Program racionalizace spotřeby paliv a energie – náročný úkol celospolečenského významu v 7. pětiletce

Schůze Sněmovny lidu 20. října 1982 

 

Předseda SL Václav David

Problematikou racionálního využívání paliv a energie se zabýváme ve Sněmovně lidu prakticky od začátku letošního roku. Navázali jsme na jednání sněmovny z roku 1979, kdy jsme se rovněž zabývali zajišťováním paliv a energie a jejich hospodárným využíváním a přijali jsme různá doporučení pro vládní a další orgány.

Palivoenergetický problém je nutno řešit nejen zvýšenou těžbou uhlí a zajišťováním dalších zdrojů, ale především podstatně intenzívnější racionalizací a úsporností při spotřebě paliv a energie. XVI. sjezd Komunistické strany Československa stanovil dosáhnout v období 7. pětiletky úspory minimálně 12 miliónů tun měrného paliva. Cestou ke splnění tohoto úkolu je snižování palivoenergetické náročnosti československé ekonomiky i výraznější úspory v nevýrobní sféře.

Při dnešním našem jednání bychom měli posoudit, jak se plní náročné úkoly, zakotvené ve státním cílovém programu 02 a jak se daří realizovat závazek přijatý na X. všeodborovém sjezdu z dubna letošního roku ke zpevnění úspor o 0,5 % proti cílovému programu.

Posoudíme též účinnost zákonů z oblasti paliv a energetiky, zkontrolujeme, jak se v praxi uplatnila doporučení Sněmovny lidu z roku 1979 při projednávání problematiky paliv a energie.

 

Místopředseda vlády ČSSR L. Gerle

Zabezpečování prvotních energetických zdrojů nezbytných pro rozvoj naší socialistické společnosti se stává jedním z nejsložitějších úkolů. Jeho řešení spočívá v tom, že další rozvoj společenské výroby, plnění úkolů stanovených 7. pětiletým plánem, ale i v dalších pětiletkách budeme moci zajišťovat jen při podstatně vyšším zhodnocování a využívání energetických zdrojů v celém reprodukčním procesu. Z tohoto důvodu považujeme hospodárnější využití paliv a energie za jeden z nejdůležitějších úkolů naší ekonomiky.

Význam racionalizačního programu je podtržen i skutečností, že ne všechny záměry především v získávání tuzemských energetických zdrojů se daří zabezpečovat plně v souladu s hlavními směry hospodářského a sociálního rozvoje na léta 1981 – 1985.

Chtěl bych se proto zmínit o některých problémech, které pro zabezpečení plynulého zásobování palivy a energií v nejbližším období musíme dořešit.

Ze zprávy, kterou jsem předložil Sněmovně lidu před dnešní schůzí, vyplývá, že Československo má značně nepříznivou strukturu palivoenergetických zdrojů s vysokým podílem pevných paliv, který se blíží skoro dvěma třetinám celkové spotřeby. Jde ovšem především o domácí zdroje uhlí. Přibližně 40 % prvotních zdrojů kryjeme dovozem, a to hlavně dovozem ropy, zemního plynu, ale i elektřiny, tedy ušlechtilých forem energie.

Základním prvotním energetickým zdrojem pro osmdesátá, ale i devadesátá léta zůstává domácí těžba tuhých paliv. V roce 1979 se Federální shromáždění zabývalo situací v těžbě uhlí, výhledem i rozvojovými plány v této oblasti. Je nutno konstatovat, že se problémy minulého období v 7. pětiletce ještě dále prohlubují.

Pro zajištění plánované těžby uhlí především v Severočeských hnědouhelných dolech byla přijata na všech úrovních včetně vlády řada opatření. Týkají se zabezpečení dodávek nových investičních celků, zvýšení spolehlivosti těžebních i dopravních zařízení a zajištění potřebného počtu kvalifikovaných pracovních sil. Jenom za poslední rok se zvýšil počet pracovníků v Severočeských hnědouhelných dolech o více než 1300, z toho přímo v lomech o více než 1100 kvalifikovaných lidí. Zastavilo se i narůstání skluzů v investiční výstavbě, generálních opravách a rekonstrukcích velkostrojů. Nad plán byly ještě v letošním roce uvolněny další prostředky pro zabezpečení doplňkové mechanizace jako buldozerů, nakladačů a jiných pomocných mechanismů.

Přes všechna tato opatření činí výpadek v Severočeském hnědouhelném revíru proti plánu letošního roku půl druhého miliónu tun a nebude dosaženo ani úrovně těžby z roku 1981.

Rychlému postupu v těžbě uhlí – u nás představuje asi 3-4 % zásob za rok proti 1-2 % v NDR – neodpovídá postup skrývky, kde teprve letos dosahujeme úrovně prvních let 6. pětiletky i přes početní nárůst velkostrojů, takže klesá stav dobyvatelných zásob a tím i zabezpečení potřebného rozvoje těžby uhlí v příštích letech. Problémy se soustřeďují do lomu Most, Čs. armády a Maxim Gorkij. Naproti tomu východiska ze složité situace ukazují doly Nástup na Chomutovsku, které se stejným technologickým zařízením, ale lepšími báňskými postupy a souhrnně vyšší náročností úkoly zabezpečují.

Vzhledem k výše uvedené situaci v těžbě uhlí bylo nutno v průběhu celého letošního roku přijímat operativní opatření v jeho rozdělování. Přednostní dodávky energetického uhlí byly směrovány pro elektrárenské provozy a tříděným hnědým uhlím byl v souladu s plánem zásobován především vnitřní trh. Dodávky hnědého uhlí ostatním průmyslovým spotřebitelům jsou řízeny pouze do výše odpovídající nezbytným potřebám. To se odrazilo ve skutečnosti, že stav zásob hnědého uhlí u průmyslových spotřebitelů je ve svém průměru nejnižší za posledních 10 let. Operativní způsob řízení dodávek hnědého uhlí budeme muset zachovat i po období celého zimního provozu 1982/1983. Cílem je udržet ke konci letošního roku zásoby elektráren ministerstva paliv a energetiky nejméně 2,5 mil. tun hnědého a 1 mil. tun černého uhlí a tím vytvořit předpoklady pro plynulé zásobování elektrickou energií v prvních měsících příštího roku.

Znovu zdůrazňuji, že přes všechny uvedené obtíže budou plánované celoroční dodávky hnědého uhlí pro vnitřní obchod plně zabezpečeny a nepředpokládáme proto žádné vážnější poruchy v zásobování obyvatelstva. Musím však upozornit, že není možné nadále plně pokrývat požadavky na dodávky tohoto paliva ve výši přesahující někdy až 120 q na bytovou jednotku. Pravidla přísné hospodárnosti musí platit nejen v oblasti velkoodběratelů, ale i ve spotřebě u obyvatelstva, u každého z nás. V zásobování černým uhlím nejsou vážnější nedostatky. Dodávky černého energetického uhlí z Polska a především Sovětského svazu budou překročeny. Navíc bude z Polska dovezeno zhruba 30 tisíc tun tříděného uhlí výhradně pro spotřebu obyvatelstva. Pro ně je také určena i část nadplánované výroby koksu.

Zásobování topnými plyny bylo v průběhu letošního roku plynulé. Bylo toho dosaženo především rovnoměrnými dodávkami zemního plynu ze Sovětského svazu a dobrou technickou připraveností vlastních těžebních, výrobních i přepravních kapacit.

Pro nastávající zimní období jsou vytvořeny zásoby zemního plynu v podzemních zásobnících v objemu – zatím největším dosaženém – kolem 2 mld m³. Přijímáme opatření, aby výrobní zařízení na tlakových plynárnách mohla zabezpečit potřebnou výrobu svítiplynu i pro období špičkového odběru.

V souladu s opatřeními, která přijala vláda v listopadu loňského roku, došlo k podstatnému snížení spotřeby kapalných paliv a pohonných hmot. Chtěl bych v této souvislosti zdůraznit, že snížení limitu, především motorové nafty pro jednotlivé resorty národního hospodářství, vyvolalo ve svém počátku pochybnost, zda omezené dodávky umožní plnit stanovené výrobní úkoly.

Po zvýšení cen spotřeba topné nafty u obyvatelstva v letošním roce poklesla v porovnání se stejným obdobím loňského roku asi o 16 %. Spotřeba benzínu asi o 12 %.

Současně zdůrazňuji, že spotřebu pohonných hmot je nezbytné dále snižovat. I když dále prohloubíme ekonomicky působící opatření z centra, rozhodující je přímá řídící činnost a iniciativa pracovníků v provozech, dopravních střediscích, opravnách a všude tam, kde se o spotřebě rozhoduje.

Zdroje ropy, které budeme mít k dispozici, je třeba využívat především k rozvoji našeho chemického průmyslu, ale i účelné motorizaci národního hospodářství. Do těchto oborů se postupně přesunují kapalná paliva z výroby elektrické energie a z výroby tepla. Vláda připravuje v tomto směru koncepční opatření, které umožní především v oblasti dodávkového tepla zabezpečit jeho potřebné dodávky i při podstatně omezených zdrojích kapalných paliv.

Pro plynulé zásobování elektrickou energií počátkem příštího roku je rozhodující vytvoření potřebných zásob paliva u elektráren koncem letošního roku. Z tohoto důvodu považujeme za nezbytné provést ještě v závěru letošního roku určitá opatření ke snížení spotřeby elektrické práce v rozsahu od 1 do 2,5 % diferencovaně podle jednotlivých resortů, a to jak na základě posouzení plnění plánu, tak i objemu užití jejich produkce.

Přitom budeme přihlížet i k relativním úsporám paliv a energie, které jsou skutečně dosahovány.

Úsporná opatření v oblasti elektrické práce je však třeba zabezpečovat nejen u velkoodběratelů, ale i ve všech oblastech našeho národního hospodářství. Připravujeme proto i nový systém usměrňování spotřeby elektřiny u maloodběratelů – socialistických organizací.

I za situace, kdy proti minulým desetiletím budou podstatně nižší přírůstky tuzemské spotřeby prvotních energetických zdrojů, je třeba udržet plánované tempo rozvoje výroby elektrické energie.

V uplynulé zimě 1981/1982 byla elektrárna V-1 v Jaslovských Bohunicích vůbec nejspolehlivějším zdrojem elektrické energie v národním hospodářství. V letošním roce předpokládáme, že proti úkolům stanoveným plánem vyrobí navíc více než 300 mil. kWh. V plné výstavbě jsou další dva bloky 440 MW v Jaslovských Bohunicích, čtyři v Dukovanech, zahájena je výstavba čtyř bloků v Mochovicích. Připraveno je zahájení jaderné elektrárny v Temelíně s 1000 MW bloky.

K uvedení pěti bloků 440 MW do provozu a zajištění výroby 15 mld kWh v roce 1985 z jaderných elektráren, je nutno dořešit mnoho složitých úkolů. Rozvoj jaderné energetiky v Československu, ke kterému dochází díky spolupráci se Sovětským svazem, znamená další kvalitativně nový krok v rozvoji československého strojírenství a elektrotechniky. Zařadili jsme se tak mezi přibližně deset zemí světa, které jsou schopny v celém rozsahu zařízení pro jaderné elektrárny vyrábět. Současný stav ukazuje, že jsme lépe zvládli výrobu zařízení ve VHJ Škoda, Sigma, Vítkovice a podnicích elektrotechnického průmyslu než samu výstavbu elektráren.

Ve výstavbě prvních bloků V-2 Jaslovské Bohunice a Dukovany je zpožděna stavební připravenost od půl až do jednoho roku. Dodavatelé zařízení toho ovšem nevyužili pro včasnou přípravu dodávek pomocných, kompletačních materiálů a pro nastávající souběžné montáže nemají připraven dostatečný počet pracovníků. Na obou stavbách celkem pracuje v dnešní době asi 10 tisíc stavbařů, 4-5 tisíc strojařů a elektromontérů, avšak o sobotách a nedělích sotva několik set a o využití pondělní a páteční směny je možno oprávněně pochybovat. Roční výroba elektrárny o výkonu 4 X 440 MW je asi 10 mld kWh a představuje dovoz 3 mil. tun ropy nebo těžbu 10 mil. tun hnědého energetického uhlí. V Severočeském hnědouhelném revíru, o kterém jsem se poněkud kriticky zmínil, pracuje o sobotách a nedělích asi 5 tisíc pracovníků, v průběhu celého roku. Často v krajně nepříznivých podmínkách a nikoliv v zastřešených halách, jak je to už dnes možné v Jaslovských Bohunicích i Dukovanech. Tato čísla a jejich srovnání svědčí o tom, že přechod na jadernou energetiku s jejími ekonomickými, ekologickými i lidskými výhodami umíme přesvědčivě zdůvodnit, ale nedokážeme zatím zajistit včasnou vlastní výstavbu.

V průběhu prací na dokončení státního cílového programu racionalizace spotřeby a využití paliv a energie i návrhu jednotlivých etap 7. pětiletého plánu bylo zřejmé, že pro dosažení rovnováhy v platební bilanci bude nezbytné podstatným způsobem snížit potřebu dovážených prvotních energetických zdrojů.

Prakticky veškeré snížení bylo nutné promítnout do spotřeby ropných produktů, tedy topných olejů a pohonných hmot.

Nepovažovali jsme za správné řešit tento zhoršující vliv pouhým administrativním zvyšováním stanovených úspor paliv a energie, surovin a materiálů nebo dokonce snížením dynamiky tvorby a užití národního důchodu. Zásadní řešení je nutno hledat ve všech oblastech národního hospodářství, především uplatněním aktivních opatření, ve výrobní spotřebě, v užití národního důchodu i v zahraničním obchodě. Z tohoto důvodu vláda schválila v listopadu loňského roku soubor technických, administrativních, organizačních a ekonomických opatření pro oblast spotřeby pevných i ušlechtilých paliv, tepla a pohonných hmot.

V rámci ekonomických opatření, která jsou obsahem tohoto souboru, byla kromě stimulačních opatření i zcela nově zahrnuta opatření sankční. Tato sankční opatření se především u středních článků řízení setkala v počátcích s velmi výrazným odporem. Po jednom roce od jejich přijetí lze říci, že stanovené úkoly jsou ve všech rozhodujících odvětvích národního hospodářství plněny i při snížené spotřebě pohonných hmot a topných olejů.

Ve třech zbývajících letech 7. pětiletky budeme pracovat přibližně se stejnými zdroji – energie jako letos. Vyrovnání bilance palivoenergetických zdrojů proto musíme zabezpečovat především snižováním energetické náročnosti výroby a absolutními úsporami palivoenergetických zdrojů.

V žádném případě se však nejedná o úkol, který by byl v naší ekonomice zcela nový. Vždyť předsednictvo ÚV KSČ a vláda již v roce 1972 schválily Státní program racionalizace spotřeby paliv a energie jako nedílnou součást komplexní socialistické racionalizace.

V uplynulých deseti letech se snížila energetická náročnost národního důchodu přibližně o 18 %. Bylo využito rychle dosažitelných zdrojů a rezerv a některých již neopakovatelných racionalizačních opa tření, jako je zrušení parní železniční trakce a karbonizace hnědého uhlí. Zároveň však došlo k podstatnému růstu spotřeby pro nevýrobní účely, např. celková spotřeba průměrné domácnosti z roku 1970 se zvýšila do roku 1980 na téměř 2500 kg měrného paliva, o 400 kg ročně.

V celkové relativní úspoře paliv a energií jsme zaznamenali za posledních 10 let příznivý vývoj, který snese srovnání s vyspělými státy. Je však třeba velmi důrazně podtrhnout skutečnost, že jde o vývoj relativní, protože energetická náročnost tvorby našeho národního důchodu je stále vyšší než např. v NDR a v dalších vyspělých zemích.

Vyšší spotřeba energie je u nás způsobena řadou technologických výrobních procesů, které ve srovnání se zahraničím jsou podstatně energeticky náročnější. Přitom samozřejmě nepřehlížíme rozdílnou strukturu výroby a vysoký podíl tuhých paliv v bilanci našich prvotních energetických zdrojů. Státní cílový program racionalizace spotřeby a využití paliv a energie byl v poslední podobě přijat vládou v květnu letošního roku.

Úspory prvotních zdrojů zabezpečené racionalizací technických a organizačních opatření mají dosáhnout v roce 1985 ve srovnání s rokem 1980 12,2 mil. tun měrného paliva. Kromě toho budeme realizovat některé strukturální změny ve výrobě s konečnou úsporou dalších asi 2,35 mil. tun měrného paliva. Celkové náklady vynaložené na tato racionalizační opatření dosáhnou asi 13,5 mld Kčs.

Racionalizace spočívá v uskutečnění technických a organizačních opatření rozdělených do osmi dílčích programů, které se dotýkají prakticky všech rozhodujících odvětví národního hospodářství i nevýrobní sféry. Charakteristiku státního cílového programu, jeho dílčích částí i přínosů jsem uvedl ve zprávě předložené před dnešní schůzí Sněmovny lidu.

Vybrané strukturální změny ve výrobní sféře byly navrženy v návaznosti na přijatý státní plán rozvoje národního hospodářství v období 7. pětiletky. Zahrnují i zpomalení růstu výroby nebo dokonce i absolutní snížení produkce některých energeticky náročných chemických výrobků, snížení objemu výroby hutnictví železa, ovšem při jeho orientaci na výrobu kvalitnějších finálních produktů i snížení výroby cementu.

I při realizaci těchto navrhovaných strukturálních změn však očekáváme, že základní a rozhodující úkoly stanovené pro zpracovatelská odvětví včetně stavebnictví a zemědělství budou zabezpečovány i při snížených vstupech výše uvedených surovin a materiálů.

První dílčí program, za jehož plnění zodpovídá ministerstvo paliv a energetiky, zahrnuje snížení ztrát při zušlechťování, přeměnách a dopravě paliv a energie. Úspory na konci pětiletky mají dosáhnout 2,4 mil. tun měrného paliva.

Mezi rozhodující akce patří převod vybraných kondenzačních elektráren na teplárenský provoz, který zajišťuje zásobování průmyslu a obyvatelstva teplem a v současné době patří k nejužším místům v 7. pětiletém plánu.

Pro dodávku tepla bude využíváno i jaderných elektráren. Například V-1 v Jaslovských Bohunicích bude dodávat teplo nejenom pro byty v Trnavě, ale i pro využití v zemědělství v blízkosti této elektrárny.

V současné době většina elektráren spotřebovává na výrobu elektrické energie podstatně více paliva, než odpovídá projektu. Dodávané uhlí má značně nižší výhřevnost a vyšší popelnatost, než bylo původně plánováno a dle výhledu Severočeských hnědouhelných dolů se bude dále zhoršovat.

Řešení ovšem není jen u provozovatelů, ale zejména ve strojírenství. Jde o dodávky turbín s vyšší účinností (technicky jsou již ve VHJ Škoda vyřešeny s vyšší účinností o 2 %), zařízení pro kontinuální čištění kondenzátorů a jiná zařízení. Podstatné úspory energie musí být dosaženy zvýšením úrovně automatické regulace a řízením elektrárenských a teplárenských provozů a v neposlední řadě i zvýšením kvalifikace a pečlivostí obsluhujícího personálu.

Dílčí, ale trvalé zhoršování kvalitativních znaků dodávaného energetického uhlí se netýká jenom elektráren, ale všech průmyslových a topenářských kotlů v průmyslu, stavebnictví, zemědělství i v bytovém hospodářství.

V Československu je instalováno zhruba 10 tis. kotlů, z nichž je téměř 1/3 starší, než 30 let. Tyto ve značné míře technicky zaostalé kotle s nízkou účinností byly v posledním desetiletí v převážné míře nahrazovány spotřebiči na topné oleje nebo zemní plyn.

Vzhledem k naší palivoenergetické bilanci je však tato cesta nadále neschůdná. Jediným palivem, které pro nové kotle bude k dispozici, je hnědé uhlí s výhřevností kolem asi 2400 kcal/kg s vysokým obsahem popele a prachových frakcí.

Pro spalování tohoto uhlí máme prozatím k dispozici jen kotle s práškovým topením, které však jsou dodávány o výkonech od 25 tun páry za hodinu výše. Komisí vlády pro zásobování palivy a energií byla přijata opatření, aby byl urychlen vývoj i menších roštových kotlů pro tato paliva.

Za efektivní i z hledisek ekologických považujeme sdružování uživatelů malých starých nevýkonných kotlů při jejich obnově k výstavbě větších společných výtopen nebo tepláren.

V souvislosti s modernizací kotelného fondu považuji za potřebné uvést, že se intenzívně zabýváme vývojem kotlů s fluidním ohništěm, nejen z hlediska účinnosti topení, ale i zlepšení ekologických důsledků způsobených spalováním méně hodnotných paliv.

Druhý dílčí program zahrnuje snižování energetické náročnosti především v hutnictví s cílem dosáhnout úspor ve výši 2,7 mil. tun měrného paliva.

V hutní výrobě, která spotřebovává okolo 20 % našich prvotních energetických zdrojů, jsou značné možnosti jejich uvolnění pro rozvoj národního hospodářství. Energetická náročnost výroby oceli klesla za posledních 15 let asi o 30 %. Stále nízký je ale podíl energeticky výhodných technologií výroby oceli v kyslíkových konvertorech a jejího plynulého odlévání.

V šesté pětiletce jsme založili více těchto efektivních staveb (Kontilití ve VSŽ, ve Švermových železárnách, Poldi Spojených ocelárnách, novou konvertorovou ocelárnu v Třinci), než je tomu v plánu 7. pětiletky. Příčinou je nejen omezení investování, ale i technická nevyjasněnost a nepřipravenost ze strany hutních podniků. V hutích probíhají v pravidelných cyklech nákladné generální a střední opravy zařízení, které je nutno využívat k celkové modernizaci, včetně zvýšení tepelné účinnosti a využití odpadního tepla.

Rychle dostupné a s nízkými nároky na zdroje je vyšší využití kovového odpadu (úspora energie pak činí při výrobě mědi z odpadu asi 85 %, hliníku okolo 95 % a železa, resp. výrobky oceli až 50 %) i organizačních opatření ke snížení tepelných ztrát v technologickém toku hutní výroby. Ovšem zásadní a snad i nejdůležitější je zvyšování jakosti hutních výrobků, které potom vede následně ke snížení spotřeby hutního materiálu u jeho odběratelů.

Třetí dílčí program zahrnuje snižování energetické náročnosti strojírenské výroby a elektrotechnického průmyslu. Úspory mají dosáhnout celkem 1,3 mil. tun měrného paliva.

Program předpokládá, že v průběhu 7. pětiletky dojde v uvedených resortech k progresívnímu snížení energetické náročnosti hrubé výroby. Např. ve všeobecném strojírenství se v roce 1985 proti roku 1980 má snížit měrná energetická náročnost o více než 15 %.

Mimořádný význam uvedených resortů pro racionalizaci spotřeby paliv a energie spočívá ve výrobě strojů a zařízení pro spotřebitelské resorty a nevýrobní sféru, které musí dodávat strojírenské a elektrotechnické výrobky a spotřebiče s odpovídající energetickou náročností.

Jde především o zabezpečení progresívních spotřebičů pro průmyslové účely, jako jsou kotle, pece, transformátory, elektromotory, ventilátory, dmychadla, čerpadla, ale i spotřebičů pro domácnost včetně osvětlovacích těles špičkové úrovně. Do této oblasti spadá i výroba zařízení pro využití netradičních a druhotných energetických zdrojů, jako jsou rekuperátory, výměníky, sluneční kolektory, tepelná čerpadla a zařízení pro výrobu bioplynu aj. Velký význam má výroba moderních zařízení pro využití energetického potenciálu malých vodních toků. Tato zařízení musí ovsem splňovat požadavky nejen vysoké energetické úrovně, ale zároveň i požadavky snadné instalace a pokud možno bezobslužného provozu.

Nezastupitelná je v racionalizaci spotřeby paliv a energie úloha elektrotechnického průmyslu. Nejde pouze o plné pokrytí potřeb dodávkami výkonové polovodičové techniky pro trakční provoz nebo pro stacionární pohony, ale i rozvoj výroby a využití měřicí a regulační techniky a mikroelektroniky.

V zahraničních pramenech se uvádí, že zaváděním mikroelektroniky lze ušetřit prvotní energetické zdroje v hodnotě 3 krát vyšší, anebo předejít ekologickým dopadům v rozsahu, který by pro jejich likvidaci vyžadoval nákladů až pětinásobných. Mikroelektronika tedy představuje významný nástroj k hospodárnějšímu využívání palivoenergetických zdrojů.

Dílčí program č. 4 je orientován na racionalizaci spotřeby v chemickém a spotřebním průmyslu. Koncem 7. pětiletky se má v této oblasti dosáhnout úspor zhruba 3 mil. tun měrného paliva.

Také zde jsou velmi významná opatření, která mají vytvářet podmínky a předpoklady pro dosažení úspor paliv a energie i v ostatních odvětvích národního hospodářství. Jde o chemické izolační materiály, zejména zpěňovatelný polystyrén pro zlepšení tepelně izolačních vlastností obvodových plášťů budov, dále o výrobu izolačních a žáruvzdorných vláken typu Rotaflex a Resistex.

K dalším významným opatřením v oblasti chemického průmyslu patří vybudování krakovacího komplexu o roční kapacitě 1 mil. tun, podstatné zvýšení sběru a regenerace upotřebených motorových olejů a energetické využití rafinérských plynů ve Vojanech.

Základním úkolem dílčího programu č. 5 je dosáhnout ve výrobě stavebních hmot a stavební výrobě v roce 1985 úsporu paliv a energie v rozsahu asi 750 tis. tun měrného paliva.

Akce, jejichž realizace přinese úspory paliv a energie, jsou zaměřeny na modernizaci a intenzifikaci technologie s nižší měrnou energetickou spotřebou, dále na rekonstrukci pecí a sušáren a kotelního fondu a využívání odpadního tepla.

Kromě úspor ve vlastních resortech budou realizovány akce, které zajistí snížení spotřeby paliv a energií v jiných resortech v rozsahu téměř 1 mil. tun měrného paliva ročně. Patří sem především výstavba závodů na výrobu minerálních izolačních vláken a modernizace a rekonstrukce vybraných paneláren pro výrobu stavebních dílců se zlepšenými tepelně izolačními vlastnostmi.

Nedostatkem je, že v resortu ministerstva stavebnictví ČSR zjišťujeme poměrně značnou projektovou a dodavatelskou nepřipravenost některých záměrů. Úspory stanovené ročními plány jsou zabezpečovány především drobnými opatřeními.

Šestý dílčí program zahrnuje oblast zemědělství a potravinářského průmyslu. V roce 1985 se má v této oblasti dosáhnout úspor skoro 900 tis. tun měrného paliva.

Rozhodující racionalizační opatření jsou zaměřena na využití odpadního tepla z kompresních stanic tranzitního plynovodu pro zemědělsko-potravinářské komplexy, na inovaci horkovzdušných sušáren a na využívání druhotných a obnovitelných zdrojů energie, např. sluneční. Podstatný přínos má být dosažen modernizací zemědělské automobilové dopravy při současném snížení podílu traktorové dopravy.

Při sestavování návrhu plánu na rok 1983 zjišťujeme, že nejsou ještě plně zajištěny všechny strojně technologické dodávky. Jedná se především o jednoúčelové zemědělské nákladní automobily a stroje určené k obdělávání půdy i osevu. Dořešit je nutno otázku ekonomické efektivnosti instalace slunečných kolektorů, která je dosud záporně ovlivněna vysokou pořizovací cenou.

Sedmý dílčí program zahrnuje snížení náročnosti přepravy. Koncem 7. pětiletky má být v této oblasti dosaženo ročních úspor 420 tis. tun měrného paliva. Z tohoto objemu bude resort dopravy zabezpečovat zhruba 230 tis. tun a zbývající část bude dosažena převáděním silniční nákladní dopravy na energeticky méně náročnější dopravu železniční a vodní, omezením závodové dopravy a úsporami v hromadné přepravě.

Zvýšení efektivnosti využití prvotních zdrojů energie v nevýrobní sféře je obsahem 8. státního dílčího programu, který obsahoval úspory ve výši 1,8 mil. tun měrného paliva v roce 1985.

Vzhledem ke zpoždění náběhu výroby a užití měřicí a regulační techniky a progresívních světelných zdrojů s malými příkony byl původně stanovený úkol snížen na 1,4 mil. tun.

Důležité pro dosažení záměrů tohoto dílčího programu je především snížení spotřeby tepla na průměrný byt. Jde jak o zlepšení tepelně izolačních vlastností, tak i o regulaci a měření spotřeby energie.

Naše domácnosti spotřebovávají značné množství paliv a energií v různých podobách. Např. osobní automobily při ujetí 10 tis. km ročně spotřebují v benzínu zhruba 1 tunu měrného paliva.

Proto byl závazně stanoven limit spotřeby pro nový typ osobního vozu Škoda po roce 1985 5,5 l/100 km, přesněji od 4,7-5,2 l podle typu nové Škodovky, která bude vyráběna po roce 1985 při standardních podmínkách měření spotřeby, tj. 90 kilometrové rychlosti.

Další cestou k získání úspor elektrické energie v našich domácnostech je systematická inovace elektrických spotřebičů při současném zvyšování jejich užitných vlastností. V tomto smyslu provedly cenové úřady diferenciaci cen elektrických spotřebičů v závislosti na jejich rozdílné energetické účinnosti. Bylo např. provedeno snížení maloobchodních cen energeticky úspornějších typů televizních přijímačů, elektrických sporáků, akumulačních kamen, vysavačů apod.

Spotřeba paliv a energie u obyvatelstva je v letošním roce ze státního rozpočtu dotována ve výši cca 3,5 mld Kčs; v roce 1985 při narůstající spotřebě i růstu cen pořizovacích nákladů energie to bude již kolem 5 mld Kčs.

V této souvislosti chci uvést, že ke stimulaci úspor paliv a energie, k lepšímu zhodnocování surovin, kovů a ostatních materiálů chceme využívat i cenová opatření.

Do cenových předpisů byla pro to doplněna cenová stimulace úspor paliv a energií. Podstata řešení spočívá v tom, že finanční úspora, která vznikne snížením nebo záměnou spotřeby paliv, zůstává v plné výši výrobní organizaci. Podmínkou však je, že nedojde ke zhoršení kvality výrobku.

V takových případech, kdy výrobce vyvine nový výrobek, při jehož provozu dojde u spotřebitele k prokazatelným úsporám paliv a energie, může zvýšit velkoobchodní cenu tohoto výrobku až o 20 % nad cenu dříve vyráběného a energeticky náročnějšího výrobku. Vytváří se tím výrazný stimul mj. i pro realizaci zlepšovacích návrhů a racionalizačních opatření zaměřených na snížení spotřeby paliv a energie.

Základním předpokladem účinného působení cen na realizaci a hospodárnost ve spotřebě paliv, surovin a materiálu je, aby jejich ceny správně vyjadřovaly náklady spojené s jejich pořízením. Proto se velkoobchodní ceny palivoenergetických zdrojů a základních surovin přizpůsobují vývoji nákladů spojených s jejich dovozem, ale podtrhuji, také se zvyšováním nákladů na tuzemské zdroje paliv a energie, které rostou stejně rychle, ne-li rychleji.

Zvýšení velkoobchodních cen v té to oblasti, ke které jsme v posledních letech přistoupili, jsou nezbytná. Je obecně známo, že na světových trzích došlo k mimořádně rychlému růstu cen prvotních energetických zdrojů, především ropy. Současně je však třeba připomenout, že prudký vzestup cen na kapitalistických trzích se – s ohledem na dohodnutý princip tvorby cen ve výměně zboží mezi socialistickými zeměmi – projevil v naší ekonomice v 6. pětiletce jen ve velmi omezeném rozsahu.

Přestože jsme v energetické náročnosti tvorby našeho národního důchodu dosáhli v minulém období zlepšených výsledků, došlo v důsledku vzestupu jejich cen k absolutnímu zvýšení vynaložených nákladů. Ekonomická náročnost tvorby národního důchodu se z tohoto pohledu – i při absolutním poklesu měrné spotřeby prvotních energetických zdrojů – zvyšovala v posledních letech průměrně o 5,4 % ročně. Plně to souvisí s vysokými investičními náklady na udržení těžby hnědého uhlí i černého uhlí i rostoucími náklady na výstavbu jaderných elektráren.

V loňském roce byly jednotlivými resorty i krajskými národními výbory realizovány racionalizační akce s roční úsporou téměř 2,5 mil. tun měrného paliva, takže stanovený úkol byl splněn.

Podstatně složitější byla situace při přípravě prováděcího plánu na rok 1982. Přestože celkový úkol v zabezpečení zhruba 2,4 mil. tun měrného paliva v letošním roce byl rozepsán, byly za I. pololetí letošního roku, tj. hodnocení do 30. června, realizovány racionalizační akce, které roční úkol naplňují pouze na 44 %. Jmenovitě sledované akce se však na celkové úspoře podílejí pouze 275 tis. tmp., což představuje necelých 28 % z celoročního plánu v této kategorii.

Obdobnou situaci zjišťujeme i v rámci přípravy prováděcího plánu na rok 1983. Celkové úkoly v zabezpečení úspor ve výši 2,44 mil. tun měrného paliva, které vycházejí ze směrnice, jsou sice rámcově zabezpečovány, ale skladba racionalizačních opatření je výrazně odlišná od původních předpokladů. Především z důvodů dodavatelské nezabezpečenosti se podstatně snížil počet jmenovitých investičních akcí na příští rok přibližně o polovinu. Tento výpadek je kompenzován zvýšením podílu drobných racionalizačních opatření.

Je určitým charakteristickým rysem naší praxe v racionalizaci hospodaření s palivy a energií, že převažují drobná opatření a některé základní záměry ustupují, ať už pro nedostatek investičních prostředků, nebo především pro nezajištění dodavatelského zabezpečení. Vládním opatřením bylo rozhodnuto o účelovém vázání investic na hospodaření s kovy, palivy a energií. Přesvědčivá je i ekonomická efektivnost např. racionalizačního programu v hutnictví, kde náklady na úsporu 1 tmp jsou nižší proti pořizovacím nákladům u koksu o více než 50 % a u ostatních zdrojů energie je to ve stovkách procent. Je prokazatelně hospodárnější vkládat prostředky do racionalizačních opatření pro úsporu paliv a energie než do dalšího zvyšování těžby paliv. Racionalizační program se musí stát východiskem pro tvorbu plánu, ale také musí být plánem zajištěn.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, lepší využití paliv a energie, dokonalejší hospodaření s nimi není vyslovováno poprvé. Vzpomněl jsem již hnutí za komplexní socialistickou racionalizaci a před 10 lety vyhlášený první racionalizační program. Stále se však setkáváme s názorem, že někdo – centrum, plánovací komise, vláda – musí výrobu, energii zabezpečit. Jistě, základní záměry musí být ústředně řízeny. V 7. pětiletce je určeno téměř 40 % z celkových investic do průmyslových odvětví na rozvoj palivoenergetické základny.

Zatím se však stále ještě výrazně neprojevuje starost zajistit si energii nebo palivo úspornými opatřeními v procesu výroby, rušením zastaralých postupů, zhodnocením dosud nevyužitých zdrojů, intenzifikačními opatřeními, ale, a to je nesmírně důležité, dosažením lepší jakosti a vyšší užitné hodnoty výrobků, které se na světových trzích uplatní za vyšší kilogramové ceny.

Ke splnění úkolů stanovených 7. pětiletým plánem a v přímé návaznosti na státní cílový program – racionalizace spotřeby paliv a energie – je nezbytné vyžadovat od vedoucích pracovníků na všech stupních řízení důslednou a soustavnou péči. V tomto smyslu je však třeba organizovat tvůrčí aktivitu pracujících a získat dělníky, techniky, výzkumné pracovníky a konstruktéry k zabezpečení a překročení úkolů stanovených pro úsporu paliv a energie.

Významným podnětem je v tomto smyslu i usnesení X. všeodborového sjezdu. Překročení úspor paliv a energie o 0,5 % nad úkol stanovený státním cílovým programem znamená realizovat v národním hospodářství ve zbývajících letech 7. pětiletky další racionalizační akce s konečnou úsporou 2 mil. tun měrného paliva. Znamená to, že v jednotlivých letech bude třeba překračovat plnění úkolů cílového programu až o 1/2 miliónu tun měrného paliva ročně. Jedná se tedy o mimořádně náročný úkol, jehož zabezpečení se musí bez frází stát věcí nás všech.

Státní cílový program – racionalizace spotřeby a využití paliv a energie je programem komplexním, národohospodářsky průřezovým. Jeho realizace, jak již zde bylo několikrát zdůrazněno, je úkolem mimořádně složitým, ale nezbytným, protože je předpokladem vyrovnanosti naší palivoenergetické bilance v 7. pětiletce.

 

Společný zpravodaj výborů Sněmovny lidu A. Hůla

Úvodem chci připomenout, že Sněmovna lidu se již na své schůzi 10. října 1979 zabývala zajišťováním paliv a energie a jejich hospodárným využíváním.

V přijatém usnesení z tohoto jednání sněmovny byla řada doporučení jak vládě ČSSR, tak ministerstvům, dalším ústředním orgánům a krajským národním výborům. Usnesení obsahovalo i výzvu hospodářským organizacím, národním výborům, společenským organizacím Národní fronty a všem občanům – aby ve výrobě, komunální sféře i v domácnostech maximálně uplatňovali a dbali na přísnou hospodárnost s palivy a energií.

Od té doby se situace velmi výrazně změnila, hospodaření s energetickými zdroji se stalo jedním z nejdůležitějších opatření ke zvyšování efektivnosti výroby, k její intenzifikaci, k dalšímu rozvoji celého národního hospodářství. Zcela jasně o tom hovoří záměry a cíle, pro zabezpečení našich palivoenergetických potřeb v 7. pětiletce dosáhnout úspory nejméně 12 miliónů tun měrného paliva a vyššího zhodnocování všech druhů paliv a energie.

Vláda ČSSR k zabezpečení racionalizace paliv a energie přijala usnesení č. 36 z roku 1979 o přípravě dlouhodobého programu racionalizace spotřeby, úspor a využití všech druhů paliv a energie. Dalším usnesením č. 103/1979 stanovila vláda ČSSR zajistit tento úkol formou státního cílového programu 02, který má ve srovnání s rokem 1980 zajistit na úrovni roku 1985 relativní úsporu paliv a energie v rozsahu 12 mil. 21 tis. tun měrného paliva. Tento cílový program se stal základem pro přípravu schůze Sněmovny lidu, se zaměřením, jak je na jednotlivých resortech, řídících úrovních zajišťován a realizován. Hlavní pozornost předsednictva Sněmovny lidu, jejích výborů a poslanců byla věnována jeho dílčím programům.

Více než 280 poslanců uskutečnilo 35 skupinových průzkumů ve vzájemné spolupráci s poslanci Sněmovny národů, České a Slovenské národní rady. Při průzkumech byly využity i závěry prověrek plnění státního cílového programu 02 prováděných Výborem lidové kontroly ČSSR, Státní energetickou inspekcí. Byla uplatňována i spolupráce s orgány Národní fronty, zejména s ústředním výborem Československé vědeckotechnické společnosti. Součástí průzkumů bylo i ověření, jak byla uplatňována doporučení Sněmovny lidu, uvedená v usnesení z její schůze v roce 1979.

Pochopitelně nás poslance v rámci přípravy zajímalo, jak to vypadá s uplatňováním racionalizace spotřeby paliv a energie i jinde ve světě. Zejména u našich přátel v zemích socialistického společenství, ale i u našich západních sousedů. Tak například úspory energie patří letos v NDR k prvořadým úkolům národního hospodářství, jeho energetická náročnost se má snížit nejméně o 4 %. Že jde skutečně o věcný a komplexní přístup, dokazuje zavedení směru „technologie využívání energie“ na vysoké inženýrské škole v Žitavě. Pro postgraduální studium byl zaveden obor „energetické hospodářství a technika“.

V SSSR připravují leningradské vědeckovýzkumné a projektové ústavy „komplexní program energie“, který je zaměřen na racionálnější využívání palivoenergetických zdrojů, zdokonalování techniky a technologie energeticky náročných procesů. Tento program předpokládá v období 11. pětiletky ve všesvazovém průřezu třinácti odvětví úsporu kolem 13 mil. tun měrného paliva a souhrnný efekt 640 mil. rublů.

V NSR možno zaznamenat řadu příkladů týkajících se úspor energie od těch nejmenších vyjádřených ve fenicích, až po miliónové. Do řešení byla zapojena architektura, průmyslový výzkum městské správy, automobilové kluby, svazy nájemníků a další.

Je to reakce na výsledky vládního průzkumu, v němž se mimo jiné konstatuje, že se ve světě do roku 2000 zdvojnásobí poptávka po energii, což se trvale projeví na cenách, za které jsou získávány. Vše se prostě řídí zásadou, že nejlacinější energie je ta, která se hospodárně ušetří.

Jen z tohoto stručného porovnání přístupu některých zemí, a to zemí daleko bohatších než jsme my, se zdají být naše cíle v úspoře paliv a energie v 7. pětiletém plánu 2,35 %, v ročním průměru nízké. Výbory jsou toho názoru, že je třeba usilovat dalšími opatřeními a důslednou kontrolou plnění o zpevnění těchto úspor. Vedou k tomu i poznatky získané z průzkumů poslanců a závěry z prověrek Výboru lidové kontroly i Státní energetické inspekce.

Výsledky prověrek zabezpečování státního cílového programu ukazují, že pokud jde o dosahované výsledky v minulém roce v úsporách paliv a energie, jsou dobré a lze očekávat i příznivé plnění v tomto roce. Nejsou však uspokojivě plněny úkoly, zejména z hlediska vytváření předpokladů pro trvalé snižování energetické náročnosti. Poznatkem z průzkumů výborů je pochybnost o reálnosti plánovaných úspor v dalších letech. Tato pochybnost je vyjadřována na všech stupních řízení, počínaje ministerstvem a konče závody. Jako hlavní argument je uváděno, že pohotové rezervy, které bylo možno čerpat bez investic a nákladných opatření, budou v podstatě v roce 1982 vyčerpány a pro další období je nutno investičními akcemi vytvářet předpoklady pro racionalizaci spotřeby energií.

Domníváme se, že tyto názory a argumenty platí jen částečně. Chci připomenout slova G. Husáka, „Cíle, které vytyčujeme, nemohou však být založeny jen na našich přáních. Musíme vycházet z toho, co máme a je nutné co nejefektivněji a nejhospodárněji to využívat. Je třeba soustředit prostředky především na to, co pomůže řešit naše hospodářské problémy, co je pro rozvoj člověka a společnosti rozhodující.“ Tato slova by nás měla orientovat na přehodnocení již dosažených výsledků a nových poznatků při realizaci státního cílového programu 02 ve všech odvětvích národního hospodářství s cílem podstatně snížit nároky na investice.

To znamená více a intenzívněji využívat řadu vlastních rezerv. Je to tvůrčí schopnost konstruktérů, kteří by měli být prvními racionalizátory v každém podniku. Odpovědnost za úspory energie a materiálů musí začít právě u nich. Dále je třeba ještě účinnější zapojení do mezinárodní spolupráce zemí RVHP. Je třeba pokračovat společným úsilím ve vývoji nových typů energeticky úsporných zařízení a technologií. Rychlejším přístupem zajišťovat výrobu a uplatnění regulační a měřicí techniky. V tomto smyslu dala doporučení již schůze Sněmovny lidu v roce 1979. Uplatnění této regulační techniky velice efektivně může působit jak na starých, tak nových energetických zařízeních. Nutno konstatovat, že není dosud uspokojivě ani ve výrobě, ani v užití zajišťováno.

Státní cílový program 02 je zatím převážně naplňován menšími racionalizačními akcemi, které také zaujímají významné místo při snižování energetické náročnosti. Na těchto akcích vedle hospodářského vedení se podílejí návrhy pracujících. Jde převážně o opatření méně nákladná, mnohdy neinvestiční, a tedy efektní a žádoucí. To dokazuje i usnesení X. všeodborového sjezdu ROH „organizovat tvůrčí iniciativu pracujících na realizaci státního cílového programu zvýšením úspor o 0,5 %“. Jsme-li u úspor, a to u přímého nebo nepřímého zaměření, je třeba vnést jasné formy a měřítka do jejich vykazování, abychom neměli pro různé účely procentní rozdíly v jejich vykazování. Přesvědčili jsme se o tom i při prováděných poslaneckých průzkumech.

Z jednání výborů vyplynula řada poznatků a doporučení.

Výbor pro průmysl, dopravu a obchod se zabýval otázkami řízení a plánování státního cílového programu 02 na resortech federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj, federálního ministerstva paliv a energetiky, federálního ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství a federálního ministerstva všeobecného strojírenství. Dále se zabýval racionalizací spotřeby tuhých paliv, plynu, elektrické energie a nafty u některých velkospotřebitelů, efektivností v řízení a organizaci dopravy podle záměrů uložených v dílčím státním cílovém programu č. 7, otázkami modernizace elektrospotřebičů pro vybavení domácností s vazbou na další dílčí státní cílový program č. 3. Výbor se dále zabýval výsledky a zkušenostmi z celostátní tématické soutěže „Za racionální využívání paliv a energie“ a zlepšovatelským a vynálezeckým hnutím ve vztahu k palivům a energií, organizovaným Československou vědecko-technickou společností.

Účast jednotlivých článků řízení a výsledky práce z průzkumů a jednání výborů, tak jak byly zjištěny, lze charakterizovat takto: V příslušných útvarech federálního ministerstva všeobecného strojírenství jsou už rozpracovány jak poznatky z dosavadních výsledků, tak i rozepsány zdůvodněné rozpisy celkového úkolu úspor a postupně se rozpracovávají centrální opatření, investice a materiální zabezpečení u těch oblastí, které resort obhospodařuje.

Výsledky však zatím nejsou významné. Chybí náročný program zvyšování technické úrovně výrobků, jako důležitá cesta ke zhodnocování paliv a energie a také chybí program výroby měřicí a regulační techniky, úměrný potřebám národního hospodářství. Zatím slabou stránkou je zapojení do mezinárodní spolupráce zemi RVHP.

V ministerstvu hutnictví a těžkého strojírenství, kde samotné hornictví odčerpává 40 % energie spotřebované v průmyslu, je největší zdroj v nevyužitých energetických zdrojích ve formě odpadních paliv, tepla a odpadních plynů. Měla by zde být soustředěna pozornost na velké, celostátně důležité rezervy a jejich využití. Tato činnost je ve stádiu diskusí a dřívější opatření resortu nepředstavují ucelený program. Poněkud lépe je připravována mezinárodní spolupráce zejména zásluhou dohod, uzavřených v rámci RVHP, v minulém roce.

Ve federálním ministerstvu paliv a energetiky, kde jsou největší ztráty při zušlechťování, přeměnách a dopravě paliv a energie, je program racionalizace převážně založen na investicích. I přes vysoké investice se zatím nedaří zefektivnit výrobu elektřiny, kde jsou technicky prokázané největší rezervy a možnost dosáhnout 3-5 % úspor uhlí v elektrárnách, zejména optimalizací spalovacího procesu. V plynárenství, ve spolupráci se strojírenstvím, nutno urychlit opatření k racionalizaci pohonu kompresorů a ve spolupráci se zemědělstvím vyšší využití odpadního tepla z kompresorových stanic. Také společný meziresortní úkol využití méně hodnotných paliv, zejména novými metodami spalování pomocí fluidních reaktorů je zatím ve stadiu výzkumu a jenom v omezeném rozsahu se zkouší formou vývoje.

Z velkospotřebitelů uvádí výbor Východoslovenské železárny Košice: Velké a dosud velmi omezeně využívané zdroje odpadního tepla v hutní výrobě představují velký zdroj energie. Jejich využití však není jenom otázkou investičně náročných akcí, ale vyžaduje širokou vnější, zejména mezinárodní spolupráci. Je to společný program všech zemí RVHP, které mají hutní výrobu. Vyžaduje proto dohody o dělbě při řešení jednotlivých úseků technologie. Výbor je toho názoru, že vláda ČSSR by měla vyvinout mimořádné úsilí, aby závazná spolupráce na tomto úseku byla v co nejširším rozsahu a v nejkratší době rozvinuta.

Výbor pro plán a rozpočet ověřoval zajištěnost rozvoje energetiky, investorské a projektové přípravy a přístupu dodavatelských organizací k výstavbě jaderných elektráren. Projednal energetické úspory ve vazbě na finanční a cenové vyjádření a ekonomické ukazatele podmiňující dosáhnout nižší spotřeby energetických zdrojů. Dále se zabýval v souladu s dílčím státním cílovým programem č. 1 nutností včasného přizpůsobení kotelního fondu potřebám racionálního tepelného hospodářství.

Výbor ocenil, že jsme se v naší vnitřní hospodářské politice rozhodli řešit energetické potřeby

– nastoupením úsporného kursu opírajícího se o možnost přímé regulace spotřeby energetických zdrojů a využití existujících rezerv zvlášť soustavné racionalizace této spotřeby a lepšího využívání všech potencionálních náhradních, resp. doplňkových energetických zdrojů,

– přistoupením k nezbytným změnám ve struktuře výroby energeticky zvláště náročné,

– rozšířením stávajících výrobních kapacit, které je pro nás dostupné, s výstavbou nových kapacit opírajících se zejména o energii jadernou jako zdroj nejen perspektivní, ale i efektivní, umožňující víceúčelové užití energie.

Výbor se blíže seznámil s tím, jak vysoké nároky klade v praxi výroba této energie na vytváření potřebných celospolečenských podmínek pro rozvoj tohoto druhu energie.

Poznatky výboru ukázaly též na nezbytnost použití mimořádných opatření a výjimek při této výstavbě a zvláště pak na to, jak je pro plynulou a termínovanou realizaci výstavby významná úzká součinnost všech zúčastněných složek a jejich schopnost podřídit se prioritním zájmům výstavby a včas vytvářet pro její komplexní a plynulý chod všechny potřebné osobní a věcné podmínky a předpoklady.

Výbor pro zemědělství a výživu projednával racionalizaci dopravy a její využívání v zemědělství a zabýval se zkušenostmi z netradičního využívání energie jako je solární energie, odpadní teplo z kompresních stanic tranzitního plynovodu a možnostmi výroby bioplynu. Naše zemědělství se na celkové spotřebě paliv a energie v ČSSR podílí 5,5 % a potravinářský průmysl 5,2 %. Naproti tomu zemědělskopotravinářský komplex významně ovlivňuje palivoenergetickou bilanci ČSSR tím, že se na spotřebě nafty např. v roce 1980 podílel 27 % a na spotřebě lehkého topného oleje 32 %. Z toho také vyplývá nutnost věnovat zejména hospodaření s motorovou naftou a topnými oleji v zemědělství maximální pozornost. Nutí k tomu navíc i skutečnost, že pro resorty zemědělství a výživy došlo ke snížení limitů pohonných hmot v porovnání s rokem 1980 o 14,8 %. Přerozdělení nafty uvnitř zemědělských organizací musí respektovat požadavek přednostního zabezpečení hlavních prací ovlivňujících bezprostředně vyšší hektarové výnosy zemědělských plodin, zejména sklizňových úkolů. Úspora pohonných hmot vede zemědělské podniky ke snižování objemů přeprav. V této souvislosti je třeba věnovat pozornost nejen přepravě zemědělských výrobků nákupním organizacím, ale i přepravě krmiv v živočišné výrobě. Málokdo si uvědomuje, že jen pro dojnice je třeba navézt v průběhu roku na 50 mil. tun materiálů. Pro přepravu však dosud není k dispozici potřebný počet nákladních automobilů, kterými by se oproti traktorové dopravě ušetřilo značné množství pohonných hmot. Proto je nutné věnovat větší pozornost jak výběru, tak zejména výrobě vhodných dopravních prostředků.

Další úspory energie získávají zemědělské podniky využíváním odpadního tepla při elektrárnách a u kompresních stanic tranzitního plynovodu. U těchto kompresních stanic je z 10 areálů výstavby skleníků rozestavěno 6 lokalit a od října 1981 je v provozu lokalita Břeclav. Všech 10 areálů by mělo být uvedeno do provozu postupně nejpozději do konce roku 1985.

Další způsoby netradičního využívání energie, které se zatím v malém rozsahu u zemědělských podniků využívají, jsou geotermální, sluneční energie pro ohřev vody, odpadní teplo při ochlazování mléka, k ohřevu užitkové vody. Jednou z nevyužitých rezerv je výroba energie z organických odpadů a exkrementů v živočišné výrobě, případně zpracovatelského průmyslu. V současné době je v ČSSR několik desítek zařízení na výrobu bioplynu; jde téměř výhradně o komunální čistírny odpadních vod. Jedno ze zařízení pro zpracování exkrementů je v provozu v oborovém podniku velkovýkrmny v Třeboni. Všechna tato zařízení byla vybudována s vysokými pořizovacími náklady a jsou zastaralá. V současné době jsou již ve světě v provozu moderní zařízení, která zkracují fermentační proces na jednu třetinu a nové poznatky naznačují, že dojde k dalšímu zkrácení. Bylo by proto třeba vyzkoušet tato perspektivní zařízení v podmínkách ČSSR a nejlepší z nich postavit u velkých velkovýkrmen prasat. Tím by došlo ke značné úspoře energie, neboť rozkladem 1 kg organické hmoty vzniká 700-1200 litrů bioplynu a jeden kubík bioplynu výhřevností odpovídá zhruba 1,5 kubíku svítiplynu nebo 6,65 kubíku zemního plynu.

Jsme-li u využívání netradičních zdrojů energie, chtěl bych připomenout záslužnou činnost některých, podtrhuji zatím menších, výrobních organizací, které vyvíjejí úsilí pro rozvoj a využití sluneční energie. Mezi nimi zaujímá významné místo OPS Kroměříž; vyrobil již od roku 1980 14 tisíc kusů slunečních kolektoru a v tomto roce zahájil výrobu elektronických regulací pro solární systémy do a nad 50 m² kolektorové plochy. Ve svém nabídkovém a informačním materiálu má uveden následující velmi zajímavý citát: „Na Zemi, která byla, je a patrně navždy zůstane naším domovem – dopadá ohromný tok sluneční energie, třicetitisíckrát větší než v současné době celé lidstvo potřebuje. Není paradoxní, že v tomto nadbytku se hovoří o energetické krizi?“

Myslím, že to stojí za zamyšlení – svět toho začíná dost intenzívně využívat, přičiňme se, abychom neztratili s využitím této energie, která se nám nabízí, krok.

Výbor ústavně právní se zabýval účinností právních předpisů v oblasti paliv a energie, ověřoval praktické uplatňování zákona č. 64/1962 Sb., o rozšíření působnosti Státní energetické inspekce. Průzkumem získal podněty a poznatky pro potřebu novelizace tohoto zákona. Novelou zákona je třeba především otevřít organum Statní energetické inspekce prostor pro preventivní uplatnění zájmu racionálního užití paliv a energie v přípravě rozvojových – záměrů, vývoje a výroby energetických spotřebičů, racionalizačních prostředků a při zdokonalování soustavy státních nástrojů k usměrňování a prohlubování racionalizačního procesu.

Výbor pro kulturu a výchovu se seznámil s účinnějším výzkumem a vývojem forem výroby energie v Československé akademii věd. Ověřoval výchovu a přípravu kádrů pro rozvoj jaderné energetiky a zabýval se systémem šíření a uplatňování poznatků a zkušeností z efektivního využívání jednotlivých druhů paliv a energií. Poslanci tohoto výboru při průzkumech předně soustředili svůj zájem na problematiku odborné přípravy středně technických a inženýrských kádrů pro oblast jaderné energetiky, které jsou ledním ze základních předpokladů pro její potřebný dynamický rozvoj. Kriticky posoudili potřebu a současný způsob plánování, rozmísťování a využití těchto kádrů a poukázali na nedostatky, které se v tomto složitém komplexu otázek vyskytují. Jejich poznatky např. opakovaně ukazují na nepružnost plánování posluchačů pro příslušné fakulty Vysokého učení technického vzhledem k potřebám praxe nebo na nechuť některých institucí a závodů plánovat potřebu těchto kádrů v žádoucím několikaletém předstihu. Dále se poslanci zaměřili na otázky popularizace a praktického uplatňování nových racionalizačních opatření, uplatňování vynálezů, zlepšovacích návrhů, které mají podstatný vliv na spotřebu a efektivnost energií. Přes celkový pozitivní vývoj v této oblasti existují stále velké rozdíly a nevyužité rezervy u jednotlivých ústředních orgánů, výrobně hospodářských jednotek a organizací z hlediska potřeb národního hospodářství, a to jak v účasti pracujících na tvorbě vynálezů a zlepšovacích návrhů, tak zejména v jejich urychleném praktickém využití ve výrobě i v kvalitě nových potřebných technických řešení.

Výbor pro sociální politiku zaměřil svou kontrolně iniciativní činnost na posouzení plnění komplexních programů péče o pracující, ochrany zdraví a bezpečnosti při práci v hornictví a energetice. Výbor zdůraznil, že v současné době patří zabezpečování prvotních palivoenergetických zdrojů mezi nejdůležitější a současně nejobtížnější úkoly národního hospodářství. Došlo k výraznému zvýšení cen dovážených paliv, ale i k růstu těžebních nákladů při vlastní těžbě. Zabezpečit dostatek palivoenergetických zdrojů pro další dynamický rozvoj národního hospodářství vyžaduje vytvářet podmínky pro dosažení co nejvyšší těžby v uhelných dolech a současně vytvářet a dodržovat režim racionálního, co nejefektivnějšího hospodaření s těmito zdroji. Z těchto hledisek posuzoval výbor jak je řešena oblast pracovních a životních podmínek pracujících v odvětví paliv a energetiky, jak tato oblast napomáhá v plnění hospodářských úkolů těchto odvětví.

Výbor v souvislosti s požadavkem další intenzifikace výroby a těžby oceňuje opatření přijatá usnesením vlády ČSSR č. 41 ze dne 14. 1. 1982 k dalšímu zlepšení hmotného a sociálního zabezpečení pracujících v hornictví. Tato opatření posilují preferenci hornické práce, vytvářejí podmínky pro větší zájem o hornické povolání a vyšší využití domácí palivové základny.

Výbor branný a bezpečnostní navázal na dílčí program č. 7 – snížení energetické náročnosti dopravy a zabýval se plněním a výsledky opatření bezpečnostních orgánů pro dosažení úspor pohonných hmot v silniční dopravě.

Spolu s tímto výborem se věnovaly i výbory pro průmysl, dopravu a obchod a pro zemědělství a výživu ověřování plnění dílčího státního cílového programu č. 7 – snížení energetické náročnosti v dopravě. Doprava a dopravní činnosti nesporně patří k energeticky nejnáročnějším v národním hospodářství. V dopravě se spotřebovává zhruba 5 % elektrické energie z celkové spotřeby, téměř 100 % v autobenzínu a zhruba 50 % veškeré motorové, nafty vyrobené v ČSSR.

Průzkumy poslanců potvrzují, že jedním z největších zdrojů racionalizace spotřeby paliv a energie je snižování přepravní náročnosti v našem národním hospodářství. Snížit přepravní náročnost v národním hospodářství o 5 % – znamená v podstatě úsporu 8 tis. vozových jednotek železničních vagónů, 200 lokomotiv, 9 tis. nákladních automobilů a 100 mil. litrů nafty.

Poslanci sledovali i efektivnost některých vynakládaných investic v dopravě, působící na úsporu pohonných hmot. Seznámili se se zprávou o ověření ekonomické efektivnosti dálničního tahu Praha – Brno – Bratislava. Zpráva dokladuje vysoký celospolečenský význam a přínosy jak v úspoře pohonných hmot, času provozních nákladů, tak i ve zvýšené bezpečnosti provozu. Ukazatelem dobré efektivnosti této investice je i vyčíslená doba návratnosti 8,2 roku. Na této dálniční trase, která měří téměř 312 km, byla úspora u osobního vozidla 10 litrů, tj. 22 % a u nákladního vozidla 46 litrů, tj. 27 %. Ověřovací jízdy byly provedeny osobním autem Š 105 a nákladním autem Š 706. Uvedené skutečnosti dokladují, že kapacitní dálniční komunikace vytvářejí dobré podmínky pro dosažení významných úspor.

K systému limitované spotřeby pohonných hmot výbory zjišťují, že jeho direktivní forma zajišťuje do značné míry potřebné úspory. Je však na všech stupních řízení stanovována a rozepisována s malými znalostmi využitelných rezerv na jedné straně a nezbytných potřeb na druhé straně, což má vliv na efektivnost jejich využívání.

Výbor zahraniční projednával informaci o práci a dosavadních výsledcích mezinárodních organizací pro využívání atomové energie pro mírové účely na Československé misi pro atomovou energii v Praze.

Významný a stále rostoucí podíl na spotřebě energie má obyvatelstvo. Tato spotřeba dosáhla 17 % z celkové spotřeby a zřejmě dále poroste v souladu s vybavováním domácností. V tomto směru byly také zaměřeny poslanecké průzkumy. Tak příkladně v podniku Elektro-Praga Hlinsko, který vyrábí tepelné a rotační domácí elektrické spotřebiče, se poslanci zajímali o modernizaci těchto spotřebičů, zejména jak ušetří uživatelům, ale i národnímu hospodářství energii. Výrobky tohoto podniku podstatně v domácnostech ovlivňují spotřebu elektrické energie, 72 % výroby spotřebičů jde na domácí trh a 28 % pro vývoz. Výrobce těchto spotřebičů pro domácnost má za úkol v kratší době provádět inovace, aby na domácí i zahraniční trh přicházel s atraktivními nabídkami. Jak dokazují výsledky zahraničního obchodu, ale i situace u některých výrobků v obchodech, podnik včas plně nezvládl ztížené podmínky na zahraničních trzích a také domácí trh nedostal požadovaný sortiment výrobků.

Jsme-li u tzv. malospotřebitelů, podívejme se ještě na osvětlovací techniku. V ČSSR je podle posledního sčítání lidu a bytů 4,49 mil. bytů, v nichž jsou instalovány celkem 104 mil. světelných zdrojů. Z toho 96 % jsou klasické žárovky a asi jen 4 % zářivek. Z celkové spotřeby elektřiny na osvětlení v ČSSR je na osvětlení bytů spotřebováno asi 28 %. Tato energie je však v současné době v bytech přeměňována na světlo a využívána neúčelně. Zatímco na pracovištích osvětlených převážně zářivkami získáváme z 1 W elektrické energie více než 50 Lumenů světla, v bytech osvětlovaných klasickými žárovkami je to jen 11 Lumenů. Zlepšit tedy bytové osvětlení a současně účelněji využívat elektrickou energii je možné jen pomocí účinnějších světelných zdrojů. Poslanci při průzkumu ve výrobě k. p. Tesla Holešovice se proto zajímali o rozvoj v oboru svítidel, zejména výbojkových druhů, které přinášejí vyšší efekt přeměny elektrické energie na energii světelnou a také jak se postupně bude měnit podíl žárovek ve prospěch progresívních a úsporných světelných zdrojů. Nutno konstatovat, že současná situace v materiálně technickém zabezpečení u tohoto výrobce je v rozporu s požadovaným rozvojem těchto progresívních světelných zdrojů. Jde zejména o dodávky sklářského průmyslu, luminoforů a kysličníku hlinatého i dalších polotovarů dodávaných z oborů ministerstev průmyslu České a Slovenské socialistické republiky.

Výbory při jednání konstatovaly, že růstu účinnosti osvětlovacího systému v celostátním měřítku nelze dosahovat jedině růstem měrných výkonů jednotlivých typů zdrojů, ale také náhradami zdrojů méně účinných za zdroje účinnější. Ekonomické výhody a energetické úspory jsou významné. Ve výborech byla připomenuta i nutnost úprav osvětlovacích norem, zejména veřejného osvětlení, kde se mnohdy vyskytuje vysoká nehospodárnost jak s energií, tak i materiálem při vynakládání poměrně značných investičních prostředků.

Zpomalit růst spotřeby energie u obyvatelstva vyžaduje jednak zajistit dostatek moderních spotřebičů a svítidel pro domácnost s nižší spotřebou energie a v neposlední řadě stálou výchovou občanů.

Samostatnou a závažnou otázkou je zainteresovanost nejširších vrstev pracujících na celém procesu racionalizace.

Zde je třeba ocenit významnou úlohu celostátních soutěží „Za racionální využívání paliv a energií“ každoročně vyhlašovanou ČSVTS spolu s dalšími hospodářskými a politickými orgány. Cílem soutěže je rozvíjet tvůrčí a realizátorskou iniciativu pracujících v duchu státních racionalizačních programů k plnění rozhodujících úkolů národního hospodářství. Na našem jednání jsou přítomni někteří vítězové této soutěže, jejichž činnost prokazatelně přispěla k racionálnímu využívání paliv a energie ve všech oblastech našeho národního hospodářství.

Všechny výbory zdůraznily, že je nutné v celém našem národním hospodářství dále a podstatně zesilovat politický i ekonomický tlak na co nejpřísnější hospodaření s palivy a energií. Účinněji a rychleji využívat všechny známé a dostupné možnosti úspor, pohotově uplatňovat veškeré nové poznatky vědy a techniky i schopnosti a um pracovních kolektivů a jednotlivců.

Proto je třeba v plném rozsahu a na všech úrovních podporovat přijatá usnesení vlády ČSSR, směřující k trvalé racionalizaci úspor paliv a energie tak, jak jsou uplatňovány a požadovány ve státním cílovém programu 02 – jehož realizace musí být výrazně podpořena celospolečenským úsilím nás všech. Děkuji za pozornost.

 

Poslanec J. Polák

Z množstva našich rokovaní je nám dobre známe, že veľký pohyb svetových cien palív a energie a obmedzené možnosti zvyšovania domácej ťažby palív nekompromisne vyžadujú mimoriadnu pozornosť na dosiahnutie výraznejšieho poklesu doterajšej energetickej náročnosti vo výrobnej i v nevýrobnej sfére.

Na zabezpečenie potrebných úspor všetkých druhov palív a energie a ich hospodárnejšieho využívania je v zákone, ktorý sme vo Federálnom zhromaždení prijali k 7. 5RP, stanovené, citujem: „dosahovať v národnom hospodárstve najmenej 2 %-ných úspor palív a energie za rok a postupovať pritom v súlade so štátnym cieľovým programom racionalizácie palív a energie“.

Pri prerokovaní bližšej konkretizácie tohto zámeru boli sme si vo výbore pre plán a rozpočet vedomí toho, že nejde o akúsi čiastkovú úpravu predchádzajúcej tendencie hospodárskeho vývoja, ale že pôjde o veľmi cieľavedomý a dôsledný postup, zodpovedajúci požadovanej kvalite a tempu prechodu celej našej ekonomiky na intenzívne cesty rozvoja.

V rámci nášho výboru sme sa preto rozhodli sledovať, v akých proporciách sa bude v tejto päťročnici vyvíjať celková spotreba energií, a overiť, ako tieto úlohy budú svojimi rámcovými ukazovateľmi a s, nimi spojenými požiadavkami a podmienkami podporovať dosiahnutie relatívne nižšej spotreby energií.

V tejto súvislosti sme sa zamerali predovšetkým na získanie bližších poznatkov o predstave a zabezpečení ŠCP 02 – dotýkajúceho sa racionalizácie a spotreby a využitia palív a energie, a v jeho rámci najmä na realizáciu takých zmien v štruktúre priemyselnej výroby, ktoré znížia jej energetickú náročnosť.

Získané poznatky môžeme dnes označiť v celku ako pozitívne. Vytýčenie reálneho chápania tohto programu a jeho podopretie prioritou investičného zabezpečenia a konkrétnymi projektami čiastkových rezortných programov určite nebolo ľahké. Ale nakoniec sa podarilo dosiahnuť jeho konečnú podobu a stanoviť reálne úlohy a prostriedky, ktorými sa tento program zabezpečí v príslušných častiach národohospodárskeho plánu 7. 5RP.

Relatívne úspory stanovené týmto programom, by mali byť dosiahnuté realizáciou rôznych racionalizačných opatrení, technickoorganizačných opatrení a tiež spomalením tempa rozvoja tých odborov výroby, ktoré sú zvlášť náročné na spotrebu energií.

Pri posudzovaní prínosu úspor plynúcich z týchto štátnych cieľových programov, zaujali na výbore niektoré aspekty programu 08 – príslušenstvo motorových vozidiel, a to preto, že rovnako predstavujú nemalú základňu pre dosiahnutie energetických úspor. Žiaľ, získané poznatky už nie sú tak priaznivé. Chýba nám najmä uspokojivá odpoveď na otázku, či súčasné prepojenie plánov všeobecného strojárstva a elektrotechnického priemyslu ráta s dostatočnou súčiastkovou základňou moderných aktívnych a pasívnych elektronických prvkov, ktoré realizáciu tohto programu podmieňujú. Bez nich by totiž nebolo možné zabezpečiť stále rastúce požiadavky na znižovanie spotreby pohonných hmôt. Očakávame preto, že pre krytie potreby týchto prvkov sa včas nájde zodpovedajúce riešenie a že jeho realizácii bude poskytnutá potrebná podpora.

Pri posudzovaní štrukturálnych zmien výroby sme mohli predovšetkým priaznivo oceniť, že v priebehu tejto päťročnice bude dynamika rastu energeticky náročnej hutníckej výroby tvoriť len 0,1 % (voči roku 1980), a že jej podiel na celkovej priemyselnej výrobe klesne na 11,4 %, pri spomalení tempa rozvoja výroby energeticky zvlášť náročných druhov výrobkov hutníckej výroby.

Podobne sme priaznivo ocenili, že aj vo výrobe stavebných hmôt bude k podpore energetických úspor slúžiť najmä obmedzenie výroby cementu a stavebných dielov, a že podiel výroby stavebných hmôt na celkovej priemyselnej výrobe do roku 1985 klesne až na 3,5 %. Pri rokovaní o možnej náhrade potrebných zdrojov tepla sme pritom poukázali na možnosť spaľovania ojazdených pneumatík, ako zhruba 5 % – nej náhrady ušľachtilého paliva v cementárňach a očakávame, že nezostane len u štúdia možnosti využitia tohto vedľajšieho produktu nášho automobilizmu.

Rovnako sme priaznivo ocenili, že v priebehu päťročnice dôjde v oblasti ropných produktov k zníženiu spotreby asfaltu, a to najmä v oblasti pozemných komunikácií, a tým k širšiemu, hoci náhradnému používaniu miestnych materiálov a druhotných surovín pri výstavbe a údržbe rôznych vozoviek.

Zaoberali sme sa aj otázkou ďalšieho rozvoja sklárskeho a keramického priemyslu, ako odvetvia tiež veľmi náročného na energetické zdroje. Výroba tohto odvetvia, ktorej podiel na celkovom objeme predstavuje iba 1,5 % a má klesajúci trend, by sa mala od roku 1985 podľa plánu zvýšiť takmer o 17 %. Zamýšľali sme sa predovšetkým nad týmto vysokým tempom rastu. Dospeli sme pritom k názoru, že táto náročnosť je v porovnaní s inými odbormi výroby síce vyššia, ale na druhej strane využíva dôležité zdroje domácich surovín a priaznivo podporuje rast exportnej výkonnosti našej ekonomiky. Tým umožňuje náhradu nevyhnutných dovozov i dovozov iných energeticky rovnako náročných výrobkov. Pritom plánovaná zmena štruktúry sklárskej výroby v prospech výroby obalového skla umožní usporiť energeticky nemenej náročnú výrobu kovových obalov, pre ktoré je nutné dovážať potrebné suroviny a investovať v zahraničí do ťažobných podnikov.

Považujeme preto riešenie zakotvené v pláne za správne. Sme však toho názoru, že každé takéto zvýšenie energeticky náročnej výroby by malo byť na druhej strane v rámci daných možností vyvážené cieľavedomým objavovaním, zabezpečovaním a dosahovaním ďalších energetických úspor u príslušných odborov zvyšovanej výroby. Nakoniec vláda vo svojom prístupe k programu racionalizácie spotreby a užitia palív a energie nielen predpokladá, že s cieľom dosiahnutia vyšších úspor budú úlohy spresňované, ale ráta aj s tým, že v ročných vykonávacích plánoch budú s využitím záverov X. všeodborového zjazdu navrhnuté ďalšie úsporné úlohy.

O tom, že k tomu je možné nájsť rôzne možnosti, svedčí napríklad to, že v pláne 7. 5RP je zakotvená potreba hydraulických prvkov a agregátov s vyššími technickými parametrami a s nižšou materiálovou a energetickou náročnosťou. Takéto prvky si však vyžadujú nemalé nároky na akosť polotovarov strojárskej metalurgie, najmä na zabezpečenie výrobkov z tvárnej liatiny, ktorej podiel výroby bol u nás v roku 1980 len 1,9 %, kým v celosvetovom meradle tvorí 8,4 %. Vo výbore sme hovorili o tom, že rozvoj tejto výroby by mohol byť prospešný okrem iného aj z dôvodu energetických úspor, a že sa mal stať predmetom pozornosti príslušných miest a pracovných kolektívov.

 

Poslanec S. Tichavský

Na celém světě patří paliva a energie v poslední čtvrtině dvacátého století k jedné z nejostřeji sledovaných ekonomických otázek. Je tomu tak nejen v důsledku omezených klasických zdrojů a jejich stále obtížnějšího získávání, ale i proto, že rozvoj hospodářství každé země je do značné míry závislý na úrovni palivoenergetické základny, na plynulém zásobování všech úseků ekonomiky potřebným palivem a energií. Všechny státy hledají řešení této situace, která se navíc zhoršila vlivem prohlubující se hospodářské krize v kapitalistických státech v průběhu osmdesátých let, posuzují východiska pro další léta a přijímají opatření jak k optimálnějšímu zhodnocování tradičních, tak i k alternativnímu využívání netradičních energetických zdrojů.

Ani Československo nemůže být v tomto směru výjimkou. Naopak, vzhledem k omezeným zdrojům a k tomu, že podstatnou část paliv a energie získáváme dovozem ze zahraničí, musíme řešení palivoenergetického problému věnovat mimořádnou pozornost.

Za účelem objektivizace názorů a poznatků byl proveden průzkum na všech stupních řízení, počínaje ministerstvy a konče podniky. Výsledky prověrky, jež posuzovala zabezpečování programu racionalizace spotřeby a úspor paliv a energie na federálních ministerstvech pro technický a investiční rozvoj, hutnictví a těžkého strojírenství, všeobecného strojírenství, paliv a energetiky, lze charakterizovat následujícím způsobem:

Úkoly v oblasti paliv a energetiky za rok 1981 a I. pololetí roku 1982 byly splněny a v některých resortech překročeny díky zejména odkrytí pohotových rezerv a radě opatření na podnicích. Neuspokojivě však probíhalo zajišťování jmenovitých akcí nad 2 mil. Kčs. Výsledky prověrky ukazují, že zabezpečování se odchyluje od schválených programů a je neuspokojivé zejména pro trvalé snižování energetické náročnosti.

Nelze podceňovat iniciativu pracujících a drobná opatření většinou neinvestičního charakteru. Základem musí však být strukturální změny výroby i technologie a inovační proces.

Při zabezpečování úkolů se činnost ministerstev v podstatě redukovala na přenesení úkolů na výrobní hospodářské jednotky a to bez patřičných vazeb.

Změna nastává v roce 1982, kdy byly povinně vyčleněny prostředky na investice, jež by trvale snižovaly energetickou náročnost. Ukazuje se, že nebudou vyčerpány pro projekční a technickou nepřipravenost a nezabezpečení patřičných stavebních kapacit, a to i ve zbývajících letech 7. pětiletky. Jeví se reálné nebezpečí, že vyčerpáním krátkodobých opatření a technickou nepřipraveností jmenovitých akcí na příští léta nebudou stanovené úkoly v úsporách paliv a energie bez závazných opatření zajištěny.

Přístup jednotlivých ministerstev k státnímu cílovému programu 02 a zajištěnost úkolů možno hodnotit takto:

Na federálním ministerstvu paliv a energetiky program solidně zpracován, nedaří se přes vložené investice snižovat v plánované výši podíl měrného paliva na jednotku elektrické energie, zejména optimalizací spalovacího procesu. V plynárenství je nutné ve spolupráci s ostatními resorty využít odpadního tepla z kompresorových stanic. Problémem také je, že se akce nerealizují v patřičných termínech a rozsahu.

V době prověrky zůstala v návrhu z původně šesti plánovaných převodů kondenzačních elektráren na teplárenský provoz pouze elektrárna Komořany. Akce kotelna na fluidní spalování byla zrušena, elektrárna Poříčí byla převedena mezi neinvestiční opatření, převody elektráren Hodonín, Opatovice, Tisová a Bohunice byly posunuty do 8. pětiletky. Příčiny tohoto stavu nebylo možno objektivně prozkoumat, ale k tomu průzkum nesloužil. Je však skutečností, že poměrně vysoký podíl úspor technickými opatřeními není zajištěn.

Ve federálním ministerstvu všeobecného strojírenství provedena důsledná analýza možností snižování energetické náročnosti, zpracovávají se centrální opatření. Pozitivní je snaha komplexně řešit investice a materiálové zabezpečení u těch akcí, za které resort přímo odpovídá. Chybí náročný program inovace výrobků z hlediska snižování energetické náročnosti, komplexně není dořešen program výroby regulační a měřicí techniky. Rovněž u federálního ministerstva všeobecného strojírenství dvě akce nad 10 mil. Kčs nebudou uskutečněny, a to rozvoj práškové metalurgie převeden do 8. pětiletky a změna otopu v AZNP převedena mezi neinvestiční akce.

Ve federálním ministerstvu hutnictví a těžkého strojírenství je situace z hlediska zajištění jmenovitých akcí relativně nejlepší a i když došlo ke změnám, byly do plánu dodatečně zahrnuty další akce, jejichž realizace by cílové úkoly měla zajistit.

Nutno však vidět, že není dořešen problém využití odpadního tepla a plynů, které představují značný zdroj úspor a zde by měla být soustředěna pozornost na řešení rozhodujících rezerv.

Druhý problém, který se objevil, i když se nedá zcela generalizovat, je zvýšení rozpisu na VHJ a podniky. Je třeba velmi důkladně prověřit, zda stanovené úkoly nejsou pouze fiktivní. Uvedu některé příklady:

Např. u Třineckých železáren úkol z října 1981 ukládal podniku úsporu 42 651 tmp a byl dlouhodobě zajišťován. V lednu tohoto roku byl zvýšen o 90 %, a to je na 81 208 tmp a podnik není schopen, i kdyby dostal přiděleny finanční prostředky, je technicky, projekčně a stavebně připravit, a tak úkol v cílovém roce splnit. Zabezpečí pouze asi 70 % stanoveného úkolu. Takových případů je více.

Podobná situace se projevila i na ostatních ministerstvech. Ukazuje se, že dodatkové úspory ve výši 42 943 TJ proti původním záměrům byly administrativně rozepsány na podřízené organizace bez požadované konkretizace a bez zhodnocení možností VHJ a podniků na jejich realizaci.

Nekomplexní zpracování dílčích resortních programů se v plné míře promítlo na VHJ a podniky, kde byly přeneseny pouze stručné pokyny, jak postupovat a vykazovat úsporná opatření.

Ani gestor celého programu, federální ministerstvo pro technický a investiční rozvoj, nesplnil své úkoly, zejména v oblasti kontroly úrovně řízení a kvality rozpracování jednotlivých dílčích programů.

Pokud se týká drobných úspor uvedených v opatřeních, řada z nich se dá charakterizovat jako plnění povinnosti organizace, jako např. každoroční čištění kondenzátů, zhášení světel ve výrobních halách, opravy pecí, izolace rozvodů apod. Samozřejmě, přinese to úsporu, ale spíše by to mělo být klasifikováno jako běžná pracovní povinnost. Úsilí by mělo být zaměřeno především na technické řešení problematiky, zabezpečení provázanosti ve všech oblastech, jedním slovem komplexní řešení rozhodujících inovačních procesů.

Jedním z problémů, který bude nutno řešit, je výroba tepla, která v našich palivoenergetických bilancích představuje největší položku ve spotřebě primárních energetických zdrojů. Jen pro zabezpečení obyvatelstva teplem a vodou je potřeba okolo 25 % a včetně tepla pro technologické účely zhruba 40 % všech spotřebovávaných energetických surovin. Proto musí být věnována náležitá pozornost kotelnímu fondu, jeho stavu a perspektivnímu rozvoji. Nesmíme přitom zapomínat na účelnost a možnost rekonstrukcí roštových kotlů a modernizaci výtopen. Toto je třeba posuzovat po stránce technické a ekonomické individuálně. Při počtu pět a půl tisíce roštových kotlů s řadou různých spalovacích zařízení je dosti nereálné uvažovat o rekonstrukci významnějšího počtu kotlů a transportních zařízení.

V ČSSR jsou tři výrobci kotlů a to Sigma Slatina, Vhorlat Snina a ČKD Dukla. V žádném z uvedených podniků není obor 484 nosným a v celé ČSSR není výzkumné pracoviště zabývající se základním výzkumem spalovacích systémů pro tyto kotle.

Ve svém vystoupení jsem uvedl řadu problémů, které se v současné době projevují při realizaci uvedeného státního programu. Tím nechci snížit úsilí celé řady pracovníků, orgánů a organizací, kteří se touto problematikou zabývají. Je však nezbytné zintenzivnit činnost v této oblasti a proto doporučuji prohloubit a zesílit kontrolní systém zabývající se touto problematikou na všech stupních řízení. Kontrolní orgány z podniků až po ministerské kontrolní orgány Státní energetické inspekce by měly vyšetřit příčiny vzniku nedostatků, jejich zavinění odpovědnými pracovníky a sledovat plnění nápravných opatření.

Znovu také odpovědně posoudit technickou vyjasněnost, projekční připravenost a investiční a technologické zabezpečení jmenovitých akcí s cílem zajistit jejich realizaci.

Pro zajištění úkolů výroby regulační a měřicí techniky, uložených předsednictvem vlády pod číslem 292/1980, zajistit v uvedených termínech vybudování potřebných kapacit.

K prohloubení racionalizačního úsilí je nezbytné zajistit pro výrobní i nevýrobní sféru, střední i malé odběratele, odbornou poradenskou i konzultační činnost prostřednictvím specializovaných organizací, zejména výzkumných a projektových ústavů vyčleněných v rámci působnosti resortů paliv a energetiky, všeobecného strojírenství, elektrotechnického průmyslu, zemědělství a stavebnictví.

Musí se soustředit a urychlit výzkumné vývojové a realizační práce spojené s problematikou fluidního spalování hnědého energetického uhlí o nízké výhřevnosti s vysokým obsahem popela a síry. Práce vést tak, aby již v průběhu 8. pětiletky se kotle s fluidním ohništěm a výkonem nad 4 t páry za hodinu dodávaly v potřebném množství a výkonových řadách.

Závěrem chci zdůraznit, že i přes dosažení některých skutečně dobrých výsledků v diskutované oblasti je nezbytné nekompromisně prosazovat realizaci úkolů a směrů vytyčeného státního cílového programu racionalizace spotřeby úspor paliv a energie. Vývoj světových cen paliv, energie, surovin a materiálů je tak výrazný, že jej nelze v žádném případě řešit pouze zpevněním plánovaných úspor nebo dalším snížením již tak minimální dynamiky tvorby a užití národního důchodu. Východiskem musí být kromě intenzifikace celého národního hospodářství na základě růstu společenské produktivity práce též všestranná racionalizace spotřeby paliv a energie a orientace na zabezpečování především vlastních zdrojů a jejich hospodárného využívání.

 

Poslanec J. Belko

Jadrová energetika patrí v súčasnosti u nás k najprudšie sa rozvíjajúcim odvetviam národného hospodárstva a pre mnohé strojárské podniky výroba komponentov pre jadrovú energetiku sa stala ťažiskovým výrobným programom. Budovanie jadrových elektrární má pri obmedzených zásobách uhlia a potrebe znižovania podielu ropy pre výrobu elektrickej energie obrovský význam. V súčasnom období pri dosiahnutej úrovni využívania vodných zdrojov pre energetické účely je jedným zo spoľahlivých riešení našich energetických potrieb.

Pochopiteľne, že v tomto procese v budovania jadrových elektrární nie sme sami. Pre nás má rozhodujúci význam všestranná a dlhodobá spolupráce so Sovietským zväzom, ktorá nám dovoľuje využívať poznatky a skúsenosti získané za vyše 25-ročné obdobie z výstavby a prevádzky jadrových elektrární v Sovietskom zväze. O prvej jadrovej elektrárni V 1 sa právom hovorí, že je dielom československo-sovietskej spolupráce. Táto spolupráca je využívaná predovšetkým pri výstavbe a prevádzke jadrovo-energetických kapacít, s cieľom dosiahnuť v roku 1990 kapacitu 7280 MW na dovedna 14-tych blokoch s reaktormi typu VVER 440 a 1000. Hlavný ekonomický efekt tohto zámeru je predovšetkým v možnosti nahradiť znižujúce sa zdroje organického paliva jadrovými zdrojmi. Využitím týchto zdrojov zabezpečíme dosiahnutie vyšších ekonomických ukazovateľov, predovšetkým zvýšenie produktivity práce a znižovanie výrobných nákladov. Veľmi zaujímavé je porovnanie investičných nákladov výstavby jadrových elektrární s nákladmi potrebnými na rozširovane ťažby a na prepravnú náročnosť pevných palív. Nie zanedbateľná je skutočnosť, že tepelná elektráreň o výkone 1000 MW spotrebuje za rok zhruba 5 mil. ton hnedého uhlia, pričom jadrová elektráreň iba 22 ton paliva. Veľký význam má tiež skutočnosť, že jadrová elektráreň je menej závislá ako tepelná od pohybu svetových cien paliva.

Pri tejto príležitosti považujem za potrebné zmieniť sa tiež o tom, že jadrová energia je výhodnejšia, i z hľadiska ekologického, vzhľadom na to, že exhalácie z elektrární spaľujúce uhlie alebo ropu sú pre človeka a prírodu viac škodlivejšie. Súčasné zariadenia jadrových elektrární sú vyrábané s vysokými bezpečnostnými nárokmi a pravidlami kontroly funkcií jednotlivých mechanizmov.

Nesmieme však už dnes opomenúť vytváranie podmienok pre likvidáciu odpadu z jadrových elektrární.

Pri prieskume uskutočnenom k programu dnešnej schôdze mali členovia výboru pre plán a rozpočet príležitosť poznať, aké veľké nároky kladie dlhodobé zameranie rozvoja našej jadrovej energetiky obzvlášť na komplexnosť a objektívne posudzovanie miery investičných a materiálových prostriedkov spojených s týmto rozvojom a jeho zabezpečením. Takisto sme sa mohli oboznámiť aj s tým, aké požiadavky kladie prijatý zámer na uplatnenie progresívnej techniky a spoľahlivosť každého zariadenia, ale tiež aký ďalekosiahly vplyv má na územnú štruktúru jednotlivých oblastí výstavby, ako aj s tým aké vysoké nároky kladie na všetkých účastníkov výstavby. Zoznámili sme sa, ako dlho trvá výber vhodného miesta pre výstavbu, výber technicky, konštrukčne a ekonomicky najvýhodnejšieho riešenia pri uplatnení najnovších poznatkov vedy a techniky. Pritom je nutné mať na mysli čo najefektívnejšie vynaloženie prostriedkov určených na prípravu a realizáciu tejto dlhodobej výstavby. Veď už v príprave výstavby sa určuje, koľko finančných prostriedkov a materiálových zdrojov si vyžiada investičná výstavba.

Zároveň sme sa zoznámili s problémami, ktoré musia byť veľmi dôsledne riešené, ako napr. ubytovanie a stravovanie tisícok pracovníkov najrôznejších profesí, ich doprava na pracovisko, presun kapacít, zložitosť mnohých kooperačných vzťahov a spôsoby oceňovania dodávok a pod. Zoznámili sme sa tiež s tým, koľko problémov vyvolali požadované zmeny a dodatky projektov a ako to všetko pôsobí na plynulosť jednotlivých etáp a celkový priebeh výstavby a dodržanie termínov, na ktorých teraz veľmi záleží.

Všetky získané poznatky a spolu s nimi tiež niektoré zistenia orgánov ľudovej kontroly, ktoré sa týkajú predovšetkým výstavby jadrovej elektrárne v Dukovanoch, plne potvrdili a dnes mi dovoľujú povedať, že na každej stavbe veľmi záleží predovšetkým na tom, aby

– projektová, organizačná a stavebná pripravenosť, rozhodujúca pre nadväzujúce postupy montážnych prác, bola plnená v požadovaných termínoch a kvalite tak, aby nedochádzalo k oneskorovaniu nástupu a realizácii montážnych prác. Nevyhnutnou podmienkou toho je potreba zabezpečovania zodpovedajúcich stavebných kapacít a štruktúry pracovníkov podľa potrebných profesií;

– v riadení stavebných prác sa ďalej ukázalo, ako je nevyhnutné vychádzať z vecného plnenia jednotlivých etáp a nie iba z finančných objemov stavebnej činnosti. Potom sa nebude stávať, že tak vykonávajúca organizácia, ako aj nadriadené orgány budú preferovať plnenie globálnych ukazovateľov vo finančnom vyjadrení vy konaných prác, pričom v skutočnosti vecné plnenie zaostáva.

Za veľmi závažnú podmienku plynulej výstavby je nutné považovať zamedzenie zaostávania dodávok technologického zariadenia, závislého okrem iného od včasného zvládnutia spôsobu ich výroby a montáže. Predovšetkým musia byť dodržané a doriešené dodávateľsko-odberateľské vzťahy a u všetkých objektov musia byt uzatvorené hospodárske zmluvy. Nepotešilo nás zistenie Výboru lidové kontroly, že po niekoľkých rokoch výstavby jadrovej elektrárne Dukovany nie sú zmluvne zabezpečené dodávateľsko-odberateľské vzťahy a preto mnoho prípadov sa musí riešiť arbitrážnou cestou.

V neposlednom rade musia investorské a dodávateľské orgány prejaviť snahu o vyššiu úroveň riadenia vo vlastných organizáciách, ale i vzájomne medzi sebou a tak dosiahnuť miesto veľkého počtu porád, zasadaní a kontrolných dní pružnejší styk a jednoznačné rozhodovanie. Zvlášť v príprave výstavby by sa nemala vyskytovať akákoľvek nedôslednosť a meškanie zúčastnených organizácií. Pochopiteľne, že väčšia dôslednosť platí aj pre bezrozporové chápanie a dodržiavanie prijatého režimu výstavby ako nástroja riadenia pre vyvodzovanie nekompromisných záverov.

Osobitne chcem poukázať na to, že u tak významného druhu stavieb, ako sú jadrové elektrárne, musí byť v čele každej úvahy a rozhodovania priorita spoločenského zájmu. Nie však tak, ako to robia niektorí dodávatelia, u ktorých prevládajú záujmy podnikovej zainteresovanosti v snahe presadzovať pre seba zvlášť výhodné podmienky a v dôsledku toho nepreberajú údajne nevýhodné záväzky. V takýchto prípadoch musia príslušné orgány v záujme riešenia problémov včas rozhodnú ť, aby nebol brzdený postup prác.

Musím pripomenúť aj potrebu včasného plnenia niektorých systémových opatrení uložených vládou. Menovite mám na mysli smernicu pre osobitný postup prípravy výstavby jadrových elektrární a ich realizáciu.

Ďalej je to systém predprojektovej prípravy, umožňujúci rozdielny spôsob projektovania a výhody jedinej ústrednej organizácie pre riadenie výstavby jadrových elektrární.

Verím, že doterajší priebeh výstavby je pre všetky zúčastnené riadiace a vykonávacie orgány obrovskou školou a príležitosťou k získaniu mnohých skúseností. Ich správne uplatnenie a využívanie by malo byť v budúcnosti významnou zárukou plynulejšieho, vecne i finančne vyrovnanejšieho postupu plnenia výstavby zaostávajúcich častí komplexu jadrovej energetiky v ČSSR.

Poslanci poznali pri prieskumoch mnoho obetavých, iniciatívnych a pre vec angažovaných pracovníkov a kolektívov. Ich postoje a prístupy k zabezpečovaniu stanovených úloh a záväzky prijímané k ich splneniu predstavujú nemalý prínos k úspešnému zvládnutiu ukončenia každej výstavby a preto by mali mať na všetkých úsekoch a vo všetkých organizáciách stále viac nasledovníkov.

 

Poslankyně D. Cabalková

Spotřeba energie na výrobek a energetická náročnost výroby se zákonitě stává stále významnějším kritériem pro posuzování technické úrovně konkrétních výrobků na jedné straně a vyspělosti celé ekonomiky na druhé straně. Chtěla bych hovořit o některých zkušenostech ze závodů a výsledcích při snižování energetické náročnosti.

Podnik Elektro Praga Hlinsko je výrobce elektrospotřebičů pro domácnost – jako jsou vysavače, mixéry, šlehače, kávomlýnky, vysoušeče vlasů, žehličky, vařiče, infrazářiče, sporákové ploténky a topná tělesa. Je to tedy hromadná výroba, kde je třeba v krátké době provádět inovace, aby na domácí i zahraniční trh přicházel s atraktivními nabídkami. Jak dokazují výsledky zahraničního obchodu v minulém roce i v průběhu letošního roku, ale i situace u některých výrobků na vnitřním trhu, podnik včas plně nezvládl ztížené podmínky na zahraničních trzích a také domácí trh nedostal zřejmě požadovaný sortiment výrobků.

Přitom inovace neprobíhá v podniku pomalu – to ukazuje skutečnost, že 37 % výrobků je mladších než 3 roky. Z nových výrobků je to kontaktní gril, kde podle údajů podniku bude proti normálnímu grilování dosažena úspora 30 – 50 % energie. Citlivě na základě kvalifikovaného rozboru je modernizován kávovar. U vařičů podnik spoléhá na dodání regulace ať už kapilární nebo elektronické – čímž by se mělo dosáhnout 20 % úspor energie. Tato regulace u nás dodávaná je zatím drahá. Například regulace na jednu ploténku stojí 300 Kčs, to je výrazně více než cena ploténky. Za regulaci u nás vyráběnou dokonce zaplatí podnik více než za obdobnou dovezenou z kapitalistických států – i přes všechny devizové přepočty. Tyto otázky je třeba pohotověji řešit v cenové oblasti.

Kromě cenových otázek je třeba posuzovat i oprávněnost nákladů u specializovaných výrobců. Například jednoduchá elektrická regulace otáček, kterou vyrábí Tesla – stojí 130 Kčs – a to je specializovaný výrobce. Když si tuto regulaci začne vyrábět Elektro Praga sám, dokáže ji vyrobit za méně než 100 Kčs.

Tyto příklady jsem uvedla pro úplnost. Je však třeba říci i názor, proč poměrně slušný objem inovace se výrazněji neprojevil v exportu i v zásobení vnitřního trhu. Došli jsme k názoru, že prováděná inovace je málo účinná, řeší dílčí problémy a ukazuje na malou operativnost a výkonnost vývoje a přípravy výroby v podniku. Zásadnější inovace podnik nezvládá úspěšně.

Například vývoj a příprava výroby napařovací žehličky trvala podniku 10 let – a to už po celou dobu tyto žehličky byly ve světě prodávány. Je třeba však ocenit, že ve vývojové konstrukci podniku už se formuje skupina odborných pracovníků pro uplatnění elektroniky ve výrobcích podniku.

Otázky snižování energetické náročnosti v technologii výroby podnik celkem už dost dohře začíná řešit. Na dodávky výrobků, které budou mít výrazně nižší spotřebu energie, si budeme muset ještě počkat. To je stejná situace jako u řady dalších strojírenských podniků.

Podnik Tesla Holešovice je výrobcem osvětlovací techniky – žárovky, zářivky, výbojky – je to podnik s dlouholetou tradicí. Kladně jsme hodnotili uspořádání výstavy „Svítíme doma účelně a hospodárně“, kde bylo ukázáno, jak lze s dostupnými zdroji uspořit elektřinu zejména v domácnostech.

Pomalu jsou zajišťovány v podniku výrobky s nejvyšší energetickou účinností. To se nepříznivě odrazilo ve výsledcích exportu a zejména v dosahovaných cenách při vývozu a dokonce i v neprodejnosti některých výrobků vůbec. V plánu výzkumu a vývoje podniku do roku 1985 jsou výrobky, které na světové trhy už jsou nyní běžně dodávány. To na příští období vlastně zakládá další zpožďování za špičkovou úrovní. Ne na omluvu, ale pro úplnost je třeba říci, že podnik má potíže s dodávkami kvalitních subdodávek a surovin od jiných podniků. Například Spolek pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem nesplňuje v kvalitě ani v množství požadavek na dodávku korundových trubiček pro hořáky vysokotlakých sodíkových výbojek. Nebo potřebný samozhášivý polypropylen ze Slovnaftu Bratislava byl dodán jako vzorek, ale zatím další dodávky nejsou. Obdobně bude třeba – to zřejmě i ze strany federálního ministerstva elektrotechnického průmyslu – zavřít a dořešit výrobu a zabezpečení skla pro žárovky, zářivky a další výrobky a zakončit diskuse o podřízenosti těchto sklářských kapacit a podmínkách spolehlivých dodávek.

Při všech výše uvedených nesporných skutečnostech – zejména pokud se týká výsledků vývozu a technického rozvoje – nás dost překvapil i trochu nekritický názor a možno říci přeceňování technické úrovně a kvality vyráběných výrobků vedoucími pracovníky podniku.

Ještě mi dovolte krátce se zmínit o působnosti cen a jejich tvorby na úsporu paliv a energie. O těchto otázkách jsme hovořili jednak na podnicích a jednak na Federálním cenovém úřadu, kde se našeho jednání zúčastnili vedoucí pracovníci v čele se s ministrem Sabolčíkem.

Na podnicích jsme se setkali s obecnou kritikou, že stanovení cen na cenových orgánech trvá dlouho a že je brzdou při urychlování inovace a zavádění nových výrobků do výroby. Soudruzi nám osvětlili celý postup při návrhu a tvorbě cen nových výrobků a zároveň na základě faktů prokázali, že od doby, kdy obdrží cenový návrh, vydají výměr nebo rozhodnutí do jednoho měsíce. Při průzkumu v podniku Elektro Praga Hlinsko, který následoval po této konzultaci, jsme si zde na konkrétních příkladech potvrdili získané poznatky. Například cenový návrh na mixér obdržel Federální cenový úřad 27. října a výměr vydal 6. listopadu, to je za 10 dní. Cenový návrh na vařič byl doručen 3. listopadu a 3. prosince byl vydán výměr.

Hlavní zdržení – a to je třeba napravit – je tedy asi v postupu od předání návrhu na generální ředitelství do předání na cenový orgán. Naše poznatky ovšem nevylučují, že by se nevyskytl případ, kdy i cenový orgán zdrží cenové řízení.

Základní problém je ovšem vliv cen jako stimulu pro úspory paliv a energie. Od 1. ledna 1981 vstoupily v platnost nové velkoobchodní ceny paliv a energie tak, aby diferencovaně vyjadřovaly růst nákladů na získání paliv, ať už těžbou nebo dovozem. Jejich diferencovaný růst od 13 % u elektřiny až do 46 % u plynových paliv má stimulovat jednak úsporu paliv a jednak přechod na domácí dostupná paliva. Kromě toho se mají velkoobchodní ceny ročně zvyšovat o 2 % a mají se utlumit ve vlastních nákladech u spotřebitelů.

Nezjistili jsme, že by tato cenová opatření významněji ovlivňovala jednání podniků, i když jsem přesvědčena, že v příštích letech i vliv těchto cen se výrazněji uplatní. Zatím však více působí direktivně stanovené úspory paliv a energie a limitování spotřeby jednotlivých druhů paliv a energie.

Postupně jsou konány pokusy cenově zvýhodnit nové výrobky, jejichž používání znamená úsporu paliv a energie. Například inovované pálené cihlářské výrobky vykazují lepší tepelný odpor, než stanoví čs. norma. Proto byly jejich velkoobchodní ceny zvýšeny o 20 %.

Bez zajímavosti nejsou ani cenové stimulace snižování hmotnosti hutních výrobků za účelem úspory energeticky náročných hutních výrobků, nové relace cen ušlechtilé a neušlechtilé ocelí s cílem snížit spotřebu kovu užitím ušlechtilých ocelí, dále cenové úpravy kovového šrotu, aby bylo stimulováno vyšší využívání šrotu na úkor surového železa při výrobě oceli. To jsou ovšem složité otázky, které v diskusním vystoupení nemohu vyčerpávajícím způsobem hodnotit.

Celkově však k cenové politice bych chtěla říci, že není rozhodujícím faktorem při zabezpečování racionalizace spotřeby paliv a energie. Je třeba dále vliv cen na tuto oblast prohlubovat v souladu s ostatními opatřeními státního plánu a hmotných bilancí.

Pokud jde o maloobchodní ceny, byly v roce 1979 jednotně zvýšeny ceny paliv o 50 %, což neřešilo relace mezi jednotlivými druhy paliv. Přesto však zvýšení cen se příznivě projevilo v hospodaření s palivy u občanů a zaměřilo jejich pozornost na tuto oblast. Snad by opravdu stálo za pozornost podpořit i určitou osnovou stimulací zájem občanů na snižování spotřeby energie.

Zatím stále otevřené zůstávají cenové rozdíly za teplo, dodávané z dálkových výtopen a z domovních a blokových kotelen. I nad těmito otázkami jsme se zamýšleli a na základě poznatků z volebních obvodů jsme došli k závěru, že nejprve je třeba zabezpečit spolehlivé měření dodávaného tepla do jednotlivých domácností a umožnit tak, aby každá rodina mohla aktivně ovlivňovat svoji spotřebu a teprve potom přistupovat k řešení rozdílů v cenách dodávaného tepla. Byla bych ráda, kdyby vláda tento náš poznatek a závěr ve svých opatřeních respektovala.

 

Poslanec J. Komárek

Z hlediska potřeb účelné racionalizace spotřeby paliv a energie a dosažení vyššího stupně zhodnocování energetických zdrojů jsme se v našem výboru mimo jiné zaměřili též na závažnou otázku vlivu základních prostředků výroby na míru této spotřeby, a v jejím rámci na problémy stavu početného kotelního fondu a spojeného s ním energetického hospodářství.

Vycházeli jsme přitom z prognóz ministerstva paliv a energetiky, podle nichž je nutno v důsledku poklesu výhřevnosti a jiných kvalitativních znaků hnědého uhlí a snížení produkce uhlí tříděného počítat se zhoršováním palivové základny.

Tato perspektiva nám ukázala na nezbytnost, přistoupit včas k řešení jejich důsledků a postupně přizpůsobovat výrobu a zajistit převod stávajících tepelných zdrojů, tj. různých kotlů na kvalitu paliva, které bude moci být nyní dodáváno. Vzhledem k trvajícímu významu tohoto paliva pro naše národní hospodářství jde podle našeho názoru o úkol, jehož opožděné plnění by pro národní hospodářství znamenalo ztrátu tempa, nebo prostředků jinak využitelných. Máme proto za to, že tento úkol se musí setkat na všech stupních řízení s nezbytnou intenzitou a odpovědným přístupem, a to jak v energetickém hospodářství velkých podniků a závodů, tak i v hospodářství komunálním a bytovém.

V podstatě jde především o to, že v příliš mnoha případech je ekonomie spalovacího procesu a racionálního využití disponibilního paliva nepříznivě ovlivňována takovými kotelními jednotkami, jejichž celkový stav a stáří nedovoluje dosahovat v nich při spalování paliva žádoucího efektu. Zlepšení tohoto, nemálo již závažného stavu, předpokládá zabezpečit včas rozsáhlé inovace tohoto fondu a jejich program pojímat jako jeden z hlavních úkolů této pětiletky jak pro oblast energetiky, tak pro oblast energetického strojírenství.

Platí to zvláště pro jednotky elektrárenské soustavy, aby mohly i za zhoršených pro ně podmínek plnit své významné úkoly a udržet si požadovanou účinnost. Dnes proto můžeme velmi pozitivně ocenit, že vláda již v červnu t. r. dala podnět k tomu, aby bylo přistoupeno k nutným úpravám technologického zařízení v některých elektrárnách resortu paliv a energetiky a rekonstrukcím kotlů a bloků o výkonu 100,110 a 200 MW. Dále pak, aby záležitostí státního plánu technického rozvoje se stal vývoj kotle pro blok 110 MW, s odsířením spalin a fluidním spalováním velmi drobně drceného paliva. Vždyť jeho širší uplatnění v národním hospodářství by významně přispělo k zužitkování tzv. nebilančních zásob paliva s velkým obsahem síry a popela, s výhřevností pod 8 MJ (tj. pod 2000 Kcal/ /kg). Tomuto vývojovému úkolu musí nyní zejména vědecká fronta věnovat plnou pozornost a jeho komplexní realizace musí také např. zabezpečit, aby se u nás našel výrobce, který dodá potřebná zařízení pro drcení použitelného paliva.

Neméně významnou otázkou se u všech těchto velkých elektrárenských kotlů jeví též dosažení jejich vyšší spolehlivosti v provozu, na jejíž vrub připadají zhruba čtyři pětiny celkových poruchových prostojů. Podmínku toho spatřujeme hlavně v kvalitě technického řešení a vybavení, použitého materiálu, kvalitě odvedených prací a montáže a v odpovědném plnění všech těch opatření, která byla ke snižování výpadku energetických zařízení v resortu paliv a energetiky již přijata. Neméně zajímavou se jeví též otázka tzv. součinitele technického využití jejich bloků. Zaujalo nás zejména, že ukazatel tohoto využití je při 65 % považován za nízký a že by jeho zvýšením o 10 % bylo možno získat celkový pohotový výkon, reprezentující výkonnost velkých elektráren.

Za nemalou slabinu naší energetiky musíme pokládat i tzv. „malou“ energetiku, která zahrnuje výrobu tepla v malých průmyslových kotlích, v různých blokových kotelnách a v kotelnách ústředního topení. Všeobecně je známo, že u jejich převážné části je vzhledem ke kvalitě jejich stavu či stáří výrobního zařízení, ale i vzhledem ke kvalitě jejich údržby a kvalifikace jejich obsluhy celková účinnost výroby tepelné energie nízká.

Její perspektivy navíc nepříznivě ovlivní předpokládané dodávky méněhodnotného uhelného paliva, a to jak z hlediska jeho nižší výhřevnosti, tak i zrnitosti do 30 mm, kterou jejich spalovací zařízení účelně nevyužijí. Je celkem známo, že příčina toho převážně spočívá ve snížené prodyšnosti vrstvy paliva a jeho propadání roštem, což přináší jak zbytečné ztráty topné hmoty, tak i celkového výkonu kotlů. Poněkud lepší zkušenosti a možnost docílit až 70 % účinnosti spalování mají naše závody s tzv. pohyblivými posuvnými rošty, zvláště tam, kde lze z úpraven či drtíren dostávat roztříděné uhlí. Ale takových úpraven u nás mnoho není, a širší poznatky se spalováním méněhodnotného paliva v malých průmyslových a topenářských, kotlích jsou spíše ojedinělé a experimentálně neověřené. Dřívější optimistické předpovědi o možném rozvoji a užívání ušlechtilých paliv vedly zřejmě nejen ke zrušování výroby zařízení, ale i k omezení vývojové činnosti na úseku méněhodnotného paliva. Jeho současná problematika je však značná, ať již se týká nespalitelného balastu, vysokého – až 42% – obsahu vody a s tím spojeného promrzávání paliva, či jeho až 40% obsahu popela a potřeb odstraňování škváry, ventilace kouře a dosažení větší čistoty ovzduší.

Takovéto problémy a poznatky ukazují, že potřebné úpravy a rekonstrukce kotlů nemohou spočívat jen na výměnách, či přizpůsobování roštů. Musí být nutně komplexnější, od skládky uhlí až po odvoz popela a škváry a musí se opírat i o rozsah a kvalitu údržby jednotlivých kotelních jednotek. Daleko více také o plány oprav a větší rozsah opravárenských kapacit, i o kvalitu obsluhy a její kvalifikaci. Neměly by rovněž trpět nedostatkem určitých náhradních dílů, zvláště roštnic do kotlů. Své progresívní uplatnění by měl co nejdříve nalézt v širší míře též kontinuální analyzátor spalin, jakožto přípravek progresívní techniky, důležitý pro seřizování spalovacího procesu a zamezování zbytečné spotřeby paliv a ztrát s ním spojených.

O tom, že lze v praxi řešit potřebné úkoly a uspořit palivo, může svědčit příklad komplexní racionalizační brigády, která se v ZTS Dubnica ujala tematického úkolu rekonstrukce kotle závodní teplárny a zabezpečila, aby mohl v topném období pracovat hospodárněji.

V každém případě zůstává účelná rekonstrukce kotelního fondu včetně zajištění jeho řádné údržby a oprav trvalým úkolem, v němž nemalou, ale ekonomicky stále významnější úlohu bude hrát také faktor času. Jde totiž o to, provádět potřebné technické úpravy tohoto fondu tak, aby zajišťovaly co nejlepší podmínky jejich příštího provozu. Uskutečňovat je přitom v nezbytném předstihu a jako řešení, které bude upouštět od pouhého a málo ekonomického provedení, či které by tolerovalo chybějící vybavení potřebnou technikou, zvláště prostředky měření a regulace. Chtěl bych se proto také při dnešní příležitosti zeptat s. ministra Saula, jak již je v organizacích jeho resortu uplatňována a využívána regulační a měřicí technika a jak se to projevuje v celkové racionalizaci spotřeby paliv a energie.

Stav některých kotlů, jejich lokální početnost a narůstající potřeby racionálního využívání paliva vyvolávají v některých našich podnicích, závodech a městech různé představy o perspektivní nezbytnosti výstavby zcela nových kotelen. Domnívám se, že při zvažování rekonstrukce starších jednotek by měla být vždy brána v úvahu možnost redukce jejich celkového počtu a jejich nahrazení kotli provozně výkonnějšími, ekonomičtějšími z hlediska disponibilního paliva, jeho dopravy a úpravy a celkové spotřeby při jeho spalování. Prospělo by to i dosažení lepší ochrany místního životního prostředí.

 

Poslanec V. Vondruš

Energetická spotřeba v zemědělské velkovýrobě značně vzrostla v souvislosti s procesem nahrazování pracovních sil mechanizačními prostředky a dále vlivem koncentrace, specializace a částečně automatizace zemědělské výroby. V současné době se zemědělství podílí na celkové spotřebě paliv a energie v ČSSR 5,5 % a potravinářský průmysl 5,2 %. Závažné však je, že zemědělsko-potravinářský komplex významně ovlivňuje palivoenergetickou bilanci ČSSR tím, že se na spotřebě nafty např. v roce 1980 podílel 27 % a na spotřebě lehkého topného oleje 32 %.

V roce 1936 totiž pracovalo v zemědělství 3,3 mil. zemědělských pracovníků a kolem 650 tisíc koní; v roce 1980 již pouze 898 tisíc zemědělských pracovníků a koňské potahy pracují jen ojediněle (v ČSSR se celkem chová 43,8 tis. koní).

Značná spotřeba nafty v zemědělství je způsobena nejen náhradou pracovních sil mechanizací, ale i značnou opotřebovaností strojů. Stáří našeho strojně traktorového parku se neustále zvyšuje. V porovnání s ostatními státy RVHP, kde je průměrné stáří strojně traktorového parku 4-5 let, je v ČSSR neúměrně vysoké, 8-9 let. Přitom některé traktory pracují 12-14 i více let. To má samozřejmě vliv na zvyšování nákladů na provoz strojů a zařízení, které u družstevních zemědělských organizací v roce 1970 činily 5,3 mld. Kčs a v roce 1980 již 12,09 mld. Kčs. To nesvědčí o dobrém vývoji. Vysoké stáří strojů a techniky klade neúměrné nároky na náklady na opravy, které stouply ze 40 % z celkových nákladů na provoz mechanizačních prostředků v roce 1970 na 47,2 % v roce 1980. Tyto a další problémy značně omezují investiční možnosti zemědělských podniků. Přitom pochopitelně stáří strojně traktorového parku nepříznivě ovlivňuje spotřebu paliv v zemědělství a potravinářském průmyslu.

Vysoká spotřeba topných olejů v zemědělství byla ovlivněna prudkým rozvojem sušárenství – především BS 6 a BS 18 z Ejpovic. Zemědělské sušárenství patří k energeticky velmi náročným, přitom je nejlepším způsobem konzervace píce; velmi dobře ovlivňovalo krmivovou základnu, podstatně snížilo ztráty živin na minimum, zjednodušilo skladování i mechanické dávkování. Výroba úsušků se s ohledem na současné možnosti postupně reguluje a snižuje. Přesto při současných velkovýrobních technologiích se nemůžeme bez úsušků při výrobě krmných směsí zcela obejít.

Proto náhradou za horkovzdušné sušárny je třeba urychlit proces a dát do praxe nízkoteplotní sušárny s možností využití odpadního tepla. To bude vyžadovat hmotu předsoušet, aby sušina byla přes 30 % – zavadnutí na slunci, použití mačkačů píce, případně u některých produktů i odlisování šťáv.

Lépe je třeba využívat přírodních energetických zdrojů, jako je slunce a vítr. Za příznivého počasí umožňují velkovýrobní formy při sklizni sena. To však předpokládá budování velkokapacitních seníků. Mám jen jednu připomínku, aby akce výstavby seníků byly zařazeny do tak zvaných zvláštních investic, aby byla možná rychlejší realizace v praxi.

Při skupinových a individuálních poslaneckých průzkumech bylo zjištěno, že řada zemědělských podniků již využívá sluneční energie pomocí kolektorů. V našem státě se může počítat se slunečním zářením zhruba 180 dnů (duben až do konce září, někdy i déle). Podle dosavadních úvah se počítá s postupným nárůstem dodávek kolektorů tak, že v cílovém roce 1985 by měly dosáhnout ročního objemu cca 70 tis. m², z toho z resortu federálního ministerstva všeobecného strojírenství 50 tis. m². Základním předpokladem odběru těchto možností zemědělskými a potravinářskými organizacemi je však vysoká kvalita a účinnost těchto zařízení, jejich přijatelná pořizovací cena a minimálně 12 letá životnost kompletních souprav.

Při využívání sluneční energie je však třeba počítat s částí doplňkovou. Každý sluneční systém je nutno budovat v kombinaci se zdrojem nezávislým na slunečním záření, který by se zapojoval v přestávkách slunečního záření.

l v našem pardubickém okrese, přes snahu některých závodů, je dosti velký problém rozšiřovat výstavbu a provoz kolektorů. JZD Staré Hradiště pod Kunětickou horou bylo prvním průkopníkem a také na provozní budově Zemědělského stavebního sdružení je zabudováno 50 m² kolektorů pro ohřev vody v letním období jak pro sociální zařízení, tak i pro potřeby kuchyně.

Další případ, který se v současné době začíná využívat, je, že po léta odtékala ze závodu Paramo v Pardubicích až 60 °C teplá voda bez užitku do Labe. Nyní v dohodě s JZD SČSP Svítkov, které postavilo prvních 10 fóliovníků, teplá voda slouží výrobě zeleniny a květin. Je zde rychlá návratnost využití levné energie. Obdobně z horkovodu Semtín-Polabiny je bez užitku vypouštěna do Labe voda teplá 50-60 °C. V případě zajištění limitu by tato voda mohla vytápět 25-30 ha fóliovníků. Tato možnost bude pravděpodobně i v jiných místech, která jsou vytápěna elektrárnami.

Využívání geotermálních vod přichází v úvahu zejména v oblasti Žitného ostrova. Tento netradiční zdroj energie bude rozšířen při vytápění skleníkových ploch v podniku Agrofrigor Dunajská Streda, v klimatizaci objektů velkovýkrmen prasat, drůbeže apod. Vzhledem k omezenému množství termálních pramenů mohou být využity pouze ojediněle podle podmínek výskytu. Nepříznivě na technologická zařízení však působí složení těchto vod.

Teplo při ochlazení mléka se používá k ohřevu užitkové vody v objektech pro dojnice. Např. na okrese Domažlice je již v provozu 15 zařízení a počítá se s instalací dalších deseti zařízení. Obdobně se využívání těchto zařízení provádí v řadě dalších okresů. Z jednoho litru ochlazeného mléka o 4-5 °C je možno získat teplo pro ohřev cca 0,5 litru vody na teplotu +45-50 °C.

Vzhledem k tomu, že tento energetický systém je možno považovat za perspektivní, bylo by vhodné, aby výrobci vybavovali všechna vyráběná chladicí zařízení zařízením na ohřev vody. S ohledem na celospolečenský zájem je nutno cenové relace těchto kompletních zařízení upravit tak, aby byly zajímavé především pro investory.

Program využívání odpadního tepla z kompresních stanic tranzitního plynovodu počítá kromě vytápění skleníkových areálů také s nízkoteplotními sušárnami pícnin, klimatizovanými sklady brambor, ovoce a zeleniny, hal pro drůbež a další zemědělsko-potravinářské technologie. Jak uvedl místopředseda Hůla ve zpravodajské zprávě, předpokládá se výstavba areálů pro výrobu zeleniny celkem v deseti lokalitách, z toho v současné době se pracuje již na provozovně lokality Břeclav.

Vzhledem k tomu, že jde o stavby svým způsobem neobvyklé, s téměř experimentálním charakterem, které nemají celostátně platnou prioritu, je jejich výstavba realizována za mimořádného úsilí investorů.

Jednou z velkých rezerv netradičního získávání energie je energie z organických odpadů a exkrementů v živočišné výrobě pomocí bioplynu. Bioplyn (kalový plyn) je směs plynů vznikající anaerobní fermentací organických látek za přítomnosti vody a bez přístupu vzduchu. Technologie výroby je známá již řadu desetiletí. Až do nedávné doby nebyl v podstatě využíván k získání energie, ale jen jako způsob likvidace druhotných zemědělských produktů. Důvodem byla nejen nízká cena jiných energetických zdrojů, ale i nákladnost vlastního procesu fermentace.

Podstatu bioplynu tvoří metan, který je také hlavní součástí zemního plynu. Výhřevnost bioplynu může dobře nahradit zemní plyn. Výhřevnost bioplynu se pohybuje mezi 5000 – 7000 kcal/ m³, což odpovídá zhruba 1,5 m³ svítiplynu nebo 0,65 m³ zemního plynu.

V současné době je v ČSSR v provozu několik desítek větších zařízení pro získávání bioplynu. Jde téměř výhradně o komunální čistírny odpadních vod, kde zachycené kaly jsou zpracovány anaerobní fermentací.

Jediné větší zařízení pro zpracování exkrementů prasat bylo vybudováno a uvedeno do provozu v roce 1974 v oborovém podniku Velkovýkrmny v Třeboni podle projektového řešení Hydroprojektu. Jde o společnou čistírnu pro město a velkovýkrmnu prasat vybudovanou nákladem cca 40 mil. Kčs. Není však dořešen problém kalové vody z fermentace a její vypouštění na pole působí značné potíže. Bylo by účelné provést dostavbu a rozšíření čistírny nákladem dalších 22 mil. Kčs a z kalové vody vyrábět určité druhy hnojiv včetně humusu.

Ačkoliv máme v ČSSR již řadu let v provozu několik desítek těchto zařízení, je situace v aplikaci této techniky neuspokojivá. Jde o zařízení postavená podle dosavadních znalostí. Proto jsou velmi nákladná, pracují extenzívně s nízkými technickoekonomickými parametry. Opakovaná výstavba takovýchto zařízení nemůže přinést potřebný pokrok.

Otázku výroby bioplynu je možno posuzovat z hlediska druhotného využití exkrementů hospodářských zvířat. V podstatě však hlavní těžiště využití exkrementů zůstává v oblasti hnojení. Reálně se uvažuje o využití té části organických látek, která se i při dobrém skladování ztrácí, a té, které musíme optimálně využít. Toto je aktuální při uvažované výrobě bioplynu z tekutých výkalů hospodářských zvířat.

Výroba bioplynu a jeho využití jsou součástí materiálu „Využití exkrementů hospodářských zvířat a ověření výroby bioplynu v zemědělství“, který byl společně zpracován odborníky resortů federálního ministerstva pro technicky a investiční rozvoj a federálního ministerstva zemědělství a výživy a má být předložen k projednání do vlády ČSSR. V něm je předpokládána výroba bioplynu zejména ve velkokapacitních výkrmnách prasat s koncentrací jednoho tisíce kusů. Do roku 1985 má být vyrobeno cca 7 mil. m³ bioplynu. Výzkumné ověření výroby souvisí s jeho ověřením pro ohřev technologické vody, pro vytápění objektů případně pro výrobu elektřiny a pohon agregátů. I pro toto využíti je však třeba dořešit mnohé problémy související s čištěním vyvíjeného plynu, ověřením použitelných agregátů a uchováním (stlačením) získaného bioplynu. Ověřovací velkoprovozní stanice, které jsou plánovány k výstavbě této pětiletky, jsou investičně náročné a teprve po jejich uvedení do provozu a ověření lze uvažovat o plošné realizaci.

K nastoupení racionálního efektivního řešení je nezbytné:

– provést urychleně potřebné výzkumné a vývojové práce nových typů zařízení, aby byla k dispozici technika nové generace se špičkovou úrovní a vysokými technickoekonomickými parametry;

– určit odpovědného výrobce zařízení o vysoké technické úrovni;

– v zemědělské sféře vypracovat realizační program pro zavádění této techniky a v předstihu zabezpečovat nezbytná opatření, která jeho uplatnění budou podmiňovat;

– zařadit úkol „Využití exkrementů hospodářských zvířat a ověření výroby bioplynu v zemědělství“ do státního plánu technického rozvoje na tuto pětiletku. Zabezpečit v plné míře navržené financování tohoto úkolu.

Skupinové a individuální poslanecké průzkumy ukázaly, že v zemědělských podnicích je snaha provádět úsporu nejen pohonných hmot a energie, ale je snaha v maximální míře využívat i netradiční způsob energie všude tam, kde to ekonomická hlediska jen trochu dovolí.

 

Poslanec J. Trangoš

Všade, kde sa spotrebováva energia treba hľadať úspory a rezervy v jej spotrebe a v najefektívnejšom využívaní. V tejto súvislosti by som sa chcel zamerať na niektoré otázky rozvoja hutníctva a možných úspor v tomto odbore ako jednom z energeticky najnáročnejších.

Hutníctvo spotrebováva zhruba 19 % konečnej spotreby energie v ČSSR a z celkového množstva energie spotrebovaného v priemysle dokonca 40 %, t. j. zhruba 14 mil. tmp. Preto sme sa vo výbore pre priemysel, dopravu a obchod na túto oblasť zamerali.

Na Federálnom ministerstve hutníctva a ťažkého strojárstva, ktoré je nadriadeným orgánom hutníckych podnikov a organizácií, sme sa zoznámili so základným programom rozvoja hutníckej výroby racionalizácie v spotrebe a využívaní palív. O niektorých otázkach už tu hovoril s. poslanec Tichavský.

Ďalej sme vykonali krátky poslanecký prieskum vo Východoslovenských železiarňach, n. p., Košice, ktorý je najväčším hutníckym podnikom v Slovenskej socialistickej republike a tiež najväčším spotrebiteľom čierneho uhlia v SSR. Navštívili sme aj Magnezitové závody, n. p., Košice a ich pobočný závod Lovinobaňu.

Zo získaných poznatkov vyplýva, že len v hutníckych podnikoch a organizáciách podriadených Federálnemu ministerstvu hutníctva a ťažkého strojárstva je vyše 2 mil. tmp. využiteľných druhotných energetických zdrojov vo forme odpadových palív, odpadových tepiel a odpadových plynov. Je preto nutné zlepšovať energetické hospodárstvo, najmä v čiernej metalurgii, a to predovšetkým so zameraním na využívanie druhotných zdrojov energie. Na Federálnom ministerstvu hutníctva a ťažkého strojárstva a v hutníckych podnikoch sú si toho vedomí. Pravda, len pomaly sa darí tieto zdroje čerpať. Podniky aj tak vykazujú vyššie úspory ako im ukladá plán. Za 6. päťročnicu vykazujú Východoslovenské železiarne, n. p., Košice úspory palív a energie vo výške 580 tis. tmp., t. j. o 5 % viac ako mali plánované. Podobne ušetrili vyše 235 tisíc ton kovov, t. j. 14 % nad plán. Aj v príprave 7. päťročného plánu venovali pozornosť zabezpečeniu úspor. Pritom však si v pláne komplexnej racionalizačnej činnosti pre toto obdobie stanovili o 25 % nižšie úspory ako dosiahli v minulej. päťročnici, t. j. úsporu zhruba 430 tisíc tmp. Zaujímali sme sa pochopiteľne, prečo to tak je. Ukázalo sa, že podnik má spracovaný prehľad o využiteľných druhotných zdrojov energie. U plynných palív je to využiteľný zdroj vyše 35 tisíc terajoulov, t. j. takmer milión dvesto tisíc ton merného paliva, u teplej energie a 14 a pol tisíc terajoulov, t. j. takmer pol milióna ton merného paliva. Využitie tlakovej energie plynu na pohon expanzných turbín v spojení s generátorom predstavuje zdroj 130 tisíc MWh elektrickej energie. To sú len hlavné zdroje, z ktorých časť už je využívaná. Veľká časť však čaká na využitie – u plynných palív je to zhruba 15 %, u tepelnej energie (odpadného tepla) je nevyužitá viac ako polovica a tlaková energia plynov nie je využívaná vôbec. Zdroje teda sú. Ich využitie je však v týchto prípadoch dosť náročné. Napríklad výstavba kotla na spaľovanie prebytkov vysokopecného plynu, čo predstavuje 30 tisíc ton tmp. bude stáť 130 mil. Kčs. Alebo spalinové kotle za narážacími pecami, čo predstavuje 75 tisíc tmp. vyžaduje investičné náklady vyše 100 mil. Kčs. Uvedené príklady potvrdzujú, že využívanie rezerv a zdrojov úspor v technológii bude stále náročnejšie na dlhodobejšie opatrenia, stále náročnejšie na investičné prostriedky. Budú však súčasne znamenať celkovú modernizáciu a intenzifikáciu hutníckych technologických procesov a tým nutné zvyšovanie efektívnosti hutníckej výroby v súlade s výsledkami technického rozvoja v tejto oblasti. Sú časne však je zrejmé, že rad problémov je spoločný všetkým hutníckym procesom tak v ČSSR, ako aj v krajinách RVHP. Ich riešenie je veľmi náročné tak v oblasti výskumu, vývoja, ako aj vo výrobe patričných nových zariadení. Na to sami nestačíme, preto treba účinnejšie spojiť sily s krajinami RVHP. V tom bol v minulosti nedostatok, ktorý treba napraviť.

Pri prieskumoch vo Východoslovenských železiarňach, n. p., Košice sa znovu potvrdilo, že samostatným problémom, ktorý však podmieňuje využívanie menších a väčších zdrojov energie v hutníctve je uplatnenie modernej regulácie a merania. Zavedenie modernej regulačnej techniky, polovodičových silových prvkov prinesie okamžité konkrétne úspory, výrazné zvýšenie kvality výrobkov a zníženie prestojov veľkých agregátov a optimalizáciu ich prevádzky. Tyristorizáciou vybraných zariadení a dôsledným zavádzaním unifikácie sa dajú podstatne znížiť požiadavky na náhradné dielce pre elektroúdržbu, čo u hutníckych agregátov predstavuje skutočne veľké náklady, ktoré je možno výrazne znižovať. V 7. päťročnici sa už prejavia úspory z investičných akcií realizovaných v 6. päťročnici. Je to napríklad kontiliatie, kde výrobou 1 mil. ton bram za rok bude ročná úspora 65 tisíc ton mp a zníženie predváhy kovu o 125 tis. ton, rozšírením válcovania v priamom slede v jednej čiare predstavuje každé percento úsporu 1100 tmp za rok.

Pri svojej práci sme sa pochopiteľne zaujímali aj o to, ako je v podnikoch zabezpečená úspora palív a energie v pláne na rok 1982. Vo Východoslovenských železiarňach sme – sa presvedčili, že podnik má úlohy v spotrebe palív (predpísané úspory 3 % z celkovej spotreby) rozpísané diferencovane na jednotlivé závody, a to na základe konkrétnych akcií. To treba oceniť. Zvlášť cenné je to, že v týchto opatreniach je menovite zahrnuté využitie zlepšovacích návrhov. Tak sa v rozpise dočítame, že v oceliarni sa ráta s využitím zlepšovacích návrhov súdruhov Macka, Babuščáka, Kriváka, ktoré predstavuj ú úsporu palív a energie v hodnote vyše 200 tisíc Kčs, že v zlievárni sú to zlepšovacie návrhy Ing. Kovera a Papcuna a tak ďalej.

Na škodu veci bolo to, že úlohy dotýkajúce sa znižovania spotreby palív a energie boli podniku direktívne nadriadeným orgánom dodatočne zvýšené počas 1. polroku 1982, a to o viac ako 40 %. Tak sa stalo, že v dobe, keď sme podnik navštívili, nebolo zabezpečené takmer 30 % plánovanej úspory. Neboli najmä zabezpečené úspory pri vysokých peciach a ďalej v teplej valcovni, kde úspora energie je spojená s úsporou kovov a podnik až teraz hľadal cesty k ich zabezpečeniu.

Hovoril som podrobnejšie o Východoslovenských železiarňach, n. p., Košice, pretože tam sme si na mieste overovali reálnosť, podmienky a výsledky pri plnení štátneho programu racionalizácie spotreby palív a energie.

Pre úplnosť treba sa aspoň krátko zmieniť o výsledkoch v ďalších hutníckych podnikoch.

Třinecké železiarne produkujú približne 1/4 všetkej výroby hutníctva železa v Československu. V spolupráci s Kyjevským ústavom automatiky sa vykonal celý rad výskumov na vysokej peci č. 5, ktorá sa má automatizovať v prvej etape. Sovietski odborníci vypracovali technický projekt automatizovaného systému riadenia vysokopecného procesu, kde urobili originálne technické riešenia. Konečným cieľom automatizácie vysokej pece č. 5 je zväčšenie jej produktívnosti o viac ako 3,5 % a trojpercentná úspora koksu.

Ako sa už tu spomenulo vo Vítkovických železiarňach pracovníci výskumného ústavu v spolupráci s oceliarňami uviedli v septembri minulého roku do skúšobnej prevádzky 70 tonový oceliarsky konvertor typu OXYVIT, ktorý umožňuje značné úspory palív a energie.

Závod Slovenského národného povstania v Žiari nad Hronom, ktorý je v mojom volebnom obvode, ako jediný výrobca prvotného hliníka v ČSSR je jedným z najväčších spotrebiteľov elektrickej energie a tiež i ostatných palív a energií v Slovenskej socialistickej republike.

Podnik spotrebúva takmer 900 tisíc tmp. za rok, z toho 65 % elektrickej energie. V období 6. päťročnice dosahoval ročne 2,2 % relatívnych úspor palív a energie a darilo sa tiež znižovať energetickú náročnosť na upravené vlastné výkony.

V podniku sme vykonali niektoré zmeny v štruktúre paliva. Napríklad miesto energetického benzínu sa ako palivo pre rotačné pece používa zemný plyn. Tento prevod bol využitý na intenzifikáciu výroby oxydu hlinitého, má priniesť zníženie energetickej náročnosti tejto výroby o 2,5 %. Pre výrobu tepla v roštových kotloch sa uvedenými racionalizačnými opatreniami darí spaľovať 43 % prachového uhlia proti predchádzajúcim 2 %.

Pre ďalšie obdobie pripravil podnik investične náročnú akciu v podstatnom zvýšení kvality hliníka pre energetické účely. Použitie tohto vysokokvalitného hliníka by podľa prepočtov podniku znamenalo v národnom hospodárstve zníženie strát na elektrickej energii o 110 000 MWh ročne. Táto akcia však nie je zaradená v investičnom pláne. Verím, že v centre je dobré zvážené toto rozhodnutie a že ide len o nutný odklad akcie.

Hutnícka výroba je mimoriadne náročná na spotrebu energie. Podľa súčasných technických poznatkov je v jej technológii, vybavení a organizácií aj veľa rezerv a rozhodujúcich zdrojov pre efektívne využívanie palív a energie. Myslím si, že viac ako cestou obmedzovania hutníckej výroby pre nedostatok energie by sa mali intenzívnejšie, odvážnejšie a aktívnejšie – i pri daných investičných zdrojoch – vytvárať podmienky pre modernizáciu a racionalizáciu hutníckej výroby, ktorá sú časne priniese aj rýchlejšie uvoľnenie rezerv v úsporách palív a energie.

 

Poslanec M. Urban

Ústavně právní výbory Sněmovny lidu a Sněmovny národů si ve svých plánech činnosti IV. volebního období stanovily mimo jiné plnit své úkoly na úseku dalšího prohlubování socialistické zákonnosti tak, aby právní řád byl v souladu s potřebami naší socialistické společnosti.

Postupné zavádění Souboru opatření ke zdokonalení soustavy plánovitého řízení národního hospodářství mění zásadním způsobem přístup k řešení, provádění a hodnocení činnosti na všech úsecích hospodářství. Změněná pravidla i změněné vnější a vnitřní podmínky vyvolávají potřebu úpravy právních norem na všech stupních.

Úsek energetiky je jedním z nejdůležitějších v našem národním hospodářství. Vykrytí palivoenergetické potřeby pro 7. pětiletku se stává jedním z nejtěžších úkolů naší ekonomiky. Víme, že ve světě se v poměrně krátkém časovém období značně změnily možnosti získávání potřebného paliva a mnohonásobně vzrostly ceny. Naše vlastní palivoenergetická základna je omezená a její využívání vyžaduje prosazení zásad maximální hospodárnosti.

Hodnotíme-li právní normy na tomto úseku, byly a někde dosud jsou poplatny období levných surovin a energie. Víme, že legislativní útvary vlády a příslušných ministerstev pracují na tom, aby disproporce byly odstraněny a aby byl urychleně docílen soulad mezi hospodářskými podmínkami a stávajícím právním řádem.

V návaznosti na Soubor opatření připravuje federální ministerstvo paliv a energetiky novelu zákona č. 64/1962 Sb., o státní energetické inspekci. Nová legislativní úprava sleduje zvýšení účinnosti práce tohoto orgánu a vymezení jeho působnosti na úseku kontroly hospodaření palivy a všemi druhy energie. Poslanci ústavně právních výborů se měli možnost seznámit s prací této organizace na poslaneckých průzkumech v jarním období v rámci přípravy dnešního zasedání Sněmovny lidu. Zprávy všech průzkumových skupin se shodují na nezbytnosti existence kontrolního orgánu na úseku energetiky a jeho vybavení účinnou pravomocí. Při projednávání závěrů kontrol v podnicích se totiž prokázalo, že podniky ve své většině nepřistupují s plnou odpovědností k zajištění úkolů státního cílového programu 02 a odhalování rezerv není dostatečně iniciativní. V postoji podniků je cítit, že je snaha plnit jenom předepsanou kvótu úspor a ostatní – snad z obavy před dalším indexovým rozpisem – si schovat jako rezervu na dobu příští. Orgány státní energetické inspekce při podnikových kontrolách prokázaly vysokou odbornost svých pracovníků. Například jen v 5 závodech federálního ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství, kde jsme se při poslaneckém průzkumu účastnili závěrů provedené kontroly, odkryly orgány Státní energetické inspekce nové racionalizační možnosti, a to nad úroveň vlastních úvah vedení těchto podniků, ve výši 2280 TJ/r = 78 tis. tmp. Pro srovnání jde o roční energetickou spotřebu terciární sféry města s 50 tisíci obyvateli.

Jen výjimečně byly proti nálezům vzneseny námitky nebo připomínky. Jako poslanec se však přimlouvám za to, ani v novele zákona byla nalezena vhodná forma pro využití této odbornosti při poskytování kvalifikované pomoci podnikům při školení podnikových energetiků, v poradenství atd. Například Energetický institut Státní energetické inspekce odborně vzdělává ročně na 5000 odborníků energetického hospodářství formou studia při zaměstnání a kvalifikačním školením. Kromě bezprostředního a preventivního přenášení kontrolních poznatků je to záslužný podíl Státní energetické inspekce na rozvoji systému racionalizačních informací, poradenství a vzdělávání, kterému všude na světě přikládají velký význam ve vládních energetických programech. Státní energetická inspekce by měla mít dále právo vyjadřovat se k investicím už ve fázi projekce i předprojekce. Mělo by se prostě docílit toho, aby Státní energetická inspekce nebyla pro podniky pouze dalším kontrolním a sankcionizujícím orgánem, kterých je v současné době nemálo. V zákoně by měla být stanovena i pravomoc Státní energetické inspekce ukládat organizacím a orgánům přehodnocování a přepracování překonaných norem resortních nebo i podnikových. V tom všem se již orgány Státní energetické inspekce angažují pod tlakem nové situace v energii, avšak v zákoně č. 64/1962 Sb. postrádají k tomu legislativní oporu.

Při této příležitosti mi dovolte příklad. Pro veřejné osvětlení platí stále ještě několikrát diskutovaná norma z dob levné energie, podle které se staví a dokonce ještě i projektuje počet stožárů elektrických svítidel. Ta se postaví a není to zrovna levná záležitost – jeden stožár s kabelizací stojí cca 50-70 tis. Kčs – a potom se z úsporných důvodů stejně používá každý druhý.

Závěrem k problému Státní energetické inspekce bych chtěl poznamenat, že současná situace na úseku energetiky vyžaduje činnost kontrolního orgánu na vysoké odborné úrovni vybaveného rozsáhlými pravomocemi. Nový zákon o Státní energetické inspekci by tyto požadavky měl zajistit.

Dalším velmi potřebným zákonem na úseku energetiky bude i zákon o výrobě, rozvodu a spotřebě tepla. Na zásadách tohoto zákona v současné době federální ministerstvo paliv a energetiky už pracuje. Také v této oblasti nejsou dosud prováděcí normy ani hmotné stimuly přizpůsobeny úsporným opatřením. Např. podniky bytového hospodářství počítají při plnění stanoveného plánu příjmů i se spotřebou paliv pro vytápění bytů a následnou fakturací za otop nájemníkům. Případné úspory paliva nad plán se promítají jako nežádoucí snížení příjmů a podnik v tomto hospodářském ukazateli se stává neplničem.

Ještě k jedné právní normě. Ochranu a využívání nerostného bohatství upravuje u nás zákon č. 41/1957 Sb., tzv. horní zákon, který platí již 25 let. Vyjádřil přístup socialistické společnosti k nerostnému bohatství a jeho hospodárnému využití pro růst životní úrovně. Stal se vzorem pro obdobné zákony v MLR, v NDR i v samotném SSSR. Vzhledem ke změněným podmínkám bylo však nutné postupně přistoupit k legislativnímu návrhu nové právní normy, která by vyjádřila prudký růst hodnoty nerostných surovin. Základním cílem zákona by mělo být zvýšení ochrany nerostného bohatství a zpřísnění požadavků a dohledu nad jeho využíváním, při současném zvýšení požadavků na bezpečnost práce a provozu v hornických organizacích, především v hlubinných dolech. Dále je cílem zákona zjednodušení a zkvalitnění řešení případů střetů mezi hornickou a ostatní činností včetně problematiky řešení důlních škod. Horní zákon by měl plně respektovat omezenost a neopakovatelnost našich nerostných zdrojů a potřebu zachovat tyto zdroje i generacím, které přijdou po nás.

Soubor opatření ke zdokonalení soustavy plánovitého řízení národního hospodářství, jehož zásady se postupně uvádějí v život, mění zásadním způsobem pravidla ekonomiky. Této skutečnosti je nutno přizpůsobovat právní normy na všech úsecích našeho hospodářství, nemají-li být brzdou dalšího rozvoje. Aby k tomu nedocházelo, zmocňuje správně § 17 odst. 2 zákona č. 122/1981 Sb., o 7. pětiletce, vládu Československé socialistické republiky i vlády České a Slovenské socialistické republiky povolovat pro účely experimentálního ověřování nových prvků řízení výjimky z ustanovení zákonů. Dbáno by však mělo být i toho, aby se z výjimek nestávala pravidla a z právních norem přežitá literatura.

Ústavně právní výbory ve svém plánu práce si daly za úkol aktivně se podílet na prověrce množství, úrovně, aktuálnosti a potřebnosti prováděcích předpisů. Spolupráci s ostatními výbory i legislativními útvary vlády a resortů na tvorbě, ale i uplatňování nových forem v praxi tak, aby v naší společností byla plnou měrou ve všech úsecích života plně uplatňována a respektována socialistická zákonnost.

 

Poslanec F. Protiva

Hospodářské programy rozvoje průmyslově rozvinutých zemí jsou stále více závislé na dostupnosti a plynulosti dodávek jednotlivých druhů paliv a energie, na účinnosti rozvoje palivoenergetické základny a na dosaženém stupni racionalizace jejich potřeb. I pro naše národní hospodářství je zabezpečení potřebného objemu paliv a energie velmi složité, investičně a provozně velmi náročné.

Žádoucímu vývoji a stavu racionalizačního procesu je třeba věnovat pozornost na všech úsecích národního hospodářství, zejména pak úsekům, které svojí spotřebou významně ovlivňují konečnou spotřebu paliv a energie. Mezi ně patří obyvatelstvo a nevýrobní sféra, které ve svém souhrnu se svojí spotřebou ve výši 23,1 mil. tun měrného paliva podílejí na konečné spotřebě paliv a energie ČSSR ve výši 35 %.

Konkrétní úkoly ukládá státní cílový program spotřeby a užití paliv a energie, schválený usnesením vlády ČSSR č. 156/1982. Jeho plněním musí být vy tvořeny podmínky pro zpomalení přírůstku spotřeby paliv a energie v nevýrobní sféře včetně obyvatelstva v průměru ročně o 2 %.

K plnění státního cílového programu 02 – racionalizace spotřeby a využití paliv a energie – dílčího cílového programu 08 za rok 1981 v organizacích řízených národními výbory, např. Severočeského kraje, byla provedena tato opatření:

Opatření 2. 1. 4. – rozpis federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj předpokládal v roce 1981 napojení 8500 bytových jednotek na tepelné zdroje, vybavení měřicí a regulační technikou. Dle údajů generálního ředitelství Výstavba Severočeského kraje bylo v roce 1981 na takto vybavené zdroje napojeno 3576 bytových jednotek a 326 062 m³ v občanské vybavenosti. Nebyl proto splněn rozpis FMTlR při úvaze předpokládané úspory jedné tmp (na 1 bytovou jednotku za rok).

Důvodem je všeobecně známá nepříznivá situace v zajišťování dodávek měřicí a regulační techniky, která trvá již řadu let a není dosud příslušnými centrálními orgány vyřešena, přičemž pro potřeby komplexní bytové výstavby nelze zajistit měřicí a regulační techniku dovozem z kapitalistických států. Jelikož není reálné očekávat v nejbližších letech zlepšení situace, není ani reálné splnit rozpis na celou 7. pětiletku.

Mám proto otázku pro soudruha ministra Kubáta:  Jak je ve výrobě federálního ministerstva elektrotechnického průmyslu zajišťována regulační a měřicí technika, součástky a prvky pro toto zařízení k racionálnímu využívání paliv a energie?

Opatření 2. 1. 8. – v plné míře se projevuje rozpor uváděný Severočeským krajským národním výborem při projednávání návrhu rozpisu úspor paliv a energií, neboť rozpis FMTIR byl splněn pouze ve výši 19,3 TJ, což je o 45,9 TJ nižší oproti rozpisu.

Dodávku moderních světelných zařízení lze zajistit pouze v omezené míře, navíc pak pouze výbojky o příkonu 400 W eventuálně 150 W. Výbojky s nižším příkonem se dosud prakticky nevyrábějí. K tomu přistupuje vliv příliš vysokých nákladů na výměnu svítidel (cca 3 tis. Kčs jedno svítidlo) i samotných výbojek v porovnání se životností typů SHC a MVLX. Úplnou výměnou 137 tis. světelných bodů v Severočeském kraji by bylo možno uspořit cca 10 tis. MWh, tj. 129 TJ za 1 vykazovaný rok.

U drobných akcí proti rozpisu federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj, který byl ve výši 199,3 TJ, byl tento vysoce překročen na 409,3 TJ. Na tomto překročení se podstatným způsobem podílejí Severočeské vodovody a kanalizace, které dosáhly využíváním kalových plynů čistírny odpadních vod a racionalizací provozu čerpacích a čisticích stanic vody úspory ve výši 88,2 TJ.

Z dosavadního průběhu zajišťování úspor dle dílčího cílového programu 08 vyplývá nekoordinovanost mezi státním cílovým programem 02 a vytvořenými podmínkami, které jsou nutné pro jeho zabezpečení. Neuvedl jsem ještě některá další opatření v rámci Severočeského kraje.

Nesporně velkou rezervou je množství tepla, které uniká z budov a bytů v důsledku nedostatečné izolační schopnosti, a to zejména u panelové výstavby. Mám proto otázku pro ministra Šupku:

Jaké a v jakém rozsahu jsou již uplatňovány nové technologie ve stavebnictví, zejména v hromadné bytové výstavbě, které mají odstranit poměrně vysoké ztráty tepelné energie?

K zabezpečení úkolů v oblasti energetického hospodářství národní výbory účinně rozvíjejí pracovní iniciativu, která se promítá do účasti v celostátní tématické soutěži „Za racionální využívání paliv a energie“ a v krajských soutěžích, jako je tomu například v Severočeském kraji.

Na základě „Směrnice rady Severočeského KNV a předsednictva krajské odborové rady k rozvoji socialistické soutěže za úsporu paliv a energie na léta 1981 – 1985 v Severočeském kraji“, zhodnotila soutěžní komise výsledky socialistické soutěže za úsporu paliv a energie za prvé pololetí 1982.

Celkem se v prvém pololetí 1982 zapojilo do této socialistické soutěže 726 podniků, závodů a organizací, což je dosud nejvyšší účast za celou dobu trvání soutěže.

Docílené úspory ve všech druzích paliv a energie činí 231 101 tmp, což představuje zhruba 462 200 tun hnědého uhlí. Tato soutěž je rozdělena do 4 skupin podle důležitosti.

Proti II. pololetí 1981 vzrostla výrazně účast ve třetí a čtvrté soutěžní skupině.

Při hodnocení výsledků socialistické soutěže za I. pololetí 1982 posuzovala soutěžní komise nejen dosažené úspory, ale i plnění racionalizačních opatření, rozvoj socialistické soutěže, realizaci zlepšovacích návrhů, snižování měrných spotřeb paliv a energie, dodržování energetické kázně, celkovou úroveň energetického hospodářství a účast pracujících na dosažených výsledcích.

Přesto se vyskytují podniky, které nezaujaly kladný přístup k řešení v oblasti úspor paliv a energie svojí neúčastí v soutěži, jako např. Bytex Vratislavice, Textilana Chrastava, Benar Litvínov a Severočeské pivovary závod Most.

O dobrém přístupu k řešení otázek úspor paliv a energie svědčí i uspořádání celostátního aktivu „K výměně zkušeností ze soutěže za úsporu paliv a energie“, který byl organizován Ústřední radou odborů a federálním ministerstvem pro technický a investiční rozvoj a uskutečnil se 30. 6. 1982 v Ústí nad Labem. Cílem tohoto aktivu bylo seznámit široký funkcionářský aktiv z celé ČSSR s formami a metodami práce v této oblasti.

Dosažené výsledky soutěže za úsporu paliv a energie návazně ukazují, jaké obrovské rezervy jsou v pracovní i tvůrčí iniciativě pracujících, ale zároveň na možnost tuto iniciativu cílevědomě rozvíjet a využívat při řešení naléhavých problémů výroby.

Proto musí být společným úkolem hospodářského vedení odborové organizace, zapojit do zápasu o úspory paliv a energie každého dělníka, konstruktéra, technika, každého pracovníka předvýrobní, výrobní i nevýrobní sféry.

Zabezpečit tento náročný cíl vytyčený X. všeodborovým sjezdem vyžaduje:

Rozepisovat na jednotlivých stupních řízení až na jednotlivá pracoviště, kolektivy a jednotlivce roční úkoly ze státních cílových programů i plánů úspor včas.

Zajišťovat tyto úkoly cestou konkrétních racionalizačních akcí a dbát, aby se úspory staly obsahem všech forem rozvoje iniciativy a socialistických soutěží.

Seznamovat všechny pracující s konkrétními racionalizačními akcemi, vytvářet pro jejich realizaci podmínky a kontrolovat jejich plnění při pravidelném vyhodnocování úkolů národohospodářského plánu. Otázky spojené s úsporami zařazovat pravidelně na program občanských výborů, výrobních porad a schůzí odborových organizací. Jen za těchto podmínek bude možné docílit ve spolupráci i s veřejnými sdělovacími prostředky zvýšení úspor paliv a energie.

 

Poslanec J. Miňďaš

Predpokladom uspokojovania rastúcich potrieb pracujúcich je harmonický rozvoj všetkých odvetví národného hospodárstva. Preto KSČ venovala rozvoju poľnohospodárstva veľkú pozornosť, t. j. vytyčovala úlohy pre jednotlivé etapy vývoja. Proces socializácie nášho poľnohospodárstva začal po IX. zjazde KSČ v roku 1949, ktorý vytvoril podmienky pre prechod od individuálnych malovýrobných hospodárstiev k družstevnému spôsobu hospodárenia. V tejto dobe pracovalo v poľnohospodárstve okolo 2,2 mil. pracovníkov, ktorí mali k dispozícii približne 15 tis. traktorov.

V druhej etape (1949-1958) sa znížil počet pracovníkov v poľnohospodárstve asi na 1,5 mil. osôb a počet traktorov vzrástol na cca 75 tis. kusov.

V súčasnej dobe je v poľnohospodárstve okolo 140 tis. traktorov a počet pracovníkov v poľnohospodárstve sa znížil na necelých 900 tis. Pomocou mechanizácie a ostatných intenzifikačných vkladov (osivá, hnojivá a ďalšie) sa podarilo, že i v dobe kolektivizácie poľnohospodárstva výroba stúpla a napr. u obilnín objem výroby v porovnaní s prvou a druhou päťročnicou sa v podstate zdvojnásobil. Veľmi sa rozšírila mechanizácia niektorých prác tak v rastlinnej, ako aj v živočíšnej výrobe. V minulom roku holo napr. zberacími mlátičkami zobraté obilie takmer na 100 % vrátane kukurice. Došlo tiež k rozvoju mechanizovaného zberu zemiakov a podiel mechanizovaného zberu cukrovky sa zvýšil za desať rokov z 52 % na 96 %. Mechanizáciu u týchto posledných dvoch plodín bude nutné zlepšovať, nakoľko v súčasnej dobe dochádza k značnému poškodzovaniu hľúz zemiakov a k vysokým stratám pri zbere cukrovej repy, najmä pri zhoršených klimatických podmienkach.

Celkove však vďaka patrí priemyslovým odvetviam za to, že uvoľnenie poľnohospodárskych pracovníkov pre ostatné odvetvia národného hospodárstva mohlo byť nahradené poľnohospodárskou technikou.

Pri skupinových poslaneckých prieskumoch poľnohospodárske podniky, ale i okresné poľnohospodárske správy poukazovali na to, že dodávky poľnohospodárskej techniky vykazujú dlhodobú klesajúcu tendenciu, ktorá v šiestej päťročnici ešte zosilnela, a to najmä pokiaľ ide o stav traktorového parku, nezlepšili sa však podstatne ani dodávky náhradných dielcov.

Na tomto úseku nebolo splnené uznesenie XV. zjazdu KSČ, a to, dodať pre poľnohospodárstvo v rokoch 1976-1980 49 tis. traktorov; skutočné dodávky boli iba 39 662 traktorov, čo je takmer o jednu pätinu menej.

Podľa súčasného rozboru je ohrozené i splnenie záverov XVI. zjazdu KSČ – dodať do poľnohospodárstva 35 tis. kusov traktorov. Do terajšia bilancia pre siedmu päťročnicu je 29 869 kusov, čo je o 17 % menej. Skutočnosť môže byť ešte nižšia v prípade, že sa nesplní plánovaná výroba. Na stanovenú bilanciu pre rok 1981 v množstve 7610 traktorov sa nedodalo 1566 traktorov (cca 20 %).

Zanedbateľný nie je ani prideľovaný sortiment. Pohon prednej nápravy rady Zetor 80 a Zetor 120 preukázateľne umožňuje úsporu motorovej nafty o 6 až 8 % a pri orbe až 10 %. Úspora motorovej nafty je v súčasnej dobe zvlášť dôležitá. Preto je nutné najmä úspore nafty venovať zvýšenú pozornosť. Pre československé poľnohospodárstvo bolo však vybilancované iba 2,5 % traktorov z celkového počtu vyrábaných traktorov s prednou hnacou nápravou.

Celkové prídely a dodávky traktorov sú malé, o čom svedčí niekoľko príkladov z okresov, kde bol uskutočnený skupinový poslanecký prieskum.

Súčasné prídely nových traktorov v okrese České Budějovice tvoria 4 %, to znamená jednoduchú obmenu traktorového parku až za 25 rokov. V mojom volebnom obvode v okrese Spišská Nová Ves až za 28 rokov. V mojom podniku, kde pracujem v Štátnom majetku, až za 29 rokov.

Poľnohospodárske podniky sa snažia udržiavať traktory v pojazdnom stave čo najdlhšie. Tak napr. v okrese Kladno pracuje plných 54 % odpísaných traktorov (s nulovou hodnotou). Podobné sťažnosti na vysoké opotrebovanie traktorov, ktoré pre nedostatok nových musia byť v prevádzke, sú aj z iných okresov, kde sa robili poslanecké prieskumy. Opotrebovaný traktorový park sa prejavuje predovšetkým nižšou spoľahlivosťou, má relatívne vysokú spotrebu pohonných hmôt, vyvoláva neúmerne vysoké nároky na ich udržiavanie v prevádzke schopnom stave, rastú náklady na opravy a náhradné dielce. Náklady na opravy a náhradné dielce prekračujú hodnotu investícií, vkladanú do nových obstarávaných traktorov. Na prvý pohľad sa zdá, že poľnohospodári aj s menším počtom traktorov a mechanizácie poľné práce zabezpečia. Áno, práce sa urobia, ale nie v najoptimálnejšom období, čím pri zbere dochádza k stratám na množstve i kvalite, a dokonca aj v agrotechnike.

Vedecká základňa dokazuje, že u ozimnej pšenice pri oneskorenom oseve o 10 dní po agrotechnickej lehote, dochádza podľa odrôd a ďalšieho priebehu vegetácie v jeseni k zníženiu hektárových výnosov o 0,5 až 1,1 tony z hektára.

V dôsledku oneskorenia rozhodujúcich prác v poslednom čase vychádza 20-30 % ozimých pšeníc oneskorene, prípadne až v priebehu zimných mesiacov. Takéto porasty často vymŕzajú a musia byť na jar nahradené novým osevom (spotrebuje sa ďalšie osivo, pohonné hmoty a iné). Pokiaľ sa porasty nezaorávajú, spravidla na jar vytvoria sa neproduktívne odnože a dávajú nízke úrody. Podobne je to tak aj na jar, kedy nezriedka sa stáva, že poľné práce výdatnými dažďami sú prerušené a v oseve sa môže pokračovať za 2-3 týždne. Kto nemá dostatok techniky, aby mohol zasiať včas, má pochopiteľne nižšie hektárové výnosy. Sám som sa o tom presvedčil, že výnos obilnín klesol na takto oneskorene zasiatych plochách až na 2,8 ton na hektár.

Vzhľadom na nutnosť zabezpečiť poľnohospodárske práce v agrotechnických lehotách, základnou podmienkou je dostatočný sortiment poľnohospodárskych strojov a náradia vyrábaných k dodávaným traktorom. Napríklad dodávky výkonných kolesových traktorov musia byť zladené s výrobou pluhov a ďalších strojov na spracovanie a prípravu pôdy.

U ostatných strojov agregátovaných s traktormi ZETOR unifikovanej rady I, sú výrazné disproporcie medzi skutočnosťou a potrebou, najmä u sejačiek, zhrňovačov a obracačov krmovín a pod. Ďalšie nedostatky, ktoré sa v poľnohospodárskej praxi vyskytujú, vyplývajú často z toho, že pridelené limity nedostačujú k tomu, aby sa mohol nakúpiť celý komplex strojov a náradia, aby sa tak mohlo dôjsť k optimálnemu využitiu ťažnej sily.

Podľa predpokladov Výskumného ústavu poľnohospodárskej techniky prepravujeme ročne v poľnohospodárstve asi 400 mil. ton najrôznejších materiálov. To nás ročne stojí asi 5 miliárd Kčs. Keď pripočítame k tomu celú manipuláciu s materiálom, vrátane uskladňovania a vyskladňovania, tak nás celá táto činnosť stojí ročne už 18 miliárd Kčs. Z hľadiska energie táto oblasť spotrebuje 35-40 % všetkej motorovej nafty pre poľnohospodárstvo. Tieto hrubé čísla rozhodne stoja za zamyslenie. .

Optimálne riešenie je prechod od traktorovej dopravy na dopravu vhodnými nákladnými autami. Zámerne uvádzam slovo „vhodnými“ aby som zdôraznil, že pre špecifický charakter prác v poľnohospodárstve nemôžeme výhodne používať akýkoľvek automobil. V tomto smere z hľadiska potrieb bol v rokoch 1971-1975 riešený poľnohospodársky automobil s výmennými účelovými nadstavbami na báze voza TATRA 815 AGRO. V poľnohospodárstve pracuje niekoľko vyrobených prototypov a v porovnaní s ostatnými ide o vozidlo veľmi vhodné. Veľmi dlho sa diskutuje o sériovej výrobe, uvádzajú sa stále nové a nové termíny, posledný je rok 1984.

To všetko ma vedie k záveru, že celá oblasť výroby a dodávok nákladných áut v ČSSR, nielen pre poľnohospodárstvo, nie je dosť progresívna a ekonomicky zabezpečovaná. Ďalšou otázkou je cena. Každá generácia poľnohospodárskej techniky a samozrejme aj automobilovej, je na vyššej technickej úrovni, ale nárast cien je neúmerný. Prihováral som sa za urýchlenú sériovú výrobu vozidla TATRA 815 AGRO, keď návrh ceny podvozku a sklápača vozidla v roku 1975 bol 220 tis. Kčs, dnes sa hovorí o sume 450 až 500 tis. Kčs. Je otázkou, či úžitková hodnota tohto výrobku je v súlade s touto cenou a či pri do terajších investičných limitoch, ktoré poľnohospodárske závody dostávajú, bude zabezpečený odbyt tohto výrobku.

Dnes ešte prevažuje traktorová doprava a jej podiel ešte aj v budúcnosti zostane. I tu vidíme možnosti racionalizácie, a to spájaním dvoch prívesov za sebou, tak ako je to v iných okolitých štátoch. Žiaľ, u nás to pre administratívne, ako aj technické dôvody nie je možné. A tak keď potrebujeme dostať prázdne prívesy na pole alebo voziť ľahkú slamu, musíme pre každý príves zabezpečovať traktor, ktorý spotrebuje naftu a potrebuje traktoristu. Tu by Správa pre dopravu ministerstva vnútra spolu s výrobcami mala urobiť nápravu.

Vo svojom diskusnom príspevku dotkol som sa niekoľkých závažných problémov, na ktoré sa pri posledných prieskumoch najčastejšie poukazovalo. Verím, že sa spoločnými silami podarí značnú časť týchto problémov odstrániť a pomôcť poľnohospodárskej výrobe postupne dosiahnuť sebestačnosť vo výrobe zrnín a dosiahnuť predstih rastlinnej výroby pred živočíšnou a tým znížiť na minimum dovoz krmív zo zahraničia.

 

Poslanec N. Požár

Je nesporné, že zajištění potřebných energetických zdrojů představuje spolu se zabezpečením dostatku potravin jeden z nejpalčivějších světových problémů. Nemalé těžkosti, s nimiž se dnes ve světě setkáváme při obstarávání nezbytného množství potravin a energií, se v budoucnosti ještě znásobí. Vždyť počet obyvatel na naší planetě v roce 2000 přesáhne 7 miliard. Podle údajů zveřejněných Organizací spojených národů vzrostla od roku 1900 spotřeba energií více než dvacetinásobně a podle stejných pramenů se může do konce století ještě dvakrát až třikrát zvýšit.

Jistě ne náhodou se setkáváme s dotazy, jakým způsobem budou kryty požadavky na energetické zdroje koncem tohoto století a později, když se má reálně předpokládat, že spotřeba měrného paliva stoupne z dnešních 8,5 mld tun na 25-35 mld tun.

Fakta dokazují, že uhlí se podílí na celkových světových zásobách organických paliv 80 % a ropa a plyn 20 %. V celkové spotřebě je však poměr obrácený. Ze 60 % ropa a zemní plyn, asi z 20 % uhlí, zbytek tvoří vodní elektrárny a jaderná energie.

Zeměpisné rozmístění zásob organických paliv a nároky na jejich užití jsou nerovnoměrné. V zásobování budou nejvíce postiženy státy západní Evropy a Japonsko, zatímco země Středního východu, Sovětský svaz, Kanada, Austrálie a částečně Jižní Amerika jsou z energetického hlediska soběstačné nebo mohou přebytečnou energii, resp. suroviny k její výrobě dokonce vyvážet.

Je zřejmé, že poskytnout lidem v dlouhodobém výhledu potřebné objemy energií bude i při efektivním zhodnocování dosavadních možností nesmírně obtížné. Teorie i praxe cílevědomě postupuje na cestě rozsáhlejšího zužitkování energie sluneční, geotermální i energie větrů. Zkušenosti ovšem vedou k jednoznačnému poznání, že za mimořádně mohutnou pro blízkou i vzdálenou budoucnost je nutno považovat především jadernou energii.

Pro nás tato světová tendence vystupuje do popředí se zvláštní naléhavostí. Jsme státem, jehož zásoby tradičních surovin stačí krýt potřeby rozvoje našeho národního hospodářství pouze na období příštích 40-50 let. Čs. ekonomika je navíc negativně ovlivňována omezenými možnostmi dovozu energetických surovin, překotným růstem jejich cen a v neposlední řadě i výrazným zhoršením mezinárodní situace, v níž se opatřování nutných zdrojů stává na kapitalistických trzích nástrojem politického i ekonomického nátlaku i vydírání.

Nejschůdnější cestou pokrytí rostoucích potřeb je proto výstavba jaderných elektráren. Je to velmi složitý a ekonomicky náročný soubor úkolů, který může v celém komplexu uskutečnit jen taková integrace, jako jsou země RVHP. Díky Sovětskému svazu máme zabezpečeno vědeckotechnické vedení i nezbytnou technickou pomoc při budování výrobní i surovinové základny. Informace, které získala skupina poslanců Sněmovny lidu na Čs. komisi pro atomovou energii, prokazují, že v naší zemi jsou pro další rozvoj jaderné energetiky všechny potřebné podmínky.

Vlastníme zásoby uranu. Jak zdůraznil soudruh Gerle, patříme mezi 10 zemí světa, které zvládly projekci, výrobu i výstavbu jaderných zařízení a jak ukazuje příklad jaderné elektrárny v Jaslovských Bohunicích, zvládli jsme i provoz těchto elektráren. I přes příznivé výsledky je však dosahovaný podíl jaderné energie na celkovém objemu výroby elektrické energie poměrně nízký.

Podle mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni, v porovnání nejen s vybranými 12 nejvyspělejšími kapitalistickými státy, ale i státy RVHP, byli jsme v roce 1980 celkovými 800 MW výkonu z jaderných elektráren na posledním místě za NDR a Bulharskem. Naše situace je o to obtížnější, že nemáme dostatek potřebných zásob jiných druhotných energetických zdrojů. Proto byla výstavba jaderných elektráren posouzena stranickými sjezdy a rozpracována konkrétními usneseními federální vlády a upřesněna v programu spolupráce mezi ČSSR a SSSR. Byl jasně stanoven cíl dosáhnout v roce 1990 celkového výkonu ve výši minimálně 6280 MW.

Ke dvěma blokům v Jaslovských Bohunicích by do roku 1990 mělo, přibýt dalších minimálně deset. Pokud využijeme všech předpokladů, které vytváří naše ekonomika, můžeme v roce 2000 dosáhnout v jaderných elektrárnách 15 280 MW instalovaného výkonu. Jestliže má v současné době naše energetická soustava 17 700 MW instalovaného výkonu, pak v příštím desetiletí se téměř celá hodnota našeho energetického výrobního potenciálu zajistí na bázi jaderných elektráren. Značně by to pomohlo i řešení vážného ekologického problému spojeného se spalováním hnědého uhlí v Severočeském kraji.

Koncem tohoto desetiletí dosáhneme v podílu elektřiny vyráběné v jaderných elektrárnách srovnatelné úrovně s vyspělými státy a v rámci RVHP zaujmeme místo hned za SSSR, jehož jaderné elektrárny budou vyrábět téměř 50 000 MW.

To nás však nesmí, soudružky a soudruzi, svádět k uspokojení. Abychom dospěli k takto vytčeným cílům, musíme bezpodmínečně dodržet termíny uvádění jednotlivých elektráren do provozu. Je pochopitelné, že při tak technicky náročné výrobě energetických zařízení i složité výstavbě, jak jsme se mohli přesvědčit i při osobních návštěvách, může dojít i k odchylkám od vytyčených termínů. Nedodržování harmonogramu však nelze tolerovat jako trvalý průvodní jev jejich výstavby. Dnes o těchto otázkách obšírně hovořil i poslanec Belko a nechci tuto problematiku dále rozvádět.

Rozvoj jaderné energetiky je, soudružky a soudruzi, velmi složitý a náročný proces, ovlivňovaný v jednotlivých zemích a v různých obdobích celou řadou faktorů nejen technického, ale také ekonomického, ekologického a zejména politického rázu.

Největší důležitost přikládáme skutečnosti, že jaderné energie může být zneužito k vojenským účelům. Toto nebezpečí v posledním období znovu vzrostlo. Způsobily to nejreakčnější kruhy, zejména ve Spojených státech, které rozpoutaly nové kolo horečného zbrojení.

Československá socialistická republika jako členská země mezinárodní agentury pro atomovou energii ratifikovala v roce 1972 dohodu, podle níž stejně jako všechny státy, které ji podepsaly, se zavázala, že veškerý jaderný materiál, který používá nebo skladuje na svém území, dá pod mezinárodní kontrolu. Zmíněná agentura ověřuje prostřednictvím svých inspekcí celé naše hospodaření s radioaktivními materiály.

Dosavadní spolupráci v oblasti jaderné energie ve výzkumu obohacování uranu i ve výstavbě jaderných elektráren, jak mez zeměmi RVHP, tak mezi socialistickými i kapitalistickými zeměmi je třeba plně podporovat. Příkladem mohou být dvoustranné dohody, uzavřené Sovětským svazem kupř. se Spojeným státy, Velkou Británií, Francií, Kanadou, Německou spolkovou republikou a Itálií. Plně proto podporujeme i návrh předložený Sovětským svazem na 37. Valném shromáždění Organizace spojených národů k zajištění ochrany zařízení pro využívání jaderné energie k mírovým účelům. V současném období napjaté mezinárodní situace se projevují v kapitalistických státech snahy tuto spolupráci brzdit. V pozadí jsou mezinárodní naftové monopoly, které počítají s tím, že se jim podaří zastavit pokrok spočívající v mírovém využívání jaderné energie až do doby, dokud nevyužijí všechny výhody plynoucí ze současné energetické krize. To však nemůže nic změnit na mezinárodní spolupráci v oblasti mírového využití jaderné energie, které bude i nadále v popředí pozornosti všech států RVHP. Významné místo řešení problematiky rozvoje jaderné energetiky pochopitelně zaujímají i otázky ochrany životního prostředí a bezpečnosti provozu jaderných elektráren. Zmiňuji se o tom, soudružky a soudruzi, záměrně, protože propaganda některých zemí západní Evropy se tzv. protijaderným hnutím soustřeďuje i na naše obyvatelstvo a vnucuje zkreslená stanoviska a falešné informace. Domnívám se, že by naše sdělovací prostředky, tisk, rozhlas i televize měly daleko výrazněji, srozumitelným způsobem objasňovat naše zásadové přístupy.

V ČSSR byla v souladu s národními úmluvami v rámci Mezinárodní agentury pro atomovou energii přijata řada opatření k zajištění jaderné bezpečnosti při projektování, výstavbě i provozu jaderných elektráren. Po vzoru Sovětského svazu jim věnujeme mimořádnou péči. Každodenní poznatky zároveň potvrzují, že výroba elektřiny v jaderných elektrárnách, ve srovnání s tepelnými elektrárnami, nezhoršuje, ale výrazně zlepšuje životní prostředí.

V souladu s budoucím rozvojem tohoto zdroje a na základě objektivních společenských potřeb připravuje se také u nás jako je tomu již např. v Sovětském svazu nebo Německé demokratické republice, zřízení státního dozoru nad bezpečností jaderných zařízení. Zásady této právní úpravy byly v září a říjnu tohoto roku projednány v příslušných výborech sněmoven Federálního shromáždění. Její přijetí umožní nekompromisní prosazování celospolečenských hledisek při výrobě energie, která je krví našeho národního hospodářství a základním předpokladem dalšího rozvoje naší vlasti.

 

Poslanec A. Džupina

Dovoľte, aby som na dnešnej schôdzi Snemovne ľudu uviedol niektoré poznatky o možnostiach úspor energie a palív v doprave, získané na schôdzi výboru branného a bezpečnostného a tiež poznatky z oblasti úspor energie získané vo volebnom obvode.

Zásadným hľadiskom pre dosiahnutie úspor pohonných hmôt v cestnej prevádzke je dosiahnutie minimálnej spotreby. To závisí predovšetkým od konštrukcie jednotlivých typov cestných vozidiel a spôsobu jazdy.

Celosvetový úsporný trend vedie všetkých výrobcov k tomu, aby na trh dodávali vozidlá s čo najnižšou spotrebou. Ak ešte pred niekoľkými rokmi boli vyrábané a úspešne predávané osobné vozidlá so spotrebou 7-9 l/100 km, dnes sa u rovnakých kubatúr žiada spotreba 5,5-7 l/100 km. Je isté, že po zavedení týchto parametrov u československých výrobcov budú dané predpoklady na dosiahnutie základných úspor.

Na zabezpečenie hospodárnosti prevádzky cestných motorových vozidiel, ale aj pre bezpečnosť prevádzky boli stanovené najvyššie dovolené rýchlosti. Z vyhodnotenia a uplatňovania príslušnej vyhlášky vyplýva, že je účinná a prispela k zníženiu spotreby pohonných hmôt. Kladnú úlohu zohrali orgány ZNB a ich sústavná kontrola dodržiavania stanovených rýchlostných limitov. Na základe získaných skúseností pripravujú sa ďalšie návrhy a prihliada sa pri nich aj na zabezpečenie plynulého a včasného plnenia národohospodárskych úloh a rýchlej preprave osôb.

Jedným z nástrojov na dosiahnutie hospodárnosti prevádzky vozidiel v národnom hospodárstve je presná evidencia o vykonanej prepravnej činnosti. Podmienkou pre takúto evidenciu sú správne fungujúce počítače najazdených kilometrov, rýchlomery a tachografy. Najmä z tachografov je možné kontrolovať správnosť údajov vodiča, spôsob jazdy a dodržiavanie predpisov, napríklad dodržiavanie povolených rýchlostí, bezpečnostných prestávok a pod. U nás sú predpísané tachografy pre nákladné autá nad 70 t s autobusmi. Tachografy a počítače majú nadmernú poruchovosť a nie sú dostatočne zabezpečené proti úmyselnému poškodzovaniu vodičmi a tým vyradeniu zprevádzky.

Ďalšie úspory možno dosiahnuť skrátením času riadenej dopravy prostredníctvom signalizačného zariadenia na križovatkách. Takto dosiahnuté úspory sa odhadujú približne na tisíc wattov na jednu križovatku. V celoštátnom meradle by hodinová úspora predstavovala 1000 kW.

Zahraničné skúsenosti ukazujú, že najefektívnejšie sú automatizované systémy riadenia dopravy. Návratnosť vynaložených prostriedkov pritom na ne je len 9-13 mesiacov.

Prínos automatizovaných systémov riadenia mestskej cestnej prevádzky sa premieta do niekoľkých položiek:

– do úspory pohonných hmôt, ktorá sa získa tým, že sa v priemere o 20 percent zníži počet zastavení a časov čakania na križovatkách,

– do zníženia počtu dopravných nehôd,

– do zrýchlenia mestskej dopravy osôb a vozidiel socialistického sektoru a s tým súvisiacej úspory na prevádzkových a investičných nákladoch a čase pracujúcich,

– do zlepšenia životného prostredia znížením exhalácií a hladiny hluku.

Vytváranie podmienok pre realizáciu automatizovaného systému dopravy vo veľkých mestách a priemyslových aglomeráciách, vrátane výroby potrebného zariadenia, je jednou z úloh uložených uznesením vlády ČSSR v auguste 1977. Stav po piatich rokoch od prijatia uznesenia však nie je uspokojivý.

Na znižovanie energetickej náročnosti našej cestnej prevádzky sa okrem uvedených okolností podieľajú aj ďalšie faktory, medzi ktoré treba zahrnúť celkový technický stav vozidiel, stav vozovky a samozrejme, kvalitu šoférov a ich skúsenosť. To všetko sledujú bezpečnostné orgány pri kontrolách cestnej dopravy a technických kontrolách vozidiel všetkých druhov. Ich snahu a výsledky činnosti treba oceniť.

V Ostrave máme najväčšie hutnícke podniky u nás. Hutníctvo je pritom najnáročnejšie na spotrebu energií všetkého druhu, a preto sa musí naša pozornosť zamerať predovšetkým na túto sféru.

Najväčším hutníckym podnikom, a teda aj najväčším spotrebiteľom paliva a energií je v celom Severomoravskom kraji Nová huť. Tá spracúva zhruba jednu štvrtinu ťažby koksovateľného uhlia Ostravsko-karvinského revíru, k tomu pristupuje ročná spotreba 600 000 ton dovážaného energetického uhlia a 250 000 ton proplastku.

Z toho množstva podnik plných 65 % spotrebuje na hutnícku výrobu a 35 percent odpredáva najmä vo forme koksu iným závodom.

Cesty na dosiahnutie úspor sú zásadne známe a premyslené, ale zatiaľ boli realizované len niektoré, predovšetkým pre značnú náročnosť na investičné prostriedky a problémy u výrobcov potrebných zariadení. Predchádzajúce nízke ceny palív neumožňovali žiadúcu návratnosť, neboli podnetom pre poskytovanie rýchlo návratného úveru, a tak sa väčšinou rozhodovalo o výstavbe nových zariadení na výrobu tepla, náročných na ďalšiu spotrebu palív, ako na ekonomické spracovanie odpadovej energie, ktorej je v hutách viac ako dosť.

Štátna plánovacia komisia a FMTIR by týmto otázkam mali venovať mimoriadnu pozornosť a udeľovať maximálnu prioritu týmto stavbám, najmä stavbe s – palinových kotlov využívajúcich energiu suchého hasenia koksu, ktoré si zasluhujú vládnu podporu a prioritu. Ide o zariadenie projektované na základe sovietskej dokumentácie, ktoré je možno v Československu vyrobiť bez nároku na dovoz. Úspora 115 000 ton merného paliva ročne pri chladení celej výroby koksu NHKG predstavuje veľké percento ťažby niektorej veľkobane. A to už neuvažujem o možnostiach uplatnenia na ďalších koksovniach.

Hovorím o tom preto, že nie je možné nečinne sa prizerať na to, s akými ťažkosťami dobývame uhlie a potom významnú časť energie bez úžitku vypúšťame.

S oveľa väčším dôrazom musíme podporovať úsilie o zavádzanie nových technologických postupov v hutníctve, napríklad odlievanie ocele. Kontinuálne, čiže nepretržité odlievanie, ako sa tomuto spôsobu hovorí, je technológia, ktorej zavedenie v podmienkach NHKG by prinášalo úsporu tepla vo výške takmer 35 000 t merného paliva, a to pri spracovaní len tretiny výroby ocele NHKG. V ZSSR touto metódou sa spracúva už takmer 11 % celkovej výroby, v NDR 14 %, v Maďarsku plných 35 %. ČSSR zatiaľ plynule odlieva len asi 1,5 % ročnej produkcie ocele. Preto je nutné usilovať, a skupina poslancov sa o tom v NHKG presvedčila, o zavádzanie tejto technológie. Treba predovšetkým vytvárať tlak na to, aby sa u nás výroba tých to zariadení čo najskôr zvládla, najmä vo VŽSKG.

Vybrali sme so skupinou poslancov, ktorá robila prieskum v NHKG, tieto dva, podľa nášho názoru dôležité smery, lebo sú v československých podmienkach riešiteľné a majú značný, relatívne rýchlo dosiahnuteľný efekt.

V minulosti sa v NHKG dosiahli značné úspechy v oblasti zníženia spotrieb paliva, a to výstavbou tandemových pecí. Prinieslo to zníženie spotreby paliva na jednu tonu ocele takmer 30 %.

Možnosti úspor aj v tomto podniku však zďaleka nie sú vyčerpané. Potenciálne zdroje energie sú hlavne v odpadovom teple, ktoré možno využiť na vykurovanie sociálnych zariadení, sídlisk a na výrobu priemyslovej pary k technologickým účelom. NHKG vykuruje sídlisko s 20 000 bytmi zatiaľ z klasických zdrojov. Odpadové teplo je zdrojom dosiahnuteľným na báze československej techniky, bez nárokov na dovoz z kapitalistických štátov, pritom kladne ovplyvňuje aj spotrebu uhlia, ktorá sa tým priamo znižuje.

Treba však klásť oveľa väčší dôraz na výstavbu spalinových kotlov, na zariadenie, ktoré vie vyrábať – ako som sa sám presvedčil – ČKD Dukla alebo VŽSKG, ako aj Tlmače. Vieme, že touto otázkou sa začalo vážne zaoberať Federálne ministerstvo hutníctva a ťažkého strojárstva, pravda, chce to rozhodnejší prístup vychádzajúci z rozvahy, že je výhodnejšie investovať do zariadení na využitie odpadového tepla ako naďalej nehospodárne využívať naše čierné zlato, toto národné bohatstvo, ktoré by sme aspoň čiastočne mali zanechať aj budúcim generáciám.

V NHKG, ako aj v ďalších hutníckych podnikoch, sa venuje veľká pozornosť komplexnej socialistickej racionalizácii, ktorá prostredníctvom BSP, riešiteľských tímov, tematických úloh, zlepšovateľského hnutia a hliadok Reflektoru mladých zaisťuje úsporu významného množstva energie.

Na záver by som chcel zdôrazniť, že obrat nastane až vtedy, keď do našej inovačnej a investorskej činnosti budeme prednostne zaraďovať tie akcie, ktoré výrazne znížia energetickú náročnosť výroby.

 

Poslanec O. Trefný

V současné době patří zabezpečování prvotních palivoenergetických zdrojů mezi nejdůležitější a současně nejobtížnější úkoly národního hospodářství.

Hospodárnost ve všech společenských činnostech je u nás příkazem dne.

O to více nás musí zajímat otázky spojené s postupy racionalizace paliv a energie, neboť paliva se stávají limitujícím článkem celého národního hospodářství. Racionalizace spotřeby paliv a energie má pochopitelně své objektivní ekonomické důvody. Je jich celá řada. Chtěl bych zde zdůraznit zejména ty z nich, které mají vztah k pracovním podmínkám na dolech.

Těžba uhlí se zajišťuje ve stále složitějších podmínkách. Je nutný postup do větších hloubek a do geologicky složitějších polí, mění se tím i mikroklimatické podmínky. Ale i dobývání s velkostrojovou technikou na povrchových dolech s sebou přináší rovněž celou řadu specifických problémů majících vliv na obsluhy a osádky dobývací techniky.

I když máme při těžbě uhlí nasazenou odpovídající velkostrojovou techniku, nemůžeme dnes a zatím ani v dohledné budoucnosti z této obtížné práce vyloučit živou pracovní sílu. Naopak její význam při těžbě uhlí narůstá. Vezmeme-li v úvahu, že se současně prohlubují i nepříznivé vlivy, za nichž je nutné uhlí těžit, vyplývají nám z těchto okolností dva základní momenty. Předně, že musíme uhlí spotřebovávat co nejefektivněji při maximální hospodárnosti, to už zde bylo jednoznačně řečeno, a současně musíme dbát na to, aby složité podmínky práce horníků spojené s těžbou uhlí byly odpovídajícím způsobem kompenzovány jak v oblasti zdravotní, tak v oblasti sociální péče.

Výbor pro sociální politiku se proto při přípravě na dnešní schůzi soustředil právě na tuto problematiku. Zajímali jsme se o to, jak jsou plněny úkoly obsažené v komplexních programech péče o pracující v odvětví paliv a energetiky. Nespokojili jsme se podanou resortní zprávou, ale šli jsme se sami podívat na pracoviště do ostravsko-karvinských dolů.

Skupinový poslanecký průzkum byl zaměřen na posouzení stavu splnění programů komplexní péče o pracující, dále na otázky pracovních režimů v hlubinných dolech a na otázky životních a pracovních podmínek pracovníků v hornictví. Měli jsme možnost se přesvědčit o tom, že v hlubinných dolech dochází sice k postupnému minimalizování nejzávažnějších rizik hornické práce, ale přesto zůstává hlubinné hornictví nejtěžší fyzickou prací, při níž dochází k dlouhodobému nadměrnému zatěžování organismu. Při těžbě uhlí za současných geologických a technologických podmínek negativně působí na pracovníky hornických provozů některé vlivy, jako je prašnost, vysoká tepelná zátěž, hluk, vibrace, obtížné mikroklimatické podmínky pracoviště, působení chemických škodlivin a toxických látek. Ne dost účinně se zatím daří omezovat počet pracovníků s poškozeným zdravím, narůstá počet pracovníků, kterým je přiznáván charakter osob se změněnou pracovní schopností, zvýšil se počet lidí pracujících na rizikových pracovištích a nepodařilo se zcela uspokojivě řešit fluktuaci pracovníků a nakonec nábor učňovského dorostu v prvých letech 7. pětiletky.

Do ostravsko-karvinského revíru přicházeli a přicházejí stále více takoví pracovníci, kteří nenašli uplatnění v jiných odvětvích. Tato skutečnost se odrazila ve zhoršení sociální struktury nově příchozích. Svědčí o tom skutečnost, že 30 % pracovníků získaných organizovaným náborem nepracuje z důvodů neomluvené absence, či pro rozvázání pracovního poměru pro špatnou pracovní morálku. U hornických profesí je dlouhodobě zabezpečováno plnění těžebních úkolů cestou vysoké přesčasové práce.

Nejsložitější otázkou doslova celospolečenského charakteru je otázka zdravotní péče a současného zdravotního stavu pracovníků ostravsko-karvinského revíru. Zdravotní stav pracovníků je především ovlivněn charakterem práce pod zemí. V současné době je v revíru více než 24 000 zdravotně sledovaných pracovníků, z toho 8500 se změněnou pracovní schopností, 2500 ohrožených chorobou z povolání a více než 13 000 pracovníků s naplněnou kumulativní dávkou prachu. Stále se stupňuje počet pracovníků, které je nutno vyřazovat z práce v podzemí.

Pozornost, která byla při průzkumu věnována otázkám bezpečnosti práce, byla úzce spojena i s problematikou ochranných pomůcek. Trvale se vyskytují problémy s osobními ochrannými pracovními prostředky. U řady těchto prostředků nevyhovuje jejich kvalita, sortiment ani množství. Přesto se skupina poslanců přesvědčila, že je věnována mimořádná pozornost jak používání ochranných pomůcek, tak i jejich údržbě a hospodaření s nimi. Horníci však poukazovali na potřebu zkrácení lhůt pro používání ochranných pomůcek především z hlediska jejich malých kvalit. Pro vytvoření vhodných pracovních podmínek horníků je nutno všechny tyto negativní jevy minimalizovat.

Obdobně negativní zkušenosti mám v plném rozsahu i z našeho Severočeského kraje. Četl jsem v deníku Práce rozhovor se s. ing. Gerlem o těžbě uhlí, kde uvádí, že Severočeský hnědouhelný revír je na světě – pokud jde o rychlost těžby – na prvním místě. Ročně tu těžíme 3 – 4 % zásob, to také řekl v úvodním referátu. Ale v NDR např. vytěžují zásoby hnědého uhlí třikrát pomaleji než u nás. Rychlost těžby a zejména její příprava nevyhnutelně vyvolávají těžkou situaci. Jinými slovy to znamená, že za 30 let budou zásoby hnědého uhlí vyčerpány, a to je situace, nad kterou se musíme zákonitě zamyslet. Tuto světovou prioritu v rychlosti těžby, která způsobuje vážné problémy, nám jistě nikdo nemůže závidět. I zde v SHR je plán sociálního rozvoje zaměřen na zlepšování pracovního prostředí a podmínek práce, na zdravotní péči, na závodní stravování, na bydlení a ubytování pracujících, na rekreaci pracujících, na zlepšování podmínek práce žen a na posilování společenské preference, odpovědnosti a pracovního vědomí pracujících. Tak např. v roce 1981 bylo na zlepšení pracovního prostředí v rámci koncernu SHD vynaloženo více než 63 624 tis. Kčs, a to zejména na zlepšování mikroklimatických podmínek, snižování hlučnosti, prašnosti, prevenci pro poškození toxickými škodlivinami, zlepšováním osvětlení a jiné úpravy pracovního prostředí.

Kromě toho je pamatováno na zlepšování sociálního vybavení jednotlivých závodů v rámci koncernu výstavbou sociálních zařízení, šaten, koupelen, zdravotnických středisek, stravovacích a ubytovacích zařízení. V roce 1981 koncern vynaložil více než 134 mil. Kčs na výstavbu nových sociálních zařízení a na provoz těchto zařízení bylo vynaloženo více než 211 mil. Kčs.

Pro zkvalitnění práce na úseku poskytování léčebně preventivní péče byla utvořena zdravotní rada složená ze zástupců státní zdravotní správy, KVOS, generálního ředitelství SHD. Její činnost je zaměřena zejména na úroveň poskytovaných služeb pro pracovníky koncernu, včetně vybavení zdravotnických zařízení, dále na komplexní opatření v péči o zdraví pracovníků koncernu, na koncepci lázeňské, rekreační a rehabilitační péče pro pracující a na problematiku pracovního a životního prostředí.

Přes dosažení řady příznivých výsledků ovlivňujících pracovní i životní podmínky pracovníků paliv a tím i jejich pracovní výkonnost, existují určité problémy spojené s havířskou prací, kterým musí být věnována trvale zvýšená pozornost, abychom včas a dostatečně účinně kompenzovali negativní vlivy hornického povolání.

Především je to zdravotní prevence, rehabilitační péče, lázeňská léčba, ochrana a bezpečnost práce, vhodné pracovní pomůcky a další.

Zdravotní prevenci je věnována opravdu velká pozornost, a dá se říci, že je na ni ve zdravotní péči o horníky kladen největší důraz. Jako jedny z nejdůležitějších jsou lékařské preventivní prohlídky na rizikových pracovištích.

Mimořádná pozornost je rovněž věnována ochraně a bezpečnosti práce. Tak např. pro OKR jedním z nejzávažnějších problémů je zajištění vývoje a výroby pneumatického nářadí (vrtací a sbíjecí kladiva), které by dosahovalo předepsaných hygienických parametrů. Dosavadní nářadí vyřazuje ročně značný počet pracovníků pro vasoneurozu.

Plně je namístě i preference v odměňování, ale i v oblasti sociální péče a u důchodového zabezpečení. V tomto smyslu lze velmi pozitivně ocenit v nedávné době přijatý Soubor opatření k dalšímu zlepšení sociální péče, životních a pracovních podmínek pracujících v hornictví. Jde o celý komplex opatření, na jejichž realizaci bude rovněž vynaloženo téměř 1,5 mld Kčs.

Společnost tím výrazně oceňuje havířskou práci a zvyšuje i její společenskou prestiž. Ale nejen to. Je to i důležité opatření, které má získávat nové pracovníky a má i stimulovat pracující tohoto odvětví za splnění uložených úkolů v těžbě, které opravdu nejsou malé.

To pochopitelně nemohou zabezpečit horníci samí. Splnění tak rozsáhlého úkolu si vyžádá pomoc dalších odvětví, zejména strojařů a stavbařů. Ale co by nám bylo platné, kdybychom vytvářeli podmínky pro dosažení co nejvyšší těžby uhlí, kdybychom současně neměli vyvinout maximální úsilí, aby se s palivy a energií také maximálně hospodařilo. Mnohé se již podařilo zvládnout. Při individuálních poslaneckých průzkumech ve volebních obvodech jsme se přesvědčili, že většině provozů a závodů se daří s palivy lépe hospodařit. Ale nemůžeme také nevidět, že máme v národním hospodářství v této oblasti ještě velké rezervy. A není to jenom přímo ve výrobě, dílnách a na provozech.

Důraznější slovo k tomuto problému musí říci i pracovníci výzkumných a vývojových pracovišť; značné rezervy máme i v terciární sféře, i při výrobě nových druhů spotřebního zboží.

Jedna z forem, jak naše společnost, každý občan vyjádří úctu a vážnost havířské práci je právě v tom, že dokážeme ve všech sférách naší činnosti co nejefektivněji hospodařit s palivem, aby namáhavá, nelehká, hornická práce, která je vynakládána při těžbě uhlí, byla vynakládána efektivně a ve prospěch celé společnosti.

 

Poslankyně V. Seidlová

Otázkami energetiky, jak už dnes bylo řečeno, se naše sněmovna v posledních letech několikrát zabývala ať už komplexně (v roce 1975) nebo z některých zvláště důležitých hledisek (v letech 1979,1980).

Náš kulturní výbor – nyní výbor pro kulturu a výchovu – se vyjadřoval především z hlediska přípravy kádrů. Naši poslanci poukazovali na některé závažné nedostatky. Zajímalo mě proto, i vzhledem k zdůrazňované kontrolní funkci FS, jaký posun v řešení těchto nedostatků nastal či nenastal.

Na plénech Sněmovny lidu upozorňovali poslanci našeho výboru na malou pružnost včasného plánování potřeby odborníků, která způsobila nedostatek odborníků pro perspektivní obory. Dále kritizovali malý zájem výrobních resortů o postgraduální studium jejich pracovníků, a konečně poukazovali na nevyužívání absolventů vysokých škol v oboru, pro který se připravili.

V přípravě na dnešní plénum jsme se tedy především zabývali otázkami přípravy kádrů pro jadernou energetiku jako obor netradiční, s perspektivou i značného rozvoje, obor náročný na počet, odbornost i mravní kvality pracovníků.

Chtěla bych připomenout, že v zásadě řeší tyto otázky základní dokument našeho školství o dalším rozvoji československé výchovně vzdělávací soustavy, který se postupně realizuje. Obsahuje jak přípravu pro dělnická povolání, tak také přípravu středních odborných kádrů a přípravu vysokoškolsky vzdělaných odborníků.

Podle naší československé koncepce výstavby a provozů jaderných elektráren jsou dělnická povolání a středoškolsky vzdělaní odborníci potřební především při výstavbě a údržbě. Svědčí o tom i náborové inzeráty Jaderné elektrárny Dukovany uveřejněné v Rudém právu. Podle vyjádření odborníků z provozu Jaderné elektrárny v Jaslovských Bohunicích je příprava těchto pracovníků dostačující a nebudu ji tedy rozebírat.

Složitější a náročnější pro stavbu a provoz jaderných elektráren je však příprava vysokoškolských kádrů. Jejich příprava se týká více skupin studijních oborů než by se laikovi zdálo.

Proto mi dovolte krátký přehled. Jsou to například hornictví a hornická geologie, připravující odborníky pro těžbu uranu, jaderná metalurgie pro nově se rozvíjející oblast kovů a slitin pro jadernou techniku, Strojní fakulty pro přípravu inženýrů v oboru tepelné a jaderné stroje.

Studijní obory – „Technická kybernetika a elektronika“ při elektrotechnických fakultách připravují odborníky pro konstrukci i praktické uplatnění výpočetní techniky, automatického řízení a měřicí techniky v podmínkách jaderně energetických provozů.

Uplatnění v jaderných elektrárnách mohou najít i absolventi oborů mikroelektronika, ekonomika a řízení elektrotechniky, silnoproudá elektrotechnika.

Inženýrské kádry pro jadernou chemii a chemickou technologii uranu jsou připravovány v oboru technologie anorganických výrob na vysokých školách chemickotechnologických. Jsou to odborníci pro přípravu paliva, ale i likvidaci radioaktivních odpadů.

V souvislosti s tím je také důležitá například katedra techniky prostředí na strojní fakultě ČVUT zabývající se otázkami zajišťování jak čistoty ovzduší uvnitř jaderných zařízení, tak také ochranou okolí. Pro oblast zvláště výzkumu a vývoje v jaderné energetice připravuje na vysoké technické úrovni odborníky fakulta jaderného a fyzikálního inženýrství.

Vysokým školám je dána možnost upravovat i inovovat až 20 % obsahu učebních plánů a učebních osnov každého studijního oboru, což umožňuje rozšířit profil absolventů v souladu s konkrétními potřebami organizací.

Kromě toho je možno v souladu s ustanoveními zákona č. 39/1980 Sb., o vysokých školách na základě požadavků praxe zabezpečit přípravu absolventů libovolných profilů v mezioborovém studiu. Je tu i možnost studia podle individuálních učebních plánů. Tyto náměty podle informací ministerstva školství ČSR, týkající se ve značné míře právě rozvoje jaderné energetiky, jsou v současné době projednávány s představiteli výrobních resortů.

Faktem však je, že v České socialistické republice tyto formy zatím pro nedostatek posluchačů realizovány nejsou, že trvá neuspokojivý předstih v plánování potřeby odborných kádrů resorty, takže i nadále pro tento školní rok trvá nedostačující směrné číslo studentů pro 1. ročníky v řadě oborů, potřebných pro rozvoj jaderné energetiky.

Například na strojní fakultě ČVUT v Praze je směrné číslo pro první ročník 95 posluchačů na 5 zaměření oborů, tj., že opět nebylo pamatováno na zvýšení počtu vzhledem k oboru jaderně energetických zařízení.

Je třeba přihlédnout k tomu, že procento úbytku studentů je vysoké a představuje 30 až 50 %, takže pro pátý ročník zůstalo letos jen 57 posluchačů, a z toho jen 13 pro jaderně energetická zařízení. Závody, které provádějí na fakultě nábor, požadují obvykle až desetinásobek absolventů, než kolik jich má fakulta k dispozici. Plánování potřeb absolventů institucemi a závody nemá tedy nadále potřebný alespoň pětiletý předstih.

Stejně tak zůstává problémem další zvyšování kvalifikace absolventů vysokých škol, zvláště důležité pro nově vznikající potřeby jaderných elektráren. Soustava postgraduálního studia, která má tvořit neoddělitelnou součást systému celoživotního vzdělávání, je stále rozvíjena nesystematicky, v závislosti na požadavcích odběratelů. Postgraduální studium se musí totiž na základě platných předpisů realizovat formou dodavatelsko-odběratelských vztahů na objednávku příslušné organizace. Pokud tedy nebudou mít výrobní sektory rozpracován ucelený systém těchto studií, budou možnosti školství značně omezené. To platí, soudružky a soudruzi, obecně, ale v plné míře i pro vzdělávání pracovníků pro rozvoj jaderné energetiky.

Dovolte mi ještě jednu poznámku. Na strojní fakultě ČVUT v Praze jsme byli upozorněni, že ani nové učební plány a osnovy, podle nichž výuka začíná v letošním školním roce a které by měly být jednotné pro celou Československou socialistickou republiku, nesplňují v některých oborech, např. chemické stroje a technologie, ale i na jiných fakultách, např. stavební, přípravu odborníků vzhledem k požadavkům racionalizace, požadavkům hospodaření s veškerou energií, ač tyto obory patří k energeticky nejnáročnějším. Bylo by třeba překontrolovat také z tohoto pohledu časové a obsahové redukce, které byly v rámci zkrácení studia provedeny.

Po těchto zjištěních jsme s uspokojením zaznamenali promyšlený aktivní přístup k řešení těchto otázek, se kterými jsme se setkali v Jaslovských Bohunicích.

Od roku 1977 zde pracuje Výzkumný ústav jaderných elektráren, který se podílí na dalším zvyšování a udržování kvalifikace stávajících pracovníků v jaderných elektrárnách, ale také na přípravě nových pracovníků pro stávající a hlavně připravované provozy atomových elektráren. Podle zdejších zkušeností musí absolventi vysokých škol půl až třičtvrti roku, někdy i déle, dokončovat odbornou přípravu pro jadernou energetiku.

Proto se jeví optimálním řešením vybudování mezioborového studia – katedry jaderné energetiky Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě se sídlem v Trnavě, kam by přicházeli studenti z ostatních fakult od 3. ročníku.

Součástí přijetí nejsou jen zájem a odborné schopnosti, ale také psychické odborné zjištěné předpoklady, protože práce na atomových elektrárnách klade na psychické a morální vlastnosti pracovníků velké nároky. Pro zřízení katedry v Trnavě má velké pochopení rektor Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě s. Blažej, ale i ministerstvo školství SSR, a to jak v úpravě učebních plánů a osnov, které dostali v Jaslovských Bohunicích k vyjádření, tak v získávání vhodných učitelů. Pokládám za zvlášť dobré a hodné následování to, že se počítá i s účastí odborníků z Výzkumného ústavu jaderných elektráren i ze samotné jaderné elektrárny v Jaslovských Bohunicích, tedy do jisté míry s účastí už zkušených praktiků. O jak velký úkol v přípravě jde, ukáže předpokládané číslo: do roku 1990 by mělo přípravou pro nově vznikající provozy projít asi 3500 pracovníků, a to s příslušným předstihem.

Je si ovšem třeba uvědomit, že v jaderné elektrárně je nutné soustavné další vzdělávání stávajících pracovníků, udržování jejich kvalitní odborné úrovně. Provizórium v Piešťanech nahradí nově budované resortní výcvikové středisko s kapacitou 10 tříd asi pro 200-250 posluchačů v Trnavě. Soudruzi tu mají velké potíže s vybavováním potřebnou technikou a pomůckami, vážná je situace s trenažéry, kde nemohla být z valutových důvodů uskutečněna dodávka z Finska, a tak se vyvíjí trenažér náš, který by měl být hotov až v roce 1986. Zatím proškoluje naše odborníky Sovětský svaz, který má v rámci RVHP jedině trenažéry, avšak s růstem jaderné energetiky nestačí potřebám, a proto jsme měli od roku 1983 provádět školení také u nás. Vzhledem k výše uvedeným okolnostem hrozí zkrácení těchto doškolovacích kursů, což by bylo na závadu kvality.

Výbor pro kulturu a výchovu SL doporučuje na základě zjištěných skutečností:

1. aby se urychlila jednání ministerstev školství s resorty a zlepšil se tak způsob plánování a koordinace potřeb odborníků vůbec, včetně odborníků pro jaderné elektrárny.
2. podrobit kontrole a eventuálně přehodnocení úpravy učebních plánů a osnov vysokých škol z hlediska šetření veškerou energií, a to zvláště v oborech energeticky náročných,
3. dát podporu dobudování katedry jaderné energetiky a výcvikového střediska v Trnavě zvláště po stránce materiálního vybavení,
4. zvážit možnost dobudovat ucelený systém celoživotního vzdělávání dospělých a formulovat povinnosti resortů k zajišťování studia pracujících všech forem.

 

Poslanec J. Zelenka

V naší debatě o racionalizaci spotřeby paliv a energie, která se stala v, pravdě životní otázkou našeho hospodářství, hraje neméně důležitou úlohu propaganda této uzlové problematiky, pravidelné informace a srovnávání se světovým trendem, abychom zřetelněji viděli, zda postupujeme dostatečně rychle nebo naopak pomalu.

Myslím, že ten, kdo periodicky sleduje rozhlas, televizi a čte Rudé právo a ostatní denní tisk, musí zpozorovat, že poslední tři roky je propaganda kolem paliv a energetiky, hlavně kolem šetření palivy a energií v rozhodujících úsecích našeho hospodářství v přední pozornosti novinářů, ekonomických rubrik, reportérů a komentátorů. Přímo privilegované postavení v propagandě dostaly paliva a energie na přelomu kritických let 1978/1979, po dramatických událostech v zásobování národního hospodářství energií a palivy, kdy dokonce i televize musela omezit své vysílání. Avšak diváci mnohých širokých oblastí od západních Čech přes jižní Čechy, jižní Moravu až po západní Slovensko své televizory přeladili na signály sousedních států a poslouchali dál. To nepřipomínám proto, abych zlehčoval tehdejší opatření – mělo svůj psychologický význam – nýbrž proto, abychom se poučili ze skutečnosti dnešních dnů, že občan může poslouchat nejen různé rozhlasové stanice, ale i televizní vysílače, dokonce nám nepřátelské a je třeba dobře zvážit důsledky každého takového rozhodnutí.

Od tohoto roku 1979 jsme si všichni hmatatelně uvědomili, že hospodaření s palivy a energií sahá na naše dnešní normy života ve fabrice i v domácnosti. Využili jsme toho v novinářské práci a začali ve všech sdělovacích prostředcích mnohem soustředěněji a myslím také, nápaditěji organizovat pomoc výstavbě rozhodujících palivoenergetických komplexů, dávat naší veřejnosti ucelený obraz o výrobě energie, o zajišťování jejích zdrojů. Myslím, že se v náporu propagandy podařilo do vědomí občanů dostat základní představu, že zajištění paliv a energie vyžaduje vysokou náročnost ve státním rozpočtu, v investicích, ve stavebnictví, v pracovních silách. Dnes už každý průměrný občan z proudu naší ekonomické propagandy zná, jaké obrovské prostředky se musí vynakládat na těžbu paliv a energie, případně na dovoz, a jaké nesmírné prostředky investujeme do této sféry, hlavně realizací atomového programu osmdesátých let.

Novináři nechtějí pouze ovlivňovat ekonomické myšlení občanů, ale především motivovat jejich uvědomělé ekonomické chování. V rozhlase i v televizi tak vznikaly nové relace a široké cykly. Například rozhlasový cyklus „Ušetříme všichni“, který je vysílán už třetí rok, je zdařilým příkladem publicistickoorganizátorské kampaně od analytických pořadů až po drobné rady a zajímavosti. Přitom se tu využívá zkušeností odborníků i posluchačů laiků. Dobrý,m televizním publicistickým seriálem je „Cesta za energií“, kde se formou reportáží odkrývaly nápady v racionalizaci energie právě u těch největších průmyslových spotřebitelů. Sledovali jsme také v rozhlase i v televizi před očima nejširší veřejnosti i kontrolní dny při stavbě v Jaslovských Bohunicích a nyní v Dukovanech. Mohl bych vypočítat doslova stovky novinářských materiálů i akcí, avšak to není hlavní smysl mého vystoupení.

Dnes jsme v propagandě v nové etapě. Nejdůležitějším úkolem v národním hospodářství už není jen vybudovat novou palivoenergetickou základnu, ale především snížit, důsledně racionalizovat spotřeb paliv a energie ve výrobě a snížit energetickou náročnost elektrospotřebičů. Leckdo o tom z vás tu hovořil. O tom jsme na začátku i v samé skutečnosti výroby i v ekonomické propagandě.

Některé vyspělé průmyslové země nás v této kategorii zatím předstihují a ekonomická propaganda nemá, ani vždy nemůže mít potřebnou rasantnost, aby ve vší nahotě ukázala rozdíly ve spotřebě energie mezi světovými špičkovými podniky a některými našimi. Chápu v tom smyslu obavy ministra zahraničního obchodu, abychom zbytečně nenarušili zahraniční obchod, anebo obavy předsedy Státní plánovací komise, abychom neudávali jiná tempa, než unese plán

Zajímavě to dělají v NDR. Tam nasadili tímto směrem vnitropodnikovou propagandu na nástěnkách. Viděl jsem v jednom elektrotechnickém závodu obrázky jejich výrobku a podobného výrobku firmy Siemens. U toho byly přesné parametry váhy, času výroby, spotřeby množství energie na výrobu a spotřeby energie v provozu výrobku. U toho na nástěnce zřetelné otázky: Kdy docílíme stejnou váhu? Kdy docílíme stejný čas? Kdy dosáhneme stejnou spotřebu energie?

Nemůžeme vždycky pokládat podobné otázky veřejně v rozhlase nebo v televizi. Ne že by nám bránila nějaká cenzura, taková u nás není. Ale máme svoji vlastní odpovědnost a někdy také až příliš velkou ohleduplnost. Ale ve vnitropodnikové propagandě bychom měli takové příklady uplatňovat. Dělníci i technici musí přece znát, kde jsou špičky a jaký posun musíme učinit, abychom je dostihli.

Při sledování rozhodujících záměrů racionalizace spotřeby paliv a energie se setkáváme v tisku, rozhlase a televizi se zhruba stejnými problémy, jako Výbor lidové kontroly ČSSR, který nedávno plnění státního cílového programu 02 prověřoval. Zjistil, že energetickou náročnost se daří snižovat namísto realizací rozhodujících investičních akcí především drobnou racionalizací. Z toho vyplývá, že resorty nevěnují plnění záměru státního cílového programu 02 potřebnou pozornost. Dokladem toho je např. situace ve využití malých hydroenergetických zdrojů.

Rudé právo se v uvedené oblasti zaměřilo zejména na podporu realizace usnesení předsednictva vlády ČSSR z let 1979 a 1981, neboť právě na tomto úseku byla pomoc sdělovacích prostředků jednou z podmínek úspěšného uskutečňování přijatého programu. Jde totiž o tisíce vhodných lokalit a představte si, že dokonce o více než 10 tisíc zrušených malých vodních energetických zdrojů, které jsou organizačně začleněny do různých resortů a organizací a jejichž držiteli jsou dokonce i někteří občané.

Vcelku se podařilo rychle seznámit veřejnost prostřednictvím Rudého práva a dalších sdělovacích prostředků s konkrétními podmínkami, které byly vytvořeny pro úspěšné znovuuvádění odstavených děl do provozu, jakož i pro výstavbu děl nových.

V televizi jsme uvedli hru, možná, že si na ni vzpomínáte, „Velké malé vody, v níž jde o spor o jednu takovou malou vodní elektrárnu. Před uvedením na obrazovku jsme pozvali čelné odborníky ze dvou různých ministerstev k diskusi. Nebudu vám tu líčit, jak si umějí nadávat dvě ministerstva pro zcela odlišný přístup k malým vodním elektrárnám.

A konečně „Spor o Modřany, jaký odvážně vedlo Rudé právo, je také dokladem nějakého stavu. Teprve na základě objektivní kritiky byla potvrzena nejoptimálnější varianta malé vodní elektrárny Modřany a zachráněno technologické zařízení malé plavební komory v hodnotě asi 800 tis. Kčs. Uvedené zařízení mělo být na základě nesprávného přístupu k technickému řešení stavby sešrotováno, byť bylo právě vyrobeno a dodáno na staveniště.

V Rudém právu byly kritizovány i případy demolice provozuschopných zdrojů, např. malé vodní elektrárny Lhotice a mlýnu Bělá. Podařilo se sice zachránit už jenom mlýn Bělá, ale dostalo se do povědomí lidí, že takovýto přístup je nesprávný, že není hanbou či projevem technické zaostalosti využívat tyto zdroje, byť i jsou v jednotlivých případech poměrně malé. Ve svém souhrnu však představují z hlediska energetického přínosu velikou řeku. Jen na tomto úseku máme rezervu 3 mil. tun energetického uhlí každý rok při dlouhodobém využívání těchto zdrojů.

Čs. žurnalistika, a myslím, že její nejschopnější část, slouží ekonomické propagandě a vymýšlí stále nové nápady, aby co nejširší vědomí našich lidí se stalo hybnou silou, aby se lidé učili šetřit energií ve velkém i v malém.

Mám však, na závěr i jménem výboru pro kulturu a výchovu, přece jen jednu provokující otázku jak k ministru paliv a energetiky, tak k nepřítomnému pražskému primátorovi.

Hlavní město Praha by mělo být chloubou naší vlasti, perlou, která i v dnešní svízelné energetické situaci je schopna zářit. Chápu, že energetici dotlačili i hlavní město k tak radikálnímu omezení. Dnes je v provozu na veřejném osvětlení asi 40 %. Vypínalo se pochopitelně z praktických i psychologických důvodů: když se všude šetří, proč nemá šetřit i Praha. Praha je však velkoměsto, kam se soustřeďuje pozornost celého státu. Není dnešní efekt trochu opačný? Z mnoha stran jsem slyšel a v dopisech čtenářů a diváků dostáváme otázky: Proč má být hlavní město velká černá díra? Mnohem volněji se tu pohybují už tak dost zkoncentrované kriminální živly a mládež se sklony k surovostem. Přitom vám prozradím, že kdyby měla Praha svítit, stačilo by přidat pouhou 0,1 % celostátní spotřeby elektřiny. A to by snad za pěstování vlastenecké hrdosti čs. občanů ke svému hlavnímu městu stálo za to!

 

Ministr elektrotechnického průmyslu ČSSR M. Kubát

K otázce soudruha poslance Protivy, ve věci regulační a měřicí techniky zvlášť pro komplexní bytovou výstavbu sděluji toto:  Přesto, že věnujeme výrobě a zabezpečení této regulační a měřicí techniky pro investiční výstavbu a komplexní bytovou výstavbu mimořádnou pozornost, nejsme se současným stavem sami spokojeni a potvrzuji některé nedostatky, o kterých hovořil soudruh poslanec Protiva, které se dotýkají jmenovitě jedné sortimentní skupiny této techniky, a to jsou tzv. kompletní soubory měření a regulace pro kotelny, pro výměníkové stanice, které zajišťují komplexní bytovou výstavbu.

Jaké jsou důvody tohoto stavu? Bylo již zdůrazněno v důvodové zprávě, která byla podkladem pro vládní usnesení č. 292/1980, že dlouhodobý rozpor mezi výrobou a potřebou dodávek této techniky pro bytovou výstavbu je důsledkem nedostatečného rozvoje výrobní základny měřicí techniky a automatizační techniky, který je za námi a probíhal u nás ve 4., 5. a 6. pětiletce. My usilujeme o to, abychom překonali tento stav; uložil jsem potřebné úkoly týkající se především výrobně hospodářské jednotky „Závodů automatizační a výpočetní techniky (ZAVT) a směřující k tomu, aby se zabezpečilo krytí dodávek těchto kompletních souborů měřicí a regulační techniky pro účely racionalizace spotřeby paliv tak, aby v roce 1985 to bylo na 100 % pokryté.

Musím připustit, že v letech 1983-1984 budeme s tímto problémem ještě zápasit. Očekáváme, že k řešení tohoto úkolu pozitivně přispěje také urychlení výstavby sítě krajských montážních a servisních organizací, které patří do pravomoci krajských národních výborů, které podle usnesení předsednictva vlády č. 292/1980 mají montáž a servis pro nevýrobní oblast zajišťovat od roku 1983 společně s námi.

Na druhé straně dovolte, abych vás při této příležitosti informoval, že zajišťujeme širokou oblast různé měřicí a regulační techniky pro měření spotřeby energie, jak pro průmyslovou, tak pro bytovou výstavbu. Nově vytvářené kapacity zabezpečující plnění vládního usnesení č. 292/1980 kromě té jedné sortimentní skupiny, o které jsem hovořil a nejen krytí potřeby národního hospodářství, ale současně dokonce nám chybějí u řady položek objednávky na tuto techniku. Máme tedy problém s odbytem této techniky.

Jaký rozsah techniky zabezpečujeme: Jsou to za prvé systémy vysílačů a přijímačů pro hromadné dálkové ovládání elektronických spotřebičů. Za druhé to jsou regulátory teploty a teplé užitkové vody, za třetí jsou to měřiče spotřeby tepla a vodoměry pro teplou vodu, pro měření na vstupu do obytných domů. Za čtvrté jsou to měřiče tepla a vodoměry pro jednotlivé byty a za páté je to ta nedostatková skupina, o které jsem hovořil, to jsou kompletní soubory měření a regulace pro výměníkové stanice a kotelny.

Tempa růstu výroby těchto prostředků umožňují, soudružky a soudruzi, zabezpečit dodávky uvedených sortimentních skupin, kromě té jedné tak, jak jejich potřebu kvantifikoval cílový program 02 – program úspory paliv a energie tak, jak to národohospodářská potřeba vyžaduje.

Chci pro ilustraci uvést, že pokud jde o ty sortimentní složky, které nám naopak přebývají, naplánovali jsme je podle usnesení č. 292/1980 a podle státního cílového programu. Jsou to např. poměrové měřiče tepla pro topná tělesa, pro radiátory, jichž připravujeme 300 tis. kusů na rok 1983 a objednáno je 18 tis. kusů. Obdobně vodoměry pro teplou, vodu připravujeme – 40 tis. kusů na rok 1983, ale objednáno je 14 tis. kusů. Chci tím říci, že jsou některé věci, které je třeba doladit v dodavatelsko-odběratelských vztazích a v kterých naopak máme přebytek. Příčinou toho je, že nebyly dosud vydány předpisy o tom, kdo tuto techniku má nasazovat, kdo má dělat servis této techniky, kdo má dělat odečítání hodnot této techniky atd. Tyto předpisy vyjdou během měsíce, zabezpečuje je federální ministerstvo pro technický a investiční rozvoj, a předpokládáme, že tím se situace stabilizuje.

Dále chci dodat k otázce poslance Protivy, že příslušné elektronické a mikroelektronické součástky, plošné spoje a další elektronické a elektrotechnické uzly a díly pro měřicí a regulační techniku tohoto druhu jsou v elektrotechnickém průmyslu zabezpečovány. Jinak rád posoudím s poslancem Protivou podle podkladů, které on jistě má k dispozici, chybějící sortimenty a příjmu doplňující opatření ke zlepšení situace, o níž hovořil soudruh poslanec v komplexní bytové výstavbě, jmenovitě v Severočeském kraji. Děkuji za pozornost.

 

Ministr ČSSR pro technický a investiční rozvoj L. Šupka

Dovolte mi ještě krátkou doplňující poznámku ke kritickým připomínkám poslance Protivy, na které zde odpověděl ministr Kubát. Dělám to proto, že se považuji za spoluodpovědného za takový stav.

Soudruh poslanec Protiva má pravdu, že s určitým zpožděním vytváříme nezbytné předpoklady v materiálně technické základně pro úsporu paliv a energie v komunální bytové sféře v tom rozsahu, jak jsme původně stanovili plánem na pětiletku. Není to proto, že by příslušní ministři něco zanedbali – já jim nechci dělat advokáta – ale my všichni dobře víme, z jakých velmi závažných důvodů jsme byli nuceni podstatně korigovat své původní představy o možnostech zahajování nových investic v této pětiletce, a to zejména v její první polovině, takže jsme byli nuceni posunout také některé investiční akce, které u ministra Kubáta i v dalších resortech mají zabezpečit právě tuto materiálně technickou základnu, o které byla řeč.

Pokud jde o otázku poslance Protivy, která byla adresována mně – „jaké jsou již uplatňovány a v jakém rozsahu nové technologie ve stavebnictví, které mají odstranit dosavadní značné ztráty energie zejména v hromadné bytové výstavbě“, chtěl bych podat tuto informaci:

V souvislosti s racionalizačními opatřeními ve spotřebě paliv a energie přirozeně věnujeme pozornost i snižování energetické náročnosti obytných souborů. Jednou z možností, a to patrně rozhodující, kterou zajišťujeme, je zlepšení izolačních vlastností stavebních konstrukcí a budov. Touto záležitostí se jmenovitě zabývala vláda ČSSR již v roce 1978 a od té doby několikrát. Předsednictvo vlády rozhodlo svým usnesením z roku 1978 o úpravě a zpřísnění tehdy platné státní normy, nazvané „Tepelně technické vlastnosti stavebních konstrukcí a budov, která platí nikoliv pouze pro bytové objekty, ale také jiné stavební objekty.

Pokud jde o byty, jako základní ukazatel, bylo stanoveno snížení spotřeby energie pro vytápění bytových domů z dosud obvyklých až 12 MWh za rok na byt na 9,3 MWh za rok na byt. V souladu s tímto základním ukazatelem byl zvýšen nejmenší dovolený tepelný odpor vnějších stěnových konstrukcí o více než 70 % původní hodnoty.

Účinnost těchto zpřísněných ukazatelů byla nutně s přihlédnutím k vytvoření nezbytných předpokladů v materiálně výrobní základně ve stavebnictví, v projekci a stavební výrobě stanovena až dnem 1. ledna 1984, ovšem pro objekty, které po tomto termínu budou přejímány do užívání, budou kolaudovány. Tím byl k přípravě a realizaci opatření pro zabezpečení plného uplatnění zpřísněné normy vytvořen dostatečný časový předpoklad.

Mohu říci, že v současné době už výroba obvodových dílců pro bytovou a občanskou výstavbu s požadovanými tepelně izolačními vlastnostmi je zajišťována resorty stavebnictví České socialistické republiky i Slovenské socialistické republiky. Mohl bych vám podat výčet podle jednotlivých paneláren, ale myslím, že bych tím zdržoval jednání Sněmovny lidu.

Této záležitosti věnuje nezbytnou pozornost také vláda ČSR a vláda SSR. Tím ovšem nechci tvrdit, že jde všechno hladce. Do nabytí účinnosti ustanovení o přejímání objektů podle nové normy zbývá ještě 1 1/2 roku. Je možno si klást otázku, zda je času mnoho nebo málo. Je to v každém případě času dostatek na nápravu nedostatků a skluzů, ke kterým během přípravy na přechod k nové přísné normě došlo. Nikdo ale zřejmě nemůže počítat s tím, že by vláda ČSSR měla možnost nebo byla ochotna povolit jakékoliv výjimky z platnosti nové normy.

Protože okna a dveře jsou příčinou asi 50 % ztrát tepla v obvodovém plášti objektu, zahajuje VHJ Dřevařský průmysl výrobu zdokonaleného typu oken s dvojitým zasklením, se zlepšeným těsněním a kováním. Jejich výroba bude nabíhat tak, aby všechny stavby, přejímané do provozu po 1. lednu 1984, měly okna tohoto zdokonaleného typu. Je třeba říci, že pokud jde o okna, problém tím neřešíme tak zásadně, jak se to v současné době v Československu považuje za nezbytné. Proto výzkum jak u nás, tak ve světě, na této záležitosti pracuje dále. Bylo by však nesprávné, kdybych sliboval to, co zatím není ve výzkumu vyřešeno.

 

Ministr hutnictví a těžkého strojírenství ČSSR E. Saul

V průběhu jednání, jak jsem ho sledoval, přednesli poslanci celou řadu dalších problémů, které bezprostředně souvisejí s mým resortem a které musíme řešit. Nechci k nim dnes zaujímat stanovisko, protože k tomu bude mít slovo místopředseda vlády, ale chtěl bych říci svůj názor obecně.

Dnes jsme svědky na tomto zasedání toho, co mohla způsobit a způsobila koncepce, kdy si někteří lidé představovali, že další vývoj v naší republice půjde takovou cestou, že budeme nakupovat jen ušlechtilá paliva. Přitom nedomysleli, že ušlechtilá paliva v naší zemi nemáme a musíme je dovážet ze Sovětského svazu nebo z kapitalistických států za tvrdé valuty.

Za krátkou dobu, co jsem v resortu, je velký rozdíl vyrábět kotle na plyn a vyrábět kotle na méně hodnotné uhlí. Mluvíme o méně hodnotném uhlí o výhřevnosti 2400 cal, ale víme, že někde zápasíme také s uhlím o výhřevnosti 2000 cal. Takové dva kotle na stejný tepelný výkon znamenají, když pracujeme na bázi takovéhoto paliva, že to musí být sklad uhlí, zauhlovací zařízení, koneckonců musí být i speciálně upraven spalovací prostor, a zpracování a odvoz škváry. Otevřeně vám říkám, že o desítky procent roste technologické zařízení pro takovéto kotle.

Myslím, že je zcela správné, že dnes celá Sněmovna lidu byla seznámena s problematikou teplárenství, naší energetiky. Skutečně předkládáme této zemi, tomuto národu, Sněmovně lidu koncepci, že musíme jít především na vlastní surovinovou základnu, na uhlí, které máme a urychlit a maximum udělat pro rozvoj jaderných elektráren. To je jediná cesta. Spoléhat na své síly, na to, co máme doma, umět to správně využít. To jsem chtěl říci úvodem dnešnímu jednání.

Pokud byla položena otázka, jak je uplatňována a užívána regulační a měřicí technika v organizacích našeho resortu a jak působí na racionalizaci spotřeby paliv a energie, chtěl bych říci, že nejde jen o prvky měřicí a regulační techniky, ale také o to, aby strojaři vyvinuli takové strojní agregáty, které budou plně adaptabilní na poslední poznatky elektroniky, měřicí a regulační techniky. Proces je to širší.

My se k tomuto úkolu hlásíme. Úkol zasahuje do všech oblastí naší činnosti a mohu otevřeně říci, že hledáme všude zdroje, kde můžeme uplatnit tuto techniku a pomoci jí na svět. Tato technika má nejen velký přínos v úsporách paliv a energií, ale také – protože jsme resortem, který má velký podíl na tomto zařízení na vývoz – máme velmi dobré zkušenosti v obchodně politické strategii, když vybavíme investiční celky touto technikou, podstatně lépe zhodnotíme zařízení, která našim zákazníkům dodáváme. Takže jdeme dále. Máme dnes situaci, že tuto regulaci plně uplatňujeme: v oblasti automatické regulace, vysokopecních provozů, automatizace válcoven, elektrárenských bloků, zařízení pro chemický a papírenský průmysl, v neposlední řadě i číslicově řízených strojích, sledování strojů pro povrchovou těžbu atd. Tam všude jsou elektrické pohony, tam všude se spotřebovává energie. Tyto prvky jsou zaměřeny především na optimalizaci provozu tepláren a kotelen s maximálním vyloučením subjektů, aby to byly systémy samoregulující se. Dále regulace spalovacího procesu vysokých pecí, jejich automatizace a optimalizace ve spojení se samočinnými počítači. Regulace vytápění objektů podle venkovní teploty a registrace a vyhodnocování údajů při elektrolýze hliníku, optimální řízení kotlů v hutnictví železa a oceli, optimalizace výroby surového železa atd. V mém resortu se výrobou a aplikacemi automatizačních prvků zabývá hlavně VHJ ČKD, zejména závod Polovodiče, který kromě zabezpečování polovodičových součástek, zejména tyristorů, zajišťuje dnes komplexní výrobu automatizace pro některé naše investiční celky. Jejich důsledné využívání při přenosu elektrické energie a regulaci přináší značný efekt jak v úsporách elektrické energie, tak ve zvýšené produktivitě a ve spolehlivosti zařízení. Prosazujeme uplatnění této automatizace přes úspory u našich spotřebičů při provozním nasazení. Chtěl bych uvést, že dnes máme a dodáváme tyristorovou regulaci tramvají, elektrických lokomotiv, svářecích zařízení, a další úspory přinášejí další investiční celky. U již vzpomenutých zařízení, zejména při nasazení do dopravy, se pohybuje úspora elektrické energie v rozsahu od 12 do 30 %.

 

Místopředseda vlády ČSSR L. Gerle

Při řešení palivoenergetické situace a zajištění zdrojové základny jsme v uplynulém roce vycházeli z programového prohlášení vlády, předneseného s. Štrougalem 30. června loňského roku ve Federálním shromáždění. V tomto prohlášení byla zdůrazněna orientace na rozvoj vlastních zdrojů, zejména těžbu uhlí, výstavbu jaderných elektráren a na podstatně lepší zhodnocování všech druhů paliv a energií. V únoru letošního roku byl přijat Soubor opatření k dalšímu prohloubení sociální péče, životních a pracovních podmínek v hornictví, následně pak opatření k prohloubení zdravotní péče. Projednán byl rozvoj OKR a v závěru roku ještě vláda bude posuzovat zabezpečení výrobních úkolů Severočeských hnědouhelných dolů, rozvoj jaderné energetiky v 7. a 8. pětiletce. Zhodnoceno bude rovněž všechno to, co je uloženo těžkému strojírenství a všem dodavatelům Severočeského hnědouhelného revíru pro zajištění těžby uhlí. Přes určitá zlepšení na nich, na dodavatelích – VHJ Vítkovice, závody silnoproudé elektrotechniky, gumárenských závodech v Púchově a dalších – leží dále zodpovědnost za zlepšení současného stavu, zvláště nezbytné zvýšení výkonnosti a spolehlivosti dobývací techniky. Realizačními opatřeními, která byla přijata v loňském roce a zahrnuta do prováděcího plánu letošního roku, se daří zajistit velmi podstatné snížení spotřeby pohonných hmot i topných olejů.

Za významný úspěch můžeme považovat to, že jsme docílili meziroční snížení spotřeby ropy a jejích produktů ve všech odvětvích národního hospodářství o více než 10 %. Neplnění plánu těžby uhlí a chybějící elektrickou energii v letošním roce jsme v celém rozsahu přenesli do ústředně řízeného průmyslu. Dodávky uhlí pro obyvatelstvo jsou zajišťovány ve stanoveném rozsahu. Plně je pokrývána i zvýšená spotřeba elektřiny a topných plynů v domácnostech. Zvyšujeme v současné době již po druhé zdroje paliv a energie pro odvětví výživy tak, aby letošní úroda – zvláště dobrá úroda zeleniny a ovoce – mohla být včas a dobře zpracována.

Ze všech rozborů a hodnocení, která byla provedena před sestavením 7. pětiletky i pro dnešní schůzi Sněmovny lidu, vyplývá, jak technicky obtížné a ekonomicky nesprávné by bylo hledání východiska jen na straně zdrojů. Srovnání investiční náročnosti, úspor energie nebo paliv a nákladů na jejich pořízení to zvláště výrazně potvrzuje.

Rozhodujícím krokem je, abychom prostřednictvím plánu, ekonomickým tlakem všechna známá technická a organizační opatření co nejrychleji dovedli do praxe. Státní program racionalizace spotřeby a využití paliv a energie musí mít svou konkrétní podobu na dílnách, v provozech, v závodech a podnicích, družstvech i v národních výborech. Odhalování a rychlé využívání rezerv ve všech oblastech užití paliv a energie přerůstá ve společensky mimořádně závažný úkol.

Stále ještě mnohde přežívá nesprávná praxe pouhého nediferencovaného stanovení úkolů při tzv. rozpisu plánu na základě dosažené skutečnosti. Není to spíše brzdou než pobídkou k uvolňování rezerv a nevyužitých zdrojů? S tímto nešvarem se musí vyrovnat zejména generální ředitelství a vedení podniků je nesprávné – a celý záměr zlehčuje i to, když vládou stanovený úkol se v nepropracované podobě, stereotypně, ve stejné míře, stejné podobě jak je zveřejňují vládní usnesení, dostává až na dílny nebo do družstev.

Splnění programu racionalizace spotřeby paliv a energie je proces nesporně velice složitý. Zahrnuje využití poznatků vědy a techniky, vyžaduje účinnou ekonomickou stimulaci, finanční a materiálové zdroje a především plnou angažovanost lidí. V těchto týdnech vrcholí práce na hospodářském plánu roku 1983. K jeho stěžejním záměrům, kromě vnějších ekonomických vztahů, patří palivoenergetická bilance. Její vyřešení spolu s ostatními částmi plánu rozhodne o další dynamice rozvoje národního hospodářství.

Na straně zdrojů jde především o vyšší těžbu uhlí a uvedení do zkušebního provozu dalšího 440 megawattového bloku v Jaslovských Bohunicích. Ve spotřebě pak musíme snížit energetickou náročnost zejména výroby. Racionalizační program – teď už ale v podobě realizačního plánu – musíme dále propracovat alespoň o půl miliónu tun měrného paliva.

Jsou k tomu dány předpoklady jak v závěrech X. všeodborového sjezdu tak i zdroji pro technickou racionalizaci. Očekáváme, že návrh plánu bude dopracován o rychle návratné investiční akce, které dostanou přednost před dříve zapsanými – pokud mají vyšší efektivnost.

Obdržel jsem ještě jednu písemnou otázku od s. poslankyně Štrbové ne s nárokem, abych ji na dnešní schůzi zodpověděl, ale s ohledem na nespornou zajímavost předložených otázek mi dovolte, abych alespoň částečně odpověděl. První zní: Jaké jsou výhledy v rozvoji teplárenství Československa v 8. a dalších pětiletkách vzhledem ke známé situaci v oblasti klasických zdrojů?

Mnoho z toho bylo řečeno v rozpravě poslanci na základě provedeného průzkumu. Pro ilustraci bych použil jedno číslo. V závěrech XVI. sjezdu strany je uvedeno v části hospodářského a sociálního rozvoje, do roku 1985 docílit výroby elektrické energie v jaderných elektrárnách ve výši 15 mld KW hodin. V roce 1980 bylo přibližně 5 mld kW, což je to nárůst deseti mld kW.

Když se podíváme na celkovou bilanci elektrické energie – teď mi dovolte určité zjednodušení – narůstá pouze 5 mld kW během pěti let. Těchto 5 mld kW, které se z přírůstku ztrácejí, není nic jiného, než převod hnědého uhlí do teplárenství. Je to asi 5 mil. tun hnědého uhlí, které odchází do teplárenství přímého, nebo nepřímého v oblasti technologické spotřeby.

Druhá otázka: S kterou další lokalitou po Mochovcích a Bohunicích se na Slovensku uvažuje pro výstavbu jaderných elektráren?

Máme přesně stanovený rozvoj do roku 1990. Na výstavbu každé elektrárny máme podepsanou smlouvu se Sovětským svazem. Naposled byla podepsána v závěru loňského roku. „Dohoda“ o výstavbě dvoutisícových megawattových bloků – zatím dvou, i když předpokládáme čtyřtisícové megawattové bloky na lokalitě Temelín. Je samozřejmé, že musíme připravovat rozvoj a výstavbu pro rok 1990. Z těch prvních jsou vytypovány na severní Moravě na okrese Přerov resp. Olomouc. Pokud jde o Slovensko, ve Východoslovenském kraji na okrese Prešov.

Jedna věc je, rozhodnout se pro určité místo, druhá pak samotné potvrzení výstavby a její realizace. Z technických, ekonomických a výrobních vlivů je tu jeden, který zabírá nejvíce času než je skutečně lokalita upevněna, a to je zjištění seismicity daného území s ohledem na bezpečnost a vše, co s tím souvisí. O tom všem víme.

Je připraveno a vyhledáváno další místo, ale tato dvě jsou nejpravděpodobnější, i když o nich není rozhodnuto pro výstavbu po roce 1990.