Zvýšení energetické účinnosti nebo snížení energetické náročnosti budov. To jsou jedny z hlavních dlouhodobých cílů Evropské unie z hlediska úspor energií v oblastech stavebnictví a bydlení. V praxi to u budov bude znamenat například snižování energie z neobnovitelných zdrojů nebo zavádění měřidel s dálkovým odečtem, a tedy lepší kontrolu, potažmo snižování spotřeby. Dlouhodobé cíle v Česku pak směřují zejména k pasivnímu bydlení, které by se do deseti let mělo stát u nové výstavby prakticky standardem.

Evropská unie má do budoucna v plánu zaměřit se na poměrně značné úspory z hlediska výstavby a bydlení. Zaměřit se chce mimo jiné na zvýšení energetickou účinnost a tím také snížení spotřeby energie v zemích EU. Do roku 2030 by tak její úspora měla činit 32,5 procenta v porovnání s předpokládanou hodnotou za tento rok.

Zpoždění pravidel týkajících se vyúčtování a měřidel

Do českého prostředí se tyto cíle propisují především v podobě směrnic. Ne vždy se však do tuzemského právního řádu přenesou včas. Příkladem je směrnice o energetické účinnosti, která se v české legislativě měla objevit do letošního 25. června. Výjimku měla pouze ustanovení o měření a vyúčtování se lhůtou do 25. října tohoto roku. Ta by měla do budoucna mimo jiné zavádět povinnou instalaci měřidel s dálkovým odečtem. Podle odborníků se však říjnová implementace nestihne.

„V současné době je zřejmé, že tento termín nebude dodržen. Jako pravděpodobný termín implementace se uvádí pololetí roku 2021. Informace se ale různí, je tedy nutné pracovat se dvěma scénáři – tedy že implementace bude provedena v říjnovém termínu, a to možná pouze částečně, nebo bude provedena až v průběhu roku 2021. Důvodem je i skutečnost, že novelizované zákony musí projít oběma komorami parlamentu, což může celý proces dále brzdit,“ řekl Karel Vlach, generální ředitel společnosti ENBRA, která se zabývá problematikou rozúčtování a dálkových odečtů.

Nové změny u energetické náročnosti budov

V souvislosti s úsporami energií u staveb je v tuzemském prostředí často zmiňována i směrnice o energetické náročnosti budov. Ta se do českého právního řádu propisuje již delší dobu, zatím poslední změnou bylo v tomto směru nabytí účinnosti vyhlášky o energetické účinnosti od 1. září 2020. Od tohoto data došlo ke snížení požadavků pro ukazatele energetické náročnosti. Nově tak mohou dostat stavební povolení pouze budovy, jejichž celková dodaná energie nepřesáhne 16 919 kWh/rok a celková primární energie z neobnovitelných zdrojů pak 14 389 kWh/rok. „Tímto de facto vzrostl význam řízeného větrání se zpětným získáváním tepla u nově projektovaných budov. Od 1. ledna 2022 se navíc požadavky na primární energii z neobnovitelných zdrojů ještě zpřísní, důležitost tohoto řešení tak i dál poroste,“ doplnil Vlach.

České plány zmiňují zejména pasivní bydlení

Plány na energetické úspory budov se objevují i v českém prostředí, zmiňuje je konkrétně vládní dokument Strategický rámec Česká republika 2030. Jako jedny z hlavních úkolů uvádí systematickou proměnu měst, přechod stavebnictví do roku 2030 na nové budovy v pasivním standardu či udržování komfortní teploty v domech po celý rok, nejen v průběhu zimy.

„Podle dokumentu by se v budoucnu mělo stát standardem kromě izolace zejména vnější zastínění oken a prosklených fasád. Při pohledu na současné trendy existuje poměrně velká šance, že tomu tak do roku 2030 opravdu bude. Obliba vnějšího stínění rok od roku roste, aktuálně patří i ve srovnání s jinými variantami mezi ty nejčastější. Architekti ho navíc berou už jako standard. Věříme proto, že tento cíl české stavebnictví naplní,“ sdělil Petr Přichystal marketingový manažer společnosti Lomax, která se zabývá produkcí stínicí techniky.

Zda se však český trh skutečně promění natolik, aby prakticky beze zbytku přešel na budovy v pasivním standardu, zůstává otázkou. „Domnívám se, že cíl splnitelný je. Změnami v technických a legislativních požadavcích k tomu Evropa včetně České republiky směřuje již od roku 2002, kdy byla vydána Evropskou komisí Směrnice o energetické náročnosti budov,“ sdělil ředitel Centra pasivního domu Tomáš Vanický.

Podle něj přitom bude záležet na tom, jak se ke zdravým budovám postaví představitelé státu a jak silný bude proti tomuto trendu lobbing dalších skupin. „Na počátku to bude veřejný sektor, který již teď nese vlajku v podobě programů Operačního programu Životní prostředí – Energetické úspory, podporující výstavbu budov v pasivním standardu. Pro naplnění cílů však bude třeba postupné větší zapojení soukromého sektoru a vybudování dostatečně poučených a motivovaných investorů i odborníků, kteří tyto stavby realizují,“ uzavřel Vanický.

Plošné renovace náročných budov

Výše uvedené cíle směřují především k nejbližšímu desetiletí. Evropská unie se však v některých případech snaží zohledňovat i dlouhodobější horizont. Příkladem z letošního roku může být takzvaná iniciativa „renovační vlna“, která pracuje s obdobím příštích třiceti let. Unie se chce touto iniciativou více zaměřit na renovace budov. Podle Evropské komise totiž budovy spotřebovávají přibližně 40 procent energie, v tomto směru jsou tak největším konzumentem energie v Evropě. Na emisích oxidu uhličitého se přitom podílejí ze 36 procent. Pokud by byly zrenovovány, znamenalo by to významnou úsporu energie. Dnešní nové budovy mají totiž zhruba poloviční spotřebu ve srovnání s těmi, které byly postaveny před dvaceti lety.

Současná míra renovací je přitom podle Evropské komise velmi nízká, pohybuje se okolo pouhého jednoho procenta. Podle Unie je proto třeba jejich množství alespoň zdvojnásobit. Vychází totiž z předpokladu, že až 80 procent z dnešních budov bude využíváno i v roce 2050, dvě třetiny z nich jsou přitom energeticky neefektivní. Komise si zároveň od renovací slibuje, že taková podpora stavebnictví přinese vytvoření nových pracovních míst a hospodářské oživení po pandemii koronaviru.