a akumulace sluneční energie, dále na výzkum generátorů s vyššími výkony a vyššími koeficienty energetické účinnosti apod.

Uvedl jsem jen základní směry koncepce připravovaného dlouhodobého cílového programu rozvoje palivoenergetického komplexu členských zemí RVHP. Tento program bude podrobně rozpracován a konkretizován. Československá palivoenergetická politika musí z něj vycházet při formování svých dalších postupů a cílů.

Několik slov k plnění některých základních úkolů v oblasti palivoenergetického hospodářství, které nám uložila Směrnice XIV. sjezdu KSČ.

Především jsme měli postupně obnovit plynulé zásobování národního hospodářství a domácností palivy, energií a teplem.

Můžeme konstatovat, že tohoto cíle bylo dosaženo. Trvá však značné napětí ve výkonové bilanci elektřiny a svítiplynu. Musíme v této souvislosti zaznamenat, že v náš prospěch tentokrát působily i mimořádně příznivé klimatické podmínky.

Je třeba zároveň říci, že situace před zimním obdobím 1975/76 je složitější, než tomu bylo loni. Pro napjatost kapacit železniční přepravy došlo ke značnému snížení zásob uhlí, zejména v elektrárnách a uhelných skladech. Resort paliv a energetiky se proto připravuje na letošní zimu mimořádně pečlivě.

Projednali jsme a připravili řadu opatření ke zvýšení těžby uhlí a zabezpečení jeho přepravy. Ze 2,5 mil. tun uhlí, které chceme vytěžit nad plán, budou zásobeny uhelné sklady, kde v důsledku prodeje nestoupají zásoby uhlí tak, jak je žádoucí.

Z nadplánované těžby bude dále přednostně zajišťována doprava, kampaňový průmysl a v neposlední řadě elektrárny, které musí usilovat o maximální výrobu elektřiny a nahrazení snižovaných kvót z dovozu.

V oblasti topných plynů chceme dosáhnout vedle mobilizace výrobních zdrojů co největšího naplnění podzemních zásobníků. Proto jsme už ve třetím čtvrtletí projednali s odběrateli limity spotřeby tak, abychom mohli v tomto období vtlačit co nejvíce plynu do zásobníků a využít ho v zimním období.

Pokud jde o elektrickou energii, je nutné včas uvést nové kapacity do provozu a zabezpečit jejich spolehlivý výkon a vyrovnat bilanci elektřiny na čtvrté čtvrtletí. V tomto období bude nutné omezit značně narůstající spotřeby velkoodběratelů.

Podle směrnic pátého pětiletého plánu mělo být v období 1971 – 1975 vytěženo 561 mil. tun uhlí. Skutečnost bude asi o 3 mil. tun nižší, ale to je v souladu s potřebou, kterou snížily mírné zimy a postupující racionalizace spotřeby.

Významným činitelem při zabezpečování plynulého zásobování národního hospodářství palivy a energií bylo vcelku úspěšné plnění státního programu racionalizace spotřeby paliv. Jeho cíle byly překročeny zhruba o 10 % a za pátou pětiletku bude na úrovni roku 1975 dosaženo relativní roční úspory paliv proti roku 1970 v množství 7,6 mil. tun měrného paliva.

Je to jistě úspěch, ale srovnání energetické náročnosti naší ekonomiky s jinými, naznačuje další možnosti. Státní plán s nimi počítá. V roce 1980 mají relativní roční úspory dosáhnout dalších 10 mil. tun měrného paliva oproti roku 1975. To je ovšem společný úkol nás všech. Cestu vidíme v dalším rozvoji efektivních nosných výrobních programech, v projekci nových staveb, v konstrukci spotřebičů energie, v úrovni řízení energetického hospodářství na každém závodě.

Národní hospodářství staví před naše uhelné revíry úkol maximálně a v patřičné struktuře pokrývat i jeho další požadavky. Tento úkol se odráží i v podstatně vyšších nárocích na rovnoměrnost při přistavování železničních vagónů, na vyšší spolehlivost základních technologických zařízení pro povrchové dobývání, na dodávky posuvných výztuží a náhradních dílů, pneumatického nářadí, pryžových pásů i hutních materiálů pro zabezpečení vyššího objemu přípravných a skrývkových prací.

Sjezdové úkoly jsou zabezpečovány také v plynárenství, kde pokračuje výstavba podzemních zásobníků, špičkových zdrojů výroby svítiplynu, dálkových plynovodů a místních sítí.

Jednou z nejvýznamnějších staveb páté pětiletky bylo vybudování československé části tranzitního plynovodu. První větev zajišťuje dodávky zemního plynu ze Sovětského svazu do Německé demokratické republiky, Rakouska, Německé spolkové republiky, Itálie, Francie a do Československa. První větev je dlouhá 1060 km. Již v roce 1975 byla zahájena druhá etapa výstavby tranzitního plynovodu, aby jeho celková přepravní kapacita stoupla na 38 mld. m3/rok v roce 1980.

XIV. sjezd KSČ uložil vyrobit v roce 1975 62 až 63 mld. kWh elektřiny. Proti předpokladům pětiletky dosáhne výroba přibližně 59 mld. kWh. V energetice se nedaří realizovat investiční program páté pětiletky. Z přidělených 33 mld. Kčs investic bude vyčerpáno pouze 26 mld. Kčs. Příčina je především v tom, že prudký nárůst objemu investic se nepodařilo projekčně a dodavatelsky plně zajistit. Usilujeme i tady o rozhodný obrat.

Problematika investiční výstavby se kumuluje zejména do roku 1975, kdy má být uvedeno do provozu nových 1400 kW elektrárenských výkonů. Uvedení části nových bloků do provozu v elektrárně Nováky IV a v Dětmarovicích je vážně ohroženo. Vzniká obava, že plánovaných 400 MW výkonů nebude v zimě k dispozici.

I když analýza dosaženého je důležitá, chtěl bych obrátit vaši pozornost k přípravě směrnice pro šestý pětiletý plán. Je třeba říct, že v předešlých letech, kdy v kapitalistickém světě došlo k explozi světových cen a všeobecné inflaci, platily mezi zeměmi RVHP stabilní ceny. Sovětský svaz nezměnil ceny dodávaných paliv, energie, obilí ani dalších základních surovin a materiálů.

Znovu se tak potvrdilo, že hospodářská spolupráce v rámci zemí RVHP, a především se Sovětským svazem, je pro nás pevnou a velmi výhodnou základnou dalšího hospodářského rozvoje.

Musíme však říci, že pro nás skončilo období, kdy bylo možno získávat paliva, energii a suroviny relativně snadno za nízké ceny.

To je nová závažná skutečnost, ze které musíme v hospodářskopolitické činnosti vyvozovat dlouhodobé závěry a se kterou musíme počítat i při přípravě plánu návrhu směrnice šestého pětiletého plánu.

Skutečnost, že za období let 1976 – 1980 budou představovat investiční prostředky na rozvoj palivoenergetické základny přibližně 80 mld. Kčs, a ceny ropy a zemního plynu budou vyšší v závislosti na růstu pořizovacích nákladů, nutně vyvolává potřebu správného ocenění nároků na paliva a energii v celé naší společnosti. Zcela nevyhnutelným se stává vyšší zhodnocování paliv a energie ve výrobních procesech a důsledné zaměření na racionalizaci ve spotřebě.

Orientace na vyšší využívání vlastních zdrojů znamená vytvářet v uhelném průmyslu podmínky pro zajištění těžby uhlí v roce 1970 v objemu 120 – 125 mil. tun, z toho 94 – 97 mil. tun hnědého uhlí. Náročné úkoly v těžbě bude však možné zabezpečit pouze za toho předpokladu, že bude v plném rozsahu realizován rozsáhlý investiční program ve všech uhelných revírech.

Největší tempo růstu investiční výstavby se předpokládá v rozhodujících uhelných revírech, v Severočeském a Ostravskokarvinském.

V Severočeském hnědouhelném revíru se zvýší těžba o 10 mil. tun. Protože některé doly dožívají, budeme muset vybudovat nové těžební kapacity v rozsahu přibližně 20 mil. tun ročně. Podobně v Ostravskokarvinském revíru je v zájmu splnění těžebních úkolů nutné téměř na všech provozovaných dolech otevřít nová patra a zajistit výstavbu nových kapacit. K zabezpečení výroby koksu v příští pětiletce je nutné postavit nový koksárenský závod.

V oblasti elektroenergetiky se předpokládá, že celková brutto spotřeba elektrické energie má v roce 1980 dosáhnout minimálně 83,5 mld. kWh. Odpovídá to průměrným ročním přírůstkům 5,1 %. Je to zatím nejnižší procento průměrných přírůstků elektrické energie ze všech předchozích pětiletek.

V šesté pětiletce má být uvedeno do provozu přibližně 3,8 tis. MW nových elektrárenských kapacit, z toho parních 2100, vodních 800 a atomových 900 MW.

Pro udržení kontinuity výstavby elektrárenských kapacit, které budou ovlivňovat bilanci elektřiny až v sedmé pětiletce, počítáme v šesté pětiletce s rozestavěním zejména atomové elektrárny V 3 a V 4 v Dukovanech, jaderné elektrárny s odběrem tepla v Praze a Brně, parní elektrárny Opatovice II, vodní elektrárny Dlouhé Stráně a vodního díla na Dunaji.

V příští pětiletce budou uvedeny do provozu tři nové mezistátní spoje, představované 400 kV vedením do Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky a do Maďarské lidové republiky.

Účastí na výstavbě přenosu 750 kV ze SSSR do MLR získá ČSSR navíc 1,2 mld. kWh ročně a současně zvýšení dovozu energetického výkonu.

V rozvoji distribučních sítí se projevuje nedostatek stavebně montážních kapacit v energetice.

Za těchto okolností existuje jediná možnost, a to pečlivý výběr nejdůležitějších investic, na které budou vydělené prostředky a soustředí se na ně tolik úsilí, aby byly co nejdříve realizovány. Velmi obtížná je příprava investičního programu v oblasti teplárenství. Národní výbory a resorty kladou totiž často nesplnitelné požadavky, a to jak z hlediska investičních možností, tak i fondu ušlechtilých paliv.

V návrhu šesté pětiletky se zvažuje reálnost zajištění teplárenského provozu v rozsahu zhruba 6 mld. Kčs, což představuje asi dvě třetiny požadavků. Potřeba řešit stále rostoucí nároky na teplo v koncentrovaných osídleních a průmyslových aglomeracích nás vede k využití jaderné energie formou výstavby jaderných elektráren s odběrem tepla. Resort v současné době posuzuje možnosti užití takového zdroje pro Prahu, Brno a Bratislavu.

V souladu s dlouhodobou koncepcí postupného zlepšování struktury palivoenergetické bilance ČSSR ve prospěch ušlechtilých forem paliv a energie v šesté pětiletce bude nadále růst podíl plynných paliv.

Rozhodující bude dovoz zemního plynu ze Sovětského svazu. Po vybudování mezinárodního tranzitního plynovodu v ČSSR a mezistátního plynovodu Orenburg má dosáhnout celková výše zdrojů zemního plynu v roce 1980 téměř 9 mld. m³. Na tento růst zdrojů navazuje výstavba podzemních zásobníků, výstavba dálkových plynovodů a místních sítí. Půjde zejména o to, aby plynárenská výstavba byla od roku 1978 připravena na přenos a distribuci zemního plynu z Orenburského naleziště.

Z hlediska užití zemního plynu budeme se orientovat hlavně na jeho použití pro technologické účely a potřeby obyvatelstva.

Při zásobování obyvatelstva topnými plyny poroste význam propan-butanu. V šesté pětiletce budou řešeny hlavní problémy skladování a distribuce v rozsahu vydělených investičních limitů.

Celkem se předpokládá, že do roku 1980 stoupne počet odběratelů svítiplynu a zemního plynu z1,5 mil. na 2 mil. 100 tis. a počet odběratelů propan-butanu dosáhne 1 mil. 100 tis. Rozvoj plynárenství bude také současně přispívat ke zlepšování životního prostředí.

K plnění rozsáhlého programu investiční výstavby v šesté pětiletce je základní podmínkou zajištění plánovaného růstu všech druhů energie. Dá se dokonce říci, že splnění investičního plánu resortu paliv a energetiky podmíní splnění výrobních úkolů všech odvětví národního hospodářství.

Resortu paliv a energetiky byl vydělen objem investičních prostředků na šestou pětiletku bez výstavby plynovodu Orenburg v rozsahu 80 mld. Kčs. Z toho pro Slovenskou socialistickou republiku více než 25 mld. Kčs. Ve srovnání s pátou pětiletkou představuje zvýšení investiční činnosti o 40 %.

Musím otevřeně říci, že máme veliké obavy o splnění těchto investičních záměrů.

Z hlediska resortu uděláme vše, co je v našich silách. Výsledky dosavadních odběratelskododavatelských jednání při sestavování návrhu plánu na rok 1976 a podkladů pro šestou pětiletku na úrovni podniků, výrobně hospodářských jednotek a resortu však signalizují, že dosavadní nepříznivé tendence v této tak důležité oblasti trvají.

Postupně došlo sice ke zlepšení dodávek velkostrojové techniky pro povrchovou těžbu uhlí, dosud však nemáme zabezpečeny potřeby uhelného průmyslu těžními zařízeními pro hlubinné doly, kompresory, technologickými zařízením pro koksovny, úpravny a třídírny. Také provozní spolehlivost dodávané techniky zůstává nadále vážným problémem. Stejně tak stupeň zajištění náhradních dílů a generálních oprav je zatím málo uspokojivý.

Nedostatky v dodavatelskoodběratelských vztazích způsobují zpožďování projekční přípravy staveb uvažovaných k zahájení v prvních letech šesté pětiletky pro nedostatek podkladů od výrobců. V důsledcích by mohly ohrozit přípravy revírů na dosažení požadovaných těžeb v šesté pětiletce, zejména pro rok 1980.

Využívám této příležitosti a obracím se na odpovědné soudruhy v dodavatelských resortech a organizacích, aby zabezpečili ve svých plánech přípravu a realizaci investic pro další rozvoj paliv a energetiky a tím i pro rozvoj vlastních odvětví.

Současná i perspektivní situace v získávání palivoenergetických zdrojů nás nutí hledat nové přístupy k využívání vlastního přírodního bohatství.

V souladu se světovými tendencemi a usnesením RVHP o rozvíjení vlastní palivoenergetické základny jsme v součinnosti s příslušnými centrálními orgány přistoupili k urychlenému řešení problematiky v geologickoprůzkumných pracích v prognózních lokalitách.

Nedostatek investičních prostředků, vhodné dobývací techniky, zejména pro nízké sloje a zvýšená efektivnost hornického procesu často vede důlní podniky k tomu, že těží ve výhodnějších přírodních podmínkách. Ukazuje se však, že plné využití zásob je mnohem efektivnější než výstavba nových dolů nebo dovozy. Dořešení této problematiky nás čeká.

Současně s řešením věcných problémů rozvoje palivoenergetické základny se zabýváme i racionalizačními opatřeními směřujícími k částečné eliminaci objektivních nepříznivých faktorů. Tyto faktory vyplývají ze zhoršujících se přírodních podmínek a kvality uhelné substance, z neustále rostoucí investiční náročnosti a omezených možností pokrytí růstu vybavenosti práce úsporami v oblasti živé práce.

V souvislosti s tím chceme v průběhu roku 1977 posoudit i účinnost nových velkoobchodních cen paliv a energie a jejich vzájemných relací především z toho pohledu, jak podporují záměry nové palivoenergetické politiky, o které jsem hovořil na začátku, a jak podporují hmotnou zainteresovanost palivoenergetických odvětví na jejich rozvoji.

Dříve než přejdu k závěru, musím říci několik slov k problematice pracujících v našem resortu.

V péči o potřeby pracujících resortu bylo dosaženo určitého pokroku. Přesto však existují další možnosti. Náročnost povolání a ztížené podmínky vytvářejí obtížné předpoklady pro nábor pracovníků a nových učňů. Snažíme se proto zvýšenou péčí na odborných učilištích v mimopracovní výchově, ve sportu i v kultuře vytvářet příznivé podmínky a získávat tím zájem mládeže i rodičů o naše obory.

V tomto směru máme však problémy v oblasti energetiky. Souvisejí s tím, že práce v terénu v profesi elektromontér rozvodných zařízení mládež příliš neláká. Navíc výstavba odborných učilišť v energetice není v souladu s prudkým rozvojem tohoto odvětví. Chceme v šesté pětiletce řešit i tuto otázku a dosáhnout zejména časového předstihu v přípravě učňů pro celou oblast atomové energetiky.

V přípravě pracujících dosahujeme v resortu rovněž dobrých výsledků. Nejenže stoupá počet pracovníků zapojených do různých forem školení, ale i vlastní obsahová stránka školení se soustavně zkvalitňuje.

Zatím nejsme spokojeni s nástupy absolventů ze škol. V této oblasti se sice dlouhodobě plánuje, ale kvalifikační struktura absolventů škol není v souladu s potřebami našeho resortu. Je poměrně málo například báňských inženýrů i ekonomů a tato situace ovlivňuje vývoj kvalifikační struktury pracovníků. Sami si klademe za úkol prohloubit a zkvalitnit plány potřeby absolventů tak, aby byly plně v souladu s perspektivním vývojem našich odvětví. Je vám všem známo, jaké problémy byly v našich odvětvích v minulosti se získáváním pracovních sil a s jejich stabilizací.

V současné době můžeme konstatovat, že stabilizace dělníků hlavních činností dosahuje celkem 90 %. Chci tím zdůraznit, že stabilita pracovních sil je přímo závislá na úrovni péče o pracovníky a současný stav – 10 % přechodných pracovníků – se nám jeví jako příznivý.

Již v páté pětiletce jsme věnovali maximální pozornost tomu, aby péče o pracovníky byla zabezpečována komplexně a programově. K prohloubení cílevědomé, organizované a plánovité komplexní péče o pracovníky hodláme ještě intenzívněji postupovat v šesté pětiletce.

Proto v současné době připravujeme komplexní program péče o pracující v našich organizacích a organizujeme jeho přípravu zásadně na zvýšení účinnosti všech opatření, která budou na tomto úseku přijata. Společně s odborovými orgány jsme si vědomi toho, že máme stále ještě nedostatky v oblasti objemu i kvality závodního stravování, že nás čekají další úkoly v prohloubení zdravotní a rehabilitační péče a že zejména hospodaření s pracovními silami bude velmi vážným úkolem šesté pětiletky.

Závěrem bych chtěl podtrhnout, že jako hlavní úkol v současné době stojí před námi splnění plánovaných úkolů za rok 1975 a zabezpečení zásobování národního hospodářství a obyvatelstva palivy a energií v zimním období 1975 – 1976. Uděláme vše, co je v našich silách…

Chtěl bych dále podtrhnout, že klíčovým předpokladem plynulého zásobování národního hospodářství a obyvatelstva palivy a energií v dalších obdobích je včasná příprava a realizace investiční výstavby palivoenergetické zástavby. S tím bezprostředně souvisí i zabezpečení vyvolaných a doprovodných investic, zejména v podkrušnohorských revírech.

Dalším mimořádně závažným úkolem je vytváření podmínek pro atraktivnost práce v našich odvětvích, zejména pro mladé pracovníky. Potřebnou stabilizaci pracovních sil musíme také zabezpečovat dostatečnou bytovou výstavbou.

I při prudkém rozvoji palivoenergetických odvětví a neustálém zhoršování přírodních podmínek v hornictví nepouštíme ze zřetele problémy vývoje efektivnosti celého reprodukčního procesu. Při řešení otázek efektivnosti musíme však respektovat vzájemné vztahy mezi zásadami správného hospodaření s uhelným bohatstvím z pohledu budoucích potřeb, dodržováním zásad pro zlepšování bezpečnosti, hygieny a kultury práce – to na jedné straně, a technickými a ekonomickými podmínkami těžby a výroby na straně druhé.

 

Zpravodaj poslanec F. Bill

Plynulé zabezpečování potřeb národního hospodářství palivy a energií je velmi důležitý politický a ekonomický úkol, jehož úspěšné řešení se dotýká každého občana naší společnosti. Proto na jednání o těchto otázkách ve Sněmovně lidu se všechny výbory sněmovny a všichni poslanci připravovali se vší vážností. Jednotlivé výbory si vypracovaly ucelený program, aby poslanci mohli získat co nejvíce vlastních poznatků přímo na závodech, v dolech, elektrárnách, teplárnách, ale i ve výzkumných ústavech a pracovištích technického rozvoje.

Pracovní skupiny poslanců provedly průzkum celkem v 21 závodech a organizacích. Z toho: výbor ústavně právní 2 průzkumy, výbor kulturní 3 průzkumy, výbor pro sociální politiku 3 průzkumy, výbor pro plán a rozpočet 2 průzkumy, výbor pro průmysl, dopravu a obchod průzkumy v 10 organizacích. Pracovní skupiny se zaměřovaly zejména na výrobu a získávání paliv a energie.

Kromě toho prováděli poslanci individuální průzkumy ve svých volebních obvodech, případně v organizacích. Přitom věnovali pozornost zejména efektivnosti spotřeby paliv a energie.

Tímto způsobem získali poslanci bohaté poznatky přímo z praxe, i když pochopitelně ovlivněné místními podmínkami nebo potřebami, požadavky a názory. Na schůzích jednotlivých výborů byly získané poznatky za účasti zástupců federálního ministerstva paliv a energetiky konfrontovány a výsledky by se měly ve své většině promítnout do dnešní rozpravy.

Ve směrnicích pátého pětiletého plánu schválených XIV. sjezdem KSČ pro odvětví paliv a energie byly vytyčeny tři základní úkoly:

1. Obnovit proporcionální rozvoj palivoenergetické základny a tím odstranit vážné problémy a podcenění z předcházejících let, zejména z období let 1967 – 1969.
2. Zabezpečit plynulé zásobování národního hospodářství palivy a energií.
3. Zvýšit tempo v zavádění ušlechtilých forem energie v národním hospodářství a tím zlepšit strukturu v palivoenergetické bilanci.

Ke splnění tohoto posledního úkolu měl se zvýšit podíl tekutých paliv a zemního plynu zhruba o 30 % z celkových prvotních zdrojů energie.

Dnes je možno konstatovat, že tyto náročné úkoly se v krátké době podařilo splnit a nadále se plní, i když zůstává i pro další období značná napjatost mezi potřebami a zdroji.

Důkazem toho je, že

a) v dodávkách svítiplynu se výrazně v průběhu pátého pětiletého plánu zlepšila plynulost zásobování pro velkoodběratele a regulace dodávek klesla z 18,5 % na počátku této pětiletky na 7 % v roce 1974. Přitom spotřeba obyvatelstva je plně kryta.

Ještě příznivější je situace v zásobování zemním plynem, deregulace činí pouze 3 %.

b) Plně jsou kryty potřeby v tuhých palivech, i když se vyskytly nedostatky v distribuci.

c) Rovněž došlo ke zlepšení výroby a spolehlivosti dodávek elektrické energie.

Při posuzování a hodnocení resortu paliv a energetiky je třeba vycházet i ze specifických a ekonomických zvláštností, které jsou dány omezením prvotních zdrojů v pevných palivech, zhoršením podmínek těžby a prakticky plnou závislostí na dovozu ropy a zemního plynu.

Přes tuto specifičnost resort paliv a energetiky ve spolupráci s ostatními resorty, zejména hutí a strojírenství, celkem uspokojivě plní náročné úkoly založené v pátém pětiletém plánu. Plnění základních úkolů pátého pětiletého plánu je následující:

1. V oblasti zabezpečení pevných paliv – úkol v celkové těžbě bude splněn zejména v Ostravsko-karvinské oblasti těžbou černého uhlí. Úkol však nebude splněn ve včasné otvírce nových dolů. Problémy se zejména koncentrují v těžbě energetického uhlí na Mostecku.
2. Úkol zvýšení 30 % ušlechtilých paliv bude splněn na necelých 29 %.
3. V průběhu pátého pětiletého plánu mají být dány do provozu kapacity o výkonu 3700 MW a celková spotřeba elektrické energie má v roce 1975 činit 62 až 63 mld. kWh.

Dnes je již možno konstatovat, že tento úkol nebude zcela úspěšně splněn.

Nové zdroje ve výši zhruba 400 až 600 MW nebudou uvedeny do provozu do konce tohoto roku.

4. Rovněž proti původním záměrům pátého pětiletého plánu je časově posunuta příprava vybudování atomových elektráren.
5. Úkol vybudovat nové palivoenergetické zdroje v celkové investiční hodnotě 33 mld. Kčs bude splněn zhruba na 80 %.

Mnohý z vás může vznést námitku, že jde o určitou rozpornost, neboť ne všechny nové zdroje a nové kapacity se daří úspěšně uvádět do provozu, a přitom potřeby národního hospodářství a obyvatelstva jsou kryty. Ano, jde o relativní rozpornost a potřeby jsou v podstatě skutečně kryty.

Je to dáno tím, že

– velmi úspěšně se daří plnit úkol daný usnesením vlády z roku 1972 – dosáhnout podstatně vyšších úspor ve spotřebě všech druhů paliv a energie, a to ve všech deseti rozhodujících resortech;

– za období let 1972 – 1975 bude dosaženo celkových úspor více než 7 mil. tun měrného paliva, tj. o 30 % vyšší úspora proti původnímu záměru;

– rovněž bude přeplněn úkol ve snížení měrné spotřeby paliva na výrobu elektrické energie.

Úkol byl 410 gmp/kWh, skutečnost bude pod 400 gmp/kWh.

K úspěšnému splnění tohoto programu napomohly také příznivé zimy. Dobré plnění úkolů v odvětvích paliv a energetiky je výsledkem obětavé a poctivé práce především našich horníků, energetiků, ale všech pracovníků v ostatních resortech, zejména hutí a strojírenství. Proto dovolte, abych upřímně a soudružky poděkoval všem za tuto obětavou a poctivou práci.

Tak jako v jiných oblastech i v odvětvích paliv a energie velkým přínosem a pomocí je spolupráce se socialistickými zeměmi, např. ve využívání kapacit energetického systému zemí RVHP, spolupráce s Polskou lidovou republikou v dodávkách energetického uhlí, ale zejména spolupráce a pomoc Sovětského svazu při zabezpečování ušlechtilých paliv.

Díky této pomoci jen v omezeném měřítku měla dopad na naše národní hospodářství probíhající energetická krize.

Vedle dosažených úspěchů nahromadilo se za poslední období několik problémů.

Nepovažuji za nutné uvádět ty, které jsou vám známy, jako je oblast výroby, dodávky a montáž nových elektráren, spolehlivost provozu nové techniky, problematika dodavatelskoodběratelských vztahů apod.

Dovolte mi však se zmínit o jiných okruzích problémů, zpravidla méně známých, které je třeba se vší zodpovědností rovněž řešit.

První okruh problémů je těžba koksovatelného uhlí v karvinské oblasti. Těžba uhlí v nízkých slojích do mocnosti 0,8 m se v karvinské oblasti neuskutečňuje. Přitom zásoby v těchto slojích činí zhruba 450 mil. tun koksovatelného uhlí. Při dnešní roční těžbě černého uhlí jde o zásoby téměř na 15 let.

Jsou dva hlavní důvody, proč se opouštějí a netěží se v těchto nízkých slojích:

– je to jednak dáno stanovením technickoekonomických ukazatelů,

– dále je to dáno tím, že nejsme dostatečně vybaveni potřebným zařízením.

Je skutečností, že v současné době náklady na těžbu 1 tuny jsou až dvakrát vyšší ve srovnání s náklady ve slojích vyšší mocnosti.

Uvážíme-li jen fakt, jaký je nedostatek a potřeba černého uhlí, pak jen to je důvodem přehodnotit dosavadní přístup.

Pro vaši informaci – jen kaly z tohoto černého uhlí mají výhřevnost rovnající se energetickému uhlí z Mostecka.

Neuskutečníme-li to v nejkratší době, bude 1 tuna černého uhlí s odstupem času stát několikanásobně více.

Pod tímto zorným úhlem je nezbytnou nutností vypracování generelů rozvoje jednotlivých důlních revírů a v závislosti s tím vývoj těžeb i cen uhlí.

Druhým okruhem problémů je hospodárnost a racionalizace palivy a energií všech druhů.

To je jeden z klíčových úkolů, a týká se téměř všech zejména těch, jež jsou hlavními odběrateli paliv a energie, ale i výrobců spotřebičů.

Je už dnes známa celá řada technicky zvládnutých konstrukcí a technologií, jejichž uplatněním bychom dosáhli značných úspor. Dovolte mi uvést několik příkladů:

– využití odpadního tepla v hutních provozech, zejména suchým hašením koksu, by přineslo roční úsporu 300 tis. tun měrného paliva;

– modernizace ohřevních pecí v hutních válcovnách představuje úsporu 240 tis. tun měrného paliva za rok, dále úspory kovů snížením okují 120 tis. tun za rok a snížením výmětů zhruba 250 tis. tun;

– modernizace ocelárny jen v Třinci zavedením progresívního způsobu výroby oceli v kyslíkových konvertorech by přinesla úsporu 240 tis. tun měrného paliva a úsporu kovu téměř třičtvrtě miliónu tun za rok;

– odpadní teplo z kompresních stanic tranzitního plynovodu představuje jen u 7 stanic úsporu zhruba 100 tis. tun měrného paliva ročně.

Dosažení těchto úspor je podmíněno vynaložením určitých investic, což se podle mého názoru stane trvalou podmínkou realizace větších úspor paliv a energie.

Je ovšem i řada dalších příkladů, jako možnost širokého použití integrovaných obvodů, tyristorů a účinných zdrojů světla jak u výrobních zařízení, tak u spotřebního zboží, které mohou přinést trvalé úspory elektrické energie.

Musíme však vytvořit lepší podmínky pro jejich realizaci. Založené ekonomické ukazatele, zejména pro podniky a závody, nedostatečně účinně napomáhají úsporám paliv a energie, neboť podíl nákladů na paliva a energii v převážné části strojírenských podniků představuje zhruba 5 % z celkových nákladů. Toto procento podle mého názoru není vždy rozhodující a mobilizující. Proto mnohé podniky ne dost účinně a v odpovídajícím rozsahu zakládají do svých plánů vědy a techniky a racionalizace úkoly k řešení úspor paliv
a energie. Doporučuji proto posoudit účinnost dosavadních předpisů a vyhlášek, zejména pro podporu a hmotnou zainteresovanost na efektivní využívání a maximální hospodaření s palivy i energií.

Bez energie v jakékoliv formě nebude možno zajistit tep – chod v ekonomice a bez nadsázky je možno říci, že je potřebná jako krev v těle.

Proto náročné úkoly v oblasti paliv a energie se připravují i pro šestý pětiletý plán. Věcně o nich hovořil soudruh ministr; nepovažuji za účelné je znova uvádět. Chtěl bych však podtrhnout, že je třeba vycházet z toho, že zvýšené potřeby národního hospodářství nebude možno krýt prostým přepočtem přírůstků nových energetických zdrojů, vztaženo k trendu růstu produkce, ale bude nutno hledat cesty kvalitativních stránek rozvoje.

Uvážíme-li, že zásoby jsou v přírodě omezené a nereprodukovatelné, stojíme dnes před historickým rozhodnutím a již dnes vytváříme život příštím pokolením.

 

Poslanec K. Kubrt

Jednotlivé obory paliv a energetiky na sebe vzájemně navazují, podmiňují se a teprve jako vyvážený soubor představují účinnou palivoenergetickou základnu, která může pokrývat potřeby naší ekonomiky. Chtěl bych se o některých otázkách rozvoje jednotlivých oborů i jejich vazeb zmínit. Pro pátou pětiletku bylo stanoveno vytěžit 560,6 mil. tun uhlí a lignitu. Předpokládá se, že splněno bude zhruba o 3,5 mil. tun méně. Je to rozdíl nižší než 1 %. Průběh plnění tohoto úkolu v jednotlivých letech byl přizpůsoben potřebám národního hospodářství. Tak např. v roce 1971, kdy potřeby byly vyšší než plán, vytěžili havíři zhruba o 7 mil. tun více. Byl to mimořádný přínos celého kolektivu pracovníků uhelného průmyslu pro konsolidaci národního hospodářství v prvním roce pětiletky. Mírné zimy v uplynulých letech naopak umožnily nižší spotřebu tuhých paliv, než předpokládal plán. Přispěly k tomu samozřejmě i dobré výsledky v plánovaných úsporách paliv.

Jaká je situace v současné době? Fakt je, že proti původnímu plánu, vytěžit v roce 1975 116 mil. tun uhlí, je roční plán nižší zhruba o 4,5 mil. tun a formou nadplánu se hledají cesty k jeho zvýšení asi o 1,5 mil. tun. Nebude tedy splněn v roce 1975 původní úkol páté pětiletky. Všichni víme, že pokud bude mírná zima obdobně jako v minulých letech, mělo by plánované množství uhlí postačit.

Je zde však jiná závažná otázka. Na těžbě uhlí a zejména rozvoji jejích kapacit je závislá výroba elektrické energie. Nebylo by nám nic platné celé úsilí, které je v současné době všemi orgány věnováno na dokončení a uvedení do provozu některých elektráren, jako jsou Dětmarovice, Tušimice apod., kdybychom neměli pro ně připravené dostatečné zdroje paliva. Při našich konzultacích v Severočeském hnědouhelném revíru jsme se setkali s vážnými pochybami o tom, zda bude zabezpečena dostatečná těžba energetického uhlí, protože nejsou včas připraveny plánované kapacity a musí se čerpat rychleji než dosud exploatovaná ložiska. Setkali jsme se s kritikou pozdního uvádění do provozu nových strojů a zařízení a s velkou poruchovostí některých velkostrojů. V této souvislosti bych měl dotaz na ministra hutnictví a těžkého strojírenství. Chtěl bych se zeptat, jak je zabezpečován technický rozvoj a výroba velkorypadel, velkokapacitních strojů a jejich spolehlivost pro zvyšování objemu těžby a efektivnosti těžby v Severočeských hnědouhelných dolech.

Když hovořím o přípravě nových kapacit pro těžbu uhlí, je třeba pochválit budovatele dolu Staříč, kteří uvedli komplexní kapacity do provozu ještě před plánovaným termínem.

Poněkud horší je situace ve výrobě elektrické energie. Ve směrnici pátého pětiletého plánu bylo stanoveno vyrobit 62 – 63 mld kWh. V letošním roce bude splněno zhruba o 6 % méně. V uplynulých letech, zejména v letech 1972, 1973 a 1974 došlo k výraznému zlepšení dodávek elektřiny v podstatě v souladu s potřebami národního hospodářství, i když byly místní problémy v období energetických špiček. V letošním roce však dochází k rozdílům mezi výrobou elektřiny a její spotřebou. Mohli bychom tento stav charakterizovat jako stav značné napjatosti. Podle mého názoru je příčina nejen v tom, že nebyly včas uvedeny do provozu nové kapacity podle plánu, ale že ani stávající instalované kapacity nedávají plný a spolehlivý výkon. Při našich konzultacích a průzkumech v elektrárnách jsme se setkali s tím, že třeba 110 MW bloky dosahují výkon jenom 95 nebo 90 MW, což je výrazná ztráta okamžitého výkonu. V letošním zimním období budeme muset společně nejenom ve výrobě elektřiny, ale i při její spotřebě najít taková opatření a vytvořit takové pracovní režimy, aby se elektřina nestala brzdou rozvoje výroby. I v našem podniku připravujeme opatření v rozložení spotřeby energie tak, abychom snížili spotřebu v době energetických špiček a přitom nemuseli omezovat výrobu. Je třeba říci, že k tomu je nutno získat pochopení všech pracovníků a všech spoluobčanů. Půjde někdy o opatření nepopulární, protože musíme měnit a rozložit směny. Takováto opatření nedělá jenom podnik, ve kterém pracuji, ale prakticky všechny závody mého volebního obvodu. Tato opatření musíme dělat z hlediska přiděleného množství energie a jejího časového rozložení, ale současně i sami chceme takto aktivně přispět k řešení energetické situace. Budeme muset všichni společně získat pro úspory energie a pro její nejhospodárnější využívání všechny občany, aby jak ve vlastní spotřebě energie, tak i na svých pracovištích iniciativně sami hledali cesty úspor.

Dodávky zemního plynu budou za pětiletý plán k dispozici zhruba o 8 % nižší, než předpokládal plán. Přesto však v uplynulých letech nebyly vážnější výkyvy v pokrývání potřeb národního hospodářství ani obyvatelstva. I zde se výrazně projevily příznivé přírodní podmínky. U dodávek pro obyvatelstvo došlo dokonce k výraznému překročení spotřeby. Pro zásobování obyvatelstva bylo k dispozici o 10 % více, než předpokládal pátý pětiletý plán. Je to výrazný přínos pro zlepšení životních podmínek a zvýšení naší životní úrovně.

Je třeba říci, že stejně jako u dodávek elektřiny, tak i u dodávek plynu byly přednostně kryty potřeby obyvatel.

Potřeba zemního plynu pro další období je ovšem závislá především na dovozu. Chtěl bych proto vysoce ocenit dohody členských zemí RVHP o společnou výstavbu plynovodu, který známe obecně pod názvem Orenburg. Vybudování tohoto díla nám umožní zvýšit zdroje zemního plynu pro naše národní hospodářství v dalších letech.

Chtěl bych ocenit i správnou politiku vlády v této oblasti s tím, že byly vybudovány zásobníky plynu, které umožňují uchovat větší množství plynu pro zimní období. Bohužel, pro tuto zimu nejsou zásobníky naplněny, protože jsme v podstatě v letním období většinu dodávek plynu spotřebovali bezprostředně.

Spotřeba plynu, elektřiny i pevných paliv na sebe bezprostředně váže a současné systémy umožňují rozložit nedostatek jedné suroviny do ostatních. Z toho důvodu byly – i když za cenu vyšších nákladů – budovány tzv. dvoupalivové systémy, to znamená spotřebiče na uhlí a na plyn.

Poměrně důležitým úsekem je i rozvoj centralizovaného zásobování měst teplem. Je to také jeden z úkolů pátého pětiletého plánu. Měl zvýšit účinné spalování paliva, zlepšit životní podmínky v městech a přispět tak k zvyšování životní úrovně. Myslím, že této oblasti nebylo věnováno dost pozornosti a výsledky také neodpovídají rostoucím potřebám.

 

Poslanec akad. B. Kvasil

Perspektivní program rozvoje naší palivoenergetické základny nelze splnit bez cílevědomého plánu vědeckotechnického rozvoje. Přitom je nutno uvážit některé specifičnosti v oblasti paliv a energie. Je to v prvé řadě omezenost a nereprodukovatelnost základních surovinových zdrojů, investiční náročnost, respektování požadavků životního prostředí, závislost na klimatických a sezónních podmínkách, vysoké nároky na přepravu a řada dalších. Omezené vlastní přírodní palivoenergetické zdroje způsobují, že rozhodujícím směrem palivoenergetické základny musí být racionální využívání paliv a energie a cílevědomá inovační politika.

Inovace a modernizace naší energetické základny je v prvé řadě limitována investičními možnostmi. Týká se vědeckotechnického rozvoje vlastních výrobních metod, t. zn. výrobních metod elektrické energie a tepla, inovace zařízení sloužících k výrobě elektrické energie a tepla a inovace zařízení sloužících k rozvodu energie. Na zaměření vědeckotechnického rozvoje energetické základny má nemalý vliv i požadavek na zachování čistoty životního prostředí i požadavek na bezpečnost, hygienu a kulturu práce.

Inovační cesty vlastních způsobů výroby elektrické energie a tepla jsou limitovány dosavadními objevy a základním výzkumem ve fyzice a chemii. Technicky jsou dořešeny jen způsoby využití energie při štěpení atomového jádra. Za klasické je možno již počítat elektrárny a reaktory na tepelné (pomalé) neutrony.

Napjatá palivoenergetická bilance ČSSR a prudce se zhoršující životní prostředí velkých městských aglomerací vedou k závěru, že jaderné elektrárny s odběrem tepla jsou v podmínkách ČSSR prakticky jedinými energetickými zdroji, jež mohou uspokojit stále vzrůstající nároky na výrobu a dodávku tepla pro technologické účely i bytovou potřebu velkých měst a průmyslových aglomerací. Původní koncepce rozvoje jaderné energetiky byla založena na těžkovodním reaktoru; je to známá A 1 v jaslovských Bohunicích.
S ohledem na technickou náročnost, která nebyla správně oceněna, bylo nutno změnit koncepci. Výstavba jaderných elektráren se přeorientovala na ověřený typ lehkovodního tlakového reaktoru, který sice spaluje dražší palivo, ale je investičně levnější než těžkovodní reaktory. Kromě toho výstavbu elektráren s reaktorem tohoto typu lze realizovat v úzké spolupráci se SSSR a koordinovat s výstavbou jaderné elektrárny v zemích RVHP.

Mezivládní dohoda mezi ČSSR a SSSR o spolupráci při výrobě zařízení pro jaderné elektrárny, podepsaná v březnu 1974 je rozsáhlá a otvírá pro čs. hutní a strojírenský průmysl výrobní program na dlouhou dobu. Výroba komponent jaderných elektráren je velmi náročná nejen z hlediska věcného řešení vlastních problémů, ale i z hlediska investičních nákladů. Vyžaduje doplňující investice, které je nutno zajistit, aby byl možný postupný přechod k výrobě dalšího dokonalejšího typu lehkovodního reaktoru. Vyžaduje však i soustředěného úsilí řešení nových státních úkolů rozvoje vědy a techniky, jejich koordinace a přípravy kádrů. Zvlášť velkou pozornost nutno věnovat bezpečnosti tlakovodních jaderných elektráren.

Dosavadní prognostické práce ukazují, že není reálné zabezpečit předpokládaný růst spotřeby energie na bázi reaktorů s tepelnými neutrony, neboť u nich je možno využít z jaderného paliva ne více než 1 % energie. Tím by ekonomicky těžitelné zásoby uranu byly vyčerpány za několik desítiletí. Proto je nutno rozvinout větší úsilí při rozvoji jaderné energetiky v ČSSR na přechod k rychlým reaktorům, množivým, na rychlých neutronech, které umožňují zásobovat lidstvo energií na staletí. V posledním desetiletí dvacátého století lze očekávat, že těžiště výstavby jaderných elektráren se bude přesunovat k druhé generaci jaderných elektráren, vybavených rychlými reaktory velikého výkonu, chlazenými tekutým sodíkem. Výzkum využívání jaderné energie směřuje k uvolnění ještě větších zdrojů energie slučováním lehkých atomů – k termonukleární syntéze. Reaktory založené na principu syntézy lehkých prvků nejsou ještě dořešeny fyzikálně, tím méně technicky. Jiné známé principy zdrojů energie nemají dosud význam pro velkovýrobu energie – termoemisní, termoelektrické, fotoelektrické, elektrochemické palivové články atd. Výjimku snad činí magnetohydrodynamické generátory umožňující transformaci tepelné energie přímo v elektrickou. Ty jsou rovněž ve stádiu fyzikálních pokusů, prozatím s malými výkony do 25 MW. Je možno tedy pokládat jaderné elektrárny, založené na štěpení atomového jádra, za jediný zdroj inovací výroby elektrické energie a tepla.

Na základě rozboru předložených materiálů i na základě průzkumů docházíme k závěru, že program výstavby jaderných elektráren, navržený atomovou komisí a schválený vládou je reálný a pro rozvoj průmyslové základny ČSSR i k zabezpečení potřeb obyvatelstva nutný. Lze jej splnit jen v nejužší spolupráci se SSSR a mobilizací potřebných sil, jak v základním tak i v aplikovaném výzkumu. Perspektivní zajištění výstavby jaderných elektráren s reaktory druhé a třetí generace vyžaduje integraci výzkumu v rámci zemí RVHP a cílevědomějšího zaměření základního i aplikovaného výzkumu, čehož lze dosáhnout již v plánu šesté pětiletky náležitou koordinací programů. V průzkumu jsme narazili na nedostatky, související s dodavatelskoodběratelskými vztahy. Je přirozené, že tak rozsáhlý program, s technologicky náročnými a složitými úkoly, jako je výstavba jaderných elektráren, vyžaduje kázně v plnění úkolů i úzké koordinace.

Inovace vlastních zařízení na výrobu elektrické energie a tepla se týká hlavně modernizace parogenerátorů a turboalternátorů. Závisí na použitém palivu a jeho kalorické hodnotě.

Potřeba zvládnutí vysokých temp výstavby energetických zdrojů a nutnost úspory pracovníků, materiálů, strojů a mechanizmů si vyžadují kromě rostoucích jednotkových výkonů bloků i mimořádně velkou koncentraci výkonů v jednotlivých elektrárenských lokalitách. V SSSR jsou v provozu bloky 500 MW. Je odzkoušen turboalternátor 800 MW a pracuje se na návrhu turboalternátoru 1200, 1600 a 2000 MW. Inovace alternátorů směřuje k zlepšení elektrické pevnosti izolačních materiálů, využití supervodivosti pro zmenšení magnetických obvodů. Značné rezervy v modernizaci výroby elektrické a tepelné energie spočívají v automatizaci řízení výrobního energetického cyklu. Optimalizace provozu elektráren a tepláren pomocí řídících počítačů může přinést značné úspory paliva i vlastní spotřeby energie, aby se dosáhlo úspory pracovníků, charakterizované ukazateli potřeby pracovních sil na 1 MW, která je u našich elektráren různá a někde ekonomicky nepříznivá.
V rozvodu elektrické energie se přechází na střídavé napětí 700 kV i nad 1000 kV, případně na stejnosměrný přenos s napětím rovněž nad 1000 kV s příslušnými podmínkami pro stabilitu sítě. Pro naše poměry malých vzdáleností, jak nás informoval s. ministr, zůstává optimální přenos vedením se 400 kV u střídavého napětí, mimo některá vedení mezinárodního charakteru. U všech zařízení na výrobu i přenos energie se zvyšuje jejich spolehlivost a životnost.

Jak se realizuje modernizace některých uvedených zařízení v ČSSR. Realizujeme blok o 500 MW, který má být umístěn v elektrárně Mělník III. S výstavbou jsou značné problémy, zejména v zajišťování stavebních kapacit, v zajišťování ocelových konstrukcí, v nedořešení odběratelskododavatelských vztahů a s tím souvisejících projektových podkladů apod. Týká se to i regulace a automatizace řízení bloku, dodávky řídícího počítače apod. Nedodržování termínů a skluzy ve výstavbě nejen že ochuzují naši energetickou základnu o další potřebnou elektrickou energii, ale způsobují zastarávání zařízení již při výstavbě.

Zavádění řídících počítačů při automatickém řízení elektráren a při optimalizaci provozu je poměrně pomalé. Kladně můžeme hodnotit pokusy s automatickým řízením počítače v elektrárně v Novákách. Pomalé zavádění řídících počítačů do provozu je způsobeno jednak nedostatkem vlastních počítačů, nedostatkem kvalifikovaných kádrů i tím, že instalace počítače a uvedení do provozu blokuje výrobu energie, tak potřebné v současné napjaté energetické bilanci.

Program naší vědeckovýzkumné základny respektuje požadavky energetiky ČSSR. Perspektivní potřeby a požadavky jsou čím dále tím cílevědoměji zajišťovány v základním i aplikovaném výzkumu. O potřebách jaderné energetiky jsem se již zmínil. Protože při řešení vědeckovýzkumných prací v oblasti jaderné energetiky jde většinou o rozsáhlé nákladné problémy, i zde platí, že bez integrace výzkumu v rámci RVHP nelze tyto úkoly jen v podmínkách ČSSR řešit. Mám na mysli výzkumné problémy supervodivosti, fyzikální problémy vlastností dielektrik a izolantů, řídících počítačů apod. V energetice je společné řešení takových úkolů tím naléhavější, neboť jde čím dále tím více o jednotnou energetickou soustavu v rámci zemí RVHP.

Energii, ať již jde o elektrickou či tepelnou, musíme nejen racionálně vyrábět, ale musíme s ní i racionálně hospodařit. Proto je nutno rychle využívat nových objevů ve vědě a technice, aby byla zhospodárněna výroba a snížena spotřeba energie.

Rozvoj palivoenergetické základny bezprostředně, více než u jiných odvětví našeho národního hospodářství, souvisí s celou škálou problémů životního prostředí. Jedním z cílů inovací, vedle vlastního výrobního procesu, je zachování čistoty prostředí. Při výrobě elektrické energie a tepla se produkuje řada vedlejších produktů, které by mohly být hospodárně využity v jiné oblasti našeho průmyslu, eventuálně v zemědělství. Mám na mysli spad popílku, důsledné zavádění zařízení na zachycování popílku a jeho další zpracování pro stavebnictví, dále odstraňování kysličníku siřičitého, odsiřování uhlí vůbec a chemické vázané síry a její využití pro jiné účely např. v zemědělství. Můžeme říci, že většina problémů, souvisejících se znečišťováním odpadů a plynných splodin, je po technické stránce řešitelná. Jejich realizace však vyžaduje značných investičních nákladů, což je příčinou zpomalování zavádění inovací v této oblasti. Chci při této příležitosti upozornit, že nesmíme při dalších investičních akcích zapomínat souběžně s technickou problematikou výroby energie na řešení otázek životního prostředí. I když se tlakem ministerstva paliv a energetiky, tlakem vládních orgánů i tlakem celostátní komise pro životní prostředí problémy životního prostředí důsledněji sledují, zvyšováním výkonů instalovaných jednotek a zhuštěním sítě elektráren budou však investičně náročnější. Postupným zaváděním jaderných elektráren se znečišťování ovzduší exhaláty a znečišťování vody sníží. Zvyšují se však nároky na bezpečnost provozu, hlavně u tlakovodních reaktorů. Při zavádění jaderných elektráren je nutno sledovat v souvislosti s bezpečností provozu a s životním prostředím tři problémy: dlouhodobé ukládání radioaktivních odpadů, kontinuální radioaktivní a tepelné exhalace a únik radioaktivních látek v případě velkých havárií. U tlakovodních reaktorů, které nás nejvíce zajímají, porucha v tlakovodním potrubí může způsobit únik chladícího prostředí aktivní zóny a její roztavení, které má za následek zamoření okolí vypařenými radioaktivními splodinami. Na základě dlouholetých zkušeností, hlavně s klasickými teplotechnickými zařízeními, je pravděpodobnost takové havárie velmi malá. Přesto se u nás věnuje tomuto problému velká pozornost, hlavně při výrobě tlakovodního plynárního potrubí v souvislosti s defektoskopickou kontrolou, periodickými prohlídkami a vývoji měřících a kontrolních zařízení.

Další jednotky jaderných elektráren typu Voroněž budou budovány s ochrannou havarijní obálkou reaktorů, která prakticky následky případné havárie vyloučí. Druhá generace jaderných elektráren s rychlými reaktory však bude na bezpečnost provozu náročnější, uvážíme-li, že produktem při spalování je plutonium. Bezpečnost jaderných elektráren je velmi důležitým problémem z hlediska současného technického řešení i vědeckotechnického rozvoje.

Energetika je jedním z nejdůležitějších odvětví našeho národního hospodářství. Plnění závažných úkolů energetiky závisí na plnění úkolů jiných odvětví národního hospodářství. Z charakteristických ukazatelů výroby energie vyplývá, že Československo patří mezi státy s nejvyšší specifickou výrobou energie na světě. Za 30 let existence našeho socialistického státu bylo dosaženo při rozvoji energetiky velkých úspěchů jak po kvalitativní, tak i po kvantitativní stránce, jak zde již bylo uvedeno. I když máme v současné době ještě značné rezervy v efektivnosti využívání energie, nárůst spotřeby energie v příštích obdobích bude tak veliký v souvislosti s rozvojem našeho průmyslu, že plánovaný program energetiky bude téměř na hranici našich možností a v dlouhodobé prognóze bude oblast energetiky jednou z nejnáročnějších.

V oblasti paliv a energie byl vypracován ve spolupráci s federálním ministerstvem pro technický a investiční rozvoj dlouhodobý program vědeckotechnického rozvoje. Program respektuje světový trend rozvoje energetiky – rozvoj výkonné řady bloků kondenzačních elektráren na různá paliva, rozvoj jaderné energetiky, rozvoj nekonvenčních zdrojů elektrické energie, rozvoj elektrických sítí různých napětí, rozvoj kybernetizace s použitím řídících počítačů i zabezpečením nejvyšší možné ochrany životního prostředí.

Splnění navržených úkolů je reálné, vyžádá si však značného koordinačního úsilí centrálního řízení v rámci ministerstva paliv a energetiky i v některých problémech centrálního řízení v mezinárodním měřítku.

 

Poslanec L. Sakmar

Otázka palivoenergetické bilance, kterou projednáváme, má klíčový význam při dalším dynamickém rozvoji našeho hospodářství. Dnes, když hodnotíme stav, můžeme konstatovat, že havíři v naší republice úkoly plní a překračují. Ale problémy v této oblasti nejsou odstraněny. Den ze dne rostou starosti v plynulosti zásobování a také v potřebném množství. Příčiny jsou známé. Růst těžby tuhých paliv nestačí plně krýt stále rostoucí potřebu a nároky národního hospodářství, přestože se podíl ušlechtilých paliv, ropy a plynu na této spotřebě zvyšuje. Ze zprávy ministra paliv a energetiky, ze zkušeností a poznatků při poslaneckých průzkumech a hlavně však z potřeb socialistické společnosti, které jsou zdůrazněny v dokumentech ÚV KSČ, vyplývá zcela jednoznačně nezbytnost intenzívního rozvoje vlastních prvotních zdrojů, a to je úkol dlouhodobý, technicky i ekonomicky náročný. Dnes již upadly v zapomnění teorie, hlásané před rokem 1968 a v krizovém období, že stačí pro naše národní hospodářství, když budeme těžit v OKR 21 mil. tun černého uhlí ročně. Letos vytěžíme z této oblasti přes 24 mil. tun čisté těžby a požadavek RVHP i naše potřeba předpokládají v šesté pětiletce tuto výrobu dále zvyšovat až na hranice 25 mil. tun.

Potřeba paliva neklesá, ale roste, proto naše společnost klade před havíře náročné úkoly spojené s růstem těžby ve stále složitějších poměrech. I v těchto velice obtížných a stále se zhoršujících podmínkách je zapotřebí zajistit v OKR a v ostatních revírech plnění plánovaných úkolů v těžbě, přičemž mají být eliminovány negativní přírodní vlivy a zabráněno snižování výkonů, produktivity práce a zhoršování ekonomických výsledků, má být dále zvyšována koncentrace výroby při dodržování všech zásad bezpečné a hygienické práce v dole.

Je to úkol, k jehož splnění však musí být systematicky, stále a dlouhodobě vytvářeny vhodné podmínky.

Požadavky na vyšší těžbu a krytí potřeb odběratelů jsou však stále naléhavější a je třeba otevřeně říci, že v některých uhelných revírech se již delší dobu nenalézá dostatek vnitřních sil k rovnoměrnému překračování plánovaných úkolů ve všední dny. Práci ve volných sobotách jsme v posledních letech prakticky odbourali a bylo naším programem umožnit havířům po namáhavé práci dvoudenní klid a odpočinek. V poslední době se však znovu o volných sobotách těžba stává skoro pravidelným systémem naší práce.

Podívejme se na výsledky OKR za prvních sedm měsíců roku:

Revír sice vytěžil nad státní plán 478 400 tun. Odečteme-li však těžbu o volných sobotách, která byla organizována formou řady sobotních přikopávek pro splnění tzv. dodatkového úkolu v těžbě a když vynecháme i celostátně odpracovanou sobotu 22. 3. t. r., která sice byla pracovním dnem, ale nebyla součástí původního plánu, zjistíme, že revír dlouhodobě plní své úkoly velmi napjatě a neuvěřitelně obtížně se vyrovnává s holým plněním plánu. Přitom před námi stojí požadavek nárůstu těžeb v další pětiletce při postupu dobývání do ještě obtížnějších podmínek.

Co musíme zabezpečit pro další rozvoj těžby uhlí?

1. Je to požadavek na další technický a technologický inovační vývoj, který se na našich dolech i lomech
   v posledních letech podstatně zpomalil. Vysokých výkonů bylo dosaženo od roku 1970 právě nasazováním a využíváním soudobé špičkové techniky, zejména při dobývání uhlí v porubech. Mám na mysli zejména nasazování moderní vyztužovací techniky – hydraulických posuvných výztuží, dopravníků a dobývacích kombajnů, které ve svém celku vytvářejí moderní dobývací komplexy. Poslední dvě léta (a letos je to obzvláště výrazné) vidíme my, havíři na šachtách, že se prostředky na nákup nové techniky stále více omezují. Nechci zdůrazňovat to, že v nejobtížnějších důlních poměrech, tam kde jsou nejnižší mocnosti slojí, kde je strmé uložení nebo jen vyšší úklony, není moderní technika k dispozici prakticky vůbec.
2. Je to cílevědomá investiční výstavba. Je zřejmé, a je to vcelku jednohlasný názor ve všech revírech,
   že musíme zintenzívnit a vhodně zaměřit investiční výstavbu, věnovat více úsilí a hlavně prostředků na geologický průzkum.

Připomínáme, že investiční politika v našem odvětví postrádá komplexnost v řešení stále se zhoršujících podmínek, že cesta koncentrace těžby a dobývání uhlí bude dále vyžadovat žádoucí a nutný předstih techniky a připravenost nových těžebních kapacit.

Je paradoxní, že v Československu, v zemi s vyspělým strojírenským průmyslem a dlouholetým tradičním výrobcem báňské techniky se velmi obtížně hledají dodavatelé zejména v oblasti technologie. Naše strojírenské podniky se staví k problémům dobývání uhlí macešsky a odstraňují krok za krokem ze svých výrobních programů tradiční výrobní obory, související se zajišťováním technologie pro hlubinné uhelné doly. Víme, že řada strojírenských podniků přechází na tzv. nosné, resp. rozvojové výrobní programy. Má-li se však naše hornictví vyrovnat se zvýšenými úkoly a přispět ke zmírnění palivoenergetické napjatosti, což považujeme všichni za jeden ze základních problémů našeho národního hospodářství, musí se stát výroba technologických uzlů a nové techniky pro doly rovněž nosným programem. Nemůžeme chodit do strojírenských podniků s prosíkem a být považováni za chudé příbuzné jenom proto, že výstavba dolů stále nemá důležitost federálních staveb a neplnění technologických dodávek pro doly již není v některých ministerstvech penalizovatelné vůči podniku ani při řádně uzavřených hospodářských smlouvách. Ostravoskokarvinský revír má ve svém programu rozvíjet dále vlastní strojírenskou a opravárenskou základnu. Nemůže však vyrábět sám technické a technologické celky v těch oborech, které tradičně představovaly podstatnou část programu velkých strojírenských podniků, zajišťujících tuto výrobu s dlouholetou tradicí a na světové úrovni. Mám na mysli zejména výrobu těžních strojů, výrobu velkých důlních ventilátorů, výrobu zařízení pro úpravny uhlí a pro koksovny a další zajišťující strojní vybavení základních procesů technologického cyklu dobývání uhlí. Tradiční výrobci se k těmto výrobním oborům nechtějí hlásit nebo zajišťují naše požadavky jenom z nepatrné části. Přitom je jasné, že tato zařízení budou muset být vyrobena, neboť jsou základním předpokladem k těžbě v dalších letech.

Na dokreslení stavu v oblasti investic chci ukázat, že na zabezpečení plánované těžby v šesté pětiletce jsme požadovali v OKR 14,5 mld Kčs a máme úkoly zvládnout s 10 mld. Kčs. Budeme tedy muset nalézt a odhalit další rezervy, hledat nové zdroje, dát dohromady veškerý náš um, abychom i za těchto mimořádně náročných podmínek úkoly šesté pětiletky splnili. Všichni víme, že nové doly, nová patra se musí budovat s dlouhodobým předstihem.

3. Vážným problémem je nakládka a doprava uhlí po železnici. Jsou oprávněné připomínky k tomu, že vagóny nejsou přistavovány včas a v potřebném množství a struktuře.
4. Dalšími limitujícími činiteli jsou pracovní síly, jejich zdraví, rychlejší fyzické opotřebování. Pomalu se ztrácí hornická preference, přibývá lidí se sníženou pracovní schopností, chybí stabilizační byty. Tyto faktory nepříjemně ovlivňují naše výsledky a starosti budou ještě větší, když se řešení těchto problémů vyhneme.

Znovu zdůrazňuji, že je zapotřebí zavést pořádek do materiálně technického zásobování.

Ve všech uhelných revírech chybí potřebný základní materiál nutný k dennímu provozu, je nedostatek náhradních dílů k mechanismům, drahá technika z těchto důvodů často zahálí a přitom jí máme málo. Dodávaná zařízení mnohdy nedosahují projektovaných parametrů a trpí značnou poruchovostí.

My havíři nejsme zvyklí moc plakat, není na to při těžké robotě ani čas. Nespoléháme ani na mírnou zimu. Chceme se podílet na rozvoji socialistické společnosti, ne slovy, ale prací. Proto se znalostí věci, s veškerou odpovědností upozorňujeme, že bez účinných opatření při řešení našich problémů centrálními hospodářskými orgány, nejsme schopni zcela uspokojit požadavky uložené našemu odvětví.

S politickým uvědoměním, rozvojem pracovní iniciativy, tradičním elánem a pracovním hrdinstvím našich havířů ve všech revírech může strana i celá naše společnost vždycky počítat. Jenom v loňském roce bylo v nepracovních dnech vytěženo přes milión tun uhlí a letos do konce srpna téměř 750 tis. tun uhlí. Rozvoj pracovní iniciativy však naprosto nemůže být chápán jako všelék na řešení všech problémů. Zvláště nyní v rozvinuté socialistické společnosti, v etapě nástupu vědeckotechnické revoluce jen s iniciativou, obětavostí a nadšením na plnění rostoucích požadavků nestačíme a zvláště ne tam, kde má nahrazovat chyby a nedostatky v řízení.

 

Poslanec Z. Zuska

Problematika paliv a energetiky projednávaná na dnešním zasedání se podstatným způsobem dotýká velkých městských aglomerací. Její řešení na jedné straně vytváří podmínky pro výstavbu a rozvoj města, na druhé straně velmi úzce souvisí s jednou z nejdůležitějších složek životního prostředí – s čistotou ovzduší – a významně ovlivňuje život obyvatel i organismus každého města. Stav a úroveň zásobování města teplem má vždy mnohostranné důsledky. Projevují se ve zdravotním stavu obyvatelstva, zejména dětí, ovlivňují čistotu městského prostředí, působí na technický stav rozsáhlého fondu stavebních objektů, zejména kulturně historických nemovitých památek, působí na městskou zeleň. Souvisejí i s ostatními oblastmi života, např. s objemem dopravy, se skladováním odpadu, což vše má své vážné ekonomické a politické důsledky.

Závažnost a specifičnost této problematiky v pražských podmínkách je dána jednak tím, že hlavní město Praha představuje nejvyšší soustředění obyvatelstva na území československé federace a současně značnou koncentraci průmyslu a investic, jejichž rozsah bude v šesté pětiletce v Praze o 50 % vyšší než v pětiletce páté. Dále vyplývá z přírodních a klimatických podmínek pražského území a konečně i z vývoje Prahy až do současné doby.

Je známo, že v hlavním městě Praze žije na necelém 0,25 % plochy státu téměř 8 % obyvatel naší republiky. Praha má velmi členitý revír v území a poměrně vysoké průměrné teploty ovlivněné situací v pražské kotlině. To ztěžuje proudění vzduchu, zvláště v centru města, kde je hustá zástavba, která způsobuje často naprosté bezvětří. To vše vytváří podmínky, za kterých dochází ke kumulaci plynných i prašných exhalací a k jejich nedostatečnému rozptylu ve vrstvách atmosféry.

Určujícím faktorem míry znečištění pražského ovzduší je však dosud velmi nepříznivá skladba paliv, a to jak absolutně, tak i ve srovnání s ostatními velkými městy ČSSR. Do let páté pětiletky vstoupila Praha s podílem pouhých 10,9 % ušlechtilých paliv, tj. kapalných a plynných dohromady.

Na území Prahy je více než 150 kotelen s roční spotřebou více než 1000 tun tuhých paliv, převážně hnědého uhlí, na 6500 domovních kotelen a přibližně jedna čtvrtina mil. domácích topenišť. Všechny tyto zdroje velmi nepříznivě ovlivňují svými exhalacemi nízké vrstvy atmosféry. I když se v posledních letech důsledným prováděním technologických, provozních i kontrolních opatření podařilo výrazně snížit prašnost ovzduší v nejpostiženějších lokalitách města, je ještě únosná mez prašného spadu podstatnou měrou překračována šesti z deseti obvodů města, kde hodnota dosahuje 300 až 500 tun/km² za rok. Nebezpečné pro zdraví obyvatelstva je překračování přípustných koncentrací jemného polétavého prachu, kde např. v centru města dochází až k pětinásobnému překračování povolených hodnot.

Nejzávažnější škodlivinou v pražském ovzduší, někdy podceňovanou, protože není prostým okem viditelná, je kysličník siřičitý, který vzniká jako zplodina spalovacích procesů. V topném období je na většině území města přítomen tento neviditelný nepřítel ve zdravotně závadné koncentraci průměrně 6 hodin denně, v centru dokonce 18 hodin denně. Přímému působení těchto vysokých koncentrací kysličníku siřičitého je ve středu města vystaveno více než 600 000 bydlících obyvatel.

Jak prokazuje přehled hlavních údajů o znečištění ovzduší kysličníkem siřičitým ve vybraných oblastech republiky, je Praha nejexponovanější oblastí v tomto směru a důsledky znečištění ovzduší postihují největší počet obyvatelstva. Podle našich měření tyto hodnoty dokonce dosahují hodnot, které jsou jinak měřeny v severočeské oblasti.

Vliv znečištěného ovzduší na zdraví obyvatelstva je nesporný a byl vědecky mnohokrát prokázán. Orgány hygienické služby sledovaly po několik let srovnatelné skupiny školních dětí v Praze 6 v místech, kde koncentrace plynných i pevných exhalací nedosahovaly přípustných mezí a v Praze 9, kde byly přípustné hodnoty překračovány. Statistické zpracování dat antropometrického šetření ukázalo podstatné odchylky v tělesném růstu v neprospěch dětí v Praze 9. Byly zjištěny současně závažné rozdíly ve zdravotním stavu v neprospěch dětí z postižené oblasti, pokud jde o záněty horních cest dýchacích, záněty očních spojivek a pokud jde o ostatní nemoci, jejichž původcem byly vzdušné infekce.

Stav pražského ovzduší ohrožuje i živou přírodu a působí značné a těžko nahraditelné škody na zeleni. Negativní působení pražského ovzduší, zatíženého hlavně sirnými exhalacemi, zjišťují také restaurátoři při provádění opravy vzácných uměleckých památek, např. Brokoffových sousoší na Karlově mostě, Reinerových fresek, na sgrafitových a štukových fasádách historických objektů i na vzácných malířských dílech. Na restauraci a záchranu těchto hodnot vynakládá naše socialistická společnost obrovské materiální prostředky i mnoho lidské práce. Bohužel výsledky této činnosti jsou do jisté míry zmenšovány nebezpečným stavem pražského ovzduší.

Základní podmínkou řešení těchto nepříznivých skutečností je postupná, ale zásadní změna struktury palivoenergetické základny hlavního města Prahy. Závažná problematika zásobování Prahy teplem a změna struktury palivoenergetické základny hlavního města jsou již několik let předmětem pozornosti a péče jak nejvyšších stranických a vládních orgánů, tak i orgánů města. Přes obtížnost celostátní situace v řešení palivoenergetické základny je všeobecně uznávána naléhavá potřeba hlavního města postupně kvalitativně i kvantitativně změnit palivoenergetickou základnu. To se hmatatelně projevilo již v průběhu páté pětiletky, kdy v r. 1974 z původních 10,9 % vzrostl podíl ušlechtilých paliv na celkové spotřebě v Praze na 31,7 %.

Při hodnocení tohoto, na první pohled příznivého vývoje posledních let, je však třeba mít na paměti, že tohoto stavu, který je ostatně stále ještě hluboko pod průměrem celé ČSSR, kde podíl ušlechtilých paliv v roce 1974 činil téměř 53 %, bylo dosaženo především tím, že veškerá nová soustředěná bytová výstavba posledních let byla zajišťována výrobou tepla hlavně na bázi kapalných paliv a částečně plynu a že – jak uvedl ministr paliv a energetiky – mírné teploty zimních období posledních let měly značný vliv na omezení spotřeby především uhlí a tím také podstatně ovlivnily statistiku. Naopak ve starém domovním a bytovém fondu hlavního města i v průmyslových závodech Prahy nelze zatím dosahované tempo přechodu na ušlechtilá paliva považovat za rozhodující nástup přeměny palivoenergetické struktury města.

Díky pochopení nejvyšších stranických a vládních orgánů, plánovacích center i představitelů federálního ministerstva paliv a energetiky byla přijata zásada, že zásobování teplem nebude v zásadě v Praze řešeno na bázi uhlí. Tento princip se plně promítá v generálním plánu rozvoje hlavního města Prahy, který spolu se směrným územním plánem tvoří zásadní podklad pro včasnou přípravu výstavby celého systému zásobování Prahy teplem.

Generální plán rozvoje hlavního města Prahy do roku 2000, který před několika týdny projednala postupně vláda ČSR a ČSSR, a který vzalo se souhlasem na vědomí také předsednictvo ÚV KSČ, dává takovému postupu plný průchod. Přestože není dosud fixován vývoj v celostátní palivoenergetické základně, lze předpokládat, že rozhodující roli v jejím vývoji v Praze do roku 1990 sehraje plyn, zejména zemní plyn. Souběžně je však třeba intenzívně a konkrétně rozpracovávat možnosti využití jaderné energie. V současné době jsou vytvářeny, díky pochopení potřeb a složité problematiky hlavního města, podmínky pro výstavbu jaderné elektrárny s odběrem tepla typu Voroněž pro zásobování severní oblasti Prahy a přilehlých průmyslových závodů teplem. V nepříliš vzdálené době bude nutné se vrátit k otázce atomové teplárny Praha-jih, a to ve prospěch výstavby jihozápadního města, průmyslových podniků v této oblasti, intenzívního pěstování rychlené zeleniny a také s cílem využít odpadního tepla ke zvýšení temperatury vody Vltavy a obnovit tak na této řece krátkodobou rekreaci, kterou znemožnila vltavská kaskáda.

Realizace všech těchto úkolů klade značné nároky nejen na město samé, ale především na orgány a organizace federálního ministerstva paliv a energetiky. Jejich úkolem bude zabezpečit včasnou realizaci potřebné technické základny, vybudovat kapacitní přivaděče zemního plynu, vyřešit otázku sezónního a špičkového odběru plynu, stavět a rozšířit centrální zdroje tepla, tepelné napaječe apod.

Chtěl bych poděkovat představitelům federálního ministerstva paliv a energetiky, pracovníkům Českých energetických závodů, Středočeským plynárnám i Středočeským energetickým závodům za přístup, s nímž začínají tyto složité problémy řešit, jmenovitě za včasné uvedení do provozu vysokotlaké krakovací stanice na výrobu svítiplynu v Měcholupech, za převod jednoho z největších zdrojů znečišťování ovzduší v Praze – elektrárny Holešovice – na ušlechtilá paliva.

Nemalé úkoly stojí i před orgány a organizacemi hl. m. Prahy. Ty musí zajistit včasnou územně plánovací přípravu těchto významných změn, získat další stavebně montážní kapacity pro rekonstrukce vnitřních instalací v obytných domech pro novou energetickou bázi a plně využít i kapacity místního průmyslu pro úpravu spotřebičů na zemní plyn. V neposlední řadě jde o složitý úkol umožnit – aniž by se zároveň zostřila i tak už složitá dopravní situace – rekonstrukci a výstavbu energetických sítí.

V Praze je téměř 40 % plynovodního potrubí s dlouhodobě prošlou lhůtou životnosti. Jde o 541 km plynovodního potrubí. Jde o to, abychom rekonstrukci tohoto potrubí řešili včas, abychom nedopouštěli problémy, které se objevily např. koncem loňského roku, když došlo k havárii takového plynovodního potrubí v prostoru Karlových lázní. Živelná porucha materiálu určuje a volí místo, kde budeme mít vážné dopravní problémy.

 

Poslanec J. Kosorín

Pri hodnotení prevádzky našich elektrární za obdobie minulých rokov konštatujeme vzostup poruchovosti. Aj keď sa so stúpajúcim podielom blokov veľkých výkonov na celkovom inštalovanom výkone dá očakávať stúpnutie podielu odpadnutého výkonu v dôsledku porúch, dosahovaná skutočnosť je neúnosne vysoká.

Značný výskyt porúch ročne kolísajúci medzi číslom 4500 až 5000 a pritom mierne stúpajúci trend poruchovosti parných elektrární potvrdzujú aj súhrnné výsledky za posledné 3 roky, a to tak v počte závad a porúch, ako aj v priemernom výpadku výkonu poruchovosťou. Tak napríklad, v roku 1972 bolo registrovaných 4510 závad a porúch a priemerný výpadok poruchami bol 413 MW. O dva roky neskôr v r. 1974 sa zvýšil počet závad a porúch o 7 %, avšak priemerný výpadok poruchami meraný v MW sa zvýšil až o 30 %.

Je len samozrejmé, že v príslušných podnikoch prevádzujúcich energetické zariadenia nesledovali iba počty porúch, vypadnuté KWh, ale že sa pátralo po príčinách týchto nedostatkov. A tak súbežne s vykazovaním výpadku, dosiahnuteľného výkonu parných elektrární spôsobeného poruchami technologického zariadenia, chybami materiálov, prípadne ďalšími vplyvmi, boli sledované aj jednotlivé časti a zariadenia s cieľom zistiť, ktoré zariadenia a akou mierou sa podieľajú na vykázanej poruchovosti. Z tohto sledovania vyplynul záver, že najporuchovejšími sú rúrkové výmenníky tepla, turbíny a ventilátory.

V roku 1973 z titulu úplných porúch bolo evidovaných dovedna 56 tisíc 753 odpadnutých hodín. Z toho iba prehrievače sa na tomto výpadku podieľali rádove hodnotou 13 tis. hodín, turbíny 11 tis. a turbogenerátory s budičmi niečo cez 2 tis. hodín. V minulom roku však už poruchy na prehrievačoch spôsobili výpadok približne 1,5 krát väčší ako turbíny a turbogenerátory v tom istom roku dovedna.

Z uvedených skutočností jednoznačne vyplýva, že treba okamžite a intenzívne riešiť značnú poruchovosť energetických zariadení, najmä 110 a 200 MW blokov.

Z tohto pohľadu môžem s uspokojením konštatovať, že Federálne ministerstvo palív a energetiky a Federálne ministerstvo ťažkého strojárstva sú si vedomé nutnosti koncepčne a systematicky zabezpečovať problematiku spoľahlivosti celých elektrární. Bol som informovaný, že v priebehu 6. päťročnice sa v plánoch rozvoja počíta s riešením štátnej úlohy s názvom: „Intenzifikácia limitujúcich technologických prvkov parných kotlov“. Táto úloha má byť zameraná predovšetkým na zvýšenie prevádzkovej spoľahlivosti parných kotlov, a tým aj energetických blokov ako celku. Úloha bude riešiť najzávažnejšie problémy spoľahlivosti energetických zariadení v nadväznosti na spaľovanie domácich fosilných palív vyznačujúcich sa značným obsahom síry
a popolovín.

Podľa vykonaných prieskumov vieme, že častým zdrojom porúch sú práve chyby materiálov. Prejavujú sa hlavne na koncových stupňoch zariadení, ktoré sú tepelne a mechanicky vysoko namáhané. Zdrojom porúch sú väčšinou chyby, ktoré majú svoj pôvod už vo výrobe hutných polotovarov, a výrobcom energetických zariadení sa nedarí ich zistiť a z výrobného procesu vylúčiť. Je preto zarážajúce, že doteraz nedošlo k dohode medzi výrobcami a spotrebiteľmi rúrok o takom dôležitom faktore, ako je rozsah a druh vykonávaných skúšok pri dodávaných polotovaroch.

Rozhodujúce z hľadiska zvýšenia spoľahlivosti energetických zariadení je, že dôsledné vykonávanie týchto skúšok znižuje možnosť prepustenia nekvalitných rúrok už od prvotného výrobcu, t. j. hút, a má i ďalšie nesporné prínosy do ekonomiky národného hospodárstva ako celku.

V druhej časti svojho vystúpenia by som chcel upriamiť vašu pozornosť na oblasť úspor palív a energie.

Pre naše národné hospodárstvo, charakterizované obmedzenou surovinovou základňou, je efektívne zhodnocovanie všetkých surovinových zdrojov zvlášť dôležité. Mimoriadne miesto v súčasnej dobe ekonomického rozvoja si zasluhuje oblasť palív a energie. Rýchly rozvoj výroby a rast životnej úrovne nášho obyvateľstva kladie každým rokom vyššie a vyššie nároky nielen na kvantitatívne, ale i kvalitatívne požiadavky v palivách a energii. Palivoenergetická spotreba neustále rastie, čo ako také nie je na závadu a vo svojich dôsledkoch má pozitívny účinok na zvyšovanie spoločenskej produktivity práce. Rast spotreby energie je sprievodným javom rozvoja každej ekonomiky.

Dôležité je však to, ako sa spotrebovávaná energie vo všetkých jej formách zhodnocuje a za akú cenu sa získava.

Pokiaľ sa týka tej prvej oblasti, musím uviesť, že v porovnaní s priemyslovo vyspelými štátmi účinnosť premien a zušľachťovania palív je u nás stále nízka.

Príčiny sú hlavne

– v nižšej účinnosti pri spracúvaní prvotných energetických zdrojov,

– v nižšej technologickej účinnosti energetických spotrebičov používaných tak v priemysle, ako aj
v spotrebnej sfére u obyvateľstva,

– v zastaralých základných fondoch, najmä v niektorých energeticky a investične náročných celkoch

– a v nemalej miere aj v nízkej úrovni riadenia energetického hospodárstva, či už v organizáciách riadených rezortmi alebo národnými výbormi.

Na krytie rastu v spotrebe energie sa každoročne vynakladá do oblasti energetiky asi 26 % celkových investícií určených na rozvoj priemyslu celej ČSSR. Je to vysoká hodnota, ktorú musíme vynaložiť, čo má svoj vplyv na plné pokrytie požiadaviek iných odvetví národného hospodárstva, predovšetkým v oblasti terciárnej sféry.
S ohľadom na prioritu energetiky ako základného prvku podmieňujúceho rozvoj ďalších odvetví je však v súčasnej situácii takýto postup plne opodstatnený. Preto za týchto podmienok musí celkom správne stále v širšej miere a v nových formách nastupovať racionalizácia.

Tam, kde od začiatku tejto päťročnice nestrácali drahocenný čas vyčkávaním, tam už v oblasti racionalizácie energetického hospodárstva dosiahli dobré výsledky. Vykonané prieskumy tiež ukázali, že väčšina organizácií má kvalitne vypracované plány racionalizačných opatrení a pravidelne kontroluje ich plnenie.

Potvrdením správne nastúpenej cesty v tejto oblasti je i prekročenie štátneho programu racionalizácie spotreby palív a energie za 5. päťročnicu. Tento úspech sa dosiahol predovšetkým trvalým a cieľavedomým hľadaním rezerv v stratách energie a jej racionálnym využívaním. Došlo k zvýšeniu tvorivej iniciatívy našich pracujúcich pri spolupôsobení takých intenzifikačných faktorov, ako sú

– vyššie využívanie fondu pracovného času zariadení,

– zvyšovanie starostlivosti a skladovanie palív,

– zvýšené využívanie tzv. odpadného tepla

– a realizácia rôznych čiastkových technicko-organizačných opatrení.

Ako je známe, vládne uznesenie č. 290 z roku 1974 ukladá rezortom znížiť mernú spotrebu palív a energie v priebehu 6. päťročnice medziročne o 2 až 2,5 % tak, aby ku koncu roku 1980 bola znížená merná spotreba palív a energie o 10 % v porovnaní s rokom 1975. Domnievam sa, že s ohľadom na celosvetovú energetickú situáciu v ďalších obdobiach bude náročnosť na hospodárenie s palivami a energiou ešte vzrastať. Z týchto dôvodov by sme v našom národnom hospodárstve ťažko dokázali zabezpečovať tieto požiadavky iba v súčasnej dobe známymi formami a metódami, ako som ich už uviedol. V plnom rozsahu musí svoju úlohu zohrať vedeckotechnický rozvoj a už teraz musíme vytvárať vhodné podmienky pre jeho realizáciu. V tejto súvislosti chcel by som sa opýtať ministra Šupku, povereného riadením technicko-investičného rozvoja, aké opatrenia vo vedeckotechnickom rozvoji rozpracovali a rozpracúvajú na úrovni rezortu, ktoré majú zabezpečiť zvýšenie hospodárnosti v spotrebe palív a energie v sledovaných obdobiach.

Verím, že správne zameranie vedeckotechnického rozvoja, nové technicko-organizačné opatrenia – iniciatíva ľudí, iniciatíva dnešného človeka dokážu splniť požiadavky, ktoré i v oblasti úspor palív a energie bude treba v budúcich obdobiach zabezpečovať.

 

Poslanec S. Koranda

Důležitou a progresívní součástí československé palivové a energetické základny je nesporně plynárenství. Nechtěl bych zde vypočítávat výhody, které má používání plynu jako paliva v průmyslu i v domácnostech. Ty jsou všeobecně známé a nesporné a vedly také k mimořádně rychlému růstu spotřeby plynu, že pro její pokrytí podle požadavků odběratelů nemáme dostatek pohotových zdrojů. Chtěl bych se zmínit o některých problémech, které jsou řešeny v roce 1975. Pokud jde o dodávky plynu, bylo zde již řečeno, že nebudou beze zbytku původní úkoly páté pětiletky ani v dodávce svítiplynu ani zemního plynu. Přitom se značná část schodku promítá zejména do tohoto roku.

Je třeba ocenit úsilí vlády ČSSR, která svými opatřeními zavedla přísnější hospodaření plynem a hledá cesty k nejefektivnějšímu jeho využití. Přitom nepočítá s omezováním spotřeby obyvatelstva.

Měli bychom proto podpořit toto úsilí vlády zejména v tom, aby nemuselo docházet k vyššímu omezování dodávek plynu pro velkoodběratele než v roce 1974, kdy se podařilo snížit regulaci až na 7,3 % ročního časového fondu. Bude to úkol značně těžší než v minulém roce, protože zatím máme méně plynu v zásobnících, než tomu bylo před rokem. Bude proto třeba zabezpečit vyšší spolehlivost při výrobě svítiplynu a využít také současného příznivého období podzimního k doplnění zásobníků zemním plynem. Považuji za nutné, abychom podrobně informovali naše spoluobčany o nezbytnosti šetření plynem i v domácnostech tak, aby nemuselo docházet k omezování dodávek plynu pro výrobu. Byli jsme informováni, že nedodání 1 m³ znamená v průmyslu výpadek výroby v hodnotě 15 – 20 Kčs a to je myslím dost vážný argument.

Vedle vlastní dodávky plynu zabezpečují plynárenské podniky i přípravu nových kapacit pro nové zdroje plynu i pro jeho rozvod. Navštívili jsme České plynárenské závody a kompresní stanici Velké Kapušany, abychom poznali problémy ve výrobě nových kapacit i v údržbě stávajících, i jaké jsou vytvářeny předpoklady pro další období, zejména pro výstavbu rozvodného systému plynu a pro plynulost zásobování plynem.

Pokud se týká vytváření podmínek pro nové zdroje, je to především výstavba plynovodu, který všichni známe pod názvem Orenburg. Netroufám si provádět rozbor, jak dalece jsou tyto úkoly už rozpracovány a zajišťovány. Věřím však, že stejně jako první větev tranzitního plynovodu, bude i tento úkol spolu s výstavbou druhé větve tranzitního plynovodu iniciativně zabezpečován za podpory všech organizací i orgánů tak, aby i toto mimořádné dílo bylo včas dokončeno.

Vedle těchto velkých a dnes už populárních staveb nesmíme však zapomínat ani na rozvodné sítě a další zařízení ve městech, bez kterých bychom nedodali zvýšené množství plynu do závodů a do dalších domácností. Na tomto úseku jsme zjistili dost nedostatků. Ještě v březnu letošního roku nepotvrdili dodavatelé například u trub a armatur 80 % dodávek, a to už nemluvím o časovém rozložení a o struktuře těchto dodávek.

Vedle toho zde byly i nedostatky, které ukazují někdy i na byrokratický přístup některých orgánů. Např. vyřízení územního povolení od Národního výboru hl. m. Prahy trvá 3 měsíce až 1 rok. Tyto příklady jsem uvedl jen namátkou proto, abych upozornil na neuspokojivý současný stav rozvodných sítí, zejména v Praze a její připravenost pro plánovaný růst spotřeby plynu. Vždyť do roku 1980 se počítá s téměř dvojnásobnou spotřebou plynu. Při jednání s podniky jsme se setkali i s řadou dalších problémů a názorů, které stojí za zamyšlení. Šlo zejména o zabezpečování údržby a oprav plynových spotřebičů a jejich modernizaci v průmyslu i u občanů tak, aby byly nejen spolehlivé, ale i úsporné. Dále o stimulaci namáhavých ručních prací při opravách rozvodů plynu ve městech, o zbytečných nedostatcích při zajišťování přestavby spotřebičů ze svítiplynu na zemní plyn.

O těchto námětech a nedostatcích jsme hovořili při jednání výborů a bylo třeba, aby je příslušné orgány taktéž využily pro svoji práci.

Setkali jsme se také s elánem a zápalem při řešení problémů, zejména u organizací, které zajišťují provoz plynovodu. Bylo to například již ve zmíněné kompresorové stanici Velké Kapušany, kde samozřejmě mají řadu problémů, ať už šlo o závady na strojích nebo starosti s koncepcí údržby a dalších. Měli však i návrhy, jak je řešit, a sami je i řeší.

Kdybych měl shrnout poznatky, které jsme získali o problémech při plnění plánu na rok 1975 v plynárenství, pak jsou to dobré dosavadní výsledky a snaha po zabezpečení dalšího rozvoje. Současně však je nutná daleko větší a účinnější součinnost ostatních organizací a resortů při vytváření podmínek pro bezporuchové a dostatečné dodávky plynu v příštím období.

 

Poslanec J. Vranic

Svetová spotreba primárnej energie stúpa vysokým tempom; dokonca oveľa rýchlejšie ako rast obyvateľov. Podľa doterajšieho priebehu a na základe reálnych odhadov vzrastie za 20 rokov, t. j. od roku 1970 do roku 1990 zo 6,8 mld ton merného paliva asi na 18 mld ton za rok, t. j. viac než dva a pol násobne. Je to dané rozvojom priemyslu, dopravy, intenzifikáciou poľnohospodárskej výroby i požiadavkami rastu životnej úrovne, ktorá sa prejavuje zvýšenou potrebou energie na zabezpečenie lepších životných podmienok.

Všetky známe hlavné zdroje primárnej energie vo svete predstavujú predovšetkým zásoby uhlia, ropy a plynu. Oveľa väčšie sú zásoby uhlia, ktoré predstavujú asi 3 milióny ton merného paliva vyťažiteľných zásob, kým zásoby ropy predstavujú len asi 100 mld ton merného paliva a zemného plynu 60 – 70 mld ton merného paliva. Technologické výhody ropy i zemného plynu a pomerne výhodné ceny v minulosti viedli k ich vysokej spotrebe na celom svete a k poklesu zásob. V súčasnom období sme svedkami krízovej situácie v zásobovaní energetickými surovinami predovšetkým západných krajín.

Nádeje vkladané do atómovej energie zatiaľ sklamali a doterajší vývoj zameraný len na rýchly rast spotreby ropy a zemného plynu ako zdroja energie nie je reálny. Aj najvyspelejšie krajiny sa opäť vracajú k uhliu a hľadajú cesty k znižovaniu nákladov na jeho ťažbu i k riešeniu efektívnych procesov jeho premeny na ušľachtilé palivá.

ČSSR, ktorej zásoby prvotnej energie spočívajú prakticky len v pevných palivách, má ešte zložitejšiu situáciu, pokiaľ ide o vlastné zdroje. Celú potrebu ropy a zemného plynu musí kryť prakticky dovozom, i keď prevažne zo ZSSR. Zásoby uhlia majú rôznu kvalitu. Len malú časť tvorí čierne uhlie s vysokou výhrevnosťou a je uložené značne hlboko v zemi. Väčšia časť zásob predstavuje hnedé uhlie s nižšou výhrevnosťou, ale umiestnené pod povrchom.

Potvrdilo sa, že je správna koncepcia založenia v 5. päťročnom pláne i v príprave 6. päťročného plánu, ktorá ako s hlavným energetickým zdrojom počíta s hnedým uhlím, ťaženým povrchovo. Správne organizovaná a technicky zabezpečená povrchová ťažba hnedého uhlia môže byť efektívnejšia než hlboká ťažba čierneho uhlia aj napriek tomu, že jeho výhrevnosť je trikrát menšia. Chcel by som to dokumentovať na výsledkoch.

V roku 1973 vyťažil 1 robotník viac ako 2100 ton hnedého uhlia, kým čierneho uhlia 477 ton. To je takmer 4,5krát vyššia produktivita práce. Doterajší vývoj ukazuje, že aj v budúcnosti môžu dosiahnuté výkony rásť rýchlejšie než v hĺbkových baniach. Chcel by som to opäť ukázať na dvoch údajoch:

1. V niektorých európskych krajinách je výkon na robotníka v povrchových baniach až 10-krát vyšší než v hĺbkových baniach a zhruba dvakrát vyšší než u nás.
2. Produktivita práce v hĺbkových baniach rastie v priemere okolo 2 %, kým na povrchových baniach takmer o 4 % ročne.

Tieto príklady súčasne ukazujú, že by sme sa nemali uspokojovať s tým, že máme stále ťažšie prírodné podmienky, že dobývame zásoby s horšou kvalitou a s väčšou skrývkou, a preto nebudeme už zvyšovať produktivitu práce a znižovať náklady ako v minulých rokoch. Bude treba lepšou organizáciou a výkonnejšími mechanizmami zabezpečovať v 6. päťročnici cesty k rastu produktivity práce a k lacnejšej ťažbe.

V súvislosti s podmienkami pre využívanie nízkokalorických palív by som sa chcel zmieniť ešte o dvoch otázkach. V rámci prípravy na dnešné rokovanie sme navštívili aj uhoľné a lignitové bane v Prievidzi. Tu ťažia hĺbkovým spôsobom uhlie s nižšou kalorickou hodnotou a v náročných prírodných podmienkach. Dosiahnutý výkon je samozrejme nižší ako v iných baniach. Na každú tonu vyťaženého paliva treba poskytovať dotáciu zhruba 60 Kčs.

Tieto podniky však dodávajú uhlie pre elektráreň Nováky a v súčasnej dobe pomáhajú zmierniť nerovnomerné zásobovanie obyvateľstva triedeným uhlím v niektorých oblastiach SSR. Som toho názoru, že naša palivo-enegetická situácia vyžaduje aj za týchto podmienok zdroje využívať a v budúcnosti hľadať cesty k zvýšeniu efektívnosti ťažby týchto zásob a rátať s ich využitím. Bude však treba venovať väčšiu pozornosť zodpovedajúcej mechanizácii a jej využívaniu, technológii ťažby a v neposlednom rade aj organizácii práce.

Podrobnejšie by som to objasnil na tomto príklade:

Výstavbou elektrárne Nováky 4 zvyšuje sa spotreba energetického uhlia. Túto spotrebu zabezpečujú Slovenské uhoľné a lignitové bane v Prievidzi.

V tomto roku a v období 6. päťročnice chýba 300 – 400 tis. ton hnedého uhlia pre elektráreň Nováky.

Uvažuje sa riešiť túto situáciu dovozom paliva zo severočeskej oblasti. Nové bane, ktoré sa tu otvárajú a z ktorých možno kryť narastajúcu spotrebu odberateľov, ako elektrárne Nováky, majú vysoký obsah popola a vody v palive, a tým nízku výhrevnosť. Pri takomto palive sa zvyšujú prepravné objemy a rastie potreba železničných vagónov.

Na každých 100 tis. ton prepravovaného uhlia pripadá 50 tis. ton popola a 26 tis. ton vody.

S prepravou vznikajú aj ďalšie ťažkosti. Najväčšie nároky na výrobu elektrickej energie a dodávkového tepla v elektrárni Nováky sú v zimnom období.

A práve v zimnom období, keď je potreba dodávok uhlia najväčšia, je veľké riziko zamŕzania uhlia vo vagónoch a pri prepravovaní na také veľké vzdialenosti treba dopravu uhlia zo severných Čiech v období december – marec obmedziť.

V nadväznosti na vykladacie možnosti elektrárne pri kumulovanej dodávke z dvoch revírov a na obmedzenie dopravy palív v zimnom období možno rátať s maximálnou dodávkou uhlia zo severných Čiech v ročnom objeme 250 – 300 tis. ton, z čoho prevažná časť by sa mala doviezť mimo obdobia mrazov.

Celkové možnosti prepravy sú menšie ako potreba a náklady na prepravu paliva sú 14 % ceny paliva.

Z uvedeného vyplýva, že by bolo najlepšie vybaviť slovenské ťažobné podniky uhoľných baní potrebnými ťažobnými mechanizmami, ľuďmi a bytmi, čo umožní zvýšiť ťažbu revíru.

Realizovaním týchto opatrení sa znížia nároky na prepravu a elektráreň Nováky nebude musieť obmedzovať výrobu pre nedostatok paliva.

 

Ministr hutnictví a těžkého strojírenství ČSSR Z. Půček, CSc.

Poslanec Kubrt ve svém vystoupení kritizoval poruchovost velkostrojů v Severočeském uhelném revíru a v souvislosti s tím mi položil otázku, jak je zabezpečen technický rozvoj a výroba velkorypadel pro Severočeský hnědouhelný revír. Dovolte mi, abych na tuto otázku odpověděl.

Koncepce těžby v Severočeském hnědouhelném revíru je založena na třech typech komplexů s kolesovými rypadly, k nimž má přistoupit v závěru šesté pětiletky ještě korečkové rypadlo RK 5000.

První technologický celek, tzv. TC 1 se skládá především z kolesového rypadla KU 300, které vyrábějí Uničovské strojírny od roku 1966. V provozu je v současné době 11 rypadel KU 300 a v šesté pětiletce se počítá v souladu s požadavky ministerstva paliv a energetiky s dodáním dalších 11 strojů tohoto typu. Vyšší poruchovost KU 300, která snižuje jejich výkon a provozní efektivnost, byla v uplynulém období podrobně analyzována dodavatelem i uživatelem a na základě toho byl zpracován společný program opatření ke zvýšení výkonnosti těchto strojů. Počítá se, že budou provedeny rekonstrukce u dodaných strojů a zejména u nových strojů. Jde hlavně o rekonstrukci podvozku, o uložení nakládacího výložníku, úpravu dopravních cest a pohonu kolesa a některé další speciální úpravy, vyžadované uživatelem se zřetelem k lokalitě nasazení jednotlivých strojů. Program realizace těchto konstrukčních úprav je v současné době projednáván mezi resorty. I přes značně složitou situaci, která je dána omezením konstrukčních a výrobních kapacit výrobce, bude společný program úprav rypadla KU 300 zajištěn.

Druhým technologickým celkem je tzv. TC 2, jehož vývoj byl zahájen v roce 1963. Tento celek se skládá z kolesového rypadla KU 800, které dodávají Uničovské strojírny, ze zakladače ZP 5500 z Vítkovických železáren a strojíren Klementa Gottwalda a dálkové pásové dopravy z n. p. Transporta. V důsledku naléhavé potřeby pro zajištění těžby paliv bylo rozhodnuto o výrobě 5 kusů kolesových rypadel bez ověření prototypů. Tři rypadla KU 800 byla postupně nasazena v letech 1972 – 1973 na velkolomu Maxim Gorkij a dvě byla dodána do Sovětského svazu. Konstrukce těchto strojů vycházela ze zadání koordinátora státního úkolu, přičemž jedním ze zadaných parametrů bylo i omezení celkové váhy rypadla v důsledku nižší únosnosti podložních vrstev. V zájmu nižší váhy některé uzly tohoto stroje nebyly dimenzovány s dostatečnou rezervou tak, jak to bylo běžné u starších typů kolesových rypadel, což se dnes projevuje zvýšenou poruchovostí. U strojů KU 800 došlo při uvedení do provozu k několika větším poškozením a haváriím, zejména převodových skříní a kolesového hřídele, což vedlo k prodloužení doby osvojovacího provozu. Nedořešené technické problémy, specifikované v osvojovacím provozu jsou postupně, to je od předání stroje k zákazníkovi dále řešeny ve státním, resortním i oborovém plánu technického rozvoje a jsou pravidelně sledovány oponentním řízením. Kromě toho je od roku 1973 pověřena sledováním technické problematiky strojů KU 800 zvláštní technická komise, složená z odborníků obou resortů, která průběžně hodnotí a řeší vznikající problémy. Musím ovšem otevřeně konstatovat, že přes uvedená opatření ze strany našeho resortu se dosud nepodařilo zabezpečit požadovanou provozní spolehlivost strojů KU 800 a v důsledku toho dochází k jejich nižší výkonnosti. Proto je nutné tyto stroje postupně rekonstruovat. Na jejich rekonstrukci byl stanoven věcný i časový harmonogram, podle něhož se počítá, že rekonstrukce strojů KU 800/1 bude provedena do 31. května příštího roku a KU 800/3 o rok později. Součástí rekonstrukcí rypadel bude zejména nové koleso s 8 korečky a bubnovým vynášecím prstencem, úprava chlazení hydraulického způsobu kráčení, rekonstrukce mechanizmu kráčení rypadla a další. Abychom získali co nejobjektivnější představy o zajistitelném, reálném výkonu strojů KU 800 a o vlivech působících na zvyšování spolehlivosti jednotlivých uzlů, považujeme za nezbytné provést urychleně technická měření za provozu a stanovit hodnoty namáhání rozhodujících uzlů stroje v daných geologických podmínkách. Tento rozbor bude proveden v příštím roce na stroji KU 800/6, který bude již dodán se všemi navrhovanými úpravami. Tato měření budou určujícími pro konečné stanovení výkonnosti strojů a pro požadovanou míru spolehlivosti. Pokud jde o zajištění výroby rypadel KU 800 v šesté pětiletce, bude dodáno resortu paliv celkem 6 kusů kolesových rypadel KU 800, u kterých budou provedeny všechny dosud vyřešené a zčásti ověřené rekonstrukční úpravy.

Na třetím technologickém celku TC 3 byly vývojové práce zahájeny v roce 1967. Ukončení montáže všech hlavních agregátů, tj. kolesového rypadla K 10 000 a zakladače ZP 10 000 a pásového dopravníku je zajištěno včetně přípravy pro zahájení osvojovacího provozu na velkolomu Maxim Gorkij v roce 1976. Dodavatelem těchto strojů je n. p. Vítkovické železárny a strojírny Klementa Gottwalda, dodavatelem dopravníku je Transporta Chrudim. V současné době probíhá montáž obou velkostrojů, průběžně jsou řešeny dosud neuzavřené technické problémy, jako je např. protihavarijní ochrana rypadla při odlehčení kolesa, úpravy převodových skříní, zajišťování zařízení pro automatické vedení a ovládání stroje a hasící zařízení.

Dosud nebyla uzavřena otázka automatizace celého komplexu, což je vázáno na konečné řešení báňské technologie, které bude oponováno ve čtvrtém čtvrtletí t. r.

Všechny technické problémy jsou průběžně řešeny a hodnoceny experty a projednávány na oponentních řízeních za účasti odborníků z obou resortů.

Dořešení dosud známých problémů se předpokládá v tomto roce a je předpoklad, že nedojde k vážnějšímu narušení souběžně montovaných uzlů stroje. Na montáži stroje K 10 000 vznikl, zejména po jejím zahájení v roce 1974 a v prvním pololetí letošního roku asi šestiměsíční skluz, zejména v důsledku vysoké výrobně technologické náročnosti. V současné době dochází k postupnému zlepšení situace a ke snižování skluzů, neboť se daří úspěšně dokončit montáž a opracování dosedací desky, otočné plošiny stroje, která má průměr 23 m, montuje a opracovává se přímo na místě a opracování dopadlo s poměrně vysokou přesností.

Jsou rovněž předpoklady k postupnému vyrovnávání dodávek z VŽKG a bude dále zvýšen i počet montážníků. Připravuje se sdružený socialistický závazek dodavatelů a montážníků z n. p. Vítkovické železárny a strojírny K. Gottwalda, z Hutních montáží a Elektromontážních závodů na ukončení montáže v termínu stanoveném vládou, tj. k 31. 12. 1976. Oba velkostroje – kolesové rypadlo K 10 000 a zakladač ZP 10 000 jsou výrazně vývojová prototypová zařízení, jejichž uzly ani součásti nelze ve výrobním závodě odzkoušet. V některých případech je i velmi obtížné stanovit hodnoty skutečného namáhání uzlů stroje, zejména z hlediska proměnlivosti a zhoršování báňských geologických podmínek proti původním předpokladům. Přitom každé předimenzování strojů je na úkor jejich váhy, což se opět nepříznivě projeví v měrném zatížení podloží. S těmito skutečnostmi je třeba vždy počítat při plánování těžby na prototypovém zařízení.

Poslední je korečkové rypadlo RK 5000, které je vyvíjeno ve VŽKG pro nasazení v lokalitách, kde není možno těžit kolesovými rypadly. Požadavek byl, aby toto rypadlo bylo uvedeno do provozu v roce 1979. V důsledku omezených projekčních, konstrukčních i výrobních kapacit nemůžeme tento termín dodržet a počítáme s ukončením montáže v roce 1980.

Těžba na velkolomu Chabařovice, kam toto korečkové rypadlo mělo být nasazeno, bude však zajištěna náhradním způsobem a to nasazením kolesového rypadla KU 800, což bylo dohodnuto s resortem ministerstva paliv a energetiky.

Dle zpracovaného harmonogramu bude technický projekt a výrobní dokumentace korečkového rypadla RK 5000 ukončena v roce 1976, kdy rovněž bude zahájena i výroba jednotlivých částí stroje. Na základě oponentního řízení přistupujeme v tomto roce k provádění dílčích technických expertíz jednotlivých uzlů stroje tak, aby jejich výsledky mohly být včas zahrnuty do technického projektu a aby byla zajištěna požadovaná technická úroveň řešení rypadla.

Pokud jde o dodávky ministerstva hutí a těžkého strojírenství pro ministerstvo paliv a energetiky v šesté pětiletce, o kterých zde také byla řeč, chtěl bych poznamenat, že v šesté pětiletce jsou plánem určeny nejen objemy investičních prostředků pro jednotlivé resorty, ale také dodávky strojů a zařízení z jednotlivých resortů pro jednotlivé investory.

Ministerstvu paliv a energetiky byly tímto způsobem stanoveny dodávky z našeho resortu pro šestou pětiletku v rozsahu 19 mld. Kčs. Tyto dodávky náš resort zabezpečí. Problém je ovšem v tom, že ministerstvo paliv a energetiky potřebuje z našeho resortu větší objem dodávek (bez zvýšení investičních limitů), což se musí řešit další spoluprací se Státní plánovací komisí. My sami s ministerstvem paliv a energetiky hledáme cesty, jak ve vzájemné kooperaci umožnit zvýšení dodávek z našeho resortu pro ministerstvo paliv a energetiky.

Uspokojivá je situace, pokud jde o zabezpečení těžby hnědého uhlí, protože všechny požadavky na velkostroje pro šestou pětiletku zabezpečujeme. Zůstává však problém dálkové pásové dopravy, který bude muset být dále řešen, kde nezabezpečujeme délku dopravy v rozsahu asi 50 km.

Složitější situace je v zabezpečení strojů pro hlubinné dobývání, zejména těžebních strojů.

Poslanci Sakmarovi bych chtěl odpovědět, že v resortu byly záměry vypustit výrobu těžních strojů, že jsme však tento záměr revidovali. O zajištění potřeb těžních strojů v šesté pětiletce jednáme v současné době s federálním ministerstvem paliv a energetiky.