Vlhkost a voda jsou příčinou nejzávažnějších závad na stavebních objektech. Vysušování a oprava navlhlých míst, nemá úspěch, pokud se neodstraní příčina vlhnutí. Nejčastěji jde o vodu pronikající střechou, o vlhkost vzlínající do podzemního zdiva a o kondenzaci vodní páry na nedostatečně tepelně izolovaných konstrukcích, zvláště není-li zabezpečeno účinné větrání. Téměř každý stavební materiál obsahuje určité chemické sloučeniny, které za normálních okolností nejsou škodlivé. Stačí ale chybějící izolace proti zemní vlhkosti, špatná úprava římsy, netěsné střešní odpady, špatně oplechované zdivo apod. a voda začne pronikat do konstrukce a s ní i soli rozpuštěné např. v zemině nebo v prachu (v průmyslových oblastech). Vysychá-li vlhkost, s níž soli pronikly např. do omítky nebo do zdiva, soli krystalizují, zvětšují objem a vyvíjejí tlak, který rozruší omítku anebo i zdivo, protože se zvlhnutí a vysoušení mnohokrát opakuje. Při vyschnutí jsou soli viditelné jako špinavé bílé výkvěty, které např. po déle trvajícím dešti zmizí, protože s vodou pronikly zpět do omítky. Po vyschnutí se znovu objeví. Časté škody vznikají při netěsné krytině a ucpaných střešních žlabech. Žlaby přetékají, jsou-li špatně uloženy v hácích anebo mají-li spád. Oprava, vyčištění anebo výměna žlabu není obtížná.
Neodborně provedená omítka nebo hlinitý písek v maltě jsou příčinou vzniku trhlin. Voda jimi proniká do zdiva a zmrzlá a střídavě tající může omítku zcela zničit. Také neprodyšný nátěr může způsobit porušení omítky tím, že vlhkost pronikající zevnitř se pod nátěrem nahromadí, a zmrzne-li v zimním období, omítka se rozruší.
Vlhkost na omítkách je nepěkná i zdravotně závadná. Může mít několik příčin. Mokré skvrny na stropě posledního podlaží jsou většinou zaviněny zatékáním. Jde-li o plochou střechu s bezvadnou krytinou, může být příčinou mokrých skvrn na stropní omítce špatná konstrukční skladba střechy, v níž kondenzuje vodní pára. Na stěnách a v rozích místnosti v kuchyních a koupelnách kondenzuje vodní pára, pokud se dostatečně nevětrá. Vlhká místa se mohou objevit všude, kde je nedostatečná tepelná izolace, i v místnostech, v nichž se v zimě z úsporných důvodů netopí. Vpustí-li se do nich teplý vzduch nasycený vlhkostí např. z kuchyně, pak se na chladném zdivu sráží vodní pára. V nadměrně vlhkém prostředí se objevují plísně, které se ničí speciálními nátěry. Přitom je nutné především dostatečně větrat nebo dodatečně provést tepelnou izolaci.
Izolace proti zemní vlhkosti vzlínající do stavby
Proniká-li vlhkost do zdiva z okolní zeminy, odkopeme zeminu tak, aby pata základu byla dostatečně chráněna před promrzáním (do hloubky asi 800 až 1200 mm podle druhu zeminy). Touto jednoduchou úpravou se vlhkost omezí a současně se vysuší zdivo. Výhodný je betonový chodníček se sklonem od budovy.
Dodatečná vodorovná izolace ve spáře jedné vrstvy cihel proříznuté pilou se dělá postupně přibližně po úsecích dlouhých 1 m. Do spáry se vkládá vložka z dobré pískované asfaltované lepenky tak, aby zůstaly okraje asi 100 mm pro přesah ve vedlejším úseku – lepenková vrstva musí být vodorovná. Prostor nad lepenkou se vyplní upěchovanou cementovou maltou. Jde o dost náročnou práci, která vyžaduje zkušenost a speciální vybavení. Dodatečná izolace se provádí i jinými způsoby, např. jako dodatečná vodorovná izolace z pásů PVC. Zdivo se také vysušuje elektroosmózou nebo injekcemi chemických roztoků.
Vlhkou sklepní místnost lze učinit obyvatelnou přiděním cihelné příčky se vzduchovou mezerou (40 až 70 mm od zdi), tj. nová příčka je oddělena od vlhké zdi vzduchovým polštářem. Dutina však nesmí zůstat uzavřena, a proto je nutné postarat se o výměnu vzduchu vhodně umístěnými otvory. Příčka se izoluje dobrou asfaltovanou lepenkou – podkladní rošt pro lepenku se dělá ze střešních impregnovaných latí. Je to vlastně rošt z latí, vzdálených od sebe 800 až 1000 mm. Pro připevnění ke zdivu nejsou vhodné obyčejné ocelové vruty, ale jen nerezavějící hmoždinky z plastů. Je-li stěna nerovná, laťový rošt se podloží. Na latě lze přibít dřevocementové nebo jiné desky odolné vlhku, které se mohou ještě z rubu impregnovat, anebo dřevěný odklad. Nesmí se však zapomenout na nutnou cirkulaci vzduchu, tj. vstupní otvor u podlahy a výstup u stropu (oba otvory se zakryjí mřížkou).
Zdroj: Robert Beránek a kol. Kalendář svépomocných prací, Polytechnická knižnice, Praha 1987
